kapitola II. - konec
Princ seděl ve velkém pohodlném křesle a poslouchal poradu svých generálů. Přitom myslel na jiného. Na modré oči a světlé prameny vlasů. Měl silné nutkání se za ním rozeběhnout a pevně ho stisknout v pažích.
Povzdechl si a zvedl oči k hnědovlasému muži – Shade. Jeho pravá ruka. Nikomu tolik nevěřil a nebyl mu tak blízký. Samozřejmě, že věřil svým generálům. Sám si je vybral ale Shade byl víc. Byl přítel.
Muž k němu zvedl temně zelené oči a zadíval se do jeho. Všiml si pohledu v nich.
“Myslim, že pro dnešek to rozpustíme.” Ostatní k němu zvedli hlavy. Přikývli a rozloučili se. Když odešli, Shade se opět podíval na něj.
“Přislo mi trochu zbytečný pokračovat, když ty tu s náma nejsi.” Nalil jim víno a sedl si zpět k němu. Princ k němu zvedl hlavu.
“Jsem tady... díky.” Vzal si pohár.
“Tělem možná, ale tvoje mysl bloudí někde jinde.” Protáhl se a zadíval se na něj. Shadow se zamračil a sklonil hlavu ke svému vínu.
“Hmmm... slyšel jsem, že posledních pár nocí jsi neusínal ve své ložnici.” Ozval se přítel znovu. Shadow se zamračil. Byla to pravda. Posledních pár nocí skutečně spal s ním v náruči. Možná ulehal u sebe, ale pak nakonec stejně skončil u něj. Uklidňoval ho tak jako to nedokázal nikdo jiný. Zamračil se.
“Samotnýho mě to děsí, ale vedle něj spím klidně celou noc.” Zakroutil hlavou a překvapil muže. Moc dobře věděl o Shadowovo bezesných nocích.
“A co on na to?” Chtěl vědět muž. Princ se pobaveně pousmál.
“Nespokojeně bručí.” Shade napodobil jeho výraz.
“Stále tě odmítá?” On se zamyšleně napil.
“Jeho tělo ne, ale mysl stále ano... i když myslím, že ten vzdor slábne s každým dotekem.” Dodal a položil pohár.
“Brzy mě přijme. Tím jsem si jistý.” Zvedl oči ke svému příteli.
“Tak co ten výraz?” Nechápal.
“Líbí se mi to.” Překvapil ho Shadow.
“Moc se mi líbí držet ho v náruči, dotýkat se ho. Těším se na to až...” Odmlčel se. Shade se na něj zadíval.
“Promiň, ale nechápu. Dobře pro tebe nebo ne?” Princ se zamračil a zakroutil hlavou.
“Až zjistí pravdu, bude mě nenávidět.”
Zajatec se probral. Protáhl si krk a zvedl hlavu k muži, ležícímu vedle něj. Vlastně ho nepřekvapilo, že tam leží. Posledních pár nocí se budil s ním po svém boku. Obvykle i četl v nějáké knize.
“To nemáš svoji postel?” Zabručel. Shadow se pousmál a sklonil k němu hlavu.
“Mám, ale tu dnes zase nikdo nezahřívá.” Zadíval se mu do očí. Muž se zamračil. Má milenku. Jistěže má. Někdo jako on neulehá sám. Tak proč chce jeho? Proč se ho každou noc dotýká? Co to hraje za hru?
“Zkus se omluvit, možná ti odpustí.” Odtáhl se a zadíval se do stropu. Princ pobaveně na něj.
“Nemám se za co omlouvat.” Odložil knihu a lehl si na bok, loket zabořil do polštáře a podepřel si hlavu.
“Usínáš radši vedle muže než vedle ní. Jsem si jistej, že máš.” Pobavil ho. Shadow vztáhl ruku a prsty mu přejel po čele, pokračoval přes linii nosu až na rty. Užíval si jejich měkkost. Usmál se a naklonil se nad něj. Zajatec zadržel dech a zadíval se mu do očí.
