kapitola III.

 

“Všechno nejlepší.” Políbil Chris hnědovlasou dívku. Byla vysoké pevné postavy, hnědo-zelených kočičích očí. Usmála se.

“No konečně. Děkuju.” Vzala si dárkovou tašku.

“Tak jakej je plán?”

“Hmmm... něco popijem a vyrazíme do Vřískotu.” Usmála se a objala Alici. Vzala si dárek a poděkovala.

“Skvěle, tam je to dobrý. Zdravím.” Pozdravila se dívka s lidmi z Bratrstva. Mezi nimi byl tmavě fialovovlasý skoro černovlasý mladík, tvrdšího obličeje a fialových očí. Měl podobný účes jako Chris. Bylo v něm něco temného a nedostupného. Působil dokonale chladně.

Potom tmavě rudovlasá dívka, stejného účesu, jaký měla Alice. Byla i podobně vysoká. Měla krásný obličej šedivých očí.

Světlounce oranžovovlasá dívka, krásného jemného obličeje a velkých šedivo-zelených očí. Byla menší postavy než dvě.

A konečně bělovlasý mladík krásného jemného obličeje a velkých šedivo-zelených očí. Vyzařoval z něj klid a něha.

Zoe vyndala z tašky od Chrise dokonalý bojový háv.

“Můj bože... je nádherný, děkuju.” Objala ho. Usmál se. Dívka rozbalila dárek od Alice. Udiveně zvedla obočí a vyndala zdobený pásek ke svému novému hávu.

“Začínám mít pocit, že jste se na mě všichni domluvili. Děkuju.” Alice se usmála a nevině utrousila, že možná trochu.

“Já vám dám trochu. Tak, když už jsme tu všichni.” Zvedla svou skleničku. Její přátelé se usmáli a připili jí na zdraví.

 

Rozhlédli se po žívém clubu. Měli zamluvený jeden z boxů. Zoina oslava se vydařila a všichni se pomalu dostávali do nálady.

Alice se s úsměvem zadívala na rudovlásku na parketě. Byla výborná. Jakoby propůjčila své tělo hudbě a nachala ji ať si s ním dělá, co chce. Pak se nejistě zadívala na bar za ní. Tam seděl Irvine se světlounce zelenovlasou krásnou dívkou. Její vlasy tvořily jemné spirálky. Byla podobné výšky jako Ami.

“Sebastian?” Ozvala se zrzovláska.

“A Beatris.” Usmála se Zoe.

“Nechceš si jít pro podpis?” Dodala.

“Asi by mi poděkoval, že ho ruším. Ta holka je bohyně.” Napila se dívka.

“Nevím o tom, že by spolu něco měli. Jen spolu občas vystupují.” Ozval se fialovovlasý muž.

“No jasně, sni dál.” Řekla pobaveně Zoe.

Chris přišel s oznámením, že stoly jsou volné. Všichni vstaly a šli ke kulečníkům v tišší části clubu.

Chris hrál s Alicí proti dívkám. Zoe s mladíky. Dlouho hráli a střídali se o vítězství.

“Mohli bychom je poprosit, aby zahráli Zoe k narozeninám.” Usmála se Nika. ´To nedopadne dobře.´ Pomyslela si Alice.

“Má ho vůbec ráda?” Ozvala se.

“Jmenuj někoho, kdo nemá?” Usmála se dívka. Alice si povzdechla. No jasně, kdo? Už ho nezachraní, ale možná by ho alespoň mohla varovat. Přemýšlela.

“Dobře. Zeptám se ho.” Dívky k ní překvapeně otočily hlavu. Připustila, že se znají.

“Ty mrcho a nic neřekneš.” Zakroutila Nika hlavou. Alice odložila tágo a vydala se k baru.

Irvine na ni překvapeně hleděl. Povzdechla se a vysvětlila mu, s kým tu je a co Niku napadlo. Rozhlédl se a všiml si Rytířů u kulečníků. Hlavně jednoho.

“Promiň, znám ty dvě, když si něco usmyslí. Proto jsem tě chtěla alespoň varovat.” Pobaveně se pousmál a představil jí Beatris - svou společnici.

“Sice jsem vám moc nerozuměla, ale pochytila jsem... chceš, abychom někomu zahráli k narozenínám?” Dívka přikývla.

“To asi nepůjde. Obvykle sebou harfu nenosím. Je trochu těžká.” Řekla pobaveně. Alice se zasmála.

“No... to nám nedošlo.” Řekla omluvně a zvedla oči k Irvinovi. Povzdechl si.

“Jdu to zařídit. Asi se budou chtít...” Přikývla. Muž zničeně dopil pití a vstal. Sundal Beatris z barové židličky, postavil a podal jí své sako. Zmizel jim mezi tančícími hosty. Rytířky nevěřícně hleděly na dívky, které se vydaly k nim. Alice se usmála, když si všimla tázavých pohledů a přikývla.

“Geniální. Vlastně, jsem Dominika. Pro přátele Nika.”

