kapitola II. - konec

 

Čtyřčlenná skupina se skrz koruny stromů zadívala na pevnost na skále. Jedna z postav sklonila hlavu a zaposlouchala se do zvuků lesa kolem. Sáhla po meči – její společníci také. Stíny kolem se pohly a změnily v dalších šest postav. Čtyři nejvyšší z nich držely dlouhé vyřezávané luky. Jedna z menších pak bič, jehož dutky zářily a poslední dlouhou tyč s vyrytými žhnoucími znaky.

“Komu sloužíte?” Ozval se ženský melodický hlas. Promluvila sebejistě a velitelsky, tak jako stála a držela svůj bič.

“Kdo se ptá?” Zamračil se Keiran a držel jílec stále schovaného meče.

“Je vás míň, člověče. Nepokoušej své štěstí.” Neztratil její hlas nic ze své jistoty či krásy. ´Člověče?´ Zaujalo Keirana oslovení.

“Vy nejste Melvinovo stráže, mám pravdu?” Postavy při mužovo jméně něco opovržlivě zamručely. Žena předstoupila a sáhla ke své kapuce.

“Vypadáme snad jako jeho strážci?” Stáhla si ji z hlavy. Oni se překvapeně zadívali na krásnou mladou ženu. Její krása byla vyjímečná, ale je víc zaujaly rudé kočičí uší, vykukující z pod vlasů krvavě rudé barvy – místy měla tmavší či naopak světlejší prameny. Tvařila se hrdě a sebejistě. Její společníci byli také kočky – muži. Čtyři s luky – byli od pohledu tvrdí bojovníci. Pátý byl jen o něco vyšší než ona – stejných vlasů a stejného krásného obličeje tak jako očí. Krásných šedivých očí. Keiran si byl jistý, že je zná. Jen v nich nebyl ten smutek a bolest.

“Kočky.” Ozvala se nadšeně Keith – Keiranovo sestra. Její bratr k ní zvedl ruku a zadíval se ženě do očí.

“Jste tu kvůli Arthurovi?” Zeptal se. Kočky zpozorněly.

“Předpokládám, že mluvíte o Arkym.” Ozval se mladík. Muži k němu otočili hlavy.

“Takže ano, jsme tu kvůli němu.”

“Fajn, potom máme stejný cíl.” Kočky udiveně zvedly obočí a dožadovaly se vysvětlení. Když jim Crispin převyprávěl souhrn událostí posledních dní, kočky se mezi sebou rozhlédly. Dívka se tázavě podívala na mladíka. Přikývl.

“Dobře, můžete jít s námi.” Otočila hlavu ke Keiranovi.

“Neptám se vás na svolení.” Zamračil se. Zatímco muži se zamračili, žena se pobaveně pousmála a přikývla. Pokračovali v cestě.

“Hmm... jsem Crispin.” Mladý kocour zvedl k muži hlavu.

“Mé jméno je Sekai.” Položil si ruku na srdce a jemně se uklonil. Crispin se pousmál a prohlížel si ho. Myslel si, že Arthur je to nejrozkošnější, co kdy viděl, ale spletl se. Sekaiův hrdý až namyšlený výraz, byl v kombinaci s andělskou tvářičkou a vytříbeným chováním skoro až neodolatelný. Sekai si všiml jeho jemného zamyšleného úsměvu. Nebyl si jistý proč, ale vehnal mu červeň do tváří.

Kočičí dívka zastavila na úpatí skály. Otočila hlavu ke Keiranovi. Přikývl a podíval se na svou sestru.

“Počkám tady... buďte opatrní.” Objala ho. Muž ji políbil do vlasů.

“Počkejte tu s ní.” Poručila dívka. “Vyhněte se boji, dokud nebude nevyhnutelný a ... ochraňte ji svými životy.” Dodala a svlékla si plášť. Pod ním měla černé kožené kalhoty a uplý kabátek s vysokým stojáčkem. Podala plášť jednomu z mužů – tak jako Sekai svůj. I on měl oblečení černé. Keiran s ostatními si svlékli své kabáty a stoupli si ke skále. Jejich věci si vzali muži a zmizeli ve stínech lesa.

“Díky.” Ozval se velitel a zadíval se nahoru. Dívka k němu otočila hlavu. Jen přikývla a chytla se skály.

“Počkáme na vás nahoře.” Řekla trochu provokativně a začla šplhat. Muži sledovali, jak obratně zdolává skálu. Sekai byl stejně mrštný.

