kapitola II. - konec

 

Mladý učitel se rozloučil se svými drobnými žáky a rozhlédl se po učebně. Začal sklízet malířská náčiní od stojanů a stolků. Zastavil se a zavřel oči. Zhluboka se nadechl. Miloval vůni dětských barev. Připomínala mu rozkvetlé stromy na zahradě, vyhřátou verandu a jemnou vůni kávy. Její slaměný klobouk a mírný úsměv. Sušenky ležící na stolku. Květovanou malířskou zástěru a barvu mísící se s vodou...

Uklidil štětce a barvy zapomnětlivých žáků. Otevřel prosklené dveře na zahradu a vyšel ven. Ze své bílé košile vytáhl cigarety a jednu si připálil.

“Máš jednu pro mě?” Muž se otočil a zadíval se na Violet. Pousmála se a vzala si cigaretu. Připálil jí. Dívka se na něj zadívala. Milovala ho. Vždy to tak bylo. Kdo by ho nemiloval, byl to Kevin. Stále byl, ale ty tři roky... Prohlížela si muže. Nikdy jí neřekl, co se tehdy vlastně stalo, zlomilo ho to. Víc než Sophiina smrt. Opustil vše a všechny. Jen ji ne.

Stále byl okouzlující a snad ještě půvabnější, ale zchladl snad vůči všem. Jen v přítomnosti svých drobných studentů byl opět Kevin. Laskavý a plný světla. Andělský Kevin.

Kolikrát za ní Logan i Duncan byli. Jejich výrazy a prosby jí trhaly srdce, ale Kevinův ještě víc. Zapřísahala se, že neví, kde je. Nakonec přestali prosit. Neměli čas na sny z dětství. Takhle jimi žili moc dlouho.

“Hmmm... slyšela jsem, že někdo chce znovu otevřít galerii v parku.” Snažila se ústy vytvořit kouřová kolečka. Kevin k ní sklonil hlavu. Zamračil se.

“Já vím... něco ti ukážu.” Podal jí cigaretu a zašel do domu. Přinesl dopis s vizitkou. Podal ženě. Zběžně přečetla obsah a zaskočeně zvedla oči k muži.

“To je... co budeš dělat?” Sklonila hlavu zpět k dopisu a prohlížela si vizitku.

“Vždyť... tohle si přece vždy chtěl.” Usmála se.

“Věci se změnily.” Vstal a protáhl se. Violet se na něj zadívala.

“Včera jsem ve škole potkala Logana, byl...”

“Nechci to slyšet.” Přerušil ji.

“Mám práci.” Zašel do domu. Dívka se zamračila a sklonila hlavu. Ke všemu, co se týkalo sourozenců, byl chluchý a slepý.

 

Vysoký blonďák v šedivém obleku se zadíval na světlovlasého muže. Na sobě měl propracovanou černou košili a světlé džíny. Vlasy stažené v bohatém drdolu. Kolem obličeje hustou patku a pár volných pramenů. Rozhlížel se po galerii.

“Dobrý den.” Muž se otočil a sundal si sluneční brýle. Blonďák trochu zaváhal. Co je to s ním? Viděl jeho fotky. Věděl, co má čekat. ´Vzpamatuj se.´ Poručil si a usmál se.

“Jsem Edward Fox.” Podal muži ruku. Kevin ji přijal a představil se.

“V telefonu jste zněl trochu zaskočeně.”

“Nejen trochu.” Edward se pousmál. ´Jsi profesionál, nezírej na něj... zabije tě.´

“Prostě tomu nerozumím, proč já?” Zadíval se mu Kevin do očí.

“Slyšel jsem, že jste dobrý.” Snažil se muž získat zpět svůj vrozený klid a jistotu.

“Slyšel? Od koho? Mých pětiletých žáků?” Pobavil Kevin muže.

“Vlastně jsem váš fanda.” Přiznal Edward. On se zamračil.

“Nashle.” Nasadil si brýle a šel pryč. Muž překvapeně rozšířil oči. ´Měl pravdu.´

“Prosím, počkejte... dalo mi hroznou práci vás najít.” Doběhl malíře. Ten se zastavil.

“Nikdo to neví, nikomu jsem o tom neřekl. Stejně by mi nikdo nevěřil, prohlásili vás za mrtvého.” Snažil se. Kevin se otočil a skrz tmavá skla se na něj zadíval. Edward si uvědomil, že čeká vysvětlení.

