kapitola II. - konec
Rogue seděl na svém koni. Za Howlem a vedl ho do hlavního města Horalů. Kaiserovy pevnosti. Ještě během cesty se mu snažil domluvit. Nížan byl neústupný. Zatraceně tvrdohlavý.
Nesnesitelně tvrdohlavý. Pomyslel si a držel se ho kolem pasu. Nechce, aby mu ublížili. Nebo ho zabili. Kaiser to asi neudělá ale ostatní. Přemýšlel nešťastně a čelem se opřel o široká záda.
Proč to chce řešit sám? Proč si myslí, že to vyřeší sám? V pevnosti plný Horalů. Obrovských, naštvaných a v plný zbroji. Budou rádi, když je nezabijou ještě než vjedou do města. No. Možná nezabijou. Je vážně vysoký. V koženém kabátě, který mu ušil, by si nikdo nemusel všimnout. Obzvlášť když si nechá tu kapuci. Přemýšlel. Možná by se ke Kaiserovi přece jen mohli dostat. Těžko říct, zda je to ale výhra.
Oba se zadívali na město s pevností. Brány byly otevřené a dovnitř se hrnuly horalští správci se svými družinami. Ulice byly plné vojáků. Rogue se zachvěl. Nikdy jich neviděl tolik pohromadě.
Howl pobídl koně, ten se opět pohl. Mladík se zamračil a pevně muže stiskl.
„Stojím za tebou, dobře?“ Chvěl se jeho hlas. Muž se nadechl a otočil v sedle. Zadíval se do šedivých očí. Laskavě se usmál a sklonil se k němu. Horal zamrkal a překvapeně hleděl do modrých očí. Na rtech něžný polibek cizích. Nížan se odtáhl a pohladil ho po tváři.
„Pokud se něco semele, drž se zpátky.“ Rogue nešťastně zakroutil hlavou. Howl ho pohladil úsměvem.
„Jsem si jistej, že se s Kaiserem domluvim. Nemusíš se bát.“ Otočil se a koleny stiskl koně, zvíře zrychlilo tempo. Horal vytřeštil oči. Žertuje?! S Kaiserem?! Na pokraji války?! Zvedl oči k muži. Bože. Kdo si ksarku ten šílenej Nížan myslí, že je?
Projeli bránou města a Rogue se trochu uklidnil. Na ulicích si jich nikdo nevšímal a nakonec stáli na nádvoří pevnosti.
Howl sesedlal a zvedl hlavu. Mladík obratně seskočil a přikývl. Nechali koně koněm a vydali se do pevnosti. Nikdo je nezastavil. Procházeli chodbami a následovali hlasitý hovor. Oba se rozhlédli po sále plném vojáků. Někde na konci bylo křeslo s mohutným stolem. Na něm mapa, nad ní Horalští velitelé a jejich pán. Vysoký, temný a rozlobený. Kaiser.
Rogue se zachvěl. Nikdy ho neviděl ale věděl, že přesně takhle vypadá. Opíral se o stůl, za ním. V jeho křesle seděl půvabný světlovlasý muž. Tvářil se nešťastně.
Proti Kaiserovi stál světlovlasý Horal. Také rozlobený. Všichni byli. Rozhlédl se mladík. Zvedl oči. Howl sledoval světlovlasého Horala a zvědavě poslouchal. Zaposlouchal se také.
„Tomu přece sám nevěříš! Tohle by neudělal!“ Opíral se muž o stůl. Pán Horalů se zamračil.
„Věřim, nevěřim. Mám dost přesvědčivej důkaz. Jeho armádu na hranicích.“ S nim v čele. Dodal. Muž se temně zamračil.
„Děláš chybu a já se toho nebudu účastnit!“ Řekl tvrdě. Kaiser zavřel oči a mlčky přemýšlel. Ostatní velitelé ne.
„K sakru, ta slečinka z Nížin musí bejt zatraceně okouzlující, když kvůli ní tak slintáš. Hm. Docela rád bych ji viděl.“ Pobavil jeden ostatní. Horal k nim zvedl oči. Velitelé zacouvali.
„Neznáš ho. Vůbec nic o něm nevíš, tak se ho neopovažuj špinit.“ Zalézal jeho hlas za nehty a drtil srdce strachem. Jen dvě z nich pohladil. Nížanovo, sedícího v Kaiserově křesle a Howlovo. Pousmál se a vykročil. Rogue ho nejistě sledoval.