Proč začaly být jeho doteky tak intenzivní a hřejivé? Skoro laskavé. Princ se k němu sklonil a ochutnal. Okouzlil ho pomalým polibkem a svezl se na hrudník. Prsty stáhl peřinu níž.
Zajatcův dech se zrychlil. Muž svými rty hladil odhalenou kůži a stále směřoval níž. On si vzpomněl na předešlou noc. Vytřeštil oči.
“Nechceš zase...” Chvěl se hlas. Princ k němu zvedl své hluboké oči a políbil ploché břicho. Usmál se.
“Chci.” Hluboký šepot rozvířil vlnu emocí. Muž zakroutil hlavou.
“A-ale...” Hleděl mu do očí.
“Neměl jsem pocit, že by se ti to nelíbilo... vlastně přesně naopak.” Zajatec zrůžověl a ucukl pohledem.
“Dělej si, co chceš.” Řekl s trucem v hlase. Shadow se usmál a stáhl mu peřinu z boků.
“Jak si přeješ.” On zavřel oči a zaklonil hlavu. Včera ho poprvé vzal někdo... Zacukal s pouty a hlasitě vydechl. Princ objal jeho vzrušení svými rty a přijal hluboko do svých úst. Tak jako včera. Bylo to úplně stejně horké. Stejně úžasné. Přizvedl boky.
Princ něco spokojeně zamručel. Tělem projela vlna vzrušení. Sklouzl rukou ke svému pasu a rozepl kalhoty. Zajel pod a jemně se zamračil.
Zajatcův dech těžkl, srdce hluboce tlouklo s každým pohybem. Pevně chytl řetězy svých pout a sklonil hlavu k princi. Všiml si ruky. Zasténal a tělem proletěla sladká smršť.
Shadow otevřel oči, když mu vyvrcholil do úst. Odtáhl se a utřel si pusu. Zvedl oči k němu. Až vyčítavě ho sledoval a zhluboka oddechoval.
“Měl bych taky...” Zachraptěl. Shadow přizvedl obočí. Ucítil jemné pošimrání v zádech. Zhluboka se nadechl a přelezl k muži. Chytl ho a posadil v jeho poutech. Klekl si před něj. Zajatcův dech se zachvěl. Asi to nebyl nejlepší nápad. Zvedl oči k princovo. Všiml si touhy a očekávání v nich. Chytl se řetězů a narovnal se. Naklonil se k němu.
Shadow uvolněně vydechl a zaklonil hlavu. Byly to nezkušené a rozechvělé doteky ale to nezabránilo tělu reagovat. Měl pocit, že se rozpustí. V jeho mučivě horkých sladkých ústech. Zajel mu prsty do vlasů a pevně stiskl.
Zajatec k němu zvedl oči. V duchu se pousmál. Líbí se mu to. Sledoval princův výraz. On otevřel oči a sklopil je k němu. Zamračil se. Ten pohled... odtáhl ho od sebe. Pozdě.
Zajatec zmateně zamrkal. Něco takového se mu taky stalo poprvé. Shadow klečel schoulený nad ním a pažemi objímal jeho hlavu. Snažil se zklidnit srdce a dech. To byl tedy pohled. Jeho sladké růžové rty. Zachvěl se. Když na to bude myslet, znovu se vzruší. Odtáhl se od muže a zadíval se na něj. Pobaveně se pousmál a sáhl vedle postele.
“Promiň.” Klesl na nohy a otíral mu obličej. On se tvářil lehce rozpačitě. Shadow se k němu s úsměvem naklonil a políbil ho.
Shade se na spící pár zadíval. Jeho pán spal u zajatcovo boku, hlavu na připoutané paži, objímal ho kolem pasu.
Muž se pousmál. Opravdu vedle něj dokáže spát celou noc – klidně a nerušeně. Naklonil se k němu a dotkl se ramene. Princ sebou cukl a otočil se.