“Ray.”

“Chris.” Políbil jí muž prsty. Dívka se usmála.

“Robe? Můžeš nachvili?” Fialovovlasý mladík se otočil. Srdce vypovědělo službu a on na dívku beze slova hleděl. Usmála se.

“Beatris.” Podala mu ruku.

“Já vím. Jsem Rob... ert.” Dodal a políbil jí prsty.

“Stefan.” Udělal bělovlasý to samé. Nejistě se mu zadívala do těch hlubokých něžných oči.

“T- těší mě.” Laskavě se usmál.

“Zoe, moc mě těší. Niko?” Otočila hlavu ke své přítelkyni. Ta se zatvářila naprosto nevině. Všichni otočili hlavu k parketu, když hudba ustala. Dj utišil nespokojené odezvy tančících.

“Omlouvám se za přerušení, ale máme tu speciální případ a mám pocit, že si během chvíle přestanete stěžovat.” Usmál se. Světla zhasla. Rozsvítil se jeden z reflektorů a osvítil muže stojícího na vyvýšeném podiu. Pozdravil. Odpovědí mu byl křik a volání. Usmál se a zvedl ruku. Návštěvníci clubu zmlkli.

“Doufám, že Vám nevadí mé vyrušení. Chtěl bych popřát jednomu z našich strážců k narozeninám a věnovat jí tuto píseň. Zároveň jí poděkovat tak jako ostatním... Zoe.” Dívka sebou cukla. Začal zpívat jednu ze svých písní. Všichni ho nadšeně sledovali a neodvážili se vydat sebemenší zvuk. Muž dozpíval. Sklidil obrovský potlesk. Usmál se, uklonil a seskočil z podia.

“To si snad děláš... “ Řekla Zoe nevěřícně. Zmkla, když stál najednou před ní.

“Ještě jednou vše nejlepší.” Pohladil ji úsměvem.

“D-děkuju.” Neodolala a objala ho.

“To je poprvý, co slyším Zoe koktat.” Řekla pobaveně Nika.

“Počkej až přijde řada na tebe.” Otočila k ní Ray hlavu. Dívka sebou cukla.

“Sebastian.”

“Jistě, já vím. Jsem Zoe.” Usmála se.

Muž se seznamoval s ostatními. Přitom se snažil nevnímat jeho. Věděl, že mu bude muset podat ruku. Toho se bál.

Zadíval se na drobnou zrzovlasou vílu. Kdyby neměl Chrise, tak by možná... Usmál se. Chrisovo srdce se zachvělo. Ten úsměv. To byl... nebo ne? Sledoval nejistě muže. Alice jeho. ´On ho snad poznal.” Přemýšlela.

Irvine zvedl oči k Chrisovi. Tvářil se neutrálně. Podali si ruce. ´Proboha.´ Hleděl do těch nebes a snažil se udržet svůj výraz. Nejradši by ho objal.

“Těší mě.” Vyklouzl Irvinovi něžný úsměv. ´Ale ne.´ Znejistěl ještě víc. ´Je to on.´ Rozbušilo se Chrisovo srdce, jakoby odmítalo zůstat dál v těle. Ten úsměv. Poznal by ho kdykoliv a kdekoliv tak jako jeho dotek. Irvine se seznámil se zbytkem rytířů.

“Přidáte se k nám?” Usmála se Ray.

“No, pokud nerušíme.” Otočila Bea nejistě hlavu k Robovi. Muž se pousmál, že určitě ne. Sladce se usmála a přikývla.

“Dojdu nám pro pití... ještě někdo?” Nabídl se Sebastian.

“Půjdu s tebou.” Zpěvák otočil k Chrisovi zděšeně hlavu. Výraz byl stále neutrální, ale oči. Vpíjely se hluboko do těla a vháněly červeň do tváří. Otočil hlavu k Alici, jakoby hledal záchranu. Povzbudivě se pousmála.

Šli spolu k baru. Chris před mužem. Objednali pití i pro ostatní a tiše stáli vedle sebe. Jen se lehce dotýkali pažemi.

“Na účet?” Řekl barman. Rytíř přikývl a vzal si skleničky. Irvine zbytek. Postavil se k Stefanovi s Alicí a snažil se držet, co nejdál od muže. Srdce se jemně chvělo a on cítil Chrisův horký zkoumavý pohled.

Skutečně ho sledoval. Kochal se krásnou tváří. Obdivoval rty, nos, obočí, nebesa – jeho. Něvěřil, že ta nádherná bytost je skutečně Stín a patří jemu. ´Patří.´ Sledoval Irvinův úsměv a cítil jemné pošímrání v podbříšku.

Začaly se mu vybavovat společné chvíle. S drobnou změnou. Všude se mu dokresloval Sebastianův obličej.

Povzdechl si a šel na toalety. Z nich si to namířil na střešní terasu diskotéky. Potřeboval trochu čerstvého vzduchu. Na velké terase bylo jen několik párů. Zhluboka se nadechl a postavil se k zábradlí. Zadíval se na noční zářící město. Vytáhl cigarety a připálil si.

