kapitola II. - konec

 

Učitel se na Zacka zadíval. Měl pocit, že se mu mladík vyhýbá. Vlastně to nebyl jen pocit. Zack u něj už týden nebyl a ve škole s ním sotva promluvil, spíš mu nevěnoval jediný pohled. Hodina skončila.

“Zacku, můžeš?” Mladík se zastavil. Pokynul Simonovi a otočil hlavu k trenérovi.

“Co je s tebou?” Zack vytvořil nechápavý výraz a napil se z láhve, kterou držel.

“Vyhýbaš se mi?” Zamračil se Samuel. Student sklonil hlavu. Mohl čekat, že Samovi se nebude jeho chování líbit. Nemohl si ale pomoct. Po noci s Nicolou se mu nějak nedokázal podívat do očí. Měl pocit, že zčervená a výraz tváře na něj vše prozradí. Snad poprvé v životě se cítil provinile aniž by chápal proč. Zakroutil hlavou.

“O tom nic nevím.” Sam se zatvářil pobaveně, ale na jeho výrazu nebylo nic veselého.

“O tom nic nevíš? Děláš si ze mě srandu?” Byl dokonale vytočený. Nerozčílilo ho ani tak to, že netušil, co se vlastně děje, jako Zackův postoj.

“Srandu? To bych si nedovolil.” Samův obličej ztvrdl. Vztyčil se nad mladíkem.

“Jesli se mě snažíš vytočit, povedlo se, už se nesnaž.” Zamračil se. Zack se mu zadíval do očí. ´Výborně, to se ti povedlo.´ I přes Samův tvrdý temný pohled, měl nutkání schoulit se mu do náruče. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale chyběl mu. Nechápal, jak si na něj za tu krátkou chvíli mohl tak zvyknout. Muž si všiml jeho pohledu. Udiveně zvedl obočí. Výraz se vyčistil.

“Stalo se něco?” Položil mu ruce na ramena. Všiml si, jak mladík znervózněl a ucukl očima. Tak tohle u něj viděl poprvé.

“Samueli?” Oba otočili hlavy po hlase. Učitel se zničeně zadíval na Dianu. Žena sledovala Zacka.

“Pane Riote.” Mladík se zamračil a kývl hlavou.

“Ruším?” Otočila hlavu k Samovi.

“Trochu, něco jsme...”

“Ztrácíš s ním čas, je nenapravitelný.” Přerušila ho.

“Váš otec se musí propadat studem.”

“A nepropadne se a nepropadne.” Samovi přeběhl po obličeji úsměv.

“Jen si tentokrát nejsem jistej, co jsem vlastně proved.” Dodal mladík. Žena si pohrdavě odfrkla a z kabelky vyndala časopis. Podala mu ho.

“Proč mě to nepřekvapuje.” Přečetl si název bulvárního plátku. Zalistoval v něm. Zarazil se na fotce velice špatné kvality. Byl na ni on a Nicola, společně vystupovali z auta. Sam se na ni zadíval přes jeho rameno.

“Nejprve ta rvačka a teď ten, ten... mladík vašeho postavení.” Zakroutila pohoršeně hlavou. Zvedl k ní oči. Mrazily pohledem. Znejistěla.

“Nějak nechápu, co je vám do toho. Asi ještě víc nechápu, proč urážíte člověka, kterýho neznáte.” Dodal. Žena se zamračila. Aniž by stačila něco říct, mladík jí vrazil časopis a šel pryč.

“No chápeš to? Nehodí se, aby se náš student tahal...”

“Je dospělej a je to jeho soukromá věc.” Překvapeně k němu zvedla oči.

“Promiň.” Šel pryč. Žena se za ním zamračeně zadívala.

Zack došel do šaten. Otevřel svou skříňku. Zamračil se.

“Do hajzlu!” Třískl s dvířky a opřel se o ně.

“Ta malá... do hajzlu.” Zavřel oči a sklonil hlavu.

 

“Zdravím.” Nicola sedící na baru se otočil. Pousmál se.

“Hmmm... vlastně jsem tě čekal.” Sam si sedl, odložil helmu a objednal pití. Ptal se a Nicola odpovídal.

“Nedokážu pochopit, proč tu vůbec byl.” Zakroutil hlavou. Nicola si povzdechl.

