kapitola III. - konec

 

Druhý den jim Danny vyprávěl průběh hodiny. Učitel nakonec vyvolal i dívčiny kamarádky a ty dopadly stejně mizerně jako ona.

“Nakonec prohlásil, že nebude tu známku započítávat ale ať to berou jako varování.” Usmál se mladík.

“Kdybyste viděli jejich výrazy a on jim tak suveréně čelil.” Zakroutil hlavou.

“Myslím, že mám nového hrdinu.” Dodal. Pár se pobaveně usmál.

“To jistě nejsi sám. Slyšel jsem, že tu má spoustu obdivovatelek.” Napil se Sunny z láhve a sklonil hlavu k Nickovi. Seděl opřený o něj a se zavřenýma očima poslouchal. Všichni zvedli oči, když se spustil prudký dešť.

“Zatraceně.” Vstali rychle a zaběhli do nejbližší budovy.

 

“To jen tak nepřestane.” Sledoval Nick provazy vody za okny.

“Odvezu tě.” Sklonil k němu Sunny hlavu. Mladík zrůžověl a přikývl. On zvedl oči k Dannymu.

“Jsi taky dneska pěšky nebo ne?”

“Jo... ale jsem tu o hodinu dýl než vy.” Povzdechl si.

 

Po všech svých hodinách vyšel před školu. Zadíval se na padající vodu. Sklonil hlavu k velkému deštníku, který držel. Jedna z jeho spolužaček mu ho vrazila do ruky a aniž by stačil poděkovat, odběhla pryč. Povzdechl si a rozepl ho. Uslyšel kroky. Možná ho někdo přece jen odveze. Otočil se nadějně. Zadíval se na učitele, on sledoval déšť.

“Občas bych se možná mohl podívat na předpověď... obzvlášť když se chci projít.” Přešel k mladíkovi. Ten se pobaveně pousmál.

“To jsme dva. Dostal jsem tenhle deštník. Doprovodím vás, jestli chcete.” Nabídl se. Ve skutečnosti asi jen ze zdvořilosti. Muž neměl svou přezdívku pro nic za nic. Nečekal, že bude souhlasit, proto na něj zůstal překvapeně hledět.

Roztáhl deštník a zvedl nad hlavu. Nabídl mu rámě. Muž se do něj s díky zavěsil. Tiše procházeli ulící a snažili se vyhýbat velkým kalužím. Danny přemýšlel, z čeho je tak nervózní. Byl tolik zabraný myšlenkami, že si nevšiml auta jedoucího proti nim. Jelo nebezpečně rychle. Učitel se šokovaně zastavil, když ho probrala studená sprcha. Nevěřícně se zadíval na svůj ohozený světle šedivý oblek.

“Co to bylo za kreténa?” Otíral si Danny sako uniformy. Pak si všiml mužova oblečení. On udiveně zvedl obočí, když neudržel smích.

“Čemu se...”

“Já se omlouvám, ale... nemůžu si pomoct.” Smál se. Učitel se zamračil. Jeho výraz polevil a on se začal pobaveně smát.

“Nesměj se, víš jak to studí?” Praštil ho zlehka do paže a sklonil hlavu ke svým nohavicím. Danny na něj zaskočeně hleděl. ´Směje se.´ Pomyslel si. Vzpamatoval se.

“Kde bydlíte?”

“Za dlouhým mostem.” Řekl nechápavě.

“Fajn, já nedaleko odsud. Můžete počkat u mě než to přejde. Nebo vám to alespoň uschne. Takhle brzo někde nestydnete.” Zkusil to. Muž k němu překvapeně zvedl oči.

“Jsem tvůj učitel, nehodí se...” Danny pokrčil rameny.

“Bydlím sám a v tomhle dešti? Kdo by se potuloval po ulicích.” ´Řekni ano, prosím.´ Nechápal proč tolik stojí o jeho společnost. Snad protože se nechová tak chladně jako obvykle? Muž nakonec přikývl a následoval ho k němu domu.

