kapitola II. - konec
Deira se unaveně protáhl. Dnes to bylo náročený. S ohledem na rozmanitost království, která Jorvik dobyl, byla rozmanitá i jeho vojska. Což bylo náročný. Seveřani museli párkrát přizpůsobit svůj styl boje nepřitelovu. A to nebylo dobrý. Mělo by to být naopak.
Pokývnutím pozdravil pár seveřanů, sedících u jednoho z ohňů, a pak zašel do svého stanu. Zadíval se na mladíka. Seděl na posteli a očividně večeřel. Na sobě...
„Neni to moje košile?“ Uklouzlo muži tak nějak bezděčně. Princ zvedl oči a bez zaváhání – nijak vzrušeně přikývl, že ano. Deira ho chvíli mlčky sledoval. Zakroutil hlavou a odložil meč. S ním rukavice a pak vestičku. Unaveně se svalil vedle sedícího mladíka a zavřel oči. Assyr se na něj zadíval. Sklonil hlavu k tácu.
„Nechal jsem přinést jídlo i pro tebe.“ Oznámil. Muž otevřel oči a chvíli mlčky hleděl do stropu. Posadil se a sklonil hlavu k večeři. Sáhl pro svou část. Překvapeně zamrkal, když ho princ pleskl přes prsty.
„Nejdřív umýt.“ Pokáral ho mladík. On ho ještě chvíli zaskočeně sledoval, ale pak vstal a šel se umýt. Ruce, obličej a krk. Vrátil se k Assyrovi. On se spokojeně usmál a věnoval se jídlu. Deira s ním. Mlčky a zamyšleně. Princ k němu zvedl oči.
„Jak dlouho to ještě bude trvat?“ Vůdce seveřanů se zamračil. Pokrčil rameny.
„Těžko říct. Může to skončit zítra nebo za měsíc, možná za tejden.“ Šokoval mladíka.
„Tak dlouho?“ Vykoktal otázku. Muž přikývl.
„Co vim, Jorvik se nerad vzdává a my se jenom bráníme. Potřebovali bysme to otočit.“ Zamračil se znovu. Nijak v hněvu či vzteku. Bylo to chladně neutrální – zamyšlené. Proto snad - možná ještě děsivější. Princ zopakoval poslední ze slov. Deira k němu otočil hlavu.
„Nebojim se toho, že by přes nás prošli, ale... je jich víc. Ne, tolik jako na začátku, ale furt jich je děsivě moc.“ Zadíval se do vyděšených očí aniž by je vnímal.
„Takže je možné, že by vás porazili?“ Ta možnost už prince napadla, ale nepočítal s ní. Muž se vzpamatoval a pohladil pobledlou tvář.
„Ne.“ Řekl sebejistě. „Ale nechci tu strávit zbytek života. Jsme z hor. Bez přístupu k moři. Takže bez lodí. Válečnejch lodí.“ Vysvětlil. Mladík přikývl – snad jen, aby seveřan věděl, že poslouchá. Nikdy s nim nikdo nemluvil o vážných věcech. Nemluvil s ním tak vážně – jakoby na jeho názoru záleželo. Všichni ho brali za to nejpůvabnější, co tahle pevnina – a snad i jiné, kdy nosila, ale těžko říct, co si mysleli o tom, co je uvnitř. Vlastně na tom nikdy nezáleželo. Nebylo to podstatné – byl prostě okouzlující, nic víc nepotřeboval. Ale teď. Ten seveřan. Mluvil s ním způsobem... najednou měl potřebu říci něco moudrého. Chytrého. Nebo prostě jen něco k věci.
„A tady bysme je set sakra potřebovali.“ Zamračil se muž.
„Abyste zaútočili vy.“ Hádal mladík a byl rád, když muž přikývl.
„Abysme je zatlačili zpátky.“ Doplnil ho. Assyr se zamračil a nejistě se zeptal, co s tím. Deira pokrčil rameny.
„Mám pár přátel, co maj nějaký ty lodě v přístavech. Požádal jsem je o pomoc. Nevěřim, že odmítnou.“ Řekl stejně sebejistě, jako poprvé. Princ si povzdechl. Snad nemají společné přátele. Protože pokud ano, odmítnou. Pomyslel si a vstal, aby si opláchl ruce a ústa. Cestou zavadil o Deirův opřený meč a ten ohlušujícím způsobem spadl na zem. Mladík vyděšeně otočil hlavu k majiteli.
„O-omlouvám se.“ Sklonil se rychle pro zbraň. Proboha! Prohl se pod ní. Zamrkal. Deira se naklonil přes něj a zvedl meč, schovaný v pochvě. Odložil.
„Je hrozně těžký.“ Vydechl mladík užasle. Muž k němu sklonil hlavu.
„Zas tolik ne. Znám větší a těžší.“ Zvedl meč a vytasil. Hm. Jak pro koho. Zabručel mladík v duchu a sledoval, jak s ním muž zlehka máchá v úderech.
„Zkus si to.“ Překvapil ho seveřan a než se princ vzpamatoval, svíral zdobenou rukojeť. Na rozdíl od Deiry oběma rukama a přesto mu dělalo neskutečnou práci udržet špičku meče směrem vzhůru. Muž chytl jeho prsty a pomohl mu s váhou zbraně. Pak s jednoduchým úderem. Assyr přizvedl obočí a usmál se. To bylo... otočil nadšeně hlavu k muži a překvapil ho svým výrazem. On se zničeně pousmál a postavil se za něj.
„Trochu pokrč nohy, víc rozkroč. Nohy sem.“ Usměrňoval jeho tělo.
„Dobře a chyť ho takhle... tady.“ Nasměroval jeho ruce a pak zakryl svými prsty.
„Fajn. Rychlej kryt.“ Vedl zbraň. „Další. Úkrok zpátky a úder.“ Prořízlo ostří prostor.
„Úhyb před úderem zezadu a úder za sebe. Nepřítel mrtvej.“ Usmál se nad mladíkovým nadšeným výrazem. Spustil zbraň. Princ k němu zklamaně zvedl oči. Nadechl se v otázce. Muž si povzdechl a opět chytl jeho prsty.
„Pokračujem.“ Potěšil mladíka.
On se ráno probral. Bože. Bolí ho celé tělo. Z čeho proboha ho tolik bolí... vzpomněl si. Strávili výukou vcelku dlouhou dobu a on není zvyklý na podobný pohyb. Ani maličko. Zasténal zlehka a otočil se na bok. Zachumlal pod kožešiny.
Deira se na něj zadíval.
„Moje košile?“ Připomněl. Assyr se zamračil a co nejopatrněji se posadil. Co teď? Sotva zvedne ruce. Pomyslel si zničeně. Muž se na něj zadíval.
„Něco se děje?“ Mladík téměř nadskočil.
„Vůbec nic.“ Začal pomalu rozepínat košili. Dnes si ji přes hlavu tedy rozhodně nepřetáhne. Skučel v duchu. On se na něj zamyšleně zadíval. Oči se pobaveně pousmály.
„Namožený svaly?“ Hádal. Mladík ho probodl pohledem a nic neřekl. Nemusel. Jeho uražený výraz to udělal za něj. Deira zadržel úsměv a posadil se k němu. Pomohl mu z košile. Natáhl si ji přes ramena.
„Zůstaň v posteli. Řeknu Wynnovi ať ti na to přinese nějakou mast.“
„Nepotřebuju!“ Vyhrkl princ rychle.
„Radši budeš celej den trpět? Nebude lepší spolknout hrdost?“ Přizvedl muž tázavě obočí. Assyr se na něj zamračil, ale nakonec přikývl. Seveřan s ním.
„Tak večer.“ Dotkl se brady a přizvedl si hebké rty. Mladík trochu překvapeně zamrkal a zadíval se do modrých očí. Včera ho muž ani jednou nepolíbil, skoro zapomněl... povzdechl si a zavřel oči při dalším polibku. Dotkl se pevných paží a zlehka přizvedl. Výš k něžným rtům. Vážně. Jaktože někdo jako on tak úžasně... vztáhl ruce. Zasténal a odtáhl se. Zničeně se svezl k nahému hrudníku.
„Chci umřít.“ Pobavil muže. On ho objal kolem ramen a políbil do vlasů.
„Něco s tim provedem, hm?“ Užíval si štíhlé tělo ve své náruči.
„S čím?“ Nechápal princ.
„S tou tvojí směšnou kondicí.“ Vysvětlil muž. Assyr se rychle odtáhl.
„Ale já chci zůstat půvabný.“ Vyhrkl. Deira zvedl překvapeně obočí. Zasmál se.
„Zůstaneš.“ Sklonil se k němu a políbil. Pak vstal a zvedl své věci. Byl pryč a uvnitř se stále smál.
Večer – v úplně jiné náladě, se vracel do svého stanu. Rozhrnul plátno a zadíval se na ležícího mladíka. Wynn opět seděl u jeho postele. Hlavu zakloněnou, oči zavřené. Otevřel je a sklopil. Lehce uvolněně se pousmál a vstal.
„Odtáhli?“ Zeptal se nadějně. Když jeho pán zakroutil hlavou, zatvářil se zklamaně. Deira přizvedl obočí.
„Něco se stalo?“ Zeptal se váhavě. Snad zas někde... Muž se zamračil.
