kapitola II. - konec
Všichni se zadívali na muže, ležícího v posteli. Měl světle šedivé vlasy - téměř bílé, sluncem opálenou pleť, tvrdší pravidelný obličej. Jak to vypadalo, vysokou urostlou postavu.
„Jak se jmenuje?“ Solid pokrčil rameny.
„Netušim, ještě se neprobral.“ Oni se zamračili. Glow, který měl ještě stále zdobený háv, se posadil na postel. Pohladil muže po tváři a pak mu položil dlaň na hrudník. Zavřel oči.
Jeho znaky začaly zářit, on zpívat. Rozhlédli se mezi sebou. Píseň byla zvláštně hřejivá a laskavá. Jako první paprsky slunce. Jako pohlazení přítele. Dodávala energii.
Muž na posteli začal zářit slabým světlem. Lasair zvedl ruku. Zářila také. Podíval se na Muk´iho, stojícího vedle něj. Sledoval své ruce. Ostatní také.
Zpěv ustal a záře zmizely. Solid položil sedícímu ruku na rameno. Muž k němu zvedl hlavu a pousmál se. Pak sebou cukl. Cizinec ho bleskově chytl za zápěstí, silou stiskl. Otevřel oči. Byly jako temné květy fialek. Než se Glow stačil vzpamatovat, Solid držel svůj meč. Ostří přitisklé ke krku cizince.
„Pust ho.“ Poručil tiše. On si ho chvíli prohlížel. Pousmál se a uvolnil sevření. Sklonil hlavu a zadíval se na Glowa.
„Omlouvám se. Reflex.“ Posadil se a rozhlédl po ostatních, pak se pohledem vrátil na něj.
„Jsem Vigor a někomu z vás vděčim za život.“ Mně. Schoval Solid meč. Muž přikývl jako díky a konečně pustil Glowa. Spustil nohy z postele.
„Měl bys ještě...“ Chytl ho pán domu.
„Cítím se... skvěle.“ Řekl a zaskočil sám sebe. Znovu k nim zvedl hlavu a zeptal se, kde a kdo jsou. Když mu Solid vše vysvětlil, taky se zeptal a Vigor jim vyprávěl o svém posledním panovi.
Patřil bohatému obchodníkovi z Gorrie, ale on ho zatratil. Důvodem byla jeho vlastní žena, která Beluu svedla. Svým způsobem mu nedala moc na výběr. Nijak zvlášť ani nepomohlo to, že byla mladá a krásná.
Její muž je odhalil a ve svém vzteku Vigora zbil, vytrhl mu naušnici a vyhnal ho. Ve svém vzteku si neuvědomil, že by za něj mohl dostat zaplacíno.
Spoutaný obojkem a potlučený neměl proti banditům moc šancí. To byl jeho příběh. O hlubší minulosti mluvit nechtěl a oni si všimli temného stínu v očích. Moc dobře ho všichni znali.
Solid chvíli zamyšleně mlčel. Ostatní ho zvědavě sledovali a čekali, co udělá. Přece jen měl Belua stále svého pána, dle zákona by měl jeho nalezení nahlásit. Na druhou stranu, muž ho zatratil a tím se ho vzdal, nebo ne?
„Hm. Svým způsobem jsi svobodný. Ale.“ Zamračil se a zkřížil ruce na prsou.
„Pokud tě tu někdo bude hledet, vydám tě.“ Překvapil všechny. Opravdu by ho vydal? Zrovna on? Nechápali a on jim vysvětlil.
„Takhle mě tu nemaj rádi a čekaj na jedinou chybu. Nechci kvůli tobě ohrozit svojí rodinu.“ Chytl Glowa a postavil.
„Můžeš zůstat, jak dlouho chceš. Než se zotavíš. Než si srovnáš, co dál. Nejradši bych tě vykop, ale potřebuješ pomoc.“ Řekl lehce nesouhlasně.
„Já nevim, třeba tě vážně nikdo hledat nebude. Záleží na tobě, když budeš schopnej se uživit, můžeš zůstat.“ Řekl nakonec.
„Pokud si pro tebe nepřijdou.“ Dodal znovu, aby mezi sebou měli jasno. Muž na něj překvapeně hleděl.
„To... je víc než v co bych kdy...“ Nechápal. Pak se pousmál a poděkoval. Solid přikývl a zvedl oči k Lasairovi.
„Zůstane tady.“ Rozhlédl se po pokoji. Ve skutečnosti byl Glowův. Ložnice, ve které spal jenom jednou.
Lasair přikývl.
„Najdu ti něco na sebe a k jídlu a... asi by pomohla koupel.“ Dodal a pobavil všechny.
„Fajn, rozchod. Necháme ho trochu vydechnout a srovnat se.“ Zavelel Solid a vedl Glowa pryč. Do kuchyně. Prohlásil, že má hrozný hlad a z nepochopitelného důvodu ho vedl sebou. Zastavil je Ventus.
Glow zrůšověl a začal si svlékat háv. Omluvně se pousmál. Zamrkal, když mu Solid přes ramena přehodil svůj kabát a vedl ho dál.
Soul pozdě večer procházel chodbami. Dnes to bylo náročné. Byl vážně bolavý a unavený. Už se viděl v posteli. Ne. Už se viděl schoulený v jeho náruči. Spokojený a klidný.
„Dobrý večer.“ Srdce poskočilo. Cizí hlas. V jejich domě. Zvedl hlavu a zadíval se na muže. Pobledl a strnule ho sledoval.
Cizinec vykročil a on před ním zacouval.
Večeřící zvedli hlavy, když Flair vstal. Tvářil se rozrušeně. Ignis se zeptal. On se zamračil a sklonil hlavu k Muk´imu.
„Volá tě.“ Muž na nic nečekal ani neptal a rozeběhl se pryč. Ostatní za ním.
