kapitola II. - konec
Malá skupina Ochránců dorazila k provizornímu velkému stanu. Kolem něj stáli vojáci v různých uniformách, kteří se nevešli dovnitř.
Za poslední měsíce se situace značně změnila. Démoni získali převahu a lidé ztratili důvěru v Ochránce. Hlavně asi díky Ashleymu a přátelům, kteří dávali dohromady armády.
Tady a dnes se měla konat válečná porada. Dokonce měli přijet i zástupci Ochránců. Samotný Simeon se svými veliteli. Nechtěl zůstat mimo.
“Zdá se, že jsme dorazili včas.” Usmál se a vešel do stanu. Hrdě procházel mezi různorodými vojáky až k mohutnému stolu uprostřed stanu. Na něm ležely mapy a plány boje.
Nad stolem se nakláněli velitelé i obyčejní vojáci.
Z pár slov příchozí pochopili, že se nejedná o plán obrany ale naopak útoku. Simeon se zamračil a vešel do debaty.
“Smím?” Všichni přítomní ztichli a zvedli hlavy. Blonďák v rudém kabátku se zamračil, ale kývl hlavou místo pozdravu.
“Zasvětíš mě ty nebo někdo jiný?” Zeptal se muž úštěpačně. To ale přítomní nevnímali. Ne. Víc na ně působila jeho krása a vznešenost Paragona.
“Vezmu to na sebe.” Odpověděl muž bez nadšení a nabídl mu místo u stolu. Nathanielovo srdce vykřiklo. Několikrát. Zdá se mu to nebo... zavřel oči. Poslouchal mluvícího muže. ´Omlouvám se.´ Zaslechl někde mezi.
Otevřel oči a vykoukl zpoza Luciova ramene. Opálená pleť a několikadenní strniště, částěčně schované pod šálou. Karamelovo-medové oči. Zachvěl se. Zná je.
Muž mluvil tiše ale jistě a velitelsky. Mluvil o nijak složitém plánu útoku a uzavření hlavní brány, která spojovala podsvětí se světem lidí. To bylo jeho hlavním cílem.
Ostatní kolem souhlasně přikyvovali. Mluvil stručně a rozumně. Nic nesliboval a přiznal, že to bude velice nebezpečné, ale ne nemožné.
Celou dobu své řeči hleděl Simeonovi do očí. Když skončil, muž zakroutil hlavou.
“Hezky mluvíš o zavření brány, ale jak to chceš udělat? Nemá kliku, počkej vlastně ani dveře.” Pobavil sám sebe. Ashley před něj hodil starý smotaný svitek.
Muž si ho vzal a rozmotal. Snažil se ale neskryl svůj šok. Zamračil se a vyžádal si soukromý rozhovor. Bojovník neochotně přikývl a šel s ním ven. Ochránci se mezi sebou rozhlédli.
“Odkud to máš?”
“Našel jsem o nich zmíňku na svých cestách. Zaujalo mě to a vyhledal si víc v Knihovně Ochránců.” Pokrčil muž rameny.
“Cože?! Jak si dovoluješ... už nejsi Ochránce, nesmíš...”
“Přestaň štěkat, Simeone. Copak na tom vážně tolik záleží? Našel jsem způsob, to je to hlavní nebo ne?” Přerušil ho Ashley. Muž něco zabručel.
“Našel jsem všechny až na jeden.” Šokoval ho ještě víc. Paragon se zamračil.
“Který?” Ashley sáhl do své brašny a vytáhl několik zašlých listů. Podal mu je. On si prohlédl několik shodujících se obrázků a popisů. Zatvářil se všelijak. Bývalý Ochránce zpozorněl.
“Ty víš, kde je.” Četl z jeho výrazu. Simeon se zamračil ale připustil, že ano.
“Věděl jsi o všech, mám pravdu? Přesto jsi nic...” Zakroutil Ashley hlavou. On s ním.
