kapitola II. - konec
Tanečník nervózně sledoval ulice za oknem auta. Proč se tak mučí a každý rok tam chodí? K tomu všemu letos pozval Olivera. Proč ho vůbec zval? Kvůli slabé chvilce nebo proč?
Přizvedl obočí, když ucítil ruku ve své. Dlouhé prsty pevně objaly jeho a jemně stiskly. Z jejich doteku vycházelo hýčkající teplo a síla. Pocit bezpečí. Pevně sevřel mužovy prsty. Proto ho pozval.
Oba se rozhlédli po plném sále. Oliver si po Thieryho pozvání o dnešním večeru něco málo zjistil. Taneční exhibice neprobíhala tak jako jejich. Neměla přesný program. Vystupovali na ní samotní hosté. Byla to spíš recepce, na které občas někdo vystoupil. Jediné naplánované vystoupení bylo první – pořadatelovo.
Thiery pokývnutím pozdravil několik hostů a pevně držel Oliverovu ruku. Díky jeho doteku se cítil víc než klidný.
Společně shlédli první z vystoupeních. Propracovanost kostýmu i samotného tance diváky uchvátila. Během večera proběhla další. Oliver sklonil hlavu k Thierymu.
“Proč nevystoupíš?” Muž k němu zvedl hlavu. Než stačil odpovědět, ozval se za ním známý hlas.
“K tomu se připojím. Rád bych tě opět viděl tancovat.” Thiery se zachvěl a otočil. Zadíval se na blonďatého muže. Měl krásný hrdý obličej s výrazně modrýma očima. Pousmál se, když si všiml zachvění v Thieryho pohledu.
“Dobrý večer, Thiery... stále tak krásný, jak vidím.” Zvedl oči k Oliverovi.
“Jsem Robin.” Podal mu ruku. Muž jemu a představil se.
“Ty asi nebudeš z oboru.” Usmál se. “A co děláš?” Zeptal se, když Oliver zakroutil hlavou.
“Jsem učitel... bojových umění.” Dodal. Všiml si Robinovo posměšného pohledu. On sklonil hlavu k Thierymu.
“To je směšný, Thiery. Je z tebe obyčejnej učitel nějákých amaterů a k tomu tě začli přitahovat tupý svalovci?” Zakroutil hlavou. Tanečník ho neschopen slova sledoval. Oliver se zamračil.
“Říká někdo, kdo nikdy nedokázal vyhrát.” Robin vytřeštil oči a zvedl je k muži.
“O čem to... vyhrál jsem loňský...” Zamračil se.
“Jo, potom co se nezúčastnil Dereck. Zvláštní. Dokud ještě soutěžil, nedokázals ho porazit. Jaké to je být stále jen druhý?” Muž něco vztekle zaprskal a šel pryč. Oliver si povzdechl. Nebyl na sebe zvlášť hrdý, ale ten muž ublížil Thierymu. Cítil to.
“Thiery, jsi v pořádku?” Ozval se vedle nich příjemný hlas. Oliver se trochu zaskočeně zadíval na černovlasého muže. Byl podobné výšky jako Thiery, byl i stejně okouzlující. Zároveň vyzařoval určité světlo a něhu. Velké výrazně šedivé oči byly plné něčeho hřejivého a šibalského.
Thiery k němu otočil hlavu. Zamračil se a omluvil. Ztratil se jim mezi hosty. Oliver sklonil hlavu k druhému muži. Ten si povzdechl.
“Jsem Dereck.” Podal muži ruku. Ten přikývl a představil se.
“Co se to teď stalo?” Chtěl vědět. Dereck zakroutil hlavou.
“Děsivý klišé, ale Thierymu zbořilo svět.” Mávl na číšníka. Vzal si od něj pití a pokračoval.
“Byli milenci. Už na škole. Thiery byl vždy vrozený talent. Nikdy nemusel tolik trénovat, jako my ostatní a měl spoustu nápadů. Bohužel svoje kroky pro závody ukázal Robinovi.” Oliver se zamračil.
“Děláš si legraci.” Řekl znechuceně. Dereck zakroutil hlavou.
