kapitola III.

 

Kassiel opět prolétal mezi stromy a chvátal k jezeru. Jako už tolikrát. Zastavil na okraji palouku a snažil se nadechnout. Rozhlédl se. Oči se setkaly s čertem. Ležel na hladině a nechal se nadnášet vodou. Anděl se pousmál a vydal se ke břehu.

Sachs otevřel oči. Zhoupl se a nohy se dotkly dna. Narovnal se a zadíval se na svého milence. Usmál se a šel mu naproti.

“Zkoušíš, zda bych vážně čekal celý život?” Řekl pobaveně a vzal ho do náruče. Kassiel s povzdechem sklonil hlavu a omluvil se. Muž se na něj zadíval. Cítil zvláštní mrazení v zádech. Srdce se mu snažilo vytlouct slova do hrudníku, on je ale nedokázal číst. Vztáhl ruku a přizvedl obličej ke svému. Zadívali se do očí.

“Děje se něco?” Řekl nejistě anděl. Sachsovo úsměv povadl. Oči zchladly a krásná tvář byla najednou temně krásná. Chytl anděla a prudce odstrčil.

“Kdo ksakru jsi?” Řekl tvrdě. Kassiel překvapeně rozšířil oči.

“C-co tím myslíš? To jsem přece...” Nechápal a chytl muže za paže. Mírně se pousmál a vyvolal ještě silnější chlad.

“Dej ze mě ty pracky pryč.” Mrazil čertův hlas. Někdo si dovolil přijít a předstírat, že je Kassiel. To ale nebylo to nejhorší. Horší byla skutečnost, že jeho Kassiel nepřišel. Proč? Co mu udělal?

Přizvedl obočí, když se anděl tiše zasmál. Zakroutil hlavou a zvedl k němu oči.

“Neuvěřitelný. Nikdy bych nečekal, že mě prokoukneš tak rychle. Že mě vůbec prokoukneš.” Zatvářil se dotčeně. Čert vytřeštil oči, když prudce chytl jeho hlavu a přitiskl své rty na jeho. Zježily se mu vlasy na zátylku a oklepal se. Měl pocit, že nic odpornějšího v životě nezažil. Uvědomil si, že mu něco sklouzlo do krku. Anděl propustil ústa a u rtů se chladně pousmál.

“Jsi stejně drzej čert jako tvůj otec. Saháš na něco, co ti nepatří.” Sachs rozšířil oči. Prudce ho odstrčil a v předklonu se rozkašlal. Jeho hrudník byl v plamenech. V žilách se mu rozléval horký olej. Klesl na kolena a opřel se o ruce. Snažil se to rozdýchat. S každým nádechem ale bolest silněji přiškrtila plíce a vehnala mu slzy do očí.

“Nesnaž se, špinavý čerte.” Odplivl si anděl. Pak se sklonil k jeho uchu.

“Je to jed. Nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti. Samozřejmě. Ale smrt v jeho doprovodu je prý neskutečně bolestivá. Pomalá a bolestivá.” Pročísl prsty mužovo vlasy. Pevně chytl a zvedl jeho hlavu k sobě. Čertovo obličej byl stažený v křeči. Měl vystouplé žíly a oči se zalívaly krví.

“Chtěl jsem něco skutečně vyjímečného. To kvůli tobě.” Usmíval se.

“Víš, co je na něm úplně to nejlepší?” Kopíroval prsty linie obličeje. Opět se naklonil k uchu.

“Není protijed.” Zašeptal. Někdo ho chytl a mrštil jím od čerta. Zasténal a sedl si. Nad Sachsem stál Kassiel. Měl roztažená křídla a napjatý snad každý sval v těle. Anděl u něj nikdy neviděl podobný výraz. Modré oči se změnily ve dvě ledovky. Něžný obličej ztvrdl.

“Zaruchu.” Řekl chladně. Jeho druh sklonil hlavu a něco zašeptal. Zvedl k mladíkovi šedivé oči, když ucítl hrot ostří na svém krku. Anděl držel úzký dlouhý meč. Chytl pásek Zaruchovo rukavice a přizvedl ho k sobě.

“Co jsi mu udělal?” Anděl se pousmál.

“Je otrávený. Pokud chceš protijed, měl bys začít být milejší.” Kassiel se zamračil a přiložil mu ostří ke krku.