 

Rozhlédl se po obývacím pokoji. ´Má tu pořádek.´ Pomyslel si.

“Tam je ložnice a koupelna. můžete se jít umejt. Zatím pro vás najdu něco suchýho a teplýho.”

“Jsem Jesper.” Překvapil ho.

“Jsme sami tak...” Přerušil ho Dannyho úsměv.

“Jdu se umýt.” Zašel do ložnice. Mladík se za ním zadíval. Zdálo se mu to nebo vážně... zrůžověl? Pousmál se. ´Tohle bude zajímavý odpoledne.´ Svlékl si sako a s ním košili. Převlékl si kalhoty a vyndal jiné pro Jespera s nimi teplou mikinu s kapucou. Šel zavařit čaj.

 

“Děkuju za to oblečení.” Ozvalo se za ním. Otočil se a neubránil úsměvu. Muž měl ohrnuté kalhoty a mikina mu byla roztomile veliká ale vypadal v ní úchvatně. Mokré vlasy zlehka rozdrbané. Mladík se vzpamatoval.

“Posaď se. Hladový?” Postavil před něj velký hrnek.

“Zatím ne, děkuju.” Zvedl hrnek oběma rukama a foukáním se ho snažil zchladit. Danny ho tiše sledoval. ´Bez toho uhlazenýho účesu, saka a výrazu je... neuvěřitelně rozkošnej a krásnej.´ Prohlížel si mužův půvabný obličej. Uvědomil si svoje myšlenky. Sklonil hlavu

“Netušil jsem, že Sunnymu se líbí muži.” Překvapil ho Jesper.

“Asi ne muži, to jen Nick.” Pousmál se mladík.

“No, není divu. Ten kostým mu sedl. Vypadal v něm úchvatně.” Vyzkoušel čaj aby zjistil, že je stále moc horký.

“Vůbec jsem si tě tam... Curtis tě pozval?” Chtěl vědět.

“Jeho matka, trvala na tom, že musím přijít.” Zakroutil hlavou.

“A co jsi měl za kostým? Třeba jsem tě tam potkal a ani o tom nevím.” Usmál se mladík. Učitel sklonil hlavu. ´Ani sis mě nevšiml.´ Pomyslel si.

“Byl jsem za tvůj opak.” Danny udiveně zvedl obočí.

“Ten bílej sexy čaroděj?” Zeptal se. Pak si uvědomil, co zrovna řekl.

“Vzbudil si pozdvižení. Nikdo tě nepoznal.” Dodal rychle. Muž trochu zaskočeně přikývl.

“To byl účel.” Napil se. Dlouho si povídali. Dannyho překvapilo, jak přátelská a klidná atmosféra nastala. Učitel byl překvapivě milý a sdílný. Úplně jiný než ve škole.

Mladík se na něj zadíval. Otočil hlavu k oknu. Cítil se tak dobře, že si ani nevšiml kolik je hodin.

“Jespere?” Dřepl si k němu. Pousmál se a pohladil ho po tváři. Tyhle lehce neupravený vlasy mu sluší mnohem víc. Odstrčil mu pramen za uši.

“Jespere.” Zatřásl s ním jemně. Muž něco zamumlal a svezl se na pohovku. Usmál a sklonil se k němu. Zvedl do náruče. Opatrně položil do své postele a svlékl. ´Ty musíš bejt ale unavenej.´ Pomyslel si a přikryl ho. Lehl si k němu a usnul.

 

Ráno se probral. Promnul si oči a sklonil hlavu k muži, spícímu v jeho náruči. Usmál se a prohlížel si ho. Rychle zavřel oči, když sebou Jesper cukl a probral se. Muž se pomalu protáhl. Rychle se rozhlédl. ´Usnul jsem tu?´ Všiml si stále padající vody. Zvedl oči k Dannymu. Sklonil hlavu k vypracovanému hrudníku. Pousmál se a něžně se přitulil. Mladík ho zaskočeně držel a přemýšlel, zda se mu to náhodou nezdá.