“Musím s tebou mluvit.” Přikývl a otočil hlavu zpět k zajatci. Stále spal. Opatrně vstal a šel s mužem pryč.
Zajatec se probral. Zamrkal a zadíval se na prince sedícího na posteli. Očividně sledoval jeho spánek.
“Měli bychom si promluvit.” Ležící nemohl z tváře vyčíst jediný pocit. Tak jako první den tady. Jen přikývl a pomocí okovů se posadil. Shadow se mu zadíval do očí. Zamračil se.
“Light dává dohromady všechna svá vojska a spojence. Chystá se na hlavní město.” Překvapil ho. Muž zakroutil hlavou.
“Proč teď? Nemá sílu na to porazit tvoje vojska a dobýt...” Zamračil se zamyšleně.
“Má důvod. Svého snoubence.” Zajatec k němu nejistě zvedl oči.
“Snoubence?” Řekl nechápavě.
“Princezna přece nemá...” Princ pokrčil rameny.
“Snoubenec nebo milenec. To neni zaš až tak podstatný.” Zajatec na něj zmateně hleděl. Milenec? Proč mluví o jejím... on? Uvědomil si.
“Proto jsi mě nezabil. Co může být víc ponižujícího než když ti milence sebere úhlavní nepřítel. Někdo, koho bytostně nesnášíš.” Sklonil hlavu.
“Proč mi to vůbec říkáš? Chceš snad, abych tě držel za ruku a odkejval vše, co jí budeš vyprávět?” Zvedl k němu oči. Shadow si všiml hněvu v nich. Zamračil se.
“K ní se vrátit nemůžeš. Až zjistí pravdu, usekne ti hlavu. Jistě ji znáš líp než všichni ostatní. Nesnese odmítnutí.” Zajatec napodobil výraz. Ne. To skutečně nesnese.
“Ty vážně čekáš, že budu stát po tvém boku.” Přemohl muže úžas víc než cokoliv jiného. Princ se znovu zamračil. On se ironicky pousmál a sklonil hlavu.
“Řekni jí, co chceš. Že jsme milenci, že tě miluju... potvrdím to.” Shadow na něj překvapeně hleděl. Zachvěl se, když k němu muž znovu zvedl hlavu. Krásný obličej byl plný chladu a odporu.
“Ale neopovažuj se mě ještě někdy dotknout.” Mrazil jeho hlas. Princ se nadechl v odpovědi.
“Vypadni!” Nedal mu příležitost.
“Zmiz odsud.” Dodal šepotem. Shadow vstal a beze slova odešel. Muž sklonil hlavu. Proč ho to tolik bolí? Měl by mít svým způsobem radost nebo ne? Tak proč ho to tolik bolí? Vytryskly mu slzy.
Nasledující dny a hlavně noci se princ zajatcovo ložnici vyhýbal. Opět začal bloudit po své pevnosti, trávil je v knihovně nebo jen ležel ve své posteli a převaloval se. Sám. Nějak neměl chuť hledat kolem. Věděl, že jediná náruč, po které touží, která mu přinese klid, je jeho. A to se s ním nakonec vlastně ani nevyspal. Možná to měl udělat. Než mu to řekl. Alespoň by měl na co vzpomínat. Ne. Toužil po něm. Chtěl ho, ale bez lží, bez špíny svého plánu. Bez ní.
Sledoval své generály a opět myslel na jiného. Světlé vlasy, krásné oči, růžové rty, které se pro něj tolikrát otevřely. Zachvěl se a vyhnal si představy z hlavy. Snažil se soustředit na své muže. Každý den plánovali, svolávali vojáky a chystali se na příchozí útok. Byli přesvědčení, že jsou připraveni, ale nechtěli nic podcenit. Ji podcenit. Možná přišla o svého nejlepšícho generála – o svou pravou ruku, o svého milence, ale rozhodně ještě měla, co nabídnout.