Zastavil se a zadíval na dvojici. Soul seděl schoulený v klubíčku a Vigor se skláněl nad ním.
Zasténal, když ho Muk´i chytl a silou strhl za sebe. Nechápavě zvedl hlavu. Muž si ho dál nevšímal a sklonil se k milenci.
„Soule, lásko. To jsem já. Uklidni se.“ Položil mu opatrně ruce na ramena. Belua sebou cukl a začal se s ním prát.
Vigor znovu zasténal. Tentokrát ho chytl Ignis a hodil proti zdi. Přitiskl na ni.
„Cos mu ksakru udělal?!“ Celý jakoby zažhnul. Oči, vlasy – vše. Muž zakroutil hlavou.
„Nic jsem mu... viděl mě a...“ Bránil se.
„Pust ho. Víš, jak Soul reaguje na cizí. Muselo ho vyděsit jen to, že je v domě.“ Chytl Soil Ignise. On se zamračil ale vyhasl. Pustil muže a odstoupil. Podíval se na dva milence.
Muk´imu se povedlo Soula částečně uklidnit. Držel ho v náruči a něco mu šeptal. Půvabný milenec ho křečovitě držel. Nechal se zvednout do náruče. Jeho temný ochránce se otočil.
„Nepřibližuj se k němu.“ Řekl trdě a šel pryč. Vigor otočil hlavu k Solidovi. Ten se zamračil.
„Být tebou. Poslechnu ho.“ Šel zpět do jídelny. Ostatní za ním. Jejich host se zadíval za milenci. Jedním z nich. Zamračil se a vrátil k večeři.
Muk´i seděl na posteli v náruči Soula. Hladil hebké vlasy, krk a záda. Takhle vyděšeného ho dlouho neviděl. Naposledy když se v půli noci probral z noční můry. Ale ani tehdy ho to tolik nevyděsilo. Zamračil se a stiskl štíhlá ramena. Zvedl hlavu po zaklepání.
„Jo?“ Vešel Lasair s tácem.
„Přinesl jsem mu večeři. Jak...“ Povzdechl si a zadíval se na světlovlasého muže. Přešel blíž a odložil tác.
„Jsem si jistý, že mu nechtěl ublížit.“ Snažil se. Muk´i se zamračil.
„Když viděl, jak ho děsí, měl nás zavolat.“ Řekl nesmlouvavě. Lasair se pousmál.
„Jak byses na jeho místě zachoval ty?“ Belua se zamračil a neodpověděl. Stejně ale... tady jde o jeho půvabnýho a nádhernýho Soula.
Lasair se na něj s úsměvem zadíval, jakoby četl myšlenky. Všichni to věděli. Soul byl na prvním místě. Když se jednalo o něj, vše ostatní šlo stranou.
„Chci, abys ho poslal pryč.“ Oba překvapeně sklonili hlavu. Muk´i se zeptal. Soul ho pevně stiskl.
„Ten muž... děsí mě. Pošli ho pryč.“ Muk´i si povzdechl a políbil ho do vlasů.
„Neboj se. Víš, že tě ochráním.“ Zašeptal a zvedl oči k Lasairovi. On se zamračil a šel pryč.
Vrátil se do kuchyně. Ostatní mezitím sklidili nádobí, mytí nechali jemu. Povzdechl si a pustil se do práce.
„Chceš pomoct?“ Cukl sebou a skoro upustil talíř. Bože, je vážně... otočil se a zadíval na muže.
„Je to moje práce.“ Vigor pokrčil rameny.
„To neznamená, že ti nemůžu pomoct.“ Zvedl utěrku a začal otírat umyté nádobí. Lasair ho chvíli mlčky sledoval. Vrátil se k mytí.
„Je v pohodě?“ On si povzdechl a přikývl.
„Myslim, že ano. Má toho dost za sebou. Neber si to osobně.“ Otočil hlavu a zadíval se do temných očí. Muž jemu. Zamračil se a odložil talíř.
„Jediný, koho k sobě pustí, je Muk´i.“ Pokračoval Lasair. On se pobaveně pousmál.
„Jo, jeho temnej děsivej ochránce.“ Promnul si rameno. Ještě stále na něm cítil pevný bolestivý stisk. Muž napodobil výraz a přikývl.
Solid se pousmál a přikývl. Poděkoval Soilovi, on popřál dobrou noc a odešel. Muž otočil hlavu ke dveřím do koupelny. Takže si zvyká. Na dům. Na ně. Na pocit bezpečí. Zadíval se na Glowa. On na něj. Jemně se pousmál a přešel blíž.
Opět. Lehce opatrně. Si k němu lehl a schoulil se k boku. Uvolněně vydechl a objal ho. Solid se usmál. Na mě. Objal štíhlá ramena. Vdechl vůni vlasů. Chyběl mu víc než by čekal.
Glow stál u polic plných knih a vybíral ty, které chce přečíst. Dle obalu. Ty, které se mu líbily.
„Hm. Ostatní celej den pracujou. Ty. Nosíš zdobený hávy a potuluješ se po domě. Spíš v jeho posteli.“ Muž se nadechl a polekaně otočil. Za ním stál Vigor.
„Slyšel jsem, že si je vybírá dle jejich zručnosti, ale tebe... vydržuje si tě, hm?“ Glow se zamračil. Tak to není! Nevydržuje jen... teď vlastně vydržuje nebo ne? Uvědomil si váhavě.
Muž přešel blíž. Druhý zacouval a vrazil do knihovny za sebou. To když Vigor vztáhl ruku k půvabné tváři.
„Neskutečný.“ Prohlížel si krásné rysy. Pousmál se a naklonil se blíž. Glow strnul a nebyl schopný odstrčit ho. Někdo jiný ano.