„Nenechal na sebe sáhnout.“ Druhý se nechápavě nadechl v otázce. On ho přerušil.
„Ta mast. Namazal se, kam dosáh. Což nebylo moc míst, vzhledem k tomu, že ho bolí celý tělo. No a zbytek... že prej stačí, že na něj sahá jeden medvěd.“ Pokrčil rameny. Jeho velitel přizvedl překvapeně obočí. Wynn stejně překvapeně zamrkal, když se muž začal smát. Tiše ale upřímně. Pak si pobaveně povzdechl a přikývl.
„Díky, Wynne. Vim, že tohle je nad tvý povinosti.“ Seveřan bez zaváhání příkývl.
„To teda sakra je. Nemoh by ho zejtra hlídat Crain?“ Zeptal se nadějně. Deira se nepřestal usmívat a zvedl k němu oči od mladíka. Přikývl. Jeho druh se uvolněně usmál a rozloučil. On se posadil k mladíkovi a dotkl se jeho zad.
„Assyre? Assyre.“ Sklonil se k němu a políbil odhalený krk. Mladík sebou cukl a zasténal.
„Nesnáším tě.“ Muž se jemně pousmál a zvedl nádobku položenou vedle postele.
„Co všechno tě bolí?“ Otevřel.
„Všechno!“ Vyštěkl princ vyčítavě.
„To tys nechtěl přestat.“
„Měl jsi mmě varovat!“ Neváhal mladík s odpovědí. Muž namočil prsty v masti a zahřál v dlaních. Pomalu začal nanášet na mladíkova záda. On sebou při každém doteku cukl.
„Musí se to...“
„I ramena a ruce, nedosáhl jsem si tam... a prsa a břicho. Dokonce i nohy. Vůbec nechápu proč.“ Zabručel.
„Fajn. Tak vstávej.“ Pomohl mu zvednout se. Assyr k němu zvedl oči, aby viděl, jak se tváří. Hm. Má štěstí, že se nesměje. Pomyslel si a postavil se před muže. On mu stejně pomalu namazal ramena a paže, pak hrudník a břicho. Sklonil se k lýtkům. Namazal jedno a pak druhé. Princ lehce zamrkal, když se prsty vyhouply ke stehnům. Zapluly pod látku kalhot. Už když mu nanášel mast na hrudník a břicho... jakoby ho jemně šimral i zevnitř. Přestože ho stále bolelo celé tělo, bylo to příjemné. Podobně – ne mnohem příjemnější než, když ho omýval houbou.
Muž se narovnal a rozhlédl. Sáhl pro čistou košili a zabalil do ní mladíka.
„Musí se to zahřát. Měl bysis vlízt do postele.“ Zapínal mu knoflíky. Mladík stál a někde uvnitř ho cosi šimralo. Rozechvěle a téměř bolestně. Polkl a tiše přikývl. Aniž by k muži zvedl oči. S jeho pomocí si vlezl mezi kožešiny a důkladně se zabalil. Chvíli mlčky ležel a poslouchal, jak se muž chystá ke spánku.
„Co bude pak?“ Zeptal se, když si seveřan lehl za něj – aniž by ho objal. On nechápavě zopakoval poslední slovo.
„Až Jorvika vyženete.“ Vysvětlil Assyr.
„Vrátíme se domu.“ Řekl Deira o nic míň nechápavěji než předtím. Pak konečně pochopil – to když se princ znovu zeptal.
„A já?“
„Pojedeš se mnou.“ Pokrčil muž rameny. On vytřeštil oči. Kdyby si nebyl jistý, že to bude hodně moc bolet, otočil by se.
„Ale... ale jako co? Jako tvůj milenec? Ten druhý?“ Zeptal se nesouhlasně. Vůdce seveřanů se nad ním naklonil. A to měl pocit, že začal chápat. Opak byl pravdou – chápal míň a míň. Zopakoval poslední větu. Mladík se zamračil a zachumlal hlouběji do přikrývek.
„Po tvé ženě.“ Deira zakroutil hlavou.
„Jaký ženě? Nemám...“
„Ale jistě si nějakou najdeš.“ Špitl princ. Muž se nad ním naklonil.
„Proč bych měl nějakou hledat. Mám tebe.“ Assyr se pohoršeně zamračil a lehl si na záda. Nesouhlasně se zadíval do modrých očí a dokonale zapomněl na své bolavé tělo.
„Ale já jsem přece muž. Nikdy ti nedám potomka. Dědice“ Upřesnil. Deirův výraz se nezměnil. Pokrčil rameny.
„Až přijde můj čas, zvolí si mýho nástupce.“ Překvapil mladíka. On nejistě zopakoval jedno se slov. Deira bez zaváhání přikývl.
„Takže... já mám být tvůj...“ Vydechl princ. Muž opět přikývl. Assyr cítil jak rudne – aniž by tušil proč. Sklopil svůj pohled a zamyslel se.
„Ale když bys měl potomka... pravděpodobně by se stal tvým nástupcem, nebo ne?“ Zvedl k němu opět oči. Seveřan se zamyslel.
„Hm. Možná by měl větší šanci, ale jistotu ne. Já sám jsem syn obyčejnýho vojáka.“ Princ překvapeně zamrkal a zeptal se. Deira přikývl a nezadržel úsměv, když se mladík dožadoval jeho příběhu.
Ve skutečnosti nebyl jeho otec zas až tak úplně obyčejný voják. Byl uznávaným bojovníkem a stratégem. Na lidi kolem sebe působil jako vůdce – svou jistotou, rozhodnosti a rychlým a obvykle správným úsudkem. Deira byl v mnohém po něm. Už jako mladík se účastnil několika bitev s divochy. Během jedné se nepříteli podařilo prolomit jejich linie a zabít velitele a jeho pobočníky. Což hrdé, dost často vznětlivé, horkokrevné seveřany dost roznítilo. Kdyby tehdy v jejich řadách nestál mladý Deira, bůhví zda by bitva dopadla vítězně – tak jak dopadla. To on – přestože tak mladý, dokázal zahnat jejich slepý vztek a přiměl je, aby opět jednali jako celek. Jako vojsko. Jako druhové ve zbroji. Dokonce vymyslel strategii, jak vlákat divochy do pasti a rozprášit do okolí. Oslavy tehdy trvaly několik dní – oslavy na jeho počest. Po nich znal snad každý seveřan jeho jméno – i stávající vůdce. A nebylo to jen kvůli tomu, co dokázal při poslední bitvě. Bylo to kvůli němu. Kvůli tomu, jak na ostatní působil. Kvůli tomu, co měl v očích. Jak snadno... ne snadno ani tak ne – jak přirozeně – vrozeně dokázal ostatní vést. Rozhodovat se a přemýšlet. Jeho vůdcovství se stalo nevyhnutelným – přirozeným a téměř jednotným.
Assyr mlčky poslouchal a někdy během vyprávění si uvědomil své vlastní nadšení. Nechápal ho ale nedokázal mu zabránit. Když muž domluvil, mladík se jemně pousmál, a přemýšlel o jeho příběhu.
„Jací jsou?“ Zvedl zlatý pohled k modrému.
„Divoši? Asi přesně takový, jaký myslíš, že jsou.“ Zamyslel se muž. Princ se zamyslel s ním.
„Hm. Nedokážu si představit někoho divočejšího než jste vy.“ Uklouzlo mu. Deira se upřimně zasmál.
„My jsme proti nim krotký jak beránci, věř mi.“ Usmíval se pobaveně. Stále zamyšlený Assyr se na něj zadíval. Jemně vzdychl a přijal měkký polibek. Zamrkal a vzpamatoval se. Seveřan se pousmál a zabalil ho do měkké kožešiny.
„Hřeje to?“ Princ sebou cukl a dokonale zrudl.
„C-co tím... proč by...“ Koktal.
„Ta mast.“ On vytřeštil oči a snad ještě víc zrudl. Ucukl pohledem a zlehka přikývl. Hřeje. Hřeje. Spíš dokonale pálí a vůbec ne na místech, která mu mazal. Bručel v duchu. Povzdechl si a snad jen reflexem chytl paži, která ho objala kolem ramen. To když se Deira položil vedle něj – čelem k němu.
„A co ty dlaně a kolena?“ Vzpomněl si muž. Assyr zvedl své ovázané dlaně. Vlastně úžasný. Nevzpomínal si, že by se mu někdy něco tak rychle hojilo. Na druhou stranu. Obvykle se mu nemělo co hojit. Naposledy snad ještě jako dítěti. No a teď... k smíchu.Otočil hlavu.
„Hojí se.“ Muž ospale přikývl a zavřel oči.
„Tak dobrou.“ Přitáhl se o něco blíž, a jak se zdálo, okamžitě usnul. Princ na něj chvíli mlčky hleděl. Vztáhl ruku a pročísl dlouhé prameny. Znovu se chytl mužovy paže a přitáhl se blíž – naklonil. Jen zlehka přejel po semknutých rtech. Podvědomě – jakoby to dělal každý den. Jakoby to bylo naprosto.... proboha! Co to zrovna udělal?! Lehl si zpět a v hlavě mu nepříjemně tepalo. Co?! To?! Probůh?! Udělal?! Nedokázal pochopit. Dotkl se rtů. Bože. Za to může on. Medvěd. Pomyslel si nevrle.
