kapitola III.

 

Christie ležel ve vaně plné vody, pokrývala ji hustá bohatá vrstva pěny. Mladíkovi vykukovala jen hlava. Ležel a užíval si hýčkající horkou náruč.

Když se mu zdálo, že jeho prsty jsou už zbytečně moc rozmočené, vstal a zabalil se do ručníku. Osušil se a omotal si ho kolem pasu. Šel do svého pokoje. Zacouval při pohledu na mladíka, sedícího na posteli. Rychle se otočil, když se dveře za ním zavřely a on do někoho vrazil. Rudovlasý muž ho chytl pod krkem.

“Dobrý večer... Christiane.” Pousmál se. Všiml si znaků. Tak takhle ho volá. Otočil hlavu ke dveřím, před kterými se objevila kočka. Zacouval a mladíka opřel zády o sebe. Stále ho držel pod krkem. Vlastně tak chránil Tarika, stále sedícího na posteli.

“Zase vy?” Zamračil se kocour chladně. Raven se pousmál.

“Jsem rád, žes dorazil.” Bastianův výraz ještě víc ztvrdl.

“Nebudeš. Pusť ho a možná tě... vás nechám jít.” Všiml si druhého démona. Raven pobaveně zakroutil hlavou.

“To nemůžeš myslet vážně. Je moje jediná pojistka.” Zadíval se mu do očí. Bastian jemu. Povzdechl si.

“Nechápu... ani jeden z vás není dostatečně mocný. Nepůsobíš jako hlupák. Musíš vědět, že nemáte šanci. Obzvlášť když mu ublížíte. Co chcete?” Dodal a prohlížel si rudovlasého démona. Měl pocit, že by ho měl znát. Tvář mu nic neříkala, ale hlas. Zněl povědomě.

“Nehraj si se mnou. Víš, proč tu jsme!” Zavrčel Raven vztekle. Kocour pokrčil rameny.

“Možná bys mi mohl napovědět.” Řekl bez zájmu a ještě víc démona rozčílil.

“Bastiane.” Řekl výhružně. Christie zmateně zamrkal.

“B-Bastiane?” Zašeptal nechápavě. Muž za jeho zády se pousmál.

“Hmm... možná bychom tvému malému příteli mohli ukázat, s kým má ve skutečnosti tu čest.” Hleděl démonovi do očí. Jejich pohled dokonale zchladl a ztemněl. Kočku obklopila temná aura.

“Co z toho máš?” Řekla tiše ale její šepot bolel v uších a stavěl chlupy na těle.

“Chci tě vidět trpět. Trpět jako trpěl Tarik.” Mrazil mužův hlas stejně jako Bastianův.

“Tarik?” Nechápal démon. Ravenovo oči zahořely.

“Změň se.” Stiskl Christieho krk. Bastian něco vztekle zavrčel. Každý sval, každý nerv v jeho těle byl napjatý. Temná aura zaplnila téměř celou místnost. Raven si byl jistý, že dokud mezi nimi stojí chlapec, jsou v bezpečí.

Kocour sklonil hlavu k mladíkovi. Ten ho nejistě sledoval. Zadívali se do očí. Démono výraz polevil a těžká černá mlha kolem ustoupila. Jemně se pousmál. Chlapec nevěřícně rozšířil oči. To je on. Z jeho snů. Prohlížel si muže tak jako Tarik, vykukující zpoza Ravenovo ramene.

“Něco... něco je jinak.” Zašeptal a předstoupil před svého přítele.

“Nemyslím... ty vůbec netušíš, kdo jsem. Nemám pravdu, můj princi?” Zadíval se mu do očí. Bastian se zadíval na toho půvabného anděla. Vzpomněl si na Christieho slova. ´Měl pravdu.´

“Měl bych?” Řekl odměřeně a zamyšleně si ho prohlížel.

“Předpokládám, že budeš Tarik... myslím, že jsem o tobě slyšel. Ta slavná léčitelka z Kria.” Vzpomněl si.

“Moje matka.” Přikývl mladý démon. Bastian se usmál půlkou úst.

