kapitola II. - konec
Tricky ležel v posteli a hleděl do stropu. Nevidím tě tak. Zaznělo mu v uších. Jemně se zachvěl a srdce s ním. Povzdechl si a lehl si na bok. A jak? Ho tedy vidí? Zachumlal se do peřiny.
Jako lehkého rebela? Možná. S ohledem na jeho minulost. Jako dobrého přítele svého bratra? Vzhledem k tomu, že ho přivedl k nim domu. Jako hráče? Nezkušený mládě? Povyražní? Náhodnýho milence? Známost? Bože! Tak hrozně rád by věděl, jak ho vidí. Sledoval studenty zaplouvající do budovy.
Do hajzlu. Vždyť na tom přece vůbec nezáleží. Co si o něm nějakej Nicola myslí. Vzdyť ho nechce. Neni jeho typ. Vážně. Nikdy se takhle nechoval. Nikdy takhle nepřemýšlel. Proč se kvůli němu chová, jako idiot?
Hm. Možná je prostě po tom všem přecitlivělej. Kdo by nebyl? Hm. Možná by se ho moh jednoduše zeptat. Usoudil a zvedl oči, když se někdo postavil k jeho lavici. Povzdechl si. To nemůže myslet vážně. Stáhl si sluchátka.
"Ahoj máš večer čas?" On začal kroutit hlavou. Potřebovala bych pomoct s něčím ohledně počítače.
"Promiň, Page, dneska nemůžu." Dívka si povzdechla.
"Dobře, tak snad jindy." Uvidíme. Otočil hlavu k učiteli a dál si jí nevšímal.
Zadíval se na jednoduchý nápis. Rozhlédl se, ani sám přesně nevěděl proč. Nedělá nic špatnýho. Vzal za kliku a vešel. Přizvedl obočí. Musel zaplatit vážně dost aby z přítele dostal adresu. Teď. Začínal chápat proč. Bylo to. Působilo to. Domov. Jakoby přišel domů.
Otočil hlavu a zadíval se na černovlasého muže. Jemně se usmíval. Připomínal Nicolu. Očima, postojem, vším. Tak proč na něj nepůsobí tak jako on?
Tricky oplatil úsměv i pozdrav. Po otázce mohu nějak pomoci, přikývl.
"Hledám, Nicol..." Vytratil se hlas, když si pohled všiml muže. Společník se otočil.
"Je mi líto ale Nicola má dnes plno." Vlastně asi téměř většinu večerů, ale pokud...
"Nechci nikoho jinýho." Přerušil ho mladík.
"Hm. Mohu ho zavolat a můžeš se s ním zkusit domluvit." Nabídl muž. Jo, to by šlo. Pomyslel si a přikývl. Muž se usmál.
"Zatím se můžeš posadit..." V pořádku, děkuju. Počkám tady. On kývl hlavou a šel pryč.
Tricky sklonil hlavu. Nadechl se. Blbost. Otočil se a vyklouzl ze dveří. Chová se vážně jako hlupák. Proč sem a proč takhle? Chce tak moc vědět, co si myslí nebo byl zvědavý na... zvedl oči k ceduli. Asi oboje. Vydal se rychle pryč.
"Hm, divný." Zakroutil společník hlavou. Nicola se zadíval na dveře. Chytl kliku a vyšel ven, rozhlédl se.
"Jak vypadal?" Muž se pousmál.
"Světlý vlasy, výrazný oči. Takovej ten rebel s andělskym ksichtíkem." Potěšil muže. Znáš ho? Zeptal se. On přikývl a šel zpět ke své společnosti. To tedy nečekal. Ne od Trickyho. Že za nim sám přijde. Hm. Očividně tím překvapil i sebe. Pousmál se pobaveně možná spíš jemně a jeho dvě společnice zrůžověly. Zvedl k nim oči.
"Kde jsme to byli?" Obě se přerývaně nadechly při pohledu do šedivých očí a nedokázaly si vzpomenout. Už si asi nikdy nevzpomenou.
Tricky čekající na zídce schodů téměř obezřetně sledoval přicházejícího Nikitu. Když ho mladík pozdravil tradičně ospalým, nepřítomným pozdravem, trochu se uvolnil. Když mu pak začal vyprávět o svém novém objevu, dokonale se uklidnil. Kráčel vedle něj a pobaveně poslouchal.
