kapitola II.

 

Nique se zadíval na horskou chatu fungující jako penzion. Jeff zastavil na jejím parkovišti a vyndal svou tašku z kufru. Nique svou. Nahlásili se v recepci a šli si vybalit. Někdo zaklepal a vešel. Byl to hnědovlasý muž v Jeffově věku. S úsměvem se s mužem přivítal a otočil hlavu k Niquovi.

“Ahoj, jsem Ron... hostitel.” Podal mu ruku.

“Já Andy, snad nevadí, že jsem...” Muž se pousmál.

“To určitě ne. Mám pocit, že tě odněkud... promiň, ale je to trochu překvapení.” Otočil hlavu k Jeffovi. Muž se pousmál.

“Je tu Tina?” Ron přikývl. Pak udiveně zvedl obočí. Začal se smát.

“No, to by asi mohlo zabrat.... je neodbytná.” Otočil hlavu k Niquovi. Mladík se pousmál.

“Pojď, pár lidí už přijelo. Představím tě... vás.” Dodal a zavěsil se do mladíka. Vedl ho pryč. Jeff šel za nimi. Ron je dovedl do menší společenské místnosti. U krbu sedělo pár lidí. Představil je jako pár. Ti, kteří Jeffa znali, na něj překvapeně hleděli.

Do večera dorazili další Ronovo hosté. Někteří na Niqua hleděli trochu zamyšleně, dokud se jim nepředstavil. Hostitel převzal gratulace a dárky.

Oslava probíhala v příjemné klidné atmosféře. Nique strávil většinu času ve společnosti Tiny. Ke svému překvapení zjistil, že je to milá a příjemná dívka.

“Neuvěříte, kdo se tu ubytoval.” Sedla si k nim Ronovo přítelkyně.

“Mathew Sparks.” Řekla, když se jejich výrazy změnily v tázavé. Nique se snad poprvé v životě rozkoktal.

“M-Mathew?” Ujišťoval se, že dobře slyšel. Žena přikývla a dodala, že ho Ron pozval na svou oslavu.

“Vážně přijde?” Pokrčila rameny, Tina ji chytla za ruku.

“Nepřijde, přišel.” Usmála se a tak jako většina hostů hleděla ke vchodu. Nique rychle vstal. Dívky k němu nechápavě zvedly oči.

“Musím jít. Chci ho poznat, jsem velkej fanda.” Dodal, když se jejich výrazy nezměnily. Vydal se pryč.

“Říkal, že ho chce poznat, proč míří opačným směrem?” Nechápala Tina.

“Asi se chce nejdřív upravit.” Pokrčila Lisa rameny a vstala.

“Měla bych se věnovat své drahé polovičce.” Tina pobaveně přikývla. Když žena odešla, očima vyhledala Jeffa. Povzdechla si.

Nique došel na toalety. Zadíval se na sebe do zrcadla. Byl si jistý, že ho Mathew pozná. Jistěže ho pozná.

“Do hajzlu.” Opřel se o pult umyvadla a sklonil hlavu. Nemá jinou možnost.

Vyšel z toalet a rozhlédl se po místnosti. ´Že by odešel?´ Pomyslel si uvolněně. ´Jistěže odešel, přišel jen ze slušnosti. Jistě tu není sám a...´

“Zdravím.” Šokem skoro vyplyvl srdce.

“Pane bože, to mě všichni chcete odrovnat šokem?!” Otočil se rozčíleně a skoro vyplyvl srdce podruhé.

“Mathew?” Zadíval se do šedivých očí. Bylo v nich lehké překvapení ale hlavně neuvěřitelné pobavení.

“Hmmm... Andy?” Zvedl tázavě jedno obočí. Mladík přijal jeho nabízenou ruku.

“Lisa říkala, že jsi můj velký fanda.” Herec se dokonale bavil situací. Tohle si prostě musí vychutnat.

“A-ano, to jsem... moc mě těší.” Sklonil hlavu k dívce. Ta se usmála.

“Tak teď už se vážně musím jít věnovat své drahé polovičce, jen jsem vás chtěla seznámit. Andy byl tak nervózní, že před tebou utekl na toalety.” Dodala. Mathew se pousmál.

“Vážně?” Sklonil hlavu zpět k mladíkovi. Všiml si jeho vražedného pohledu.

“Tak se bavte, pánové. Jen nezapomínej. Jeff. I když jemu možná neuškodí, když bude trochu žárlit. Celý večer se ti nevěnuje. Nezdvořák.” Šla pryč. Muži si hleděli do očí. Mathew se významě usmál.

“Dokonale se bavíš, že?” Zamračil se mladík.

