kapitola I.
Hluboko. Někde mezi vyschlými kaňony Šeptajících Hor stál starodávný chrám. Jeho kněží byli takzvaní Dračí jezdci. Ovládali schopnost – magii promlouvat s draky. Někteří z nich dokonce ovládali mocnou dračí magii. Takovým se říkalo Dračí mistři. Nebylo jich mnoho. Každý z draků si svého Jezdce či Mistra vybíral sám. Nikdo netušil na základě čeho se přesně rozhodují. Sympatií, schopností či instinktu. Mezi draky byl jeden nejmocnější. Dračí princ. Dračí bůh. Sheik´kai.
Na jedné ze skal stál tmavovlasý mladík. Na sobě měl nevýrazné cestovní oblečení. Sledoval temně rudého draka, proplouvajícího mezi kaňony. Tvor prolétl pod ním. Mezi jeho křídly seděl vysoký jezdec. Otočil hlavu směrem ke stojícímu. Pousmál se. Drak bez jediného pokynu změnil směr letu.
Mladík přistoupil blíž, když tvor vylétl z propasti před ním. Pomalými pohyby mával křídly a tak jako jezdec sledoval mladíka. On jeho. Tvor vypadal majestátně a zároveň elegantně. Dlouhé štíhlé tělo a hlava mu dodávali na vznešenosti. Muž si stáhl speciální ochranné brýle a kývl hlavou.
„Trvalo ti to.“ Usmál se a pohladil draka. Sklonil svou velkou hlavu k mladíkovi. Ten udiveně zvedl obočí, když pochopil. Opatrně s tvorovo pomocí vylezl na jeho hřbet a sedl si za muže. Když se drak odpoutal od skal, pevně se chytl jezdce kolem pasu.
Přenesl je k chrámu a sám zalétl do podzemní jeskyně ve skalách. Přebývala v ní většina draků.
Mladík zvedl oči k muži. Ten se usmál a přitáhl si ho do náruče. Pevně objal.
„Rád tě opět vidím. Už jsem se bál, že nedorazíš.“ Dodal a provázel ho chrámem.
Cestovatel si s obdivem prohlížel malby draků. Byly po stěnách všude kolem. Různě barevní, různě velcí. Krásní hrdí tvorové z dávných časů.
„Jsou užasní, že?“ Mladík sebou cukl a otočil se. Za ním stál vysoký blonďatý muž. Na sobě měl podobné oblečení, jako jeho přítel a ostatní dračí jezdci kolem. Měl dlouhé vlasy sčesané dozadu.
„Ty jsi Ramses, mám pravdu?“ Usmál se. Mladík přikývl. Muž se znovu usmál a jemně se uklonil.
„Mé jméno je Zane.“ Ramses vytřeštil oči a nejistě se na něj zadíval.
„Z-Zane?“ Moc dobře jméno znal. Zane byl jeden z legendárních Dračích jezdců a zároveň mistrů. On se pousmál, když si všiml jeho výrazu.
„Ano. Seibei mi o tobě vyprávěl. Rád tě poznávám.“ Mladíkovo srdce poskočilo. ´Vyprávěl?´ Pomyslel si. Muž zvedl oči k malbám.
„To je Syh´kai. Jeden ze sedmi velkých draků.“ Ramses se otočil a zadíval se na podobiznu temně černého tvora. Vychazela z něj rozvaha a klid.
„Ze sedmi?“ Dotkl se malby a odvážil se zeptat. Zane k němu sklonil hlavu.
„Seibei ti o nich nikdy nevyprávěl?“ Když mladík zakroutil hlavou, zvedl oči zpět ke stěně.
„V jejich čele je Sheik´kai. Dračí princ a šest velkých draků. Jeho rytířů. Jsou nejmocnější z draků. Pojď.“ Vedl ho k jiné malbě.
„Zhei´kai.“ Temně fialový.
„Ghen´kai.“ Výrazně rudý drak.
„Khza´kai.“ Světle žlutý drak.
„Ten´kai.“ Zelený drak.
„A Ra´kai.“ Temně vínový drak. Mladík přizvedl obočí. Zvedl oči k muži. Ten se pousmál a přikývl.
„Seibeiovo dračice. Tak jako Syh´kai. Moje.“ Překvapil ho. Ramses otočil hlavu zpět k podobizně. Zane ho vedl dál. Zastavili u obrazu bílého štíhlého draka, konce jeho křídel přecházely v rudou. Byl nádherný, divoký a zároveň elegantní. Nejkrásnější a nejmocnější z draků.
„To je Sheik´kai. Dračí princ. Je nádherný že?“ Když mladík přikývl, muž se pousmál.
„Nebudu tě dál zdržovat, jsi jistě unavený. Kde je vlastně Seibei?“ Uvědomil si.
„No, někdo ho oslovil a...“ Přerušil ho Seibei, černovlasý vysoký idol žen, který si k nim stoupl.
„Promiň... už jsem tu.“ Zvedl oči k Zanemu. S úsměvem popřál dobrou noc a vedl mladíka pryč. Dovedl do jednoho z pokojů.
“Tady tvůj pokoj... nechám tě. Musíš být unavený.” Políbil ho na čelo. Mladík se pousmál a přikývl.
Rozhlédl se po malé jeskyni. Uprostřed ní byly od stropu zavěšené silné kovové řetězy. Zářily tlumeným světlem. Na nich vysela vysoká štíhlá postava dlouhých bílých vlasů. Klečela. Měla řetězy svázané ruce - po celé délce předloktí. Mladík k ní přešel. Muž pomalu zvedl hlavu.
