kapitola III. - konec

 

Jamesovo bytem zněla taneční veselá hudba. Kia stál v kuchyni a připravoval večeři, přitom se pohyboval v rytmech hudby. James slíbil, že by měl dnes dorazit dřív a tak jim připravil pěkný večer. Tak moc si přál vyzkoušet vanu v koupelně. Byla úžasně prostorná. Už dřív si všiml Jamesovo sbírky pěn do koupele, solí a olejíčků – očividně se rád koupal. To Kia také.

Muž zvedl talíře s večeří a taneční chůzí si to namířil do obýváku. Zarazil se. James stál u vchodu do kuchyně a s úsměvem ho sledoval.

“Stojíš tam dlouho?” Chtěl vědět Kia.

“Docela ano.” Připustil muž, druhý zrůžověl a zamračil se na něj. James se pousmál a přešel k němu.

“Voní to úžasně.” Sklonil se k němu a políbil. Kia rozšířil oči. ´Už zase.´ Uvědomil si. Tak moc tu vůni nenáviděl. James si všiml výrazu.

“Stalo se něco?” Muž sebou cukl a rychle zakroutil hlavou.

“Ne, jen jsem trochu unavený. Dnes jsem toho moc nenaspal.” Zalhal a podal mu talíře. Sedli si na gauč a pustili se do večeře. Kia přemýšlel, proč se tím vlastně tolik trápí. Veděl, že bude jen tajný milenec. Nic vážného. Nic dlouhodobého. Byla chyba chodit sem. Měl by to skončit než se ještě víc zamiluje. Zamiluje. Uvědomil si. No jistě, zamiloval se. Pravděpodobně hned první večer, jen si to neuvědomil. Možná se spíš přinutil ignorovat to a přijal nabídku. Taková hloupost. Rozhodl se. Skončí to.

Odložil talíř na stůl. James k němu otočil hlavu.

“Já se omlouvám, jsem vážně unavený. Půjdu si lehnout, jestli to nevadí.” James se pousmál a přikývl. Políbil ho a popřál dobrou noc. Kia zaplul do postele. Muž dojedl večeři, sklidil nádobí a šel se umýt. Zadíval se na plnou vanu. Zamračil se. Byl si jistý, že Kia lhal. Něco se přece jen stalo, jen netušil co. Vysprchoval se a vyšel z pokoje. S úsměvem se zadíval na muže. Ležel na boku a před ním spal stočený kocour. James si lehl k nim a naklonil se ke Kie.

“Sladký sny.” Políbil ho do vlasů.

 

Ráno ho probral lehký dotek na obličeji. Otevřel oči a zamrkal. Snížek, sklánějící se nad ním, ho tlapkou plácl do tváře.

“Dobrý, dobrý... už jsem vzhůru.” Pohladil ho James a promnul si obličej. Rozhlédl se. Kia byl pryč. Zamračil se a sedl si. Byt byl tichý a prázdný. Lehl si zpět a roztáhl se na posteli.

“Zatraceně.” Prohrábl si vlasy. Více či méně čekal, že muže omrzí. Dle Ashleyho nikdy s nikým dlouho nevydržel. Proč ale večeře, vana, když pak beze slov odejde? Rozmyslel se během večera?

 

Dva muži se nejistě zadívali na barmana.

“Kdo to ksakru...” Nechápal Ashley a přistoupil k baru.

“Kia tu dnes není?” Kia mu obvykle řekl, když neměl být v práci.

“Byl tu dnes přes den.” Usmál se černovlasý barman. Oni neskryli své překvapení.

“Zaskakoval.” Vysvětloval mladík. Bylo známé, že Kia dělá pouze noční. Vyhovovalo mu to a kolegům také. Muži si vyměnili pohledy. Pokrčili rameny a posadili se.

 

Ashley se nachápavě zadíval na barmana. Už zase? Otočil se ve dveřích a odešel. Nasledující dny také.

 

Kia strnule stál a hleděl na muže ve dveřích. Na sobě měl jeden ze svých úžasně padnoucích obleků. Sundal si sluneční brýle a strčil do vlasů. Přešel k baru.

“Zdravím.” Kia neschopný slova přikývl. Co tu probůh chce? Trápí se dostatečně i bez pohledu na něj. Sklonil hlavu a povzdechl si.

“Proč jsi přišel?” Donutil se promluvit. James se vyhoupl na barovou stoličku a připálil si.