“Není jisté, že budou...”
“Otevřely jí!” Zvýšil muž hlas.
“Jenom proto ji nemusí zase zavřít!” Vyštěkl druhý. Bojovník zakroutil hlavou a sebral mu listy.
“Kde je?” Simeon se zamračil.
“Simeone. Prosím.” Řekl Ashley mírněji. Paragon se znovu zamračil ale přikývl.
Všichni přítomní sledovali Ashleyho, který se protahoval davem. On si to namířil ke svým přátelům a něco všem pošeptal. Beze slova s ním šli pryč.
Nathaniel otočil hlavu k Lukovi. Pokrčil rameny a vyhledal pohledem Simeona.
“Ashley mě pověřil, abych vám všem řekl, co bude následovat.” Ujal se hrdým hlasem slova.
“Vysvětlil mi svůj plán a já mu rozumě vysvětlil, že je bláhový. Je mi líto. Vím, že vám dal naději, ale bohužel byla falešná. Není možné žádným způsobem zavřít bránu mezi našemi světy.” Šokoval všechny. Vojáci začali jeden přes druhého protestovat.
“Prosím! Já vím, jak se teď cítíte. Věřte mi. Už to trvá dlouho a my jsme všichni unavení. Ale proto se přece nebudeme chytat stébla trávy, které nám někdo podává.” Řekl vlídně a dotkl se srdcí kolem. Příkývli. Muž se pousmál a pokračoval.
“Nejlepší bude vrátit se domů a bránit dál naši zemi před nájezdy démonů.” Ukončil svou řeč. Vojáci měli sílné nutkání okamžitě odejít a poslechnout ho. Začali se rozcházet.
“Jsem to jenom já nebo vám to taky připadalo jako snůška keců?” Zamračil se Luke. Po dlouhém přátelství s Paragonem se vcelku i dobře naučil odrážet jejich Přesvědčovací kouzlo. Saul přikývl.
“Nevěřím tomu, že by to Ashley jen tak vzdal. Ne potom, co jsem o něm slyšel.” Oba otočili hlavu k Nathanovi. Zamyšleně sledoval Simeona.
“Musíme zjistit, co mu to ukázal.” Řekl jednoduše.
Všichni tiše procházeli chodbami základny Ochránců zde ve městě. Až do pokojů samotného vůdce.
“Jak se chceš...” Zmlkl Nathan, když k němu Luke zvedl ruku. Poklepal si na ucho a naznačil, že něco slyší. Jeho společníci zpozorněli.
Co nejtiššeji pootevřel dveře. Zaposlouchal se do rozhovoru. Simeon a hluboký vrčivý hlas. Něco v něm stavělo chlupy na těle a přimělo srdce utíkat někam pryč, někam daleko. Co nejrychleji.
Vyplašeně se mezi sebou rozhlédli a poslouchali.
“A co ostatní?” Ptal se hlas.
“O ty se nemusíš bát. Jedinej, kdo je žene dopředu, je Ashley. Když zmizí on, zmizí naděje.” Odpověděl Simeon. Jeho společník něco zabručel a chvíli mlčel.
“A ty artefakty?” Chtěl vědět.
“Nikdo jiný o nich neví. Jeho k nim dovedla čistá náhoda. Věř mi.” Hlas opět něco zabručel, tentokrát výhružně.
“Jestli zjistím, že lžeš. Naše dohoda padá a já vymažu všechno, co je ti drahý, z povrchu země.” Překvapil tajné posluchače. Opět se mezi sebou rozhlédli.
“Stačí, abyses zbavil Ashleyho a jeho přátel. Oběma nám tím ušetříš trápení.” Hlas souhlasně zabručel, že to ano.
“Zvláštní, když jsem ho viděl... řekl bych, že má v sobě něco z Paragona. To, jak ho ostatní následují, jeho charisma...”