Ramses se zadíval do výrazně zelených krásných očích. Zachytil jemný úsměv. Nejistě zacouval, když se muž postavil. On se k němu naklonil. Stále ten jemný úsměv. Rozechvělého mladíka pošimral jeho dech.
Polekaně otevřel oči a zadíval se do stropu své ložnice. Vztáhl ruku ke svým rtům. Stále na nich cítil blízkost cizích. Zavřel oči a povzdechl si.
Ráno ho vzbudil Seibei, sedící na jeho posteli.
“Musel jsi být neuvěřitelně unavený, je po poledni.” Bavil se. Ramses se na něj zamračil, pak si povzdechl.
“Hmmm... tím to není. Poslední dobou mívám divné sny. Vlastně jen jeden.” Sedl si.
“Je v něm muž. Spoutaný muž. Myslím, že je to ten nejkrásnější...” Zmlkl a jemně zčervenal při Seibeiovo pobaveném úsměvu.
“Je to tak neuvěřitelně živý.” Zakroutil hlavou. Jeho přítel se pousmál a stáhl z mladíka přikývku.
“Tak pojď. Čas tě představit.” Ramses přikývl a vstal.
Muž mu opravdu představil některé Dračí mistry a Dračí jezdce. Pár jmen znal. Většina z nich byli hrdinové a dost z nich si to uvědomovalo. Ramsese překvapila nadutost a přespřílišná sebedůvěra některých z nich, tak jako skromnost a vřelost jiných. Dračích bojovníků skutečně nebylo mnoho. Zbylí kněží byli obyčejní bojovníci či mágové.
Po poledni ho Seibei odvedl do velké jídelny. Mladík si všiml Zaneho. Seděl u jednoho ze stolů. Váhavě na něj mávl. Muž se usmál a pozdravil ho pokývnutím hlavy. Ramses se na něj zadíval. Přestože v místnosti bylo mnoho velkých mužů, on stále vynikal.
“Hmmm... snad ses mi nezamiloval.” Mladík sebou cukl a rychle otočil k příteli hlavu. Zamračil se na něj. Muž se usmál a mrkl na něj.
“Tak to je slavný Ramses?” Ozval se za nimi sametový hlas. Mladík vytřeštil oči. ´Slavný?!´ Pomyslel si a zvedl hlavu. Zadíval se na černovlasého muže. Byl stejně vysoký jako Zane či Seibei. Z jeho krásného obličeje vycházela určitá arogance a sebedůvěra. Usmíval se půlkou úst.
“V celé své kráse.” Usmál se Seibei. Ramses znejistěl, když si všiml, jak si ho muž prohlíží. Podal mu ruku. Mladík trochu váhavě svou. Překvapeně sledoval, jak ji muž zvedá ke svým rtům a něžně líbá prsty.
“Moc mě těší. Slyšel jsem, že jsi ten nejmocnější léčitel královských vojsk.” Držel stále jeho ruku.
“Nejmocnější jistě ne.” Zakroutil Ramses hlavou. Muž se opět pousmál.
“Potom snad ten nejpůvabnější?” Zvedl pobaveně oči k Seibeiovi. Napodobil jeho výraz.
Zrůžovělý mladík zachytil koutkem oka temný pohled plný nenávisti. Až teď si všiml mužovo společníků. Jeden z nich byl světlovlasý krásný mladík drobnější štíhlé postavy. Temná aura, která ho obklopovala, byla skoro vidět.
“Mé jméno je Revak... jistě jsi o mně slyšel.” Když mladík přikývl, spokojeně se usmál.
“To za mnou jsou Devon, Nerf a ta rozkošná kráska Veruka.” Znal je. Všechny. Byli to další slavní Dračí jezdci. Proslavili se hlavně v dračích leteckých závodech. Blonďák se na Revaka zamračil, pak se přitočil k Seibeiovi a objal jeho paži.
“Dobrý den, Seibeii, nemáš chuť se proletět?” Vykouzlil snad ten nejsladší úsměv, jaký kdy Ramses viděl. Jeho přítel ze sebe mladíka setřásl a zakroutil hlavou.
“Promiň, nemám. Hezký den.” Táhl Ramsese pryč. Veruka se za nimi zamračeně zadíval.
“Zdá se, že jsi opět dostal košem... můj sladký příteli.” Dotkl se Revak mladíka pod bradou a přizvedl jeho obličej ke svému. Pohladil ho po tváři a vydal se k Zanemu.
Ramses bez protestů kráčel za Seibeiem a rozhlížel se po široké chodbě. I zde byly dračí malby. Udiveně se zastavil, když vešli do obrovského prostoru. Jeho dech se zachvěl. Ocitli se v jeskyni. Dračí jeskyni. Na druhém konci byl mírný vodopád s podzemním jezerem. Několika otvory ve stropě sem pronikalo denní světlo. Bylo to vážně úchvatné místo. Malý zázrak přírody plný majestátných krásných tvorů různých velikostí a barev. Někteří z ních nebyli větší než pes či kočka.
“Jsou... co tu...” Zmlkl mladík, když před nimi přistála Ra´kai. Byla sice drobnější z dračic ale jednou z nejkrásnějších. Ramses by nikdy nevěřil, že by mohl považovat nějákého draka za hezčího než jiného. Ne dokud je neviděl pohromadě.
“Proletět se.” Sklonil k němu Seibei hlavu. Jeho přítel nechápavě zakroutil hlavou.
“Ale říkal jsi, že se nechceš...”