“Pokud chceš žít, dáš mi ho.” Muž rozšířil oči a pohoršeně hleděl do jeho.

“Přece bys nezabil vlastního druha kvůli tomu... tomu zvířeti.” Anděl neodpověděl jen přitlačil. Zaruch se vztekle zamračil.

“Jsi stejný jako tvoje matka.” Zasyčel.

“Mohla mít mě ale rozhodla se pro něj.” Kassiel ho pustil. Těkaje očima sklonil hlavu. Zavřel je a vzpomněl si. Tehdy se matce někdo dvořil. To on ji přivedl od řeky a nehl se od ní těch pár dní než se zabila. Mladík se zamračil.

“To ty jsi ho zabil.” Vydechl užasle. Jako dítě se snažil na to zlé zapomenout a nechat si jen to dobré. Netušil, že byl až tak úspěšný.

“Nic jiného si nezasloužil.” Vstal anděl.

“Lailah byla nejkrásnější z andělů a špinila se s ním.” Řekl s odporem.

“Měl jsem vědět, že budeš po ní. Válet se...” Jeho slova se ztratila v bolestném stenu. Oči rozšířené šokem sledovaly ostří trčící mu z břicha. Chytl ho a druhou rukou křečovitě stiskl Kassielovo rameno. Zvedl k němu hlavu. Skrz slzy sledoval chladný hněv v jeho očích. Mladík silou přirazil. Mužovo ústa naplnila krev a rty ji propustily ven. Zavrávoral. Kassiel vytáhl ostří a odstoupil.

“K-Kassiely.” Klesl muž na kolena. S tupým žuchnutím dopadl na zem. Mrtvý. Anděl ho mlčky sledoval. Pohled se vyčistil a on otočil hlavu k čertovi. Ležel na boku, svinutý bolestí. Celý se třásl. Kassiel se k němu rychle sklonil a vzal jeho hlavu do dlaní.

“Sachsi? Sachsi!” Horkost vycházející z muže ho pálila do kůže. Jeho bolest mu drtila srdce. Čert otevřel oči, otupělé bolestí. Anděl se laskavě usmál a hladil ho ve vlasech. Sklonil se k němu.

“Přivedu pomoc, dobře?” Zašeptal a políbil ho na čelo. Chytl ho za ruku a položil si ji na tvář.

“Počkej tu, já... já se hned vrátím.” Pohladil ho znovu svými rty a vstal. Rozbrečel se. Zhluboka se nadechl. Znovu a znovu. Roztáhl křídla a byl pryč. Nikdy neletěl tak rychle. S takovou silou.

 

Těžce dopadl před palác a rozeběhl se dovnitř. Radu andělů našel na zahradě. Věnovala se večeři za doprovodu hudby. Všichni ztichli, když si všimli krve na andělovo rukavici a sukni.

“Musíte mi pomoct.” Rozhlédl se po nich. Hlavní z andělů vstal. Svou krásou a světlem převyšoval ostatní.

“Uklidni se a pověz nám, co se stalo.” Řekl mírně. Kassiel se zamračil.

“Na to nemáme čas. Zaruch ho otrávil.” Andělé začali mluvit jeden přes druhého.

“Zklapněte!” Zvýšil Kassiel hlas.

“Prosím, Rafaeli.” Otočil hlavu k muži, když jeho druhové šokovaně zmlkli.

“Koho otrávil a kde je Zaruch?” Chtěl věděl. Drobný anděl sklonil hlavu ke svému oblečení.

“Je... je mrtvý.” Přítomní vstali a opět se jeden přes druhého dožadovali vysvětlení.

“Ale on... on zabil jeho otce a... Sachse otrávil.” Řekl mladík naléhavě. Proč jen stojí a kladou zbytečné otázky? Proč něco nedělají?

“Sachs?” Zaptal se s klidem v hlase Rafael. Povzdechl si a jeho druhové vybuchli v debatě, když Kassiel zašeptal slovo: čert.

“Prosím. Je u jezera a... a hrozně trpí. Prosím tě.” Sledoval zoufale muže. Ostatní přestal vnímat. Byli polapeni svou rozhořčeností a otázkami.