"Mimochodem, Nicola vzkazuje, že dorazí trochu později. Tak prý na něj máš chvíli počkat." Šokoval ho, usmál se jeho výrazu.
"Netušil jsem, že se scházíte." Nescházíme. Pomyslel si Tricky temně ale neřekl.
"Hm tak dneska to asi taky nepůjde." Omlouvám se, neposlouchala jsem, jen jsem šla za vámi. Usmála se Page omluvně. Tricky chvíli přemýšlel čí společnost je menší zlo.
"Promiň." Jeho. Zašel do učebny, Nikita za ním. Povzdechl si a zadíval se na světlovlasého mladíka.
"Vim, jak se cítíš." Pobavil ho Tricky. Nebo možná ne. Dodal a sledoval drobného černovlasého mladíka, u kterého Tracy stál. Nikita se zamračil. Co to ksakru.... Zuřil v duchu. Spolužák se rozloučil a vydal se ke dveřím. Přizvedl obočí, když si všiml mladíků. Pozdravil pokývnutím hlavy a šel pryč. Menší z přátel se svezl do své lavice.
"Tak se to vyřešilo samo, hm?" Usmál se větší. On přikývl. Jo. Zdá se. Zabručel.
Tricky vyšel před školu. Dnes sám. Nikita měl ještě pár dalších hodin. Rozhlédl se. Muž očividně ještě nedorazil. Sklouzl pohledem k zídce schodů. Vydal se k ní. Zarazil se. Do hajzlu. Přece vážně neplánuje čekat na něj. Vydal se pryč. Zastavil.
Ke kraji silnice přijelo Nicolovo auto. Tricky instinktivně zacouval do davu. Přizvedl obočí. K vozu seběhla Page a chvíli se bavila s řidičem, nasedla a odjeli.
Mladík stál a nechápal. Sklonil hlavu. Co to ksakru? Kdyby měl alespoň jeho telefon. Možná by mohl zavolat... k čertu s tim! Rázoval si to pryč. Co to zatraceně mělo znamenat?
V potemnělé ráno ve velice temné náladě dorazil do školy. Po něm nijak zvlášť veselý Nikita. Při pohledu na přítele se tvář rozjasnila.
"Pěknej den?" Proč jako? Nechápal.
"Hm. Nicola se celej den neukázal doma, takže?" Usmíval se. Tricky se zamračil.
"Takže nic. Se mnou nebyl." Překvapil mladíka. Zopakoval poslední slovo. Druhý zakroutil hlavou.
"Ale měl na tebe přece čekat." Možná, ale odjel s Page. Překvapil ho ještě víc.
"Page? Proč s ní? Nevim o tom, že by se znali." Přemýšlel Nikita. Tricky se zadíval na příchozího učitele.
"To se fakt neptáš toho pravýho." Zabručel a ukončil story Nicola. Nikitův bratr. Což nebylo zas až tak snadné. Musel téměř silou zašlapávat své vlastní myšlenky do prachu a špíny nejtemnějších koutů mysli, protože dobrovolně se prostě nechtěly vzdát. Neustále vykukovaly na světlo a nutily ho na muže myslet. Škodolibě, bezcitně a vytrvale.
"Bože, co na něm vidí?" Nechápal Nikita a sledoval Tracyho obědvajícího s černovlasým mladíkem.
"Jdu za Page." Když se cítí on špatně, musí se cítit i někdo jinej a ona bude. O to se postará. Vnucovat se jeho bratrovi. Musela se mu vnutit, jinak to prostě nemohlo být. Vstal.
"Jdeš?" Tricky, který si prohlížel svou poštu, zvedl oči. Kam jako? Ptal se výraz. Fajn, jdu sám. Odešel mladík. Tricky se za ním zadíval. Hm, když neni po jeho, umí bejt pěkně nepříjemnej, hm? Sklonil hlavu zpět k počítači. Ne, ne, ne, ne. Mazal nabídky k práci.
Zarazil se a otevřel jeden ze vzkazů. Všechny zadupané myšlenky a pocity se silou vymrštily zpět.
"Prej dneska nepřišla do školy, já ho fakt nechápu." Povzdechl si Spolužák.
"Posaď se." On nejistě sklonil hlavu.
"Co se..." Hned! Přerušil ho mladík. Nikita si nejistě klekl. Tricky k němu natočil monitor.