“Nechtěj mě rozesmát. Neni nic víc než špinavej tupej Bojovník.” Vyštěkl Simeon. Hlas se pobaveně pousmál.
“Fajn, dva dny cesty. Pak sledovat Nadi po proudu od kaňonu Zapomnění.” Připomněl si a nevědomky poradil Nathanovi s přáteli.
Muž nečekal a vydal se pryč. Dvojice rychle za ním.
Mohutný rudooký démon otočil hlavu k pootevřeným dveřím. Simeon k nim rychle přešel.
“Proboha, někdo nás asi...” Řekl zděšeně.
“Nebudu za tebe řešit všechny tvý problémy.” Rozvlnil se divoce černý plášť a on se ztratil v okně. Paragon se zamračil a vydal se chodbou pryč.
“Co chceš dělat?” Zastavil ho Luke.
“Musíme jim pomoct.” Zamračil se Nathaniel a zašel do jejich pokoje. Dva muži nevěřícně za ním.
“Sami?” Ujištoval se Saul. Luke ho utišil rukou.
“Proč?”
“Co tím myslíš, proč? Jsme přeci Ochránci a on je poslal na smrt.” Připl si Nathaniel dlouhý plášť.
“Možná, ale proto to něděláš.” Odvětil Ranger bez váhání. On k němu zvedl oči. Zamračil se.
“Mysli si, co chceš. Půjdu klidně sám.” Odešel z místnosti. Luke si povzdechl a šel za ním. Saul také.
U vchodu čekal Simeon. Trojice se zamračila.
“Pro Ashleyho a jeho přátele.” Odpověděl Nathan na otázku, kampak se to vydali. Muž se zamračil.
“Vraťte se do svých pokojů, hned.” Mluvil tak jako vždy suveréním přesvědčivým hlasem. Luke se Saulem se už skoro otočili na podpatku a šli zpět. Nathan se zamračil.
“Ne.” Jeho přátele se uvolnili. Simeon se mu zadíval do očí.
“Nepatří k nám, zradil Ochránce. Zaslouží si...” Snažil se a příjemný hlas se pomalu vlnil vzduchem až k...
“Ne, nezradil Ochránce, postavil se tobě a to tě tak zžírá. Proto si ho prodal a nenávidíš ho.” Přerušil ho druhý Paragon rázně. Jeho oči žhnuly dvěma modrými plameny. Simeon se zamračil.
"Jestli projdete těmi dveřmi, už nejste Ochránci." Nathan se zamračil a beze slova kolem něj prošel. Jeho přátelé s ním.
Ashley se rozhlédl po malé armádě. Otočil hlavu k Thalii. Žena k němu. Oba drželi meče – připraveni v bojovém postoji. Bariéra kolem nich začla slábnout. To byla chvíle, kdy přišla řada na ně. Okamžik, kdy Linsey vstřebávala magii ze svého okolí, aby mohla vytvořit novou bariéru.
Elektrické výboje naposledy probleskly a nadobro zmizely. Démoni v první řadě, popálení kouzlem a proto snad ještě vzteklejší než obvykle, se vrhli dopředu.
Thalie vykryla ránu svým štítem a sklonila se před jinou. Třetí zastavil namodralý štít kolem její ruky. Rychlým pohledem poděkovala Cedrikovi při otočce a silným úderem usekla démonovu hlavu. Ashley zabodl ostří hluboko do démonovo prsou a otočil hlavu vedle sebe.
“Sakra.” Snažil se vytáhnout meč. Zapřel se nohou. Kolem obrovského démona se najednou vytvořil fialový oblak. Jakoby mu kůží, očima i nozdrama pronikal do těla. Zavrávoral a zatřepal hlavou. Roztočil zářící palcát nad hlavou a pustil se do svých řad.
Ashley konečně vytáhl meč a úsměvem naznačil Linnet díky. Mesmerka odhodila démona, skákajícího po ní fialovým paprskem a oplatila muži úsměv. Z nebe se najednou snesly rudé blesky. Zasáhly několik démonů a spálily je na popel.
