kapitola II.

 

Dust seděl v zimní zahradě plné bílých soch. Sledoval bělovlasého muže s fotoaparátem. Měl jemný krásný obličej s výrazně zelenýma očima.

“Ta zahrada vypadá úchvatně.” Usmál se mladík a dotkl se velkého květu. Fotograf jemně přikývl.

“Já vím. Taky mě nadchla. Dělal ji přítel, seznámil jsem se s ním na focení pro Krystal. Myslím, že musí umět čarovat nebo tak něco.” Zakroutil hlavou a sedl si k mladíkovi. On se pobaveně pousmál

“Co jim říkáš?” Zvedl Thom fotku z hromádky na stole.

“Stejně úchvatný jako tvá zahrada.” Muž se usmál krásným úsměvem.

“Mě chceš na dalších?” Zvedl k němu Dust oči. On přikývl.

“Není těžké uhodnout jako co, ale... nejsem si jistý koho k tobě. U nich to bylo snadné, většinou jsou to páry.” Odložil snímek.

“Jsi tak čistý a jemný...” Tvářil se zamyšleně. Dust se na něj zadíval.

“Možná bych o někom věděl.” Fotograf k němu překvapeně zvedl oči. Mladík přikývl.

 

Rubyho trenér se s úsměvem zadíval na přicházejícího mladíka.

“Jsem rád, že jste to vyřešili.” Ruby k muži sklonil hlavu. Otočil ji k Dustovu oblíbenému místu. Zrovna si sedal. Upravil si kapucu a podíval se jejich směrem. Zvedl ruku v pozdravu. Rubyho srdce se zachvělo, odpověděl a skočil do vody.

“Rozplav se a pak ukaž, co umíš.”

Dust čekal až se mladík převleče a mezitím si vybíral kávu v automatu. Sklonil hlavu k Rubymu a podal mu horkou čokoladu. On udiveně zvedl obočí. Model se pousmál.

“Zapomněls, jak dlouho tě sleduju... můžem?” Mladík přikývl a napil se.

“Zlomils svůj čas?” Ruby, vychutnávající si svůj oblíbený nápoj, k němu zvedl oči. Nerad, ale připustil, že ano.

“Rád bych s tebou o něčem mluvil.” Pustil ho Dust do svého auta.

 

Ruby se rozhlédl po soukromém ateliéru. Všiml si bělovlasého muže, připravujícího osvětlení. Další v místnosti byla tmavě modrovlasá drobná žena. Mladík si povzdechl. Jak se k něčemu takovému mohl nechat přemluvit? Zrovna on. Nejistě zvedl oči k Dustovi, který ho vzal kolem ramen. Povzbudivě se usmál a vedl ho k bělovlasému muži.

“Zdravím.” Muž se otočil a Ruby sebou cukl. ´Nemělo by tohle bejt už trestný? To si fakt nezasloužím.´ Pomyslel si zničeně.

“Já vás.” Otočil hlavu k Rubymu. Pousmál se.

“Když jsi říkal Ruby, myslel jsem, že se jedná o dívku.” Přiznal se. Mladík se rozpačitě zamračil. Dust se pobaveně usmál.

“Promiň.” Fotograf zakroutil hlavou.

“Ne, ne... je dokonalý. Nenašel bych pro tebe nikoho lepšího.” Překvapil Rubyho jemným laskavým úsměvem. Ten zrůžověl a přijal jeho ruku.

“Jsem Thomas, moc mě těší.” Mladík se představil a otočil hlavu k ženě, která si k nim stoupla. Usmála se. Zatímco Thomas měl v sobě hřejivé laskavé teplo, ona v sobě měla osvěžující pohlazení.

“Ahoj, jsem Violet.” Podala mu ruku – on jí.

“Ty vlasy... musí dolu.” Nepouštěla ji a prohlížela si ho. Ruby vytřeštil oči. Dust se spokojeně usmál.

“Neboj se, bude to vypadat líp... věř mi.” Řekla přesvědčivě a vedla ho ke svým věcem.

“Jsi opálený všude?” Posadila ho na židli. Nejistě se jí zadíval do očí.

“Všude.” Ozval se Dust, stojící za ní a svalil se do křesílka.

“To je dobře. Fajn zbavíme se tohodle.” Prohrábla Rubyho přerostlé vlasy. Zamračil se.