Ráno se probral. Deira byl už vzhůru a oblékal se. Otočil hlavu, když se mladík posadil.
„Jak je?“ On k němu zvedl oči. Rozespalejší výraz snad nemohl mít – tak jako půvabnější. Zamrkal a opatrně se protáhl – čekaje zradu. Žádná nepřišla.
„Překvapivě dobře.“ Přiznal a trochu zaskočeně kroužil rameny. Muž přikývl a zvedl svůj meč.
„Musim jit. Tak večer.“ Sklonil se k němu. V dlouhém pomalém polibku. Zaskočeně otevřel oči. Assyr vztáhl ruku a dotkl se jeho tváře, prsty zajely do vlasů. Prsty druhé ruky ucítil na rameni. Nadechl se a sevřel štíhlý pas. Princ reagoval na jeho polibky – odpovídal, ale tohle bylo... jiné. Nedokázal by vysvětlit v čem, ale cítil to. Byl si jistý. Zlehka se odtáhl a zadíval do medových očí. Mladík do jeho. Jemně zamlženým, chvilkově spokojeným pohledem.
„Až se vrátim, zkusíme trochu trénovat, hm?“ Assyr překvapeně zamrkal. Než stačil cokoliv říct, Deira byl pryč. Trénovat? Je to bezpečné? Možná že ho svaly přestaly bolet, ale neměl by raději ještě pár dní... počkat? Otočil hlavu ke vchodu, když se plachta pohnula. Přizvedl obočí a nejistě se zadíval na černovlasého muže. On se usmál.
„Výměna stráží. Vlastně... jsem Crain.“ Podal mladíkovi ruku.
„Asi jsem se ještě nepředstavil.“ Uvědomil si. Princ přijal nabízenou ruku a zadíval se na muže. Hm. Kdyby si Deira česal vlasy tak jako on, nebyl by takový medvěd. Přemýšlel. A kdyby se oholil. Dodal v duchu.
Většinu dne strávili Crainovým vyprávěním o bitvách s Jorvikovou armádou. O její rozmanitosti. O různých způsobech boje, o jeho obrovských lodích. Assyr s úžasem poslouchal a chtěl slyšet každý detail. Crain byl mnohem zábavnější a kultivovanější společník než Wynn. Ten stále jen bručel, vrčel a nebo mlčel.
„Kde vlastně Deira slyšel o Jorvikovi? Nepsal jsem mu.“ Sledoval princ trénujícího seveřana. Byl nahý do půl těla a trénoval se svým mečem. Muž stočil tělo v rychlém výpadu a pak otočil hlavu k mladíkovi.
„Ode mě.“ Překvapil ho. On nechápavě zakroutil hlavou a znovu se zeptal. Crain srovnal tělo v jiném výpadu.
„Zastupuju sever ve většině obchodů. Místní vládci se mnou tak nějak jednaj radši. Než s Deirou nebo Wynnem.“ Vysvětloval. Princ se na něj zadíval. Nemá problém pochopit proč.
„Byl jsem zrovna u toho, když Ammon dostal tvojí žádost o pomoc.“ Překvapil mladíka mnohem víc. On vykoktal jméno. Muž přikývl.
„Když mi došlo, že ti nepomůže, jel jsem za Deirou.“ Pokrčil rameny. Assyr ho chvíli mlčky sledoval. Zamračil se.
„Myslel jsem, že on mi pomůže. Vlastně mi nabídl útočiště svého domu.“ Crain k němu otočil hlavu.
„Dechberoucí.“ Pohoršil mladíka.
„Nabídl víc, než kdokoliv z mých rádoby přátel.“ Bránil Assyr vládce Scythie. Muž se na něj zamyšleně zadíval.
„Milenec?“ Princ dokonale zrudl a váhavě se na něj podíval. Seveřan zakroutil hlavou.
„To si radši necháme pro sebe, hm?“ Navrhl. Deira nemůže počítat s tím, že je nedotčenej. Proč ho ale zbytečně dráždit tim, že mu ukáže ty, kterým se to povedlo? Dotknout se ho. Nemuselo by to dopadnout dobře. Assyr lehce uvolněně přikývl a chvíli mlčky sledoval jeho tréning.
„Je to ironický.“ Ozval se Crain a přerušil ticho. Mladík nechápavě zopakoval poslední slovo. Muž se zastavil v pohybu a opřel si meč o ramena.
„Nechtěl riskovat životy svých mužů, ale svym návrhem riskoval mnohem víc. Kdyby Jorvik zjistil, že jsi v Scythii, napadnul by jí.“ Princ rozšířil oči. Chápe, že Assyrii nevidí jako důstojného protivníka ale Scythii? Vážně by ji napadl? Kvůli němu? To by mu mělo lichotit, nebo ne? Vlastně... jak by mohlo? Jorvik ho nikdy neviděl. Chce ho jen pro to, co o něm slyšel. Ne protože by byl zamilovaný. Protože by... zarazil se a srdce mu poskočilo v hrudníku. Crain mlčky sledoval, jak mladíkovy tváře růžoví.
„Stalo se něco?“ Nedalo mu to a zeptal se. Princ sebou cukl a rychle k němu zvedl oči.
„Já jen... jen jsem si uvědomil, že Deira...“ Řekl téměř nešťastně. Muž se mu zadíval do zlatých očí. Přizvedl obočí, když si všiml pohledu v nich – poznání. Laskavě se usmál.
„Tě miluje?“ Pomohl. Mladík se na něj stejně nešťastně zamračil a sklonil hlavu. Přikývl.
„Vlastně jsem se nad tím nikdy zas až tak moc... ale... Vím, že jsem ho okouzlil. Tak jako ostatní, tak jako Ammona, ale on... toho ani nenapadlo stanou před své muže a požadat je, nemám pravdu?“ Zvedl k němu oči. Nečekal na reakci a pokračoval.
„Nepřijel sem a každý den neriskuje svůj život... kvůli mému. Takové věci lidé nedělají jen kvůli pouhému okouzlení, nebo ano?“ Crain se nepřestal usmívat. Přešel k němu a posadil se.
„A to je problém? Copak to něco mění?“ Chtěl vědět. Assyr ho pokáral pohledem.
„Jistěže ne. Je mi jedno, co cítí. Je to jenom hrubý, divoký, obrovský, zarostlý medvěd.“ Zabručel. Muž překvapeně zamrkal. Medvěd? Pomyslel si a vší silou držel smích. Svým způsobem asi je, hm?
Crain seděl na Deirově lůžku a nešetřil pohodlím. Přitom sledoval Assyra hrabajího se ve dvou taškách. Očividně něco hledal a očividně nijak zvlášť úspěšně.
„Hledáš něco konkrétního?“ Byl zvědavý. Princ si rezignovaně povzdechl a narovnal se.
„Deira. Říkal, že začneme trénovat, ale já netuším... v čem člověk trénuje?“ Zaskočil seveřana. On se zamyslel. Trénovat, hm? S ním?
„Řek ti jak?“ Když mladík zakroutil hlavou, znovu se zamyslel. Pochybuje, že to bude v šermu. Zrovna s nim. Sledoval prince zamyšleně. On se lehce ošil.
„Tak?“ Zeptal se nevrle. Crain pokrčil rameny.
„Těžko říc, když netušim proč. Jestli tě chce naučit bránit se, nebo...“
„Kvůli mé kondici.“ Vyhrkl mladík a přerušil ho. Seveřan přizvedl obočí. Kvůli kondici, hm?
„V tom případě bys měl změnit boty. V těhle se ti bude dost blbě běhat.“ Usoudil. Princ překvapeně zopakoval poslední slovo. Muž přikývl.
„Deira buď plave. V jezeře u nás doma, nebo běhá. Předpokládám, že tady zvolí ten běh.“ Běhá? Nechápal mladík. Kam a jak? Proč? Byl víc a víc zmatený. Seveřan se zasmál nad jeho výrazem. Assyrovi skoro jakoby běžely jeho myšlenky na čele.
„Věř nebo ne, lidi to dělaj. Kvůli kondici.“ Bavil se. Princ zamyšleně sklonil hlavu ke svým věcem. Běhají? On nikdy neběhá. Je princ. Takové věci on prostě nedělá. Povzdechl si a sklonil se k jedné z tašek. Vyndal jiné boty a tázavě se podíval na muže. Ten zakroutil hlavou.
„V tom se zabiješ. To buď snad radši bosej.“ Mladík vytřeštil oči. Bosý? To snad žertuje. Seveřan si povzdechl a vstal.
„To tam fakt nemáš nic lepšího?“ Začal se přehrabovat v tašce. Assyr překvapeně zamrkal a chvíli přemýšlel, zda by se neměl cítit pohoršený. Jistěže měl, hrabe se mu ve věcech bez jeho svolení a...
„Tohle je dobrý. Budeš v tom mít volnej pohyb a je to úžasně lehký.“
„To je mé pyžamo.“ Upozornil mladík. Muž nechápavě zopakoval poslední slovo. Princ ho pokáral pohledem.
„Nikdy jsi neviděl... v tom se spí.“ Jistě. On ví. Ví, k čemu pyžama slouží. Jen nechápe, proč je lidi používají. Taková zbytečnost. Raději spolkl nevhodné komentáře a vrátil se k tašce.
„Ne, ne, ne... to nemáš nic normálního?“ Princ se zatvářil pohoršeně.