Oba sebou cukli, když začal zvonit telefon. Jesperův telefon. Odtáhl se od mladíka a zvedl přístroj ze široké lišty za postelí. Zadíval se na číslo. Zamračil se a přijal hovor.

“Co se děje?” Danny si všiml změny v hlase – opět ten jeho chlad. Jesper k němu otočil hlavu. Zadívali se do oči. Muž se zamračil a poslouchal volajícího.

“Můj bože, Stevene, co po mně ještě chceš?” Mladík udiveně zvedl obočí. ´Steven?´

“Je konec, kolikrát ti to ještě budu muset opakovat?” Mrazil jeho pohled.

“To mě moc nebere a není to můj problém.” Danny ho zamyšleně sledoval. Je to jen pocit nebo s ním nikdy nemluvil tímhle tónem? A ani ve škole, když k ostatním se choval tak chladně

“Dej mi pokoj, na tohle nemám náladu.” Zavěsil muž. Hlasitě si povzdechl a otočil hlavu k Dannymu. Oči se vyjasnily.

“Promiň.” ´Jsem to já.´ Sledoval Danny jeho výraz.

“Můj bývalý přítel. Ne na něj jednoduše neplatí.” Sklonil hlavu k telefonu, který začal znovu zvonit.

“To je zase on?” Když muž přikývl, zamračil se.

“Volá často?” Opět jen přikývl. On mu vzal telefon.

“Prosim?” Ozval se naprosto suveréně. Jesper na něj nevěřícně hleděl. Naklonil se blíž, aby slyšel rozhovor. Danny ležel na zádech a on se skláněl u jeho boku. Mladík zvýšil hlasitost.

“... omyl.” Stihl zaslechnout učitel.

“Hmm... a komu voláte?”

“Jesperovi.” Ozval se muž.

“Tohle je Jesperův telefon.” Usmál se mladík zúčastněně. Muž si zakryl pusu, aby se nerozesmál a poslouchal.

“Proč k sakru bereš jeho telefon?”

“No, protože šel zrovna do sprchy. Mám něco vyřídit? Nebo mu ho můžu odnýst jestli je to naléhavý.” Použil mladík upřímný naivní tón hlasu.

“Do sprchy?” Zeptal se muž podrážděně.

“Pravda... tak mi řekněte jméno, vyřídím mu, že jste volal.”

“Jsem Steven, jeho přítel.”

“Přítel? Hmmm... ale Jesper se dnes v noci netvářil a nechoval tak, že by měl přítele. Možná opravdu nemyslíme toho samého.”

“O čem to k sakru mluvíš? Jistěže mluvíme o tom samym. Okamžitě tam odsud vypadni!” Zvýšil hlas.

“A můžu se alespoň oblíct?” Jesper jen tak tak držel smích.

“Cože?!”

“No nerad bych běhal po ulících nahatej, to snad chápete.” Řekl mladík naprosto klidným hlasem.

“Ty malej bastarde... já si tě najdu a pak uvidíš.” Byl muž vzteky bez sebe.

“Počkejte, mám pocit, že už vylézá... když chvíli...” Zmlkl, když se mu v telefonu ozval známý tón. Učitel ho částečně zalehl a rozesmál se. Mladík ho pobaveně chytl a čekal až se uklidní.

“Bože, ty jsi neskutečnej. Hrozně bych si přál vidět jeho výraz. To tvoje... ale Jesper se v noci netvářil a nechoval tak, že by měl přítele.” Rozesmál se znovu.

“Já snad umřu.” Bavil se. Konečně se uklidnil. Odtáhl se od mladíka a pobaveně zakroutil hlavou.

“Začínám chápat ten dav, který tě stále obklopuje.” Usmál se. Danny se mu zadíval do očí. ´To já taky.´ Pomyslel si a chytl ho.