“Mám rád umění. Hlavně vaše umění... vím, že už nevystavujete. Ale tu galerii milujete nebo ne? Je stejně úžasná jako byla.”

“Je hezčí.” Opravil ho Kevin. Edward se usmál.

“Tak mi s ní pomozte. Splňte si svůj sen splněním mého.” Muž se na něj zamyšleně zadíval.

“Omlouvám se, ale nejste můj typ.” Uzemnil druhého muže.

“Kevine, nebuď hrubý.” Ozvalo se ode dveří. Oba se tam podívali. Violet se rozhlížela po galerii. Vydala se k nim.

“Ahoj, jsem Violet.” Usmála se a podala muži ruku. Políbil jí prsty a prohlížel si ji. Byla jako jarní vánek. Jemná, svěží a okouzlující. Byl si jistý, že za uchem má šmouhu od barvy. Nezapřela křehkého a něžného umělce v sobě.

Žena otočila hlavu ke svému příteli a zamračila se na něj. Možná za druhým uchem.

“Co je to s tebou? Tahle galerie byla důležitou součástí v tvém životě. Pan Fox ti jí s otevřenou náručí nabízí, protože tě jako dítě... kolik je vám let?” Otočila hlavu k muži.

“Dvacet pět.” Neváhal s odpovědí.

“Hmmm... protože obdivuje tvojí práci a ty ho urážíš řečma... ne všichni tě chtějí dostat do postele.”

“Netvrdím, že všichni... jen většina.” Tentokrát uzemnil oba.

“Mám práci. Musím jít.” Šel pryč. Violet si povzdechla a zadívala se za ním.

“Chápu správně, že mě vlastně neodmítl?” Ozval se Edward. Violet k němu zvedla své šedivé oči.

“Možná trochu zasáhl mou můžskou pýchu, ale mou nabídku ohledně galerie neodmítl.”

“Ne... neodmítl.” Uvědomila si. Usmála se a objala muže.

“Nashle.” Běžela za Kevinem. Edward se za párem trochu zaskočeně zadíval.

“Lhářka.” Ozvalo se pobaveně za ním. Muž se pousmál a otočil k příchozímu.

 

Kevin se zadíval na školu. Jedna z nejvyhlášenějších škol ve městě. Byli na ní skuteční talenti. Alespoň to slyšel. Prohlížel si studenty v uniformách. Proč jenom souhlasil? Má dost práce s galerií a svými malými žáky. Hodně to ano. Obzvlášť v galerii.

Tolik toho Edwardovi dluží. Mají stejný vkus a názory. Nikdy by nevěřil, že jejich spolupráce bude tak harmonická. Už dva roky.

Sledoval procházející studenty. Ve skutečnosti měl v umělcích a výstavách hlavní slovo on. Edward se jen místy vyjádřil a vedl obchody. Občas přišel s překvapivým nápadem. Kevin vždy nakonec zjistil, že s dobrým. Povzdechl si a mávl na Violet. Žena se usmála a přišla k němu.

“Tak pojď, provedu tě. Alex ti prý ještě jednou děkuje.”

“Milý od člověka, kterýho neznám. Proč to musím být já?” Následoval ji do školy.

“Protože jsme tak rychle nikoho jiného nesehnali a já nemůžu. No tak je to jen týden a oni jsou vážně nadaný. Uvidíš.” Ukázala mu důležité části školy, které by mohl potřebovat. Nakonec ho dovedla k učebnám umění.

“Moje třída je hned vedle. Pojď, já tě představím.” On ji zadržel.

“V pořádku, zvládnu to. Díky.” Políbil jí na čelo a zhluboka se nadechl. Tohle tak dlouho nedělal. Vešel do třídy. Violet se za ním zadívala. ´Konečně.´ Pomyslela si.

Studenti postupně tichli a sledovali muže.

“Něco jsme vyhráli a tohle je cena?” Zašeptal jeden z mladíků druhému. Ten se pobaveně pousmál a sledoval Kevina.

“Asi zástup. Slyšel jsem, že Alex odjel na dovolenou. Otázkou zůstává. Jsou ksakru všichni učitelé umění takový?” Rozesmál přítele. Otočil hlavu k černovlasému mladíkovi, sedícímu z druhé strany. Všiml si jeho výrazu.

“Co se děje, Draku?” Chtěl vědět. Student k němu otočil hlavu. Zamračil se.

“Nic jen... mě překvapil.” Sledoval Kevina. Prohlížel si zátiší, kterému se věnovali. Otočil se ke studentům a rozhlédl se po nich.