“Sebastian, neuvěřitelný. Mohl byses podepsat mý přítelkyni.” Ozvalo se vedle. Chris tam otočil hlavu. Irvine stál ve stínech terasy a opíral se o zábradlí. Nebylo divu, že si ho nevšiml. Fanoušci bohužel ano.

“Jistě, jak se jmenuje?” Příjemný hlas pohladil Chrisovy uši. Zničeně si povzdechl. Takhle je to ještě horší než před tím. To na něj působil jen svým dotekem.

“Catharina.” Přikývl, napsal věnování a podepsal se. Mladík poděkoval a rozloučil se.

Irvine se pousmál. Pak sebou cukl. Někdo ho chytl a zatáhl za vysoké mohutné keře, kde bylo dokonalé zakoutí. Objal. Irvinovo srdce se rozpustilo. Moc dobře poznalo náruč. Povzdechl si a svěřil se pevnému objetí.

“Něco ti dlužím.” Zašeptal Chris.

“Ale nemám kravatu.” Dodal. Irvine se zasmál. Odklonil se a zvedl k němu oči. Chris byl tak o deset čísel vyšší než on. Zadívali se do očí.

“Tak? Co uděláš?” Chtěl vědět. Chris vztáhl ruku a pohladil ho po tváři.

“Když to tak vydím, nemám moc na výběr.” Irvine na něj nejistě hleděl Chris ho uklidnil úsměvem a přitáhl si rty. Něžně je pohladil svými.

“Chrisi.” Zašeptal muž a přitulil se. Druhý se usmál.

“Řekni ho znovu.” Zpěvák se nejistě odklonil.

“Moje jméno.” Zajel mu rukou do vlasů a přitiskl k sobě. Irvine se usmál.

“Chrisi.” Zašeptal. Znovu a znovu. Chris se pod jeho hebkým šepotem jemně chvěl. Raději ho umlčel svými rty. Stejně měkce a něžně, jako zněl Irvinův hlas.

“Proč Irvine?” Zeptal se. Muž sklonil hlavu.

“Sebastian je moje druhý a pouze pracovní jméno. V soukromí používám Irvine. Mám ho radši.” Zvedl k němu oči. Zrůžověly mu tváře. Chris si ho prohlížel.  Bylo o tolik lepší, když ho neviděl. Když se nemohl dívat. Ten jeho horkej, pronikavej krásnej pohled. Přemýšlel zničeně a hleděl mu do očí. Chris zakroutil pobaveně hlavou.

“Na tohle budu potřebovat trochu času... trochu víc času.” Opravil se. Irvine nechápavě přizvedl obočí.

“Páska přes oči je vlastně moc dobrá věc.” Políbil ho. Irvinovi došel význam slov, pousmál se.

“Asi bychom měli jít zpět.”

“Asi ano.” Ochutnával Chris měkké rty.

“Vážně bychom...” Snažil se muž.

“Zachvíli... malou chviličku.” Šeptal mezi polibky. Irvine se vzdal a pustil ho dál.

 

Vrátili se zpět. Ostatní opět seděli v jejich boxu s jednostranným zrcadlem. Nika si nenechala ujít jediný Sebastianovo pohyb, slovo, úsměv a tak nemohla přehlednout jejich lehké doteky a pohledy.

Udiveně zvedla obočí. ´To přece...´ Sledovala Chrise, který se naklonil k Irvinovi. On si povídal Stefanem. Muž mu něco pošeptal. Druhý sebou trhl a otočil k němu až vyčítavě hlavu. Stefan na ně zamyšleně hleděl. Zvedl oči k Chrisovi. S úsměvem přikývl. Muž se něžně pousmál a pokračoval ve svém rozhovoru se zpěvákem. Nikdo jiný si nevšiml.

“Je mi to líto.” Nika otočila hlavu k Alici.

“Proto je teď tak v pohodě a spokojený.” Zašeptala. Něžně se pousmála.

“No... vlastně spolu vypadají dokonale.” Zadívala se na muže. Irvine se opět tvařil vyčítavě. Stefan s Chrisem se pobaveně usmívali.

“On je tak...” Sledovala Sebastiana. Alice přikývla.

“Já vím. Je neuvěřitelný a vybere si Chrise.” Zakroutila hlavou. Nika přikývla.

“Neměli bychom ho zachránit? Bože můj... našeho Chrise.” Obě se rozesmály.

“Hej... já to slyšel.” Dívky otočily hlavy po hlase. Všichni tři muži je sledovali.

“No, to je dobře. Víš, co tě asi tak čeká, když mu ublížíš.” Irvine na ně nejistě hleděl.

“Nezapomínej, že je to miláček žen.” Doplnila Nika Alici.

“Kdyby ho prodávali jako plyšáka, každá ho má doma. No, společně se Seymorem.” Muži se rozesmáli.