“Neříkal jsi nic o tom, že se budu muset ostříhat.” Otočil hlavu k Dustovi ale nechal si obléct kadeřnický plášť. Model se jen omluvně pousmál.

 

Ruby si prohlížel Thomovu zahradu a čekal až Violet nalíčí Dusta. Zastavil se a zadíval se na sebe v odrazu ve skle. Na sobě měl černé chlupaté kalhoty, jejich součástí byl dlouhý ocas. Horní polovinu těla nahou jemně dostínovanou do černa. Tak jako obličej. V novém pouze několika-milimetrovém sestřihu měl za prvé tónovací barvu na neopálené kůži a za druhé růžky.

“Hmm... vypadáš dobře.” Mladík se otočil a zadíval se na Thomase. Muž se usmál.

“Jsou hotoví.” Ruby s ním šel do ateliéru. Srdce se zachvělo při pohledu na Dusta. Na sobě měl bílou zavazovací sukni. Lemy se zlehka dotýkaly země. Obličej měl jemně dolíčený. Ale hlavně. Na zádech měl nádherná bílá křídla. Violet mu je zrovna upravovala. Všimla si mladíka.

“Jako živá, že?” Jen přikývl a přešel k ní. Prsty zajel do jemného peří.

“Dobře. Trochu mi s nima zapózuj. Kouknem, jak to vypadá.” Sundal Thomas krytku z objektivu. Dust ho poslechl. Ruby ho okouzleně sledoval. Mladík vypadal jako nádherný divoký anděl ze starých legend. Byl si jistý, přesně tak vypadali.

“Fajn. Začnem.” Otočil Thom hlavu k Rubymu. Nejistě držel svůj umělý ocas. Muž se laskavě pousmál a přešel k němu.

“Uvolni se, dobře? Na nic si nehraj, jen buď sám sebou, přirozený a nech se vézt Dustem. Pomuže ti.” Chytl ho za ruce a zadíval se mu do očí. Ruby přikývl.

“Dobře. Hlavně nezapomeňte. Zamilovaný pár.” Připomněl jim. Ruby sebou cukl. Pár? Proč mu to nedošlo? Musí pryč. Hned. Nejistě zvedl oči k druhému mladíkovi. Podával mu ruku. On se mu zadíval do očí. Jak by ho mohl odmítnout? Když vypadá jako to nejčistčí a nejkrásnější, co kdy viděl. Zamračil se na něj a vložil do jeho ruky svou.

Během focení se uklidnil. Díky Thomovu klidu a trpělivosti. Díky Violet, která je nenechala mlčel. Hlavně ale díky Dustovi. Neustále se ho snažil uklidnit. Ať doteky, tak slovně.

“Dobře. Myslíte, že byste zvládli pár polibků?” Ruby sedící před Dustem k Thomovi nevěřícně otočil hlavu.

“No tak, doteď jsi byl skvělý. To zvládneš.” Usmála se Violet. Mladík zvedl oči k druhému. Ten otočil hlavu k Thomovi.

“Něžně, dobře? Můžete nejdřív sedět, pak se postavte.” Dust přikývl a sklonil hlavu k Rubymu. Tvářil se odmítavě. Díky líčidlům a temnému výrazu by jistě komukoliv nahnal strach. Jemu ne. Teď už ne. Usmál se.

“Povím ti, co máš dělat.” Dotkl se ho pod bradou a přizvedl obličej.

“Musíš uvolnit rty, klidně je trochu pootevřít ale ne moc. Musí být vidět měkkost... ale hlavně ne jazyk.” Mluvil tiše, tak že to slyšel jen Ruby. On i přes svá líčidla zrudl.

“Ukážu ti to.” Překvapil ho mladík a sklonil se k němu. Něžně a měkce laskal strnulé rty. Rubyho tlukot srdce se zrychlil a stále zrychloval. Tohle už je vážně moc. To nezvládne. Jeho hebké měkké rty na svých. Dust se odklonil a zadíval se mu do očí.

“Pokud máš problém se mnou. Už jsem ti to říkal, jen si místo mě někoho představ.” Mladík sklonil hlavu a přikývl.

“Dobře. Ruce. Dotýkej se mě zlehka, nic křečovitýho, žádný tisknutí se.” Ruby si byl jistý, že víc rudý opravdu nemůže být. Cítil horkost ve tvářích jako nikdy předtím. Opět jen přikývl.