“Slyšel jsem, že jsi byl dost oblíbený v Lucianovo Temný armadě. Rozkošná něžná léčitelka.” Mladík se zamračil a udělal krok.

“Tariku ne!” Pozdě. Bastian ho chytl a přitáhl k sobě.

“Asi bychom měli přehodnotit situaci.” Držel démona pod bradou a prohlížel si krásný obličej. S úsměvem zakroutil hlavou.

“Neuvěřitelný. To se jen tak nevidí. Jeden má chuť vpít se do těch měkkých rtů.” Přejel palcem po pootevřených rtech.

“Hýčkat horkou jemnou kůži.” Zajel mu prsty pod košili na zadech a položil na ně svou velkou dlaň. Tarik se neznatelně zachvěl. Démon se sklonil k jeho uchu.

“Něžně se s tebou milovat.” Zašeptal a odtáhl se. Mladík hleděl do těch nádherných očí. Srdce se chvělo v prsou, tentokrát ale ne strachem.

“Jsem si jistý, že ne jen jeden a že ne všichni by byli tak jemní. Musíš být mocnější a odolnější než se zdáš.” Tarik sklonil hlavu.

“Nejsem.” Zvedl k němu oči plné bolesti a temných vzpomínek. Bastian se zamračil a povolil své sevření. Zvedl oči k Ravenovi.

“Dostanu konečně vysvětlení?” Rudovlasý démon se zamračil a ucukl pohledem.

“Celou noc... někdo s tvou tváří. Trvalo to celou noc.” Zašeptal Tarik. Princ tiše sledoval slzy na jeho tvářích. Raven se zamračil a pustil Christieho.

“Pusť ho, prosím.” Řekl s bolestí v hlase. Bastian se zamračil.

“Pojď sem, Christie.” Poručil. Mladík poslouchal tiché vzlyky.

“Ne.” Překvapil muže.

“Ne, dokud mi neslíbíš, že jim neublížíš.” Zakroutil hlavou a překvapil i zbylé dva démony.

“Christie.” Protáhl démon, i když ve skutečnosti měl chuť se začít smát. Miluje ho. Vážně ho neskutečně miluje. Mladík zakroutil hlavou.

“Přece... oni jen... copak ty bys neudělal to samé? Kdyby mi někdo takhle ublížil?” Zadíval se mu skoro až něšťastně do očí.

“Měl bys jim pomoct najít toho, kdo to udělal. Prosím, Bastiane. Neubližuj jim.” Démon se snažil vnímat, co mu mladík říká. Zachovat si svůj klid ale... Bastiane? Jménem. Řekl mu jménem. Jeho jménem.

Raven nevěřícně sledoval něžný hřejivý úsměv v démonovo tváři. Znal ho. Takový dokázala vyvolat jediná osoba. Sinque.

“Neublížím jim. Mohl bys teď odstoupit od toho démona?” Řekl muž jemně. Christie se usmál a postavil se k němu. Bastian zvedl oči k Ravenovi.

“Když už jsme v tom odhalování skutečné totožnosti... kdo jsi?” Pustil Tarikův krk, ale položil mu ruku na rameno a stále ho držel u sebe. Démona překvapilo, že se cítí v bezpečí. Vlastně ho ani nenapadlo bránit se. Ravenovi přeběhl po obličeji temný stín.

“Nikdo důležitý.” Bastian se na něj zamyšleně zadíval.

“Nesmysl... jen to, že jsi ho dostal z Lucianovo armády.” Přemýšlel a hleděl mu do očí. Raven se zamračil a sklonil hlavu.

“Myslím, že jsi mocnější. Mnohem mocnější než se snažíš vypadat. Už jen to, že ses postavil proti mně, to si jen tak někdo nedovolí.” Byl tak blízko. Poznával ho, ale nedokázal dokreslit podobu. Stále byla v mlze. Tak jako jeho magie.

“Možná jsem prostě jenom naivně věřil ve štěstí.” Pobavil ho Raven a zvedl k němu hlavu. Všiml si pohledu v démonovo očích. Už to skoro má. Uvědomil si. Nechce aby ho poznal. Nesmí.