Jesper překvapeně rozšířil oči, když ucítil mladíkovy rty na svých. Strnule příjímal polibky a nechal se položit na záda. ´Prosím, řekni, že jsem se nesplet.´ Hrál si Danny něžně s jeho rty a čekal na odpověď. Když ho Jesper váhavě objal kolem ramen a stejně váhavě odpověděl, srdce se zachvělo. Dlouho promlouvali beze slov.

Mladík se kousek odtáhl a zadíval se muži do očí. Hřbety prstů ho pohladil po tváři.

“Prosím, řekni, že chceš víc.” Zašeptal a zlehka ho políbil. Jesper se zhluboka nadechl.

“Já...” Zamračil se a zavřel oči.

“Chci tě tak dlouho, ale nikdy jsem nevěřil, nepočítal jsem s tím, že... mělo to skončit až odejdeš ze školy. Aniž by sis všiml.” Zakroutil hlavou a zadíval se mu do očí. Danny se pousmál.

“Ale já si všim.” Hrál si s prameny vlasů kolem mužovy hlavy.

“A nemůžeš čekat, že to jen tak nechám odeznít. Ne teď, když jsem tě skutečně viděl.” Sklonil se ke rtům. Jesper se zachvěl.

“Ale... jsem tvůj učitel.” Danny se odklonil a usmál se.

“Vážně vypadám na to, že by mi to nějak vadilo?” Pokračoval ve své něžné péči. Jesper mu zlehka odpověděl. ´Tohle přece nemůžu.´ Snažil se přesvědčit sám sebe – ale bez úspěchu. Danny se spokojeně usmál, když muž prohloubil jejich polibky.

Rty a prsty se toulal po horkém těle. Něžně a pomalu. Muž ho pevně držel za druhou ruku. Tolik po něm toužil a zároveň nevěřil, že někdy bude skutečně jeho. A teď. Zachvěl se a sklonil k němu hlavu. Danny se usmál a zvedl se k jeho obličeji.

“Jsi neuvěřitelně nádhernej a já toužím vykřičet to do světa.” Vydechl pobavením.

“Je to jak kdybych měl před sebou oblíbenou sladkost a nevěděl z jakého konce začít jíst.” Pokračoval. Jesper měl pocit, že se rozpustí. Chytl ho a stáhl k sobě, pevně objal.

“Danny... Danny... Danny... Danny.” Zašeptal. Z jeho rtů znělo jméno jako pohlazení. Mladík se usmál a pevně ho držel.

“Ale myslím, že vím, která část je nejlákavější.” Jesper zadržel dech a zaklonil hlavu, když Danny zajel prsty pod látku trenýrek. Mladík pomalu pohyboval rukou a sledoval krásnou tvář. Políbil ho pod bradu a stupňoval touhu. Uvědomil si, že jeho dech je stejně zrychlený jako Jesperův. Že srdce bijí stejným tempem. Že je stejně vzrušený jako on. Jemně ho přetočil na břicho a přizvedl k sobě. Pohladil ho po zádech a sklonil se k němu.

“Smím?” Zachvěl se jen při pouhé představě. Jesper s ním a přikývl. Oba současně zasténali, když ucítili toho druhého. Danny ho objal kolem pasu a spokojeně se usmál. Pomalu se pohl, muž zavřel oči a opřel se o ruce. Tohle je prostě moc krásný na to, aby to nebyl sen.

 

Sunny se sesunul před sedícího Nicka a opřel se o něj – víc ležel než seděl. Mladík se pousmál a objal ho kolem ramen.

“Takže? Co se děje? Tvářil ses tak... divně.” Nevěděl jaké slovo použít. Povzdechl si, když mu Nick sebral cigaretu, kterou si chtěl připálit. Přitáhl si jeho hlavu a políbil.

“Budeš muset moje rty zaměstnat nečím jiným, když mi nedovolíš kouřit.” Řekl tiše, tak že to slyšel jen jeho půvabný milenec. On zrůžověl a pokáral ho pohledem. Přesto ho políbil a zvedl oči k Dannymu.