“Fajn, zkusíme to.”

Thom se na pár zadíval. Dust rozkročeně seděl. Nohy pokrčené. Jednou rukou se opíral o koleno, druhou přidržoval Rubyho bradu. On seděl bokem k němu, mezi jeho rozkročenýma nohama. Ruce položené ve svém klíně. Hlavu otočenou k mladíkovi. Rty se setkaly a oči zavřely.

“Pootevři oči.” Zašeptal mladík. Ruby tak udělal a zadíval se do zelených. Bušící srdce poskočilo. Dust se pousmál a chytl ho za boky. Otočil k sobě a jemnými pohyby přiměl, aby ho mladík obkročil. Thom se pousmál. Jak jen to dělá? Focení s ním vždy probíhalo tak lehce – snadno. Jakoby věděl, co přesně po něm fotograf chce aniž by se domluvili.

Mladíci se odklonili. Dust se usmál svým jemným úsměvem a postavil se. Ruby s ním. Byl stále moc okouzlený jejich polibky než aby se bránil. Jeho anděl se k němu opět sklonil a znovu ho očaroval.

Odklonili se. Dust otočil hlavu k Thomovi. Ten příkývl.

“Díky, byli jste oba užasný.” Ruby se vzpamatoval. Už je vyfotil. Uvědomil si. Zvedl oči zpět k druhému mladíkovi. Stále ho držel v náruči.

“Nezapomeň, cos říkal o mym obličeji a příkopě.” Ruby, vymýšlející nejbolestnější možnou smrt, přizvedl obočí. Vyprskl smíchy a začal se smát. Dust na něj překvapeně hleděl. ´Směje se.´ Ve skutečnosti mladíka nikdy neviděl usmívat se natož se smát.

 

V pondělí vzbudil Ruby mezi spolužáky pozdvižení. Violet měla pravdu. Nový účes vypadal mnohem líp než původní. Krátké vlasy zvýrazňovaly rysy v obličeji tak jako oči.

Dustův společník z oslavy a clubu se na něj zadíval. Už několik týdnu se ho Dust nedotýkal tak jak měl ve zvyku. Stále žil pestrým společenským životem, ale přestal si domů vodit své rozkošné krásky. Mladíkovi to nedalo a několikrát ho sledoval. Ruby. To s ním tráví volný čas dokonce spolu byli párkrát i na večeři.

“Ahoj.” Stoupl si za balícího se mladíka. Otočil se a zamračil. ´Proč trávíš tolik času s tímhle...´

“Jo?” Ozval se Ruby, když si ho mladík jen prohlížel a nic neříkal.

“Promiň. Jen jsem přemýšlel, jak začít.” Usmál se nevinně. Ruby na něj nechápavě hleděl.

“Tak co chceš?” Zvedl své věci.

“Varovat tě.” Pokrčil mladík rameny. Výraz druhého se nezměnil.

“Kvůli Dustovi.” Všiml si zachvění v Rubyho pohledu, stále se ale tvářil chladně a tvrdě.

“Nevim, o čem mluvíš.”

“Ale jdi... já vím, že chodí na tvé tréningy. Zapomněls? Spí se mnou.” Usmál se okouzlujícím úsměvem. 

“Když jsem tě dnes viděl... to kvůli Dustovi?” Zvedl ruku k vlasům. Ruby ho chytl za zápěstí. Mladík se i přes bolest nepřestal usmívat.

“No a řek jsem si, že to už zašlo moc daleko.” ´Jen tak dál.´ Pomyslel si, když Ruby přizvedl obočí.

“Už když jsem tě viděl s Curtisem, bylo to neskutečný. Ale Dust?” Zakroutil hlavou a mladík si všiml opovržení v očích.

“Nehodí se, aby někdo jako ty byl po jeho boku.” Promnul si zápěstí, když ho mladík pustil.

“Nechápu, proč mi to říkáš.” Neměnil se Rubyho výraz. Druhý se vztekle zamračil.

“To je snad jasný. Chci, abys to skončil.”

“Nebrečíš na tom správnym hrobě.” Šel Ruby pryč. Mladík se za ním zamračeně zadíval.

 

Ruby se věnoval tréningu a poočku sledoval Dustovo prázdné místo. Možná mladík mluvil i s ním a domluvil mu. V něčem měl pravdu. Nehodí se, aby po jeho boku byl někdo jako on. Na druhou stranu, to Dust za ním přišel. Každý den chodí. Nedá mu pokoj. Políbil ho... vzpomněl si na sobotu a dotkl se rtů. Cukl sebou a zadíval se na muže, stojícího na břehu. Plaval k němu.