“Přemýšlej. Ať to udělal kdokoliv, cítí se dostatečně mocný aby mě zabil nebo tebe.” Překvapil ho Bastian. Raven zakroutil hlavou.

“Sáhl na to jediné, na čem ti záleží a pošpinil to... sázel na to, že ztratíš hlavu.” Přemýšlel démon. Má to. Je jenom malý kousíček od...

“Že mě zabiješ ve svym vzteku... protože jakmile se v tobě jednou probudí...” Šeptal Bastian zamyšleně.

“To zvíře, nikdo ho nedokáže...” Ztratil se hlas. Zvedl oči. Výraz mluvil o naprostém šoku.

“To není... myslel jsem, že jsi mrtvý.” Odstrčil jemně Tarika a přistoupil k muži. Zadíval se mu do očí. No jistě. Jeho oči. Silné spalující plameny. Stejný měl démon v srdci. Neuhasitelný divoký oheň, kterého se všichni báli.

Bastian ho překvapil šťastným úsměvem a přitiskl ho k sobě. Christie otočil hlavu k Tarikovi. Démon k němu. Nejistě zakroutil hlavou a tvářil se stejně zmateně jako mladík.

Ravenovo srdce se zachvělo a on muže objal zpět.

“Proč jsi za mnou ksakru...” Odklonil se princ a zadíval se na něj. Raven se zamračil a odstoupil.

“To si snad děláš srandu. Jak bych se před tebe moh postavit? Potom co jsem udělal?” Řekl bezradně. Bastian přizvedl obočí a nejistě zakroutil hlavou. Srdce zaplňovalo teplo a něha. Měl takovou radost, že žije. Svět kolem se zase o něco projasnil.

“Zabil jsem ho.” Řekl muž nešťastně a překvapil démona.

“Ta divoká bestie ve mně... moje moc. Proto.” Vyhrnul si rukáv. Démon se zadíval na pásky na paži. Magická pouta? Pomyslel si.

“Někdo tě spoutal?”

“Já sám. Takhle už nikomu neublížím.” Bastian na něj chvíli tiše hleděl. Neznal démona, který by se dobrovolně vzdal své moci. Většina na ní byla závislá. Pokud byste našli způsob, jak ji démonovi sebrat, jako byste ho připravili o všechny smysly najednou. Nakonec by z toho pravděpodobně zešílel.

To vše protože si myslí, že je mrtvý. Hůř. Že ho zabil. No jistě, myslí si to všichni. Bastian to tak chtěl, aby ho ochránil. Aby byl konečně volný a v bezpečí. Ale on měl být mrtvý. Kdyby věděl, že není... Zvedl zpět hlavu k Ravenovi. Tohle si nezaslouží. Vždy mu byl věrným přítelem.

“Christie?” Mladík k němu nejistě přišel.

“Vem Tarika za ruku a mysli na mou pevnost. Přenese vás tam.” Překvapil mladého démona. Chlapec na muže nechápavě hleděl. Sklonil k němu hlavu a laskavě se usmál.

“Udělej to, prosím. Ano?” Pohladil ho po tváři. Christie zrůžověl a přikývl.

Bastian otočil hlavu zpět k Ravenovi. Chytl ho. Byli pryč. Dva mladíci nejistě hleděli na místo, kde ještě před chvílí muži stáli.

 

Démoni se objevili ve velké jeskyni. Raven se rozhlédl. Podlahu jeskyně tvořilo jezero s několika ostrůvky. Jak se zdálo hluboké jezero. Voda do něj přitékala několika vodopády. Světlo přicházelo otvory u vodopádů a dalšími ve stropě. Bylo to dech beroucí dílo přírody.

Bastian se vydal k zavěšenému můstku spojujícímu jejich ostrov s vedlejším. Můstky pokračovaly až k východu z jeskyně.