"Co to k sakr..." Zbytek věty zamumlal do přítelovo dlaně. On mu nasadil sluchátka a zapl video.
"Ahoj zlato. Zkoušela jsem to po dobrém, ale tak to s tebou prostě nešlo. Tak to zkusíme po zlém. Potřebuju malou laskavost a myslím, že kvůli tady panu dokonalému, mě neodmítneš, hm?"
Nikita nejistě sledoval bratra sedícího na židli, měl svázané ruce i nohy a roubík. Horní polovinu těla nahou.
"Musím říct, vybrat si tedy umíš. Vždy jsem si myslela, že ty Nikitovo pitomí poskoci přeháněj ale on je fakt... hmmm, nemám slov." Posadila se Page muži do klína a prsty zkoumala vypracovaný hrudník.
"Hrozně ráda bych ho vyzkoušela, ale on asi nebude chtít, hm?" Povzdechla si.
"Přijď sám, ke mně domu. Zbytek na místě."
Video skončilo a Nikita nechápavě zvedl oči k Trickymu. On se zamračil.
"Víš, kde bydlí?" Spolužák nejistě zakroutil hlavou.
"Fajn, ve škole by to měli vědět." Zaklapl notebook a vstal. Nikita rychle s ním.
"Nechceš..." Mám snad na výběr? Zjistim, co chce a dám jí to. Menší z mladíků se zamračil. Doběhl většího.
"Počkám do rána. Pak půjdu pro pomoc." Tricky k němu sklonil hlavu. Jen přikývl.
Zadíval se na vysoký činžák. Zhluboka se nadechl a vydal se ke vchodu. Výtahem vyjel do jednoho z pater. Rozhlédl se po dlouhé chodbě. Našel správné dveře a zaklepal.
"Vítej." Pustila ho Page dál. Jsi tu rychle. Usmála se.
"Kde je?" Zamračil se. Znovu se pousmála a vedla ho dál do bytu. Trickyho svět se jemně zachvěl. Cítil rychlou tupou bolest na zátylku. Pak se vše ztratilo v temnotě.
Jemně se zamračil a zamrkal. Měl pocit, že se pozvrací. Posadil se. Bože. Promnul si obličej. Vzpomněl si a rozhlédl. Prázdná místnost a... Srdce mírně poskočilo. Rychle vstal. Pokoj se zatočil a s ním jeho žaludek. Přesto přešel ke svázanému muži.
“Jsi v pořádku?” Nicola jemně přikývl. Mladík se uvolněně usmál a stáhl mu roubík. Sklonil se k poutům. Všiml si pár temných modřin a ranek na krásném těle. Očividně se bránil.
“Probral se.” Ozvalo se za ním. Otočil se. Jim. Zadíval se na dva muže.
“Co po mně chcete?” Jeden se usmál.
“Vážně se musíš ptát, s ohledem na tvou minulost?” Zeptal se a hodil mu pytlík s ledy. Tricky se zamračil.
“Fajn, pomůžu vám s čim chcete. Ale jeho puste.” Přiložil si sáček na krk.
“To snad žertuješ, s tvým nadáním na útěky.” Ozvala se Page, stojící za muži. Nicola nejistě sledoval, jak sebou mladík trhl.
“Odkud...” Záleží na tom? Uděláš, co chceme a tvůj miláček bude v bezpečí. Konec diskuze. Sklonil hlavu.
“Co přesně chcete?” Chtěl vědět.
“Nabouráš se do počítače. To je vše, co potřebuješ vědět.” Usmála se Page. Do jistého adresáře. Upřesnila. Přizvedl obočí.
“To je celý?” Kvůli tomu tohle všechno? Řekl nechápavě a překvapil trojici i svázaného muže ironickým až sarkastickým tónem hlasu.
“Soukromej počítač?” Ujišťoval se. Dívka přikývla. K čemu pak potřebujete mě? Nechápal a šokoval je ještě víc.
“Jak k čemu? Má opravdu... jeho počítač je jako...” Vykoktala dívka téměř. Proč má pocit, že se karty obrátili a on má najednou navrh? To oni jsou tu ti s esy v ruce! Tricky zakroutil hlavou.
“Amatéři.” Rozčílil je a chtě nechtě pobavil Nicolu. Přes situaci, přes bolestivě spoutané končetiny, přes chlad a stuhlost těla.
“Co to... nezapomínej...” Rozčiloval se jeden..