„Nechápu, co tím myslíš.“ Jo, to asi nechápe. Přehraboval se Crain drahými lehkými materiály a hledal něco, co nebude tak přezdobené, nadýchané a jemné.
„Mám si zdvořile odkašlat?“ Ozvalo se za nimi. Oba ses překvapeně otočili. U vchodu stál Deira a pobaveně je sledoval. Očividně už nějakou chvíli. Crain se lehce ošil. Pokrčil rameny a narovnal se.
„Měl bys mu sehnat něco normálního na sebe.“ Jeho vůdce nechápavě otočil hlavu k princi.
„Proč? V tom svym oblečení je okouzlující.“ Assyr rozpačitě zamrkal.
„To možná je, ale běhat v tom nemůže.“ Překapil seveřan druhého. On se vrátil pohledem na něj. Podrbal se ve vlasech. Hm. To asi ne. Sklonil hlavu k páskovým botám.
„Může běžet bosej a nějaký kalhoty mu seženu.“ Odepl si svou koženou vestičku.
„Ze kterejch nevypadne?“ Připomněl mu přítel. On si povzdechl. To asi těžko, hm? Možná...
„Nějaká z ženskejch.“ Napadlo ho. Assyr vytřeštil oči. To snad nemyslí...! Přerušil jeho myšlenky Crain, který přitakal, že to možná ano. Než se princ stačil vzpamatovat, Deira byl pryč. Druhý muž s ním. Mladík se uraženě zamračil a posadil na postel. To přece nemůžou myslet vážně. Jestli si myslí, že si oblékne ženské... copak se nadobro zbláznili?! Zuřil.
Cukl sebou a rychle vstal, když se oba muži vrátili. Jeden nesl složenou látku a druhý vysoké boty. Dokonce pásek a bílou halenu. Princ se odmítavě zamračil.
„Zkus si to.“ Podal mu Deira kalhoty. Assyr ho zavraždil pohledem.
„Nevezmu si na sebe ženské...“
„Těžko bych našel mezi našimi někoho podobně...“
„A už vůbec ne nějakýho špinavýho seveřana.“ Přerušovali se mladík s mužem navzájem. On pokrčil rameny.
„Můžeš běžet nahej. Nic proti.“ Rozzuřil prince ještě víc.
„Nechci vůbec nikam běžet!“ Vyštěkl Assyr.
„Hm. K čemu´s teda hledal vhodný oblečení?“ Uzemnil ho Deira. Mladík chvíli tiše zuřil. Hlasitě si povzdechl a vytrhl muži kalhoty.
„Otočte se! Oba!“ Poručil. Poslechli – podobně pobavené výrazy.
Assyr ještě chvíli zuřil, ale pak se začal svlékat. Natáhl si kalhoty. Byly z pevné tmavě hnedé látky. Užší a k jeho nelibosti mu docela seděly.
„T-ty boty.“ Poručil znovu. Muži se otočili zpět. Oba přizvedli obočí.
„Jsou mi krátké.“ Zabručel princ a zapnul si kožený pásek. Deira zakroutil hlavou.
„Takhle dlouhý maj bejt.“ Přiměl ho posadit se a zvedl jeho nohu. Začal mu ovazovat chodila až k lýtkům – jemným bílým pruhem látky. Částečně přes kalhoty.
Crain mlčky přihlížel. Jeho pán k němu zvedl ruku. On mu podal boty. Deira je pomohl mladíkovi navléknout a začal šněrovat – sahaly někam pod kolena. Když skončil se šněrováním, pomohl mladíkovi vstát. On se zkušebně prošel. Neskryl své překvapení.
„Jsou pohodlné.“ Zvedl oči k dvojici. Oba si ho prohlíželi. Trochu zrůžověl a natáhl ruku. Crain se vzpamatoval a podal mu košili. Byla to bílá jednoduchá halena přes hlavu. S nízkým stojáčkem, vepředu se šněrováním. Dlouhé rukávy také. Skrz bílou látku prosvítala princova opálená kůže.
Opět k nim zvedl oči. Stále si ho prohlíželi. Zamračil se a znovu Deiru odrovnal pohledem.
„Tak jdem. Ať už to mám za sebou.“ Šel pryč. Crain otočil hlavu k druhému muži.
„Sluší mu to.“ On pokýval hlavou. To tedy sluší. Skoro víc než to jeho jemné, lehké... No. Víc asi ne, ale jak můžou někomu obyčejný kalhoty a beztvará košile tak slušet? Nechápal a svlékl si košili.
„Nezabí ho.“ Pobavil ho Crain a pak se sklonil k rozhrabaným taškám. Začal skládat oblečení zpět.
Deira vyšel ze stanu. Zadíval se na mladíka, který si prohlížel své oblečení. Sebe v něm.
„Líbí?“ On sebou cukl a rychle se otočil.
„Jistěže ne!“ Vyštěkl. Deira se klidně pousmál.
„Sluší ti to.“ Assyr zamrkal a zadíval se do bouřkových očí. Tě miluje? Vzpomněl si. Zamračil se – víc reagovat nedokázal.
„Tudy.“ Ukázal seveřan směr a pobídl ho. Princ zamrkal. Má začít? Ale... hm. Znovu se zamračil a vyběhl. Muž se za ním zadíval. Zakroutil hlavou a vyrazil za ním.
„Ruce... pokrč je, takhle.“ Ukázal mu. Mladíkův zamračený výraz nezmizel, ale on poslechl a napodobil muže.
„Fajn a nohy. Tolik je nezvedej nebo po pěti metrech odpadneš.“ Opět poslechl.
„A dejchej. Pravidelně. Drž si rytmus.“ Radil muž a on měl pocit, že za deset metrů umře. Tu radost mu ale neudělá.
„Hlavně nezastavuj. Jakmile jednou zastavíš, končíš. Budeš zastavovat furt.“ Předběhl ho muž a držel se mladíkova tempa. On se uvolnil. Nechtěl, aby běžel vedle něj – viděl by, jak moc ho to namáhá. Bože. Jak dlouho tohle bude trvat. Už teď nemůže. Přemýšlel. Proč s tím vůbec souhlasil? Nepotřebuje být v kondici. Je princ. Má být půvabný a okouzlující. Cítil, jak mu horkost zalévá tváře. Jednoduše zastaví a on ať si běží, kam chce. Ať si myslí, co chce. Ať si... Tě miluje? Zašeptal mu Crain do uší. Bože. Proč si musel, kdy všimnout? Vyčetl si a s vypětím všech sil následoval muže. Bože. Nemohli by to už otočit? Netuší, jak daleko lidé kvůli kondici běhají. Ale kvůli té jeho, by to bohatě stačilo sem. Snad se od něj nečeká, že zpátky bude také běžet. Napadlo ho. Ne, to určitě ne. Nebo ano? Bože! Už vážně nemůže. Zastavil se a opřel o kolena. Měl pocit, že mu shoří hrudník i tváře.
„Dejchej.“ Zvedl oči. Téměř vybuchl vzteky. Deira nebyl ani trochu zadýchaný natož zpocený či zarudlý. To on byl vše – očividně za ně za oba.
„Myslim, že na poprvý stačí, hm?“ Mladík uvolněně vydechl a přikývl.
„Fajn, tak běžíme zpátky.“ Princ vytřeštil oči. Běžíme?! To nemůže myslet vážně. Muž zakryl své pobavení a otočil hlavu k moři. Nedaleko odsud je přece ta...
„Co se vykoupat? Nedaleko odsud je malá pláž.“ Assyr přizvedl obočí. Ví o ní? Odkud? Vykročil za mužem, který ho chytl za ruku a vydal se mezi skály. Byla to malá zapadlá pláž, o které věděli jen místní. Tak jako cestu k ní. Tak odkud o ní ví on? Nechápal. Možná nemluví o té samé pláži. Napadlo ho.
Mluví. Vydechl a rozhlédl se. Překvapeně zamrkal. Ze tmy vystoupilo několik seveřanů a pozdravili svého velitele. Pak se ztratili někde v noci. Assyr se za nimi zadíval. Rychle se otočil, když muž zastavil, a on do něj tvrdě vrazil.
„Jsi celej?“ Rychle přikývl. Deira s ním a vykročil k moři. Posadil se do písku a začal se zouvat. Princ ho chvíli sledoval. Koupel. Ano. Něco takového teď potřebuje. Chladivé klidné moře. Pousmál se a posadil vedle muže. Ještě stále lehce zadýchaný a rudý v obličeji. Stáhl si boty a začal rozvazovat ovázaná chodidla. Zadíval se na své dlaně. Rány byly úžasně zatažené a suché – tak jako na kolenech, ale možná by je ještě neměl máčet, nebo ano? Přemýšlel.
„Až se vrátíme, tak je namažem.“ On zvedl hlavu. Deira měl jen spodky. Klekl si před něj a pomohl mu rozvázat chodidla. Pak ho postavil. Assyr si přes hlavu přetáhl košili a zaváhal. Zamračil se a začal si stahovat kalhoty. Pod nimi měl úžasně jemné vyšívané spodky. Zvedl hlavu. Deira stál po kolena ve vodě a sledoval moře. Ve skutečnosti by se seveřan nejradši koupal nahý, ale nechtěl prince ještě víc uvádět do rozpaků. Protáhl se a šipkou zapadl do vody.