“Ne s ním, je mi odpornej.” Zamračil se znechuceně a pohladil Ra´kai, která k němu sklonila svou velkou hlavu. Ramses na něj překvapeně hleděl.
“Odpornej? Myslím, že je to ten nejkrásnější...”
“To je přece ten z tvých snů.” Usmál se pobaveně, když mladík po jeho slovech zčervenal.
“Věř mi, ty jsi mnohem půvabnější a rozkošnější.” Podal mu ruku. Ramses trochu zaskočeně svou. Začal protestovat, když ho muž zvedl do náruče. On obratně vyskočil mezi drakovo křídla a posadil mladíka před sebe.
“Připravený?” Usmál se a chytl ho za boky. Když dračice vylétla z jeskyně, mladík pevně chytl mužovo ruce.
V noci se unaveně svěřil peřinám. Strávili na dračím hřbetě dlouhou dobu. Dokonce se během letu začalo stmívat. Proplouvali mezi skalami hor či jen tak plachtili mezi mraky. Nakonec se přestal bát. Dlouho se necítil tak bezstarostný, tak živý, tak volný.
Zadíval se na muže v řetězech. Ten se pousmál a otevřel oči. Zvedl hlavu. Pomalu vstal a zadíval se na tmavě vínovovlasého mladíka. Měl jemný půvabný obličej a krásné temně šedivé oči. Byl štíhlé drobnější postavy. Vycházela z něj pokora a něha. Také určité kouzlo a světlo. Čisté, hýčkající světlo.
“Čekal jsem na tebe... stále čekám.” Mužovo rty se nepohly, přesto slyšel jeho hlas. ´Jeho hlas...´ Pomyslel si a zadíval se do zelených očích. ´Jsou tak... ´ Zachvěl se jeho dech, když ucítil na svých rtech dotek cizích.
Mladík otevřel oči. Jeho srdce stále zrychleně tlouklo a dech se chvěl. Lehl si na bok a zabalil se do přikrývky. Ty sny. Stupňují se. Včera ho poprvé políbil. Nebo se spíš jen pokusil políbit. Ale dnes... Vztáhl prsty ke svým rtům. Políbil ho. Měkce a něžně. Dokonce na něj promluvil. Pokud se tomu tak dá říkat. ´Čeká na mě... ale kde?´ Zamračil se a zavřel oči. ´Proč mě to vůbec zajímá?´
Nemohl usnout a proto se šel projít. Ztracený ve svých myšlenkách procházel chodbami chrámu. Přemýšlel nad svými sny. Zpočátku byly zamlžené a nevěnoval jim pozornost. Ale poslední dobou byly čisčí a reálnější. Vnímal jeho dotek, jeho teplo. Dokonce cítil chlad jeskyně, kamene kolem. Když zavřel oči, viděl jeho krásný zelený pohled. Jeho úsměv. Jeho dokonalou tvář. Jeho linii těla. Jeho. Povzdechl si a zastavil se. ´Jsou to jen sny, jen hloupé sny.´ Rozhlédl se.
“Sheik´kai.” Zašeptal a zadíval se na podobiznu dračího prince. Ve svém zadumání došel až do rozlehlé knihovny.
“Nemůžeš spát?” Mladík sebou cukl a otočil se. Zane se pousmál. Držel sklenici s vínem a uvolněně seděl v pohodlně vypadajícím křesle. Když Ramses přikývl, znovu se pousmál a nabídl mu víno. Mladík k němu přešel a vzal si ho. Sedl si do dalšího křesla. Spokojeně se do něj zabořil. Křesla pohodlně jen nevypadala.
Opět se zadíval na malbu. Otočil hlavu k Zanemu. Uvědomil si, že si ho prohlíží. Jemně zčervennal a raději se napil.
“Také má svého jezdce?” Zeptal se a snažil se zakrýt své rozpaky. Muž zakroutil hlavou.
“Nikdy žádného neměl.” Mladíka zaujalo poslední slovo. Změnil ho v otázku. Zane si povzdechl.
“Byl to dračí princ. Nejmocnější mezi svými. Ale stále jen princ. Zhýčkaný, rozmazlený svou mocí, pozorností jiných. Jejich láskou a obdivem.” Sledoval draka.
“Užíval života plnými doušky a nedíval se na následky. Jediné, co ho zajímalo, byl on sám. A všichni kolem měli dost jeho rozmarů a sobeckého chování. Nedokázali by ho zabít. Proto ho vlákali do pasti a spoutali.“
Mladík sebou cukl. ´Spoutali?´ Pomyslel si a před očima spatřil nezvaného hosta svých snů.
“A-ale... nebyl zlý nebo ano?” Zeptal se nejistě. Muž zakroutil hlavou.
“Jistě ne úmyslně. Byl jen lhostejný. Nedělal nic z čeho neměl prospěch. A i ti, co ho milovali nejvíc, nakonec ztratili trpělivost.”
“Jeho rytíři?” Zeptal se mladík. On přikývl.
“Jeho rytíři, jezdci i mistři.” Napil se.
“Byl nebezpečný. Sobě i jim... přesto... jsem si jistý, že si to vyčítají. Dodnes. Draci určitě.” Otočil hlavu k mladíkovi. On stále sledoval dračího prince.
“Je.. je tady?” Podíval se na muže. Pokrčil rameny.
“O tom bych neměl mluvit.” Ramses se na něj překvapeně podíval.
“Dovedeš si představit, co by udělal někdo tak mocný, potom co ho zradili a spoutali na několik set let?” Mladík se zachvěl.
“Bojí se.” Usoudil. Zane přikývl.