“Má rodinu, ten váš... cíl?” Přerušil muže. Přikývl. Děti? Pokračoval mladík. Opět přikývli.
“Fajn, potřebuju jména a.... data narození.” Nechápavě na něj hleděli.
“Největším kamenem úrazu všech bezpečnostních systému jsou sami majitelé a.... jejich hesla.” Vysvětlil jim.
“Obzvlášť rodiče. Nějakých devadesát procent z nich používá data nebo jména svých ratolestí.” Jeden z únosců přizvedl obočí. Tricky se pobaveně usmál.
“Nemám pravdu?” Muž se zamračil.
“Fajn. Jdeme.” Hlídej ho. Podíval se na Page. Přikývla. Muži vedli mladíka pryč. Dívka sklonila hlavu ke spoutanému.
“Teď když jsme sami, co se trochu pobavit?” Sedla si mu do klína a objala ho kolem krku.
“Předveď mi ten tvůj šarm a možná ti sundám pouta, abysme mohli pokračovat.” Sklonila se k jeho rtům. Zadíval se jí do očí.
“Vzhledem k tomu, že nemáš klíče, se asi nedohodnem.” Cukla sebou a odtáhla se. Pousmála se.
“Hm. Tak co jen tak pro zábavu? Jsem dobrá. Věř mi.” Muž se zatvářil pobaveně.
“Díky, ale já si rád vybírám svý partnery sám. A obvykle to nejsou ty, co mi drží nůž na krku.” Pobavil ji.
“Možná bys to měl přehodnotit, už kvůli tomu noži na krku.” Usmívala se a hleděla mu do očí. On jí.
“Risknu to.” Hlasitě si povzdechla. Bože, s tebou neni zábava. Nechápu, že lidi platí a předháněj se, aby s tebou mohli bejt. Vstala a šla pryč. On sklonil hlavu a čekal.
Za malými okny se pomalu vyhoupla noc a město zalil noční život. Muž byl hladový a unavený, ale nedokázal usnout. Nebál se o sebe, bál se o Trickyho. Ty řeči o útěku a jeho pohled v očích. Přes jistotu ve slovech, byl rozechvělý. A ne z neznámeho a nejistoty, co přijde. On to věděl.
Ozvala se rána. Dveře. Nicola zvedl oči a uvolněně se pousmál. Je v pořádku. Jeden z mužů strčil mladíka do dveří a zabouchl. On se rychle otočil.
“Co to ksakru. Měli jsme... dohodu!” Zabouchal na dveře. Zaklel a s sklonil hlavu. Zatraceně. Věděl, že to nebude jednou a dost. Nadechl se a otočil. Zadíval se do šedivých očí. V potemnělé místnosti jen tušil jejich barvu.
“Ještě tě neznásilnila?” Pobavil muže. Možná to zkusí později. Pobavil on jeho. Tricky přešel blíž. Zamračil se.
“Je mi to líto. To kvůli mně...” Nemůžeš za to, Tricky. Přerušil ho Nicola. Mladík zakroutil hlavou.
“Mohl jsem tušit, že to přijde...” Znovu? Doplnil ho on, když nepokračoval. Pohled modrých očí se zachvěl. Bylo to zřetelné i v šeru kolem. Tak přece jen. Pomyslel si sedící. Stojící se zamračil. Rozhlédl se.
“Hm.” Rád pomůžu. Tricky nechápavě otočil hlavu. Přizvedl obočí a nebyl si jistý jestli má zrůžovět nebo se mračit. Asi zvládl oboje najednou. Povzdechl si a přešel k muži. Posadil se na jeho stehno. Překvapeně zamrkal. Nicola se k němu zlehka přitulil a uvolněně vdechl vůni. Zavřel oči.
“Nemusíš se bát, ať se v minulosti stalo cokoliv, teď je to jiný.” Řekl měkce. Tricky si až nešťastně povzdechl. To ano tehdy tam nebyl nikdo, kdo by ho... vztáhl ruce a objal muže kolem krku. Stiskl. Nicola se usmál a chvíli si tiše užíval objetí.
“Proto jsi skončil?” Zeptal se. Mladík otevřel oči.
“Vlastně ano. Drželi mě několik týdnů v podobnym sklepě a dost si vydělali.” Zamračil se.