“Zack mě pravděpodobně zabije. Prostě si chtěl bejt jistej.” Samuel se na něj tázavě podíval.

Nicola mu pohled vrátil. Muž udiveně zvedl obočí, zakroutil hlavou. Společník se jen pousmál a přikývl. Sam sklonil hlavu. Spokojeně se usmál. Nicola se zatvářil zničeně.

“Trochu jsem doufal, že po tom měsíci mi bude k dispozici, ale zdá se, že ne.” Učitel se zasmál.

“Na to zapomeň.” Vyndal telefon.

 

Zack znuděně a znechuceně vytvářel omáčkové ornamenty na svém talíři a snažil se nevnímat šum kolem. Hlavně šum patřící jeho otci. Muž ho káral za úpravu oděvu, kterou zvolil pro důležitou rodino-nerodinnou oslavu. Mladíkovi začal zvonit telefon. Otec něco zaúpěl a raději se věnoval hostům z druhé strany stolu. Zack se trochu zaskočeně zadíval na jméno. ´Všechno lepší než tohle.´ Vstal, zvedl sklenici s vínem a vyšel na terasu.

“Jo?” Když ukončil hovor, zamyšleně se zadíval na velkou zahradu za domem. Sam se choval, jakoby časopis neviděl. Dokonce se nabídl, že mladíka vyzvedne, když oznámil, kde je a že už něco vypil. Upravil si dokonale padnoucí oblek, tak nevhodně upravený bez kravaty a manžetových knofličků košile. Tak jako stejně nevkusnou čelenku. Nepozorovaně vyklouzl z domu. Hlídač u brány ho s úsměvem pozdravil a pustil ven. Vydal se pomalou chůzí k Samovu bytu a vypl telefon zuřivě mu zvonící v kapse. Otočil se. Silniční motorka, projíždějící kolem, zastavila. Udiveně zvedl obočí, když muž v černé kombinéze sklopil ochranné sklo. ´Pěkný.´ Pomyslel si. ´Budu si muset koupit helmu a podobnej obleček.´ Hned jakmile myšlenky prolétly mozkem, uvědomil si jejich nepochopitelný význam. ´Prober se.´ Stoupl si k Samovi.

“Nemám helmu.” Oznámil očividný fakt. Sam přikývl a podal mu ruku.

“Tohle fakt nemám ve zvyku, ale budeš se mě pevně držet. Pojedu krokem.” Pomohl mu nasednout na stroj. Vyjel. Zack se schoval za mohutná záda a pevně se ho držel kolem pasu. Jakoby všem, které míjeli, chtěl ukázat: ten je můj, jen můj.

Už když se k němu Sam ve výtahu sklonil a opřel o zeď, věděl, že je něco jinak. Jistě ale ne špatně. Objal ho kolem krku a příjímal úžasně něžnou péči. Citil vůni koženého oblečení a dvoudenní strniště. Nikdy by nevěřil, že něco takového ho dokáže vzrušit. Muž zavřel nohou dveře do svého bytu a věnoval se mladíkovým rtům. Pomalu ho zatlačoval do ložnice až ho konečně položil do peřin.

 

Ráno je probral zvonek. Samuel pohladil Zacka rty po odhaleném rameni a jen v trenýrkách šel otevřít. Skoro dveře šokem zabouchl. Upřímně se zamračil a bez pozdravu sledoval ženu. Nenechala se odradit a obdařila ho zářivým úsměvem.

“Dobré ráno, šla jsem náhodou kolem z pekárny a myslela jsem...” Zvedla papírový sáček.

“Díky, ne.”

“Nepozveš mě dál?”

“Ne.” Chtěl zavřít dveře.

“Ale... ještě jsem dnes neměla kafe.”

“Pak bys to měla rychle napravit.” Zavřel dveře.´To si snad dělá... odkud sakra ví, kde bydlím?´ Zadíval se na rozespalého Zacka. Musel se pousmát. Vypadal neuvěřitelně rozkošně.

“Zdálo se mi, že slyšim...” Zmlk, když Sam zakroutil hlavou a přešel k němu. Vzal ho do náruče.

“Chceš politovat?” Opřel se mu rukama o hrudník. Muž se zasmál a sklonil se k němu.

“Radši mě polib.” Zack se usmál u jeho rtů a udělal tak.