“Díky.” Obě otočily hlavu k Irvinovi. Usmíval se tím svým úsměvem. Obě zrůžověly.

“Víš. Něco ti vysvětlím, jakmile si získáš srdce jednoho z nás, máš všechny z nás.” Zadíval se jí do očí. Otočil hlavu k Chrisovi, ten se pousmál.

“Má pravdu. Tak nějak... jsou moje rodina.” Pokrčil rameny.

“Obzvlášť těch pět tady. S Alicí.” Otočil hlavu k dívce. Ta se usmála. Irvine sklonil hlavu. ´Rodina.´ Pomyslel si.

“Moje rodina je Ami.” Řekl tiše. Všichni se na něj zadívali. Dovolil jim spatřit výraz, který znala pouze Ami. Zamračili se.

“No, nechci kazit tuhle dojemnou chvilku a děsit tě, ale teď už nejen ona.” Ozvala se Zoe. Cukl sebou a zvedl k ní oči.

“Ale ne.” Zahrál panický výraz. Rytíři se zasmáli. Chris se pousmál a přitáhl si ho k sobě. Moc dobře cítil Irvinovo rozpoložení, momentální zranitelnost. Irvine vděčně přijal bezpečnou náruč. Muž zvedl oči k ostatním.

“Tak to on.” Usmál se Rob.

“Musíš vědět, že je to pro nás trochu šok. Na druhou stranu. Sebastian je Sebastian, chápu.” Povzdechla si Ray. Muž se zasmál.

“Vlastně má radši Irvine.” Všichni si všimli něhy v očích. Usmáli se a přikývli.

“Kde jste se...” Ozvala se Bea.

“Hmmm... v radiu. Irvine tam byl na nějákem rozhovoru a Chris za mnou. Myslím, že tam se vyděli poprvé osobně?” Otočila Alice hlavu k páru. Chris přikývl.

“Asi ano. Pak mě prostě nenechal na pokoji.” Opět se rozesmáli.

“Můžu k tomu taky něco...”

“Ne.” Sklonil k Irvinovi hlavu. Muž si povzdechl a zakroutil pobaveně hlavou.

 

“Bylo nám potěšením poznat tě. Nepochybuju o tom, že se teď budem výdat častěji.” Usmál se Stefan. Irvine se mu zadíval do oči.

“Mám stále pocit, že tě odněkud...” Přemýšlel.

“To se mi stává často.” Zvedl muž oči k Chrisovi. Ten se pobaveně usmál. Rozloučili se s ostatními.

Chris tiše vedl Irvina. Moc dobře věděl, že stále není tak úplně ve své kůži. Muž se zastavil na mostě, přes který přecházeli. Zadíval se na hladinu.

“Chci ti něco ukázat.” Opřel se o zídku. Chris se o ni opřel zády. Připálil si.

"Chci, abys pochopil, proč pro mě dnešní večer tolik znamená.” Otočil k němu hlavu a zadíval se na něj těma svýma nebesama. Chris si pozvdechl a pohladil ho po tváři. Vážně bylo mnohem snažší nevidět ho. Přitáhl si ho do náruče a neodolal pokušení vpít se do růžových rtů. Irvine se k němu přitiskl a opětoval polibky. Vyrazili dál. Chris se zarazil.

“Tudy?” Irvine přikývl. Muž k němu otočil hlavu. Pochopil. Pousmál se.

 

Rozhlédl se po bytě. Irvine ho vedl do své ložnice, sedl si na postel a na nohy si položil notebook. Zapl. Chris zvedl oči k velké průhledné obrazovce.

“Hmmm... tohle je má sbírka.” Chris se nevěřícně zadíval na fotky.

“Na každém z nich je znak.” Odhalil Irvine znaky, vyryté či napsané na cennostech.

“Hrajeme, dá se říct, hru. Až dohrajeme, zjistím pravdu o své rodině. Zjistím, kdo je moje rodina. Díky tomu, že jsem ten, kdo jsem. A není tajemství, že neznám svůj původ, kontaktovalo mě v minulosti docela dost lidí. Po nějáké době jsem zjistil, že dost z nich mě chce prostě jen využít. Tak jsem uzavřel kapitolu Irvinova života, týkající se rodiny a pak... se ozval on. Nechtěl nic víc, než si zahrát tu hru. Nikdy mě nekontaktoval jinak než přes mé další cíle. Nevím, proč to dělá... asi jen pro zábavu.” Chris tiše hleděl na monitor.

“Nemůžu... nemůžu přestat dokud to nedokončím.” Sklonil Irvine hlavu.

“Co ty znaky znamenají?”

“Nemám tušení, měly by dávat smysl až dostanu všechny.” Pokrčil rameny. Vypl počítač.

Chris si povzdechl, vztáhl ruku a pohladil ho po vlasech. Irvine k němu zvedl oči. Muž se pousmál a přikývl. On se uvolněně usmál a doslova se mu vrhl kolem krku. Chris zavřel oči a objal ho.