“Už ani přesně nevim, jak se mi povedlo utýct. Prostě jsem využil situace. Otevřených dveří a jenom běžel za světlem. Nevnímal nic, jenom tu vidinu svobody.” Povzdechl si.
“Zamířil jsem přímo k místním strážcům a řekl jim, kdo jsem a co se mi stalo. Myslel jsem, že mě ochrání a...”
“Oni místo toho zveřejnili tvou totožnost.” Vydechl Nicola ironicky.
“Místo aby využili... neskutečný.” Zakroutil hlavou. Tricky přizvedl obočí a odklonil se. Přikývl.
“Mám záznam. Kamkoliv přijdu, u mýho jména se objeví rudý vykřičníky. Je to...” Zakroutil hlavou.
“Slyšel jsem, že v Krystalu se dá ztratit.” Očividně ne. Povzdechl si. Nicola se pousmál.
“Hm. Já myslim, že s tim půjde něco udělat.” Až se odsud dostanem. Mladík přizvedl obočí.
“Jsi si nějak jistej.” Že se odsud dostanem. Dodal. Muž bez zaváhání přikývl.
“Stoprocentně.” Překvapil ho. Pak ještě víc, když se k němu naklonil a nenuceně políbil. Jakoby to dělal každý den. Tricky zapomněl reagovat natož protestovat. Tupě hleděl do šedivých očí. Sklopil zrak ke rtům. Nic neřekl a svezl se muži do náruče. Zavřel oči a odmítal dál přemýšlet. Nicola se jemně usmál a políbil ho do vlasů.
“Měl byses zkusit vyspat.” Neusnu. Zabručel mladík.
“Alespoň to zkus.” Trval muž na svém. Tricky ukolébaný hlasem, teplotou a blízkostí se vzdal. Propadl se ještě hlouběji do pevné náruče a prostě usnul. Během pár minut.
'Deset dvacet, Nicola.' Cukl sebou a probral se. Skoro upadl na zem. Přitiskl se k jemně chladnému tělu. Zamrkal a vzpomněl si. Zadíval se na spícího muže. Zlehka se zachvěl. Musí mu být zima. Pomyslel si on a rozhlédl.
"Hm." Svlékl si školní sako a přehodil přes široká ramena. Muž sebou podobně trhl a otevřel oči. Zvedl k mladíkovi. Vyčistily se a i on si vzpomněl. Tricky se na něj zadíval. Vztáhl ruku a prsty mu jemně vytřel ospalky. Muž kýchl. Druhou noc tady a takhle. To se podepíše.
"Díky. I za to sako." Mladík se o něj opřel.
"Je to sobecký, ale jsem rád, že tu jsi." Řekl omluvně. Nicola se pousmál.
"Já taky." Mladík se nejistě odklonil.
"Hm. Rvalo by mi srdce vědět, že jsi někde sám. Spoutanej a vystrašenej." Tricky se zatvářil odmítavě.
"Nejsem vystrašenej." Zamračil se. Pak si povzdechl. Tak moc. Zamumlal a zadíval se do šedivých očí. Naklonil se blíž. Nicola se usmál půlkou úst a čekal.
Oba sebou cukli a zvedli oči ke dveřím. Z poza nich se ozval výkřik. Následovalo ticho, po kterém přišla rána. Na pád to byl zvláštně tupý zvuk. Vyměnili si nejisté pohledy. Spíš jakoby sebou někdo praštil o dveře. Shodly se pohledy.
Oba se polekaně nadechly. Přišel další křik, delší a bolestnější. Mnohem.
Tricky se postavil. Něco narazilo do dveří. Někdo. A polekaně plačky naříkal. Zámek zacvakal. Dveře se otevřely a dovnitř vpadl jeden z únosců. Doslova. Zůstal ležet na zemi. Oba ho vyděšeně sledovali. Zvedli oči.
Srdce se zastavila. V otvoru dveří stála vysoká postava. Temný stín neurčitého tvaru. Jakoby rozmazaný, rozmlžený. Jeho obrysy se vlnily vzduchem jako temné cáry. A ten zvuk. Uvědomili si. Něco jako. Vrčení. Chychotání. Desítky hlasů, možná stovky. Vrčivě, chraplavě šeptaly. Bylo to... povědomé.