 

“Asi byste měli být opatrný. Jakmile si tyhle typy něco usmyslí... by z toho Zack neměl problémy.” Vzal si Samův přítel skleničku. Muž se zamračil. Myslel si to samé. Žena za ním vytrvale chodila už čtrnáct dní. Sam vyzkoušel snad vše, ale nenechala se odradit.

“Ji zkus obtáhnout, ne? Třeba pak dá pokoj.” Řekl muž pobaveně. Sam se zasmál.

“Dík, ale nejsem sebevrah. Bůhví, jak by to dopadlo.” Otočil hlavu ke dveřím. Význammě se podíval na přítele.

“Nedělej si...” Zakroutil nevěřícně hlavou. Sam jen pokrčil rameny a šel otevřít. Pustil ženu dál a vyvolal pobavený výraz svého přítele. Žena se na něj zadívala.

“Dobrý den.” Přikývl a pozdravil. 

“Jsem Diana.”

“Niels, posaď se.” Pobídl ženu. Udělala tak a objednala si u Sama pití. Vyzvídala a Niels ji zahrnoval informacemi. Občas pravdivými. Obvykle klidný Sam poklepával nohou a poslouchal nesmysly, kterými ji muž krmil. Do toho všeho se ozval zámek. Muži si vyměnili pohledy.

“Myslím, že tvůj žák je tady. Měl bych jít. My oba.” Otočil blonďatý muž hlavu k ženě. Nechápavě na něj hleděla a se stejným výrazem sledovala Zacka. Mladík ji. Podíval se na Sama.

“Myslel jsem, že jsme byli domluvený... nebo ne?” Sam zakroutil hlavou.

“Jdi se rozcvičit, hned tam budu.” Zack přikývl a šel do tělocvičny.

“Dávám mu soukromé hodiny, chce se boji věnovat i po škole.” Vysvětlil jejímu tázavému výrazu. Oba vyprovodil. Opřel se o dveře a zadíval se na Zacka. Mladík na něj. Zamračil se a stoupl si k němu. Aniž by zaznělo jediné slovo, oba to věděli. Tohle jsou poslední společné chvíle. Tedy dokud Zack bude na škole a Sama bude mít jako učitele. Její zamyšlený výraz mluvil za vše. Kdyby je spolu ještě někde viděla, začala by mít nebezpečné myšlenky a otázky. Nakonec by se mohla dovtípit. Obzvlášť po mladíkově fotce v bulvárním časopise.

 

Zack se rozhlédl po vyzdobeném sále a návštěvnících závěrečného plesu. Všiml si Simona a vedl k němu svůj dnešní doprovod. Dívka zářila štěstím, že to ona vyhrála konkurz na Zackovu partnerku pro dnešní večer. Zrovna dnešní večer. Nádhera. Závistivé pohledy spolužaček jí dělaly moc dobře. Nadmula se pýchou a sedla si na jím odstrčenou židli. Mladík se posadil vedle. Přítel pobaveně zakroutil hlavou, když si všiml temné nálady.

“Ze zkoušek ty strach určitě nemáš, tak co se děje?” Zack se zamračil a ne moc přesvědčivě zalhal, že je vše v pořádku. Nebylo. Sama už opět týden neviděl. Což zas nebyl takový problém. Mnohem horší byla představa, že už možná žádné příště nebude. Jejich dohoda platila do dnešního dne. Samovo vydírání bylo datováno dnešním dnem. Když muž oznámil své podmínky, zdály se mu dva měsíce jako neskutečně dlouhá doba. Věčnost. Nyní měl pocit, že od něj dostal klíč sotva před týdnem. Plánoval hodit mu ho na hlavu a přidat nějákou provokativní poznámku. Nejlíp urážející. Nyní ho držel v ruce jako naději. To poslední, co ho se Samem ještě spojovalo. Naději? Ale ano. Nechce, aby to skončilo. Nicola měl pravdu, dotkl se srdce a nechal na něm svůj cejch. Znamení, které pálilo a spalovalo silnějším a silnějším plamenem.

Popíjel a sledoval parket. Všiml si Sama tančícího se Selphií, učitelkou tance. Srdce se zachvělo. ´Bejt na jejím místě.´ Prolétlo mu hlavou. Nemyslel tanec, jen jeho náruč. ´Bože, jsem jak zamilovaná patnácka.´ Otočil hlavu ke své společnici. Uvědomil si, že mu něco povídá. Tázavě se na ni podíval.