“Co se děje?” Vzal si od muže ručník.

“Před hodinou dorazili do města.” Sledoval ho temně šedivýma očima. Delší černé vlasy měl sčesané dozadu. Na sobě černý oblek s černou košilí a kravatou. Ruby si povzdechl.

“Asi čekají, že je přijdu pozdravit.” Zabalil se do ručníku. Muž přikývl. Mladík sklonil hlavu. Rychle ji zvedl, když se ozvaly kroky. Dust se na dvojici nejistě zadíval.

“Zdravím, jsem Dust.” Podal muži ruku. On jemu.

“Já tebe, jsem Cole.” Potřásli si.

“A ty jsi...” Přizvedl Dust obočí. Nechtěl si to připustit, ale když je spolu viděl, dokázal si je bez problémů představit jako pár. Tak nějak se k němu muž hodil. Víc než on. Jak kdyby na tom záleželo. Ruby patří jemu.

“Rodinný přítel.” Ozval se Ruby.

“Myslel jsem, že už nepřijdeš.” Dust se pousmál

“Bál ses?”

“Radoval se.” Rozesmál mladíka a otočil hlavu k muži. 

“Stavím se za nima zítra, je pozdě a mám hlad.” Cole přikývl a rozloučil se. Šel pryč. Dust se za ním zadíval.

“Když jsem ho viděl, bál jsem se, že ti někdo umřel.” Ruby přikývl.

“Má slabost pro černou a obleky... Duste?” Odhodlal se konečně. Model k němu otočil hlavu.

“Co ode mě chceš?” Zadívali se do očí. 

“Nemyslím, že máš nouzi o přátele.” Dust se pousmál.

“Ty si vážně stále myslíš, že chci být jen přítel?” Přešel k němu. Ruby znejistěl.

“Když jsem sem začal chodit, bylo to ze zvědavosti. Chtěl jsem vědět, co k tobě Curtise tolik přitahuje. Proč já na tebe neustále myslím. Nedokázal jsem se nikoho dotknout, abych v něm neviděl tebe.” Mladík na něj překvapeně hleděl, sklopil zrak. Dust se ho dotkl pod bradou a přizvedl obličej.

“Musíš vědět, že to pro mě byl šok.” Usmál se, Ruby pobaveně přikývl. 

“Ale pak jsem si začal uvědomovat, jak moc se mi libí tvoje sexy postava.” Mladík dokonale zrudl.

“Že nejsi jen výbušný a tvrdý ale dokážeš být i laskavý a něžný.” Usmál se.

“A tak rozkošně rozpačitý a nejistý.” Dodal. Ruby se zamračil.

“Vůbec nejsem...”

“A tuhle sobotu jsem zjistil, jak moc je příjemný držet tě v náruči a...” Přejel Dust prstem po rtech. Zvedl oči k jeho.

“Otázkou zůstává, co chceš ty.” Rubyho dech se zachvěl. Zamračil se a odstoupil.

“Musíš se ptát?” Dust se usmál a přítáhl si ho zpět. Opřel se mu pažemi o ramena.

“Chci to slyšet.” Ruby se mu zadíval do očí.

“Řekni.” Naklonil se k němu mladík ale nepolíbil ho.

“Co chceš?” Zašeptal u rtů. Rubyho srdce se snažilo protlouct si cestu ven z prsou.

“Tebe.” Dust se spokojeně usmál a přitiskl své rty na jeho. Svezl se rukama k mladíkovu pasu a objal ho. Ruby vztáhl ruce a objal ho kolem krku.

 

Když se převlékl, oba nastoupili do Dustova auta. Dojeli si na večeři a model tradičně vezl mladíka domu. Zastavil před činžovním domem, kde Ruby bydlel. I přes protesty ho šel doprovodit ke vstupním dveřím.

“Hmmm... moc se mi nechce dneska se loučit.” Chytl Dust mladíkovy ruce a sklonil se ke rtům. 

“Co kdybych šel nahoru?” Ruby se rychle odklonil.

“Nemluvím o sexu... I když jsem rád, že na něj v mé přítomnosti myslíš.” Usmál se model, když si všiml zděšeného výrazu.