“Pro tento týden jsem váš zastupující učitel. Dostal jsem instrukce, čemu se teď věnujete. Můžete pokračovat.” V učebně to zašumělo.

“Ou... tvrdý.” Pousmál se student uprostřed.

“Mohl byste se nám představit.” Zvýšil hlas. Učitel k němu otočil hlavu.

“Souhlasím, to bych asi mohl.” Žáci udiveně zvedli obočí, když nepokračoval.

“A to jméno?” Snažil se student.

“Řek jsem, že bych mohl. Ne, že to udělám. Teď se věnuj práci.” Ostatní se rozesmáli.

“Ten malej...” Zakroutil mladík hlavou.

“Nejste vy...” Ozvala se jedna z dívek zamyšleně. Učitel si povzdechl.

“Pokud vím, tohle je hodina kreslení ne práv.” Všichni na něj nejistě hleděli.

“Tak přestaňte s tím výslechem.” Zamračil se a otočil hlavu k dívce.

“Jmenuju se Kevin River... a ne, nejsem.” Otočil se. Srdce se zastavilo. Vypadal starší. Jistěže vypadal. Neviděli se pět let. Vyrostl a zmužněl. Měl krásný tvrdší obličej a vysokou atletickou postavu. Očividně cvičil. Sledoval Kevina svýma krásnýma šedivýma očima s podmanivým tajemným pohledem. Už to nebyl ten malý chlapec. Působil tvrdě a chladně. Usmál se půlkou úst a pozdravil muže pokývnutím hlavy. On se zamračil a přinutil se odvrátit pohled. Myslel si, že mu bude připomínat Duncana. Mladík sedící před ním, mu ale nebyl ničím podobný.

Dvě hodiny uběhly jako voda. Studenti zjistili, že přes svůj chlad je Kevin pozorný a trpělivý učitel. Když začla přestávka, obklopili ho. Muž se přes ně zadíval na Logana. Stále seděl na svém místě a s úsměvem ho sledoval. Pomalu vstal a zvedl své věci. Muž se zachvěl a sklonil hlavu. I jeho chůze. Tak sebejistá a elegantní. Mladík moc dobře znal svou cenu a věděl, jak to prodat. Pohyboval se jako krásná kočka. Jistě ale zároveň zlehka.

Violet nejistě sledovala Kevina, který se k ní blížil. Výraz v obličeji mluvil za vše. Omluvně se pousmála, jakoby mohla zachránit nezachranitelné.

Kevin si sedl vedle ní a vytáhl cigarety, připálil si a sledoval studenty v kantýně.

“Vyrostl.” Promluvil konečně. Žena se pousmála a objala jeho paži. Položila hlavu na rameno a zavřela oči.

 

Kevin došel do učebny. Udiveně zvedl obočí. Byla prázdná. Na okenní římse seděl Logan. S někým telefonoval. Tvářil se uvolněně a prohlížel si své boty. Zvedl oči ke dveřím. Rukou pozdravil. Kevin se zamračil a šel k němu. Snažil se neposlouchat.

“Musím končit... zavolám ti večer... jo jistě, tak zatím.” Zavěsil a schoval telefon. Zvedl oči k muži. Zhoupl se z římsy na zem.

“Ahoj.” Stoupl si k němu. On se mu zadíval do očí. Bylo by tak snadné... ne. Zamračil se a otočil. Proč na něj stále tak působí, už to není jeho krásný malý drak. Mladší bratr, kterého si vždy přál.

“Kde jsou ostatní?” Cukl sebou, když ho Logan zezadu pevně objal.

“V zimní zahradě. Obvykle trávíme úterky tam. Nebyl jsem si jistý, jestli o tom víš, tak jsem tu...” Vdechl mladík jemnou vůni. Takhle si ji pamatoval. Jako z jara rozkvetlá louka. Zabořil obličej do vlasů.

“Co to... co to děláš?” Chvěl se Kevinův hlas. Jediné objetí a tolik příjemných pocitů? Logan ho otočil k sobě a položil mu ruku na tvář.

“Myslel jsem, že bysme pokračovali tam, kde jsme skončili.” Sklonil se k němu. Kevin vytřeštil oči. Prudce ho od sebe odstrčil, když ucítil jemný záchvěv horkých rtů na svých.

“Kde bereš tu drzost... jak tě vůbec napadlo, že bych něco takového mohl chtít?” Mračil se. Logan se klidně pousmál a pohladil ho po tváři.