“Co je to s tebou? No tak, tohle je závěrečný ples.” Usmála se a tiskla se k němu. Zadíval se na ni.

“Utři si tu pusu.” Dotkl se svého krku. Znechuceně sledoval rozmazanou rtěnku na prstech.

“Omluv mě.” Vstal.

Došel na toalety a zadíval se na sebe do zrcadla. ´To si snad dělá srandu.´ Utrhl papírovou utěrku a začal si otírat krk, opatlaný od rtěnky.

Závěrečný ples. Celý rok se na tenhle večer těšil. Měla pravdu. Co je to s ním? Měl by se bavit. Pro jedno kvítí slunce nesvítí a jeho svět se netočí kolem... Zvedl oči k zrcadlu a zadíval se do karamelových. Nebo že by se přece jen točil? Srdce se už podruhé za večer zachvělo. Sam se pobaveně pousmál a utrhl papírovou utěrku.

“Nebezpečná věc, ty rtěnky.” Začal mladíkovi jemně otírat krk. On ho tiše sledoval a naklonil hlavu na stranu. Muž konečky prstů přejel po místě, které zrovna očistil. Zack zavřel oči a pomalu se o něj opřel. Sam se ho dotkl pod bradou a přizvedl obličej ke svému. Vpil se do rtů. Měkce a něžně.

Alex – malý bůh kráčející mezi lidmi a mimo jiné učitel umění – se na dvojici překvapeně zadíval. Pousmál se a zavřel dveře. Odkašlal si. Odklonili se.

“Nerad ruším, ale sháněla se po tobě Diana. Po pravdě stepuje před dveřma.” Sam si povzdechl a zakroutil hlavou. Sklonil hlavu k mladíkovi.

“Měl bych jít, je schopná sem vlízt.” Pohladil ho po tváři.

“Měsíc. Dlouhá doba.” Zack udiveně zvedl obočí. Srdce zaplesalo.

“Pokud o mě budeš stále stát.” Políbil ho. Mladík se pobaveně pousmál.

“Poznáš za měsíc.” Sam se zasmál a neodolal polibku. 

“Pánové.” Omluvil se student a šel pryč. Rozhlédl se po bavících se studentech. Pousmál se a přidal se k nim. Na tenhle večer se těšil celý rok a taky si ho parádně užije.

 

Poté, co studenti dostatečně vystřízlivěli, začal měsíc zkoušek, testů a závěrečných prací. V Zackově domě začaly přípravy na dlouho očekávanou svatbu. Měla se konat hned jakmile mladík a dívka opustí školu. Spojit tak dvě významné a vlivné rodiny. Bez řečí sledoval ruch v domě a na výbornou skládal své zkoušky až konečně přišla poslední.

 

Niels se zadíval na Samuela s žáky. Cvičili v prostorné velkými okny a zrcadly prosvětlené tělocvičně. Sam zrovna končil hodinu. Zvedl láhev z lavice u stěny a sedl si.

“Nervózní?” Muž se zamračil. Jako pes. Jistota, že Zack přijde, ho během měsíce opustila. Mozek neustále napadaly myšlenky typu: co když ho vážně v jeho náruči drželo jen vydírání. V životě si nebyl tak nejistý a necitil se tak slabý a zranitelný. Dokonale ho to vytáčelo.

“Co když nepřijde? Zkoušky skončily před týdnem nebo ne?” Sam ho obdařil jedním ze svých – měl bys raději zklapnout – výrazů a napil se.

 

Pozdě večer dorazil domů. Srdce se zachvělo a tělo zalila vlna úlevy. To vše díky pohledu na sako, přehozené přes křeslo. Téměř omámeně se vydal do ložnice. S úsměvem si sedl na okraj postele a sledoval mladíkův klidný a spokojený spánek. Všiml si několika zavazadel. Nechápavě na ně hleděl.

“Zacku? Zacku.” Pohladil ho po tváři. Mladík něco zamumlal a lehl si na bok. Zády k Samovi. Muž si povzdechl. Nechá ho spát, stejně je unavený. Vynadat mu a pak si ho něžně vzít může až ráno. Lehl si k mladíkovi a vzal ho do náruče. Netušil, jak moc mu jeho blízkost chyběla, dokud ho opět nedržel a neměl vedle sebe. Spokojeně ho políbil do vlasů a oddal se spánku.