“Jsou rychlý... čekal jsem, že.. ale takhle.” Zakroutil Crispin hlavou a vyhoupl se na skálu. Jeho společníci také. Mladík k nim sklonil hlavu. Chvíli je sledoval. Pousmál se.

“Jsou dobří... na lidi.” Otočil hlavu k dívce. Podívala se dolů. Usmála se a přikývla. Konečně se dotkla římsy jednoho z oken. Sedla si na ni a zadívala se do místnosti. Opatrně rozbila jednu z okenic a zhoupla se dovnitř. Sekai za ní. Muži je následovali.

“Koupili jsme mapu od jednoho z Melvinovo mužů. Není moc podrobná, ale víme alespoň poschodí a směr, kterým máme jít.” Zvedla dívka oči ke Keiranovi a jeho společníkům. Přikývli. Ona sáhla po klice. Zarazila se a opět se na ně otočila.

“Mimochodem... jsem Shaza.” Uklonila se stejným stylem jako Sekai. Muži se usmáli a uklonili se.

“Mé jméno je Keiran, to Crispin a Adrian.” Ujal se muž slova.

Provázela je budovou. Mapu očividně nastudovala nazpamět, protože se na ni ani jednou nepodívala. Pevnost spala hlubokým nočním spánkem. Jen občas potkali noční hlídku. Obvykle ji nechali projít, schováni ve stínech chodeb. Zadívali se na dva strážce stojící před zdobenými dveřmi.

“To bude ono... ale potřebovali bychom je otočit.” Zamračil se Keiran. Dívka k němu zvedla oči. Povzdechla si a částečně rozepla kabátek.

“Postarám se o ně.” Vyšla z poza rohu a vykročila směrem ke strážcům. Cukli sebou, když si jí všimli.

“Dobrý večer, pánové.” Usmála se a dokonale svůdnou chůzí došla až k nim.

“C-co tu...” Dívka si prohrábla husté vlasy a zakroutila křivky do sexy polohy.

“Jsem malý dárek.” Rozvlnila boky a prošla mezi muži. Otočila se a opřela o křídlo dveří. Oni ji následovali očima i těly.

“Takže? Nerozbalíte ho?” Usmála se na tmavovlasého muže. Opětoval její úsměv a pak se sesunul k zemi. Za ním stál Adrian. Chytl bezvládné tělo, než dopadlo na zem a pobaveně sledoval dívku. Ona jeho.

“Musím říct, trochu je lituju.” Držel Crispin druhého a měl stejný výraz jako jeho přítel. Shaza se zatvářila nevině a dopla si kabátek. Zaplula do dveří. Muži za ní. Svázali a schovali strážce do stínů místnosti. Všichni otočili hlavy ke dveřím do ložnice.

Pomalu přešli k posteli – Shaza s Keiranem z jedné strany, Adrian s Crispinem z druhé. Sekai zůstal hlídat u dveří. Dívka se naklonila nad postel a zvedla oči k Adrianovi. Přikývla. Muž přiložil ostří k Melvinovo krku. Okamžitě otevřel oči.

“Jeden špatněj pohyb a přijdeš o hlavu.” Zamračil se Adrian.

“Pomalu vstaň – ruce za záda.” Muž ho poslechl. Crispin mu svázal ruce za zády. Dívka sledovala mladíka. Pousmála se a pohladila ho po tváři.

“Arky? Arthure... hmmm.” Dotkla se mladíkovo krku. Nejistě zvedla oči ke Keiranovi. Ten se zamračil a stáhl peřinu. Oba se zadívali na modřiny, škrábance a rány na mladíkovo těle. Jejich výrazy zchladly. Shaza si sáhla k vysoké kozačce. Muži si nebyli jisti, jak přesně se k němu dostala, ale stála nad svíjejícím se Melvinem. Sténal bolestí. Chytla ho za vlasy a zvedla jeho hlavu k sobě. Zadíval se jí do očí.

“Toho budeš litovat, mrcho.” Zamračil se. Dívka na něj chvíli tiše hleděla. Muži sebou cukli, když mu z ničeho nic podřízla krk.

“Takhle umírají takový prasata, jako jsi ty.” Sklonila se k jeho uchu a pustila ho. Její společníci ji nejistě sledovali, ona mrtvého muže. Adrian jí položil ruku na rameno. Uvědomil si, že se chvěje. Zvedla k němu oči – tekly jí slzy. On se zamračil a přitáhl si ji do náruče. Pevně objal. Podíval se na Keirana. Ten přikývl a sklonil se k Arthurovi. Mladík byl tak unavený, že se ani neprobral. Muž ho zabalil do přikrývky a zvedl do náruče.