Temnotu prostoupilo světlo. Na malý okamžik vykreslilo siluetu. Pár rozšířil oči. Desítky drobných postaviček, stovky malých očiček, tisíce ostrých zoubků. A mezi nimi on. Děsivější, než co kdy viděli. Temnější. Byl to jen krátký zablesk. Nebyli si jistý zda skutečný, ale do smrti ho nezapomenou. Což možná nebude tak dlouho trvat. Napadlo oba. Pak zamžourali ve světle pokoje. Nicola se uvolněně nadechl.
"Joshuo." Překvapil Trickyho. Zná toho děsivýho chlapa? Nechápal. Za mužovo ramenem se objevil druhý. Byl jako vlídné pohlazení. Tricky zamrkal. Eliot. Zašeptalo srdce aniž by muže kdy potkal.
"Díky bohu." Vešel do místnosti. Joshua s ním. Sklonil se k ležícímu. Pár si nebyl úplně jistý, ale něco mu podalo klíče z únoscovo kapsy.
Chytl pouta a odemkl. Nicola poděkoval a s jeho pomocí vstal.
"Jsi v pořádku?" Zaskočeně přihlížející Tricky otočil k Eliotovi hlavu. Přikývl.
Muž se laskavě usmál. Tak pojď. Uchopil ho jemně a vedl pryč.
"Vem si auto." Počkám tu a dorazim. Ozval se Joshua. Eliot přikývl a chytl klíče.
Vezl pár nočním městem. Tricky seděl schoulený u Nicolovo boku a neřešil kam. Rozhlédl se po prázdném clubu. Pohled se zastavil na dvojici sedící u baru. Nikita a Tracy. Menší z mladíků se zachvěl a rozeběhl se k bratrovi, vrhl se mu do náruče.
Muž ho políbil do vlasů a stiskl. Pak Nikita stejně pevně objal přítele.
"Neříkal jsi, že počkáš do rána?" Usmál se Tricky jemně.
"Snažil jsem se." On se znovu pousmál. Díky. Zašeptal a políbil ho na čelo. Mladík se něžně přitulil.
"To já." Zamumlal. Eliot jim všem rozlil pití a chvíli mlčky seděli na baru.
Ve dveřích se objevil Joshua.
"V pořádku?" On přikývl. Tricky nejistě zvedl oči k Nicole.
"Nezabil je, nebo tak něco." Eliot, který zaslechl poznámku se pobaveně pousmál.
"Je to trochu neuvěřitelné, ale on patří k těm dobrým." Pobavil milence.
"Pojďte, dnes přespíte tedy." Vybídl je. Dovedl do vyššího patra, kde měl byt. Ukázal jim pokoje. Pak zmizel s Joshuou ve své ložnici. Tricky se posadil na postel. Zvedl oči k Nicole, který se k němu postavil.
"V pořádku?" On přikývl. Vztáhl ruce a chytl se muže kolem pasu. Čelem se mu opřel o břicho. Jo, je vážně přecitlivělej. Nicola se k němu sklonil a objal ho kolem ramen.
"Umejem se a půjdem spát, dobře?" Zašeptal mu do vlasů. Tricky přikývl. Udělali přesně, jak Nicola řekl. Umyli se a šli spát. V objetí usli.
Někdy odpoledne druhého dne se probrali a Eliot je přivítal snídaní.
"Mám pro tebe čisté oblečení. Pak bys, myslím, měl jít s Joshuou." Mladík se lehce zakuckal. S ním? Proč proboha s ním? Přemýšlel ale nezeptal se.
Zvedl oči k Nicole. Srdce poskočilo. Přecitlivělej. Prohlížel si ho. To on je zločinec, ne já. Vypadat takhle hned po ránu. Pomyslel si nevrle a raději se vrátil ke své snídani.
Nejistě seděl vedle řidiče a přemýšlel, co se děje. Přizvedl obočí. Bratrstvo? Sledoval nechápavě areál. Nic přece neudělal. Nebo udělal, ale přinutili ho. Muž bez problémů a bez otázek zajel do garáží a provázel mladíka budovou až k dvoukřídlým dveřím. Zaklepal a vešel. Mladík ho následoval. Zadržel dech. Chris, Dominika, Rob, Zoe, Ami, Sebastian a Ray. Ale hlavně. Seymor. Sledoval nejistě Strážce. On se usmál a vstal.
"Dobrý den." Uklonil se jemně. Tricky udělal to samé.
"Mé jméno je Seymor, rád tě poznávám... Tricky." Mladík trochu zrůžověl a zdvořile odpověděl.