“Myslím, že to pro dnešek stačí.” Zasáhl opět Shade.
“Dobrý plán a strategie je dobrá věc, ale to odpočinek taky. Zkuste nachvíli vyčistit hlavy, myslet na něco jinýho.” Když odešli, otočil hlavu ke svému pánovi.
“To platí i pro tebe.” Shadow k němu zvedl oči. Zamračil se.
“Proč za ním nejdeš?” Princ se ironicky pousmál a zakroutil hlavou.
“A co bych mu asi měl říct? Pokud mě teda neodrovná pohledem hned mezi dveřma.” Dodal.
“Co to zkusit s pravdou?” Uzemnil ho přítel. Shadow se zachvěl. Sklonil hlavu.
“Pravdou? Nechápu, o čem to mluvíš.” Zabručel. Shade se pousmál a vstal.
“Hmm... pak musím vzít zpět můj obdiv k tvé moudrosti, bystrosti a... ostatnímu.” Řekl pobaveně a odešel. Princ se zadíval do dveří.
“Odkdy si sakra taková studnice moudrosti?” Zabručel znovu. Dveře se otevřely.
“Vlastně... řekl jsem Eileen, aby tvého krásného zajatce večer vykoupala. Kdybys ho náhodou hledat.” Řekl s naprosto nevinným výrazem.
Shadow přizvedl obočí. ´Vykoupala?´ Pomyslel si a mozek okamžitě začaly napadat různé přestavy. Představy týkající se jeho krásného zajatce a jejich lázní. Podvědomě se pousmál. Jeho pravá ruka s ním.
“Proč já tě tu vlastně trpim?” Zakroutil princ nevrle hlavou a šel ke dveřím. Jak má být teď schopen věnovat se čemukoliv jinému? S myšlenkami, které má? Shade se pobaveně zasmál a neobtěžoval se s odpovědí.
V nízkém bazénu velkých lázní stál zajatec. Byl nahý a ruce měl spoutané za zády. S ním ve vodě stála Eileen a omývala ho. Přes nahé tělo měla uvázanou tmavou látku. Jemně mu omývala ramena a snažila se nezrůžovět. Přece jen - něco podobného obvykle nedělala. K tomu to byl skutečně krásný mladý muž. Nad schody bazénu stály stráže a hlídaly.
Otočily hlavy ke svému pánovi. Pozdravil je pokývnutím a poslal pryč. Zadíval se na dvojici. Rozpaky z jeho služky doslova křičely. Pousmál se.
“To stačí Eileen, vystřídám tě.” Dívka sebou cukla a zvedla k němu oči. Zajatec otevřel své a zachvěl se. Jeho hlas.
“J-jistě pane.” Vystoupila z bazénu a odešla. Princ sklonil hlavu k němu. Muž stál ve vodě a čekal aniž by se otočil. Pousmál se a svlékl si svůj kabátek.
Zajatec sklonil hlavu a vnímal každý pohyb za sebou. Slyšel, jak pomalu schází k němu do vody. Ucítil dotek na paži a srdce ho zradilo. Shadow mu sundal pouta a hodil je na břeh. Otočil ho k sobě. Muž měl skloněnou hlavu a neodvažoval se ji zvednout. Měl by ho nenávidět. Měl by mu ukázat, jak moc jím opovrhuje. Bál se ale, že jeho výraz bude mluvit o něčem jiném.
Princ mezi prsty zmáčkl měkkou houbu. Služky je namáčely a napouštěly výtažky z různých bylin. Příjemně to zavonělo. Pousmál se a zvedl jednu z paží.
Zajatec sledoval, jak mu ji klidnými pomalými pohyby omývá.
“Stále se zlobíš?” Muž vytřeštil oči a zvedl je k němu.