Z pevnosti odešli tudy, kudy přišli. Keiran nesl mladíka na zádech. Kočky je provázely lesem. Cestovali celý zbytek noci. K ránu zastavili, aby si odpočinuli.

Arthur pomalu otevřel oči. Zadíval se na muže, který ho držel v náruči. Váhavě vztáhl ruku a dotkl se jeho obličeje. Keiran ho za ni rychle chytl a sklonil k němu hlavu.

“Arthie... jak se cítíš?” Kocour na něj nechápavě hleděl.

“Ty... ty tu... kde...” Rozhlédl se. Keiran se laskavě usmál.

“V bezpečí.” Zašeptal u jeho ucha. Cítil, jak sebou Arthur cukl. Mladík přikývl a něžně se přitulil. ´Pokud je to jen sen, nechci se probudit.´ Pomyslel si a unaveně usnul.

 

Shaza, jdoucí vedle Sekaie, se otočila a zadívala na dva muže, kráčející vzadu. Povídali se. Zastavila se a počkala na ně. Crispin si jí všiml, pousmál se a beze slov doběhl Sekaie. Dívka zvedla oči k Adrianovi.

“Chtěla jsem poděkovat.” Muž k ní sklonil hlavu – lechce nechápavý výraz.

“Hmm... za tvou starost a péči.” Vysvětlovala. On se usmál.

“Rád zas vypomůžu. Kdykoliv.” Dívka se mu zadívala do očí. Pobaveně se pousmála.

“Možná tě vezmu za slovo.”

Arthur se opět probral. Pomalu otevřel oči. Uvědomil si, že ho Keiran nese na zádech a on se ho drží kolem krku. ´Nebyl to sen?´ Pomyslel si trochu zaskočeně, ale šťastně. Myslel si, že už muže neuvidí. Tolik se bál, že už ho neuvidí. Ale je tu. S ním. A drží ho v náruči. Přišel si pro něj. Pevně muže stiskl a přitulil se. Keiran vztáhl ruku a pohladil mladíka po paži.

Zastavili u velkých kamenů. Kocour nejistě seděl na jednom z nich a sledoval kočky. Crispin si prohlížel jeho zranění. Když se ujistil, že nejsou tak vážná, jak vypadají, uklidnil Keirana a Shazu pohledem. Oba se uvolněně pousmáli. Dívka si k němu sedla.

“Dobrý den.” Usmála se. Mladík nejistě zvedl oči ke Keiranovi. On přikývl. Opět sklonil hlavu k Shaze. Pozdravil.

“Nevzpomínáš si na mě... na nás. Mám pravdu?” Zadíval se jí do očí. Zakroutil hlavou. Ona se laskavě pousmála.

“Jsem tvá sestra, Arthure a to tvůj bratr. Jmenuje se Sekai... já jsem Shaza.”

“Sestra a... bratr?” Řekl nejistě a otočil hlavu k Sekaiovi. Ten s úsměvem přikývl.

“Dlouho jsme tě hledali. Vlastně jsme tě našli náhodou – díky oslavě v Luce.” Doplnil svou sestru.

“Ale já...” Dotkl se čela.

“Vzpomínáš si na něco, co bylo před Melvinem?” Zamračili se, když mladík zakroutil hlavou. “Možná nějáké kouzlo.” Otočil Sekai hlavu k Shaze. Přikývla.

“Na tom nesejde, minulost není důležitá. Teď jsi opět s námi a v bezpečí.” Chytla ho za ruku. Trochu váhavě se pousmál, ale přikývl.

Rozhodli se, že se utáboří. Kočky rozdělaly oheň a připravily jídlo. Arthur seděl u Keirana a stále zaskočený situací se o něj opíral. Muž ho pevně držel a cítil se spokojený jako dlouho ne. Když se mladík zachumlal do jeho náruče, s úsměvem k němu sklonil hlavu. Kočka měla zavřené oči a vypadala klidně a uvolněně. Keiran se pousmál a přejel mu prsty po obočí, palcem pak kopíroval linii nosu – přes ústa až k bradě. On pomalu otevřel oči. Muž si přizvedl jeho bradu a sklonil se k němu. Arthur rozechvěle zamrkal, když se jejich rty setkaly. Zadíval se muži do očí. Jeho doteky byly o tolik jiné. Zatímco Melvinovo se mu hnusily, Keiranovo byly příjemné a uklidňující. Líbily se mu, tak jako jeho blízkost a objetí. Aniž by si to uvědomil, pousmál se. Keiran také a znovu ho pohladil.