“Bojím se, že tvou jedinou nadějí byl Zaruch. Nikdo z nás se nevyzná v jedech ani netuším, kde ho mohl vzít. Nemyslím, že jsme schopni s tím něco dostatečně rychle udělat.” Neměnila se andělovo klidná tvář. Kassiela slova tvrdě praštila do hrudníku a téměř mu vyrazila dech. Sklonil hlavu a zadíval se na své ruce. Pevně sevřel dlaně.

“Nejste schopni... nebo nechcete?” Řekl mrazivě tiše. Rafael se zachvěl a hlasy zbylých andělů pomalu utichaly. Mladík zvedl hlavu. Modré oči byly plné temného hněvu.

“Nechcete, protože Sachs je čert.” Každé jeho slovo připomínalo kus ledu. Mluvil potichu ale s neskutečnou silou a chladem.

“Měl pravdu, jste bezcitný, namyšlený bestie.” Kroutil se hlas vztekem. Roztáhl křídla. Andělé sebou cukli a přitiskli se k sobě. Některým dokonce vytryskly slzy.

“Budete litovat.” Rafael sledoval oblak z peří, který po mladíkovi zbyl. Sklonil se a jedno zvedl ze země. Jeho konce byly temnější než co kdy spatřil.

“Musíme ho najít než si ublíží nebo někomu jinému. Znáte někdo cestu k tomu jezeru?” Otočil se ke svým. Váhavě přikývli.

"Dobře, ty zkus něco najít u Zarucha. Cokoliv." Poručil.

 

Kassiel si klekl k Sachsovi a vzal ho do náruče. Prsty ho pohladil.

Čert měl otevřené oči, ale bolest zastřela vše kolem. Nedokázal vnímat nic jiného než žár, který spaloval celé tělo. Ucítil chladivý dotek na svém čele. Laskavý něžný dotek. Kassiel. Jeho sladký Kassiel. Sebral veškerý zbytek svých sil a přinutil se pohnout.

Anděl se zachvěl, když muž chytl jeho prsty. Jemně se pousmál a sklonil se k němu.

“Jsem tu, Sachsi. Jsem u tebe.” Držel ho pevně. ´Jsem u tebe.´ Políbil na čelo.

Otevřel oči, když sevření mužovo prstů povolilo. Rychle se narovnal.

“S-Sachsi?” Pohladil ho po tváři. Čert měl zavřené oči. Zdálo se, že nedýchá.

“Ne, ne, ne... prosím, ne.” Rozbrečel se mladík a přitiskl se k němu.

 

“Né!!!” Hejna místních ptáků se vyplašeně zvedla. Rafael se rozhlédl. Otočil hlavu ke svým společníkům.

“Odkud to šlo?” Nejistě zakroutili hlavou. Muž si povzdechl.

“Myslel jsem, že víte, kde jezero je.” Oni se bránili, že u něj dlouho nebyli. Díky svému kouzlu nebylo viditelné z oblohy. Proto i pro anděly bylo pohodlnější hledat ho ze země.

 

Ochraptělý Kassiel se zadíval na noční nebe. Utřel si slzy ze spánků a zhluboka se nadechl. Otočil hlavu k jezeru. Vstal a postavil se k Sachsovo hlavě. Objal muže pod pažemi - kolem hrudníku a pracně ho zvedl. Táhl k jezeru. Polekaně sklonil hlavu, když se nohy dotkly vody. Několikrát. Zhluboka. Se nadechl a vykročil dál. Opět se zastavil. Voda se dotýkala kolen. Nezvládne to. Pomalu položil čerta do vody. Vypadal, jak když jen spí. Teď už klidným spánkem. Nadnášen vodou. Kassiel se pousmál a naklonil se k němu.

“Vem si ho a postarej se ať se mu zdá něco krásného.” Zašeptal u mužovo rtů. Poslal ho dál po vodě. Hladina se otevřela a objala Sachsovo tělo. Andělův dech se zachvěl. Oči opět začaly zaplňovat slzy. Zamračil se a chytl čerta za ruku. Stáhl zpět.

“Nemůžu... nedokážu to.” Klesl do vody a přitiskl muže k sobě. ´Nemůžu.´ Držel ho pevně. Otevřel oči. ´Jeho srdce.´ Uvědomil si. Bilo slabě ale stále bilo. Zamračil se a sklonil hlavu.