“Mám tam hrozný nepořádek.” Odporoval mladík.

“Tomu je u tebe trochu těžký uvěřit. Co ke mně?” Pohladil ho Dust po tváři. Ruby sklonil hlavu, ale přikývl. Jak by mohl říct ne?

 

Rozhlédl se po velkém dvoupatrovém apartmá. Dust ho vedl do druhého patra, kde byla ložnice s koupelnou a velkou šatnou. Mladík se zadíval na velkou postel. Zvedl hlavu ke stropu.

“Líbí?” Objal ho Dust zezadu kolem ramen. Ruby přikývl.

“Půjčím ti něco na spaní.” Ruby sebou cukl. 

“Tedy pokud nejsi zvyklý spát nahý.” Všiml si mladík výrazu. Ruby sklonil hlavu. Jak to dělá? Je snad jediný člověk, který ho dokáže uvézt do rozpaků. Dust ho k sobě otočil a nehodlal pustit ze své náruče.

“Jsi, že?” Usmál se. Ruby se na něj zamračil. 

“Nemůžeš se stydět, už jsem tě přece viděl nahého.” Možná, ale tehdy v šatně mu chtěl tak moc dokázat, že na něj jeho kouzlo nepůsobí. Věděl, že nemá smysl odporovat. Jakmile si Dust něco usmyslí, je konec. Přikývl.

Svlékl se, úhledně srovnal své oblečení a lehl si pod lehkou přikrývku. Moc tedy nezakrývala. Zadíval se skrz prosklený strop.

Dust vyšel z koupelny s ručníkem kolem pasu. Svou blonďatou pýchu staženou v mohutném drdolu. Zadíval se na mladíka. Pousmál se. Ta jeho dokonalá postava. Stáhl si ručník a lehl si k mladíkovi. Naklonil se nad něj. Nepřekvapilo ho, že spal. Vstával tak brzo k tomu dva tréningy skoro každý den.

Dust ho zlehka políbil. Lehl si k němu a vzal do náruče. Nevadilo mu, že mladík usnul. Měl ho tam, kde chtěl. Měl rád doteky, blízkost někoho jiného. Rád usínal s někým v nářuči. Tak jako se probouzel. Rubyho blízkost byla příjemnější a víc uspokojivá než čekal.

“Dobrou noc.” Políbil mladíka na odhalené rameno a zavřel oči.

 

Ruby se ráno probral. Promnul si oči a snažil se probrat. Uvědomil si něčí paže kolem svých ramen. Otočil se a zadíval se na anděla spícího za ním. Vztáhl ruku a pohladil ho po tváři. Rychle otočil hlavu k Dustovu budíku a vypl ho. Mladík ho očividně nařídil pro něj, aby nezmeškal svůj tréning.

“Hmmm.... nepustím tě.” Zachraptěl model rozespale a přitáhl si ho k sobě. Ruby ho chytl za ruku a otočil k němu hlavu. Rty se setkaly. Dust se pousmál, když se mladík otočil k němu a zachumlal se do vyhřáté náruče.

 

Curtis nejistě hleděl na svého přítele. Zrovna mu s jeho typicky klidnout tváří oznámil, s kým v poslední době trávil většinu svého volného času. To pro mladíka nebyl takový šok jako skutečnost, že se dali dohromady.

“Myslím, že je fér, abys to věděl. Ode mě.” Pokrčil Dust rameny a stáhl si svou blonďatou pýchu na záda. Dav dívek a mladíků, který ho sledoval, si okouzleně povzdechl.

“Nezlobíš se nebo ano?” Dodal. Curtis si lehl do trávy a zadíval se na nebe.

“Asi bych měl.” Sledoval temné dešťové mraky. Povzdechl si a sklopil zrak k mladíkovi.

“Jestli mu ublížíš, zabiju tě.” Dust se pobaveně zasmál a uvolněně přikývl. Oba rychle vstali, když se z nebe spustil prudký déšť.

 

Ruby, oblékající se v šatně, otočil hlavu k zvonícímu telefonu. Zvedl ho a zadíval se na číslo.

“Jo?”

“Trochu nadšení do toho pozdravu.” Ozval se ve sluchátku mužský hluboký hlas.

“Zrovna se oblíkám... co se děje?” Zapínal si mladík košili.