Oliver procházel mezi hosty a hledal Thieryho. Konečně chápal jeho nedůvěru, jeho odstup a chlad. Tak dlouho byl oddaný a miloval někoho, kdo ho jen využíval. Byl s ním jen pro jeho talent. Nakonec mu ukradl kroky a vyhrál s nimi. Na to, co předvedl na závodech, dlouhá léta všichni vzpomínali. Těmi kroky se proslavil a získal uznání mezi tanečníky.
Muž vyšel před budovu. Uvnitř ho nikde nenašel. Snad bude venku. Uvolněně sešel k tanečníkovi. Seděl na jednom ze schodů a hleděl někam před sebe. Oliver si sedl k němu a vzal ho do náruče. Thiery se vzpamatoval a zvedl k němu hlavu.
“Olivere?” Vydechl překvapeně. Muž se laskavě usmál a pevně ho objal.
“Jsem tu... jsem u tebe.” Políbil ho do vlasů. Tanečník ho křečovitě sevřel a rozbrečel se. Tak dlouho si nedovolil plakat a už vůbec ne v přítomnosti někoho jiného.
“Chci jít domů... prosím.” Oliver se zamračil.
“Chci abys vystoupil.” Šokoval muže. Ten se odklonil a nevěřícně se na něj zadíval.
“Zbláznil ses?” On mu jemně setřel slzy a s klidným výrazem pokračoval.
“Jsi tanečník. Skvělý tanečník. V čem je problém?” Thiery na něj nechápavě hleděl. Snažil se oponovat.
“Chci tě vidět. Vlastně mi to dlužíš.” Uvědomil si Oliver. Tanečník dokonale zapomněl na slzy.
“Možná... až budeme sami, dobře? Ale...” Zmlk a zrůžověl, když si všiml Oliverova výrazu. Očividně se nad tím zamyslel a představa se mu moc líbila.
“Určitě se k tomu později vrátíme, teď ale chci abys šel dovnitř a zatančil. Chci aby viděli, koho mám za přítele.” Thieryho cítil horkost v obličeji, chabě zaprotestoval a zakroutil hlavou. Oliver mu položil ruku na tvář.
“Prosím.” Políbil ho. Tanečníkův dech se zachvěl.
Dereck se nadšeně usmál a stejně nadšeně Thieryho objal. Poručil Oliverovi ať počká tam a táhl muže pryč, než si to rozmyslí.
Hosté utvořili provizorní kruhové podium, když pořadatel ohlásil vystoupení. Thiery se zhluboka nadechl a vešel do kruhu. Cestou si ohrnul rukávy černé košile, k ní měl světlé džíny. Kolem krku tenkou šálku. Zastavil se a zavřel oči. Bez pohybu stál. Hudebníci nejistě čekali na jeho pokyn a diváci začali šeptat.
Oliver otočil hlavu k Dereckovi, on k němu. Tanečník zamyšleně sklonil hlavu.
Thiery otevřel oči, když se ozval rytmický tleskot. Otočil hlavu k Dereckovi. Ten se pousmál a přikývl. Oliver se uvolněně pousmál, když se Thiery pohl. Tančil bez hudby jen na Dereckův rytmus. Ve skutečnosti stepoval. Diváci se pousmáli a pomohli s rytmem. Občas zpomalili. Občas zrychlili. Thiery se zastavil v jedné z póz. Zvedl ruku. Jako jeden ztichli. Tanečník pokračoval sám.
Thiery nadšeně komentoval své vystoupení. V ruce držel láhev s vínem a v druhé skleničku. Dereck s Oliverem ho s úsměvem sledovali.
“No a pak když jsem je rukou utišil...” Zopakoval už po několikáté a pohodlně se zabořil do sedačky. Dereck se pobaveně podíval na Olivera.
“Myslím, že je pravej čas jít domů.” Muž sledoval svého milence.
“Bude mít čas připravit se na závody?” On k němu překvapeně otočil hlavu.
“Asi ano ale on se nepřihlásí.” Oliver se pousmál.
“Ne, on ne.” Dereck se na něj zadíval, usmál se a přikývl.
“Zařídím to... ale teď bys ho vážně měl vzít domů.” Zvedl oči k muži, který si stoupl k jejich stolu. Zval ho na skleničku. Dereck shlédl jeho postavu a usmál se. Podal mu ruku a nechal se postavit.
“Tak se mějte, ozvu se.” Políbil Olivera na tvář a objal usmívajícího se Thieryho.