“Klidně bychom si mohli vyměnit role. Udělal bych to samý, být v tvý kůži.” Irvine k němu překvapeně zvedl oči.

“Bez zaváhání. Nemám ti co vyčítat. Snad jen to, že jsi tak dobrý a už tak dlouho mě vodíš za nos.” Irvine se usmál.

“No, poslední dobou ne.”

“Já vím.“ Usmál se Chris hrdě. Usli v objetí.

 

Chris se probral. Promnul si oči a sklopil je k andělovi, spícímu mu v náruči. Usmál se a jemně se prsty prodíral dlouhými blonďatými prameny. Užíval si zářivou jemnost proplouvající mezi prsty. Krátce spojil rty se svými a vstal.

 

“Dobré ráno.” Ami sebou cukla a otočila se. Nejistě se zadívala na muže.

“Ch-Chris?”

“Ami?”

“Ano, já... dobré ráno a ráda tě poznávám osobně.” Podala mu ruku.

“Já tebe.” Políbil jí jemně prsty. Sladce se usmála.

“Káva je hotová, snídani?” Muž se nabídl, že ji udělá. Přikývla a sedla si za pult. Připravil jim snídani.

“Děkuju.” Vzala si talíř. Sedl si na linku. Povídali si a snídali.

“Dobré ráno.” Oba otočili hlavu po hlase. U vchodu do kuchyně stál nejistý Irvine. Na sobě černé triko a kalhoty. Vlasy stažené na temeni do culíku. Chris na něj omámen hleděl. ´Už zase.´ Pomyslel si nesouhlasně. Irvine si všiml připravené snídaně.

"To je něco nového.” Dobíral si muže. Chris se zasmál.

“Ty malej...”

“Malej? Nejsem o tolik...” Zatvářil se uraženě. Dokonale roztál, když ho Chris políbil a objal kolem pasu. Utrousil, že má hrozný hlad. Muž se laskavě usmál a znovu ho políbil. Irvine snídal a vyprávěl Ami včerejší večer. Dívka nechápala, jak ho mohl poznat.

“To ten jeho úsměv.” Napil se. Irvine zrůžověl, Ami se pousmála.

Po snídani jim hrál jednu ze svých geniálních skladeb. Tiše poslouchali a sledovali ho. Svět by skutečně zaplakal, kdyby muž ztratil svůj talent pro hraní či zpěv.

Ami vstala a omluvila se. Chris otočil hlavu zpět k Irvinovi. Nechával melodii růst a rozkvétat do rozmanitých tvarů a barev. Mazlil se s ní, hýčkal ji. Jemně. Jakoby byla to nejkřehčí, co měl kdy pod prsty. Otevřel oči a zvedl k nim. Udiveně zvedl obočí.

“Ami?” Zeptal se. Muž pokrčil rameny a vstal. Stoupl si za něj. Sklonil se ke krku. Irvine zaklonil hlavu a opřel se o něj.

“Hraj dál.” Zašeptal Chris a na malou chvíli uloupil rty. Poslechl a pokračoval, zatímco stojící rukama putoval po jeho těle.

“Ch-Chrisi.” Zašeptal a zabořil prsty do kláves pak ruce sklouzly podél těla. Odevzdaně se opíral o svého milence a vnímal jen horkou dlaň kolem svého mužství.

Chris pohyboval rukou a sledoval každý výraz v krásném obličeji. Zrůžovělé tváře a chvějící se rty. Neodolal a ochutnal je. Irvine pootevřel oči. Zadíval se mu do nich. Nebesa ztmavla a on najednou hleděl do temných hlubin moře. Pousmál se.

“Nevěděl jsem, že jsem tak špatný plavec.” Utrousil, když se v nich začal topit. Irvine nechápal, co to znamená a ani neřešil. Chrisovy ruce a rty mu to nedovolily. Měl pocit, že jsou všude. Rozproudily krev, rozechvěly dech a zahnaly všechny myšlenky.

Když už si myslel, že víc snad přijít ani nemůže, Chris ho postavil a opřel o křídlo. Oba hlasitě a nedočkavě vydechli, když do něj pomalu vstoupil. Propletl jejich prsty a položil na klavír. Pak začal rychlými krátkými tempy pronikat do horkého těla. Irvine jemně sténal s každým přírazem. Chvěl se mu v náruči a vycházel vstříc jeho pohybům. Jemně se zamračil a prohl se v zádech.

"Ch-Chrisi." Chris zalapal po dechu a pevně ho stiskl. Tohle už je vážně moc.

Irvine se zadýchaně opřel o nástroj, Chris o něj. Zhluboka oddechoval a pevně ho držel kolem pasu, druhou rukou se opíral o křídlo. Když byl opět schopen pohybu, sedl si na lavici s mužem v náruči.

“Nejsem těžký?” Zamumlal zpěvák.

“Ne, v pořádku.” Prohrábl mu prsty ofinu a pohladil zlehka po tváři. Stále zrůžovělý Irvine se něžně usmál a políbil ho.