Princ se postavil do vody a zacvičil s prsty. Opět zvedl hlavu. Seveřan ležel na hladině a sledoval nebe. Uvolněný a klidný. Mladík se vydal blíž k němu – hloubš do vody.
„Odkud o té pláži víte? Nikdo o ní neví.“ Chytl se jeho paže a přidržoval, když se nohy nebezpečně odpoutaly ode dna. Uměl plavat, ale tam kde nedosáhl, byl trochu nervózní. Deira se narovnal a postavil. Princ se lehce urazil, ale dál se ho přidržoval.
„Museli jsme zmapovat okolí, aby Jorvik nemohl někudy proklouznout.“ Užíval si jemné kolébání vln. Assyr se rozhlédl.
„Je úžasná, hm? Voda je tu vždy teplejší a klidnější než jinde.“ Usmál se, když seveřan přitakal. On k němu sklonil hlavu. Princ se držel jeho paže a tak jako on si užíval kolébání vln. Bylo příjemně uklidňující téměř laskavé a Assyr v mořském objetí. Ještě stále lehce zarudlý. Vypadal neskutečně půvabně. Neodolatelně.
Mladík překvapeně zamrkal a zadržel dech, když ho pohladily rty. Zadíval se do modrých očí. Povzdechl si a snad jen podvědomě pustil muže dál – přitom vztáhl ruce a položil na pevné paže. Deira se pousmál a přitáhl si ho výš. Princ tiše zasténal. Jeho nahá horká kůže! Šeptala mysl. Šeptalo celé tělo. Mužem projela jemná vlna touhy. Tohle přesně věděl. Že jeho steny budou sladké, hebké cosi. Zajel prsty do vlasů a prohloubil polibek. Mladík něco zamumlal a stiskl široká ramena. Bože, proč je to tak nesnesitelně úžasné?
Rozechvěle vydechl, když Deira konečně propustil jeho rty, a zlehka se odtáhl. Usmál se výrazu a přizvedl mladíka ještě výš. On ho automaticky objal lýtky kolem pasu. Muž se zatvářil spokojeně a znovu si přitáhl měkké rozechvělé rty. Odpověděly. Bez jediného zaváhání. Vykročil ke břehu.
„T-to studí.“ Zašeptal mu Assyr do úst, když ho položil do písku. On ho znovu přizvedl a položil na jejich věci.
„Lepší?“ Opíral se kolem jeho hlavy a zlehka líbal.
„Teď... teď mě studí ty mokré...“ Zbytek věty se ztratil v hlubokém polibku.
„Nebudou.“ Sklouzl muž k jeho krku a něžně políbil. Princ přivřel oči a držel se ho kolem krku. Bože. Je to takový medvěd. Jaktože se dokáže tak úžasně dotýkat? Líbat? Nadechl se přerývaně, když se Deira svezl ještě níž. Přes drobný hrudník a ploché bříško. K lemu spodního prádla. Assyr se jemně zamračil. Muž ho políbil na vntiřní straně nohy a pak mu jedním pohybem stáhl jediné oblečení. Pohladil hebká stehna a sklonil se k probouzejícímu se mužství. Princ tiše zasténal a prohnul se v zádech.
„D-Deiro.“ Zadržel dech a instinktivně natáhl ruku. Jeho něžný trýznitel ho za ni chytl a propletl prsty. Assyr si druhou rukou prohrábl vlasy a měl pocit, že umře. Blahem. Bože. To je tak úžasně... bože. Stiskl Deirovy prsty a s jejich pomocí se posadil. Schoulil se nad muž a paží ho objal kolem ramen. Druhou stále svíral jeho ruku. Blíž a blíž vrcholu.
„Myslím, že...“ Vydechl a tělo se sevřelo v jemné a úžasné křeči. Uvolnilo a svalilo na muže. Zadýchané, chvějící se ale spokojené. Deira se pousmál a narovnal se – jeho ve své náruči.
Princ pomalu otevřel oči a zachumlal se do kožešin. Jemně se pousmál. Příjemný. Vzdychla si mysl a on musel souhlasit. Vážně příjemný. Cítí se... rychle si sedl. Byl zpět ve stanu, venku se probouzel nový den a Deira... si oblékal svou koženou vestičku. Mladík při jediném pohledu na něj zrůžověl. Muž se otočil, když uslyšel pohyb. Usmál se.
„Dobré ráno.“ Přešel blíž. Assyr špitl pozdrav a nechal se políbit.
„Jak se cítíš?“ On sebou cukl a zamračil se.
„J-jak bych se měl... Nevím, o čem...“ Rozkoktal se. Seveřan zakryl pobavení a posadil se.
„Nohy nebolí?“ Princ zamrkal a zrudl ještě víc. Aha. O tom mluví, no... nebolí. Vyhrabal se z kožešin. Rozšířil oči a rychle se zahrabal zpátky. Nahý? Proč je probůh nahý? Takže se to vážně stalo? Stalo, hm? Nebyl to sen. Ale. Bylo to... příjemný. Víc než jen příjemný. Povzdechl si a přijal mužovy rty v dalším polibku. Zadíval se do modrých očí.
„Dnes půjdeme také běhat?“
„Pokud chceš.“ Užíval si muž lehký téměř nepatrný dotek jejich rtů.
„Chci. A pak se chci jít vykoupat. Tak jako dnes.“ Svíral Assyr mezi prsty světlou kožešinu. Deira se pousmál.
„A pak?“ Sklonil se k jeho rameni a políbil. Mladík přivřel oči. Téměř nešťastně si povzdechl a opřel se muži čelem o rameno. Neopdověděl. Nemusel. Jeho tělo odpovědělo za něj. Jeho rozechvělý dech a křehké objetí štíhlých paží. Seveřan se znouvu pousmál.
„Odpočívej, hm?“ Políbil ho do vlasů a byl pryč. Nemohl zůstat déle. Kdyby zůstal...
Před stanem se zhluboka nadechl a pokývnutím pozdravil Craina. On jeho a zašel do stanu. Zadíval se na sedícího mladíka. Tváře měl jemně zrůžovělé, dolní polovinu těla zabalenou do kožešin a tvářil se... ztrápeně.
„Dobré ráno.“ Princ rychle zvedl hlavu a zrůžověl ještě víc. Oplatil pozdrav a vstal.
„Otoč se.“ Přidržoval kožešinu.
Crain byl opravdu mnohem zábavnější a příjemnější společník než Wynn. Dalo se s ním mluvit o všem. Díky tomu, že cestoval měl rozsáhlý přehled o spoustě zemích. Nejen zemích měl rozsáhlý přehled v mnoha věcech. K tomu byl, jak se zdálo, dost chytrý.
Zrovna mladíkovi vyprávěl o nejvzdálenějších zemích, které navštívil, když z ničeho nic zmlkl. Assyr se nadechl v otázce. Muž k němu zvedl prsty a jakoby něco poslouchal. Rychle vstal.
„Pojď se mnou. Rychle.“ Chytl ho za ruku a téměř během prováděl mezi stany. Vysadil na koně a sedl si za něj. Popohnal. Mířili úzkou stezkou někam na skály lemující moře.
„C-co se děje?“ Zeptal se princ vyplašeně. Seveřan se usmál.
„Válečný rohy. Myslim, že...“ Vyjeli na otevřenou planinu končící útesem. Pod ním se rozprostřelo moře. Assyr vytřeštil oči a oněměle sledoval obrovskou flotilu.
„C-co...“
„To jsou naši.“ Sundal ho Crain a vedl k okraji.
„Připluli... Deirovo přátele?“ Vydechl a všiml si různého zdobení a značení plachet. Muž s úsměvem přikývl.
„Jo. Několik jeho přátel, co si přivedlo svý přátele.“ Rozhlížel se.
„Jorvik nemá šanci.“ Dodal. Assyr k němu rychle zvedl hlavu. Vyhráli? Pomyslel si. Vyhráli. Vydechlo srdce. Crain k němu sklonil hlavu. Usmál se a vzal ho kolem ramen.
„Vidiš. Říkal jsem, že tě ochráníme.“ Řekl a jeho hlas zněl uvolněně. Princ přikývl a pevně ho objal zpátky.
Crain měl pravdu. Jorvik neměl šanci. Přestože byl v obklíčení, snažil se bránit a tak zmizela většina jeho lodí pod vodou. Zbytek byl zajat – společně s Jorvikovou vlajkovní lodí, na které byl on.
Assyr čekal v Deirově stanu nervóznější než kdy dřív. Bál se toho, co přijde. Bál se setkání s Deirou. Mnohem víc se bál setkání s Jorvikem. Snad se mu vyhne. Nechce ho vidět. Poznat. Muže jako je on. Jistě ho k němu nepustí. Přecházel po stanu – ve svém „dívčím“ oblečení – hlavu plnou myšlenek.
Co přesně teď přijde? Deira chce, aby jel s ním. Znamená to, že odjede a už nikdy neuvídí otce? Přemýšlel. Rychle otočil hlavu ke dveřím. Deira se pousmál a objal s přítelem.
„Překvapuje mě kolik přátel vlastně máš. S tvojí osvěžující a vřelou povahou.“ Pobavil ho Crain a pustil. Muž přikývl a sklonil hlavu k Assyrovi. On ho nejistě sledoval. Zamrkal, když seveřan přešel ke džbánu s vodou a napil se.