“Co se děje? To snad žertuješ. Neměl ses náhodou včera stavit?” Mladík si povzdechl a sedl si. Přidržel si telefon ramenem a začal se obouvat.

“Neměl jsem čas.”

“Fajn, dneska si ho uděláš. Vyzvednem tě za čtvrt hodiny na školním parkovišti.” Ruby sebou cukl.

“Počkej, já už něco mám.” Řekl rychle. Zbytečně. Ze sluchátka se ozval obsazený tón.

“Zatraceně.” Podrbal se ve vlasech. Měl by Violet poděkovat – tohle je mnohem pohodlnější. Přemýšlel a vstal.

Vyšel před stadion a zničeně se zadíval na padající vodu. Snad na něj Dust čeká v autě a zas v tom někde neběhá. Dnes nemohl přijít na tréning ale slíbil, že ho vyzvedne. No co? Jednou by ho musel představit a hlavně jemu říct pravdu. Proč ne dnes.

Rozeběhl se směrem k parkovišti. Nejistě se zastavil a zadíval na pět postav, které vyšly ze stínů noci. Zamračil se, když poznal jednu z nich. Kolem mladíka stály čtyři vysocí muži. Všichni působili dojmem, že by prošli zdí – bez větších problémů. Jeden z nich držel deštník nad mladíkem. Ten se mračil. Ruby, který si prohlížel muže, k němu otočil hlavu.

“Nech mě hádat, když to nešlo po dobrym, zkusíme to po zlym.” Mladík se pobaveně pousmál a přikývl.

“Na mě se nedívej, můžeš si za to sám.” Zvedl oči k mužům. Tři z nich udělili krok dopředu. Ruby se zamračil a svlékl si sako. Společně s taškou položil na lavičku, vedle které stál.

Dust, který šel mladíkovi naproti, upustil deštník a rozeběhl se směrem k nim. Šokovaně se zastavil. Jeden z mužů na Rubyho zaútočil pěstmi. Mladík obratně uhýbal ranám. Dust zaskočeně sledoval situaci. Byli na něj tři. Přesto vyhrával. Byl rychlý, suveréní a působil tak nějak lehce a ladně. Nehledě na to, že v mokré košíli a s deštěm kolem taky dost sexy.

Model si všiml drobného mladíka. On jeho. Pousmál se a něco řekl. Bojující se zastavili. Dust přes padající vodu nedokázal zaslechnout, co říká, ale Rubyho šokovaný výraz mu rozbušil srdce. Když první z mužů mladíka zasáhl pěstí do obličeje, vyděšeně rozšířil oči a rozeběhl se k nim.

“Co to děláte?! Nechte ho být!” Zamračil se, když ho jeden z bojujících kolosů chytl. Další dva ožili nadšením, když se Ruby nebránil ranám. Dust se snažil vymanit z pevného sevření a se slzami v očích sledoval mladíka. Klečel na zemi a opíral se o ruce. Zamračil se, když dostal kopanec do břicha. Schoulil se bolestí a snažil se vydržet další rány.

Dust přestal bojovat s mužem a stále dokola prosil, aby už přestali. Muž, který ho držel, sebou cukl, když uslyšel povědomý zvuk. Otočil hlavu vedle sebe a zadíval se do hlavně stříbrné pistole.

“Pust ho.” Zamračil se Cole. Ostatní zpozorněli a nejistě sledovali tři neznámé. Dust si promnul zápěstí.

“Jdi od něj.” Odstrčil muže, stojícího nad Rubym. Sklonil se k mladíkovi.

“Ruby? Ruby.” Vzal ho do náruče. Nejistě zvedl oči k rudovlasému muži, který si k němu stoupl. Sledoval Rubyho. Zamračil se.

“Gregory.” Blonďatý muž, stojící po jeho boku se pohl. Nikdo nevěděl jak, ale čtyři obři se svíjeli v bolestech na zemi. Drobný mladík se vyděšeně rozhlédl – utíkal pryč. Jeho gorily ho následovaly.

“Dovolíš?” Sklonil se rudovlasý pro Rubyho. Než se stačil Dust vzpamatovat, držel mladíka v náruči.

“Jdeme.” Poručil a šel pryč. Model vytřeštil oči.

“Počkejte! Kdo ksakru jste?” Muži se otočili. Rudovlasý se podíval na Cola.

“To je on?” Chtěl vědět. Jeho společník přikývl.

“Fajn, pojď s námi.”