“Řekl bych, že ano. Nechceš mi něco vysvětlit, Andy?” Sedli si do volných křesel. Nique mu vše vysvětlil. Důvod proč předstírá, že je někdo jiný i důvod, proč je na oslavě. Mathew tiše poslouchal a během vyprávění sledoval Jeffa.

“Hmmm... proto Luckyho nikdo neznal.” Model k němu překvapeně otočil hlavu.

“Luckyho?” Mathew s úsměvem přikývl.

“Ale... na to zapomeň. Je to moc hodná a čistá duše. Najdi si někoho jiného.” Muž sledoval jeho zamračený výraz.

“Fajn, jdu za Jeffem.” Nique sebou cukl. “Nebo sis to rozmyslel?”

“Nerozumím.” Přiznal se mladík. Herec se pousmál a pohodlně se opřel do křesla. Nique se na něj zadíval. I na něj působilo jeho skoro až tryskající charisma.

“Je to jednoduchý, ty chceš abych mlčel a já chci poznat Luckyho.” Nique udiveně zvedl obočí.

“Chceš říct... to je ale... to nemůžu, zlomil bys mu srdce. To ti nedovolím.” Zakroutil hlavou. K jeho úžasu se Mathew pobaveně pousmál.

“Jednoduchá otázka. Známe se dlouho, že?” Nique nechápavě přikývl.

“A už jsi mě někdy viděl abych někoho hledal?” Model se mu zadíval do očí. S úsměvem se napil.

“Stejně bys za ním nešel.” Podíval se směrem k Jeffovi. Mathew taky. Ne, to by nešel.

 

Mladík ležel v posteli a hleděl do stropu. Ruce pod hlavou. Obvykle nechodil z oslav mezi prvníma, ale neměl sílu sledovat Jeffa tak intenzivně se věnujícího dívce z oslavy.

Otočil hlavu k prázdné půlce postele. Povzdechl si a zajel rukou pod látku trenýrek. Cukl sebou a rychle se překulil na bok, když se otevřely dveře. Předstíraje spánek poslouchal svlékajícího se muže, zašel do koupelny a opláchl se. Když si lehal vedle mladíka, postel mírně zavrzala. Nique se zhluboka nadechl. Představa, že půl metru od něj leží polonahý Jeff, mu rozbušila srdce. Věděl, že kdyby sáhl za sebe, cítil by jeho horkou kůži. To mu na klidu nepřidávalo.

Když uslyšel Jeffův pravidelný dech, opatrně se otočil. Zadíval se na spícího muže. Bylo by to tak snadné. Jen natáhnout ruku. Ochutnat měkké rty. Zažehnout v něm oheň. Podlehl by mu. Tak jako většina. Možná byl celý ten nápad s Andym jedna velká hloupost. Vztáhl ruku k Jeffovu obličeji. Zamračil se a stáhl ji zpět.

Ráno se probral. Zachumlal se do pevné náruče. Překvapeně otevřel oči. Je skutečná. Je vzhůru a ta náruč je skutečná. Jeffova. Otočil k němu hlavu. Muž spal klidným spokojeným spánkem. Jeho teplota byla příjemně hýčkající. ´Něco je jinak.´ Pomyslel si a sedl si, když Jeff otevřel oči. Promnul si je a zvedl k mladíkovi.

“Doufám, že umíš lyžovat.” Nique si nasadil brýle a otočil se. Ne, neumí a teď se to učit nebude. Jako jeden z nejžádanějších modelů, má svou zodpovědnost. Mohl by si něco zlomit, nedejbože skončit hůř. To si nemůže dovolit. Už kvůli lidem, se kterými pracuje.

 

Stál na velké terase pensionu a zachumlaný do teplé bundy sledoval připravující se lyžaře, tak jako jiné na svahu nad i pod pensionem. Snad zázrakem zachytily jeho oči povědomou lyžařskou soupravu. Jeff byl jedním z lidí působící dojmem, že se narodili s lyžemi na nohou. ´Ten snad umí každej sport.´ Otočil hlavu vedle sebe. Poděkoval servírce a vzal si velký hrnek svařeného vína.

“Hmmm... znamená to, že jsi celou tu dobu nikoho neměl? Ještě nemáš chuť někoho znásilnit?” Nique se přerývaně nadechl, když ho Mathewův horký dech pošimral na uchu. Muž měl ruce položené na zábradlí, o které se mladík opíral. Stál těsně za ním.

“Máš zvláštní nadání trefovat se do černého.” Mathew se pobaveně pousmál a jemně přejel rty po mladíkově krku. On se o něj opřel a sledoval lyžaře.