“Protože tehdy si mi odpověděl a teď... se tvoje rty rozechvěly jen pouhou vzpomínkou na moje.” Přejel mu palcem po dolním rtu. Kevin chytl ruku.

“Máš stejný zlozvyk jako tvůj bratr... a já rozhodně nechci být znovu jeho terčem.” Řekl chladně. Mladík si všiml stínu v očích. Za ta léta nebádal nad tím, co se vlastně přesně stalo. Soustředil se na svůj plán. Možná to ale měl udělat.

Kevin neskryl své překvapení, když ho mladík pustil a odstoupil. Jemně se pousmál a zvedl svoji tašku a desky.

“Odvedu tě na zahradu.” Muž trochu zaváhal ale přikývl.

“No konečně, Draku. Mysleli jsme, že ti podlehla další světlovlasá kráska.” Usmál se Loganův přítel. Mladík měl chuť prohodit ho oknem. Nasadil výraz – jestli nezklapneš, vážně tě prohodím – a sedl si na zem k ostatním. Zvedl oči ke Kevinovi, tak jako ostatní studenti.

“Jestli to dobře chápu, máte... Draku? Proč...” Nedokázal jinak.

“Hmm... to protože holky tvrdí, že má v sobě takovej oheň.” Ozval se opět kamarád a rozesmál ostatní studenty. Zvedl ruku ke spolužákovi, aby si s ním plácl. Zarazil se. Jeho výraz mluvil o něčem mnohem horším, než je prohození oknem.

Logan si povzdechl a vstal. Všichni tiše přihlíželi, jak si svléká sako a rozepíná košili. Vázanku nenosil. Při pohledu na vypracovanou postavu studentky zrůžověly – Kevin s nimi. Rozpačitě zvedl oči k obličeji, víc otazníků v nich snad nemohl mít. Logan se otočil. Muž zalapal po dechu a přistoupil k němu. Mladíkovi se na zádech kroutil velký drak. Nejen ledajaký. Byl divoký, elegantní – nádherný. Byl Kevinův.

Učitel vztáhl ruku a aniž by se dotýkal, kopíroval linie kresby. Přesto jeho prsty pálily Logana do zad. Tak příjemně. Tak mučivě. Zničeně se pousmál a natáhl si košili. Kevin se vzpamatoval a odstoupil. Když se mladík otočil, opět zvedl oči k jeho.

“Je tvůj.” Přikývl Logan a dokonale šokoval studenty.

“Jen jsem ho trochu upravil, doufám, že se...”

“Zlobit se? Blázníš? Je úžasný... myslím, že vypadá líp než ten původní.” Přerušil mladíka.

“Musíš mi ho znovu ukázat, chci si ho v klidu prohlédnout.” Usmíval se. Logan se na něj zadíval. Jakoby se vrátil o pět let zpátky. Jeho kouzlo, světlo – něžný pohled, kterým ho vždy sledoval. Nejradši by ho objal a přitiskl k sobě, ale jsou tu ostatní. Uvědomil si a rozhlédl se. Studenti neskryli svůj šok, překvapení ale hlavně zvědavost.

“Tomu výslechu se tentokrát nevyhneš.” Sklonil hlavu ke Kevinovi.

“To bych řek. Odkud se vy dva ksakru znáte ale hlavně proč o tom já nic nevím?” Ozval se kamarád lehce uraženě.

“Nemůžeš přece znát všechny v mym životě.” Sedl si Logan a dopínal si košili.

“S tím souhlasím, ale tohle nejsou všichni. To je tvůrce tvýho mazlíčka.” Oponoval mladík.

“To je přece úplně něco...” Uvědomil si a zmlkl. Otočil hlavu k Loganovi. Mladík ho tázavě sledoval.

“Prohoď mě čím chceš. Můžu si za to sám.” Rozesmál studenty a zvedl oči ke Kevinovi. Jeho nejistý výraz byl snad ještě víc rozkošný, než okouzlený výraz.

“Myslím, že bysme měli začít hodinu.” Připomněl mu. Spolužáci začali protestovat.

“Zklapněte, nic vám po tom neni.” Uzemnil je.

 

Týden utekl neuvěřitelně rychle. Logan přes plechovku s colou sledoval své spolužáky obklopující Kevina. Stále ten samý ohlas u svého okolí.

Musel uznat, že mu trochu narušil plány. Nečekal, že se z ničeho nic sám objeví. Tak dlouho. Trpělivě. Čekal. Stačil by rok možná dva a mohl se před něj postavit jako rovný rovnému.

Pozvdechl si a zahodil prázdnou plechovku do koše.