Protahující se Adrian, zvedl oči k Shaze, která si k němu stoupla. Byla schovaná v dece a jemně se usmívala.

“Řekl jsi kdykoliv.” Muž se pousmál a roztáhl deku, do které byl zabalený. Když se posadila mezi jeho rozkročené nohy a opřela se on něj, objal ji.

“Spokojena?” Zašeptal jí u ucha. Přikývla, že dokonale a zavřela oči. Sekai na dvojici nejistě hleděl. Sklonil hlavu. Zvedl ji ke kočkám, které Crispinovi s Keith vyprávěly o království koček a jeho hlavním městě. Kam mimo jiné mířili.

Ráno se probral. Zachumlal se do příjemně hřejivé pevné náruče. Rychle se otočil a zadíval se na spícího muže. ´Co si to...´ Pomyslel si a sedl si. Crispinovo víčka se pohla a on otevřel oči. Zadíval se na mračícího se mladíka. Tak trochu jeho výraz čekal. Pobaveně se pousmál a s rukama pod hlavou si lehl na záda.

“V noci jsi se třásl zimou.” Sekai sebou jemně cukl, sklonil hlavu a tiše poděkoval. Vstal a šel ke dvěma kočkám, které hlídaly. Další dvě spaly, jedna z nich držela v náruči spící Keith. Zakroutil hlavou a sedl si ke strážcům. Popřáli dobré ráno a podali mu připravenou snídani.

Když se probrali ostatní, vyrazili dál. Sekai nesouhlasně sledoval svou sestru, zbližující se s Adrianem, Keirana, který nepouštěl Arkyho z náruče a černovlasého strážce – Nialla, věnujícího se Keith. Zároveň sledoval zelený šibalský pohled, pobavený úsměv a drobné barevné korálky kolem opáleného krku. Zamračil se. Už zase. Sklonil hlavu k ohništi, přes jehož plameny sledoval Crispina. ´Už abychom dorazili domů.´ Pomyslel si a zabalil se do pláště.

Muži se rozhlíželi po vysokých mohutných stromech kolem. Jejich kořeny se jim jako klenby proplétaly nad hlavami. Oblohu dokonale zakrývaly koruny stromů, jen místy propustily pár slunečních paprsků. Stejně mohutné byly i květiny kolem. Ruznobarevné a nádherné.

Shaza se zastavila u jednoho ze stromů a položila dlaň na jeho vrásčitou kůru. Zavřela oči a něco zašeptala. Odstoupila a zvedla hlavu ke kmeni. Její společníci ustoupili, když se objevil první schod, po něm další a další – jako spirála pokračovaly vysoko ke koruně stromu. Arthur zvedl oči ke Keiranovi. Nadšeně se usmál a chytl ho za ruku, muž se pousmál a krátce ho políbil. Vedl za Shazou a ostatními.

Schody je vynesly vysoko mezi koruny stromů. Byly tak husté, že s obtížemi dohlédli na pevnou zem. Konečně přišel poslední schod, který byl plošinou obtáčející se kolem obvodu stromu. Na ni navazovala široká lávka, spojující ho s vedlejším stromem. Nebyla dílem lidské ruky ale samotných stromů, jakoby propletly své větve a vytvořily dokonalý most. Následovalo několik dalších lávek a plošin, které byly tak zvláštní součástí lesa. Konečně se před nimi objevilo město. Uchvatné stromové město. Mezi mohutnými větvemi působilo naprosto přirozeně a nenuceně. Rozhléhalo se všemi směry – do stran i pater. Obyvatelé města je úklonami zdravili. Působili stejně vznešeně a hrdě, jako sourozenci.

Crispin chytl Adriana za paži. Kývl hlavou směrem, kam mířili. Oba se zadívali na velkou temně hnědou kočku. Velikostí a stavbou těla připomínala pantera. Měla dlouhý hustý kožich, tak jako ocas. Jeho konec a chlupy kolem tlap bílé. Zvíře pomalou elegantní chůzí kráčelo k nim. Pozdravilo Shazu pokývnutím hlavy a pokračovalo dál. Sekai si všiml jejich výrazů, když kolem nich kočka procházela.