“Tuhle ranní rozcvičku si musíme zopakovat.”

“Určitě a ne jen jednou.” Pobavil ho Chris. On se usmál a vzal jeho hlavu do štíhlých prstů. Odhrnul vlasy z čela a kopíroval linii tváře. Opět se k němu naklonil, aby jemně slíbal sebevědomý úsměv.

“Je to vážně povznášející pocit.” Přemýšlel muž mezi polibky. Irvine se zlehka odtáhl.

“To, že jeden z nejžádanějších mužů týhle planety patří mně.” Zasmál se výrazu.

“Nepatřím ti.” Řekl zpěvák s rozkošným trucem v hlase. Urážlivá malá hvězda. To je něco nového. Přemýšlel Chris s úsměvem.

“Ale ano, patříš.” Přitáhl si ho a políbil.

“Ty tvý nebeský oči a jemnej ksichtík.” Pohladil ho po tváři a zlehka políbil víčka.

“Záplava vlasů.” Stáhl gumičku a prsty se do nich zabořil.

“Štíchlej, dlouhej krček.” Pohladil svými rty linii krku. Irvine jemně zadržel dech.

“Talentovaný prsty.” Sklouzl k dlaním a pohladil prsty. pak vyhrnul triko a dotkl se břicha. 

“Jemná, horká kůže.” Zašeptal. Irvine poposedl. 

“Hebký, měkký rty.” Setřel Chris palcem vlhkost z dolního rtu. Cítil, jak se chvěje. Muž se zhluboka nadechl. Zašeptal jeho jméno a nedočkavě vklouzl do úst. On přivřel oči.

“Řekni ho znovu.” Irvine se zasmál. Odklonil se od něj a zadíval se mu do očí.

“Majetnickej parchante?” Chris pobaveně zakroutil hlavou.

“Očividně jsi ještě nepochopil dnešní školení ohledně tvé maličkosti.” Irvine se opět zasmál. Pak zvážněl.

“Ne, úplně ho chápu. Jsem tvůj.” Zašeptal a rty pohladil krk. Muž naklonil hlavu na stranu. 

“Na něco ale zapomínáš.” Chris se neobtěžoval zeptat. Byl si jist, že jeho krásný milenec mu poví, na co. Jen seděl a užíval si horkou měkkou péči.

“Ty patříš mně.” Irvine cítil, jak sebou cukl. Zadívali se do očí.

“Ano?” Zvedl tázavě obočí. Chris se jemně usmál. Přikývl.

“Co na to říct, když jsi tak rozkošně neodolatelnej.” Pobavil muže.

“Ty jsi vážně neuvěřitelnej.” Políbil ho. Měkce a hluboce. Chris ho stáhl níž k sobě a pevně objal. Prohloubil jejich polibek. Lavice se s nimi převrhla.

“Jsi... jsi v pořádku?” Smál se Irvine, sedící obkročmo na muži.

“Jo, dobrý.” Řekl pobaveně a zvedl k němu oči. On se pousmál a naklonil se ke rtům. Pomalu ho položil.

 

Chris nervózně přecházel po pokoji. Zapálil si cigaretu. ´Zbrojnice.´ Pomyslel si zamračeně a sedl si. Opřel se pohodlně do křesla a zadíval se do stropu. Zavřel oči.

Irvine se na něj zadíval. Chris seděl. Hlavu zakloněnou. Oči zakryté paží. Na stole ležela sklenička. Muž ji zvedl. Přičichl. Pousmál se a vypil obsah.

Sklonil se k věčně drzým rtům, nyní s jemným nádechem alkoholu. Chris spustil ruku podél těla, když si Irvine obkročmo sedl na jeho nohy.

“Jsi zpátky.” Zachraptěl rozespale a promnul si oči. Muž přikývl a políbil ho. On mu zajel rukou do vlasu a protáhl polibek.

“Usnul jsem?” Rozhlédl se. Dokonale se probral.

“Zvládl jsi to? Jsi v pořádku?” Irvine ho pohladil svým něžným úsměvem.

”Jsem v pořádku, Chrisi.” Uvolněně přikývl a prohližel si ho.

“Kolik jich ještě zbývá?” Zloděj si svlékl svou speciální bundu.

“Dva.” Protáhl se a ze stolu zvedl dýku. Podal mu ji. Chris si prohlédl bohatě zdobenou pochvu a rukojeť. Irvine odhalil část ostří. Těsně u místa, kde mizelo v rukojeti, byl vyrytý drobný znak.

“Zajímalo by mě, čím se bude bavit až dohrajete.” Řekl muž pobaveně. Irvy se pousmál.

“A ty? Koho budeš chytat?” Chtěl vědět.

“Nikoho. Toho koho jsem chtěl, jsem už chytil.” Položil mu Chris ruku na tvář. Irvine ho tiše objal - oči plné něhy.