Prošli vchodem. Kolem nich byla další jeskyně – malé sídlo. Dokonale zařízené. Byly tu koberce, nábytek, krb dokonce schody vedoucí do druhého a třetího patra – byla tvořená otevřenými plošinami. Strop chyběl. Nad jejich hlavami bylo večerní nebe. Přesto Raven tušil, že ho vidí jen díky nějákému kouzlu, že nad ním je silná pevná skála.

Raven se nechápavě rozhlížel. Pohled se zastavil na mladém muži sedícím v jednom z křesel. Démonovi vytryskly slzy. Otevřel pusu ale slova se zadrhla v krku. Otočil hlavu k Bastianovi. Ten se jemně pousmál a přikývl. Raven otočil hlavu zpět k sedícímu. Ten si uvědomil něčí přítomnost. Sklonil k nim hlavu. Překvapeně rozšířil oči. Usmál se a zavřel knihu, kterou četl. Seběhl k nim.

“Bastiane.” Objal démona. On jeho a políbil ho do vlasů.

“Dlouho jsi tu nebyl.” Odklonil se menší z mužů. Démon ho pohladil po tváři.

“Přišel bych každý den, ale musím být opatrný.” Usmál se laskavě. Muž přikývl a otočil hlavu k Ravenovi. Stále si ho okouzleně prohlížel. Byl starší – o tolik starší. Vlasy měl teď bílé jako hvězdný třpyt a delší než si muž pamatoval. Oči stále stejně výrazné jako Bastian. Vždy jimi dokázal pohledem pohladit. K něze a laskavosti přibyl smutek s bolestí. Jejich síla zabodávala hluboký trn do Ravenovo srdce. Vše ale zastínilo to, že byl naživu.

“Známe se?” Všiml si muž jeho výrazu. Raven si utřel slzy a přikývl.

“Jsem tak rád, že jsi naživu.” Překvapil ho dokonale, když ho vzal do náruče a přitiskl k sobě. Muž ho váhavě objal.

Odtáhli se a zadívali do očí. Démon ho pohladil po tváři. On přizvedl obočí.

“Damiane?” Šokoval Bastiana. Poznal ho? Jaktože on ho poznal hned a jemu to tak trvalo? Přemýšlel nesouhlasně. Když Raven přikývl, muž překvapeně zamrkal a do očí se mu nahrnuly slzy. Přitiskl se k němu.

“Můj bože, moc mě to mrzí. Mysleli jsme, že jsi mrtvý, proto jsme rozhlásili... kdybych věděl, nikdy bych... hrozně mě to mrzí. Omlouvám se.” Držel muže pevně. On ho políbil do vlasů.

“To je v pořádku. Hlavně že žiješ. Sinque.” Přesvědčil konečně sám sebe, že se mu to jen nezdá. Odklonili se a on ho stále nedokázal pustit z náruče.

“Vzbudím Quinlena.” Vymanil se nejmladší z princů z objetí a šel ke schodům. Raven přizvedl obočí. Otočil hlavu k Bastianovi. Ten se jen pousmál.

Černovlasý krásný muž se jemně zamračil, když se nad něj Sinque naklonil a políbil ho.

“Vstávej, mám překvapení.” Muž si promnul temmě šedivé oči a protáhl se. Přizvedl obočí, když si všiml nadšení v očích sedícího. Dlouho u něj podobný výraz neviděl. Hodně dlouho. Spoustil nohy z postele. Sinque sebou cukl a sáhl za něj pro lehkou přikrývku. Omotal mu ji kolem pasu. Muž nechápavě vstal. Proč mu probůh vadí... všiml si návštěvníků.

“Bastiane.” Přizvedl látku a bosý seběhl k nim. Objali se. I on vypadal starší a vážnější. Tak jako Sinque. Jejich stáří se neodráželo ve vzhledu, ale v očích. Muž byl stále stejně smyslně krásný. Vlasy mu nyní sahaly do půlky zad.

Otočil hlavu k druhému démonovi. Přizvedl obočí.

“Damiane?” Mluvil z něj šok. Bastian se cítil lehce uražený. Jak je možné, že i on? Raven přikývl. Quinlen se usmál.

“To si snad děláš... kde ses toulal?” Objal ho s úsměvem. Démon jeho.