„To stačí, Lairde.“ Položil mu ruku na rameno. Světlovlasý Horal se nevěřícně otočil. Kaiser a malý Nížan zpozorněli. Muž se usmál a otočil hlavu k jednomu z velitelů.
„Máš přiležitost.“ Stáhl si kapuci. Všechny luky, všechny meče, všechny zbraně v místnosti na něj namířily. Rogue muže nejistě sledoval. Luk v ruce. On zavřel oči.
„Hm. Nepřipadá vám to trochu přehnaný? Uhnul bych sotva třem.“ Rozhlédl se lehce pobaveně po místnosti plné čepelí a šípů. Několik v jeho těsné blízkosti.
„Uhnul bys minimálně pěti.“ Ozval se Kaiser. Nížan se pousmál a otočil k němu hlavu. Vůdce Horalů zakroutil svou.
„Už jsi úplně zešílel? Co tu ksakru děláš?“ Pak si povzdechl a rozhlédl se.
„Schováte to? Na to, jaká to podle vás má bejt slečinka, se ho dost bojíte.“ Řekl temně. Vojáci sebou cukli, schovali zbraně a cítili se trochu hloupě. Rozlédli se mezi sebou a pak se prohledy vrátili na něj. Na Nížana. Stejně vysokého, jako byli oni. Pokrčil rameny.
„Snažim se očistit svý jméno a zabránit válce.“ Chytl se stolu. Laird stojící vedle něj si všiml. Kaiser také. Pozorně si ho prohlíželi. Muž pokračoval.
„Taky. Bych uvítal tvou pomoc.“ Překvapil všechny. Rogue se zamračil a postavil se k němu.
„Omlouvám se, můj pane, ale... potřebuje se posadit.“ Podepřel Nížana, jen pro jistotu. On k němu sklonil hlavu a usmál se. Mladík jemně zrůžověl. Tsar. Zašeptalo srdce. Nemůže tomu uvěřit. Vůdce Nížanů. Tsar. Pomyslel si.
„Děkuju, ale to neni nutný.“ Položil mu ruku na rameno a stiskl. Přes svá slova se o něj zapřel. Ta cesta přes Hory ho unavila. Víc než by čekal, ale nechce, aby si všimli. Zvedl oči ke Kaiserovi. Horal sledoval svého drobného druha.
„Jsi Horal?“ Zapomněl nachvíli na válku a prohlížel si půvabného muže. Rogue téměř vylétl z kůže. Než stačil cokoliv, ozval se jeden z velitelů.
„Bohužel ano, jmenuje se Rogue. Chtěl se stát tvým strážcem.“ Pobavil sám sebe. Kaiser k němu otočil hlavu.
„Co ti na tom připadá tak zábavný? Měl napjatej luk dřív než vy jste vytáhli zbraně.“ Praštil ho svými slovy do obličeje. Mladík zamrkal. Všiml si? Sledoval nejistě muže. On se vrátil pohledem na něj.
„U zdí jsou židle.“ Rogue nechápavě zamrkal. Pak mu došel význam slov. S úsměvem přikývl. Protáhl se mezi Horaly a snažil se, co nejtišeji přetáhnout velkou těžkou židli. Laird mu pomohl a Nížan se s díky posadil. Zvedl oči ke Kaiserovi. Muž ho sledoval. Zamračil se a zvedl hlavu.
„Chci si s Tsarem promluvit o samotě a v klidu, tak zmizte. Vy dva zůstaňte.“ Kývl na dva Horaly, otočil se na Shielu. Všiml si pohledu. Usmál se a příkývl. Nížan ho pohladil úsměvem a šel se přivítat se svým pánem. Objal ho kolem krku a pevně stiskl. Tsar se usmál a objal ho zpět.
„Jsem rád, že jsi v pořádku. Rád bych si konečně poslech tvojí verzi, toho co se stalo. Až bude čas.“ Dodal. Shiela přikývl a odtáhl se. Jeho pán otočil hlavu k vůdci Horalů.
„To tažení neni můj nápad.“ Vysvětlil hned na okraj. Kaiser se posadil do křesla a zakroutil hlavou.
„Hm. To už mi došlo, ale kdes ksarku celou tu dobu byl?“ Zamračil se.
„V jeho posteli.“ Kývl hlavou k mladíkovi a pobavil dva muže. Naprosto úmyslně. Rogue se na něj zamračil. On se usmál a vysvětlil.
„Zraněnej. Snažili se mě zabít. Naštěstí mě ale našel tenhle malej lovec.“ Kaiser se zamračil. Tak se mu to nezdálo. Laird se zamračil a zeptal se za něj.