“Já nejsem světlovlasý andílek. Stárneš a slepneš?” Přivřel Nique oči, když herec pokračoval ve svém něžném počínání. Muž se zasmál a sáhl po jeho hrnku. Napil se.

“Jen jsem myslel, že bych ti přátelsky vypomohl.” Mladík si povzdechl.

“Jestli budeš ještě chvíli pokračovat, asi tě vážně znásilním... hej, brzdi.” Sledoval nesouhlasně, jak Mathew dopíjí nápoj. Sebral mu hrnek a nešťastně se zadíval na jeho dno.

“To jsem se moc nezahřál.” Postěžoval si. Muž se pousmál a chytl ho pod bradou.

“S tím taky rád vypomůžu.” Sklonil se k němu. Jeho měkké něžné rty a jazyk byly příjemně zahřáté a ochucené alkoholem. ´Ten parchant.´ Pomyslel si Nique, ale neodstrčil ho.

Jeff čekající ve frontě na lanovku už nějákou dobu pár sledoval. Když se jejich rty spojily, udiveně zvedl obočí. Mathew se odklonil.

“Lepší?” Políbil ho ještě. Mladík přikývl.

“Zvláštní, ale ano... chci další.”

“Mluvíš o víně, že?” Kývl muž na servírku. Nique se zasmál a jemně ho praštil.

Stále je sledující Jeff zamyšleně sklonil hlavu. ´Znají se?´ Zvedl k nim zpět oči. Nique zrovna chytl Mathewovy ruce a doslova se zabalil do jeho náruče.

 

Mladík se vrátil na pokoj, napustil si vanu. Uvolněně se ponořil do horké vody a vlhkými prsty si sčesal vlasy z obličeje. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Hmmm... znamená to, že jsi celou tu dobu nikoho neměl? Ještě nemáš chuť někoho znásilnit? Vzpomněl si na Mathewova slova. Vlastně měl pravdu. Byl na pokraji svých sil. Nebyl zvyklý žít bez sexu a něčího doteku. Rád se dotýkal a rád cítil dotek někoho jiného. Miloval zachumlat se do náruče svého milence, vnímat jeho teplotu a blízkost. Proto si tak užíval Mathewovo objetí.

Vybavily se mu jeho polibky. ´Tohle už vážně dlouho nevydržím.´ Zajel rukou pod vodu. Začal se pomalu laskat. Nebyly to jejich první doteky a dokonce ani polibky. V minulosti si už párkrát skončili v náruči. Obvykle ale spíš z recese. Nikdy to ani jeden z nich nemyslel vážně. Dnes se cítil jinak. Mathewovy polibky a objetí byly jako lék, i když dost nebezpečně stimulující lék. Tak jako Jeffova. Jeho ruka se zastavila a on otevřel oči. No jistě. Něco bylo skutečně jinak. Jeffovo objetí možná bylo příjemné ale to bylo vše. Byl víc vzrušený z představy, že se ho může dotknout než ze skutečeného doteku. Proč se mu nerozechvěl dech a nerozeběhlo srdce? Touží po jeho doteku tak dlouho, tak zoufale. To kvůli němu odmítal návrhy a objetí ostatních. ´Objetí.´ Vybavil se mu Jackieho obličej. Jeho ruka se začala samovolně pohybovat. ´Jackie?´ Pomyslel si nechápavě, ale nedokázal si muže vymazat z mysli. Tak jako zahnat vzpomínku na jejich společné ráno. Ty malej hade. Skoro jakoby cítil jeho horký dech na svém uchu. Jeho pevné objetí. Jeho vzrušení. ´Mohl jsem za to já.´ Uvědomil si svůj jemný úsměv. Chytl se pevně okraje vany a s výdechem zasténal. Před očima měl stále Jackieho tvář. Vlastně nejen tvář. Zhluboka se nadechl a otevřel oči. ´Jsem za svým limitem... nic víc v tom není.´ Přesvědčoval sám sebe. Otočil hlavu ke dveřím, když se ozvalo zaklepání. Jeff mu oznámil, že bude večeře a že počká.

Všichni hosté oslavy se společně navečeřeli a pak si sedli do společenské místnosti. K Niquovu překvapení se od něj Jeff celý večer nehl. Bavil všechny svými historkami. Přitom seděl pohodlně opřený vedle mladíka a držel ho kolem ramen. Nique se bavil jako ostatní, jen byl trochu nejistý z jeho náhlého zájmu. Tak jako ze skutečnosti, že ho Jeffovo objetí nechává tak chladným.

 

Lucky netrpělivě přecházel po šatně. Když se otevřely dveře, nadšeně se usmál. Nique mu vyprávěl průběh pobytu a záměrně se nezmínil o Mathewovi.