“Prosím, pomoz mi... nenech ho odejít.” Žádal tiše. ´Prosím.´ Šokovaně zalapal po dechu. Voda kolem něj se zvedla a jemně mu sebrala Sachse. Nejistě sledoval proud, který muže obklopil. Hladina se uklidnila. Kassiel vzlétl. Dotkl se hladkého povrchu. Ucukl s rukou. Kámen, který se kolem čerta utvořil byl mrazivě chladný. Čirý krystal. Možná led. Uvědomil si. Jako ty v horách daleko na severu. Nikdy žádný neviděl, ale slyšel o nich. Opět se ho opatrně dotkl. Z kamene vycházela slabá záře, stejná jako z jezera. Mladík se pousmál. Zavřel oči a položil si ruku na srdce.

“Ať tě chrání vše dobré... co mám.” Zašeptal. Z pod dlaně začala vycházet pronikavá záře pak se rozzářil celý. Zem kolem jezera se pohla a znovu vyplašila lesní obyvatele.

 

Andělé si vyměnili polekané pohledy. Rafael roztáhl křídla a vylétl nad koruny stromů. Rozhlédl se a oči se zastavily na skále, která se zvedala mezi stromy.

“C-co je to?” Zeptal se anděl za jeho zády.

“Řekl bych, že jezero.” Zamračil se a vydal se k úkazu. Zastavili se a sledovali pomalu stoupající skálu. Konečně přestala růst. Obklopilo je ticho. Děsivé téměř ohlušující ticho. Rafael vylétl k okraji. Ostatní za ním. Usmáli se – jezero neztratilo nic ze svého kouzla. Naopak.

Jejich pozornost se obrátila ke krystalu vznášejícímu se nad hladinou a postavě před ním. Byla jako černá skvrna na bílém papíře.

“Kassieli.” Zašeptal Rafael a sledoval mladíkovo křídla. Jejich peří se změnilo v temně černé. Kámen zaplul do vody a ztratil se v hlubinách jezera. Mladík chvíli sledoval kruhy, které krystal vytvořil, pak zvedl hlavu k nim. Andělé sebou cukli. Temná křídla se pohla a vynesla Kassiela k nim. Hned při prvním pohledu do jeho tváře si Rafael uvědomil, že přišli pozdě. Mladík se vždy tvářil chladně ale všichni věděli, že je to jen maska. Ochrana za kterou se schovával něžný, křehký a jemný Kassiel. Tenhle chlad maska nebyl. Byl surový, ryzí – byl skutečný.

“Co chcete?”

“Pomoct ti.” Ujal se Rafael slova. Jeho společníci vyděšeně rozšíříli oči. Muž se ztratili mezi stromy. Odhodila ho silná tlaková vlna. Andělé nejistě zvedli hlavy zpět k mladíkovi. Bez jediného slova proti nim zvedl dlaň. Zapadli mezi koruny stromů. Kassiel se zadíval na své ruce. Pousmál se.

 

Sion a jeho přátelé běželi hlavní ulicí. Uprostřed noci vzbudil spící město poplach. Podle zmatených slov čertů, které míjeli, město navštívil anděl. Muži se zastavili a zadívali se na postavu, stojící v kruhu ozbrojených čertů. S klidem v očích se po nich rozhlížela.

“Kdo jsi a co tu chceš?” Ozval se jeden z čertů a pevně stiskl černý luk, který držel.

“Mé jméno je Kas.” Sachsův přítel něvěřícně rozšířil oči. To přece nemůže být on. Jeho kouzlo, jeho něha, jeho světlo – vše bylo pryč.

“Mám pro vás návrh.” Pokračoval mladík. I jeho hlas zněl jinak.

“Nenávidíte je, že? Ty poletující povýšený kreatury.” Rozhlédl se. Většina z nich váhavě přikývla.

“Tak co kdybychom je jednoduše vymazali ze zemskýho povrchu... všechny.” Dodal. Čerti sebou cukli.

“O čem to ksakru... ty jsi přece taky anděl!” Zamračil se jeden. Kas k němu pomalu a klidně otočil hlavu.

“Ne. Teď už ne.” Roztáhl černé perutě. Davem zašuměl šok. Sion se prodral skrz ostatní.

“Co se to s tebou stalo?” Zakroutil hlavou. Anděl se podíval jeho směrem.