„Kdo?“ Chtěl vědět. Tsarův úsměv zmizel. Oči zchladly, zároveň je ale zaplavila bolest.
„Vadas a pár dalších.“ Světlovlasý Horal znechuceně zakroutil hlavou a Shiela sklonil svou. Kaiserův obličej potemněl. Měl ho zabít, když měl příležitost. Tsar pokračoval.
„Předpokládám, že to on se za mě vydává. A snažim se věřit, že jen proto ho následujou. Kvůli oddanosti ke mně, ne kvůli...“ Zamračil se a opřel do křesla.
„Kdybys ty poručil, půjdou za tebou nebo ne?“ Zvedl oči. Kaiser se zamračil ale přikývl, že asi ano. Nížan pokýval hlavou.
„Na to spoléhám. Většina z nás nechce ostrej konflikt, nemám pravdu?“ Otočil hlavu k Shiele. Muž přikývl. Tsar otočil hlavu ke Kaiserovi. Zamyšleně ho sledoval.
„Jestli si tě Vadas na hranicích všimne dřív než ostatní, nechá tě roztrhat.“ Nížan příkývl.
„Proto potřebuju tvojí pomoc.“ Kaiser se pohodlně opřel a přemýšlel. Tsar ho mlčky sledoval. Zamračil se a pokračoval.
„Je ale taky možný, že se pletu a oni se postaví na jeho stranu. Nevěřim tomu, ale... musim s tim počítat.“ Hleděl to temných očí.
„V tom případě ho vyzvu. Jeden na jednoho. Vítěz rozhodne, co dál. Vadas to přijme, ví o mym stavu.“ Kaiser zavřel oči. Věděl, že tohle bude plán b. Rogue se Shielou vytřeštili oči. Oba začali protestovat. Muž je umlčel rukou a sledoval Kaisera.
„Nemám moc velkou šanci, ale musim to zkusit. Udělal bys to taky, bejt na mym místě.“ Horal se zamračil. Nelíbilo se mu to. Nesouhlasil s tím. Ani trochu. Předhodit ho tomu bastardovi. Zraněného a... zatraceně. Vstal a opřel se o stůl. Hlasitě si povzdechl..
„Budeme se držet toho, že tě budou následovat. Dobře? To bude náš plán.“ Zadíval se mu do očí. Tsar se klidně pousmál a přikývl. Velitel Horalů vztekle zaklel a vykročil někam pryč.
„Měl jsem ho tehdy zabít.“ Zavrčel temně. Ksakru, kdyby ho tehdy zabil. Zhluboka se nadechl a otočil.
„Kdy chceš vyrazit?“ Zeptal se. Nížan pokrčil rameny.
„Ty víš, jak to tam vypadá. Kolik času máme.“ Tmavovlasý vůdce zakroutil hlavou, že moc ne. Poslední Kaunisova zpráva byla, že většina Nížanských vojsk se utábořila k odpočinku.
„Nejste na dlouhý pochody, hm?“ Pobavil svého soka. Zakroutil hlavou.
„Někteří. Takže ráno pravděpodobně zaútočí.“ Kaiser přikývl.
„Než sem vtrhnul Laird.“ Zvedl oči k Horalovi. Ten ho pokáral pohledem.
„Řešili jsme, jestli nezaútočit první. V noci. Získat výhodu, ale...“ To nemáte v krvi. Doplnil ho Tsar. Muž zakroutil hlavou. Nížan se nadechl a přikývl. Vstal.
„Dobře. Potřebuju převázat rány a...“ Sklonil hlavu ke svému potrhanému oblečení, které zakrýval kabát. Byl dlouhý až na zem, krátký chlup dovnitř.
„Něco pod a zbraň.“ Poručil si. Kaiser přikývl a Tsar dodal, že pak můžou vyrazit.
Rogue seděl v chladné ložnici a sledoval postaršího léčitele. Rozvázal poslední z ran a zhodnotil.
„Měl bys zůstat v posteli. V klidu. Pohyb jim neprospívá.“ Nížan se pobaveně usmál
„Pokusim se. Podívej se na jeho.“ Kývl hlavou a zašel do koupelny. Mladík nejistě zamrkal ale poslušně se svlékl. Nechal si rozvázat zranění a ošetřit.
„Jsou čerstvé. Hluboké. Ty bys rozhodně neměl vylézat z postele.“ Rogue se zamračil. Nesmysl. Jak by mohl? Musí jet... Rozšířil oči a překvapeně otočil hlavu. Cože? Zadíval se nechápavě na Nížana. Jemně zrůžověl.