"Joshua mi zběžně řekl, co se stalo včera. Od tebe bych rád slyšel celý příběh."
"Celý příběh?" Nebylo to poprvé nebo ano? Tricky zakroutil hlavou a následoval muže.
Převyprávěl mu. Jim průběh prvního únosu a co následovalo. Chris i jeho přátelé zakroutili hlavou.
"Co to bylo za pitomce." Uklouzlo Zoe. Mladík k ní nejistě otočil hlavu.
"Hm. Joshua mi to navrhl a myslím, že ostatní budou souhlasit." Zvedl oči k Rytířům. Jako jeden přikývli. Seymor se vrátil pohledem na nechápajícího Trickyho. Pousmál se.
"Jak by se ti líbilo stát se Rytířem?" Překvapil ho. Mladík zamrkal a zopakoval poslední slovo. Seymor přikývl.
"Pomůžeme ti zbavit se minulosti a té nálepky, co ti pleskli na čelo." Pobavil své strážce.
"A využijem tvých schopnotí. Někdo jako ty se vždy hodí, o tom jsme se už párkrát přesvědčili." Usmál se na Ami. Dívka se jemně pousmála.
"Tak co myslíš?" Podíval se opět na Trickyho.
"Jako že budu regulérní Rytíř?" Strážce přikývl.
"Samozřejmě budeme brát ohled na tvé studie." Tricky se usmál.
"To zní jako dohoda." Podal mu ruku. Uvědomil si to a zrůžověl. Smí se to vůbec? Seymor mu bez váhání podal svou a stiskl. S ní srdce. Příjemným laskavým stiskem.
"Dobře, myslím, že nejlepší bude svěřit tě Ami." Otočil opět hlavu k dívce. Přikývla.
"To je asi vše. Rád bych ještě poseděl a popovídal si s tebou." Povzdechl si a Trickyho překvapila upřímnost v jeho hlase.
"Bohužel ale musím jít." Vstal. Myslím, že ode dneška budem mít spoustu příležitostí. Dodal a mladík rychle vstal a jemně se uklonil.
"Děkuju." To my. Usmál se strážce a společně s Chrisem a Zoe odešli. Ostatní strážci se také rozešli. Zůstala jen Ami.
"Provedu tě." Nabídla. Brzy si Tricky uvědomil, že spojením provedu tě nemyslela prohlídku budov ale systému bratrstva. A oba vtaženi do svého světa, zapomněli na čas.
Dívce zavibroval telefon v kapse. Rozšířila oči.
"Kolik je?" Zkontrolovala rychle čas. Bože.
"Ahoj, omlouvám se... dobře." Zavěsila a otočila hlavu k Trickymu.
"Zbytek ti ukážu později. Chceš odvézt?" Přikývl.
Dovedla ho do garáží. Mladík přizvedl obočí. Neni to... Prohlížel si světlovlasou dívku. Usmála se.
"Zdravím jsem Alice. Pro přátele." Podala mu ruku. On jí a představil se.
"Jistě, tak to kvůli tobě jsem se dnes v noci nevyspala." Mladík nechápavě přizvedl obočí. Alice se usmála.
"Když Ami slyšela, koho to byl Joshua v noci zachraňovat a z koho se pravděpodobně stane rytíř, nemohla dospat." Tricky s úsměvem sklonil hlavu k dívce. Zrůžověla a zamračila se. Půvabný. Pomyslel si.
"Ale moje." Objala Alice dívku kolem ramen jakoby četla myšlenky. Oba se pobaveně pousmáli a Ami ještě víc zružověla.
"Domu?" Usmála se Alice a políbila mračící se dívku na spánek. Tricky přikývl.
Ráno místo do školy zamířil do Bratrstva.
"Dobrý den, jsem Tricky... totiž Patrick Flash." Opravil se. Hm. Možná měl nejdřív zavolat, jen tak si sem nakráčí a čeká...
"Jistě, vítej u nás." Překvapil ho strážce a pustil dál.
Večer seděl ve svém bytě, se smlouvou na stole a klidným, uvolněným pocitem nového začátku. Lepšího. V Bratrstvu se k němu všichni chovali ne jako k zločinci ale profesionálovi. Dost Rytířů za ním přišlo jen protože o něm slyšeli a chtěli ho poznat.