 

Někdy odpoledne je oba probral telefon. Chris ho po slepu nahmatal. Něco neznatelného zachraptěl. Po krátkém rozhovoru zavěsil. Políbil odhalené rameno a oznámil, že musí jít. Irvine se vyhrabal z pod peřiny.

“Mám počkat?” Pročísl si prsty vlasy. Chris na něj chvíli tiše hleděl. Asi si nezvykne nikdy. Na tohle ne. Vzpamatoval se.

“Asi dorazím až ráno.” Vstal.

“Budu čekat se snídaní.” Jen přikývl, políbil ho a zašel do své koupelny. Co na to asi tak měl říct? 

Irvy se roztáhl na posteli. Zadíval se do stropu. Z vedlejší místnosti k němu dolehly zvuky padající vody. Ještě v polospánku snil o letmém doteku na rtech a něžném pohlazení. Otevřel oči a zadíval se do stropu. Stále ten vodopád kapek.

“Co budeš chtít k té...” Nedořekl a zadíval se na ranní déšť za oknem.

Připravil snídani pro dva a pomalu ujídal svou polovinu. Přitom pročítal tituly v knihovně a sbírku hudebních a filmových nosičů. Se spokojeným úsměvem zjistil, že muž je vlastníkem celé jeho tvorby.

Po poledni vyhodil značně okoralou snídani a dál se věnoval knize, která ho zaujala. Po přečtení jedné z kapitol připravil oběd pro dva a pomalu ujídal svou polovinu. Přitom sledoval provazy vody za okny. Po přečtení knihy se zadíval do lednice. Vyndal zbytek oběda pro dva a pomalu ujídal Chrisovu porci. Přitom sledoval film, který zrovna běžel na jednom z televizních kanalů.

 

Otevřel oči a zadíval se do stropu. Stále ta padající voda. Otočil hlavu k oknům. Zamračil se a vstal.

“Chrisi?” Sešel po schodech do obývacího pokoje. Ukončil telefonní hovor, když se mu bez vyzvánění ozvala Chrisova hlasová schránka. Sedl si a tiše hleděl na svůj mobil. Zvedl ho. Cukl sebou, když přístroj začal zvonit.

“Ano?” Neměl ve zvyku představovat se.

“Sebastian?”

“Kdo volá?”

“Omlouvám se, že jsem se... Seymor.”

“M-mistr Seymor?” Upustil skoro telefon.

”Ano, potřebuji tvoji pomoc. Pošlu pro tebe Niku, odveze tě k nám.” Irvine zmateně zamrkal.

“Vysvětlím ti to až dorazíš.” Dodal Strážce.

“No... dobře, jsem u Chrise.” Telefon nachvíli utichl. Bylo to zvláštně svírající ticho. Muž se jemně zachvěl. Než se stačil zeptat, Seymor opět promluvil.

“Dobře. Budu tě čekat.” Ozval se známý tón. Oblékl se a čekal.

U dveří zazvonila Nika. K jeho úžasu ho dovedla k malému černému sporťáčku.

“Je to můj koníček.” Pokrčila rameny, když si všimla výrazu. Pustila ho do vozu.

“Auta?” Zeptal se. Zapla si pás a vyjela.

“Spíš asi ta rychlost.” Projížděla stále více a více mokrým městem. Ocitli se před rozlehlým areálem. Sídlem Bratrstva. Jeho členové - Rytíři, zajištovali bezpečnost lidí a města. Chris a jeho přátelé mezi ně patřili, mistr Seymor je vedl.

Zajela do garáží a pak ho vedla chodbami až do Strážcovo pokojů, jejich součástí byla kancelář. Irvine se zadíval na přítomné – Zoe, Rob, Ray a s nimi Seymor.

“Děkuji, Niko.” Vstal.

“Asi jsem ti ještě nepopřál dobrého dne. Tedy. Dobrý den.” Uklonil se jemně. Irvine udělal to samé. Všichni se posadili.

“Asi tušíš, proč jsi zde.” Irvine tiše zašeptal Chrisovo jméno. Seymor přikývl.

“Zajali ho.” On rychle vstal. Muž k němu přešel. Chytl ho za ruce.

“Obvykle se v lidech nepletu a směle doufám, že je to tak i u tebe. Řekni, záleží ti na něm, že? Myslím tím... miluješ ho.” Irvine znejistěl a zadíval se mu rozpačitě do očí. Zamračil se a přikývl. Chrisovi přátelé se pousmáli.

“Dobře. Jen ty mu můžeš pomoci, protože to co nosíš tady, tě ochrání.” Položil mu ruku na srdce.

“Já-já ti nerozumím.” Seymor se laskavě usmál. Vedl ho k jedné z pohovek a posadil.

“Zkusím mluvit, co nejstručněji. Ví o tom jen pár lidí, ale vedle nás a mezi námi, žijí tvorové nazývaní démoni.” Muž nevěřícně rozšířil oči a vykoktal poslední slovo.

“Ano. Ti mezi námi obvykle spořádaným životem ale ti druzí...” Zakroutil Strážce hlavou.