 

Zack se ráno probral, promnul si oči a lehl si na záda. Zadíval se do Samových karamelových. Muž se pousmál a ulovil rty.

“Dal sis na čas.” Zack ho s úsměvem objal kolem krku.

“Co je to?” Zvedl Sam oči k zavazadlům.

“Kufry.” Muž ho pokáral pohledem.

“To vidím. Ale proč jsou tady?”

“Jsou v nich moje věci. Nemůžu tu přece bydlet bez svých věcí.” Sam zalapal po dechu.

“Co tím myslíš... bydlet?” Zamračil se. Zack mu opětoval pohled.

“Odešel jsem z domova. Zatím nemám kam jít, takže budu bydlet tady... budeme.” Dodal. Sam zpozorněl.

“Budeme?” Zack si povzdechl a oznámil, kdo dnes spal v Samově pokoji pro hosty. Jeho budoucí žena. Když si všiml otazníků v mužových očích, rozpovídal se. 

 Vyprávěl mu o své babičce a penězích, které mu odkázala. Za dvou podmínek. Ostatní z rodiny to zjistí až když Zack své dědictví dostane. To se stane pouze v případě, že se postaví svému otci a půjde za svým snem. Divná a nevyspitatelná žena – jeho babička. Ve skutečnosti odkázala Zackovi převážnou část majetku - rodinný podnik, dům i peníze ať už v jakékoliv podobě. A že to nebyla malá částka. Zack přenechal podnik otci, tak jako dům. Vlastně svěřil majetek té osobě, která se o něj starala - přesvědčena že jí patří. Než se objevila právoplatná závěť. Poslední vůle, kterou Zack četl po babičině smrti. Část majetku daroval Benině rodičům a ji vzal s sebou. Přece jenom, měla se stát jeho ženou a tím přinést do rodiny hotové jmění. Místo toho se svatba zrušila a dívka byla zklamáním v očích svých rodičů. Což byla tak trochu jeho vina a proto teď za ni cítil odpovědnost. Dívka jako jediná o všem věděla.

Uslyšeli dívčí výkřik, po kterém následovala rána. Oba rychle vstali. Zadívali se na Ben sbírající střepy z podlahy. U ní klečel Niels a pomáhal jí.

“Co se tu ksakru stalo?” Dvojice zvedla oči. Dívka jemně zčervenala. Oba na sobě měli jen trenýrky.

“To je moje chyba, polekal jsem ji.” Vzal jí muž střepy a narovnal se. Sam na něj nechápavě hleděl.

“Ale jak ses dostal dovnitř?”

“Bylo otevřeno.” Kývl hlavou ke dveřím. Sam se tam překvapeně podíval. ´Zapomněl jsem zavřít? V životě jsem...´ Zvedl udiveně obočí. Ve dveřích objevila Diana. Ta shlédla situaci a okamžitě ji zhodnotila.

“Věděla jsem, že s váma dvěma není něco v pořádku a teď mám důkaz!” Zamračila se. Niels zakroutil hlavou a bezzájmu otočil hlavu k Bene.

“Nepořezala ses?” Zakroutila hlavou a sledovala ženu.

“Kdo je to?” Zvedla k němu oči. Všiml si roztomile pihatého nosu. Povzdechl si. Tohle tedy nepotřeboval.

“Nikdo důležitý. Pomůžu ti s tou snídaní.” Vedl ji do kuchyně.

“A k čemu ti to je?” Zamračil se Sam.

“K čemu? Je to student a ty jeho učitel. To je zakázaný!” Zamračila se. Zack se pobaveně pousmál.

“Přišlas s křížkem po funuse, už nejsem student.” Cukla sebou.

“To nevadí. Ty jsi stále učitel na naší škole. To, že jsi měl něco... máš něco se svým studentem...” Samovy oči zchladly. Zachvěla se a zacouvala, když se k ní vydal.

“Nejsem a nikdy jsem nebyl učitel na vaší škole, ještě něco na srdci?” Zkřížil ruce na prsou.

“Co... co tím myslíš?” Tvářila se stejně překvapeně jako Zack.

“Do toho tobě nic neni, teď odsud vypadni. Než mi přestane vadit, že jsi bezbranná žena.” Vyděšeně na něj koukala.

“Přece bys neuhodil...”