“Takže se ti skutečně věnoval? To je báječný. Možná vás ten pobyt zblížil.” Nique přikývl. Mladík se na něj zadíval.

“Proč mi ale připadáš tak... hmmm.... řekl bych, zklamaný?” Model si oblékl sportovní soupravu a sedl si na lavici. Neznali se dllouho, přesto si Lucky dokázal získat jeho srdce. Rozuměli si. Lucky mu rozuměl. Jakoby v něm dokázal číst i přes jeho profy úsměv. Povzdechl si.

“Nevzrušuje mě.” Druhý mladík udiveně zvedl obočí. Jeho výraz nemohl být nechápavější.

“Pak ti to vysvětlím.” Otočil hlavu k přicházející dvojici. Jeff se usmál a objal mladíka kolem ramen.

“Hmmm... tak tohle mi v noci tak chybělo.” Jackie s Luckym si vyměnili tázavé výrazy. Nique zmateně zamrkal.

“Hej, hej, hej... víkend už skončil.” Jeff zahrál ublížený výraz. Nique se rozesmál. Jackie se zadíval na mladíka v náruči svého přítele. Zamračil se a šel ke své skříňce.

 

Nique se rozloučil s Jeffem a Jackiem a čekal na Luckyho před areálem. Když konečně dorazil, model ho odvezl do svého oblíbeného baru. Bylo to nenápadné místo bez poutavých neonů. Nad vchodem bylo jednoduchým písmem napsáno Eliot. Lucky udiveně zvedl obočí a následoval Niqua. Rozhlédl se po clubu. Když si všiml několika výrazně krásných mužů, byl si jistý. Tohle je skutečně věhlasný Eliotův bar. Slyšeli o něm snad všichni, ale jen málokdo věděl, kde ve skutečnosti je. Skoro jakoby si to tak sám majitel přál.

Lucky si prohlížel hosty i samotný interiér clubu. Čekal, že zde bude narváno k prasknutí. Hluk a pestrá hra světel. Bylo zde dost lidí, přesto bylo prostředí nasáklé zvláštním příjemným klidem. Nique ho dovedl k baru a nabídl místo. Mávl na barmana. Lucky se vyhoupl na barovou stoličku a stále se rozhlížel.

“Tohle je TEN Eliotův club.” Nique se pousmál a přikývl.

“Žádná kopie... támhle.” Kývl hlavou za mladíkovo rameno. Lucky se otočil.

“Ten blonďák v červený košili.” Oba se zadívali na muže a Lucky pochopil čí kouzlo a klid club naplňuje. Eliot si modela všiml. Usmál se a omluvil se u své společnosti.

“Zdravím, krásko. Dlouho´s tu nebyl.” Objal mladíka. Nique se pousmál.

“Chyběl jsem ti?” Přitulil se k němu. Eliot se pobaveně usmál.

“Samozřejmě. Komu by tvůj krásný ksichtík nechyběl.” Sklonil hlavu k druhému mladíkovi.

“Jsem Eliot.” Podal mu ruku. Lucky svou a představil se.

“Takže? Nějaká omluva?” Nique se zasmál a přikývl. Vyprávěl Eliotovi, co v poslední době zabíralo jeho volný čas.

“Hmmm... tak to na tebe se Mathew ptal.” Sklonil muž hlavu k mladíkovi. Ten vytřeštil oči a zalapal po dechu. Model si povzdechl.

“Na něj.” Připustil. Lucky k němu nechápavě otočil hlavu.

“Řekni. Mluvili jste spolu na té oslavě? Líbil se ti?” Mladík dokonale zrudl. Sklonil hlavu a zakroutil s ní.

“Ne, ale...” Vyprávěl jim o srážce na parketu a setkání na toaletě. Museli by být slepí, aby si nevšimli. Jeho výraz, když o muži mluvil. Líbil se mu. Víc než to. Podmanil si ho. Zasáhl ho.

“Vím, žes mě varoval, ale... ty jeho oči. Pohled. Úsměv.” Tvářil se Lucky bezradně.

“On.” Doplnil ho Eliot s úsměvem a napil se. Mladík přikývl a zvedl oči k Niqueovi. Model se laskavě pousmál a pohladil ho po tváři.

“No, pak tě asi potěší, že tys ho zaujal taky. Chce tě poznat.” Oba udiveně zvedli obočí, když se Lucky zatváříl zděšeně.

“Myslel jsem, že budeš rád. Proč ten vyděšený výraz?”