“Uvidíme se.” Tanečník přikývl. Dereck se pousmál a se svou vrozenou gracií šel s mužem pryč. Oliver otočil hlavu ke svému společníkovi. Usmál se a chytl láhev v jeho ruce, ze které si naléval. Muž k němu zvedl oči.
“Půjdeme... dopiješ to u mě, dobře?” Odpověděl, když Thiery začal protestovat, že nemá dopito.
Svalil se na gauč a odmítal pustit svou láhev. Oliver se na něj zadíval. Pobaveně se usmál a sklonil se k němu.
Thiery se opět probral v cizí posteli. Tentokrát ne sám. Otočil se na druhý bok a zadíval se na Olivera, spícího za ním. Držel ho v náruči. Muž se pousmál a něžně se přitulil k pevnému hrudníku. Dlouho se necítil tak spokojený. Večer se vydařil a on byl tak... neskutečně úžasný.
Natáhl se k němu a políbil ho. Oliver pootevřel oči a zadíval se do jeho.
“Hmm... takhle mě můžeš budit každý ráno.” Zabručel ospale ale spokojeně. Přitáhl si zpátky rty. Thiery se usmál a povalil ho na záda. Naklonil se nad ním.
“Rád.” Políbil ho znovu.
Strnule stál a už po několikáté četl černá písmena na bílém papíře. Písmena oznamující jeho účast na soutěži v tanci jednotlivců. To musí být nějaký omyl. On se přece nepřihlásil. Proč by sám sebe dobrovolně mučil? Možná někdo jiný. Přemýšlel. Ale kdo? Robin? Aby se mu ještě víc vysmál? Určitě ano. Zmuchlal dokument a hodil ke koši, aniž by řešil zda se trefil.
Otočil hlavu ke dveřím, když se ozval zvonek. Otevřel a zadíval se na Derecka. Muž na něj. Dle výrazu hádal, že dopis již dorazil. Povzdechl si a měl nutkání utéct.
“Už to asi dorazilo, že?” Usmál se. Thiery přizvedl obočí. Co? Dorazilo? Zakroutil nechápavě hlavou.
“Tvoje pozvánka.” Vysvětloval tanečník. Panicky zacouval a zamrkal, když se muž zamračil.
“Ty o tom víš?” On znervózněl ještě víc.
“No... vlastně jsem tě... my jsme tě přihlásili.” Thieryho zaujalo jedno slovo. Zájmeno. Zopakoval ho. Dereck váhavě přikývl. Proč sem chodil? Proč sem jenom chodil? Bez Olivera.
“Já a Oliver.” Usmál se nejistě. Překvapeně rozšířil oči, když se muž vyřítil ven. Než se stačil vzpamatovat, byl pryč. Zadíval se do prázdného, otevřeného bytu. Možná by měl být rád. Dopadlo to docela dobře. Pro něj. Vešel a zavřel dveře. Ze země zvedl zmuchlaný kus papíru a rozložil. Dlaní se ho snažil narovnat.
Oliver si položil ručník kolem ramen a lehce zaskočeně sledoval muže, stojícího před bytem. To že tam stál, nebyl zas až takový problém. Jeho výraz ano. Thieryho oči plály dvěma plameny, ale krásný jindy půvabný obličej byl plný chladu.
“Jak jsi mohl... proč jsi to ksaku udělal?!” Vyštěkl. Oliver se poškrábal na holé hrudi a zvedl oči k procházejcícím sousedům. S výrazem nezájmu pozorně poslouchali. Kolem pasu měl druhý ručník. Vlasy vlhké.
“Půjdeš dál?” Otočil se a zašel do svého bytu. Tím muže rozzuřil snad ještě víc. Vešel a zabouchl za sebou dveře. Oliver se otočil zpět k němu.
“Nechápu, v čem je... jsi tanečník, tohle taneční soutěž.” Lhal. Moc dobře věděl, v čem je problém.
“Kdo si ksakru myslíš, že jsi?! Rozhodovat, o tom...” Vztekal se muž v pláči.
“Jsem tvůj přítel. Chci pro tebe to nejlepší.” Přerušil ho. Thiery zalapal po dechu, výraz zjemněl.
“Dobře. Myslel jsi to dobře... omlouvá tě, že nevíš...”
“Vím.” Přerušil ho Oliver znovu. Tanečník vytřeštil oči.
“Přesto jsi to...” Nechápal a začal se opět mračit.