 

Laurie se otočil ve dveřích, když si všiml Christieho s Tarikem, stojících v zahradě. Sydney přizvedl obočí, když mu kocour položil ruce na prsa a zatlačil ho zpět. Nechápavě na něj hleděl. Menší z mladíků jen zakroutil hlavou a vedl ho zpět do domu.

Tarik byl z růžových keřů stejně nadšený jako Christie.

 

Démoni se brzy k ránu objevili v Bastianovo pevnosti.

“Budou ještě spát, zeptáme se...” Přerušil pána domu sluha, který se objevil za nimi.

“Bastiane?” Démon se otočil. Zakroutil hlavou.

“Občas tím děsíš i mě.” Pobavil Arthura. Sluha jim oznámil, že Christie s Tarikem se uložili v Bastianovo ložnici a mladý pán Sydney se nastěhoval k Lauriemu. Bastian zpozorněl.

“Nastěhoval?” Zeptal se skoro až opatrně. Arthur přikývl.

“Ano, trval na tom, že když Laurie nechce bydlet u něj, bude on bydlet tady.” Vysvětloval sluha.

“Dovolil jsem si připravit pokoj i pro mladého pána Tarika, ale chtěl zůstat s Christianem.” Dodal a přemýšlel, zda na něco nezapomněl. Bastian přikývl a požádal ho, aby šel s nimi.

Muži se zadívali na spící mladíky. Oba leželi na boku, čelem k sobě. Christie spal výš a objímal Tarika kolem krku. On jeho kolem pasu, obličej schovaný v jeho hrudníku. Každý na sobě měl jednu z Bastianovo košil.

“Mám z nich trochu divoký myšlenky.” Ozval se Bastian a pobavil oba démony. Raven přikývl a utrousil, že rozhodně není sám. Sklonil se k Tarikovi a zašeptal jeho jméno. Démon se ve svém spánku otočil na záda a pravděpodobně zamumlal mužovo. Stále spící se ho chytl kolem krku, když ho zvedl do náruče. Raven popřál dobrou noc a podíval se na Arthura. Sluha se usmál a vedl ho pryč.

Bastian se převlékl do kalhot od černého pyžama, přestože byl zvyklý spát nahý. Opatrně si lehl k mladíkovi a vzal ho do náruče. Spokojeně se nadechl. Pousmál se. Christieho vlasy a snad i samotný mladík voněl růžemi.

 

Christie se někdy po poledni probral. Promnul si oči a zadíval se do holého pevného hrudníku. Rychle zvedl hlavu. Zachvěl se. Skoro zapomněl, že... Zadíval se na muže. Pousmál se a vztáhl ruku k jeho obličeji. Chvějícími se prsty se dotkl tváře. Démon ho pustil a lehl si na záda.

Christie se vytáhl výš k němu. Opřel se o ruku a prohlížel si ho. Jeden z démoních princů. Všichni byli přesvědčeni, že nejmocnější z nich. I přes Lucianovu moc, vliv a nespočetnou armádu.

Bastian několikrát zamrkal. Zadíval se lehce otupěle do stropu. Tělo už bylo vzhůru ale mozek se ještě stále snažil probrat. Otočil hlavu vedle sebe. Pohled se setkal se zeleným. Dokonale se probral a tiše hleděl na mladíka. On na něj. Jemně se pousmál a pozdravil. Bastian také.

“Myslím, že si zasloužím nějáké vysvětlení.” Démon si povzdechl a přikývl.

Christie si tiše vyslechl celý příběh, přitulený k jeho boku. Muž domluvil a sklonil k němu hlavu.

“Christie?” Ozval se, když mladík stále mlčel. Zvedl k němu oči a jemně se pousmál.

“Jsem stále ospalý. Myslíš, že bychom mohli vstávat později?”

“Klidně vůbec.” Christie spokojeně zavřel oči a zachumlal se do pevné náruče. Bastian ho políbil do vlasů a hladil po zádech. Byl trochu rozpačitý z mladíkovo reakce. Usmál se.

“Děkuju Christie.” Zavřel oči. Mladík otevřel své.