“Ale říkal si přece, že... že...” Sklonil opět hlavu. Co to povídá? Chce se s ním seznámit jedna z nejzářivějších hvězd a on váhá? Zlomí mu srdce, ale alespoň mu na malou chvíli dovolí dotknout se nebe. Měl by být rád. Co by za to kdokoliv jiný dal.

Oba muži sledovali jeho měnící se výrazy. Eliot se pousmál. Nikdy předtím neviděl v Mathewových očích pohled, který měl, když mu popisoval Luckyho. Bylo v něm teplo a něha. Vždycky si byl jistý, že pokud se Mathew zamiluje, dá tomu druhému vše. Bude ho hýčkat, chránit a rozmazlovat. Jak byl rád, že ten někdo je tak čistá a jemná duše. Položil Luckymu ruku na rameno a oslovil ho jménem. Mladík, ztracený ve svých myšlenkách, polekaně zvedl hlavu. Zmateně sledoval Eliotovo laskavý úsměv. Jakoby mu říkal, že vše bude dobré.

“Tohle prostě musím vidět.” Vyndal telefon a vytočil jedno z čísel v seznamu.

“Zdravím... máš plány na dnešek?... hmmm, co kdyby ses nejdřív stavil tady?... kvůli mým krásný očím?” Rozesmál se muž nad odpovědí.

“Ne, něco pro tebe mám... dobře, tak zatím.” Zavěsil a zvedl oči k mladíkům. Zatímco Nique se pobaveně usmíval, Lucky se tvářil nechápavě a tázavě. Muž schoval telefon a s naprostým klidem mu oznámil, kdo přijede. Panický výraz, který se objevil na mladíkově tváři, by mohl někoho zabít. Na chvíli ho napadlo, že by třeba mohl utéct. Hodně Rychle. Hodně Daleko. Navždy. Ve skutečnosti ale chtěl muže znovu vidět. Nedokázal ho vyhnat ze své hlavy. I přes to, že ho vždy přitahovaly dívky.

Mathew se rozhlédl po klubu. Pozdravil se s pár společníky a vydal se k baru. Pohledem našel Eliotovu vyšší postavu. Snad poprvé v životě cítil šimrání v podbříšku. Ve chvíli, kdy si uvědomil, kdo vedle muže sedí.

Lucky povídající si s Eliotem, ucítil horkost v obličeji. Jeho hlas se zachvěl a on se podíval muži přes rameno. Skoro se utopil v šedivých očích.

“Zdravím.” Nique s Eliotem se usmáli. Mathew sklonil hlavu k mladíkovi. Ten se zadíval na jeho nabízenou ruku. Pomalu do ní vložil svou. Dlouhé prsty ji pevně objaly. Sevřelo ho příjemné, hřejivé teplo. Zvedl hlavu k muži a představil se. Mathew se podíval na Eliota.

“Něco?” Usmál se pobaveně. Muž přikývl a mávl na barmana. Popíjeli a povídali si. Mathew z náprsní kapsy vytáhl telefon.

“Ano?... zdržel jsem se... ale už jsem na cestě... fajn, zatím.” Schoval telefon. Zvedl oči k ostatním.

“My se rozloučíme.” Lucky se zarazil. ´My?´ Pomyslel si. Když k němu muž sklonil hlavu, zmateně zamrkal. ´MY.´ Mathew se pousmál a sundal ho ze stoličky.

“Dej mi to na účet... mějte se.” Vedl Luckyho pryč. Mladík stačil jen mávnout na pozdrav. Nique s Eliotem se pobaveně pousmáli.

Lucky se zadíval na živý dům. Celou cestu autem mlčel a sledoval své ruce. Bál se zeptat, kam vlastně jedou. Pevně stiskl Mathewovu ruku, když se rozhlédl po davu. ´Další večírek.´ Všiml si pár známých tváří. Muž vykročil. Suveréně proplouval mezi hosty a občas někoho pozdravil. Lucky byl nervózní z pohledů, které na sobě cítil. Narazil do Mathewových zad, když se muž zastavil. On se rychle otočil.

“Jsi v pořádku?” Tvářil se starostlivě. Lucky přikývl a omluvil se. Herec ho pohladil úsměvem a postavil ke svému boku. Představil mu ženu, která pořádala oslavu. Byla to jedna z Mathewových hereckých partnerek. Usmála se dokonale rudými rty a se zájmem si Luckyho prohlížela. Mávla na obsluhu. Mladík k ní hned přispěchal. Objednala si další pití, herec jejich.

Lucky si nejistě vzal skleničku s několika barevným nápojem. Přivřel oči, když uslyšel Mathewův sametový šepot u svého ucha.

“Nemusíš se bát, je nealko.” Lucky k němu překvapeně zvedl oči. Muž přikývl a ukázal mu svůj koktejl. Vypadal stejně.