“Právě proto.” Hleděl muž do jeho očí. Laskavě se pousmál a přešel k němu.
“Thiery. Musíš se přes to přenést a tohle je nejlepší způsob. Věř mi.” Thiery nešťastně zakroutil hlavou.
“Ale...ale já tam nemůžu. Vždyť ani nemám šanci.” Tekly mu slzy. Oliver mu je utřel.
“Na tom nesejde. Nemusíš vyhrát. Stačí, abys tam šel a zatančil. Ukázal mu, že jsi opět silný a povznesený nad tím, co udělal.” Políbil ho. Thiery se rozbrečel.
“A-ale. Ale já nejsem.” Muž se usmál.
“To nevadí. Můžeš se opřít o mě. Já mám dost síly pro oba.” On k němu překvapeně zvedl oči. Znovu se rozbrečel. Tentokrát hlasitě a silně. Oliver si ho jemně přítáhl do náruče. Držel ho a čekal až se uklidní. Trvalo to dlouho – mnohem déle než na exhibici.
Tanečník se konečně uklidnil. Stále ale jen seděl a nedokázal muže pustit. Byl unavený pláčem a návalem emocí. Nakonec usnul v jeho náruči. On k němu sklonil hlavu.
“Thiery?” Když nedostal odpověď, opatrně ho zvedl a vstal. Během tanečníkovy slabé chvilky se posadili. Tam kde stáli. Na zem.
Thiery se opět probral v jeho posteli. A opět si nepamatoval, jak se do ní dostal. Začínal z toho být zvyk. Vstal a přešel k zrcadlu. Měl zarudlé opuchlé oči od dlouhého pláče, rozdrbané vlasy a celkově vypadal “moc dobře”. Povzdechl si a neměl chuť to řešit. Dnes ne.
Vyšel z ložnice a zadíval se na Olivera sedícího na gauči. Snídal. Tanečník jemně zrůžověl, když k němu muž zvedl hlavu. Sedící se pousmál a podal mu ruku.
“Dobré ráno.” Stáhl si ho na nohy. Thiery odpověděl a povzdechl si.
“Nechápu proč s tebou vlastně jsem. Už jsi mě dvakrát rozbrečel.” Zabručel a držel ho kolem krku.
“A znovu mě rozbrečíš až si uvědomím, že nemám, co bych tam tančit.” Povzdechl si. Jeho milenec se usmál.
“S tím ti pomůžu já.” Překvapil ho.
“Mluvil jsem s Dereckem a nevzpomínal si, že by to někoho na soutěži napadlo.” Pokračoval. Thiery nechápavě zakroutil hlavou.
“Spojit tanec s bojovým uměním.” Tanečník zamrkal. Oliver se usmál.
“Dereck říkal, že v týhle soutěži nejsou určený kroky ani styl. Ukážu ti některý hmaty a sestavy, který vypadaj dobře...” Zmlkl, když se mužovy oči rozzářily. Měl pocit, že zrovna spolkl svoje srdce.
“Vážně? Ta tvoje... vaše sestava byla úchvatná. Vypadalo to výborně.” Řekl nadšeně.
“Když to spojím a trochu upravím...” On sledoval rozkošně zamyšlený vyraz. Znovu se usmál a naklonil se k němu. Něžně políbil. Thiery se mu lehce překvapeně zadíval do očí. Jemně se pousmál a vrátil mu polibek.
Thieryho studenti byli nadšení. Zpráva o jeho účasti se samozřejmě rychle roznesla. Mezi lidmi z oboru. Všichni byli zvědaví s čím přijde. Legenda mezi svými.
Tanečnící zůstávali dlouho po konci vyučování, pomáhali mu a vymýšleli taneční kroky. Byli veselí, plní elánu a nápadů. Nikdy je takové neviděl. Oliver měl tehdy pravdu. Nikdy se k nim nedostal – ne tak jako teď. Hřálo ho to na srdci víc než jejich úspěchy.
Oliver na jeden z prvních tréningů přivedl svého přítele, který mu podle jeho slov pomáhal s vystoupením na exhibici. Vypadal jako jeho dvojče. Dvoj-vaječné přesto neskutečně podobné – povahou a tím, co vyzařoval. Jmenoval se Chasse – jeden z učitelů Chrámu. Pak do příprav zapojil Claye učitele klavíru i se studenty a nakonec Alexe učitele uměleckých oborů, aby on a jeho žáci pomohli s kostýmy. Skoro jakoby se zapojila celá škola a snažila se pomoct.