Byl umytý, voňavý, vlasy vlhké. Na sobě tmavé kalhoty. Jaktože si nevšiml, že je... Vzpamatoval se a zamračil. Zakroutil hlavou.
„Chci, abys tu zůstal.“ Zopakoval Tsar svá slova a znovu ho pohoršil. Horal se zatvářil odmítavě.
„Nejsi můj pán. Nemusím tě poslouchat. Chci jet.“ Trval na svém. Nížan se na něj zadíval. Napodobil výraz.
„Požádám Kaisera. Poručí ti to.“ Pokrčil rameny. Rogue vytřeštil oči. Svěsil ramena a sklonil hlavu.
„Nechci tu zůstat. Chci jet s tebou. Prosím.“ Řekl téměř nešťastně. Tsar si povzdechl.
„Pochop mě. Jsi zraněný a... Nechci se o tebe bát.“ Hleděl do šedivých očí. Jemně se zachvěly.
„Já... já o tebe. Zešílím tu. Jenom bezmocně čekat.“ Řekl tiše. Muž se na něj zadíval. Sklonil hlavu a pobaveně se pousmál.
„Ty mi dáváš.“ Překvapil ho a přešel blíž. Položil ruce na ramena a čelem se mu opřel o temeno. Povzdechl si a chytl krásný obličej. Zvedl k sobě.
„Malej, sladkej, půvabnej Horal.“ Usmíval se. Rogue zrůžověl a rozechvěle mu hleděl do očí. Chce ho znovu... někdo vešel.
Tsar mírně zakroutil hlavou a neodvracel pohled od mladíka. Kaiser lehce omluvně pokrčil rameny.
„My jsme připravený.“ Oznámil. Nížan se pousmál.
„My skoro taky.“ Odehnal ho rukou. Horal napodobil výraz a zmizel za dveřmi. Muž hleděl do šedivých očí. Rogue byl dokonale rudý.
„Už to zvládnem sami, díky.“ Nečekal Tsar až léčitel odejde a sklonil se. Dveře se zavřely a on se vpil do rozechvělých rtů. Mladík se přerývaně nadechl a hleděl do modrých očí. Zářily. Jako dva modré diamanty.
Se setměním vyrazili. Mladík dostal čisté oblečení a toulec plný šípů, koně odmítl. Chtěl toho svého. Pohladil zvíře. To on ho dovedl... zvedl oči. Před ním jel Tsar, v koženém kabátě s mečem a štítem u sedla. Vedle něj Kaiser. Kolem pár dalších, které už poznal jmény. Laird, Duke, Verik, Talon pár dalších a půvabný Shiela. V bílé kožešině vypadal téměř nadpozemsky. Zbytek vojáků vyjel už odpoledne.
Cestovali velký kus noci. Rychle a bez zastávek, ještě před svítáním byli na místě. Rogue se rozhlédl po připravujících se Horalech. Otočil hlavu k světlovlasému muži, který jim vyšel naproti. Kaunis – Kaiserův bratr. Chytl jeho koně a tázavě se na něj podíval.
„Co se děje? Prej nějaký změny.“ Kaiser obratně seskočil na zem a pomohl Shiele. Ze zvyku.
„Roan ti nic neřek?“ Muž si povzdechl a pokrčil rameny.
„Prej mě nechce připravit o to překvapení.“ Pobavil je. Tsar se pousmál a sesedlal.
„To překvapení budu já.“ Horal vytřeštil oči a otočil hlavu ke Kaiserovi. Ten s úsměvem příkývl.
„V celý svý kráse.“ Vydal se k ostatním velitelům. Shiela za ním. Světlovlasý Horal se vrátil pohledem na Nížana.
„Uznej, o tohle jsem tě připravit nemoh.“ Vzal ho vysoký mohutný muž kolem ramen a upřímně se zasmál výrazu. Jeho druh se konečně vzpamatoval a zakroutil hlavou.
„Máš smrtelně nebezpečnej smysl pro humor.“ Pousmál se a přivítal s pánem Nížanů. On pohledem zkontroloval svého malého lovce a následoval Horaly. Rogue šel za ním.
Vůdce Horalů mluvil s rudovlasým mužem v černém. Informoval ho o situaci v nížanském táboře.
Se svítáním stály dvě armády proti sobě. Připravené k boji.