“Nepiješ?” Divila se žena. Luckymu se zdálo, že trochu zklamaně. Mathew zakroutil hlavou.

“Dnes ne.” Ťukl svou skleničkou o její. Mladík na sobě stále cítil pohledy lidí kolem sebe, ale Mathewova ruka ho příjemně hřála do dlaně. K jeho překvapení ho jeho dotek uklidňoval. Myslel si, že to bude naopak. Také se díky němu cítil v bezpečí. Což ho ještě víc překvapilo.

Jeho společník mu během večera představil pár lidí. Jedním z nich byla další filmová hvězda Robert Rider. Postavou přípomínal Mathewa. Pohyboval se stejně elegantně a smyslně. Měl krásný obličej a černé vlasy. Když podával Luckymu ruku, mladík se mu zadíval do očí. Zachvěl se. Byl v nich ten samý spalující pohled, jako v Mathewových. Ale Robertův mu srdce nerozbušil. Mrazilo ho z něj. Jakoby mu někdo přejel kostkou ledu po zátylku. Možná ho spíš polil ledovou vodou. Zároveň měl neuvěřitelnou chuť oklepat se. Ucítil ruku na rameni. Z jejího doteku vycházelo teplo a pomalu prostupovalo mladíkovým tělem. ´Kéž by mě obejmul.´ Překvapily Luckyho jeho vlastní myšlenky. Robert pobaveně zvedl oči k druhému muži, když si všiml jeho majetnického gesta.

“Hmmm... chápu je tvůj. Tleskám, je rozkošnej.” Šel pryč. Mathew sklonil hlavu k Luckymu. Myslel si, že zná důvot jeho stále nejistého pohledu, kterým sledoval odcházejícího herce. Asi nebyl zas až tak dobrý nápad představovat je. Chtěl ho jen... Mladík k němu zvedl oči.

“Jste... jste přátelé?” Zeptal se nervózně. On zakroutil hlavou.

“Tak bych to neřekl.” Zvedl udiveně obočí, když se mladík uvolněně pousmál.

“Omlouvám se, ale měl jsem pocit, že ho pozvracím.” Muž na něj překvapeně hleděl.

“Děkuju.” Položil na ruku na rameni svou. Uvědomil si svá slova a gesto a zčervenal. Mathew snad poprvé v životě citil rozpaky. Usmál se.

“Vlastně to bylo sobecké majetnické gesto. Všim jsem si jeho výrazu a tvého.” Chytl ho za ruku a vedl k pohodlně vypadajícímu gauči. ´Mého?´ Pomyslel si Lucky a nechal se posadit. Herec ho stále držel za ruku, prsty propletené.

“Proto jsem vás seznámil.” Lucky na něj nechápavě hleděl. Muž si povzdechl.

“Máme stejný vkus a řekl bych, že na lidi působíme podobným dojmem. Nemám pravdu?” Mladík váhavě přikývl.

“Robert tě celý večer sledoval, tady i u Mell.” Lucky na něj nevěřícně hleděl.

“Chtěl jsem jen abys věděl... předpokládám, že znáš mou pověst.” Pousmál se, když mladík zrůžověl a trochu rozpačitě přikývl.

“Robert má podobnou. Jen s tím rozdílem, že... nikdy jsem nikoho k ničemu nenutil a nedovedu si představit, že bych něco takového udělal.” Lucky vytřeštil oči a zachvěl se. Mathew ho pohladil po tváři.

“Musím, říct. Dost jsi mě uklidnil. Trochu jsem se bál, že na něj budeš reagovat stejně jako na mě.” Mladík už skutečně nemohl být víc rudý než byl. Rozpačitě zamrkal a rozkoktal se v protestu. Muž se laskavě pousmál.

“Myslím, že se s ním teď budeš vídat častěji. Chci jen, abys kolem něj byl opatrný, dobře?” Lucky přikývl a sklonil hlavu.

“Můj bože, Lucky.” Chytl mladíka někdo a přitáhl si ho do náruče.

“Hmmm... to je tak osvěžující a očisťující.” Držel ho muž pevně ale ne surově. Lucky se vzdal a objal ho. Přece jen byl trochu dojatý z Mathewova chovaní a už u Mell mu modelovo blízkost byla příjemná.

“M-Manny.” Usmál se trochu nejistě, když ho muž propustil z objetí. Stále ho ale držel kolem pasu. Opětoval mu úsměv a sklonil hlavu k Mathewovi. Pozdravil a naklonil se k němu přes Luckyho, aby ho políbil na tvář. Zdálo se, že už má lehce vypito. Do veselé a vřelé nálady.

