kapitola II. - konec
Gregory, vracející se ze školy, se zastavil a šokovaně hleděl na muže před jejich domem. Postavou i tím, co vyzařoval, mu připomínal bratra. Vzhledem to byl trochu bratrův negativ. Měl světle blonďaté vlasy a výrazné zeleno-modré oči. Tvář vystřiženou z přední strany časopisu.
Mladík se zachvěl a netušil, co dělat. Muž si ho všiml. Pousmál se a kývl hlavou. Student ve školní uniformě se vydal k němu.
“Zdravím.” Usmíval se.
“Já tebe. Blake asi ještě nebude doma.” Snažil se nezrůžovět. Connor se odpoutal od svého auta a přikývl.
“Já vím. Nepřišel jsem za ním. Přišel jsem za tebou.” Zadíval se do šedivých očí. Stejné jaké měl Blake. V půvabné tváři mu ale připadaly mnohem hezčí, mnohem hlubší. Gregory hleděl do jeho a spatřil v nich zážitek, který se poslední dny tak moc snažil zapomenout.
Blake měl po dlouhé době dovolenou a rozhodli se, že ji stráví na lyžích na Bílých Vršcích. Jak napovídal samotný název hor, byly z větší části celoročně zasněžené.
Každý den jezdili na nejvyšší sjezdovky a trávili na nich celé dny. Někdy během pobytu dorazilo pár nejbližších přátel a všichni Blakova malého bratra rozmazlovali. Přijel samozřejmě i Connor.
Gregory zastavil pod noční sjezdovkou a zadíval se nahoru. Bylo už dost pozdě a svah byl téměř prázdný. Hůlkami si odepl lyže a čekal.
Konečně se objevila povědomá bunda. ´Connor.´ Pomyslel si a srdce se jemně zachvělo. Pousmál se a vyhlížel ostatní. Vrátil se pohledem na muže. S lehkostí klouzal po sněhu až se zastavil u mladíka. Stáhl si brýle a lehce vymrzlými rty se pousmál.
“Čekáš dlouho?” Gregory zakroutil hlavou a zacvičil s rukama, aby se zahřál. V noci byla v horách skutečně zima, pokud jste chvíli bez pohybu stáli.
“Dobře, pojedem. Snad se trochu zahřeješ v lanovce.” Odepl si muž lyže.
“Ale co ostatní?” Zeptal se nejistě mladík.
“Už jeli. Blakovi nebylo moc dobře. Slíbil jsem mu, že na tebe dohlídnu.” Gregory jemně zrůžověl a následoval ho k lanovce.
“Smůla po takový dlouhý době má dovolenou a nastydne.” Povzdechl si. Connor pobaveně přikývl a rozhlédl se po nástupišti.
“Hmm... neskutečný. Asi budem mít kabinku jenom pro sebe.” Sklonil hlavu k mladíkovi. Tentokrát dokonale zrudl. Muž se k němu postavil a upravil mu čepici. V bílé vlně s ušima a tmavě modré lyžařské soupravě vypadal mladík neskutečně půvabně. Obzvlášť se zmrzlou bradou a tvářemi.
“Zima?” Přejel mu párkrát po pažích.
“Trochu.” Vlastně ani moc nelhal. Opravdu mu byla trochu zima. Connor se pousmál a sledoval přijíždějící kabinku. Nastoupili a oba se zachvěli.
“Je tu větší zima než venku.” Nechápal Gregory, odložil lyže do stojanu a postavil se k oknu. Lanovka se pohla a je brzy obklopila tma a temné siluety hor. Mladík se otočil a zadíval se na muže, sedícího na jedné z lavic. Měl zavřené oči. ´To usnul?´ Pomyslel si nevěřícně. Cukl sebou, když Connor otevřel oči. Jemně se zachvěl.
“Bože. To nemůžou myslet vážně.” Překvapil mladíka, když si rozepl bundu.
“Pojď sem.” Podal mu ruku. On váhavě svou. Rozpačitě zamrkal, když si ho obkročmo posadil na nohy. Pak ho ještě víc šokoval, když ho také rozepl. Přitáhl k sobě. Gregory se zachvěl, když ucítil teplo vycházející z jeho těla. Rukama mu zajel za záda a přitulil se. Muž se usmál a objal ho.
“Lepší?” Mladík přikývl. Najednou byl vlastně rád, že ostatní už odjeli a oni mají kabinku jen sami pro sebe.