“To já.” Démon udiveně zvedl obočí a nechápavě k němu sklonil hlavu.

“No...” Vysvětloval celý zrůžovělý. 

“Za to, že pro tebe tolik znamenám.” Pousmál se nejistě. Bastiana zahřál u srdce něžný oddaný pohled. Tolik ty jeho nádherné oči zbožňoval. Teď je alespoň na malou chvíli neovládal smutek s bolestí. Těšila ho myšlenka, že on k tomu dopomohl.

“Hmm... znám mnohem hezčí způsoby, jak bys mi mohl poděkovat.” Usmál se.

“Hezčí?” Chtěl vědět mladík. Démon jemně kývl hlavou.

“Třeba polibek... je úžasné díky.” Christieho srdce nadskočilo. Byl zvyklý na jeho polibky. Líbily se mu – víc než hodně. Ještě nikdy ho ale nepolíbil on jako první.

Zadíval se mu do očí. ´Jsou tak nádherné.´ Pomyslel si a vztáhl ruku. Položil ji démonovi na tvář. On přivřel oči a užíval se teplo vycházející z dlaně. Chlapec se nad něj pomalu naklonil a stále mu hleděl do očí. Zlehka ho políbil na tvář, pak na čelo a na víčko. Namířil si to ke rtům. ´Jak malý motýlek.´ Pomyslel si Bastian, když Christie poséval jeho rty drobnými polibky. Byly to jen lehké doteky – jemná pohlazení. Přesto měl pocit, že srdce brzy opustí jeho hrudník. Že se snad rozsype blahem. Byl si jistý, že není způsob, jak přežít jejich milování. Rty zůstaly déle a déle spojené až se do sebe pomalu začaly vpíjet.

Démon se snažil nechávat aktivitu na chlapci ale moc mu to nešlo. Chytl ho kolem pasu a obkročmo posadil na své nohy. Přitom se k němu zvedl. ´Tak jo snažil jsem se.´ Vzdal se, když ucítil mladíkovo štíhlé prsty zezadu na svém krku. Vklouzl rukama pod košili a položil mu dlaně na záda. Přitáhl si ho blíž. Cítil, jak se chlapec pod dotekem zachvěl. Sklonil se k jeho krku. On se přerývaně nadechl a naklonil hlavu na stranu. Bastian se usmál a něžně laskal hebkou kůži. Připadal si jako naprostý vítěz, přestože postoupil jen o malý krůček, ale postoupil. Do teď ochutnal jen mladíkovo rty.

Odhodlal se a chvějícími se prsty sáhl k prvnímu z knoflíků košile. Rozepl ho a namířil si to k druhému. Přitom se konečky prstů dotýkal Christieho kůže. Pomalu rozhrnul košili a přejel po břiše, přes boky k zádům. Položil mu na ně dlaň a sklonil se k mladíkovo hrudníku. Kochal se jemnou světlou pokožkou. Vždy po ní přejel prsty – pak následovaly rty a jazyk. Vracel se na místa, která už předtím slíbal a nenasytně je ochutnával znova a znova. Cítil, jak se mu chvěje v náruči a poddává se mu. Jeho štíhlé tělo vláční a svěřuje se objetí. Tak důvěřivě. Zhluboka se nadechl.

“Smím... smím pokračovat... ještě chvíli?” Zachraptěl do krku. Christie se zachvěl.

“Chvíli.” Řekl skoro bez hlasu a opětoval polibky, když si démonovo rty opět našly cestu k jeho. Oči se setkaly. Bastian s potěchou sledoval zamlžený pohled v chlapcovo. Usmál se.

“Takhle nádherně bys mi mohl děkovat častěji.” Jeho hlas jako něžné prsty jemně brnkal na struny chlapcova těla a rozezníval v něm další a další hřejivé pocity. Držel se ho kolem ramen a prsty šimral po krku a ve vlasech. Zarazil se.

“B-Bastiane?” Zašeptal mezi polibky. 

“Chtěl... chtěl bych.” Démon se odklonil a zadíval se mu do očí.