 

Učitel seděl na baru a snažil se neopít. Byl to téměř nadlidský výkon, studenti byli neústupní a vytrvalí. Chtěli se s ním řádně rozloučit a tak ho pozvali do místního oblíbeného clubu. Jak se zdálo, měli v plánu opít ho. Čím víc - tím líp.

Proč probůh s něčím takovým souhlasil? Rozhlédl se po vysmátých tvářích kolem. Jemně se pousmál. Vlastně se po dlouhé době cítil bezstarostně. Volně. Ale tohle už nezvládne. Držel zničeně panáka. Studenti přidali další k přípitkům toho večera a hodili do sebe nápoj. Kevin sebou cukl, když někdo chytl ruku se skleničkou, zvedl ke svým rtům a vypil obsah.

Děkuju. Řekl muž bez hlasu a odložil skleničku. Logan jemně přikývl a připálil mu. Jejich společnost se úspěšně opila a pomalu se vytrácela.

Kevin seděl na barové stoličce a poslouchal historky Loganova přítele. Ten bavil hrstku statečných, která vydržela. Logan se tyčil vedle Kevina a dohlížel na svého krásného anděla. Urostlá postava byla pro všechny mužovy ctitele dost působivým varováním. Pokud se přece jen některý z nich odvážil či odvážila přiblížit, Loganův pohled nezklamal.

Mladík nemluvil. Jen stál a užíval si Kevinovu přítomnost. Vnímal každý dotek, každý úsměv. Věděl, že kolem nich je plný club, přesto viděl jen jeho. Ostatní nebyli důležití. Zachvěl se, když se Kevin rozesmál. Čekal tak dlouho. Tohle už by neustál nikdo. Sklonil se k němu.

Muž zalapal po dechu a přestal vnímat své okolí. ´Ke mně?´ Pomyslel si. Logan ho prsty pohladil po krku. Sjel k prstům a chytl ho za ně. Kevin rozechvěle přivřel oči. Je opilý. Vážně ano. 

Nechápal svoje chování, ale udělal, o co ho mladík požádal. Vzal ho k sobě domů. Do své ložnice. Cítil se jako ve snu. Omámený. Jakoby za něj jednal někdo jiný a on jen přihlížel. Poslušně zvedl ruce, když mu Logan pomalu svlékal triko s dlouhým rukávem. Sklonil se k němu, aby ho políbil. Usmál se vztáhl prsty ke Kevinovým chvějícím se rtům. Zlehka po nich přejel.

“Stále si to pamatují, mám pravdu?” Zašeptal a pobláznil mužův dech. ´Pamatují.´ Chytl se pevných pažích, když se rty setkaly. Logan se usmál a prohloubil své polibky. Myslel si, že nezapomněl ten pocit. Líbat ho. Spletl se. Kevinovy rty byly mnohem sladší a hebčí než ve vzpomínkách.

Pomalu ho zatlačil k posteli a jemně položil. Nepřestával líbat.

“Logane, co to...” Otevřel muž oči, když horké měkké rty ochutnaly jeho krk.

“Myslím, že to je dost zřejmý.” Pohladil mladík prsty hebkou kůži – zlehka a něžně.

“Ale tohle přece... jsem tvůj učitel.” Snažil se Kevin. Jemně se kousl do rtu, když Logan přejel po bradavce. ´Jeho ruce... jazyk... rty.´ Je to příjemné, ale tohle on přece nechce. Tohle ne. Přerývaně se nadechl.

“Teď už ne.” Oponoval mladík. Z jeho doteků vycházela horkost a prostupovala do celého těla.

“Prosím... Ne.” Chytl muž ruku, která vklouzla do rozepnutých kalhot. Mladík jemně sevřel vzrušení a přejel po celé délce. Nikdy se mu tolik nelíbilo někoho se dotýkat, hladit ho. Stáhl mu kalhoty i s trenýrkami.

Kevin si dlaněmi zakryl obličej a hlasitě se nadechl. Logan ho měkce vsál mezi rty a olízl vlhkost jazykem. Přijímal hlouběji a hlouběji do svých úst.

“P-počkej... přestaň s tím.” Prosil muž. Cítil, že není daleko od vrcholu. Zadržel dech, když v sobě ucítil mladíkovy prsty. Ten skoro vyvrcholil. Jeho horkost a těsnost. Nejradši by si ho vzal hned, ale musí něžně – pomalu. Kevin ho stále odmítá. Přestože tělo ho přijalo a chvěje se mu pod rukama.