“Jistěže, cos čekal, že... že...” Mračil se. Jak je možné, že ho dokáže tak rozčílit? Jedinou větou? Vždy se považoval za vcelku klidného a rozvážného. Neukazoval emoce, neukazoval bolest a slabost ale on. Během pár dní. Přiměl ho plakat a křičet.
Princ vztáhl ruku a chtěl se dotknout tváře. Zajatec ji prudce odstrčil a zacouval.
“Říkal, říkal jsem ti ať na mě... co po mně ještě chceš?” Nechápal. Shadow se mu s klidným výrazem zadíval se do očí.
“Chci tebe.” Sledoval, jak je zaplňuje šok a zmatek. Muž zakroutil hlavou. Zničeně se rozesmál.
“To si snad děláš... to nemůžeš myslet...” Prohrábl si vlasy a šel hlouběji do bazénu. Měl pocit, že musí pryč. Jedno kam. Hlavně daleko od něj.
“Co je na tom tak...”
“Žertuješ?” Přerušil ho muž a otočil se. Stále klidný princ pokrčil rameny.
“Nejde o plán nebo o ni. Cítím se s tebou klidný a spokojený. K tomu mě neskutečně přitahuješ a to nemluvím jen o tom, že toužím po tvém těle. Jsi tak...” Zmlkl. Zajatec na něj zmateně hleděl. Cítil, jak mu růžoví tváře. Sklonil hlavu.
“Zapomeň na Light, na válku, na vše kolem. Podívej se na mě a řekni, že necítíš to samé a já tě nechám jít.” Muž rychle zvedl hlavu a zopakoval poslední dvě slova. Shadow přikývl.
“Ale-ale co ten tvůj plán? Ublížit jí?” Princ se zamračil a hodil houbu na břeh.
“Chci ji porazit. Konečně to skončit, ale... Obelhával jsem se, že pokud máš ušlechtilý cíl, prostředky jsou vedlejší. Není to tak. Nechci být stejná bestie...” Zmlkl, když zajatec rozšířil oči.
“Promiň. Je to tvoje paní a... milenka. Chápu, že... vlastně ne. Vůbec nechápu, co někdo jako ty, dělá po jejím boku.” Zakroutil hlavou.
“Ale to je teď jedno. Podstatné je, že to poslední, co chci, je ublížit ti.” Zajatec se zachvěl. Měl pocit, že srdce brzy vypoví službu.
“Pokud chceš odejít, nechám tě. Pokud chceš zůstat tady a pomoct nám skončit tu válku, budu rád. Pokud, chceš zůstat se mnou jako můj milenec...” Chytl ho a přizvedl obličej k sobě.
“Zůstaň.” Zašeptal a zadíval se mu do očí. Zajatec jemu.
“Myslel jsem, že jsi stejný jako ona, potom co jsi mi řekl pravdu.” Překvapil ho muž.
“Ale ty tu válku chceš skončit, ona se v ní vyžívá. Miluje ji, krutost a násilí, smrt.” Zamračil se a zakroutil hlavou.
“Tak hrozně moc se mi hnusí. Její krásná tvář, vůně, dotek. Myslel jsem, že to zvládnu, ale nakonec jsem couvnul a ona mě poslala na jistou smrt. Mě a mé muže, kteří mi byli nejblíž.” Shadow přizvedl obočí.
“O čem to...” Nechápal. Muž mu stále hleděl do očí.
“Nejsem z Království Světla.” Překvapil ho.
“Jsem z Dhärmiky.” ´Dhärmika.´ Pomyslel si Shadow nadšeně a pak mu do došlo. ´Proboha.´ Zamračil se. Chytl muže za ruku.
“Pojď se mnou.” Vedl ho vodou k menšímu bazénku. Byl schůdky spojený s velkým. Zajatec překapeně zjistil, že voda v něm je horká. Princ mu položil ruce na ramena a posadil ho na vyvýšené dno.