“Možná mi poradíš líp ty než Nick, jestli vůbec chci nějákou radu. Vůbec nevím. Možná to jen potřebuju říct nahlas, bych se ujistil, že se to stalo.” Přemýšlel.

“Cože?” Zamračil se Sunny. Danny si povzdechl a vyprávěl jim průběh dvou posledních dní.

“Počkej, počkej, Ledová princezna? Mluvil si s ním a šel k tobě domů? Slyšel jsem dobře?” Když mladík přikývl, Sunny zakroutil hlavou. Nick ho sledoval stejně nevěřícně. Danny se pobaveně pousmál a sklonil hlavu.

“Jestli vás tohle takhle šokovalo... celej příběh vás zabije.” Když jim zběžně převyprávěl, co se vlastně všechno stalo, zůstali na něj oněměle hledět.

“To ti prostě nesežeru. Děláš si legraci, že jo?” Zakroutil Sunny hlavou a vzal Nickovi svou cigaretu. Sedl si a připálil. Danny pokrčil rameny.

“Vůbec netuším, co mám dělat. Jak se mám chovat. Co mám citit. Mám v sobě takovej bordel pocitů, že prostě...” Sebral Sunnymu cigaretu.

“Někdo mě měl varovat... já nevím... bože.” Zkřížil prsty za hlavou a zamračeně zavřel oči.

“Co bylo pak?” Ozval se Nick.

“Hmmm... odvez jsem ho domu pak do školy a jel k sobě. Nemoh jsem tu zůstat.”

“A mluvili jste spolu?” Když mladík zakroutil hlavou, povzdechli si.

“Říkal jsem, že ve skutečnosti je... “ Zmlkl Sunny, když se na něj Nick zamračil.

“Fajn... je to jednoduchý. Víš, co chceš? Bral jsi to jen jako hru, bylo to jen ze zvědavosti nebo v tom bylo víc?” Mladík se mu zadíval do očí. Sklonil hlavu.

“Nemyslím, že to bylo jen ze zvědavosti... ale co když pro něj ano? Třeba to, co tak dlouho chtěl, dostal včera.“

“Asi si prostě musíte promluvit.” Pokrčil Nick rameny.

“Jo už ho slyším... o čem?” Povzdechl si mladík zničeně.

“Hrozně se bojím toho, že před ním budu vypadat jak...”

“Malej harant?” Doplnil ho Sunny. Když Danny přikývl, zakroutil hlavou.

“Hmmm... bral tě za dostatečně dospělýho a chlapa aby to s tebou dělal, promiň mi ten výraz. Nick má pravdu. Promluv si s ním. A mezi námi, ne že bys byl můj typ, ale podle mě si sakra kus chlapa. Člověk by v tobě těžko našel malýho haranta.” Danny se zasmál a přikývl. Ťípl nedopalek a vstal.

“Musím na hodinu... díky.” Kývl hlavou a šel pryč.

 

Při poslední hodině nezvózně seděl v lavici a hleděl do svého počítače. Nedokázal zvednout hlavu k tabuli. Otočil hlavu k Sunnymu s Nickem. Oba se povzbudivě pousmáli.

Jesper jim na začátku hodiny zadal samostatnou práci, teď seděl za svým stolem a opravoval práce jiné třídy. Ale víc se věnoval černobílým korálkům kolem Dannyho krku. Vykukovaly z poza rozeplé košile a na opálené kůži vypadaly jednoduše sexy. Povzdechl si a otočil hlavu ke studentce. Hlásila se.

“Ano?” Vrátil se zpět do role učitele.

“Mám hotovo.” Usmála se významě. On vstal a obešel stůl.