Vigor sebou praštil o jednu z knihoven a zasténal. Zvedl oči. Ironicky se pousmál.
Před mužem stál Muk´i. Tvrdý, vysoký a temný. Jakoby temnota vycházela z něho. Mračil se. Víc než jen mračil. V ruce držel dřevěnou bedýnku s nářadím. Několikrát za rok procházel domem a ošetřoval vše dřevěné. Zrovna dnes patřilo k několikrát za rok.
„Velkej temnej ochránce.“ Vstal Belua pomocí polic. Narovnal se a zacvičil s rameny.
„Ještě stále chceš tvrdit, žes mu nic neudělal?“ Mluvil Muk´i tiše ale neskutečně tvrdě. Vigor se jemně ošil.
„Ještě stále ne.“ Provokoval ho. Truhlářův výraz ztvrdl. Velké kladivo, které držel, začalo probleskávat temnými výboji.
„Hm. Takhle jsem to sice neplánoval...“ Překvapil oba. Neplánoval? Pomyslel si vyšší z nich. Pak vytřeštil oči. Belua zvedl ruku a aniž by se ho dotkl aniž by něco použil, chytl ho. Mrštil s ním o zeď.
„Tvoji smrt.“ Glow vyděšeně sledoval vstávajícího Muk´iho. On švihl svým kladivem. Vigor zastavil výboj neviditelným štítem.
„Divný, hm? Nikdy jsem k tomu nic nepotřeboval. Prostě jenom sebe.“ Sevřel dlaň a mužem začaly probleskovat výboje podobné jeho. Zvedly ho do vzduchu. Pak. Se ozval tichý hlas. Vigor překvapeně otočil hlavu a zadíval se na Glowa. Muk´i tvrdě dopadl na zem.
„Co to...“ Zacouval Belua. Vykřikl a chytl se za uši. Zpěv. Děsivý. Bolestivý. Nesnesitelný. Na pažích se mu začaly objevovat řezné rány. Na celém těle. Otočil hlavu ke dveřím. Zamračil se a rozeběhl proti otevřenému oknu. Byl pryč.
Dveře se otevřely. V nich stáli ostatní. Jejich pohledy se sešly na ležícím. Pak na Glowovi. Knihovna byla cítit magií. Magií kterou neznali. Mocnou. Temnou. Smrtící.
„Co se tu...“ Co jsi mu udělal?! Přerušil Soul Lasaira a odstrčil z cesty. Rozeběhl se k milenci.
„Muk´i? Muk´i!“ Snažil se ho probrat. Zamračil se a otočil.
„Co jsi mu... co jsi mu to proved?!“ Vstal a vydal se k němu. Do cesty se mu postavil Solid.
„Uklidni se. Nevíme, co se stalo.“ Belua se zamračil a zakroutil hlavou.
„Necítíš to? Musíš to cítit i ty. Cizí magii. Jeho.“ Podíval se na Glowa a jeho prsten začal zářit. Silným jasným světlem.
„Jdi mi z cesty!“ Trval na svém. Solid zakroutil hlavou.
„Nedovolím ti ublížit mu.“ Řekl tvrdě. Soul se zamračil a Glow jemně nadechl.
„Ale... ale on ublížil Muk´imu!“ Vyštěkl Belua a ostatní se postavili za něj. Pokud to co cítí, je skutečně Glowova magie, Soul je bude potřebovat. Solid se po nich rozhlédl. Zamračil se a sklonil hlavu. Nadechl se.
„Jak jsem řekl. Nevíme, co se stalo. Mohla to být nehoda.“ Zvedl k nim oči. Všichni se jemně zachvěli. Proto ho tolik milovali a následovali. Pomohl jim. Dal jim domov, ale hlavně měl v sobě sílu. Inspirující, charismatickou, neústupnou.
„Prostě vás k němu nepustim.“ Řekl jednoduše ale nekompromisně. Soul sklonil hlavu a jakoby se zmenšil. Přikývl.
„Počkáme až se probere... probere se?“ Zvedl nešťastně oči ke Glowovi. On stejně nešťastně pokrčil rameny.
„Co když se neprobere. Co když...“ Uklidni se. Chytl Ventus Soula a vedl k Muk´imu.
„Uložíme ho a zkusíš mu trochu pomoct svojí magií, dobře?“ Snažil se ho uklidnit. Muž přikývl a sklonil se k milenci.
Solid uvolněně vydechl a otočil se. Glow k němu zvedl oči. Nešťastný. Jako malé divoké zvíře zahnané do kouta. Vystrašené ale nádherné. Muž ho pohladil po tváři.
„Chci, abys řekl Flairovi, co se tu stalo, dobře?“ Překvapil ho laskavým úsměvem. On jeho objetím. Přikývl a pevně ho stiskl. Solid se pousmál a objal ho kolem ramen. Ne. Prostě nevěřil, že by Muk´imu úmýslně ublížil. Políbil ho do vlasů.
Solid seděl na posteli. Před ním seděl Glow a Flair. Muž mlčky sledoval, jak ti dva bez hlasu rozmlouvají. Flair se zamračil a sklonil hlavu. Solid se netrpělivě zeptal.
„Vigor.“ Překvapil ho a převyprávěl, co se stalo v knihovně. Muže okamžitě zaujalo jedno slovo. Jako bývalého vojáka. Velitele.
„Plánoval?“ Zopakoval. Flair pokrčil rameny, že víc neřekl. Solid přikývl a poděkoval. Belua se pousmál a svou zakryl ruku druhého. Povzbudivě se pousmál a odešel.
Pán domu si povzdechl a trochu Glowa překvapil objetím kolem ramen. Přitáhl si ho k hrudníku.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se. Muž otočil hlavu. Před pár dny by ho něco takového vyděsilo. Před pár dny by nebyl schopný... zadíval se do šedivých očí.