“Všichni to umíme.” Otočili k němu hlavu.

“Někteří mají radši svou zvířecí podobu.” Vydal se za svou sestrou. Muži si vyměnili pohledy a následovali ho.

Jejich průvodci je dovedli ke kočičímu paláci, byl stejně úchvatný a dech beroucí jako zbytek města, přestože nebyl tak veliký jako lidský palác. Keith přešla k fontáně stojící před ním.

“Jsou tak nádherné a všude, ale odkud se bere ta voda?” Nabrala tekutinu a napila se. Niall se pousmál.

“To stromy. Město bylo postaveno prastarou magií, která je ovládá. Možná spíš prosí o pomoc. Žijeme s nimi v souladu – my se staráme o ně a oni o nás.” Dívka se usmála a přijala jeho ruku, vedl ji k ostatním.

Stáli mezi dvěma řadami sloupů, které napodobovaly kmeny stromů a držely zdobenou střechu. Na jejich konci stál vyvýšený elegantní trůn, po jeho boku druhý neméně elegantní. Na každém z nich na měkkém polštáři ležela zdobená čelenka.

“Nádhera.” Usmál se Crispin. Shaza k němu otočila hlavu.

“Je to jen takový symbol, moc ho nepoužíváme, pojďte.” Vydala se k trůnu. Oni za ní. Dívka vystoupila na schůdky a prsty se dotkla jedné z čelenek. Otočila se k nim, na schod pod ní si stoupl Sekai. Oba se jemně uklonili.

“Jsem Shaza, kočičí princezna... to můj bratr Sekai, kočičí princ. Vítejte v Caileanu. Prosím, přijměte naše pohostinství, jak dlouho si budete přát.” Narovnala se. Muži na ně překvapeně hleděli. Keiran se pobaveně usmál a uklonil se. Ostatní ho napodobili.

“Díky za milé přivítání. Asi nám to mohlo dojít.” Dodal. Žena se pousmál a přikývla. Zvedla oči k příchozím kočkám, které obklopily a prohlížely si cestovatele.

“Odveďte je, prosím, do pokojů a připravte občerstvení.” Kočky se jemně uklonily a přikývly.

“Pojďte, prosím, s námi.” Zavěsily se dvě dívky do Crispina. Tak jako většina koček na sobě měly lehké zdobené oblečení, dokonale se hodilo k prostředí lesa, k uším a ocasu. Muž se s úsměvem podíval na Adriana, kterého se ujaly jiné dvě a následoval dívky. Ostatní s ním. Shaza zastavila Arthura.

“Až si trochu odpočineš, ráda bych s tebou mluvila.” Usmála se. Mladík přikývl a šel ke Keiranovi, který na něj čekal. Jedna z dívek je dovedla do jejich ložnice. Když odešla, Keiran se uvolněně rozvalil na postel. Arthur se na něj zadíval. Postavil se svému pánovi, opustil své postavení, své město, jen aby ho zachránil před Melvinem. Přišel si pro něj. Kvůli němu se vzdal všeho.

Keiran otevřel oči, když se mu schoulil k boku. Sklonil k němu hlavu. Usmál se a pohladil ho po vlasech, pevně objal.

 

“Neuvěřitelný.” Rozhlédl se Adrian po palácové zahradě. Jakoby ani nebyli vysoko nad zemí v korunách stromů. Dívky, které je provázely palácem, se usmály.

“Byla vytvořena magií, tak jako vše tady.” Objímala jedna z dívek Crispinovo paži a neměla nejmenší chuť muže pustit.

“Tak pokračujem?” Muži přikývli. Dívky je dovedly na širokou plošinu se stříškou.

“Tady trénujeme boj na blízko.” Ukázala dívka na dva muže, jeden z nich držel žhnoucí tyč. Crispin se na něj se zájmem zadíval. Byl rychlý a zároveň elegantní.

“Není to Sekai?” Ozval se Adrian. Kočky přikývly.

“Princ Sekai, je jeden z nejlepších bojovníků... a nejhezčích.” Zachychotala se, ostatní dívky souhlasně s ní.

“Je tak tak...” Povzdechly si všechny.