„Chci, abys ho odvez do paláce.“ Cože? Vydechlo mladíkovo srdce nechápavě. Crain zakroutil hlavou.
„Do jeho paláce?“ Ujišťoval se. Vůdce seveřanů přikývl.
„Jorvik je v táboře. Dneska v noci se sejdou vůdci, co přijeli. Rozhodnem, co s nim. Co s nima.“ Kývl hlavou směrem k moři.
„Předpokládám, že pak budu muset objet pár lidí a ukázat svojí vděčnost.“ Odložil Deira džbán a otočil se.
„Wynn pojede s vámi. Ručíte za jeho bezpečí cestou i tam.“ Zadíval se muži do očí. On jemu.
„Nebylo by lepší, kdybys ho vzal sebou?“ Zeptal se. Vůdce severu zakroutil hlavou. Než se stačil nadechnout v odpovědi, do stanu vešel voják.
„Většina z nich čeká v hlavním stanu.“ Oznámil. Deira si povzdechl a otočil hlavu ke Crainovi. Ten přikývl.
„Ochráníme ho.“ Řekl sebejistě. Než se Assyr vzpamatoval, dva muži byli pryč. Seveřan, který zůstal, k němu otočil hlavu.
„Měli bysme vyrazit.“ Oznámil. Princ ho nevnímal. Co se to zrovna stalo? Neříkal, že až bude po všem, pojede s ním? Jako jeho milenec? Partner? Tak proč se má vrátit domů? Co to má znamenat? Nehledě na to - dnes přece měli jít běhat a pak... Bože. Nad čím to přemýšlí? Měl by být rád, že je po všem a...
„Přijede si pro tebe.“ Assyr zamrkal a rychle otočil hlavu.
„Je mi to jedno.“ Zamračil se a šel si sbalit své věci. Crain se pousmál a posadil se na postel.
Před stanem na ně čekal Wynn. Usmál se a potřásl si s Crainem. Pak nasedli na koně a vyrazili k assyrijskému paláci. Princ seděl před Crainem a už ho to tolik nepohoršovalo.
Otec ho přivítal se slzami v očích a dlouhým pevným objetím. Tak jako někteří sloužící.
Mladík se rozhlédl po svých pokojích. Voněly jeho oblíbenou vůní. Odložil tašku a přešel k posteli. Svalil se na ní. Vyčerpaný a zvláštně... prázdný. Nedokázal nad ničím přemýšlet a tak mysl jednoduše usla.
Když se probral, služka mu připravovala koupel, a na stolku vedle postele ležela bohatá večeře. Posadil se a protáhl.
„Crain a Wynn?“ Zeptal se. Otočila hlavu.
„Můj pane.“ Uklonila se. „Nechali se ubytovat v pokoji vedle vašeho. Trvali na tom.“ Řekla nejistě. On přikývl a rukou ji poslal pryč. Vstal a zašel do své koupelny. Jeho oblíbená vůně. Stáhl si košili z ramen a pracně se vyzul z bot. Pak ze zbytku oblečení.
Lehl si do zabudované vany a uvolněně vydechl. Hmm. Tohle mu chybělo. Úžasný. Přesně tohle teď potřebuje. Zavřel oči a oddal se horké, voňavé náruči vody.
Druhý den ráno zamířil na terasu – za doprovodu Craina s Wynnem. Jeho otec už seděl u stolu a věnoval se snídani. Přizvedl obočí.
„Jsi vzhůru brzo.“ Odstrčil mladíkovi židli vedle sebe a pobídl muže. Všichni tři se posadili. Assyr se zadíval na snídani. Zarazil se.
„Běhá se po nebo před jídlem?“ Otočil hlavu ke Crainovi. On přizvedl obočí. Usmál se.
„Mělo by se před.“ Princ zatěkal očima. Přikývl a vstal.
„Najím se pak.“ Odešel. Jeho otec nechápavě vstal. Cože? Pomyslel si a nejistě sklonil hlavu k seveřanům. Černovlasý se pousmál.
„Snaží se zlepšit si kondici.“ Vysvětlil a vstal také.
„Radši ho doprovodim.“ Sklonil hlavu k Wynnovi. Ten přikývl a věnoval se snídani.
Oblékající se Assyr zvedl hlavu, když někdo zaklepal a vešel.
„Měl bych jít radši s tebou.“ Oznámil muž. Princ trochu rozpačitě zamrkal. S ním? Ale...
„Nejsem moc dobrý.“ Oznámil váhavě. Crain pokrčil rameny.
„Nečekám, že budeš.“ Assyr přikývl a věnoval se oblékání. Zvláštní. Dřív by se po podobných slovech urazil, a nepřemýšlel nad významem. Teď si byl ale jistý, že ho muž nechtěl urazit. Jen prostě hodnotil jeho předešlé zkušenosti s pohybem. Zvláštní. Odkdy začal poslouchat, co lidé říkají? Odkdy se o to začal zajímat? Obvykle stačilo, že ho obdivovali. Zbožňovali a milovali. Miloval, hm? Pousmál se a vstal. Stále miluje.
Běhali spolu každé ráno i večer a pro Assyra to bylo den ode dne snažší.
„Lepším se, že?“ Zvedl oči od své večeře. Crain s úsměvem přikývl. Princ se spokojeně usmál.
„Až si pro mě přijede, budu rychlejší než on. Je možná velkej silnej medvěd, ale to není výhoda. Při běhu.“ Wynn se zakuckal večeří. Medvěd? Pomyslel si a poděkoval, když ho Crain poplácal po zádech. On se pobaveně usmál a vrátil se ke své večeři.
„Ty o tom vůbec nepochybuješ, hm?“ Mladík nejistě zvedl oči.
„Že pro tebe přijede.“ Vysvětlil muž. Assyr se zarazil. Pochybovat? Proč by měl... no, už je to téměř čtrnáct dní ale...
„Mám... mám důvod pochybovat?“ Zeptal se nejistě. Seveřan rychle zakroutil hlavou.
„Ne to nemáš. Jen... mám z toho radost.“ Mladík se nechápavě zeptal. Muž pokrčil rameny a pokračoval.
„Jistěže mám. Jsem Deirův přítel. Řek bych, že ten nejlepší. No, to jsme možná oba, ale... asi je to mojí povahou, že se mi svěřuje víc než Wynnovi. Ty dva když jsou spolu, je to jak setkání soch.“ Usmál se pobaveně a položil muži vedle sebe ruku na paži. Jen zlehka – aby to nebral osobně. On se nevzrušeně věnoval večeři. Assyr se zasmál a přikývl.
„Moc toho nenapovídají.“ Muž ho napodobil a přikývl také, pak pokračoval.
„Jako jeho přítel, jsem v tom s nim.“ Zadíval se mladíkovi do očí. On nechápavě jemu. Zamrkal a zrůžověl. Když si Crain všiml, že pochopil, pokračoval.
„Po tom jak dlouho jsi ho odmítal, hřeje na srdci vidět, jak ho teď vyhlížíš.“ Princ vytreštil oči a rychle vstal.
„Kdo ho vyhlíží?! Medvěda!“ Šel uraženě pryč. Crain pobaveně zakroutil hlavou a sklonil hlavu ke své večeři. Wynn se zadíval za mladíkem. Zamračil se a sklonil hlavu.
Princ ležel v nadýchaných peřinách a nemohl usnout. Přemýšlel nad Crainovými slovy. Vyhlíží? Proč by ho měl vyhlížet? Nevyhlíží ho a vůbec se na něj netěší. Stále ho nechce a... zachvěl se při vzpomínce na pláž. Na jeho polibky. Bože! Nemysli na to! Převalil se na bok. Jenom protože užasně líbá, neznamená to... zarazil se a rychle se posadil.
Z chodby se ozval hluk. Přešel ke dveřím a co nejtišeji otevřel dveře. Rozhlédl se. Ve stejný okamžik do vedlejšího pokoje zapadli dva muži. Assyr opatrně přešel k nim. Zarazil se.
„Hm. Říkal jsem ti ať zpomalíš.“ Ozval se Crainův hlas.
„Jsem v pohodě.“ Oponoval Wynnův. Mladík se pobaveně pousmál. Opil se? Strčil jemně do dveří a zadíval se na dva muže. První podpíral druhého. Pobavený veselý pohled. Wynn se ho držel kolem ramen - lehce nestabilní.
„Na druhou stranu. Má to svý výhody.“ Vztáhl ruku a pohladil lehce zarudlou tvář. Assyr překvapeně zamrkal. Oni dva? Vydechl v duchu a sledoval, jak Wynnovi rudnou tváře ještě o něco víc. On zvedl oči a pokáral muže pohledem. Pak si povzdechl a schoval obličej v jeho ohybu krku a ramene. Zlehka se přitulil.
„Nechápu to.“ Zabručel. Crain ho pohladil po vlasech a objal. Princ je mlčky sledoval. Vůbec nechápal, jak ti dva můžou být tak... proč tolik hřeje na srdci... jsou to takový medvědi a... no Crain není zaš až takový medvěd.
„Copak?“ Políbil muž druhého do vlasů. On něco nesouhlasně zabručel a pak pokračoval.
„Proč jeho.“ Assyr zbledl a Crain se klidně pousmál.
„Je to takovej...“ Zavrčel Wynn nesouhlasně.