Dust bez řečí nastoupil do jejich auta. Dočista zapomněl, že na parkovišti stojí jeho vlastní. Rudovlasý během jízdy někomu volal – podle všeho doktorovi. Model se zadíval na budovu, před kterou Cole zastavil auto. Jeden z nejlepších hotelů ve městě.

Muži ho dovedli do velkého střešního apartmá a Rubyho uložili do postele. Dust nejistě seděl vedle lůžka a přihlížel dění v mísntosti. Muži kolem sebe měli zvláštní auru. Obzvlášť rudovlasý. Byl si jistý, že ho odněkud zná. Jen kdyby věděl odkud.

Mladík držel ležícího za ruku a sledoval lékaře. Byl to postarší prošedivělý muž, očividně dobrý známý rudovlasého. Během ošetření se prudce otevřely dveře. V nich stál krásný drobný mladík, také rudých vlasů. Na sobě měl bílé pyžamo.

“Co se stalo?” Nasadil hysterický výraz, když si všiml ležícího.

“Nic tak vážného. Je pořádně potlučený, ale nezdá se, že by měl něco zlomeného.” Přikryl lékař Rubyho a otočil se. Rudovlasý muž přikývl a poděkoval.

“Fajn, necháme ho odpočívat.” Zavelel opět. Všichni do jednoho zmizeli. Muž se otočil na Dusta.

“Tam je koupelna. Potřebuješ se vyspat, tak jako on. Ráno si promluvíme.” Popřál ještě dobrou noc a odešel. Dust stále zaskočený situací otočil hlavu k Rubymu. Zamračil se a sedl si k němu na postel. Naklonil se nad něj a zlehka políbil. Mladík měl roztrhlý ret a obočí. Na tváři se mu rysovala temná modřina. Zbytek zranění měl po těle. Už nevypadal tak děsivě. Ne, jako když se svíjel mokrý v kaluži a nechal do sebe mlátit. Proč vlastně? Vždyť vyhrával. Dokázal by je zvládnout. Všechny. Co mu mohl říct, že to dopadlo takhle?

 

Rudé číslice na elektronickém displayi se rytmicky měnily. Curtis je sledoval a pohupoval malou cestovní taškou ve své ruce. Něco v Dustově hlase v telefonu ho přinutilo vstát z postele, dojet do mladíkova bytu pro jeho věci a vydat se sem. Do jednoho z nejlepších hotelů ve městě – aniž by tušil proč.

Výtah se zastavil. Vystoupil a rozhlédl se po chodbě. Byly v ní jenom dvoje dveře. Na jedny zaklepal. Po chvíli otevřel světlovlasý muž. Mladík měl nutkání někam utéct. Nejistě se pousmál, když na něj muž beze slov hleděl.

“Volal mi Dust, chtěl abych přišel.” Vysvětloval. Muž mu uhl z cesty a pustil ho dovnitř. Curtis se rozhlédl po pokoji. Na velké pohovce seděl muž temně rudých vlasů, snídal a četl noviny. Mladík zbledl. Znal jeho krásnou tvář. Několikrát ji viděl v novinách a televizi. Vyzařoval neskutečné charisma, seběvědomí a sílu. Aby ne. Byl synem jednoho z nemocnějších zločineckých mozků té doby.

Muž k němu zvedl oči. Přizvedl jedno obočí a složil noviny. Odložil vedle sebe a vstal.

“Dobrý den. Curtis?” Přešel k mladíkovi a podal mu ruku. On ji váhavě přijal a přikývl. Muž se pousmál a prohlížel si ho.

“Mé jméno je Shane. Snídals?” Curtis nejistě zakroutil hlavou. Shane ukázal k zavřeným dveřím.

“Dust je tam... udělám něco s tou snídaní.” Pustil ho konečně.

Stále zaskočený Curtis vešel do ložnice. Na velké posteli ležel Ruby, u něj seděl Dust. Model zvedl hlavu. Uvolněně se usmál a vstal. Místo pozdravu mladíka objal. Pak mu vyprávěl, co se předešlou noc stalo. Během vyprávění si Curtis prohlížel Rubyho.

“Myslím, že vím proč.” Dust k němu zvedl oči.

“To kvůli tobě.”

“Bál jsem se, že to řekneš.” Zamračil se mladík a otočil hlavu k Rubymu.

“Naštěstí se tam objevili oni.”