“Svět mi bude ohromně dlužit, když to udělám.” Ne, neuhodil by bezbrannou ženu. To ale ona nevěděla. Byla pryč. 

Sam si povzdechl a zabouchl dveře. Výborně. Teď mu to bude muset vysvětlit. Dříve či později by to musel udělat, ale určitě za lepší situace. Otočil se k mladíkovi. Jak čekal, nechápavější výraz snad nemohl mít. Zvedl k němu oči. Pohled, co si žádal vysvětlení. Zamračil se.

“Nech mě se oblíct, pak ti to vysvětlím.” Přikývl a zašel za ním do ložnice. Ben s Nielsem mezitím připravili snídani. Zack si odmítal vzít, dokud mu  vše nevysvětlí. Sam si povzdechl.

“Požádal jsem Vašeho učitele, aby mi vás svěřil z jediného důvodu. Kvůli tobě.” Zack na něj zmateně hleděl.

“Chceš říct, žes tohle plánoval od začátku?” Sam zakroutil hlavu.

“Ne přímo tímhle způsobem ale ano to taky.” Připustil. Jeho zaujal výraz taky.

“Jsem majitelem Chrámu, společně s Nielsem.” Zack nevěřícně rozšířil oči a otočil hlavu k Nielsovi. Přikývl.

“Hlavně jsem tě chtěl vidět. Chtěl jsem vědět proč si poslal tu žádost. Proč chceš učit. Chtěl jsem tě poznat aniž bys tušil, kdo jsem.” Mladík sklonil hlavu.

“Ale nepřijmeš mě jen protože...” Zamračil se. Sam se pousmál. Doufal, že Zack nebude chtít žádnou protekci.

“Ne. To, že tě dotáhnu do svý postele, byl můj plán od začátku. Bez ohledu nato, zda tě přijmu. Ale to šlo zařídit i jinak. Dost možná i snáz než být tvůj učitel.” Zack zrůžověl. Zvedl k němu rozpačitě oči s otázkou v nich. Sam se usmál a pohladil ho po tváři.

“Vlastně už pro tebe máme připravenou smlouvu dobrý dva měsíce.” Otočil hlavu k druhému muži. Ten přikývl.

“Líbí se nám tvůj zápal a vztah k boji. Žiješ tím. Tak jako my.” Usmál se Niels. K úžasu všech mladíkovi vytryskly slzy a on se vrhl muži kolem krku. Sam ho pevně objal. Slzy. Tohle tedy nečekal. Ne od Zacka. Byl připravený na ránu. Možná dvě. Snad i na nadávky či výčitky. Slzy ale na seznamu chyběly.

“Zacku.” Řekl jemně a pohladil ho po zádech. Mladík popotáhl a odklonil se. Zadíval se muži do očí.

“Já... já nemůžu přestat.” Zabořil obličej do jeho prsou, pevně svíraje mužovo triko. Sam otočil hlavu ke dvěma. Ti se laskavě pousmáli. Jako jeden vstali a odešli do pokoje pro hosty. Muž se pousmál a hladil ho po vlasech.

“Myslel jsem, že budeš rád.”

“Já... jsem rád. Tolik jsem po tom toužil. Byl to můj sen od dětství. Právě proto.” Vzlykal. Opět se odtáhl a utřel si obličej do rukávu.

“Copak to nechápeš? Jsem dokonale volný, pryč od nich. Pryč od něj a... a k tomu. Jediný, kdo za mnou kdy stál. Byl na mě hrdý. Dal mi lásku. Byla ona.“ Zaplňovaly oči další a další slzy.

“Ale teď... teď tu jsi ty a k tomu. Splnil jsi můj sen. Člověk, kterýho miluju.” Samovo srdce se zastavilo.

“To je tak neskutečný.” Usmál se Zack. Objal muže kolem krku a políbil. Poséval jeho rty drobnými polibky. Sam se pousmál. Položil ho na gauč.

“Je tu Ben s Nielsem.” Sam se zamračil.

“Sakra. Musíme jí sehnat bydlení.” Vstal a postavil mladíka. Vedl do ložnice, položil do přikrývek.

“Jen jí?” Usmál se Zack. Sam mu zajel prsty pod triko a to mu svlékl.

“Přesně tak, když už tě jednou mám u sebe, nikam tě nepustím.” Mladík se zasmál.

“A sakra.” Tentokrát se rozesmál Sam.