Thiery byl zpočátku z jejich pomoci rozpačitý, ale když ho zahrnuli nápady, rychle na rozpaky zapomněl. Když viděl jejich nadšení, přestal řešit celou soutěž a nervozitu z ní. Cítil se klidný a spokojený jako dlouho ne. Také v bezpečí. Jakoby měl kolem sebe zeď, která ho chránila a zároveň postrkovala dopředu. Tou zdí byl Oliver. Oliver a jeho bezpečná náruč. Oliver a jeho silná povaha. Odhodlání a vůle. Věděl, že když sáhne za sebe – on tam bude. Chytne ho a podrží. On ano.
Dereck rozčíleně téměř v pláči dorazil před školu. Měl celé černé ruce, šmouhy na obličeji a pár na oblečení. Rukávy dokonale nasáklé špínou. Nešťastně si povzdechl a vydal se opačným směrem než vycházející studenti. Chvíli studoval mapu areálu a ujistil se o tom, že mapy skutečně nejsou jeho silnou stránkou. Přesto odtušil směr, kterým se nacházely tělocvičny.
Zadíval se na muže, jdoucího před ním. ´Ten vypadá jako...´
“Promiň?!” Vysoký bělovlasý muž se otočil. Přizvedl obočí a začal se smát. Okouzlující špinavá víla se pohoršeně zamračila a stoupla si před něj. Zkřížila ruce na prsou.
“Mohl byses přestat smát? Je to dost nemístné.” Muž se uklidnil a omluvil se.
“S čím můžu pomoct?” Prohlížel si ho.
“Hledám Olivera.” Překvapil ho tanečník.
“A proč si myslíš, že ho znám?” Zeptal se.
“No... vypadáš jako učitel bojových umění. On je taky.” Pokrčil rameny.
“Vlastně za ním zrovna mířím.” Přikývl muž. Dereckův výraz se jemně vyčistil.
“Vážně? Bezva.” Podíval se na něj tázavě a odhrnul si vlasy z obličeje. Tím ještě zesílil šmouhu na čele. Muž zakroutil pobaveně hlavou a vedl tu malou primadonu chodbou.
Thiery s Oliverem se překvapeně zadívali na příchozí dvojici. Přesněji na Derecka. Chasse přešel k lavici u stěny a zvedl jednu z lahví.
“Můj bože, co jsi...” Prohlížel si tanečník svého přítele. Jeho milenec to nevydržel a tiše se zasmál. Dereck ho napomenul pohledem a nonšalantně si povzdechl.
“Cestou jsem píchnul. Vážně jsem se snažil to kolo vyměnit, ale ani jsem nebyl schopný ho sundat.” Sledoval, jak mu Chasse otírá ruku Oliverovým ručníkem zvlhčeným Oliverovou vodou. Když ji dost očistil, začal s druhou. Tanečník si nějak neuvědomil, že by měl možná něco namítat.
“Proč jsi někoho nezavolal?” Zvedl Thiery oči k Oliverovi, zda si taky všiml. On pobaveně přikývl.
“Myslel jsem, že to zvládnu.” Pokrčil rameny a sklopil k nim zrak, když si muž přizvedl jeho bradu. Otíral mu tváře.
“Jak jsem mohl tušit, že je to tak těžké?” Povzdechl si a zvedl oči k Chassovi. Ten se věnoval šmouhám na čele.
“Ale co tu děláš?” Uvědomil si Thiery a snažil se nerozesmát. Ta scéna byla prostě uchvatná. Dereck k němu otočil hlavu. Chasse si jeho obličej přitáhl zpět.
“No, myslel jsem, že taky pomůžu. Mám pár nových kroků. Můžeš je použít, jestli chceš.” Usmál se. Thiery dokonale zapomněl na zbylé dva muže.
“Vážně? Tak ukaž... už ho nech. Lepší už to nebude.” Chytl ručník. Dereck zmateně zamrkal a zadíval se na ušmudlanou látku. Zvedl oči k Chassovi. Víc nezvládl, protože ho Thiery začal vysvlékat z kabátku a šály. Přitom ho táhl k zrcadlům.