“Má spoustu obdivovatelek... a obdivovatelů.” Zvedla mluvčí oči ke Crispinovi. Muž se usmál. ´Jo, to určitě má.´

Sekai odklonil ránu svého protivníka a koutkem oka zachytil diváky. Stačil jeden pohled, aby si všiml, jak se dívky k mužům mají. A naopak, jak jim jejich náklonost nevadí. ´Neměl by se raději věnovat mé sestře? A ten druhý...´ Zamračil se bolestí. Druhý bojovník zděšeně rozšířil oči.

“Omlouvám se, jsi v pořádku?” Sklonil se k němu rychle. Princ si utřel krev z roztrhlého rtu. Odstrčil mužovo ruce.

“Jsem v pořádku, dneska končíme.” Sebral svou tyč. Znaky zažhnuly silněji a tyč se zkrátila. Přestala zářit. Mladík došel k nim. Dívky se k němu nahrnuly a snažily se ho ošetřit. On je odstrkoval, že je v pořádku a že by se měly věnovat jejich hostům. Crispin si všiml jeho zamračeného výrazu. Pousmál se.

“Někdo by ti to ale ošetřit měl.” Chytl prince za zátylek a přitáhl si ho. Jemně palcem přejel po rance. Sekai rozechvěle zamrkal a výrazy dívek se změnily ve zmateně nadšené. Chytl jeho ruku a odstrčil ho.

“Očividně se bavíte, nebudu rušit.” Šel pryč. Crispin se za ním s úsměvem zadíval.

Sekai došel do svých pokojů. Opřel se o dveře a sklonil hlavu.

“Ten parchant zatracenej.” Cukl sebou, když se ozvalo zaklepání. ´Crispin?´ Pomyslel si a rychle otevřel. Zničeně si povzdechl a zadíval se na muže.

“Kyene.” Pozdravil vysokého světlovlasého kocoura. Ten se usmál a objal mladíka.

“Kyene, počkej. Nemůžu dýchat.” Snažil se vymanit z jeho náruče. Muž uvolnil své sevření. Usmíval se.

“Zrovna jsem se vrátil a doslechl se, že jste včera dorazili.” Položil mu ruku na tvář.

“Tolik jsi mi chyběl.” Dodal a opět ho k sobě přitiskl.

“Hmmm... měl bych o něčem vědět?” Ozvalo se pobaveně vedle nich. Oba se tam podívali. Crispin se opíral o rám dveří a usmíval se svým tradičním úsměvem. Ruce zkřížené na prsou, uvolněný sebevědomý postoj.

“Nevím, o čem mluvíš.” Zamračil se na něj kocour. Muž se pousmál a kývl hlavou ke Kyenovi.

“Mluvím o téhle maličkosti.” On pár nechápavě sledoval.

“Dovolíš příteli? Je mi líto, ale ten rozkošný ksichtík patří mně.” Kočka udiveně zvedla obočí. Sklonila hlavu k mladíkovi.

“Nerozumím. Kdo je ten muž?” Princ si povzdechl.

“To je Crispin, dorazil s námi z lidské země. Je to... můj nový milenec.” Skoro si ukousl jazyk, když přijímal Crispinovu pomoc. Všiml si jeho spokojeného úsměvu. Kyen na mladíka nechápavě hleděl.

“Milenec? Ale nechápu, proč... když my dva...” Princ si znovu povzdechl.

“Kyene, prosím. Nikdy nebylo my dva. Jen já a ty. Je mi líto.” Pohladil ho po tváři a zavřel za ním dveře, potom co Crispin vešel do pokoje. Chvíli držel kliku, skloněnou hlavu. Otočil se. Zmateně sledoval muže, pohodlně se rozvalujícího na jeho posteli. Měl ruce za hlavou a doslova požitkářsky si užíval pohodlnou voňavou postel.

“Co si to...” Snažil se nevnímat, jak přitažlivě muž vypadá. Pro jistotu se zamračil, aby si snad nevšiml jeho rozpaků. On se usmál.

“Myslím, že jako tvůj milenec jsem přesně tam, kde mám být.” Zasmál se jeho rozzuřenému výrazu a zadíval se do stropu.

“Jeden z tvých obdivovatelů?” Sklopil k němu oči. Mladík si sedl na okraj postele a zakroutil hlavou.

“Něco horšího... udělal jsem ohromnou chybu a něco s ním měl. Od té doby se ho nemůžu zbavit.”

“Potom, prosím.” Princ se na muže zadíval.

“Hmm... mám pocit, že jsem si na sebe zrovna upletl mnohem horší bič.” Zabručel. Crispin se opět zasmál.