Solid je rozšířil a hleděl do modrých. Rty. Hebce a měkce hladily jeho. Jen opatrně, téměř plaše. Přivřel oči a pomalu se nadechl. Skoro vztáhl ruku a... vzpamatoval se.
„Počkej.“ Chytl štíhlá ramena a odtáhl od sebe. Počkej. Zopakoval a znovu se nadechl. Glow ho zaskočeně sledoval. Chce ho nebo ne? Tak proč... znovu se naklonil blíž a pohladil rty svými.
Solid, který se snažil srovnat myšlenky ale hlavně pocity, které ho zaplavily, ho rychle chytl. Bože. Proč mu tohle dělá? Zadíval se do nejistých očí. Povzdechl si a zničeně pousmál. Pohladil hebkou tvář.
„Neni to tak, že bych nechtěl. Ty víš, jak moc chci.“ Glow se usmál a sáhl ke košili. Solid rychle chytl jeho ruce. Zatraceně. Pomyslel se.
„Přestaň s tím. Hned!“ Řekl důrazněji než sám chtěl. Omluvně zakroutil hlavou.
„Nechci, abys to dělal z vděku.“ Vysvětlil konečně. Belua překvapeně zamrkal. Z vděku.
Ne. Nedělá to z vděku. Kvůli tomu, co se stalo v knihovně ano, ale ne z vděku. To kvůli tomu, jak se Solid zachoval. Chránil ho. Postavil se někomu mnohem silnějšímu. Někomu, kdo používá magii, přestože on sám ne. Aby ho ochránil. Protože mu na něm záleží. Protože mu věřil a on teď chce věřit jemu.
Usmál se a položil ruku na opálenou tvář. Naklonil se ke rtům. Solid se mu zadíval do očí.
„Chceš?“ Glow se znovu usmál a přikývl. Muž se jemně zachvěl a pomalu vztáhl ruce. Objal a přitáhl si ho blíž k sobě. Odpověděl polibkům. Pomalu a něžně. Glow možná chce, ale stále se bojí. Cítil to v každém polibku. Doteku. Musí ho odnaučit bát. Pomalu se svezl do přikrývek. Belua s ním.
Nadechl se, když se Solid přetočil a položil ho do peřin. Zadívali se do očí. Asi přece jen nechce. Není připravený. Bojí se. Přijal měkké polibky. Hrozně se bojí. Zavřel oči a po hrudníku ho pohladila teplá dlaň. Prsty rozhrnuly košili a hýčkaly hebkou kůži. Kopírovaly ornamenty. Každý z nich. Rty je líbaly a Glow jemně sténal pod doteky. Vzpomněl si na Soula. Tohle? Tehdy cítil?
Přizvedl bradu a stiskl prsty, které ho držely. Sevřel tělo, které v něm bloudilo. Pomalu a klidně. Jemně a měkce. Nikdy se ho nikdo nedotýkal tak něžně. Nikdy se s ním nikdo nemiloval. Nikdy v něm nikdo neprobudil touhu. Něžně spalující. Rozechvělou a šimrající. Laskavou a teplou. Milující.
Zadíval se do šedivých očí. Jeho zalily slzy. Solid se nadechl a než stačil cokoliv, Glow se k němu zvedl. Pevně stiskl a políbil na krk.
Muž vydechl a objal ho kolem pasu. Položil zpět do peřin. Setřel slzy a políbil rty. Znovu se pohl. Pomalu a klidně. Něžně ho zbavoval strachu.
Glow pomalu zamrkal. Cítil se unavený. Ale zvláštně hřejivým spokojeným způsobem. Klidný a beze strachu.
Modré oči se rozšířily šokem. Někdo mu nacpal kus látky do pusy a bolestivě stiskl tváře. Solid se šokem probral a přitom instinktivně sáhl po meči. Než stačil cokoliv, neviditelná síla s ním praštila o zeď a přitlačila k ní. Zamračeně se zadíval na Vigora. On na něj.
„Dobrý večer.“ Otočil hlavu zpět ke Glowovi. Jeho znaky žhnuly. Muž se usmál.
„Krásný, ale bez toho zpěvu k ničemu, hm?“ Dotkl se jednoho. Belua se mu zapřel v náruči. Zbytečně. Vigor ho převyšoval mohutností i silou. Převázal mu pusu.
„Co chceš?“ Zamračil se Solid. Muž k němu otočil hlavu.
„Tři věci.“ Zadíval se na něj.
„Soul je jedna z nich.“ Překvapil muže. Znovu se zamračil a zeptal se na zbylé dvě.
„Hm. Tvoje a Muk´iho smrt.“ Vysvětlil Vigor a vyděsil Glowa. Zatěkal očima, zavřel oči a snažil se ho přivolat. Solid zakroutil hlavou.
„Vážně myslíš, že ti to vyjde? Ostatní....“ Jsou proti mně slabí. Přerušil ho muž a sklonil hlavu. Zadíval se do půvabné tváře.
„Jenom ty...“ Zamyslel se a Glow otevřel oči. Dveře ložnice se rozrazily. V nich stál Flair. Za ním ostatní.
„Pust ho! Hned!“ Zamračil se Ignis a vešel. Oči mu zažhnuly. Sedící se klidně pousmál a vstal. Glow odletěl na zeď a tak jako Solid se nemohl pohnout.
„Co teď?“ Zeptal se muž. Oni se zamračili.
„Vypadni.“ Zavrčel mladík a jeho zdobená pokovaná rukavice zahořela.
Vigor si povzdechl. Místnost zaplnily černé výboje a srazily je na kolena. Všechny. Kromě Soula. Nejistě se rozhlédl. Zvedl oči k muži. Stál u Solida. Položil mu ruku na hrudník.