Thiery nervózně přecházel po šatně. Dnes večer, dnes večer to vše začne. Během necelé hodiny. Tři večery – dva tance. Vyřazovací způsob. Rychle a krutě. Pokud by to dnes zkazil – je konec. Jak se dnes uvede, ovlivní celou soutěž. A on se uvede svým čertem. Ohnivým čertem.
Zastavil se a rozechvělými plícemi se snažil dostat do těla alespoň nějaký kyslík. Nemůže tam. Nemůže. Robin se mu vysměje a zase ho zesměšní. Jako tenkrát. Sebral mu kroky a on neměl, co použít. Jen stál a netušil, co dělat. Nesmáli se, ale cítil jejich pobavené pohledy. Všech kolem.
Klesl na kolena. Všichni se tolik snažili, tolik mu pomohli a on je teď zklame. Jeho zklame. Zvedl hlavu. Někdo zaklepal.
“Je tam... Thiery.” Zavřel Dereck rychle dveře a přiběhl k němu.
“Stalo se něco?” Položil mu ruce na ramena. Tanečník zakroutil hlavou.
“Nemůžu tam.” Řekl nešťastně.
“Je mi líto.” Dereck se laskavě usmál a přitáhl si ho k sobě.
“Taky jsem před soutěží vždy nervózní. To bude v pořádku, uvidíš.”
“Asi se pozvracím.” Zabručel Thiery. Přítel se usmál a políbil ho do vlasů.
“Nepozvracíš, půjdeš tam a vystoupíš a všechny okouzlíš. Podívej se na sebe – už jen svým vzhledem. Byla by přece škoda se jim neukázat.” Konejšil ho.
“Nevyhraju a všechny vás zklamu.” Dereck ho odtáhl a zadíval se mu do očí.
“To není podstatné. My ti nepomáhali proto, abys to vyhrál... I když by bylo skvělý, kdybys mu nakopal zadek.” Zamyslel se a Thiery nedokázal jinak než se zasmát.
“Dělali jsme to pro tebe.” Pohladil ho muž úsměvem. On se zachvěl a otočil hlavu ke dveřím. V nich stál Oliver. Jeho úsměv a nadšení rychle vyprchalo z obličeje, když si všiml páru.
“Stalo se...” Sklonil se k nim. Thiery se mu zadíval do očí. Nezáleží jim na tom, zda vyhraje? Je to tak. Oliverovy oči mluvily o tom, že pro muže už vítězem je. Tím, že sem dnes přišel – tím, že vystoupí. Všiml si hrdosti a světla v nich. Jisté pýchy, že on stojí po jeho boku. Usmál se a zakroutil hlavou.
“Ne, to je jen normální nervozita před vystoupením. Všichni to tak maj, nemám pravdu?” Vstal s jejich pomocí a otočil hlavu k Dereckovi. S úsměvem přikývl a otočil hlavu k Chassovi stojícímu ve dveřích.
“Prej už by měl jít... připravit se.” Řekl lehce nervózně s otázkou v očích. Dereck ho uklidnil pohledem a šel k němu. Chytl za ruku a vedl pryč.
Thiery zvedl oči k Oliverovi. Sledoval ho.
“Vážně je vše v pořádku?” Tvářil se starostlivě. Thiery se usmál a stoupl si na špičky, aby ho políbil.
“V naprostém... co myslíš?” Sundal si látkový župan. Pod ním měl dlouhé chlupaté kalhoty s ocasem. Tělo temně dostínované na pažích ozdoby. Vlasy rozpuštěné, v nich barevné prameny a drobné růžky. Oči – celý obličej dolíčený. Vypadal uchvatně – ohnivý divoký čert. Krásný ohnivý divoký čert. Oliver si ho spokojeně prohlížel a sáhl pro krátkou tyč zakončenou pruhy látky – připomínaly plameny. To i Thieryho dlouhé vlasy.
“Hmm... myslím, že by ses na to měl vykašlat a okamžitě se mnou jet domu.” Pokýval přesvědčivě hlavou. Tanečník se zasmál a vzal mu tyč.
“To bude chvíle, jen tam párkrát poskočím a můžem jet.” Pobavil muže. Příkývl a sklonil se k němu.
“Tak pojď, ty můj malej uvzdychanej čerte.” Chytl ho za ruku a vedl vstříc jejich osudu.