Propustil Kevinovo vzrušení a zvedl se k obličeji. Políbil pod bradu a nepřestával pohybovat prsty. Muž otevřel oči a zadíval se do jeho. Logan se zachvěl a zhluboka nadechl – ten jeho vyčítavý výraz plný touhy a vášně.

“Promiň, už nedokážu dýl čekat.” Pokrčil jeho nohy a přizvedl k sobě. ´Dýl čekat? Na co? Až se tu rozpustím?´ Pomyslel si Kevin. ´Jaktože je tak...´ Vytratily se myšlenky, když si ho Logan jedním pohybem vzal. Zlehka ho zalehl. Snažil se nadechnout a přimět srdce zůstat v hrudníku. Tohle je jistě ten nejdokonalejší okamžik v jeho životě. Užíval si nával emocí a pocitů, které zalily srdce – celé tělo. Když pomalu pohl boky, vše kolem se vytratilo.

Kevin se ho pevně držel kolem krku a nechal se provést něžnou bouří.

 

Logan ležel a sledoval Kevinův spánek. Vztáhl ruku a prsty ho pohladil po tváři. Muž se přestal mračit ze svého snu. Pomalu otevřel oči a zamrkal. ´Zatraceně.´ Pomyslel si Logan, když jeho výraz zchladl. On si lehl na záda a promnul obličej.

“Doufám, žes dostal, cos chtěl.” Zamračil se. 

“Musím jít.” Chtěl odejít. Mladík ho rychle chytl.

“Počkej.” Zašeptal. 

“Nechci abys odešel.” Objal ho a políbil do vlasů. Kevin se zamračil.

“Vážně ho nezapřeš.” Logan otevřel oči. ´Ho?´ Přemýšlel. 

“Dokazuje to i dnešní noc.” Mračil se muž.

“Nerozumím.” Přiznal mladík.

“Přinutil jsi mě.” Šokoval ho Kevin. 

“A nezáleží na tom, že jsi nepoužil sílu.” Logan zpozorněl. Nepoužil sílu?

“Využil jsi toho, že tvoje blízkost mě... nechápu, kdes sebral všechny ty zkušenosti.” Zabručel.

“Musel jsem dohnat deset let.” Utrousil Logan. Kevin překvapeně zamrkal a otočil k němu hlavu. 

“To je teď vedlejší.” Všiml si mladík výrazu. 

“Když ne já, kdo použil sílu?” Zadíval se mu do očí. Kevin ucukl pohledem a sklonil hlavu.

“Proboha.” Zamračil se Logan a přitáhl si ho do nářuče. 

“Mrzí mě to, Kevine. Je mi to tak líto. Omlouvám se.” Držel ho pevně. Snad poprvé od dětství cítil v očích slzy. Kevin si povzdechl.

“Nemusíš... nemusíš se tolik omlouvat, líbilo se mi to, takže...” Logan si povzdechl. Snaží se ho uklidnit? Přestože by to mělo být naopak?

“Omlouvám se za Duncana. Protože vím, že on to neudělal.” Zašeptal mladík a pohladil ho po vlasech. 

“Ale určitě nelituju toho, co se v noci stalo.”

“C-cože? Přinutil jsi mě.” Odklonil se Kevin rychle. Logan se jemně usmál a přikývl.

“Možná jsem tě něžně přesvědčil... ale nikdy bych ti úmyslně neublížil. Přestal bych, kdybys řekl ne.” Držel muže kolem pasu.

“Řekl jsem ne... několikrát.” Protestoval Kevin. Mladík se k němu sklonil. Něžně, zlehka laskal hebké rty. Odklonil se a pobaveně se na něj zadíval. Muž klečel a pevně se ho držel kolem krku. Tiskl se k němu. Uvědomil si to a povzdechl si.

“Jak jsem říkal, jsi prostě jen... zkušený.” Logan zakroutil hlavou.

“V sexu. Ne v tomhle.” Přitáhl si ho. Kevin se mu nechápavě zadíval do očí.

“Jsi jediný. Jediný koho jsem kdy políbil.” Vysvětloval a opět ochutnal sladkou měkkost rtů. Muž neskryl svůj šok. Logan si povzdechl a zavřel oči. Zdálo se, že přemýšlí. Když je opět otevřel, Kevin se zachvěl. Ten jeho sebevědomý pohled. Mluvil o tom, že Logan je silná vyjímečná osobnost. Už jako dítě byl. Vyčníval mezi svými.