“Ale možná se poučil. Polepšil.” Muž se pousmál a přikývl.
“Snad.” Zašeptal spíš pro sebe a dopil víno.
“Pojď, doprovodím tě do tvé ložnice.” Vstal a podal mladíkovi ruku. On ji lehce rozpačitě přijal. Muž mu pomohl vstát. Vedl ho chodbami chrámu až ke dveřím jeho ložnice.
“Dobrou noc a sladké sny.” Sklonil k němu hlavu. Mladík se pousmál a popřál dobrou noc. Zašel do své ložnice. Opřel se o dveře. Od první chvíle, co se potkali, mu věřil. Cítil se s ním v bezpečí a dobrých rukou. Pousmál se a šel ke své posteli. Lehl si a opět oddal svou mysl snění. Tentokrát ale bez spoutaného muže.
Další den si prohlížel kaňony v horách, které sloužily jako závodní dráha. Po celé zemi jich bylo několik. Tato byla brána za nejtěžší. Neodvážil se v ní závodit jen tak někdo.
Mladík sebou cukl, když zpoza skály najednou vylétl rudý drak. ´Ghen´kai´ Prolétlo mu hlavou. Tvora následovali další.
Drak v čele v jediný okamžik změnil směr a najednou se tyčil nad mladíkem. Jeho vlasy i oblečení zvedl vítr. Zastínil si oči a zadíval se na tvora a jeho jezdce. Udiveně zvedl obočí.
“Dobrý den.” Usmál se Revak. Ramses odpověděl a prohlížel si tvora. Muž si stáhl speciální brýle, podobné Seibeiovo. Za jeho zády se objevili další tři draci. Jejich jezdci měli speciální ochranné oblečení dračích závodníků. Ramsese překvapilo, že Revak ho nemá. Přece jen závody byly velmi nebezpečné a oblečení mohlo zabránit nejhoršímu.
Ghen´kai netrpělivě přešlápl a ošil se. Revak se usmál a pohladil ho.
“Klid, příteli... chceš se proletět?” Sklonil hlavu k mladíkovi. Ten ho nejistě sledoval. Proč má pocit, že mu nabízí mnohem víc než jen let? Muž se pobaveně pousmál, když si všiml jeho výrazu.
“Popřemýšlej o tom.” Byl pryč. Ramses, chránící si obličej, otočil hlavu k jednomu z jezdců. Zachvěl se. Veruka. Jeho chladný pohled byl cítit i přes hledí helmy. Letěli za Ghen´kaiem.
“Proč také nezávodíš? Ra´kai je rychlá nebo ne?” Seibei překvapeně zvedl hlavu od knihy. Zamračil se a založil si stránku.
“Možná ale... hmmm... myslím, že je to trochu potupné. Pro draky.” Dodal. Mladík na něj nechápavě hleděl.
“Když si drak vybere Jezdce, vznikne pouto. Silné pouto. Je mu oddaný. Umřel by pro něj a u některých je to tak i naopak.” Nabídl mladíkovi místo k sezení. Když se usadil, pokračoval.
“Drak by udělal cokoliv. Dost jich nezávodí z vlastní vůle ale kvůli tomuto poutu. Dost jezdců toho zneužívá. Neberou draky jako rovnocenné partnery ale jako pouhé nosiče. Věci, svůj majetek.”
“A Ra´kai nechce závodit?” Zeptal se mladík. Muž zakroutil hlavou.
“Ne. Myslím, že je stejně rychlá jako Ghen´kai. Možná rychlejší. Je menší a obratnější.” Pokrčil rameny.
“Ale nikdy ji to nelákalo. Ghen´kai tím žije. Kdysi prý závodil se Sheik´kaiem.” Ramses zpozorněl.
“Princ také závodil?”
“Ano. Ale jen draci bez jezdců. Bůh ví, co by řekl na dnešní závody. Ti draci jsou jako loutky.” Zakroutil hlavou.
“Těžko říct jestli oni si vybírají jezdce nebo naopak.” Mračil se.
“Ale Ra´kai si tě vybrala. Mám pravdu?” Seibeiův výraz se vyčistil a on přikývl.
“To ano. Byl to trochu šok. Obzvlášť protože už si mě vybral jiný drak.” Usmíval se při vzpomínce. Mladík na něj překvapeně hleděl.
“Vážně? Nevěděl jsem, že se to může stát.”
“To já také ne. Občas se to stává u potomků. Zneužívají toho dračí závodníci. Vědí, že potomci jejich nosiče k nim přilnou stejně. Bývá to tak. Obvykle si to zajišťují tím, že je vychovávají. A potomek závodního draka? Je větší možnost úspěchu.” Opřel se pohodlně do křesla.
“A Ra´kai?” Připomněl mu mladík, když si všiml, že muž se opět začíná mračit. On se zadíval do stropu.
“Hmmm... musím říct, že draci mě vždycky fascinovali už od dětství. Pilně jsem se učil. Boji, přírodním vědám, společenským. Všemu. Jen proto abych byl jednou jednoho hoden.” Pousmál se.
“Ještě jako mladík jsem se stal jedním z královských velitelů a vydal se do mé vesnice. Nedaleko ní žil osamělý drak. Všichni ho milovali a nosili mu dary a rozmazlovali ho. Kdysi to prý byl velký závodník.” Odmlčel se.
“Chtěl jsem aby viděl, co všechno jsem dokázal. Jak moc jsem se snažil. Byl jsem si jistý, že to ocení. Ze začátku jsem ho, myslím, dost pobavil. Ale pak. Něco se změnilo. Řekl, že ve mně něco je. Možná přirozený talent Jezdce a že by to možná stálo za to.”