“Myslím, že si zasloužím alespoň nějáký vysvětlení.” Objednal si minerálku, když mu Kia nabídl pití. On mu ji přinesl a zvedl Jamesovo krabičku cigaret. Připálil si.

“Netušil jsem, že ti to bude tolik vadit.”

“Žertuješ, že?” Nechápal muž. Kia se zamračil a odvrátil svůj pohled.

“Prostě... jsem se zamiloval.” Překvapil muže. Ten zakroutil hlavou, že potom nechápe. Kia si povzdechl.

“Chci víc než být jen milenec.” Zadíval se muži do očí.

“Ale chápu, že se víc hodí, aby po tvém boku stála nějáká úchvatně krásná žena... ne já.”

“O čem to ksakru mluvíš?”

“O tom parfému.” James nejistě přizvedl obočí.

“Občas je z tebe cítit ženský parfém.” Starší z mužů zavřel oči a zhluboka se nadechl. Opět otevřel oči.

“Proto jsi odešel?” Chtěl vědět. Kia jemně přikývl. K jeho úžasu se James pousmál.

“Uděláš pro mě něco, prosím?” Natáhl ruku a chytl muže za jeho. Barman se mu nejistě zadíval do očí ale přikývl.

“Dobře. Mohl bys zítra kolem desáté přijít do mé firmy? Rád bych ti něco ukázal.” Kia překvapeně zamrkal. Muž se pousmál a pustil ho. Rozloučil se a šel pryč.

 

Kia se zadíval na vysokou budovu. Ve vestibulu našel patro sídla firmy a namířil si to k výtahům. Nervózně si mnul prsty a proklínal se, že přestává kouřit. Zhluboka se nadechl, když výtah zastavil. Vešel a rozhlédl se. Někteří zaměstnanci k němu zvedli hlavu a prohlíželi si ho. Kia si nervózně upravil bílý oblek a přemýšlel kam.

“Dobrý den.” Muž sebou cukl a otočil se. Ve výtahu za ním stála mladá žena. ´Proboha. Jak dlouho tu takhle stojim?´ Přemýšlel a uhnul jí z cesty. Usmála se.

“Hledáte někoho?” Kia si uvědomil, že ve skutečnosti je velice příjemná a sympatická.

“Ano, Jam... pana Foleyho.” Opravil se.

“Vy musíte být Kia Davis.” Překvapila ho žena.

“Mé jméno je Kimberly. Pojďte, prosím, se mnou.” Vedla ho ke svému stolu. Sáhla k telefonu.

“Pan Davis dorazil... jistě, dobře.” Zavěsila a zvedla oči k muži.

“Minutku.” Ukázala ke křeslům. Kia se posadil. Kimberly mu nabídla pití a pak si sedla také.

Konečně se otevřely dveře, z nich vyšel James. Na uchu měl nasazené sluchátko telefonu. Neměl sako, jen košili a vestičku. Kia přizvedl obočí. Nikdy u něj neviděl podobný výraz. Muž chvíli mluvil s Kimberly, pak otočil hlavu k muži.

“Hmmm... snídals?” Překvapil ho. Nejistě zakroutil hlavou. James si povzdechl. Jak jinak. Kia občas na snídani jednoduše zapomínal. Podíval se opět na ženu. Pousmála se a vstala, že s tím něco udělá. Muž ho vedl do své kanceláře. Kia se zvědavě rozhlížel. Rychle se otočil, když skoro vrazil do muže.

“Proč tu jsem?” James si ho prohlížel. Muž dokonale zrudl.

“Myslel jsem... nějak mi to přišlo příhodnější.” Vysvětloval a upravil si sako. On se jen pousmál a přikývl. Zvedl ruku s hodinkami. Oba zvedli oči, když se ozvalo zaklepání.

“Neuvěřitelný jak je pokaždý přesná... ano?!” Zvýšil hlas. Dveře se otevřely a vešla korpulentní dáma. Vzduch v místnosti ztěškl a zhoustl.

“Jamesi.” Zaspívala žena a dala se do pohybu směrem k nim. Barman se vyplašeně chytl Jamese. Muž se usmál a objal ho kolem ramen.

“Fiono.” Kývl hlavou.

“Jsem rád, žes přišla.” Žena roztáhl ústa v širokém růžovém úsměvu a příkývla.

“Přinesla jsem spisy, které jsi chtěl.” Podala mu umělohmotné desky. Kia přizvedl obočí, když si uvědomil, co zaplnilo Jamesovu kancelář. ´Ten parfém.´ Nebylo pochyb. Stejně těžký, silný parfém.