 

Adrian se opřel o dveře palácové knihovny. Uvolněně se nadechl – oči zavřené. Konečně klid. Dívky byly sice moc milé a přátelské průvodkyně, ale už měl jejich štěbetání a přítulnosti dost. Odpoutal se ode dveří a vydal se mezi regály. Pomalu procházel knihovnou a pročítal tituly.

Zadíval se na Shazu. Přesněji řečeno na její podobiznu. Obraz zachycoval celou její štíhlou postavu. Malíř dokonale zachytil hrdost a světlo, které v sobě měla.

Muž se usmál a přešel k němu. Vztáhl ruku a prsty kopíroval linii její tváře. ´Princezna.´ Pomyslel si. ´Tentokrát si zamířil trochu vysoko.´

 

Sekai vyšel ze své koupelny v dlouhých kalhotech od pyžama a lehkém županu až na zem. Oboje bylo temně rudé barvy. Zadíval se na svou postel. Crispin se zdržel dost dlouho a prince, k jeho velkému překvapení, mužovo přítomnost těšila. Mluvili o všem možném – jako dva staří přátelé.

Sedl si na postel, svezl se do přikrývek. Dotkl se rtu. ´Parchant jeden.´ Sedl si opět.

Položil dlaň na zdobené dveře. Zaklepal. Chvíli čekal pak tiše vstoupil. Zadíval se na spícího muže. Ležel na zádech, nohy zahalené pod lehkou přikrývkou. Horní polovinu těla nahou a on tak mohl shlédnout jeho pevnou atletickou postavu.

Přešel k posteli a sedl si na ní. Muž se ve svém spánku protáhl. ´Co tu probůh dělám?´ Vztáhl ruku k jeho obličeji. Cukl sebou, když ho Crispin chytl za zápěstí, stáhl k sobě a ke krku přiložil dlouhé ostří dýky. Jeho pohled se vyčistil a on si uvědomil, kdo se nad ním sklání. Udiveně zvedl obočí a povolil své sevření. Stále ale mladíka držel.

“Co tu ...” Promnul si oči. Princ se pousmál a sklonil se k němu.

“Hmmm... myslím, že jako tvůj milenec jsem přesně tam, kde mám být.” Přejel zlehka po jeho rtech. Crispin se usmál a objal ho. Bez sebemenších protestů přijímal jeho polibky a opětoval je svými.

Když se konečně odklonili, kocour mu ležel v náruči a objímal ho kolem krku. On ho jemně položil do peřin. Zadívali se do očí. Princ mu zajel prsty do vlasů a přitáhl si ho k sobě. Jeho dolní ret se zachvěl, když ucítil ruku na svém boku. Byl to jen lehký dotek konečky prstů, přesto z něj sálalo teplo a prostupovalo do jeho těla. Pomalu ale jistě. Prsty sjely k pasu a namířily si to k břichu, které mladík při doteku zatáhl. Zamířily opět výš až k jedné z bradavek. Sekai jemně vzdychl do Crispinovo rtů. Muž se usmál a svezl se níž. Prsty vystřídaly měkké, horké rty a jazyk. Mladík přizvedl bradu a jemně se zamračil. V životě ho nikdo nedokázal takhle rychle vzrušit a to se ho muž skoro nedotkl.

“Cr-Crispine, prosím, nehraj si... já... já...” Ztratil se jeho hlas v hlasitém vzdechu, když muž zajel rukou pod látku kalhot. Jemně sevřel jeho penis a přejel po celé délce. Přitom sledoval mladíkovo reakci. On ho křečovitě objal kolem krku a do ucha zašeptal tiché prosím. Muž se přerývaně nadechl. Nebyl na tom o moc líp než Sekai. Nevzpomínal si, že by se mu tohle někdy stalo.

Zbavil oba kalhot, a když se uvelebil mezi jeho stehny, opět se zadívali do očí. Sekai se jemně pousmál a přikývl. Přivřel oči a spokojeně něco zamručel, když ho ucítil v sobě. Crispin se pomalu pohl, znovu a znovu. Nenechal si ujít jediný záchvěv v Sekaiovo obličeji. Mladík byl uchvatně citlivý. Vnímal každý dotek, každý pohyb. Jeho tělo bylo jako horká, měkká brána do nebe.