“Takže tě taky nosil?” Zeptal se mladík. Muž zakroutil hlavou.
“Nestihl to... řekl, že to vyzkoušíme. Že se proletíme, že to dost prozradí. Byl jsem štěstím bez sebe. Prostě jsem věděl, že bude souhlasit. Vyšli jsme z jeskyně a před ní čekala Ra´kai.” Řekl muž s něhou v hlase.
“Myslím, že byla to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Seděla bez pohybu, jako socha. Přední tlapy úhledně srovnané, hlavu hrdě vysoko... jakoby ji někdo vytesal.” Usmál se.
“Prohlásila, že je můj drak.” Otočil hlavu k mladíkovi. Pobaveně se pousmál. Jeho nadšený výraz.
“Drak z jeskyně ji poslal do háje. Řekl, že když už mě jednou přijal, nenechá mě jít. Odmítla ho s tím, že jsem vždycky patřil k ní a že on nemůže přijmout jezdce jiného draka. Že to se nedělá... tak ji vyzval na souboj. Letecký.”
“Vyhrála?” Zeptal se mladík nadšeně. Muž přikývl.
“A pak se představila. Myslel jsem, že mi srdce pukne pýchou. Ra´kai jedna z velkých a vybrala si mě. Přišla za mnou. Sama a dokonce kvůli mně závodila s jiným drakem. Neuvěřitelný.” Zakroutil hlavou.
“Druhý drak se stáhl. Myslím, že ho to celé jen pobavilo.”
“Ale... jak to myslela?” Chtěl vědět mladík.
“Prý se mezi draky o mně dost mluvilo. Což byl neskutečný šok. Jednou se na mě byla podívat ve městě. Nevím kdy ani kde... a vybrala si mě. Pak už jen čekala až se rozhodnu. Věděla, že půjdu za drakem od nás.”
“Ale přišla pozdě.” Podotkl mladík. Seibei přikývl.
“Prý se zdržela na cestě... nikdy mi neřekla čím.” Ramses sklonil hlavu.
“Myslíš, že si drak může vybrat Jezdce nebo Mistra aniž by se kdy viděli?” Překvapil Seibeie otázkou. Muž pokrčil rameny.
“Možné je všechno. U nich ano.” Zvedl oči k Zanemu, který si k nim unaveně sedl.
“Jste zpátky... jak to šlo?” Řekl rychle.
“Zahnali jsme je.” Přikývl muž. “Ale myslím, že jsou čím dál silnější.” Zakroutil hlavou.
“C-co se stalo?” Zeptal se nechápavě Ramses.
“Napadli východní hranici a vesnice poblíž.” Otočil k němu Zane hlavu. Mladík překvapeně rozšířil oči.
“Jsou všichni... neměl bych...” Zmlk, když ho Seibei přerušil.
“Ne. Ty musíš odpočívat.” Podíval se na Zaneho. Muž přikývl.
“Udělal jsi dost. Teď to nech chvíli na ostatních.” Usmál se laskavě. Ramses sklonil hlavu. Povzdechl si.
“Dost ne.” Zašeptal. Muži se zamračili, když si všimli smutku a bolesti v jeho očích. Jeho pohled se vyčistil a on k nim zvedl oči.
“Je to zvláštní. Pro obyčejné lidi jste legendou. Tajemní, nedotknutelní. Plachtíte nad námi. Tak vzdálení i když bojujete s námi a teď... bydlím s vámi pod jednou střechou, sedím u jednoho stolu.” Přemýšlel nahlas. Zane se pousmál.
“Tady u nás si malá legenda ty.” Mladík k němu překvapeně zvedl hlavu. Zrůžovělý v obličeji.
“J-já?” Rozkoktal se. Muž přikývl.
“Jistě. To co jsme o tobě slyšeli od Seibeie a nejen od něj. O tvých skutcích v královských službách i mimo. O tvém čistém obětavém srdci. Jsme rádi, že tě sem přivedl. Nemohl jsem se dočkat až tě konečně osobně poznám.” Mladík byl čím dál víc rudý.
“Myslím, že za poslední dobu jsou jejich útoky častější.” Změnil raději téma. Oba zamračeně přikývli.
Ramses se rozhlédl kolem. Dostali se do léčky. Nepřítelovo vojsko je pevně a tvrdě sevřelo a odmítalo pustit. Stál v ohnisku krvavé bitvy a nevěděl, co dělat. Zvedl hlavu. Dračí jezdci byli zaneprázdněni nepřítelovo stvůrami a nebyli schopni se k nim dostat. Ve víru křídel spatřil temně rudá. Seibei a Ra´kai. Před pár lety ho zachránili u Smrtících skal. Neposlouchal vesničany a stále tam chodil. Provokoval štěstí až se jednou obrátilo proti němu a do cesty mu vběhla smečka zdivočelých démonů – skřetů. Vesničané věděli, že žijí ve skalách a obloukem se jim vyhýbali. Občas se stalo neštěstí, ale to přece není tak strašné. Jeden, dva životy za životy ostatních ve vesnici. Tím se vždy utěšovali.