„Nemůžu říct, že mi to dělá radost.“ Překvapil trojici. Ostatní měli moc práce s bolestí.
„Omlouvám se.“ Solid se na něj zadíval. Nadechl se, ale slova se zastavila na jazyku. Překvapeně hleděl za něj.
Muž se otočil. Flair zářil bílým světlem. Něco šeptal. Velice tiše a nesrozumitelně. Vigor váhavě přešel blíž. Jemně zavrávoral. Vytřeštil oči a otočil hlavu ke Glowovi.
Jeho znaky zářily, sledoval Flaira. On se pomalu narovnal, hlas zesílil. Zpíval. Ukolébavku.
Jemně omráčený Belua zatřepal s hlavou a sledoval Glowa. To on to dělá nebo ne? Umlčel ho, ale on přesto zpívá... skrze něj. Je vážně tak mocnej, jak vypráví legendy. Zamračil se a vykročil. Solid vytřeštil oči a zapřel se - kouzlo povolilo. Muž k němu zvedl ruku a tím samým kouzlem pevněji přitiskl ke zdi. Pak se chytl za paži. Uvědomil si další hlas. Zpěv.
Ignis zářící bílým světlem se pomalu postavil. Zpíval. Jinou píseň. Zraňující a bolestivou. Vigor se zamračil a zavřel oči. Bouře blesků zesílila. Zpěv s ní. Přidaly se další dva hlasy. Ventus a Aqua. Pomáhali Flairovi.
Muž pomalu klesl na kolena a opřel se o ruce. Ran přibývalo a on byl víc a víc omámený. Stále se ale snažil. Neskutečně dlouho. Svezl se k zemi.
Výboje ustaly a Solid se odpoutal od zdi. Glow také a všichni se postavili nad spícího, zraněného muže. Solid se zamračil.
„Spoutejte ho a tentokrát něčim magickym.“ Stáhl mu obyčejný kožený obojek. Zvedl oči k půvabnému milenci.
„Jsi v pořádku?“ Vzal ho do náruče. Belua přikývl a objal ho. Něžně se přitulil. Ostatní na ně zaskočeně hleděli. Hlavně asi protože byli stále nazí. Sborově se pousmáli. Soul přešel blíž.
Solid si ho všiml a zlehka odtáhl Glowa. Muž se otočil a chytl župan, který mu Soul podával. Jemně zrůžověl a oblékl se.
„Děkuji a... omlouvám se.“ Uklonil se Belua jemně. Druhý přizvedl obočí. Nemusel se ptát.
„Za mé chování v knihovně.“ Vysvětlil Soul. Sklonil hlavu a zakroutil s ní.
„On je to jediné... tedy ne to jediné.“ Otočil se omluvně k ostatním.
„Ale. Jsem si jistý, že ty to chápeš. Jak osvobozující je někomu věřit. Nebát se ho a... prosím. On se neprobouzí a... mohl bys udělat to co s Vigorem, když sem přišel?“ Uklonil se znovu. Hluboce a nešťastně. Naléhavě.
„Prosím. Hrozně se bojím, že mu něco...“ Plakal. Glow pomalu vztáhl ruku a položil na světlé vlasy. Muž sebou cukl a zvedl hlavu. Druhý se usmál a objal ho. Soul se uvolněně rozbrečel a pevně ho stiskl.
Glow zvedl oči. Solid se pousmál a naklonil se k němu. Zlehka políbil a u rtů zašeptal souhlas. Krásný milenec mu vrátil polibek a vedl Soula pryč. Ostatní se zaměřili na pána domu.
„Co s nim?“ Zeptal se Ignis a dřepl si k spícímu. Solid si konečně natáhl kalhoty a přešel blíž.
„Počkáme až se probere. Chci vědět, kdo je jeho pán. Pak ho předáme úřadům.“ Překvapil je. Lasair nechápavě zopakoval slůvko pán.
„Má pána. Pro něj chtěl Soula a smrt nás dvou. Omluvil se mi.“ Překvapil je znovu. Sklonili hlavy zpět k muži. Omluvil? Pomysleli si.
„Jsem si jistý, že je to nějaký Soulův bývalý pán. Proto chci jeho jméno. Ujistit se, že ho úřady potrestaj. Pokud ne, zajistim, aby se stalo. Ještě stále znám ty správný lidi.“ Přemýšlel nahlas a trochu je vyděsil.
Soul s Glowem se zadívali na Muk´iho. Druhý z nich se posadil na postel a prsty pohladil pobledlou tvář. Položil dlaň na pevný hrudník a zavřel oči. Soul sledoval jeho záři a poslouchal tichý zpěv. Byl uklidňující a hřejivý. Utichl. Muk´i ležel dál.
Muž nejistě sledoval vstávajícího. On ho uklidnil pohled a naznačil spánek. Belua se šťastně usmál a vrhl se mu kolem krku.
Muk´i se jemně zamračil a otevřel oči. Zadíval se do stropu a chvíli nebyl schopný zapnout. Mozek. Tělo. Cokoliv. Oči se jemně rozšířily šokem a on si sedl. Jejich ložnice. Rozhlédl se a pohled se zastavil na dvou mužích. Spali. Oba. Na malém sofa, které vyrobil. Pro něj. Sledoval půvabného muže. Tiskl se k jinému, stejně půvabnému. Nohy stočené vedle sebe, schoulený u jeho boku. On ho držel kolem ramen. Muk´i je chvíli mlčky sledoval. Tak nějak spokojeně, hlavně uvolněně. Je v pořádku. Oba jsou.
„Jak je?“ Otočil hlavu. Z druhé strany postele seděl Solid. Kdy a jak? Nikdy si nevšiml, že by se pohyboval tak tiše. Přemýšlel. Pak se vrátil pohledem.