Muž stupňoval své tempo s každým dalším a dalším pohybem. Když se Sekai proti němu prohl, pevně ho objal kolem pasu a naposledy do něj pronikl. Oba zhluboka oddechovali a v pevném obětí se snažili zklidnit záchvěvy těl a srdcí. Pomalu se svezli zpět do přikrývek. Crispin se zvedl na lokty a zadíval se na kocoura. Měl zrůžovělé tváře a zarudlé rty. Muž je zlehka ochutnal a zadíval se do šedivých očí. Byly stále lehce zamlžené zároveň plné něhy a tepla. Mladík se pousmál a oplatil mu polibek.

“Zůstaneš, je to tak?” Přitulil se k jeho hrudníku. Crispin si ho přitáhl ještě blíž a políbil do vlasů.

“Jak bych mohl odejít.” Zašeptal a přetáhl přes oba přikrývku. Ne, nemluvili o posteli. Byl si jistý. Zrovna mu slíbil, že s ním zůstane – tady ve městě koček. Jako jeho milenec. Jako jeho partner.

 

Adriana vzbudil dotek na paži. Promnul si oči a ospale se zadíval na Crispina. Po jeho boku stál Keiran s Arthurem.

“Co tu ksakru...” Sedl si a zamračil se. Crispin se pobaveně pousmál.

“A ty se ani nepochlubíš.” Zakroutil hlavou. Adrian se na něj nechápavě podíval a prohrábl si blonďaté prameny.

“Čim jako?” Chtěl vědět nevrle. Crispin se znovu pousmál a vysvětlil mu svou poznámku.

“Shaza dala svolat svůj lid... oznámila, že si vybrala manžela a tedy budoucího krále.” Adrian se dokonale probral a nevěřícně se na ně zadíval. Zvedl oči ke Keiranovi. Přikývl.

“Hmm... zdá se, že o tom nevěděl.” Otočil k němu Crispin hlavu. On přikývl. Oba se dokonale bavili situací. To Adriana rozčílilo ještě víc. Vstal a šel do koupelny.

Čtveřice se rozhlédla po měštanech. Tvořili nespočetně debatujících hloučků. Když si všimli mužů, ztichli a sledovali Adriana. On se ošil, ale nenechal si vzít svou vrozenou jistotu a sebedůvěru. Vykročil mezi ně v závěsu se svými přáteli. Kočky si prohlížely krásného blonďatého muže, jakoby ho viděly poprvé.

Adrian se zastavil pod trůnem a tak jako ostatní čekal na příchod kočičí paní. Konečně dorazila v doprovodu svého bratra. Mladík vyhledal očima Crispina a lehce zrůžověl. Muž se usmál a kývl hlavou.

Shaza se postavila před trůn. Vypadala nádherně a hrdě, když promluvila. Všichni ztichli a sledovali ji. Opravdu prohlásila, že si zvolila muže a pána, kterého bude následovat do své smrti. Pak všechny překvapila, když požádala o souhlas svého lidu s její volbou.

Oni se mezi sebou rozhlédli a dožadovali se jména, i když všichni po očku sledovali Adriana. Muž na sobě cítil pohledy všech kolem a snažil se sám sebe přesvědčit, že jen spí. ´To přece nemůže být... ani jsme spolu nic...´ Jeho myšlenky se vytratily, když k němu princezna otočila hlavu.

“Adriane?” Zeptala se jednoduše a zadívala se mu do očí. On jí do krásných hlubokých studnic. ´Může.´ Pomyslel si a jistou elegantní chůzí vykročil k dívce. Stoupl si k ní. Všiml si nejistoty v jejích očích. Pousmál se a otočil hlavu ke kočkám.

“Trochu mi to narušilo plány, ale nemůžu ji nechat někomu jinému, to snad chápete.” Sklonil hlavu opět k ní. Všichni se zasmáli.

“Přijímáš tedy?” Muž se usmál a zvedl její ruku. Něžně jí políbil prsty a přikývl. Shaza se uvolněně pousmála a otočila hlavu ke svým. Nic neřekli, jen se jako jeden muž všichni uklonili.

“Myslím, že to bylo ano.” Rozhlédl se s úsměvem Crispin.

“Taky bych řekl.” Sklonil Keiran hlavu k Arthurovi. Mladík se tvářil lehce nechápavě.

“Nečekal jsem, že bude...” Zvedl oči k muži. Ten se pousmál a políbil ho.

“Hmm... jsme si dost podobní... a já bych si ji vzal jen protože by mě nesmírně rozčílilo, kdyby ta krása měla patřit někomu jinému.” Arthur se pousmál a otočil hlavu k páru.