Démoni ho vehnali do léčky. Sevřeli ho jako dnes nepřítelovo vojsko a on neměl kam utéct. Vylezl až na nejvyšší skálu. Dál byla jen propast. Myslel si, že umře a pak se za ním objevila Ra´kai. Krásná, majestátná Ra´kai a mezi jejími křídly Seibei. Vyděsili skřety takovým způsobem, že se sami vrhli ze skáli. I když zpočátku se své kořisti vzdát nechtěli a jeden z nich se zakousl Seibeiovi do ruky. Možná se to tak mělo stát. Díky svému zranění, zjistil, že Ramses používá bílou léčivou magii. Tak čistou a něžnou jako byl on sám. Odvedl ho do hlavního města a mladík se stal jedním z královských léčitelů. Při každé bitvě se nad ním vznášel dračí jezdec na temně rudé dračici a dohlížel na něj. Jako starší starostlivý bratr.
Dnes ale i jeho odlákala monstra nepřítele. Ramses se zamračil a znovu se rozhlédl. Musí něco udělat, kolem umírají jeho druhové. Spoléhají na něj. Nesmí je zklamat. Nesmí. Nesmí. Nesmí. Zvedl překvapeně své ruce. Zářily bílým světlem. Uvědomil si, že září celý. Zavřel oči. Vojáci kolem pomalu přestávali bojovat a otočili k němu hlavy. Mladíkovo záře sílila. Postupovala dál a dál. K nim. Muž stojící nejblíž zvedl svou ruku. Uvědomil si, že i on září. Otočil hlavu k ostatním. Záře přeskakovala na další a další vojáky. Jejich zranění se začala zacelovat a oni cítily energii. Teplo, které prostupovalo jejich těly. Uklidňovalo je, hýčkalo ale hlavně. Dávalo jim novou sílu. Větší než kdy měli.
“Na co čekáte... zaútočte!” Zavolal jeden z nich a vrhl se na démona stojícího před ním. Vzpamatovali se a následovali ho. Zaskočení skřeti zaútočili zpět. Když si uvědomili, že nemají šanci, začli přes hlavy svých druhů prchat pryč.
Okřídlené armády přestali bojovat a snažili se zjistit, co způsobilo na zemi takový rozruch. Jejich pohledy se setkaly na zářící postavě. Za její zády se záře rozdělovala – jakoby tvořila křídla. V okolí se ozvalo temné zavrčení. Na čisté bílé světlo narazilo temné mrazivé a snažilo se rozbít jeho neviditelnou bariéru. Dodávalo démonům sílu – vraceli se zpět ale bez úspěchu.
“Zabte jejich světlo!!! Musíte zabít jejich světlo!!!” Ozval se kolem vzteklý hlas temného mága. Seibei vyděšeně rozšířil oči. Ra´kai vyrazila. Jako šíp prolétala mezi démony, ale ne dost rychle. Muži samovolně vytryskly slzy, když zářící postavu srazil vržený oštěp. Posílený černou magií ji odhodil daleko dozadu. Ra´kai ještě zrychlila. Oba moc dobře věděli, kdo je onen posel světla. Ještě za letu muž seskočil a klekl si nad ležícího. Stále zářil a snažil se posílit své vojáky.
“Musíš stáhnout své kouzlo. Hned. Jsi moc slabý. Prosím, Ramsesi.” Zvedl ho muž do náruče. On se zamračil a zakroutil hlavou.
“Ramsesi!!!”
Mladík se šokem probral a chytl se za rameno. Pod jeho prsty se kroutila bílá jizva. Kralovo léčitelé ji nedokázali úplně zacelit a on sám sebe léčit nedokáže.
Jeho dech se pomalu uklidnil. Lehl si a zadíval se do stropu. Tenkrát si byl jistý, že umře. Do posledního konce se je snažil chránit, aby jich co nejvíc přežilo. Nakonec dorazil zbytek královských vojsk a zahnal démony. Měli štěstí. On měl štěstí, že Seibei jednal tak rychle a odnesl ho ke králi. Že démon minul srdce.
´Štěstí.´ Pomyslel si. V čem? Ten den jich tolik padlo. Tolik jich nedokázal zachránit. Jeho skutek všichni oslavovali i král ale pak ho poslal pryč. Sem. Poslechl návrh Seibeie a ostatních dračích mistrů a poslal ho do Dračího chrámu. Aby načerpal síly a zotavil se. Ne. Byl si jistý, že ho zklamal. Všechny kolem a proto ho poslali pryč. Tady nikdo jeho “pomoc” nepotřebuje. Jeho léčitelské schopnosti, bílou magii. K čemu? Mocní dračí bojovníci. V boji jeho pomoc nikdy nepotřebovali, proto se taky nikdy s žádným nesetkal. Jen se Seibeiem. Seibei ho jako dobrý přítel nechtěl ranit a natvrdo mu říct, že je vlastně k ničemu. Proto králi navrhl tohle bezpečné a bezbolestné řešení.
Najednou před očima spatřil spoutaného muže. Nejistě si sedl. Jakoby nestačily jeho noční můry, do toho ještě tyhle divné sny. Spustil nohy z postele a oblékl si kalhoty a košili.
Tentokrát měl jasný cíl. Došel k obrazu a zadíval se na něj. ´Spoutaný bůh.´ Pomyslel si a dotkl se prsty malby. Kdyby měl za sebou někoho takového, dokázal by je ochránit. Prohlížel si ladné křivky jeho křídel. Zarazil se. Jak ho něco takového napadlo? On a mocný dračí princ? Nesmysl. Otočil se a skoro se zřítil ze schodů.
´Schody?´ Nechápal otvor v zemi. Byl si skoro jistý, že tu před tím nebyl. Rozhlédl se. Pomalu sešel dolů do tmy. Kolem bylo zvláštní mrazivé sucho. Vztáhl ruku a dotkl se chladného kamene vedle sebe. Zvedl oči k otvoru na konci temné chodby. Vycházelo z něj světlo. Pomalu se k němu vydal a přitom se přidržoval skály. S každým dalším a dalším krokem se realita kolem rozmazávala a on se propadal do svého snu. Byl si jistý. Na konci tunelu je jeskyně a v ní on.