Než se nadál, týden byl pryč a on půl dne trávil ve škole a druhou v Bratrstvu. Byl vytížený ale spokojený. Svým způsobem. Povzdechl si a sledoval Nikitu sedícího na dřevěné desce stolu. Na jeho lavici seděl Tracy a věnovali se obědu. Menší z mladíků zářil jako malé půvabné slunéčko, ale tak nějak jinak než dřív. Přirozeně.
Tehdy v noci, když nervózně čekal na Trickyho, automaticky zamířil k Tracymu. Aniž by si sám všiml, jak se k nim dostal, stál u jeho dveří a zvonil na zvonek. Nejdřív mu samozřejmě vynadal, jaktože se tak snadno vzdává. Jeho se nikdo takhle snadno nevzdává! Pak se mu vrhl do náruče a našel v ní oporu.
Když se vše uklidnilo a on zjistil, že černovlasý mladík je Tracyho bratranec, který se zrovna přistěhoval, vynadal mu znovu. Pak se mu vrhl do náruče a nepustil. Uvolnil tím sice lavinu puklých srdcí a zklamání ale on byl spokojený.
Vážně spokojený. Pomyslel si Tricky a sledoval je. Zamračil se a sklonil hlavu. Měl by být taky. Má čistý záznam. Živí se tím, co ho baví. Legálně. A líbí se mu patřit k Bratrstvu. Jakoby měl najednou za sebou rodinu. Velkou a starostlivou. Tu svou nikdy nepoznal, takže to bylo... neměl slov. Ale stále. Něco mu chybělo. Něco.
Nervózně přecházel pod jednoduchým nápisem a snažil se zklidnit. Alespoň trochu zmírnit tlukot srdce a roztřesení prstů. Bože! Zastavil se a nadechl. Jak to probůh ten parchant dělá?! A proč za nim ksakru od té doby nepřišel?! No. Vlastně se mu nemůže ani moc divit. Znovu se nadechl a vzal za kliku. Vešel.
Rozhlédl se po clubu a oči hledaly. Nenašly. Zamračil a chtěl odejít.
“Zdravím, ty jsi...” Otočil se. Černovlasý společník se pousmál. Jsi to ty. Usmál se.
“Hledáš Nicolu?” Mladík se zamračil ale přikývl. Muž se znovu pousmál.
“Je mi líto, leží doma s chřipkou nebo něčím.” On si vzpomněl. No jistě. Už tehdy v noci... hlupák. Je hrozný hlupák.
“Díky.” Kývl hlavou a ztratil se za dveřmi.
Ještě mnohem nervóznější se postavil před dveře do bytu. Odhodlal se a zaklepal. Nic se nedělo. Je pozdě, možná by měl přijít... srdce se vypařilo.
“Pojď dál.” Zachraptěl Nicola a otevřel mu dveře.
“Omlouvám se jestli jsi už...” Nespal jsem. Přerušil ho muž. Pití? Nabídl a pak se posadili do obýváku.
“Neměl bys ležet?”
“Nejsem na tom tak špatně, ale do práce nemůžu.” Povzdechl si. Tricky pokýval hlavou a přemýšlel, co dál. Zvedl oči.
“Omlouvám se, že jsem nepřišel dřív. Mám teď hodně nabitej program a...” Nicola se jemně pousmál, pak se rozkašlal.
“Já vím, slyšel jsem, že tě zapřáhli.” Tricky s nehraným nadšením přikývl.
“To ano, ale je to úžasný. Pochop. Je to Bratrstvo a já jeden z nich. Nikdy bych nevěřil...” Rozzářil se a dokonale tím Nicolu odzbrojil. Muž se pobaveně pousmál a sklonil hlavu.
“Jsem za tebe rád.” Tricky zmlkl a zadíval se na něj. Něco. Zašeptalo srdce. Ne. Něco ne. On. To on mu chyběl. Chtěl se s ním o vše podělit. O svoje pocit, zážitky... nikdy nic podobného necítil. A nebyla to přecitlivělost, jak si myslel. Vše se uklidnilo, vše vyřešilo, vše se rozeběhlo tím správným směrem a přesto. Usmál se. Potřebuje, aby u toho byl on.
Vstal a přešel k němu. Chytl za ruku a postavil.
“Dopovím ti to zítra, jsem hrozně unavenej.” Vedl do ložnice. Nicola se spokojeně usmál a mlčky ho následoval.