“Hmmm... nachvíli tě opustím a ty... Lucky?” Ozval se za Mannym překvapeně Harry a vzal mu mladíka. Model začal protestovat a Mathew tiše se smát.

“Jako malá oáza v poušti.” Odklonil se Harry a věnoval mladíkovi jeden ze svých slavných úsměvů.

“Nique o tobě tak mlžil. Už jsme se báli, že tě neuvidíme. No a Harry zapomněl adresu, kam jsme tě vezli.” Zamračil se na muže.

“Já jsem zapomněl?” Když model přesvědčivě přikývl, povzdechl si.

“Jak to dělaj, že jim člověk cokoliv odsouhlasí, dovolí a odpustí.” Sklonil Harry hlavu k Mathewovi. Herec se zasmál a zakroutil hlavou, že netuší.

Díky přítomnosti páru se Lucky dokonale uklidnil a dokonce se začal na hostitelku a ostatní přátelsky a upřímně usmívat. Když začal častěji a častěji zívat, Mathew oznámil, že vyrazí domů. Mladík přikývl a omluvil se.

Opřel se o umyvadlo a zadíval se na sebe do zrcadla. Přemýšlel nad hercem. Co od něj asi čeká? Doufal, že ho odveze domů, zeptá se na číslo a odjede. Možná ho políbí. Co když ho ale odveze k sobě a bude čekat víc? Děsila ho představa, že by mu dovolil vše. Během večera zjistil, že mu je jeho dotek a blízkost víc než příjmemná. Nedokázal to pochopit. Stále z něho byl nesvůj a nejistý, ale zároveň toužil po jeho pozornosti. Líbil se mu jeho úsměv, jeho pohled. Dělalo mu dobře, že ten krásný a úspěšný herec má zájem zrovna o něj. Zájem. Na pár nocí a pak půjde hledat jinam.

Robert sledoval jeho - pro něj rozkošně - ztrápený výraz. Pohledem přejel štíhlou postavu a vrátil se k obličeji. Pousmál se.

Lucky zasténal, když se k němu muž zezadu přitiskl. Rukou ho chytl kolem krku. Mladík se polekaně zadíval na Robertův odraz v zrcadle.

“Hmmm... tvářil si se tak bezradně. Nezdá se, že bys byl šťastný tam, kde jsi a s kým jsi.” Usmíval se.

“S tím ti můžu pomoct.” Sklonil se k jeho krku a jemně ho políbil. Přitom mu hleděl do očí. Lucky se trochu zbytečně snažil odtáhnout. Muž ho pevně držel a pokračoval v ochutnávce mladíkovy jemné kůže.

“Něco pro tebe mám.” Usmál se a zvedl druhou ruku. Lucky si při pohledu na láhev v jeho ruce vzpomněl na Niquovo varování před oslavou u Mell. ´Pití si objednávat sám.´ Pomyslel si a zamračil se bolestí, když muž silou stiskl jeho krk. Vyděšeně rozšířil oči poté co ho síla alkoholu zapálila v krku. Zakuckal se a chtěl nápoj vyplivnout. Robert ho stiskl pevněji a donutil ho polknout. Cítil, jak mu mladík vláční v náruči.

Mathew se snažil setřást hostitelku, se kterou se šel rozloučit. V duchu se proklínal, že ho kdy napadlo být slušný. Když se mu konečně povedlo vzdálit se, vrátil se k ostatním. Překvapeně zjistil, že Lucky se stále nevrátil. Pár překvapeně zjistil, že oni dva ještě neodešli.

 

Lucky se probral. Pomalu zamrkal a zadíval se do červeného stropu. ´Tuhle červenou mám rád.´ Pomyslel si. ´Červená?!´ Sedl si šokovaně. Rozhlédl se. Ležel na velkém letišti v nemalé stylově zařízené ložnici.

Křečovitě stiskl peřinu, když si začal vybavovat poslední chvíle na večírku. Udělalo se mu zle. ´Opil mě a... a... proč mě oblíkal?´ Sáhl pod přikrývku a ujistil se, že má stále spodní prádlo. Pomalu vstal a zjistil, že ho nic nebolí. Zadíval se na sebe do zrcadla. Až na modřiny pod krkem, byl v pořádku. Rozhlédl se a otevřel jedny z posuvných dveří. Ocitl se ve velké šatně. Světla se sama rozsvítila. Mladík sáhl po první košili na ramínkách. Když si ji oblékal, cítil z ní známou vůni. Podvědomě ho uklidňovala.