“Linsey.” Zašeptal. Zakroutila hlavou. Věděl, že to přijde. Brání se už moc dlouho a Štít je jedno z nejnáročnějších kouzel. Pokud nemá elementalista v okolí nějáký zdroj energie, je schopen vytvořit tři možná čtyři. Ten její poslední byl osmý.
Otočil hlavu k Rubinovi. Jeho ohniví elementi působili jako malá hradba, ale moc dlouho už také nevydrží. Zamračil se. Jak na to mohl tomu idiotovi skočit. Byla to jasná léčka.
“Cedriku!” Muž zvedl svou kouzelnou hůl. Kolem Ashleyho se vytvořil průsvitný štít, odolávající úderům. Sklonil hlavu. Soustředěně se zamračil, pak zmizel.
Démon zastavil úder a rozhlédl se. Zařval a chytl se za useklou ruku, jiný za ránu na hrudníku. Jakoby se mezi nimi pohybovalo něco neviditelného nebo tak rychlého.
“Ashley!!!” Muž se z ničeho nic objevil, usekl překvapenému démonovi hlavu a pohledem zachytil sedící Linsey. Unaveně se opírala o ruce. Před ní stál Cedrik a bránil ji svou holí. V tu samou chvíli se z druhého konce démoního vojska ozvalo pozdvižení. Zapomněli na skupinku a snažili se přes hlavy ostatních spatřit důvod rozruchu. Ozval se řev – vzteklý a bolestný.
“Co... co se to tam děje?” Ozvala se Linnet, schovaná za Ashleym. Zakroutil nejistě hlavou a pak jí spatřil. Postavu vznášející se nad hlavami démonů. Vycházela z ní záře – na zádech jí zářila bílá nádherná křídla. Bůh. Shodly se jejich nevyslovené myšlenky. Muž vnášející se těsně nad hlavami démonů byl nádherný, vznešený a vycházela z něj moc. Byl to jeden z Bohů. Tím si byli všichni jisti.
Démoni řvali a snažili se ho sestřelil šípy a ošťepy. Ty se od něj odrážely, jakoby měl kolem sebe neviditelnou bariéru.
“A-Ashley.” Ozval se Rubin. Muž se donutil na něj podívat. Mrtví démoni kolem nich se začali zvedat. Obklopila je světle modrá aura – jakoby díky ní narostli a zesílili. Napadli své živé protějšky. Ashley rozšířil překvapením oči.
“Necromancer.” Zašeptal. “A...”
“Paragon.” Dořekla Linnet a zadívala se na vznášející se postavu.
“Někdo... někdo pro náš přišel.” Řekla s úlevou a objala ho kolem pasu. Se stejnými pocity ji vzal kolem ramen.
“A Ranger.” Usmála se Linsey, když démoní vojsko zaplavila vlna živých i přízračných zvířat. Tvořily armádu. Vlci, kočky, ptáci, medvědi. Našli se mezi nimi snad všechny šelmy a dravci, které znali. Obklopovala je stejná aura, jako nemrtvé.
Ashley zabil démona, který mu branil ve výhledu. Zamračil se, paragon byl pryč. Cukl sebou, když démoni utvořili uličku. V ní přicházela zářící postava, za ní blonďatý Ranger s bělovlasým Necromancerem. Za nimi lavina zvířat a probouzejících se mrtvých, které zvířata zabila. Necromancera obklopovala mrazivá černá aura, Rangera zelené světlo.
Paragon se zastavil a otočil hlavu k démonovi, jehož sekera se zastavila o neviditelný štít.
Tvor vyděšeně zařval a dral se přes své druhy pryč od muže. Ten si stoupl před skupinku.
