kapitola III. - konec
Ramses stojící mezi dveřmi strnule sledoval milence v objetí. Věděl, že by neměl ale nedokázal odtrhnout oči. Pohnout se a odejít.
“Tomu říkám překvapení.” Mladík sebou cukl a rychle zvedl hlavu. Revak, vracející se z jeskyně, si zvedl prst ke rtům a co nejtišeji zavřel dveře.
“N-nechtěl jsem, totiž... byl jsem domluvený se Seibeiem... vážně jsem nechtěl.” Řekl nešťastně. Tváře rudší než měl Ghen´kai šupiny. Muž se pobaveně usmál a vzal ho kolem ramen. Musel ho jemnou silou přinutit k chůzi.
“Neboj se. Není tu nikdo, kdo by jim řekl, žes je šmíroval.” Ramses vytřeštil oči.
“Ale já jsem je... šmíroval že?” Zatvářil se provinile.
“Nikdo jim to říkat nemusí. Až potkám Seibeie, budu to mít napsaný na obličeji.” Povzdechl si. Revak se zasmál.
“To asi ano.” Souhlasil pobaveně.
“Ale už by to pro tebe nemělo být tak...“ Přemýšlel nad správným slovem. Mladík k němu váhavě zvedl hlavu.
“Proč ne?”
“Máš přece taky milence.” Ramses vytřeštil oči a k Revakovo úžasu ještě víc zrudl. To je pravda. Má milence. Vždyť o tom včera dokonce mluvili. Ale mluvit a vidět jsou dvě úplně odlišné věci. Muž sledoval jeho měnící se výrazy. Přemýšlel, zda se zděšení skutečně stupňuje.
“Stalo se něco?” Ozval se celý ospalý Zane. Stál mezi dveřmi svého pokoje. Ramses skoro nadskočil a rychle k němu otočil hlavu.
“Vůbec nic.” Pobavil opět Revaka. Muž zvedl oči k němu. On jen zakroutil hlavou a vedl Ramsese k jídelně.
“Kde je vůbec princ a Seibei?” Uvědomil si Zane, který se jen pomalu probouzel. Bylo to téměř fyzicky nemožné, ale mladík ještě víc zčervenal.
“Princ je v jeskyni.” Špitl a měl chuť zabít smějícího se Revaka. V chodbě za nimi stál Devon s Nerfem. Oba se zamračili a vydali se stejným směrem.
Princ se rozhlédl po jeskyni. Všichni draci okamžitě zvedli hlavy a zadívali se jeho směrem. Už se neschovával za podobu malého neškodného dráčka a oni ho dokázali vycítit.
Sheik´kai po nich přejížděl očima. Zastavil se pohledem na Syh´kai. Namířil si to k ní. Bez sebemenšího zájmu o draky kolem.
“Zdravím tě, krásná Syh´kai” Uklonil se jemně. Dračice kývla hlavou v pozdravu. Vždy byla klidnějším a vážnějším z draků. Přesto se její srdce chvělo, jakoby patřilo jen malému dráčeti. Cítila se jako malé dráče. V jeho přítomnosti.
“Rád bych se proletěl a promluvil si.”
“Se mnou, můj princi?” Muž si protáhl ramena a rozzářil se. Jeho druhové sledovali proměnu do dračí podoby. Nejkrásnější z draků.
“Ano. Vždy jsi byla nejmoudřejší z draků. Chci tvými slovy slyšet, co vše se dělo, potom co...” Dračice se zachvěla. Dračí princ se zhluboka nadechl a zatřepal s hlavou.
“Tedy?”
“Vynasnažím se.” Přikývla a roztáhla křídla. Následovala ho ven. Někteří z draků neodolali a letěli za nimi.
Ramses seděl v knihovně a četl si. Revak se Zanem ho opustili po snídani, Sheik´kai byl stále pryč a Seibei se ještě stále neukázal. Snad za to jediné byl upřímně rád.
“Zdravím.” Mladík sebou cukl. Tak teď už ano. Zvedl hlavu. Toho se bál. Při pohledu na přítele se mu vybavila scéna z rána. ´Bože, jak se mu teď mám asi tak podívat do očí?´
“Nebyli jsme náhodou domluvený, že budeme ráno trénovat?” Sedl si do druhého křesla. Ramses přizvedl obočí.
“Vlastně ano, promiň úplně jsem zapomněl. Jsem trochu... roztržitý. Sheik´kai a tak.” Usmál se nejistě. Seibei se pousmál. Mladíkovi se zdálo, že trochu uvolněně. Muž přikývl.
“Jistě... co teď?” Zadíval se mu do očí. Než stačil odpovědět, objevil se nad nimi Nerf.