“No, vzhledem k tomu, že jsi byla tak vlezle snaživá a aktivní nebudeš mít teď co dělat. Gratuluju.” Ostatní žáci se zasmáli. Povzdechl si a opřel o katedru. Otočil hlavu k deskám, položeným vedle sebe. Přejel po nich prsty, zvedl je a otevřel.

“Rozdej to... vaše opravené testy.” Podal jí štos popsaných listů.

“A nechvátej tak, nic nevyhraješ.” Vzal si od ní samostatnou práci a začetl se do ní. Dívka mezitím rozdávala testy. Danny si vzal svou a uvolněně přečetl známkování. Rozložil list, aby si prohlédl chyby. Udiveně zvedl obočí. Pousmál se a schoval písemku. Jesper se usmál a sklonil hlavu zpět k dívčině práci.

 

Nervózně přecházel po svém obýváku a čekal. Muž, sedící na gauči, ho pobaveně sledoval.

“Mohl byses posadit? Znervózňuješ mě.”

“Já tebe?” Vyštěkl Jesper. Zhluboka se nadechl a sedl si.

“Proč ksakru nevolá? Napsal jsem mu, že po šesté.” Napil se. Zachvěl se a zvedl oči k telefonu.

 

Nick se Sunnym se na mladíka tázavě podívali.

“Zvoní to.” Pokrčil rameny a nervózně vyklepával prsty do stolu. Cukl sebou.

“Zdravím, to jsem já.” Promnul si oči. ´Jo, není nad to umět se představit.´ Pomyslel si zničeně.

“Jistě, já vím. Báječná práce. V tom testu.” Zavřel muž oči. ´To tě vážně nenapadlo nic lepšího?´ Zvedl hlavu ke svému příteli s výrazem, o čem mám proboha mluvit?

“Děkuju, snažil jsem se.” Podíval se Danny na Nicka se Sunnym s otázkou v očích. Co má říkat teď? Všichni přítomní se jemně pousmáli. Jakoby tím dávali najevo – mluv upřímně.

Mladík si povzdechl a zvedl skleničku ze stolu. Utřel imaginární šmouhu.

“Připravoval jsem si báječný a vtipný rozhovor a teď mi to všechno přijde jen jako zbytečná a hloupá snůška keců.... omlouvám se za ten výraz.” Protočil skleničku v ruce.

“Protože to jediný, co tě zajímá je, co od tebe vlastně chci.” Doplnil ho Jesper.

“Ano, jaktože tobě nedělá problémy to říct? Znělo to tak lehce.” Zamračil se Danny.

“Lehce? Nesmysl, připravoval jsem si to tak dlouho, že jsem si nakonec pozval přítele, aby mi dodal odvahu a podpořil mě.” Přiznal se muž. Danny se zasmál.

“Ty taky?” Jesper udiveně zvedl obočí.

“Nevím, jestli tu jsou víc kvůli tomu, aby mě podpořili nebo utěšili až mě pošleš do háje.”

“Proč bych tě měl... víš přece, jak moc jsem tě chtěl.”

“Já vím, ale hrozně se bojím, že jsem to špatně pochopil. Že nestojíš o víc než minulou noc.”

“Asi tak jako já se bojím, že u tebe to byla prostě jen zvědavost.” Přiznal se muž. Danny se pousmál.

“Hmmm... nemyslím, že ty dva ještě potřebuju.” Jesper napodobil výraz.

“Za hodinu jsem u tebe.”

 

Zazvonil u bytu. Když nikdo neotvíral, opřel se o zeď vedle dveří. Danny se na něj zadíval, usmál se a stoupl si před něj.

“Promiň, byl jsem nám pro večeři.” Opřel se dlaněmi o zeď vedle Jesperovy hlavy. On se usmál a chytl se ho kolem pasu.

“V pořádku, teď jsem přišel.” Přijal rty. Zadíval se mu do očí. Jak se mohl chtít tohodle jen tak vzdát? Zachumlal se do mladíkovy pevné náruče. On se usmál a políbil ho do vlasů.

“Tak pojď.” Vedl ho dovnitř.