„Deira si zaslouží někoho lepšího. Někoho kdo k němu bude vzhlížet a... já prostě nechápu, proč to musí bejt on. Je půvabnej a všechno, ale...“ Mračil se, ale přitom si užíval náruč druhého muže. Byla bezpečná a uklidňující.
„Možná, ale ty sis toho vážně nevšim?“ Pohladil ho Crain po tváři a přizvedl obličej k sobě. Wynn se nechápavě zeptal. Seveřan se pousmál a sklonil se k němu. Krátce políbil a pak pokračoval.
„Jak moc je teď v pohodě. Klidnější a spokojenější než kdy dřív. Jak často se usmívá a směje.“ Překvapil oba dva. Strnule stojící Assyr sklonil hlavu a muž se nad jeho slovy zamyslel.
„Hm. Možná.“ Připustil. Jeho druh se pobaveně pousmál.
„Věř mi, pokud bude mít Assyra vedle sebe, bude šťastnej. A to je to hlavní nebo ne? Nehledě na to, že jemu ta jeho okouzlující povaha vyhovuje.“ Okouzlující povaha? Pomyslel si princ. Proč má pocit, že to nebyl kompliment? Wynn se zasmál a přikývl.
„Nikdy bych neřek, že je tak trpělivej.“ Zadíval se muži do očí. On stejně pobaveně přikývl a vztáhl ruce. Chytl usmívající se tvář do dlaní a přitáhl k sobě.
„Dost o nich, hm?“ Wynn se rozechvěle nadechl a přijal rty. Něco zamumlal a nechal se dostrkat k posteli. Crain se na ní posadil a přitom ho držel za ruce. Muž ho následoval a posadil se mu do klína. Chytl se ho kolem krku a zadíval se do šedivých očí. Povzdechl si a sklonil se k usmívajícím se rtům.
„Když si vzpomenu, že jsem tě nemoh vystát.“ Povalil muže do přikrývek a naklonil se nad ním. Crain se pobaveně ale mnohem víc nedočkavě a vzrušeně usmál.
„Hm. Zlatý časy. Byl jsi tak sladce plachej.“ Zasmál se mužovu vražednému pohledu. Chytl ho a přetočil na záda. Naklonil se nad ním.
„Hm A sexy.“ Pohladil široký hrudník pod košilí. Wynn se lehce vyčítavě zamračil, ale dovolil mu ji rozepnout. Crain zaplul prsty pod a přitom hleděl do zelených očí. Sklonil se ke rtům.
„Jsi můj Wynne a vždycky´s byl. Radši bych tě zabil než abych tě nechal jít.“ Vydechl vzrušeně a sáhl po pásku kalhot. Muž se usmál a přitáhl si ho níž a Assyr si konečně uvědomil, že stojí ve dveřích cízí ložnice a sleduje... rychle zaplul za dveře.
„Myslim, že jsme nechali otevříno.“ Ozval se překvapivě střízlivě Wynnův hlas. Druhý muž něco zabručel a šel zavřít. Dveře se zabouchly a Assyr opřený o jejich druhé křídlo cítil, jak mu srdce běsní v hrudníku.
Zbytek noci toho moc nenaspal a ráno celý rozespalý zamířil na terasu. Seveřani už tam byli. Otec jestě očividně spal.
Mladík pozdravil a zaplul na židli. Oba k němu zvedli oči.
„Hm. Nespals?“ Zvedl k nim své. A čí je to asi vina. Pomyslel si nevrle a zadíval se na ně. Zato oni vypadají dokonale odpočatě a spokojeně. Propadla se jeho nálada ještě o něco níž.
„Nemohl jsem usnout.“ Sklonil hlavu ke snídani. Wynn bezdůvodně zrůžověl, ale nijak to nekomentoval. Nestihl. Ve dveřích se objevil palácový strážce.
„Jezdci můj pane. Přijíždějí jezdci.“ Assyr rychle zvedl hlavu. Voják zamrkal, když kolem něj prolétl pryč. Nejistě se zadíval na dva seveřany. Oni se pobaveně pousmáli a vstali také. Šli za princem.
Vyšli na nádvoří paláce. Na schodech pod vchodem stál Assyr a vyhlížel k bráně. Muži sešli k němu. Že si dal ale načas. Shodly se jejich myšlenky, když se ozvala kopyta koní. Co to ksakru...? Zamračili se oba, když na nádvoří vjelo několik jezdců. Princ nechápavě zamrkal a srdce zašeptalo zklamáním. Zklamáním? Vážně? Pomyslel si. Pomalu sešel o pár schodů níž. Snad jen ze slušnosti. Muži ho následovali. Ani trochu ze slušnosti.
Jezdci sesedlali a ten, který jel včele, se rychlou chůzí vydal k Assyrovi. Cestou si stáhl lehkou kapucu svého pláště. Usmál se.
„Assyre. Jsem rád, že jsi v pořádku. Tolik jsem se o tebe bál.“ Chytl ho a přitiskl k sobě. Princ zamrkal a strnule stál aniž by ho objal zpět. Seveřani za jeho zády se zamračili. Muž se odtáhl, ale stále mladíka držel.
„Jsi v pořádku? Musel jsi být vyděšený, hm?“ Pohladil ho po tváři a sklonil se ke rtům. Wynn sáhl po meči. Crain ho rychle chytl. Oba přizvedli obočí, když se Assyr silou odtáhl a zacouval o několik schodů výš. Stál tak jen pár schodů pod nimi.
„Děkuji za tvou starost, ale tvá přítomnost zde je... nevhodná.“ Řekl tak zdvořile, jak dokázal. Ammon překvapeně zamrkal.
„Nevhodná? Proč nevhodná. Jsme přece...“
„Byli jsme.“ Přerušil ho mladík. V tu chvíli neskutečně hrdý a krásný. Král zopakoval první ze slov. Assyr sklonil hlavu.
„Chápu, že jsi nechtěl ohrozit své muže a království a... ne. Nechápu, protože ostatní přišli a pomohli. Prostě jen protože to bylo potřeba a ty. Můj přítel. Milenec. Jsi odmítl.“ Zamračil se. Ammon s ním.
„Nabídl jsem ti útočiště...“
„Abych žil jako co? Tvůj mazlíček do postele zatímco...“ Vyštěkl mladík a přerušil ho. Muž přizvedl obočí. Pobaveně se pousmál.
„O tom to všechno je, že? Stále se to točí kolem jediný věci. Měl bys konečně přestat být naivní Assyre. Nikdo tam venku ti nenabídne víc než já. Nikdo nezvolí tebe.“ Zadíval se mu zpříma do očí. Princ jemu.
„Pleteš se.“ Pobavil muže, pak o něco méně.
„Někdo to udělal. Přijel a pomohl. Riskoval svůj život a zvolil mě.“ Šokoval ho dokonale.
„Cože? O kom to zatraceně mluvíš?“ Zeptal se podrážděně. Všichni přece ví, že patří jemu. Nedovolili by si zkříži mu cestu. přemýšlel a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
Deira vjel na nádvoří a unavená mysl i tělo se dokonale probraly. Zastavil koně a sesedlal. Co se to tu ksakru...?
Assyr s dvěma seveřany zvedli hlavy, když se ozval kopyt koní. Tentokrát to už snad... všichni se uvolněně pousmáli a sledovali přijíždějící jezdce. Ten v čele zastavil koně a nechápavě sledoval scénu. Srdce se jemně zachvělo. Assyr se šťastně usmál a rozeběhl se k němu. Muž ho pevně objal kolem ramen, když se mu vrhl do náruče. Ammon šokovaně sledoval scénu. To snad nemyslí...
„Aah. Deiro. Vítej.“ Ozval se u vchodu Assyrův otec a rychle spěchal přivítat jejich zachránce. No nebyl v tom sám, ale on byl u zrodu, hm? Usmíval se a ještě víc šokoval Ammona. To snad...
Deira zvedl oči od mladíka a jemně kývl hlavu.
„Můj pane.“ Muž se káravě usmíval – v tu chvíli opět mladý a krásný.
„Pryč s těmi zdvořilostmi, chlapče. Celá naše zem je ti vděčná a já s ní.“ Objal muže, když mu zaskočený princ uhnul stranou. Deira stejně zaskočeně zamrkal, ale objal muže zpět. Pobaveně sklonil hlavu k Assyrovi. On k němu se stejným výrazem zvedl oči. Zlehka pokrčil rameny. Seveřan se vrátil pohledem na krále, který se odklonil – on se stále usmíval.
„Nikdy jsem si toho nevšim. Ale. On byl za mlada úplně stejnej jako ty, hm?“ Prohlížel si muže a někde v jeho rysech spatřil Assyrovy. Úplně jako on. Pomyslel si vůdce severu, kdy král mírně zrůžověl. Přesto se ale pousmál a přikývl.
„Ty, kdo neznali jeho matku, si myslí, že je po ní. Zbytek ví své. Byla to svérázná a silná žena. Hrdá a taky krásná.“ Usmíval se při vzpomínce.
„Vůbec nechápu, proč si místo těch statných urozených králů vybrala mě.“ Vedl Deiru do domu. On držel Assyra za ruku a vedl ho s nimi. Král se zarazil a zastavil.