“Sione, rád tě opět vidím.” Pousmál se. Jeho úsměv postrádal veškeré teplo. Vydal se k muži a chytl ho za ruce.

“Nemůžu říct, že cítim to samý... kde je Sachs?” Kas se zamračil a zadíval se mu do očí.

“U jezera.” Čert si všiml stínu v jeho. Něco se stalo. Něco zlého. Sachsovi. Uvědomil si.

“Věřím, že jako jeho přítel půjdeš se mnou.”

“Zabít všechny anděly? To nemůžeš myslet vážně... naše nenávist rozhodně není tak silná aby z nás udělala vrahy. Je to spíš truc. Zvyk. Jen dětský přetahování.” Rozhlédl se. Kas s ním. Čerti souhlasně přikyvovali. Mladík se zamračil.

“Není tak silná? Nevadí... pomůžu vám ji prohlubit.” Pustil Siona a odstoupil. Zvedl ruku proti jednomu z čertů. Všichni rozšířili oči, když se jejich druh chytl za srdce a svil se bolestí. Jeho tělem probleskovaly černé výboje. Klesl na kolena.

“Co to... co to děláš? Hned toho nech!” Zvedl jiný z čertů svůj luk. Ostatní ho napodobili. Kas k nim zvedl svou druhou ruku. Výboje postupně obklopovaly i je. Sion zacouval. Musí najít Sachse. Byl si jistý, že on jediný je dokáže vzbudit z týhle noční můry. A pokud ho nenajde, musí varovat anděly.

“Kam...” Ozval se nejistě jeho přítel. Čerti stále ještě nechápali, co se vlastně děje.

“K jezeru... musíme pryč. No tak. Pohněte se!” Zamračil se, když výboje začaly přeskakovat na ostatní. Mladá žena vedle něj klesla na kolena. Chtěl jí pomoct, ale temné kouzlo ho praštilo přes ruku a obklopilo po loket. Rychle ji stáhl zpět.

“Běžte! Hned!” Snažil se. Stále nedotčení čerti se strnule rozhlíželi. Ksakru. Na tohle vážně nemá čas.

 

Velká skupina čertů probíhala pod korunami stromů. Ani jeden z nich si nebyl jistý, kde přesně jezero leží. Snad i proto se vydali ke skále, tyčící se hluboko v lese. Cestou přemýšleli, zda je možné, že by si jí nikdy nevšimli. Ne. Musela tu být jen krátce.

Sion se unaveně opřel o kámen. To vážně chodil každý den až sem? Tak daleko? Snažil se chytit dech. Narovnal se a zvedl oči ke skále. Byl si jistý, že není způsob, jak se dostat nahoru. Ne odsud.

“Zkusíme to obejít.” Nadechl se zhluboka. Jeden z jeho přátel se místo odpovědi rozkašlal a přikývl.

 

Rafael pomalu otevřel oči, když ucítil dotek na tváři. Jemně se zamračil a zamrkal. Bolelo ho celé tělo, měl problémy se nadechnout a k tomu... se nad ním sklání čert. Uvědomil si. Rychle si sedl. Svět kolem se zatočil a on se opět začal probadat do tmy.

“Hej, klid.” Chytl ho čert. Anděl jemně zatřepal s hlavou a rozhlédl se. U probouzejících se druhů byli také čerti. Pak si všiml několika, nejistě stojících mezi stromy. Ne moc dobře se schovávali. Vrátil se pohledem na svého. Měl temně rudé kratší vlasy a výrazný obličej s rubínovýma očima. Mezi svými musel být... nad čím to přemýšlí? Sklonil hlavu. Na to nemá čas. Vzpomněl si, proč leží potlučený a vysílený mezi stromy.

“Kassiel... kde je...” Zvedl oči k čertovi. Uvědomil si, že si ho bezostyšně prohlíží. Muž si všiml jeho pohledu. Podrbal ve vlasech a omluvně pokrčil rameny.

“Ještě jsem anděla takhle zblízka neviděl natož abych ho držel v náruči.” Pomohl mu na nohy.

“Jsem Sion. Kassiel přišel do našeho města. Něco je s ním... ale to asi víš.” Anděl přikývl a pevně se ho držel.

“To on udělal tohle. Mluvil o čertovi jménem Sachs. Jeden z našich ho otrávil.” Šokoval čerty.