“Ráda bych se zdržela, ale čeká na mě řidič. Květinový spolek.” Vysvětlovala Fiona a sklonila hlavu ke Kie. Oči se rozzářily.

“Můj bože, kdo je tenhle rozkošný...” Chytla ho a přitiskla ke svému obrovskému hrudníku. Muž bojoval s nutkáním zadržet dech.

“Jsem... jsem Kia.” Povedlo se mu odtáhnout se.

“Božínku, je tak rozkošný... taky jsem byla za mlada takhle rozkošná.” Zvedla oči k Jamesovi. Přikývl.

“Byla jsi víc než jen rozkošná.” Potěšil ji a jemně jí sebral muže. Spokojeně se rozloučila a s lehkostí slona opustila kancelář. Kia se zhluboka nadechl a stále trochu nevěřícně hleděl do dveří. Zlehka přičichl ke svému saku. Zvedl oči k muži.

“O-omlouvám se. Nevěděl jsem...” James se laskavě usmál a přitáhl si ho do náruče.

“Jsi jen ty, Kio. Představil bych tě už dřív jako svého oficiálního milence, ale myslel jsem, že ty nechceš.” Překvapil ho.

“Pokud chceš, můžem začít třeba na Artovo soutěži.” Dodal. Kia sklonil zamyšleně hlavu.

“Hmmm... když se s tebou někde ukážu, nevrhnou se pak na mě tvoje rádoby manželky?” Rozesmál muže. On připustil, že možná.

“Rozmyslím si to.” Přitulil se Kia. James se pousmál a pevně ho objal. Zvedl oči ke dveřím, které se otevřely. V nich stál mračící se Ashley.

“To si snad děláš... celý dny mi tu kňouráš, jak tě Kia nechce a já tě pak najdu... přesně s ním v náruči.” Uvědomil si. S povzdechem zvedl oči ke svému zaměstnavateli.

“Promiň, zmátl mě ten oblek... jdu se zakopat.” Otočil se na podpatku.

“Pokud nemáš lopatu, rád ti nějákou koupím.” Nabídl se James. Ashley jen zvedl ruku místo pozdravu a zavřel za sebou dveře.

 

Místní galerie v parku byla plná lidí – konalo se dlouho očekávané vyhlášení malířské soutěže mezi školami. Kia se zhluboka nadechl a vystoupil z auta.

“Díky.” Zaplatil řidiči a šel k prosklené stavbě. Rozhlédl se po návštěvnících, kteří se mísili s umělci. Očima zachytil světlovlasého muže opírajícího se o jeden ze sloupů. Dlouhé vlasy měl stažené v hustém drdolu. ´To jsou všichni umělci tak...´ Přerušil jeho myšlenkové pochody vysoký černovlasý mladík, který do něj vrazil. Zabalancoval se sklenicemi, které držel.

“Promiň, nepolil jsem tě?” Chtěl vědět. Kia zkontroloval své oblečení a zakroutil hlavou. Mladík se usmál a přikývl. Popřál příjemnou zábavu a namířil si to ke světlovlasému muži. Kia pár chvíli sledoval, pak se rozhlédl. Procházel mezi hosty a očima hledal Arta, Ashleyho nebo Jamese. Zároveň si prohlížel díla, kolem kterých procházel. Zastavil se u jednoho z obrazů a překvapeně na něj hleděl.

Malba znázorňovala Ashleyho byt. Kiu, tak jako jistě všechny, zaujaly dvě věci – rozestlaná postel a přicházející ráno. Z díla vyzařoval autorův klid, pocit bezpečí a láska.

“Zdravím, neviděl jsi...” Vytratil se Ashleyho hlas. Kia se otočil. Jeho přítel překvapeně sledoval obraz. Sklouzl očima k autorovi. Za jeho zády se objevil James, než stačil cokoliv říct, všiml si obrazu. Dokonale ho umlčel.

“Proto jsem si nebyl jistý, jestli chci, abyste přišli.” Všichni tři se otočili. Art stál zrůžověle vedle nich. James se usmál.

“O čem to mluvíš? Je uchvatný. Jsem rád, že sis našel ještě někoho, s kým se cítíš v bezpečí.” Art se pousmál a zvedl oči k Ashleymu. Muž mu oplatil úsměv. Jako jediný v místnosti skutečně věděl, co přesně Artovo dílo zachycuje.