Ashley se zadíval do modrých zářících očí. Měl silné nutkání pokleknout a uklonit se. Nedokázal rozeznat tvář, ale věděl, že je nádherný a mocný. V žilách se mu začalo rozlévat teplo a nová síla. Umřel by pro něj.
Paragon sklonil hlavu k Linsey. Usmál se a podal jí ruku. Podala mu svou. Plná nové energie vstala s jeho pomocí. Otočil se k nim zády a zadíval se na bojující armády.
Ashley vztáhl ruku a prsty zajel do peří křídel. Ke svému úžasu zjistil, že jsou skutečná.
“Luku, Saule. Skončíme to.” Vznesl se Paragon. Jemně rozpažil a sklonil hlavu. Okolím se rozezněl mužský zpěv. Hladící uši i srdce.
Démoni otočili hlavy. Vyděšeně zařvali a rozprchli se, pronásledováni armadou zvířat a nemrtvých.
Paragon se snesl k zemi, přestal zářit a křídla ve víru peří zmizela. Sesunul se na kolena.
“Nathe.” Sklonil se k němu Luke rychle, tak jako Saul. Muž se unaveně pousmál.
“Jsem v pořádku. Jen... mě to trochu unavilo.”
“Trochu tě to unavilo?” Zdůraznil pobaveně Ranger.
“Byl jsi úžasnej.” Dodal a objal přítele.
“To vy taky. Vyvolal jsi Volání.”
“Měl jsem snad na výběr? Když jsi ke mně ve svym božskym stavu zavelel Volání přírody, nešlo neposlechnout.” Nathaniel se zasmál, tak jako ostatní.
“Děkujeme.” Ozvala se Linnet. Trojice k ní zvedla oči. Pousmáli se.
“Nám ne, to jemu. To je ten problém, když máš za přítele Paragona. Maš nevysvětlitelný a nepotlačitelný nutkání všude ho následovat.” Ozval se Saul a uvolněně objal Nathana. Muž jeho. Zarazil se při pohledu na oddíl stojící opodál.
“Máme společnost.” Všichni se podívali, kam hledí.
“Simeon.” Zamračil se Luke a pomohl mu vstát. Podepřel ho.
Simeon se vydal ke skupině, za zády své velitele. Zastavili se.
“Nevím, jak jste to dokázali a je mi to jedno. Jste všichni zrádci!” Zamračil se.
“My jsme zrádci? Tys nás zradil!” Zamračil se Cedrik.
“A důkaz? Vidím jen jeho s jedním z pokladů Ochránců.” Ukázal na Ashleyho. Ten se zamračil.
“Máte poslední šanci, jste jedni z nejschopnějších. Poklekněte, omluvte se a přijmu vás zpět.” Luke se pohrdavě pousmál.
“Vyvolej Ochránce a já pokleknu a začnu tě klidně i uctívat.” Vyvolal pobavený smích svých přátel.
“Vyříznu ti ten tvůj drzej jazyk! “ Zasyčel Simeon. Celias se na Luka zadívala.
“Luku. Prosím. Nedělej si to ještě horší. Všichni ví, že Ochránce je jen...”
“Jak pro koho.” Přerušil ji Saul. Velitelé udiveně zvedli obočí.
“Chcete tvrdit...”
“Mám toho dost! Jen si s námi hrají. Zabte je!!!” Všichni sebou cukli.
“Neopovažuj se.” Rozzářil se Nathaniel.
“Jich jen prstem doknout.” Roztáhl bělostná křídla. Hlas zněl zvláštně dunivě a s ozvěnou. On vyrostl. Vztyčil se nad Simeonem mocný a nadpozemsky krásný.
Mezi veliteli to zašumělo. S úctou a pokorou v očích hleděli na mladíka. Ten modrými plameny sledoval Simeona. K úžasu všech poklekl na jednu nohu a uklonil se.
“Nathe, co to děláš?” Řekl nechápavě Saul.
“Poklekám a omlouvám se.” Simeon se začal usmívat.