„Mám narozeniny?“ Pobavil muže a spustil nohy z postele.
„Hm. Taky mě to napadlo. Když jsem je viděl.“ Sledoval spící pár. Muk´i napodobil výraz. Pak se zamračil.
„Kde je?“ Chtěl vědět. Tentokrát výraz napodobil Solid.
„Stále tady. Promluvíme si potom, nechci, aby to Soul náhodou zaslechl. Vigorův pán je Canteas.“ Přešel hlas v šepot. Obličej druhého muže ztvrdl a dokonale zchladl. Stejně tvrdě a chladně zopakoval jméno. Solid přikývl. Muk´i otočil hlavu. Soulův poslední pán. To díky němu má ty nejtemnější vzpomínky.
„Chci s nim mluvit.“ Vstal. Pán domu ho chytl.
„Počkej. Nejdřív bys měl uklidnil Soula. Hrozně se o tebe bál.“ Temnota se někam vytratila a Soulův milenec se jemně pousmál. Přikývl a přešel k sofa. Přidřepl si a zlehka se dotkl jemné tváře.
Víčka zatěkala a odhalila světlé duhovky. Pohled se vyčistil, když si uvědomil, koho sleduje.
„Muk´i!“ Vrhl se do pevné náruče a vzbudil druhého muže. On zamrkal a promnul si oči. Zadíval se na pár. Muk´i na něj. Pousmál se a přikývl. Pamatuje si, že ho zachránil. Jen podvědomě, ale pamatuje si ji. Děsivou ničivou píseň, která jemu neublížila. Tak jako si pamatuje jinou. Příjemnou a laskavou.
Muk´i nechal protestujícího Soula v péči jeho nového nejlepšího přítele a společně se Solidem šel za Vigorem. Muž s ním šel jen pro jistotu, aby ho náhodou. Nedopatřením nezabil.
Ostatní seděli v místnosti a hlídali. Raději.
Belua, spoutaný kouzelnými okovy – Ignisova práce, zvedl oči. Zničeně je zavřel a ironicky se pousmál.
„Asi jsem vyměk. Žiješ.“ Sledoval Muk´iho. On jeho. Zamračil se a přešel blíž. Ptal se a Vigor odpovídal. O Canteasově plánu jehož součástí byl i údajný obchodník, náhodné setkání a jeho zranění. Ta měl vyléčit Soul o Glowově přítomnosti netušil.
„Měl jsem mu přinýst vaše hlavy.“ Solid zakroutil tou svou.
„Svym způsobem chápu Muk´iho, ale proč mojí?“ Vigor pokrčil rameny.
„Ten trh, na kterym jsi ho koupil. Soul neměl bejt součástí.“ Překvapil je a vyprávěl dál.
Canteas byl ve finanční krizi. Zabavili mu velkou část majetku, včetně otroků – mezi nimi byl i Soul. Všichni měli být prodáni na dražbě a peníze použity na splacení dluhů. Muž se ale domluvil s prodejcem, kterému svěřili organizaci. Slíbil mu vše, co mu ještě zbylo, pokud Soula nepostaví do dražeb. Peníze by tak shrábnul prodejce. Canteas si tím vlastně sám podkopal nohy. Když prodejce viděl jeho zoufalou posedlost, koupil Soula sám. Ještě před dražbou. Za vyvolávací cenu a chtěl víc. Mnohem víc peněz. Ty Canteas neměl, někdo jiný ano. Solid.
„Ten prodejce byl můj první cíl. No a tys Cantease přeplatil.“ Ukončil svoje vyprávění. Oni se zamračili. Muk´i zakroutil hlavou.
„Soul tě neznal. Děsíš ho, možná protože z tebe cítí jeho, ale nezná tě.“ Přemýšlel. Muž se zamračil ale nakonec přikývl.
„Nepatřim jemu. Jen si mě... pronajal.“ Sklonil hlavu. Jeho tvář potemněla. Zamračil se a zvedl k nim opět oči.
„To je ale jinej příběh. Nemusí vás zajímat.“ Vstal a zhluboka se nadechl.
„Řek jsem všechno, co vim.“ Narovnal se. Hrdý a jistý. Připravený. Solid se na něj zadíval. Zamračil se a přikývl. Ostatní napodobili výraz.
„Vážně ho musíš... co kdybychom řekli, že třeba utekl?“ Ozval se Lasair. Jeho přátelé trochu váhavě ale souhlasně přikývli. Solid se zamračil.
„Tohle všechno byly rozkazy, Glow v knihovně ne.“ Řekl nekompromisně. No, jo vlastně. Vzpomněli si a otočili hlavy k Vigorovi. Jakoby čekali vysvětlení. On zničeně zavřel oči.
„Nečekejte omluvu. Viděli jste ho. Kdo by ho nechtěl?“ Podíval se na Solida. Ten se zamračil.
„Ale nejsem Canteas, nenutil bych ho. Pak ses do toho vložil ty. Dobrá příležitost.“ Pokrčil rameny a otočil hlavu k Muk´imu. Vrátil se pohledem na Solida.
„Vydej mě. On mě nenechá utýct. Věř mi.“ Překvapil všechny.
„A já už ani nechci utíkat, ne znovu.“ Potemněl jeho pohled vzpomínkami, oni se zachvěli. Pak se mužova tvář rozjasnila a on se dokonce pousmál.
„Díky. Za tvoji laskavost. Byl jsi jediný, kdo kdy...“ Zmlkl a ucukl pohledem. Solid přizvedl obočí. Přešel blíž a přizvedl jeho obličej ke svému. Vigor znervózněl a překvapil ostatní nejistým výrazem.
„Nevim proč, ale najednou mám pocit, že bych tě měl znát.“ Zaskočil Solid sám sebe. Vlastními slovy. Zamyšleně si Beluu prohlížel. On se zamračil. Pak jemně svěsil ramena a sklonil hlavu. Zavřel oči.