Oba se rozhlédli. Nad jejich hlavami se ozval dost děsivý zvuk. Lanovka sebou párkrát trhla a pak se zastavila. Lehké osvětlení v kabince zhaslo. Connor se s mladíkem v náruči zvedl. Postavil ho a zadíval se z okna. Bylo to trochu zbytečný. Zamračil se a otočil zpět ke Gregovi. Tvářil se dokonale vyděšeně. Muž se usmál klidným úsměvem.
“Neboj se, určitě jsou na podobný věci zvyklí a brzy to opraví. Prostě se posadíme a počkáme.” Mladík se uvolněně pousmál a přikývl. Opravdu se posadili a čekali.
Blake nevěřícně sledoval muže. Zrovna mu oznámil, že do rána nejsou schopni nic udělat. Chyba se pravděpodobně stala někde na trase lanovky a oni nedokážou zjistit kde. Ne za tmy. O co hůř. Nejsou ani schopni dostat pasažéry ven z kabinek.
Blake chvíli přemýšlel, zda by mu nějak pomohlo rozbít muži obličej.
“Můžete mi aspoň zjistit, zda jsou nebo nejsou v jedný z kabinek?” Snažil se mluvit, co nejklidněji. Muž bezradně zakroutil hlavou.
Blake si byl téměř jistý. Určitě by mu to pomohlo. Zamračil se a bez dalších řečí si to namířil pryč.
Gregory se tiskl k muži. Snažil se zahnat všechny myšlenky, které mu tvrdily, že je větší a větší zima.
Connor držel mladíka a v duchu si nadával, že přestal kouřit. Kdyby nepřestal, jistě by u sebe měl zapalovač. Už to trvalo pár hodin a on přestával věřit, že je odsud do rána dostanou.
“Jak je ti?” Hladil Gregoryho po zádech.
“Zima.” Tentokrát už vážně nelhal. Odtáhl se a zadíval se muži do očí.
“Je mi hrozná zima... chci jít domů.” Řekl nešťastně. Connor se laskavě usmál a pohladil ho po tváři.
“Já vím, já vím.” Přitáhl si ho k sobě a pevně objal. V tu chvíli ho poprvé napadlo, že by tu mohli umrznout. Pokud on ne, Gregory se svojí drobnou postavou určitě.
“Gregu? Asi bysme se měli trochu hýbat.”
“Já nemůžu, jsem unavený a ospalý.” Zamumlal mladík. Muž se zamračil a odtáhl ho.
“No tak. Pomůže nám to se zahřát. Dobře?” On jemně přikývl, ale pak se mu svezl do náruče. Connorovo srdce se zastavilo. Do prdele. Do prdele. Do prdele.
“Ne, ne, ne. Prosím. Zůstaň se mnou, ano?” Nic.
“Gregory?”
“Ano?” Muž uvolněně vydechl a políbil ho do vlasů. ´Do hajzlu, Connore, přemýšlej.´ Káral se v duchu. Musí nějak udržet jeho tělesnou teplotu. Tělesnou teplotu. Tělesnou. Otevřel oči. No jistě. Stáhl si rukavice a třením se snažil zahřát ruce. Byl to trochu nadlidský výkon. Párkrát si dýchl do dlaní a na prsty. Pak rozepl knoflíky mladíkových kalhot. Vklouzl dovnitř.
“To studí.” Zašeptal Gregory odmítavě.
“Přestane, dobře?” Objal muž ochablý úd a trpělivě se snažil probudit v něm život.
Otevřel oči, když ucítil mírný záchvěv a tiché zadržení dechu. Uvolněně se pousmál.
“Začínáš to cítit?” Zrychlil pohyb ruky. Gregory zlehka polkl a jemně přikývl. Connor se usmál a pokračoval. Cítil, jak mu mladík pod prsty roste a tvrdne. Dokonce mu párkrát vzdychl do krku.
“C-Connore?” Zašeptal najednou.
“Ano?” On se opět odtáhl.
“Tobě je taky zima, nebo ne?” Zadíval se mu do očí. Muž tiše přikývl. Mladíkův pohled se zachvěl. Začal si stahovat rukavice a tak jako Connor třením zahříval dlaně. Sáhl ke knoflíkům kalhot a rozepl. Zajel rukou dovnitř. Přitom stále hleděl muži do očí. Jemně zamrkal. ´Je velký i v klidu.´ Pomyslel si a objal ho svou drobnou dlaní. Muž přivřel oči. Mladík pohl rukou.
Oba se snažili toho druhé přivést k vrcholu. O co víc. Zahřát ho. Gregory se opíral Connorovi o rameno a zhluboka oddechoval. Zapomněl na své okolí a vnímal jen horkou velkou dlaň, která ho svírala. Pohybovala se a probouzela žár uvnitř těla. Úžasný žár.