“Měli byste udělat to samé.” Rozhlédl se po ostatních.
“Jsem tedy opět jedním z Ochránců?” Ozval se Nathan.
“Jistěže, vždy jsi byl moudrý mladík, to jen on tě svedl z cesty. Teď je zabij.” Nathanovo přátelé sebou cukli. On se pousmál.
“Ne.” Simeon rozšíříl oči.
“Jako Ochránce mám právo při jakýchkoli pochybách vyžadovat po jiném Ochránci složení zkoušky, nemám pravdu?” Otočil hlavu k Luciovi. Muž přikývl. Nathan se pousmál.
“Dobře. Žádám tedy, aby jsi prošel zkouškou, Simeone.” Vůdce Ochránců se vztekle zamračil.
“Co si to dovoluješ? Jsem vůdce...”
“Co se děje? Bojíš se? Kdybys někdy vyvolal Ochránce, věděl bys, že člověk má potom schopnost vidět auru lidí kolem sebe. Nějak ale postrádám tu tvoji, vůdče. Už dávno nepoužíváš kouzla Paragonů, že?” Všichni na něj nevěřícně hleděli.
“Lžeš!!”
“To snadno zjistíme.” Zamračil se Lucius. Otočil hlavu zpět k Nathanovi. Usmál se a přikývl. Nathan ho neznatelně nepodobil.
“Už... už nemůžu.” Svezl se k zemi. Ashley ho zachytil. Paragon k němu zvedl oči. Zrůžověl.
Luke otočil hlavu k Saulovi. On k němu. Pohledem se ujistili, že oba viděli to samé.
“Nemá smysl někam jet, utáboříme se. Potřebují si odpočinout.” Ozvala se Celias a uvolněně objala Luka. On jí a políbil ji do vlasů. Ostatní přikývli.
Vyčerpaný Nathan usnul pár minut poté, co ho uložili.
Luke zamyšleně sledoval Ashleyho. Muž si upravoval bezprstou rukavici. Přesněji ochranný plát, který byl její součástí. Upravoval pásky, které ho držely. Už od pohledu, to byl tvrdý Bojovník. Jeho koženo-látkovo-kovové oblečení k němu dokonale sedlo.
Sklonil hlavu k Nathanovi, který něco zamumlal ze spaní a otočil se na záda.
Luke si všiml nepatrného úsměvu. Dokonale šokovaný sledoval ruku, která odhrnula prameny vlasů z obličeje. Přitom ho konečky prstů zlehka pohladila.
Ranger otočil hlavu k Saulovi. S jemným úsměvem sledoval Linnet. Překvapeně zamrkal a dokonale zapomněl na dívku.
“Cože?” Luke přikývl.
“Myslim, že spolu něco měli.” Zopakoval. Přítel na něj zmateně hleděl. Otočil hlavu k Ashleymu.
“Vždyť... kdy... netušil jsem, že se znají.” Nechápal. Luke pokrčil rameny.
“Na slavnosti po bitvě u Raadi” Ozvalo se vedle nich. Zvedli hlavy. Linsey se pousmála a přisedla si.
“Zamiloval se na první pohled. Což nás všechny dost šokovalo asi jako vás.”
Všichni už spali a noční hlídka se rozhlížela po okolí, když se jedna z postav zvedla a jen jako stín se plížila nocí.
Postavila se nad Nathana. Aura nenávisti a hněvu byla skoro vidět. V útrobách pláště se zalesklo úzké ostří.
Vztáhla ruku a zakryla spícímu pusu. Ruku s dýkou natáhla ke krku. Zasekla se v pohybu, když ucítila chladný kov na svém vlastním. Pohled se setkal se sedící postavou.
Ashley se zamračil.
“Odstup od něj a zahoď tu dýku.” Obličej útočníka se stáhl vztekem.