“Posaď se a vyprávěj. Všechno.” Překvapil ho princ laskavým úsměvem. Dhärmika – moc dobře si vzpomínal na Dhärmiku. Byla to vesnice na hranici jejího a jeho království. Nacházela se vysoko v horách a její obyvatelé byli jemní a mírumilovní lidé. Hlavně neutrální. Často a rád tam jezdil. Uklidňovala ho jejich moudrost a klid. Prostý způsob života, pro který se rozhodli.
Jen pár jedinců vědělo, že jejich předci byli velcí a zkušení válečníci. Pak se něco stalo a oni se rozhodli odložit zbraně. Měli dost masakrů a násilné smrti.
Pro jejich minulost přišel Shadow do vesnice poprvé. Chtěl, aby mu pomohli ve válce s Královstvím Světla. Odmítli. Vrátil se, ale ne proto aby náléhal, ale protože mezi nimi našel klid. Vesnice byla jako oáza – osvěžující klidná oáza. Když se vrátil naposledy, vše bylo pryč.
A teď před ním stál jeden z nich – pravděpodobně poslední z nich. Zadíval se na muže.
“Nevypadáš jako někdo z...” Uvědomil si. Byla to pravda. Vesničané obvykle nosili jednoduché hávy, ke kterým se dokonale hodily jejich dlouhé rovné vlasy. Obvykle je nechávali volně spuštěné.
“Chtěl jsem se, od nich co nejvíc lišit.” Dotkl se zajatec své paže.
“Aby neměla nejmenší náznak podezření.” Zašeptal. Zvedl oči k princi.
“Když se to stalo, byl jsem ještě chlapec. Moc dobře si nepamatuju, proč vlastně. Co si pamatuju, je krvavá, násilná noční můra. Z který jsem se, ale nedokázal probrat. Viděl jsem umírat své přátele, své blízké... všechny. Myslel jsem, že nemůže být nic horšího, ale spletl jsem se. Nejhorší není vidět je umírat. Mnohem horší je rozhodovat se, kdo z nich umře.” Oči se zaleskly při pohledu někam do vzpomínek.
“Ty, co nezabili hned, svázali a shromáždili před domem vůdce. To byl můj otec. Řekla mi, že na koho ukážu, toho nechá jít. Byl jsem dítě. Samozřejmě, že jsem vybral svou rodinu.” Zvedl k němu oči, jakoby se omlouval.
“Ale ona mi nedala možnost volby dala mi na výběr. Moje matka nebo můj otec. Moje sestra nebo můj bratr. Naše sousedka nebo její muž. Můj... můj...” Rozbrečel se.
“První koho jsem zabil, byl můj otec, pak můj... pak...” Shadow se zamračil a pevně stiskl jeho ruce.
“Tys je nezabil.” Muž k němu znovu zvedl hlavu. Zadíval se mu do očí.
“A-ale...” Princ zakroutil hlavou.
“Ty ne.” Řekl tvrdě. Zajatec ucukl pohledem. Utřel si slzy a zhluboka se nadechl.
“Nakonec zabila i ty, co jsem vybral.” Shadow zavřel oči. Nic jiného nečekal. Začal si vyčítat, že se vůbec ptal.
“Srovnali vesnici se zemí, těla spálili a odjeli. Mě tam nechali. Celý dny jsem ležel u tý doutnající hromady. Myslím, že se moje mysl i tělo vzdaly a čekaly na smrt. Ale pak se něco ozvalo, asi v sobě stále máme krev bojovníků. Nevím. Došlo mi, že jsem poslední a když umřu nebude, kdo by o tom vyprávěl. Kdo by je pomstil.” Odmlčel se nachvíli.
“Ze začátku jsem nevěděl, co ten pocit je. Pomsta. Ale něco uvnitř mě pálilo, svíralo a nutilo žít. Nechal jsem se najímat jako pomocník vojáků a rytířů a tajně se od nich učil. Tvrdě jsem cvičil a trénoval abych se dostal do její armády a stoupal výš. Když jsem ji znovu viděl.” Zamračil se a stiskl princovo prsty.