Jemně se zamračil a něco neznatelného zašeptal. Connorovu ruku zalila vlhká horkost. Pousmál se. Slyšel Gregoryho bijící srdce a rozechvělý dech. Oboje se pomalu uklidnilo a on si uvědomil, že mladíkova teplota začala opět rychle klesat. Zamračil se. Musí zajít dál. Tohle nestačilo.
Zlehka pošimral otupělý úd a znovu se ho snažil probudit. Tentokrát to šlo rychleji než poprvé. Propustil mladíkovo vzrušení a prsty vklouzl do kalhot z druhé strany. Gregory otevřel oči a ucukl boky, když v sobě ucítil Connorův prst. Jemně s ním kroužil.
“To je v pořádku, Gregory. Snaž se uvolnit.” Pohladil ho muž po tváři. Mladík k němu zvedl oči. Zadíval se do jeho. Přikývl a opravdu se snažil. Pochvíli si uvědomil, že to vlastně začíná být přijemné. Connorovy prsty opět probouzely žár. Úplně nový druh žáru.
“Chtěl bych...” Přivřel oči.
“Cokoliv.” Pohladil ho svým hlasem. Gregory se zachvěl.
“Abys... abys mě políbil.” Muž s úsměvem zopakoval poslední slovo. Mladík přikývl. Pak zadržel dech, když se k němu Connor naklonil a splnil jeho přání. Pomalu a měkce se vpíjel do rtů a překvapil sám sebe zrychleným tlukotem srdce. Uvědomil si, že se mu líbí dotýkat se ho. Líbat ho. Hladit. Moc se mu to líbí. Gregory váhavě odpověděl a on si uvědomil, že se mu to líbí ještě víc než si myslel. Zhluboka se nadechl a přizvedl ho.
“Zkusíme to, ano?” Měl pocit, že v náruči nikdy neměl něco tak křehkého a něžného. Mladík opět zadržel dech, ale přikývl. Muž ho políbil a zlehka mu stáhl kalhoty. Upravil bundu a chytl boky. Pomalu ho stahoval k sobě. On opět ucukl boky, když pod sebou ucítil tvrdý vzrušený úd. Zakroutil hlavou. Connor se trpělivě pousmál a přitáhl si rozechvělé rty.
“To je v pořádku, Gregory. Uklidni se.” Zašeptal hebce a zlehka ho líbal. Gregory uvolnil svaly a dovolil mu pokračovat. Jemně se zamračil ale stále ho nezastavil. Hlasitě vydechl a svalil se na něj. Muž se usmál a objal ho.
“Hmm... to jsem nečekal.” Překvapil mladíka. Zamumlal otázku.
“Že mě přijmeš celého.” Gregory se zachvěl a odtáhl.
“Ne-neměl jsem?” Tvářil se polekaně. Connor se pobaveně pousmál a neodolal polibku.
“Hlupáku. Je to naprosto úžasný. Ty jsi.” Rozechvěl ještě víc mladíkův dech a přizvedl ho, stáhl zpět k sobě. Drobný milenec v jeho náruči překvapeně zamrkal a zavřel oči.
“Příjemný?” On sklonil hlavu a bez zaváhání přikývl. Connor se usmál.
Gregory sledoval stejný úsměv. Sklopil zrak a zadíval se na své boty. Cukl sebou, když ucítil dotek na tváři. Muž ho po ní prsty pohladil a sklouzl ke rtům. Mladík se mu zrůžověle zadíval do očí.
“Bylo to trochu... ale já jsem rád, že se to stalo. Co ty?” Překvapil ho. Gregory zatěkal očima. Pak si povzdechl a přikývl.
“Takže na to stále myslíš, tak jako já?” Zeptal se znovu a mladík opět jen tiše přikývl.
“S tím bysme asi měli něco udělat nebo ne?” Gregory zvedl hlavu.
“C-co?” Řekl nejistě. Connor se usmál a sklonil se k němu.
“Hmm... co takhle lásku až nadosmrti?” Pohladil horkým šepotem mladíkovo ucho. On se rychle odtáhl a zadíval se mu do očí. Tváře dokonale rudé. Snažil se pohledem zjistit, zda to myslí vážně. Muž ho vzal do náruče.
“Rád bych to zkusil. S tebou.” Dodal a usmíval se. Mladík mu zmateně hleděl do očí. Opět sklonil hlavu.
“A co lásku až za hrob?” Zvedl ji zpět k němu. Connor se zasmál a přitáhl si ho do náruče. Pevně objal.