“Upřímně, mám rád sex. Je mi devatenáct a jsem muž. Jistěže ho mám rád. Nikdy jsem ale po nikom netoužil. Jen po tobě.“ Překvapil Kevina. 

“Jsem tak zkušený jen kvůli tobě.” Muž nechápavě zakroutil hlavou. Logan se zničeně usmál a sklonil hlavu.

“Nikdy jsem neměl dlouhodobou známost. Těžko říct, jestli se jim vůbec dá říkat známosti. Střídal jsem partnery jen proto, abych se naučil... zjistil, kde se dotknout. Jak pohladit.” Zvedl k muži oči. Ten se zachvěl.

“Nejsem na to zrovna hrdý, na druhou stranu většina to věděla. Nic jsem jim nesliboval.” Pohladil muže po tváři. On ho zamyšleně sledoval.

“Říkal jsi dohnat deset let.” Ukázal rukou na sebe pak na něj. Logan přikývl. Kevin zrudl.

“Ale... ale já nejsem zas až tak... myslím, že jsi mnohem víc... totiž...” Měl chuť někam utéct.

“Ne v tomhle?” Změnil téma. Mladík se laskavě usmál a políbil ho.

“Je to prostě jen moc osobní. Nevím, možná se pletu. Od toho dne jsem si pamatoval, jaké bylo...” Setřel palcem vlhkost z pootevřených rtů.

“Vždy jsem si při sexu představoval, že jsi to ty. Proto světlovlasí andílci. Nikdy jsme spolu nic neměli, takže... ale tvoje rty. Nedokázal jsem si představit, že by je něčí rty mohly nahradit. Nechtěl jsem pošpinit...” Kevin na něj překvapeně hleděl.

“Ale byla náhoda, že jsme se potkali. Překvapilo tě to stejně jako mě. Nemohl jsi přece vědět...” Nechápal. 

“Pět let jsme se neviděli.” Dodal. Logan se zamračil a přikývl.

“Bylo to jistě těch nejdelších pět let v historii lidstva.” Vstal. 

“Osprchuju se a udělám ti snídani.” Zašel do koupelny. Kevin se za ním zaskočeně zadíval. Počkat, tohle je přece jeho dům.

Logan stál pod sprchou a přemýšlel. Už se v tom veze. Musí mu říct pravdu. Měl by být rád nebo ne? Čeho se tak bojí? Na tohle čekal pět let. Cokdyž ho ale nakonec odmítne? Takhle nejistý se naposledy cítil jako malý chlapec. I tehdy jen a jen kvůli Kevinovi. Když jde o něj, vždy je nesvůj. V noci také. Ve skutečnosti se bál, že ho odstrčí. Řekne ne.

Vypl sprchu a otřel se měkkou osuškou. Omotal si ji kolem pasu. Vyšel ze sprchového kouta a zadíval se na sebe do zrcadla. Zhluboka se nadechl.

“Seber se, Logane. Seber se.” Opřel se o umyvadlo. K tomu všemu ta galerie. Zabije ho. Sklonil hlavu.

Oblékl si své džíny a šel hledat Kevina. Našel ho v kuchyni s připravenou snídaní. Seděl u jídelního stolu a kouřil. Otočil hlavu k mladíkovi.

“Taky snídáš nebo ne?” Podpíral si bradu rukou. Logan se na něj zadíval. Přešel k němu a zezadu ho objal.

“Logane?” Řekl muž nejistě. Mladík ho pustil a posadil se. Nalil si kávu a sáhl po pečivu. Kevin ho celou dobu mlčky sledoval.

“Vážně jsi vyrostl.” Logan vytřeštil oči a zakuckal se. Muž ho poplácal po zádech. Mladík si utřel slzy a tázavě se na něj podíval. Kevin s naprosto klidným výrazem típl nedopalek a sáhl po pečivu. Logan ho tiše sledoval. Vážně. Jak to dělá, že je při všem tak okouzlující?

“Našel jsem tě před víc než dvěma roky. Náhodou.” Kevin k němu překvapeně otočil hlavu. 

“Zahlédl jsem dům za oknem auta. Křičel tvoje jméno. Nedokázal jsem jinak, než se k němu vrátit. Když jsem zjistil, že je to umělecká škola pro děti, věděl jsem, že jsi to ty.” Usmál se Logan něžně.

“Když jsi zmizel, prohledal jsem snad všechna místa spojená s úměním, ale tohle mě nenapadlo. Děti.” Zakroutil mladík hlavou. Kevin položil ruce na stůl a na ně hlavu. Sledoval Logana.