“S-Sachs je... kde je ten bastard, co ho...”

“Uklidni se! Na tohle vážně není čas!” Okřikl Sion tvrdě svého přítele.

“Kassiel... Kassiel vás chce všechny zabít.” Vrátil se pohledem na Rafaela. Anděl zalapal po dechu.

“Musím do města, hned.” Odtáhl se od něj a roztáhl křídla. Začal se unaveně sesouvat k zemi. Čert ho znovu chytl.

“Ne v tomhle stavu.” Zakroutil hlavou. Muž se zamračil.

“Ty to nechápeš. Vedu je. Musím je chránit.” Překvapil čerta. ´Rafael.´ Pomyslel si. Čekal by, že bude starší. Ty řeči nelhaly, je vážně... nad čím to přemýšlí? Sklonil hlavu. Na to nemá čas. Zamračil se.

“Říkal jsi, že přišel k vám... ne aby vás zabil nebo ano?” Sion zakroutil hlavou.

“Následují ho?” Čert nesouhlasně přikývl. Oba otočili hlavu k andělům, kteří se začali pohoršeně ozývat. Čerti své druhy samozřejmě bránili a okamžitě vznikla vícehlasá hádka.

“To snad... přestaňte!” Poručil Rafael. Všichni jako jeden zmlkli.

“Musíme do města... nebudeme schopni letět, ale to čerti také ne.” Podíval se na Siona. Muž příkývl. Oba otočili hlavu po volání a křiku.

“Jak... dlouho jsme byli mimo?” Vydechl anděl nejistě. Sion stejně nejistě pokrčil rameny. Rychle zvedli hlavy. Mezi korunami stromů tvrdě propadl anděl. Rafael se k němu sklonil a otočil ho. Srdce se zastavilo a on strnule odstoupil. Pomalu se otočili. Mezi stromy se zlehka snesl čert. Na zádech měl velká černá křídla.

“Raoule?” Prohlížel si Sion nejistě druha. On se na něj podíval. Jeho oči ztratily bělmo tak jako jindy šedivé duhovky. Zbyla jen čerň zároveň se zlobou a hněvem. Čert rozhodně nebyl už jen čert. Byl něco zlého – děsivého. Rozhlédl se po přítomných. Pousmál se a roztáhl křídla. Cukli sebou a někteří vykřikli, když proti nim skočil. Sion instinktivně zakryl Rafaela. Anděl nevěřícně sledoval ležícího čerta. Něco ho zastavilo a vrátilo zpět. Neuvěřitelnou silou.

“Co ho...” Sledoval přes mužovo rameno Raoula. Zamrkal a podvědomě se přitiskl k Sionovi, když čert znovu skočil. Zastavil ho neviditelný štít. Znovu a znovu.

“Něco nás chrání.” Sion muže také sledoval. Zvedl oči k lesu.

“Hej! Všichni! Ke skále!” Zavolal mezi stromy. Čerti k němu otočili hlavy. Přidali se k jeho volání.

Brzy se začali objevovat první andělé. Byli zranění a od krve – dost často ne svojí. Unaveně a zmateně se schovali za záda čertů, kteří jim pomáhali dostat se dostatečně blízko ke skále. Nechápali proč jim pomáhají, když zbylí... nevypadali ale tak děsivě jako jejich druhové ve městě.

 

Rafael otočil hlavu k Sionovi. V ruce držel bič, důtky byly tvořené ohněm. Zrovna jím odhodil jednoho ze svých dlouholetých přátel. S bolestí v očích se zamračil a švihl proti jinému, který napadl trojici andělů. Mladý anděl k němu zadýchaně dotáhl dvě dívky.

Andělé rychle pohopili, že musí z oblohy a schovat se mezi stromy. Co nechápali, bylo, proč se kolem děje ta hrůza. Čerti je překvapili spící a nepřipravené. Byli silnější, mocnější a děsivější než obvykle. Bez jediného zaváhání či slitování procházeli městem andělů. Nejprve je připravili o křídla pak životy. Některé prostě zabili.

“Děkuju... děkuju.” Vrhl se k němu vděčně a objal ho. Dívky se plačky držely jeho sukně. Nejistě sledovaly čerta. Pohladil anděla po vlasech.

“Už jste v bezpečí. Odveď je k té skále, dobře?” Odklonil ho od sebe.