Další dveře vedly do koupelny a třetí do rozlehlého obývacího pokoje. Zavřel oči a vdechl příjemnou vůni kávy. Nevěděl proč, ale už se necítil nervózní a nebál se. Něco v bytě ho uklidňovalo. Jeho vůně, atmosféra snad i příjemné barvy. S úsměvem se zadíval na velkou bílou kočku rozvalenou na pohovce. Sedl si vedle ní a opatrně se dotkl konvice na stole. Byla horká. Rychle zvedl hlavu, když uslyšel pohyb. Zadíval se na muže, držejícího tác se snídaní. ´Děkuju.´ Pomyslel si a vstal. Mathew odložil tác na stolek a přistoupil k mladíkovi. Položil mu ruku na tvář. Snažil se nemyslet na to, jak je v košili rozkošně drobný.

“Jak je ti?” Lucky netušil proč, ale vytryskly mu slzy. Mathew se zamračil.

“Lucky, moc mě to...”

“Díky bohu.” Přerušil ho mladík a vrhl se mu do náruče. Muž ho překvapeně objal. Lucky vzlykal a pevně ho držel. Když se trochu uklidnil, Mathew mu pomohl setřít slzy. Mladík si uvědomil, že oba sedí. Muž na gauči a on na něm.

“Myslím, že jsem se v životě tak nebál. Byl tak surový a ten alkohol.” Pohladil kočku, která se probrala a vynucovala si pozornost.

“Je mi to líto Lucky, měl jsem jít s tebou. Promiň.” Mladík k němu zvedl hlavu.

“Nemáš se za co omlouvat, vždyť jsi mě zachránil.”

“Ne včas.” Lucky na něj nejistě hleděl a změnil jeho větu v otázku. Mathew vztáhl ruku k modřinám na krku. Mladík se pousmál a chytl ho za ní.

“To... to je v pořádku. Brzo zmizí.” Přitulil se něžně. “Zvracel jsem?”

“Vlastně jsme tě přinutili už tam. Abyses toho co nejdřív zbavil.” Hladil ho muž po zádech. K jeho úžasu mladík rozčíleně vstal.

“Tohle tak nesnáším. Nesnáším ten stav opilosti, kdy se ti motá hlava. A zvracení! A ten... ten...” Gestikuloval rukama.

“Mě přinutí vypít skoro celou láhev něčeho... toho... a pak kvůli němu zvracím. To je tak... tak...” Vypadal dokonale naštvaně. Překvapeně otočil hlavu k Mathewovi, který se začal uvolněně smát.

“Já se omlouvám, ale tolik jsem se bál, že... a ty zatím... jsi úžasnej.” Mladík zrůžověl. Muž se usmál a chytl ho za ruku. Stáhl ho zpátky k sobě.

“Jez, než to vystydne.” Podal mu talířek s teplými croissanty. Lucky se roztomile usmál a vzal si ho. Chvíli si prohlížel pečivo. Zvedl oči k herci. Naléval kávu. Už si byl jistý. I kdyby s ním chtěl strávit jen pár chvil. Budou to ty nejkrásnější chvíle jeho života. Přijme je s otevřenou náručí ať už ho čeká cokoliv.

Mathew tiše sledoval, jak si dochucuje kávu. Cítil, že se něco změnilo. I když večer hledal mladík bezpečí a jistotu v jeho náruči, bylo zřejmé, že stále váhá. Dnes to bylo jiné. Jakoby se v Luckym něco zlomilo a on ho přijal. Usmál se.

“Máš rád sladké?” Lucky zrozpačitěl a přikývl. Mathew se pousmál a sáhl k jeho tváři. Palcem setřel čokoládové máslo. Mladík sledoval, jak prst zvedá ke svým rtům. Muž si všiml zachvění v jeho pohledu.

“Hmm... od první chvíle chci něco udělat a už si prostě nemůžu pomoct. Ty jsi tak...” Setřel si Mathew zbytek másla z prstů. Lucky nechápavě zvedl obočí. Zachvěl se a jeho srdce poskočilo, když ucítil horké měkké rty na svých. Zadíval se do šedivých očí. Spustil ruku s talířkem a zaskočeně přijímal něžné polibky. Mathew ho pohladil po tváři, zajel prsty do vlasů a prohloubil své polibky. Lucky skoro až opatrně odpověděl. Byl spoutaný šedivým pohledem. Topil se hlouběji a hlouběji. Zavřel oči a vztáhl ruce. Opět skoro až opatrně se opřel o Mathewův hrudník. Muž se usmál a zavřel oči, vzal ho do náruče.

Odklonili se. Mathew se pousmál.

“Sladší než jakákoliv čokoláda.” Neodolal a krátce ho políbil. Lucky dokonale zrudl. Roztomile se usmál a odvážil se vrátit mu polibek.