“Cokoliv si přeješ.” Pohladil ho úsměvem. Christieho zrůžovělé tváře zčervenaly. Podíval se dolů. Bastian se zhluboka nadechl a přitáhl si ho k sobě.

“To je v pořádku, Christie. Počkáme.” Držel ho pevně.

“Ale já chci.” Špitl mladík a skoro ho zabil.

“Chceš?” Přeskočil muži hlas. Mladík se odtáhl a pokračoval.

“Chci abyses cítil... chtěl bych něco udělat. Jen nevím jak a co přesně bych měl...” Řekl skoro nešťastně. Bastian se laskavě usmál a vážně uvažoval o tom, že sexu se pravděpodobně ani nedožije. Tak dlouho a tak moc po něm toužil a teď... Znovu se zhluboka nadechl a políbil ho.

“Dobře. Na něco se tě zeptám. Nechci tě uvézt do rozpaků, jen ti chci pomoct, dobře?” Christie přikývl.

“Dobře.” Řekl démon tiše. Chvílemi si připadal mnohem nervóznější a nejistější nez chlapec.

“Je ti osmnáct. Takže předpokládám, že ses už někdy... uspokojoval.”

“Uspoko...” Zmlkl a sklopil zrak. Přikývl.

“Jsem muž Christie tak jako ty. Líbí se mi to co tobě. Zbytek přijde sám. Prostě použij svou fantazii. Cokoliv tě napadne a myslíš si, že by mohlo být příjemné.” Rozechvěl mladíkovo dech hřejivým úsměvem. 

Vztáhl ruku. Chvěla se. Jen konečky prstů – téměř neznatelně se ho dotkl na prsou. Přesto svým dotekem vypaloval démonovi cejch. Bezbolestné ale spalující znamení. Položil na hrudník celou dlaň. Přizvedl obočí.

“Cítím tvoje srdce.” Zvedl k němu oči.

“Bije tak... rychle.”

“To ty.” Christie překvapeně zamrkal. Zavřel oči. Chvíli jen tiše vnímal tlukot srdce. Jeho rychlá pravidelnost byla uklidňující. Pousmál se a naklonil se k démonovo krku. Zlehka po něm přejel rty. Znovu místo pohladil prsty a pak se vpil do horké kůže. Bastian přizvedl bradu a zavřel oči. Jeho postelí prošlo tolik milenců. Tolik žen a tolik mužů, žádný z nich ale nedokázal to co mladík jediným dotekem rtů.

Klesli zpět do přikrývek. Christie zrovna objevil reakci démonovo bradavek. Prsty a jazykem po nich pomalu kroužil. Namířil si to níž. 

Démon si zvlhčil rty, když ucítil dotek na svém břiše. Něco neznatelného zamručel, když se mladík nesměle dotkl jeho mužství. On se usmál, ten zvuk se mu neuvěřitelně líbil. Povzbudil ho a ještě víc vzrušil. Objal ho štíhlými prsty a pomalu přejel po celé délce. Takhle se to líbí jemu, snad bude i Bastianovi. Začal ho laskat a přitom zvedl oči k jeho obličeji. 

Bastian byl v nebi a přesto stoupal výš a výš. Nikdy by nevěřil, že něčí ruka – naprosto nezkušená – ho dokáže vynést tak vysoko – tak daleko – tak nádherně. Téměř bolestně zasténal, když Christie slízl vlhkost ze špičky penisu. ´Ten že neví, co má...´ Vytratily se myšlenky a on jen přijímal sladké mučení až nakonec vyvrcholil do jeho úst. 

Mladík se nad něj naklonil a jemně přejel po rtech. Démon pootevřel oči a zadíval se do jeho. Vztáhl ruku a pohladil ho po tváři. Přitáhl do náruče a objal. Kdyby teď umřel, umřel by jako ten nejspokojenější muž na planetě. Tím si byl jistý. Držel ho pevně. Christie se usmál a zavřel oči. Byl stále ještě trochu zmatený z celé situace, ale zároveň se cítil naprosto spokojeně a neskutečně dobře.