“Ke skále?” Řekl nejistě a skrz koruny stromů se zadíval na temný kámen. Sion přikývl.

“Jsou tam ostatní. Nevím proč, ale oni tam nemůžou... tak běžte.” Trojice přikývla a rozeběhla se pryč. Čert se za nimi podíval.

“Sione!” Rychle otočil hlavu po křiku. Rafael strhl k zemi čerta skákajícího po muži. Oba sebou tvrdě praštili o kmen stromu a zůstali ležet. Čert se k nim sklonil a otočil anděla. Měl ránu na čele. Zamračil se a otevřel oči. Zamrkal.

“Jsi v pořádku?” Pomohl mu na nohy.

“Ano. Jen jsem se...” Dotkl se čela a sklonil hlavu k ležícímu.

“Díky.” Usmál se Sion. Anděl k němu zvedl oči. Jemně se usmál a přikývl. Rychle sklonili hlavy, když se čert začal zvedat.

“Musíme zpátky, je jich moc.” Zamračil se Sion. Rafael nešťastně zakroutil hlavou. Vedle nich doskočil jeden z temných. Jiný z druhé strany. Čert se zamračil a chytl anděla za ruku. Rozeběhl se ke skále. Přímo před nimi se objevil další. Muž se mu vyhl aniž by zpomalil a táhl anděla dál.

Unaveně se zastavili pod skálou. Rafael se rozhlédl. Andělů bylo málo – děsivě málo. Zato Kassielovo čertu přibývalo. Stahovali se kolem skály. Jen stáli a sledovali je černýma očima. Někteří netrpělivě zaútočili ale štít je vrátil zpět.

 

Většina andělů a čertů odpočívala u jezera. Sion opřený o skálu se narovnal, když se temní čerti rozestoupili. Mezi nimi přicházel bělovlasý muž. Jeho sukně byla zalitá krví. Držel svůj meč a jistou pomalou chůzí kráčel k nim. Zastavil se a vztáhl ruku. Něco neviditelného ji zastavilo. Zvedl hlavu ke skále a rozhlédl se. Vrátil se pohledem na přítomné. Na Rafaela. Muž přešel před něj a zadíval se mu do očí. Srdce sevřela úzkost a strach. I v Kassielovo očích chybělo bělmo a jejich krásná modř. Zbyla jen temná čerň. Jakoby pohlcovala světlo a teplo. Byla plná nenávisti a hněvu ale zároveň zvláštní prázdnoty.

“Kassieli.” Zašeptal v pozdravu. Mladík jen kývl hlavou.

“Má to být pomsta?” Zeptal se Rafael. Kassiel se pousmál.

“Ale měšťané přeci nic naudělali.” Zamračil se anděl.

“Jen protože neměli příležitost... kvůli nim tu ale teď nejsem.” Hleděl na něj mladík s mrazivým klidem.

“To kvůli tobě.” Odpověděl na otázku, proč tedy. Sion se zamračil a stoupl si k Rafaelovi. Tušil, že to Kassiel řekne.

“Co ty na to?” Mávl rukou vedle sebe. Jeho čerti přivedli několik zajatých andělů.

“Jejich životy za tvůj.” Usmíval se mladík chladně. Rafael hleděl na své druhy.

“Necháš je žít?” Zeptal se. Všechny? Dodal. Kassiel přikývl. Muž udělal krok. Sion ho chytl.

“Nebuď hlupák. Zabije je.” Zamračil se. Temný anděl se zasmál a pokynul svým.

“Ne!” Vytřeštil Rafael oči a snažil se dostat ze Sionovo náruče. On ho nepustil. Zajel mu prsty do vlasů a přitiskl k sobě. Tiše mu šeptal do uší, aby se uklidnil. Anděl ho objal a křečovitě mu zaryl prsty do zad.

“Počkám. Mám dost času. Vy ne.” Otočil se Kassiel a šel pryč. Čert se za ním zadíval a pevně držel Rafaela.

“Pojď, nemá smysl tu dál čekat.” Řekl mírně. Anděl se odklonil a nechápavě se mu zadíval do očí. Muž zvedl oči ke skále. Usmál se půlkou úst.

“Teda jestli mi pomůžeš. Samozřejmě.” Rafael se v mezích možností pousmál a příkývl.