“Chtěl jsem ji zabít. Ale tak, aby věděla, kdo jsem. Aby věděla, proč. Ublížit jí, ponížit, chtěl jsem aby trpěla. Proto... její pravá ruka, milenec.” Odmlčel se znovu.
“Všechno šlo tak hladce. Myslím, že se dokonce zamilovala. Chtěl jsem s ní strávit noc a pak ji zabít. V její šťatné pohodové chvilce.” Zakroutil hlavou.
“Netušil jsem, že to bude tak těžký. Strávit s ní jedinou noc. Když k tomu konečně mělo dojít, nedokázal jsem to.” Překvapil muže.
“Zvedal se mi žaludek, jen když se mě dotkla. Nedokázal jsem si představit, že bych měl... prostě jsem se k tomu nepřinutil. Všechno bylo v háji. Můj život. Moje pomsta. Všechno.” Vytryskly mu opět slzy.
“Všechno.” Zašeptal.
“Nesmířila se s odmítnutím a poslala mě na Planiny. Už když jsem tam jel, věděl jsem, že umřu. Buď tam nebo až se vrátím do města. Když nedorazily posily, snažil jsem se dostat alespoň co nejvíc svých mužů pryč.” Utřel si slzy.
“Hodiny jsem si vyčítal, že jsem to nezvládl. Měl jsem pocit, že si nezasloužím nic jiného než smrt, ale... teď cítím úlevu.” Usmál se jemně a zadíval se princi do očí.
“Protože pomsta neuctí životy těch, kteří odešli. Ne v dobrém. Kdybych ji zabil, bylo by to v hněvu a v nenávisti. Byl bych stejný jako ona... nebo ne?” Řekl tiše a utíral si přibývající slzy. Shadow mu tiše hleděl do očí. Pohladil ho po tváři a pomohl mu se slzami.
“Jak se jmenuješ... tvoje skutečný jméno.” Chtěl vědět.
“Já... já jsem Sheer.” Princ se usmál.
“Rád tě poznávám, Sheere.” Zajatcův pohled se zachvěl. Zadíval se princi do očí.
“Znovu... řekni ho...” Shadow se usmál a naklonil se k jeho uchu.
“Sheere.” Zašeptal. Muž zavřel oči a poslouchal, jak princ dokola a dokola šeptá jeho jméno. Svým hebkým sametovým hlasem. Opřel se mu čelem o rameno, svěřil se pevné náruči.
“Hmm... takže jsi nikdy nebyl s ženou?” Ozval se Shadow. Sheer sebou cukl a odtáhl se. Zakroutil hlavou.
“Ani s mužem?” Opět jen zakroutil hlavou.
“Mrzí mě to.” Zrůžověl. Princ přizvedl obočí. Muž zčervenal a sklopil zrak.
“No, určitě jsi zvyklý na zkušenější... partnery.” Shadow zavřel oči a uvolněně se nadechl. Tak přece. Dotkl se ho pod bradou a přizvedl obličej k sobě.
“Vlastně jsem rád.” Zajatec zamrkal. On se spokojeně usmál a přitáhl si jeho rty.
“Líbí se mi, že jsem jediný, kdo se dotkl tvého krásného těla... a zůstanu jediný.” Dodal a zadíval se mu do očí. Sheer si všiml hravého pohledu v nich. Rozechvěle se nadechl.
“Nemusíš se bát... rád tě všechno naučím.” Šeptal princ mezi polibky. Zajatcovo srdce se roztříštilo na tisíce malých kousíčků. Alespoň tak to cítil. Hleděl do hlubokých šedivých očí. Povzdechl si a objal muže kolem krku.
“Dělej si, co chceš.” Zabručel odevzdaně. Shadow se usmál.
“Jak si přeješ.” Zavřel oči a vklouzl do horkých sladkých úst.