“I kdybych teď měl umřít, jeho vezmu s sebou!” Ashleyho už takhle chladný obličej ztvrdl.
Nathan pomalu otevřel oči. Něco překvapeně zamumlal. Bojovník se zamračil a pěstí roztrhl Simeonovi ret. Rána ho povalila a vyrazila mu dýku. Ashley ji zvedl.
Paragon si rychle odsedl a chytl se za krk. Zmateně sledoval situaci. Někdo Simeona chytl a zkroutil ruce za záda. Oba překvapeně sledovali Nathanovo přátelé.
“Řikali jsme si, že to jen tak nenechá.” Usmál se Luke a svazoval mužovo ruce.
Nathan se jemně pousmál a kývl hlavou jako díky. Stále se držel za krk. Oni postavili muže a vedli pryč. Ashley schoval meč a chytl Nathanovo prsty. Jemně odtáhl od zranění.
“Promiň, neměl jsem tak riskovat... ale nemoh jsem si pomoct.” Snažil se zjistit, jak moc vážné je. Uvolněně se pousmál. Je to opravdu jen škrábnutí.
“Cedrik ti to ráno vyléčí.” Zvedl oči. I v chabém světle ohniště si všiml rozpaků a rudých tváří. Udiveně zvedl obočí. Nemůže přece vědět, že je to on.
Prsty se zlehka vyhouply k tváři a se stejnou lehkostí ji pohladily. Ashley vnímal mírný záchvěv dechu a sklopený zrak. Ví to!
“Proč jsi... proč jsi to udělal?” Zvedl Nathan ty nádherné modré studnice a zadíval se do karamelovo-zelených očí. Tak jako blonďaté vlasy kontrastovaly sluncem opálenému obličeji.
Pohled se zaměřil na rty, které se pohly. Tyhle rty. Ty to byly. Ty vyvolaly tolik emocí a příjemných pocitů. Šeptalo srdce. Ashley sklonil hlavu.
“Promiň, nevěděl jsem, že se ještě potkáme. Je směšný se omlouvat, ale omlouvám se. Musíš mě nenávidět. Jestli mě chceš praštit, posluž si.” Nathaniel na něj překvapeně hleděl.
“Nechci tě praštit a není pravda, že tě nenávidím. Jen chci vědět, proč jsi zmizel. Proč jsi mi neřekl, kdo jsi, proč jsi...” Zmlkl. Bojovník k němu užasle zvedl hlavu.
“Můj bože, Nathane. Vždyť to co jsem ti udělal... vzal jsem si tě proti tvé vůli, vynutil vášeň. Nedokázal bych se ti ráno podívat...”
“Mohl jsi se zeptat.” Přerušil ho. Ashley sebou cukl.
“Kdybys mě odvázal a sundal tu pásku, zjistil bys, jak moc proti mé vůli to bylo.” Zadíval se mu do očí.
“Ashley, neustále na tu noc myslím. Líbila se mi tvoje blízkost. Prahnu po ní, tak jako po tvých dotecích.” Zamračil se.
“Tak. Tak už mě netrap a řekni, že ty to cítíš stejně. Prosím.” Zašeptal. Muž ho zaskočeně sledoval. Srdce opustilo známý vesmír a on ze sebe nedokázal dostat jedinou hlásku. Vztáhl ruku a položil ji na stále zrůžovělou tvář. Pousmál se a naklonil se blíž.
Nathan mu šťastně vydechl do úst a objal ho kolem krku. Tělem, které poznalo Ashleyho blízkost, se rozlila vlna emocí a příjemných pocitů. Tak jako tu noc i dnes ho na bradě škrabalo strniště.
Pousmál se a nechal se položit. Nevadilo mu, že leží na holé zemi, protože deka byla shrabaná někde u nohou. Ani mu nevadili ostatní, spící kolem a Luke se Saulem, kteří byli jistě ještě vzhůru. Ashleyho objetí a rty vše zastínily.