“Proč jsi za mnou nepřišel?” Chtěl vědět.

“V tu dobu jsem ještě nebyl připravený.” Kevin udiveně zvedl obočí. Nemusel se ptát, výraz mluvil za vše. Logan se mu zadíval do očí. ´Je to tu.´ Pomyslel si a sklonil hlavu ke svému hrnku. Protočil ho.

“Víš, že jsem původně začal kreslit kvůli tobě?” Zvedl oči k muži.

“Vlastně mi to Duncan neustále připomínal, pokaždé když jsem chválil tvůj talent.” Pousmál se Kevin při vzpomínce. 

“Nezáleželo na tom. Stále jsi se jen učil. Byl jsi jako malý dokonalý robot. Ale když jsi kreslil nebo jsme spolu mluvili o umění, měl jsi najednou duši.”

“Malý dokonalý robot?” Usmál se Logan. Kevin, zahleděný do vzpomínek, k němu rychle zvedl oči.

“Nemyslel jsem to zle. Vlastně jsme tě obdivoval a byl jsem na tebe moc hrdý.” Mladík jemně zrůžověl. 

“Už když jsem tě poznal, byl jsi tak silný. Jakobys měl v sobě silný neuhasitelný plamen. Bylo to zvláštní. Díky němu jsem byl silnější i já.” Logan se pousmál a pokračoval.

“Začal jsem kreslit, abychom měli něco společného. Nejen Duncana. Taky jsem se kvůli tobě začal víc učit.” Kevin na něj překvapeně hleděl.

“Než jsem tě potkal, učil jsem se z povinnosti. Potom pro tvoje vlídná slova a pohledy. Nechápal jsem proč tolik hřejou, proč o ně tolik stojím. Jako dítě ne.” Zvedl zapalovač a připálil muži cigaretu. On poděkoval a přitáhl si popelník blíž k sobě.

“Když jsi odešel, dokonale jsem se do toho ponořil. Pracoval pod otcem a učil se od něj. Když mi zbyl nějáký čas, studoval jsem umění.” Hrál si se zapalovačem. 

“První tři roky byly opravdu tvrdý. Sám nerozumím tomu, že jsem to vše zvládl. K tomu tak rychle.” Zakroutil hlavou.

“Když jsem tě našel, byla to jako sladká odměna. Jakoby mi sám život říkal, abych se nevzdával. Připomněl mi, proč to všechno dělám.” Usmál se.

“Ne proto abys zapomněl?” Řekl Kevin nejistě. Logan k němu sklonil hlavou.

“Ne. To kvůli tobě, Kevine.” Překvapil muže.

“Myslel jsem, že jste se spolu vyspali. Ale že ty toho lituješ. Odmítl jsi ho jako milence. Věděl jsem, že musím být lepší než on, abys mě přijal. Chtěl jsem být muž, který tě bude hoden. Vyrovná se ti. Zaslouží si tě.” Umělec na něj nevěřícně hleděl.

“Abyses mi vyrovnal? TY mně?” Zdůraznil. 

“V čem? Vždyť já jsem jen obyčejný... neumím víc, než kreslit.” Nechápal. Logan ho chytl za ruku.

“Ne, nejsi obyčejný v žádném ohledu. Jsi Kevin. Můj andělský Kevin.” Políbil něžně její hřbet.

“Očividně sis o mně jako chlapec udělal zkreslenou představu a stále mě takového vidíš.” Oponoval muž.

“Trochu mě uráží, že si myslíš, že jsem tak naivní.” Povzdechl si mladík. 

“Nezapomínej, že tě dva roky sleduju. Tolikrát jsem tě pozoroval v zahradě, při hodinách, v galerii. Vlastně jsem koupil dům za tvojí zahradou.” Přiznal se. Kevin se na něj zamračil, ale ve skutečnosti ho slova příjemně hřála.

“Ty! Říká ti něco soukromí?” Logan se pobaveně usmál a hrál si se štíhlými prsty.

“Mám... mám hroznou chuť tě obejmout. Smím?” Mladík k němu překvapeně otočil hlavu. Tváře dokonale rudé.

“Jak se můžeš tak hloupě ptát?” Přítáhl si ho do náruče. Kevin se usmál a posadil se mu do klína. Pevně ho objal kolem krku.

“Takže? Co plánuješ dál?” Chtěl vědět. Logan se usmál a odklonil se od něj.

“Hmmm... milovat tě, hýčkat a rozmazlovat. Samozřejmě.”