Zastavil se na konci a sklonil hlavu. Zhluboka se nadechl a otevřel oči. Chvíli si zvykaly na světlo kolem ale netrvalo to dlouho. Jeho srdce poskočilo a rozeběhlo se neuvěřitelným tempem. Jeho plíce mohutně nadýmaly hrudník, jakoby ho chtěly roztrhnout. Jeho tělo se chvělo. Za vše mohl muž visící uprostřed jeskyně. Strnule stál a hleděl na něj. Měl strach. Byl skoro mrtvý strachy ale zároveň cítil zvláštní úlevu. Teplo v žilách. Žije. Skutečně žije. Není jen výplod fantazie. A on ho našel. Přinutil nohy k pohybu a vydal se k němu. Cukl sebou, když se muž pohl. Zavřel oči a snažil se rozdýchat šok. Znovu je otevřel. Rychle zacouval.
“Vítej.” Stejný hlas. “Dal sis načas.” Stejný úsměv.
“Jak se jmenuješ?” Stejný zelený pohled. Mladíkův dech se chvěl. Zhluboka se nadechl a doufal, že to pomůže.
“Jsem... jsem Ramses.” Přeskočil jeho hlas, ale v tu chvíli na tom nezáleželo.
“Ramses.” Zopakoval po něm a zavřel oči, jakoby si na jazyku užíval chuť toho jména. Mladík si prohlížel jeho vysokou vypracovanou postavu. Muž měl dlouhou zdobenou sukni s dvěma rozparky po celé délce. Tvořily užší pruh vepředu. Kolem nohou a krku bohaté barevné ozdoby. Působily vzácně a draze. Podobné zapletené ve vlasech. Zbytek vlasů mu tvořil volně spuštěnou hustou hřívu dlouhou pod zadek. Ozdoby dřív jistě nosíval i na předloktích. Ta měl teď ale spoutaná řetězy.
Vězeň otevřel oči a zadíval se na mladíka.
“Měl bych se také představit.”
“Já... já vím, kdo jsi. Myslím.” Dodal. On se mu zadíval zpříma do očí. Ramses zčervenal a sklonil hlavu.
“Jsi on, mám pravdu?” Přišel blíž k němu. Spoutaný muž se pobaveně pousmál.
“On?” Chtěl vědět. Mladík sebou cukl.
“Dračí princ. Sheik´kai.” Vysvětloval. Princ opět zavřel oči. Tak dlouho neslyšel své jméno z cizích rtů a z jeho znělo tak sladce. Usmál se a zadíval se na něj. Přikývl. Ramsesovo srdce se zastavilo.
“Tedy?” Zvedl muž tázavě obočí.
“Neuděláš to, proč jsi sem přišel?” Řekl klidným hlasem. Mladík znejistěl. Proč sem vlastně přišel? Pustit ho? Zvedl oči k řetězům. Co když se bude mstít? Sklonil hlavu k muži.
Přešel ještě blíž k němu a prohlížel si řetězy. Rozhlédl se. Jejich konce končily ve skobách u stěn. Stoupl si k jedné a pokusil se vyháknout řetěz. Marně.
“Nevím jak to sundat.” Přiznal. Sheik´kai se laskavě pousmál.
“Jsou kouzelné... musíš zrušit kouzlo. Propustit mě.” Ramses na něj nechápavě hleděl. Vrátil se k němu a zvedl hlavu k pažím. Vztáhl ruku a dotkl se chladného kovu. Ucukl. Přeběhl mu mráz po zádech. Sklonil hlavu k muži. Znovu se dotkl pout.
“Buď volný.” Zašeptal. Sheik´kai se spokojeně usmál. Zvedl hlavu. Ozvalo se řinčení – to když řetězy kolem zápěstích povolily. Propustily ho a on se sesunul na mladíka. Ten ho chytl a pod jeho tíhou klesl na kolena. Svět kolem se vytratil a zůstali jen oni dva. Princ se mu čelem opíral o rameno. Ramses cítil jeho dech na holé kůži, tak jako příjemně hřejivou tělesnou teplotu. Byl zvyklý na Seibeiovo objetí – na jeho blízkost ale nikdy to nebylo takové. Tak intimní. Sklonil k němu hlavu. ´Musí být unavený.´ Pomyslel si. Měl pocit, že by takhle dokázal zůstat navždy.
Princ se najednou pohl. Pomalu zvedl ruku a prsty zajel pod rozhalenou košili. Mladík sebou překvapeně trhl. ´Co to...´ Zvedl nechápavě oči k jeho obličeji, když se odklonil. On odhrnul látku a zadíval se na jizvu. Ramses zčervenal a rychle se zahalil. Sheik´kai vztáhl ruku k jeho obličeji. Položil mu dlaň na tvář a palcem ho pohladil.
“Nemusíš se bát, teď už ti nikdo neublíží. Postarám se o to.” Naklonil se k němu. Mladíkovo rty se zachvěly, když ucítily měkkost princovo. Jen zlehka je laskal bez jakéhokoliv nátlaku.
Ramses rozechvěle vztáhl ruce a položil je na mužovo ramena. Svět se s ním zatočil a zčernal.
Cítil, že s ním někdo třese a mluví na něj. Pomalu zamrkal aby rozehnal mlhu kolem.