„Můj pán je Liquid.“ Mužův výraz ztvrdl a on zlehka ustoupil. Zopakoval jméno. Vigor přikývl.
Solid se zamračil. Liquid. Jeho nejlepší přítel. Kdysi. Společně vstoupili do armády. Podobně rychle stoupali až se z obou stali velitelé. Byli si víc než přátelé, byli si bratři. Jen v něčem se lišili. Názoru na ně. Zadíval se na Vigora. Liquid je bral jen jako majetek, se kterým má právo zacházet, jak chce. Zacházel. S jedním z nich.
Vztáhl ruku a položil mu ji na tvář. Belua překvapeně zvedl oči.
„Vyrostl jsi.“ On se zatvářil téměř nešťastně. Solid se usmál a přitáhl si ho. Opřel o sebe. Ostatní nechápavě přihlíželi.
„Nevěřil bych, že budeš ještě žít.“ Rozhodně ne potom v jakém stavu ho viděl naposledy. Štěně. Tak mu Liquid říkal. Vždy měl modřiny a oči plné křivdy, ale tehdy.
Vztáhl ruku a zlehka odhrnul košili na rameni. Z poza něj vykukovala úzká jizva. Jistě ne jediná. Liquidův koňský bičík. Tehdy to poprvé viděl na vlastní oči. Spíš byl konečně schopný si připustit. Koho má za přítele.
Pohádali se. Víc než jen to. Do krve poprali až je museli odtrhnout. Liquida odtrhnout. Byl vzteky bez sebe, připravený zabíjet. Kohokoli.
Protože byl synem výzamného šlechtice, potichu ho odveleli. Svěřili rodině do domácí péče. Nechali hodnost, postavení a čest. Dokonce dostal vyznamenání – za své služby armádě.
Solid odešel sám a rozhodl se. Pomůže jim. Ne všem – nato neměl prostředky ani moc a ani přátele. Ale alespoň některým. Snad protože jemu nepomohl. Přehlížel rány a roky nechal trpět. Někým komu říkal nejlepší přítel.
„Omlouvám se, že jsem mu to dovolil.“ Zašeptal. Vigor se zachvěl. Zavřel oči.
„Byl jsi to jediný světlý v mym životě. Po tvym odchodu všechno ztmavlo a já si chvílema myslel, že jsi jenom výplod mý fantazie.“ Odklonil se a zvedl oči. Pousmál se.
„Pak jsem o tobě slyšel od jednoho starýho sluhy. To bylo poprvý, co jsem utek.“ Povzdechl si a zakroutil hlavou.
„Ale on mě pokaždý našel. Zápasim jeho jménem v aréně. Vyhrávám jeho jménem v aréně. Pak přišel s tímhle.“ Solid se zamračil.
„Dobrá příležitost, jak se mi pomstít.“ Vigor přikývl a sklonil hlavu.
„A vyleze z toho s čištym štítem. Kdyby se něco stalo, vina bude na Canteasovi. Prostě mě jenom někomu půjčil. Netušil na co.“ Přidal, pak pokračoval ve svém vyprávění.
„To bylo snad poprvý, co jsem se mu postavil, ale... víš, že jemu ublížit nemůžu.“ Zamračil se. Muž přikývl.
„Skoro mě zabil. Několikrát. Vždy mě nechal vyléčit a znova a znova a znova.“ Má léčitele jako je Soul. Vysvětlil.
„Už jsem prostě nemoh dál.“ Řekl omluvně. Solid zakroutil hlavou a než stačil něco říct, ozval se Lasair.
„Nechápu to. Proč bys mu nemohl ublížit?“ Vigor k němu otočil hlavu. Zamračil se. Skoro zapomněl, že jsou tu taky. Pán domu se na něj zamyšleně zadíval.
„Zavolej je. Oba.“ Podíval se na Flaira, pak Ignise. Dokonale všechny šokoval, když ho požádal ať sundá ta pouta. Mladík ho nevěřícně sledoval.
„Zešílel jsi?“ Ozval se Ventus. Solid se klidně pousmál.
„Udělej to.“ Otočil hlavu ke dveřím. V nich stál nejistý Glow s ještě nejistějším Soulem. Oba sledovali Vigora, on zaskočeně Solida. Sklonil hlavu, když ucítil dotek. Ignis chytl pouta a hlasitě si povzdechl.
„Fajn.“ Zamračil se a zavřel oči. Pouta několikrát silně zažhnula pak povolila. Mladík mu je sundal a ostražitě zvedl oči. Ostatní s ním. Jen Solid ne. Přešel blíž.
„Svlékni si košili.“ Stále zaskočený Belua ho poslechl. Aniž by se zeptal proč. Aniž by ho napadlo přemýšlet proč.
Ti, kteří stáli za ním, se sborově zamračili. Na zádech měl nespočetnou sbírku jizev po bičíku. Léta, měsíce, některé možná jen týdny staré. Říkal, že má Liquid léčitele. Proč mu je nenechá vyléčit? Přemýšleli. Solid ho chytl a otočil.
„Dokázal bys to vyléčit?“ Glow váhavě přešel blíž. Samozřejmě, ale... zvedl nechápavě oči. Jeho milenec a ochránce zakroutil hlavou.
„Ne ty jizvy... ukaž mu to.“ Poručil. Vigor zatěkal očima. Mluví... Ostatní ustoupili, když vzplál. Temným černým plamenem. Pak rozšířili oči.
Na jeho zádech vzplál jiný plamen. Rudě spalující znak. Nijak zvlášť složitý. Vypadal jako rodinný znak. Erb. Uvědomili si. Muselo to hrozně bolet. Uvědomili si pak.