“Revak s tebou chce mluvit.” Překvapil oba. Ramses zakroutil hlavou.
“Prý se to týká dnešního rána... máš přijít sám.” Dodal neochotně. Mladík vytřeštil oči. Dnešního rána? Nemůže přece myslet tu nešťastnou příhodu. Pokud ano, o čem chce mluvit? Zmateně otočil hlavu k Seibeiovi. Ten ho s podobným výrazem sledoval.
“Něco se stalo?” Ramses rychle zakroutil hlavou a vstal.
“Ne, já jen... zapomněl jsem se zeptat, zda vyhrál a on se cítil trochu dotčeně. Tak jsem slíbil, že se přijdu podívat na cenu, kterou vyhrál.” Muž se pobaveně pousmál a přikývl. Ukázat cenu. Jasně. Věděl, že mladík Revaka přitahuje, ale zároveň věřil, že neudělá žádnou hloupost. Přebrat milence dračímu princovi by si snad nedovolil ani on.
“Víš, kde má pokoj?” Ramses zakroutil hlavou. Nerf si povzdechl a stejně neochotně jako předtím se nabídl, že ho tam odvede.
Seibei seděl v jídelně u večeře a vyhlížel Ramsese. V pokoji ho nenašel, musel být někde s Sheik´kaiem. Zvedl oči k Zanemu, který se posadil proti němu. Ospale se protahoval. Všiml si mužovo tázavého výrazu a povzdechl si, že dospával noc.
“Kde máš Ramsese?” Uvědomil si.
“Předpokládám, že s princem.” Pokrčil rameny a napil se. Zane zakroutil hlavou.
“Pokud vím, ten je se Syh´kai. Celý den.” Dodal. Seibei si povzdechl. Že by přece jen.
“Potom je Revak větší hrdina... možná spíš blázen než jsem myslel.” Napil se.
“My o vlku...” Dodal, když dotyčný položil tác s jídlem na stůl. Sedl si a zvedl k němu oči.
“Jen o mně mluvte. Jsem za to rád.” Pobavil je a sklonil hlavu ke svému jídlu. Přizvedl obočí, když se ho Seibei zeptal na Ramsese.
“Proč se ptáš mě?” Nechápal. Seibei se pobaveně usmál.
“Třeba kvůli tomu tvýmu: přijď se podívat na cenu, kterou jsem vyhrál.” Zane zvědavě zvedl oči od svého talíře a Revakův výraz se neměnil.
“O čem to ksakru mluvíš?”
“O dnešním ránu.” Muž nezkryl své překvapení.
“Ty o tom víš?”
“Od Ramsese.” Přikývl Seibei. Revak šokovaně zopakoval mladíkovo jméno. Když muž přikývl, pobaveně zakroutil hlavou.
“Nikdy bych nevěřil, že se ti přizná... po výrazech co ráno předvedl.” Bavil se. Seibei se na něj zamyšleně zadíval.
“Co se ráno stalo?” Tušil odpověď. Když ji dostal, povzdechl si.
“Proto se tvářil tak... potom nechápu, o čem si s nim ksakru chtěl mluvit.” Uvědomil si. Revak přizvedl obočí a Seibei se zamračil.
“Ty jsi s ním nechtěl... do hajzlu.” Vstal rychle a běžel pryč. Dva muži lehce zaskočeně za ním.
Ramsesův pokoj byl stále prázdný. Seibei se zamračil a bez vysvětlování se vydal do jeskyně. Rozhlédl se po přítomných dracích.
“Nevidím ani jednoho z nich.” Zamračil se a rozhlížel. Otočil hlavu ke svým přátelům a konečně jim vysvětlil, co se stalo v knihovně. Oba se zamračili.
“Nemyslíš si...” Zmlkl Zane a zadíval se na Sheik´kaie, stojícího za Seibeiem.
Veruka se rozhlédl po armádě démonů. Znechuceně se zamračil. Byli odporní. Jejich tváře, jejich brnění, jejich pach. Otočil hlavu k uličce, kterou utvořili. Tam přicházel o něco méně odpudivý tvor. Měl zdobené brnění a dlouhý plášť. Po jeho pravé ruce šel muž, alespoň Veruka předpokládal, že muž v dlouhém hávu. Čaroděj.
“Mý muži mi řekli, že chceš mluvit s velitelem. Mluv.” Zavrčel démon, potom co se vztyčil na mladíkem. Zachvěl se a jemně zacouval.
“Já... něco pro tebe mám. Jistě to oceníš.” Zvedl ruku vedle sebe. Devon, stojící za ním, hodil na zem lněný tmavý pytel. Sklonil se k němu a rozvázal provaz. Odhalil svázaného mladíka. Nevnímal, pusu převázanou roubíkem. Dračí jezdci se rozhlédli po démonech, mezi kterými to zašumělo.