„Králi Ammone. Nevšiml jsem si tě. Vítej. Přijel jsi nás navštívit?“ Kývl jemně hlavou. Muž v duchu zasupěl ale udržil si úsměv na tváři. Přikývl a jemně se uklonil. Assyrův otec se usmál.
„Báječné načasování. Zítra pořádáme oslavu na počest vítězství. Dnes si jistě naši hrdinové chtějí odpočinout po cestě.“ Zastavil se a otočil. Rozhlédl.
„Přijel jsi sám? Ostatní nedorazí? Doufal jsem...“ Deira přizvedl obočí.
„Vlastně trochu doufali, že bude něco jako oslava. Je to jejich druhá oblíbená činnost. Po boji.“ Pobavil muže i své dva přátele, čekající na schodech. S oběma se zlehka objal a sklonil hlavu zpět k místnímu vládci.
„Nemám to odložit? Stihnou přijet,“ Deira zakroutil hlavou.
„Někteří odjeli ale dost jich zůstalo v táboře. Čekali na můj návrat.“ Král spokojeně přikývl.
„Dobře. Nechám tě odpočívat. Ammone, pojď ubytuji tě.“ Chytl se vládce Scythie a vedl do svého domu. On v duchu zuřil. Deira zakroutil hlavou.
„Neskutečný. Je jak tvoje starší dvojče.“ Sklonil hlavu k mladíkovi. On se na něj káravě zamračil, ale nedokázal skrýt svou radost ze shledání. Muž se usmál a sklonil se k němu, aby ho políbil.
Assyr seděl na posteli a čekal až se muž umeje po cestě. Objímal svá lýtka a přemýšlel. Crain měl pravdu, hm? Tak dlouho ho odmítal, prostě protože to byl medvěd ze severu. A teď. Zvedl oči. Jemně se zachvěl. Muž byl nahý – kolem pasu bílé plátno. Vlhké vlasy nedbale zčesané dozadu. Je to stále medvěd. Přesto.
Zadržel dech, když si Deira dřepl před něj a chytl jeho kolena. Rozpojil a naklonil se k mladíkovi. On se chytl jeho paží a nechal se položit do peřin. Zadíval se do bouřkových očí. Rozechvěle přijal měkký polibek.
„Myslím. Že jsem ti ještě nepoděkoval.“ Zašeptal muži do rtů. On se usmál a zlehka se odtáhl. Pohladil hebkou tvář.
„V pořádku, zrovna se chystám vybrat si odměnu.“ Stáhl si osušku a odhodil stranou. Assyr zalapal po dechu. Odkdy je tak... sexy? Nechal si svléknout vyšívanou vestičku a opět přijal mužovy rty.
„Ale... já ti chci poděkovat.“ Dotkl se jeho ramen a silou zabral. Seveřan přizvedl obočí, když najednou ležel na zádech. Assyr mu seděl v klíně. Muž se usmál a strčil si ruce pod hlavu.
„Poděkuj.“ Princ se při pohledu na něj lehce zachvěl – stejně tak jako Deirův hlas. Mladík cítil, jak ho uvnitř opět šimrají ty prsty. Nechávaly za sebou stopu. Vzrušující a pálivou. Sklonil se k usmívajícím se rtům.
„Můžeš... můžeš mi s tím poděkováním trochu pomoct.“ Přeskočil mu hlas. Muž vzrušeně vydechl a vztáhl ruce. Objal štíhlé tělo.
„Rád.“ Stáhl ho níž k sobě.
Assyr ospale zamrkal a zachumlal se hlouběji do peřin. Něco ho zlehka pohladilo po zádech. Prsty, hm? Usmál se a otevřel oči. Zadíval se do modrých. Jeho úsměv zněžněl a on se přizvedl. Naklonil se k sedícímu muži. Zarazil se.
„Jsi oblečený.“ Uvědomil si. Deira si ho přitáhl a políbil.
„Je dlouho po obědě.“ Vysvětlil. Mladík vytřeštil oči. Po obědě? Spal tak dlouho? No, včera v noci nespal vůbec a pak... zvedl oči k muži a jemně zrůžověl. Strávili zbytek dne a většinu z noci v objetí. Usmál se a znovu se k němu naklonil. A bylo to úžasné. On byl. Schoulil se k pevnému hrudníku.
Deira se usmál a objal ho. Políbil do vlasů.
„Musím dojet pro své muže.“ Assyr se nesouhlasně odklonil.
„Už?“ Klečel mu v klíně. Deira objímal štíhlý pas a měl pocit, že se mu rozskočí srdce. Zničeně se pousmál a sklonil se k drobnému hrudníku. Princ ho zaskočeně držel kolem krku. Pousmál se a pevně ho stiskl.
„Uvidíme se na tý oslavě, hm?“ Zvedl seveřan hlavu. Mladík přikývl a sklonil se k jeho rtům.
Seveřané balili tábor, s plánem přestěhovat ho na dnešní noc blíž ke královskému paláci. Mezi nimi jejich pán s Crainem a Wynnem.
Milenci pomáhali sbalit muži stan, protože svůj zvládli zbalit rychle – ve dvou.
„Musim říct, že jsem nevěřil, že to dopadne takhle dobře.“ Přidržoval Crain látku. Zbylí dva muži ji společně skládali. Deira k němu zvedl oči.
„Čekal jsi, že pohrajem?“ Muž zakroutil hlavou.
„Mluvim o tom druhym.“ Vysvětlil. Druhý muž pochopil a sklonil hlavu k látce. Jemně se pousmál a nic neřekl. Přítel se na něj zadíval.
„Víš, že ti říká medvěd?“ Wynn ho pokáral pohledem a jeho pán se pobaveně zasmál.
„Jo, vim o tom.“ Crain pokrčil rameny.
„Tak co kdybys mu trošku vyšel vstříc.“ Deira nechápavě zvedl hlavu.
„Já nevim, třeba mu ukázal, že ve skutečnosti jsi pěknej chlap.“ Rozesmál muže znovu. On se uklidnil a zamyslel.
„Takhle vedle sebe vypadáte jak kráska a.... zvíře.“ Provokoval ho přítele.
Palác i jeho okolí – vše co k němu patřilo, se pomalu začalo zaplňovat hosty. Půvabně nastojený Assyr stál u trůnu svého otce a společně s ním vítal vůdce, kteří přijeli s Deirou. Princ v nich poznával seveřany, které tehdy viděl naklánět se nad mapou ve velkém stanu. Ceremoniář každého důležitého hosta ohlásil, tak aby ho král mohl osobně přivítat.
„Vůdce Khotanu. Deira z Rhodanu se svou družinou.“ Oznámil a Assyr rychle zvedl hlavu. Překvapeně rozšířil oči a sledoval příchozí muže. Byli čistě oblečení, upravení a... nechápal a cítil, jak mu růžovějí tváře.
Pán Khotanu se zastavil pod schody trůnu a uklonil se. Jeho muži s ním. On zvedl hlavu. Stejně zaskočený král si ho prohlížel. Muž měl na sobě černou košili, vyšívanou zdobenou vestičku a na ramenou připlý dlouhý pevný plášť s kožešinou. K tomu černé kalhoty i boty. Vlasy měl stažené do culíku – na stranách částečně vyholené, vzadu také. Byl hladce oholený. Vypadal... Assyr se zamračil a bezeslov šel pryč. Někam k terasám ze strany sálu. Mezi hosty to zašumělo a Ammon stojící mezi nimi se pousmál. Možná je dobře, že zůstal. Něco se stalo, hm? Pomyslel si. Jistěže stalo, ten divoch ze severu přece nemůže... přizvedl obočí. Deira zmizel mezi hosty – mířil stejným směrem jako princ.
Mladík došel na terasu a pevně se chytl zídky. Co to probůh bylo? Co to probůh je? Dotkl se srdce. Měl pocit, že se mu snaží protlouct skrz hrudník.
„Assyre?“ On se zachvěl a otočil. Mračil se. Deira si povzdechl a přešel blíž.
„Stalo se...“
„Jistěže stalo!“ Přerušil ho princ.
„Proč si mi to neřekl?! Proč jsi něco takového přede mnou...! Tak hrozně se zlobím!“ Cítil se podvedený. Deira nechápavě zakroutil hlavou.
„Co jsem ti měl říct?“ Přešel blíž. Ještě blíž až stál těsně u prince. Opřel se o zídku kolem něj. Tak aby neměl znovu kam utéct. Assyr nešťastně zakroutil hlavou.
„Že... že jsi...“ Zvedl k němu oči. Deira překvapeně rozšířil své. Snad poprvé v životě zrozpačitěl.
„Mluvíš.“ Dotkl se tváře.
„Jistěže mluvím!“ Vyštěkl mladík. Muž se podrbal na zátylku a odvrátil pohled.
„Hm. To byl Crainův nápad, jestli si ti to... můžu...“ Princ vytřeštil oči a rychle ho chytl.
„Ne! Líbí se mi to. Moc.“ Pohladil hladce oholenou tvář. Usmál se.
„I když myslím, že krátké strniště by bylo taky sexy.“ Zvedl se na špičky. Muž se pousmál a sklonil se k němu. Assyr se ho spokojeně chytl kolem krku a prohlížel si ho.
„Což ale neznamená, že už nejsi medvěd.“ Překvapil muže. Pak se něžně pousmál a stáhl ho k sobě.
„Můj medvěd.“ Zašeptal a přijal měkký polibek.