“No konečně. Jak je ti?” Odstrčil Seibei jednoho z Mistrů a pomohl mladíkovi posadit se. On se nejistě rozhlédl po přítomných.
“Co... co se stalo?” Promnul si oči. Cítil se malátný a unavený.
“To bys nám měl říct ty.” Zamračil se jeden z Mistrů.
“Pustil jsi ho?” Dodal rozčíleně. Ramses netušil, o čem mluví a už vůbec proč na něj křičí. ´Pustil.´ Prolétlo mu hlavou. Rychle se podíval doprostřed sálu. Vstal se Seibeiovo pomocí.
“Kde...” Otočil hlavu k příteli. Pokrčil rameny.
“Našli jsme tě tu. Samotného. Spícího.” Vysvětloval.
“Tak pustil jsi ho?!” Ztratil jeden z dračích mistrů trpělivost. Když přikývl, všichni se zamračili.
“To si snad děláš... takovou dobu je tu bez problémů zavřenej a pak přijde tenhle... a pustí ho. Uvědomuješ si, co jsi udělal?!” Chytl ho za paži.
“Hej... ruce pryč!” Odstrčil ho Seibei.
“Vždyť on ani vůbec nemusí tušit, koho to pustil.”
“A záleží na tom? Kterej kretén pustí spoutanýho vězně aniž by se pídil potom, proč je v řetězech?” Přidal se jiný mistr.
“A to jsme z něj chtěli udělat Mistra.” Doplnil ho další. Ramses sebou cukl. ´Mistra?´ Pomyslel si.
“Čeho se tak bojíte, že se bude mstít?” Ozval se zatím mlčenlivý Revak.
“Dobře. Má na to právo.” Dodal s úsměvem. Mladík k němu překvapeně otočil hlavu. Nezlobí se?
“Zešílel jsi? Nezapomínej, že i Ghen´kai byl při tom.” Okřikl ho Mistr.
“Byl a nebyl den, kdy by si to nevyčítal.” Zamračil se Revak a šel pryč. Seibei sklonil hlavu k mladíkovi. Vedl ho za Revakem.
Posadil na postel v mladíkovo ložnici.
“Jsi v pořádku?” Dřepl si před něj. On k němu zvedl oči.
“Vzal jsi mě sem a já se ti odvděčím tímhle. Promiň.” Sklopil oči. Muž se usmál a dotkl se ho pod bradou. Přizvedl jeho obličej.
“Ramsesi, nemáš se za co omlouvat. Já se nezlobím. Myslím, žes udělal správnou věc.” Pohladil ho po tváři. Mladík udiveně zvedl obočí.
“Ale cokdyž se bude skutečně chtít...”
“Jak prý prohlásil Revak, zasloužíme si to.” Oba otočili hlavu ke dveřím, v nich stál Zane.
“Slyšel jsem, co se stalo. Jsi v pořádku?” Sedl si vedle mladíka. Přikývl.
“Je... je mi to tak líto, omlouvám se. Moc mě to mrzí.” Zadíval se muži nešťastně do očí.
“Já se na tebe nezlobím, Ramsesi. Jsem rád, že jsi to udělal. Sebral jsi odvahu, kterou my jsme neměli a udělal správnou věc.” Pohladil ho s úsměvem.
“A? Jaký je? Byl nejkrásnější z draků.” Řekl nadšeně. Ramses se pousmál.
“Je nejkrásnější z draků. On byl ten muž z mých snů.” Otočil hlavu k Seibeiovi. Ten na něj překvapeně hleděl.
“Muž? Jaktože muž?” Otočil nechápavě hlavu k Zanemu. Muž sklonil hlavu a přikývl.
“Ví to jen pár mistrů. Umí se změnit... asi ne všichni. Ale Princ s Rytíři určitě.” Zvedl k němu oči.
“Takže Ra´kai se taky dokáže změnit? Proč mi to nikdy...” Zamyslel se nechápavě.
“Z tvých snů? Hmmm... možná to nebyly jen sny. Možná se s tebou nějak spojil. Jak dlouho je...” Ozval se Zane. Ramses k němu zvedl oči. Zamyslel se.
“Myslím... řekl bych... myslím, že od té bitvy.” Uvědomil si.
“S postupem času byly výraznější a delší.” Dodal.
“Od?” Dotkl se Zane ramene. Když mladík přikývl, zakroutil hlavou.
“Je možné, že vycítil tvou magii. Ale přes všechna ochranná kouzla a tak daleko.” Přemýšlel nahlas.
“Ty myslíš, že věděl, že Ramses ho dokáže pustit?” Ozval se Seibei. Muž přikývl.
“Není v nebezpečí?” Zamračil se, když Zane pokrčil rameny.
“Copak by ho nedokázal pustit kdokoliv, kdo by ho našel?” Zeptal se nejistě Ramses.
“Byl zamčený mocným kouzlem. Jen tak někdo by ho nezlomil.” Mladík sklonil hlavu.
“Jsem trochu unavený.” Zvedl k nim oči. Oba se usmáli a přikývli.
Když zmizeli za dveřmi pokoje, Ramses si lehl a zadíval se do stropu. Proto se s ním spojil? Jenom protože cítil jeho magii? Využil ho a zmizel. Proč by zůstával? Někde sbírá síly a plánuje pomstu. A on hlupák doufal, že... Zarazil se. V co doufal? Že si ho vybral? Jako Jezdce? Jako mistra?Unaveně zavřel oči. Až teď si uvědomil, jak moc ho zlomení kouzla vysílilo. V polospánku sáhl po přikrývce a přetáhl ji přes sebe.