“A? Kdo to má jako bejt?” Zaduněl démonův hlas. Devon s Nerfem se na sebe nejistě podívali. Veruka se zamračil.
“Vzpomínáš si na bitvu u Pětihoří?” Velitel zpozorněl a vycenil zuby v úsměvu.
“Neříkej mi, že je to... ten Světlonoš.” Když Veruka přikývl, mezi bestiemi to opět zašumělo. Nahrnuly se dobředu, aby se podívali. Démon rozpažil a k úžasu jezdců je vrátil zpátky. Něco vztekle zavrčel. Jako jeden zacouvali. Vrátil se pohledem na Ramsese.
“Co chceš?” Zvedl oči k Veruce.
“Slyšel jsem, že máte moc ovládat něčí mysl.” Podíval se na čaroděje. Ten přikývl.
“Chci to umět, pak bude váš.” Démoni se pousmáli, pak zvedli hlavy k Eithne, sedící s dvěma dalšími draky nad jezdci. Něco zamručel.
“Veruko, prosím. Nedělej to.” Veruka ho umlčel.
“Ale... to není správné.” Snažil se drak.
“Sklapni, sakra!” Vyštěkl mladík. Tvor zakroutil hlavou a zacouval.
“Já ti to nedovolím.” Sáhl tlamou pro Ramsese. Zastavilo ho čarodějovo kouzlo. Drak se rozhlédl po vojsku. Sám nemá šanci. Musí pro ostatní. Vzlétl a letěl pryč. Velitel démonů zavrčel.
“Zabte ho!!!” Veruka vytřeštil oči a otočil se. Z poza vojska démonů vyrazili ohromní okřídlení tvorové.
Nerfův drak otočil hlavu k druhému. Oba vzlétli a postavili se jim do cesty. Bestií bylo moc. Některé zaútočily na ně a zbylé pronásledovaly Eithne.
Drak se snažil vyhýbat jejich kouzlům i čelistem plným tesáků, ale bylo jich skutečně moc. Snesl se na zem a unaveně se rozhlédl. Kroužili nad ním, jakoby se mu vysmívali. Jeden z nich zaútočil. Eithne po něm chňapl a odhodil ho. Uhl před tesáky jiného, třetí se mu zakousl do boku. Snažil se ho odstrčit, ale tvorův stisk byl silný. Drak bolestně vyjekl, když se mu další zakousl do ocasu. Třetí do tlapy. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.
“Sheik´kaii!!!”
Veruce vytryskly slzy. ´Eithne.´ Zašeptal v duchu. Sklonil hlavu. ´Eithne... Eithne.´
“Eithne!!!” Je mrtvý. Skutečně mrtvý. Cítil to. Netušil, že to bude takové. Tak intenzivní. Bolestivé. Otočil se na velitele démonů.
“Ty... Ty vrahu!” Vrhl se na něj. Démon ho odstrčil. Mladík zasténal bolestí, když tvrdě dopadl na zem. Devon se k němu sklonil.
“Vemte ho.” Poručil velitel. Jeden z vojáků se sklonil pro Ramsese. Veruka si utřel slzy.
“A-ale co naše dohoda?” Démon k němu sklonil hlavu. Pousmál se.
“Dohoda? Jaká dohoda? Prostě si ho beru. Jestli se ti to nelíbí, zastav mě.” Šel pryč. Čaroděj a voják ho následovali. Masa démonů se za nimi zavřela. Tři jezdci se nejistě rozhlédli.
Princ, stojící za Seibeim, sledoval výraz obou mužů. Ramses. Srdce se zastavilo a mozek vypnul.
“Kde je?” Chtěl vědět. Mladíkův přítel se otočil a nejistě zacouval. Zakroutil hlavou. Sheik´kai se zamračil. Pak vytřeštil oči a sklonil hlavu. Chytl se za srdce a zavrávoral. Seibei ho podepřel. Princ těkal očima a poslouchal. Slyšel něco, co oni ne. Nadechl se a narovnal.
“Eithne.” Zašeptal. “Je mrtvý.” Překvapil je a zvedl k nim hlavu.
“Řekl mi, kde je Ramses.” Rozzářil se a měníce podobu letěl pryč. Jezdci se mezi sebou rozhlédli.
“Ra´kaii!”
Velitel démonů se zadíval na přílétající draky. S vrčením se protáhl a sklonil hlavu ke svázanému mladíkovi. Mohl tušit, že se objeví další.