Glow přešel blíž. Vigor přestal zářit. Znak setrval. Pomalu přestal žhnout. Změnil se v čerstvé spáleniny. Pak se ztratil pod jizvami po bičíku. Muž vztáhl ruku. Stále tam byl. Schovaný ale teď když už o něm věděl, viděl ho. Kopíroval tvar.
„Proto nemůže ublížit Liquidovi ani nikomu z jeho rodu.“ Otočil Solid hlavu k Lasairovi. On se zamračil a přešel blíž. Ostatní s ním a prohlíželi si znak.
Glow se nadechl a položil třesoucí se ruku na zjizvená záda. Vigor sebou mírně trhl. Léčitel zavřel oči a chvíli mlčel. Pak se jeho znaky rozzářily. Začal zpívat.
Rychle otevřel oči a stáhl se zpět. Vigorovy znaky znovu zažhnuly a pohltily jeho prsty. Jakoby se bránily. Belua sklonil hlavu ke své ruce. Zamračil se a stiskl ji. Znovu položil na mužova záda. Začal zpívat. Hlasitěji, silným zvonivým hlasem. Kouzelná pečeť se bránila.
Solid otočil hlavu. Flair, stojící vedle něj, začal zpívat. Stejnou píseň. Ostatní postupně s ním. Opět zářili bílým světlem.
Glow se pousmál a sledoval mizící jizvy. Rudě žhnoucí znak se postupně měnil v bílý. Zbělel a pak vyhasl. Záře ustaly a hlasy utichly. Muž jemně zavrávoral. Solid ho přidržel a položil Vigorovi ruku na rameno. On strnule stál. Zadíval se na své ruce. Opět vzplanul černým plamenem. Uvolněně se zasmál a vyhasl.
„Můj bože.“ Zakryl si pusu, když mu vytryskly slzy. Můj bože. Zopakoval a klesl na kolena. Opřel se o ruce. Ostatní se k němu sklonili. Zvedl k nim hlavu. Jeho obličej nedokázal vyjádřit všechny ty pocity, které ho zaplavily. Najednou. Jako malá ale silná smršť.
Muk´i mu pomohl na nohy. Podepřel. Vigor se ho trochu váhavě chytl. Temný Belua se pousmál.
„Co začít znovu? Jsem Muk´i.“ Chytl jeho ruku a potřásl si s ním. Ostatní ho napodobili.
Bělovlasý, vysoký muž otočil hlavu ke dveřím. Sluha se jemně uklonil a uvedl návštěvu. Pán domu ho rukou poslal pryč. Pak rychle vstal, když vešli jeho hosté.
Solid se pousmál nad výrazem a jistou chůzí se k němu vydal. Glow s Vigorem ho následovali. Muž si všiml naušnice v jeho uchu.
„Co to má... co to má zatraceně znamenat?!“ Vyštěkl. Jeho nejlepší přítel pokrčil rameny.
„O čem mluvíš?“ Zeptal se klidně a ještě víc muže rozčílil. On téměř vzplanul.
„To je můj otrok! Jak se opovažuješ...“ Solidův výraz se neměnil.
„Dokaž to.“ Řekl jednoduše. Liquid vybuchl a skočil proti němu. Zastavil ho Vigor a kouzlem odhodil proti zdi. Muž ho vyděšeně sledoval. Pak zvedl oči k Solidovi, který se nad něj postavil.
„Děsivý, hm?“ Usmál se. Liquid neodpověděl.
„Jeden z nejmocnějších mezi svými. Se svobodnou vůlí. Jsem vážně rád, že stojí na mý straně.“ Usmíval se muž přátelsky. Druhý byl vyděšený k smrti. Solid si k němu dřepl.
„Chceš slyšet ještě něco děsivějšího?“ Zeptal se a aniž by čekal na souhlas, pokračoval.
„Představ si, jak mocnej musí bejt ten, co ho dokázal porazit.“ Sedící dokonale zbledl. Solid se narovnal.
„Hádej, kde stojí on.“ Liquid vytřeštil oči. Muž se otočil a zadíval na Vigora.
„Udělej, co musíš. My odcházíme.“ Podíval se na Glowa. On se usmál a přikývl. Společně šli pryč.
Vigor se zadíval na sedícího. Vzplanul svým temným kouzlem. Všechny ty roky. Všechny ty rány a nadávky. Všechny mu zakřičely do uší. Zabodly se do srdce. Zvedl ruku a natáhl proti Liquidovi.
Dva muži vyšli z velkého sídla a zadívali se na ostatní. Seděli na koních a čekali na ně. Solid si vzal od Ventuse otěže svého a pomohl Glowovi vyhoupnout se na koňský hřbet. Nasedl za něj.
„Pojedem.“ Stočil zvíře.
„A Vigor?“ Zeptal se Soil. Muž pokrčil rameny, že to záleží na něm.
„Kdyby on chtěl jet s vámi?“ Všichni se podívali po hlase. Vigor se ošil, když si všiml jejich tázavých pohledů. Pokrčil rameny.
„Říkal jsi, co začít znovu, nebo ne?“ Podíval se na Muk´iho.
„Nechci začínat znovu rukama špinavýma od krve. Obzvlášť jeho.“ Dodal znechuceně.
Společně zamířili ven z města a pak k rozléhlým horám na Jihu. Vigorovi to nedalo a nakonec se zeptal.
„Proč do hor?“ Otočil hlavu k Lasairovi, jedoucímu vedle něj. On se usmál, ale Aqua ho předběhl.
„Je tam horské pleso. Úžasné místo.“ Zasnil se při vzpomínce. Ostatní s ním. Muž zakroutil hlavou.
„Co tam budem dělat?“ Nechápal stále. Muk´i se pousmál.
„Nic. To je na tom to úžasný.“