Kaiser sedící na temném koni sledoval řady ve světlé zbroji. V jejich čele seděl Tsar. Na bílém koni. V nádherném bílo-zlatavém brnění. Propracovanou přilbu s hustou koňskou žní bílé barvy nasazenou. Nejvyšší velitelé kolem něj.
Horal otočil hlavu. Nic neřekl, přesto jezdec vedle něj přikývl. Muž se zamračil a stiskl svého koně. Zvíře se pohlo. Ostatní kolem ho následovali.
Nížané v první řadě se nadechli a měli silnou chuť zacouvat. Lehce polekanými pohledy sledovali přibližující se skupinku. Velitelé ne tak vyděšeně také. Jeden z nich otočil hlavu. Jiný, čekající o pár řad dál, opětoval pohled. Pokrčil rameny a popohnal koně. Muž se pousmál a udělal to samé. Několik dalších s nimi.
Tsar něco vztekle zavrčel, ale nezbylo mu nic jiného. Napodobil své muže a vydal se Horalům naproti.
„Zatim dobrý.“ Ozval se Kaunis. Bratr přikývl a zastavil koně. Nechal Nížany přijet blíž a pohledem sledoval Tsara.
„Nestojíme o žádné dohody, jednou k tomu prostě muselo dojít.“ Vyštěkl voják po Tsarově pravé ruce. Horal mu věnoval pohled a muž se mírně zmenčil.
„V pořádku, my taky ne.“ Otočil hlavu zpět k pánovi Nížanů.
„Jen si chceme promluvit.“ Není o čem! Vyštěkl jiný velitel. Kaiser přivřel oči. Ještě jeden a skopne je. Vážně ano. Nadechl se.
„Tsare?“ Řekl jednoduše. Nížané se nadechli. Slova zadržel muž, který si sundal kapuci.
„Zabte ho!“ Vyštěkl Tsar v brnění a velitelé se pohli. Horalové zakryli Nížana, koně se rozutekli a dva vojáci upustili meče. V dlaních zabodlé šípy. Rogue už držel další. Vojsko za jeho zády se pohlo. Kaiser zvedl sevřenou pěst. Jeden z velitelů zastavil stejným způsobem Nížany a oněměle hleděl na Tsara. Otočil hlavu k tomu svému. Muži stojící vedle něj také.
„Co to má...“ Zamračil se.
„Je to jen nějaký trik!“ Vyštěkl druh, držející se za ruku. On pokrčil rameny.
„Snadný zjistit, sundej tu přilbu.“ Poručil tiše. Tsar k němu otočil hlavu.
„Jak se opovažuješ!?“ Zasyčel. Muž přizvedl obočí.
„Vadas?“ Vydechl. Nejvyšší velitel Tsarových vojsk si vztekle stáhl helmu.
„Záleží na tom?! Udělal jsem jen to, k čemu on neměl odvahu!“ Zamračil se na skutečného Tsara. On opětoval pohled.
„Hm. Zdálo se mi, že mu je trochu velký.“ Nevšímal si velitel jeho slov a prohlížel si ho. Přesněji jeho v brnění. Vadas vybuchl a Horalové se pobaveně pousmáli. Je. Mu trochu velký. Všimli si.
„Je nás víc, pokud teď zaútočíme. Jeho zabijeme. Nemaj šanci!“ Snažil se Vadas a sledoval Kaisera.
„Prober se. My nemáme šanci. Podívej se na ně. Polovina našich hystericky uteče a zbytek sežerou za živa.“ Pobavil muž Horaly znovu. Nížan se vztekle zamračil a zvedl proti němu svůj meč.
„Říkal jsem ti, že jednou budu mít toho tvýho výsměchu dost!“ Byl vzteky bez sebe. Ponížený a zahnaný do kouta. Muž se spokojeně pousmál a protáhl.
„Jedno slovo a jsem celej tvůj.“ Vadas se zamračil a začal něco prskat. Pak rozšířil oči. Na krku ho zastudilo ostří meče. Pomalu otočil hlavu a zadíval se do zlatých očí. Nikdy v nich neviděl podobný chlad. Nikdo z nich.
„Nezasloužíš si smrt v boji.“ Mračil se Shiela. Jeho půvabná krása byla najednou nezvykle mrazivá.
„Já, můj bratr teď Tsar.“ Řekl chladně a rudovlasý Horal za jeho zády otočil hlavu ke Kaiserovi. Pohledem se ptal. Muž trochu zaváhal. Druhý se zamračil a udělal krok. Kaiser ho rychle chytl.