“Zabte je.” Okřídlené bestie vzlétly a obklopily bílého draka. Ostatní mu očividně nestačili a přilétali v dalekém závěsu za ním. Tvorové kolem něj kroužili, tak jako kolem Eithne. Drak se po nich rozhlížel. Když první z bestií zaútočila, chňapl po ní a silou odhodil. Plyvl za ní kouli bílé energie. Sežehla ji na popel. Tvorové zavrčeli a skočili po něm.
Démon sledoval, jak jeho mazlíčci jeden po druhém umírají. Jeho výraz tvrdl a chladl.
“Zabte toho malýho bastarda!” Zavrčel. Čaroděj chytl jeho paži.
“Tvůj pán ho chce živého.” Démon ho vztekle odstrčil a sklonil hlavu k mladíkovi.
“Fajn, zabiju ho sám.” Vytáhl meč. Druhý démon se zamračil a zvedl svou kouzelnou hůl. Odhodil muže paprskem.
“To ti nemůžu dovolit.” Postavil se. Velitelův obličej se stáhl vzteky.
“Ty malej...” Zvedl hlavu. Démoní vojsko uskočilo, když se nad jejich hlavy snesl bílý drak. Pomalu mával křídly a klesal k zemi. Rozzářil se a proměnil v člověka. Zadíval se na velitele.
“Chci ho zpět.” V hlase nebyl jediný náznak nejistoty či strachu. Démon vstal a pobaveně se pousmál.
“Zabte ho.” Zavelel tiše. Sheik´kai zvedl ruku a odhodil tvora, který po něm skákal, bílým paprskem. Dalšího chytl pod krkem a otočil k němu hlavu. Démonovo tělo začalo probodávat stejné bílé světlo. Roztrhalo ho zevnitř. Velitel vztekle sledoval, jak početné vojsko prohrává s tím, s tím...
“Kdo ksakru jsi?!” Zaútočil na něj svým mečem. Princ uhl a otočil k němu hlavu. Pousmál se a udeřil ho otevřenou dlaní do prsou. Démon ustálil svůj pád a chytl se za hrudník.
“Co to... to.” Hlas se ztratil v bolestném řevu a on shořel v bílém světle.
Dračí jezdci se vznášeli nad hlavami démonů a sledovali prince. Revak zvedl oči ke svým přátelům. Oni k němu. Tvářili se stejně nejistě jako on.
“Připadám si tu trochu...”
“Zbytečnej.” Doplnil ho Zane. Muž přikývl. Opravdu. Sheik´kai byl jako bílý zářící paprsek v temnotě. Smrtelný zářící paprsek v temnotě. Někteří z démonů pochopili, že prostě nemají šanci a začali utíkat. Zastavili je Dračí Jezdci, vznášející se nad jejich hlavami. Už si alespoň nepřipadali tak zbyteční.
Princ se zadíval na čaroděje. Ten mu polekaně uhl z cesty. Muž při pohledu na svázaného mladíka sklonil hlavu. Démon se zachvěl, když k němu opět zvedl oči.
“Vrať se ke svému pánovi. Řekni mu, že pozdravuju a že se brzy uvidíme.” Vyděsil ho úsměvem a dál si ho nevšímal. Přešel k mladíkovi. Opatrně mu sundal roubík a rozvázal pouta. Zvedl ho do naruče. Zhluboka se nadechl. Cítil takovou úlevu, že žije. Byly to pro něj naprosto nové pocity. Vše, co zrovna prožíval. Zvedl hlavu a rozhlédl se po démonech stojících kolem. Byli to ti, kteří ho raději nechali projít. Bez boje. Jako jeden sebou cukli a znovu mu uhli.
Dračí jezdci se zadívali na prince, kráčejícího k nim. Uvolnili se. Už to, že nespálil všechny kolem sebe, bylo dobré znamení. Výraz mluvil za vše. Ramses je v pořádku.
Když k nim došel, obestoupili ho.
“Jak je na tom? Je zraněný?” Prohlížel si Seibei přítele.
“Ne, jen spí a mně se ho nechce budit. Vypadá tak klidně a spokojeně.” Řekl princ jemně. Ostatní se pousmáli. Zvedl k nim oči.
“Slyšel jsem o té vaší válce... čas ji skončit nebo ne?” Překvapeně na něj hleděli.
“Vážně jsi se změnil.” Ozval se Ghen´kai. Zvedl k němu oči.
“Nezměnil jsem se. Dělám, to ze sobeckých důvodů.” Podíval se opět na mladíka.
“Sáhli na něco, co patří mně. Už se o něj nechci znovu takhle bát, to je radši všechny zabiju.” Drak něco pobaveně zabručel.
“Měl jsem pravdu... změnil ses.”