“Největším problémem je jejich schopnost používat magii a touha po moci.”

“Magii?! Ale nikdy jsem neslyšel o tom, že by...”

“Je to hlavní důvod, proč jsem Bratrstvo založil. Dohlíží na bezpečnost lidí a jejich bezstarostný život, tak jako těch pár spořádaných démonů.” Vysvětloval Seymor.

“Byli tu vždy i v dávné minulosti, ale poslední dobou se chovají organizovaně a... Myslíme si, že je někdo sjednotil a vede.”

“Proč ale zajali Chrise?”

“Ti mocnější z jejich druhu dokáží udělat démona z kohokoliv. On ale zůstane přesně takový, jaký byl. Jen získá některé schopnosti svého stvořitele možná všechny. Zdá se ale, že se naučili nový trik. Podívej.” Zvedl ovladač ze stolu. Před nimi se objevila holografická obrazovka. Irvine nechápavě sledoval muže v cele. Stál opřený o stěnu, ruce zkřížené na prsou. Mluvil s muži, kteří byli na druhé straně ochranného skla.

“To je Ronny. Jeden z rytířů. Jeden z těch, kteří doprovází Chrise. Takto se vrátil z minulého úkolu.”

Muž v cele se odpoutal od zdi. Začaly mu bíle zářit oči. Zvedl ruce před sebe – dlaněmi k sobě. Mezi nimi se objevil světelný bod. On ho poslal proti sklu. Znovu a znovu. Sklo k úžasu stráží začalo praskat. Ronny se usmál a pokračoval. Muži zvedli své zbraně a slovně se ho snažili přesvědčit, aby přestal. Seymor záznam zrychlil.

Muž se dostal skrz sklo a stejnou tlakovou vlnou odhodil muže na stěnu, pokračoval přes ostatní Rytíře. Záznam se opět zpomalil, když se mezi strážci objevila hnědovlasá dívka. Všichni nejistě stáli – se zbraní v ruce a sledovali muže. On se rozhlížel po zvyšujícím se počtu Rytířů.

“To je Lisa jeho přítelkyně.” Ozval se Seymor.

Dívka na muže nejistě hleděla.

“Ronny? Co to...” Vydala se k němu. Rytíř, stojící vedle ní, ji chytl.

“Ne, to není Ronny. Nechoď k němu.”

“Ale... musím mu... Ronny!” Vytrhla se mu a běžela ke svému příteli.

“Ronny, co je s tebou?” Chytla ho za paži. On ji chytl pod krkem, zvedl do vzduchu.

“C-co to děláš... to jsem já. Lisa.” Chytla ruku.

“P-prosím, to bolí.” Snažila se. Muž se na ni zadíval.

“Lisa? Lisa.” Zašeptal. Zavrávoral a pustil ji. Sesunula se k zemi. Chytla se za krk a nejistě ho sledovala. Klesl na kolena a chytl se za hlavu.

“Ronny.” Zašeptala a položila runce na jeho. Začal křičet bolestí. Irvine sebou cukl a nevěřícně sledoval záznam.

Davem se ozvalo zašumění. Z muže vyšel černý stín – lidské postavy. Vznášel se nad klečícím mužem. Chtěl se vrátit do těla. Zastavila ho bílá bariéra. Rytíři otočili hlavy k přicházejícímu Seymorovi s Chrisem a ostatními. Stín prolétl davem. Všichni se instinktivně přikrčili. Démon si to k nim namířil znovu. Seymor zvedl ruku. Zasáhl ho paprskem bílého světla. Po stínu nezbylo nic. Irvine tiše sledoval pár v objetí.

“Omlouvám se, je mi to tak líto. Já...”

“Tos nebyl ty, lásko. Tys to nebyl.” Hladila ho dívka po zádech.

“Děkuju, Liso. Miluju tě.”

Seymor vypl záznam. Irvine nejistě seděl a držel Strážcovo ruku. Nevěděl, jestli ho za ni chytl během záznamu nebo ho za ni držel stále. Cítil se ale díky jeho doteku klidně a bezpečně. V tu chvíli chápal, proč ho Chris tak miluje a vzhlíží k němu.

“Proto si se ptal, její... jeho... jejich láska?”

“Ano. Myslíme si, že Ronnyho city k Lise mu pomohly zbavit se démona.” Přikývl Seymor.

“Nechtěl mluvit o tom, co se stalo ale jeho výraz. Musel si zažít něco tak strašného. Tak...” Zakroutil muž hlavou.

“Vím, že po tobě žádáme moc, ale...” Irvine se něžně usmál.

“Já... já to chápu. Nemůžete tam poslat své lidi, mohli by je ovládnout. O tobě vůbec nemluvě. A pokud Chrise...” Sklonil hlavu.

“Víme, kde ho drží i přibližný plán toho místa.” Ozvala se Zoe.

“Hmmm... budu moct být alespoň s někým ve spojení? Nemám čas učit se tu mapu.”  Rytíři se smutně přesto uvolněně pousmáli.