„Ne takhle.“ Zakroutil hlavou a postavil se k Shiele. Chytl jeho ruku na meči. Pomalu přiměl spustil. Nížan k němu nešťastně zvedl oči.
„Litoval bys toho. Věř mi. Znám tě.“ Usmál se Kaiser laskavě. Shiela se zamračil.
„Ale...“ Rozšířil oči a přitiskl se k muži. On jeho mečem vykryl ostří jiného a než stačil víc, z Vadasova hrudníku trčel šíp. Pak se teprve vzpamatovali ostatní. Otočili hlavy. Rogue držel svůj luk a nejistě hleděl na mrtvého Nížana.
„Ten... ten Horal zabil...“ Zasténal nížanský velitel, když ho jiný odzbrojil a zkroutil mu ruku za záda.
„Ten Horal chránil Tsara, na rozdíl od vás.“ Řekl chladně a zvedl oči k ostatním. Drželi Vadasovy zpřízněnce. Otočil hlavu k Tsarovi.
„Odvoláme je, ale slyšet by to měli od tebe. Žádný slitování, nezaslouží si ho. Ani po smrti.“ Kývl hlavou a vedl muže ke svým. Ostatní ho následovali.
„Kdo je to?“ Zeptal se zvědavě Kaunis. Tsar se pousmál.
„Hm. Řek bych, že můj novej nejvyšší velitel. Jmenuje se Howl. Vždycky jsem ho trochu podezíral, že musí mít horalský předky.“ Pobavil je a otočil hlavu k mladíkovi. Zamračil se a přešel blíž. Pohladil ho po vlasech. Rogue sebou cukl a zvedl oči. Zakroutil hlavou. Muž se laskavě usmál a přitáhl si ho.
„Nemohl jsi jinak.“ Zašeptal mu do vlasů. Horal se zamračil a objal ho.
Nížané nadšeně přivítali svého pána a byli rádi, že k boji nakonec nedošlo. Ve skutečnosti zůstali na hranicích, propleteni s Horaly a všichni oslavovali. Rozdělali několik ohňů, jedli a pili. Horalové byli stále jen hloupí barbaři a Nížani slečinky z města, ale tu noc to nebylo podstatné. Dokonce se sjeli další z nejbližších měst a vesnic a přivezli jídlo a pití.
Kaunis spokojeně sundal svého krásného Nížana z koně a políbil. Vedl k Tsarovi, aby mu ho představil.
Muž seděl vedle Kaisera a tak jako ostatní se bavil Roanovými historkami. Před ním seděla Jenny jeho mladá krásná žena. Měla zavřené oči a s úsměvem poslouchala. Tak jako ona před Roanem seděl Rogue před Tsarem. Téměř spal. Unavený po několika náročných dnech. Přesto nedokázal usnout. Opíral se o pevnou náruč a nedokázal vnímat hukot kolem. Měl svůj soukromý. Ve své hlavě. Je po všem, nebo ne?
Pozdě po poledni se vojska začala pomalu rozpadat. Všichni ještě veselí a rozjaření z nočních oslav. Tsar se rozloučil s horalskými veliteli a namířil ke Kaiserovi. Horal se pousmál.
„Až příště přijedeš na návštěvu, ohlaš se předem.“ Pobavil Nížana. Přikývl a podal mu ruku.
„Díky, Kaisere.“ Muž ji přijal a přitáhl si ho. Objali se.
„Jsem rád, že jsi v pořádku. Doufám, že tam podobnejch Vadasů nemáš víc.“ Tsar se pousmál. Jo, to on taky. Odklonili se. Nížan otočil hlavu k mladíkovi, čekajícímu s ostatními.
„Můžem?“ Překvapil jeho i muže. Všiml si.
„Jedeš se mnou nebo ne?“ Rogue zrůžověl ale s úsměvem přikývl a postavil se k němu. Jeho pán se zamračil.
„Hej. Neřek jsem, že... chtěl jsem z něj udělat svýho velitele.“ Řekl nesouhlasně a šokoval mladíka.
„Špatný, já z něj chci udělat svýho milence.“ Usmál se Tsar klidně a šokoval ho mnohem víc.
„Ty máš Shielu, já jeho. To je fér, nemyslíš?“ Dodal a Kaiser nemohl jinak než souhlasit. Velice nespokojeně a nerad přikývl. Nížan se usmál a raději vedl mladíka ke svým, než Horal vyvolá další válku. On je zamračeně sledoval. Něco zavrčel a otočil se. Zadíval se do jantarových očí. Vztek byl ta tam.