“Hmmm... když mluvíš o nich. Uvědomuješ si, kdo to vedle sedí?” Když model pokrčil rameny, povzdechl si.

“To je Shane... Shane Felony.” Tak jako předtím on i model zbledl.

“Měl jsem pocit, že ho odněkud znám.” Sledoval zamyšleně ležícího.

“Ruby se ale nejmenuje Felony.” Curtis přikývl. Dust očividně přemýšlel stejně jako on.

“Používá matčino jméno.” Oba se otočili. Rudovlasý mladík se pousmál a přistoupil k posteli.

“Nemá rád to pozdvižení a pozornost, které naše jméno vzbuzuje.” Vysvětloval a prohlížel si mladíky. Pozvdechl si.

“Vždycky jsem si myslel, že Ruby není jako my. Očividně jsem se mýlil.” Usmál se okouzlujícím úsměvem. Oba na něj nechápavě hleděli.

“Máme slabost pro blonďaté krásky.” Vysvětloval a otočil hlavu ke Curtisovi.

“Máme?” Znejistěl mladík při jeho zkoumavém pohledu.

“Já, Shane a Kane.” Usmíval se mladík.

“Oh... zapomněl jsem se představit. Jsem Jordy. Nejmladší bratr.” Odstrčil si dlouhé prameny vlasů za ramena a podal ruku Curtisovi. Mladík jemu. Netušil proč, ale cítil se jako malá vystrašená ryba na háčku. Trochu se uvolnil, když se Jordy zaměřil na Dusta. Ten přizvedl obočí, když mu mladík místo ruky podal fotku s fixem. S jeho přesným naváděním napsal věnovaní a podepsal se. Jordy si spokojeně prohlížel fotografii. Rychle sklonil hlavu k Rubymu, který se pohl. Jeho výraz se dokonale změnil. Hravý úsměvavý pohled vystřídala něha s láskou.

“Ruby?” Sedl si k mladíkovi.

“Shane! Probral se!” Zavolal do druhé místnosti a očima sledoval mladíka. Muž rychle přišel a stoupl si za něj. Ruby zničeně zamrkal a zadíval se do stropu, který nepoznával. Otočil hlavu k bratrům. Vytřeštil oči a skoro až zděšeně si odsedl. Jordy zahrál povzdech.

“To mě mohlo urazit.” Tvářil se dotčeně ale oči mluvily o starostlivosti.

“Kde to... co se...?” Zamračil se a promnul oči. Snažil se vzpomenout na události z poslední noci.

“V našem hotelu. Můžeš mi to vysvětlit? Takový ubožáci? S tvým výcvikem?” Zamračil se Shane nesouhlasně. Ruby sklonil hlavu a pátral ve své paměti. Oči se vyjasnily. Rychle zvedl hlavu.

“Kde je...” Zmlkl, když si všiml spolužáků.

“Jsi...” Prohlížel si Dusta, který si sedl z druhé strany. Model přikývl a neskryl své obavy.

“To kvůli mně?” Vztáhl ruku a dotkl se jedné z modřin. Mladík ucukl očima. Všichni přítomní se zamračili. Shane si povzdechl a sklonil se k němu aby ho objal.

“Jsem na tebe hrdý.” Zašeptal tak, že to slyšel jen jeho bratr a políbil ho na čelo.

“Chci tě mít na očích než se to zahojí, takže zůstanete tady. Kane na tom taky trvá. Zítra dorazí.” Ruby zakroutil hlavou.

“Nic tak hroznýho se...” Zmlkl, když ho tentokrát objal Jordy.

“Víš, jaks mě vyděsil... nemluv hlouposti.” Mladíkův výraz zjemněl. Dokonce se usmál a objal bratra zpět.

“Omlouvám se.” Políbil ho do vlasů. Jordy se odklonil a zadíval se mu do očí. Přikývl a vstal. Ruby otočil hlavu zpět k Dustovi. Shane chytl Jordyho a zvedl oči ke Curtisovi. Všichni tři odešli.

“Měl bys odpočívat.” Pomohl mu Dust lehnout si. Vstal a šel pryč. Druhý mladík se zamračil a zachumlal se pod peřinu. Věděl, že ho to vyděsí. Kdo by chtěl za partnera syna zločince? Přemýšlel a nevnímal zvuk sprchy z koupelny. Srdce zaplnila úzkost a bolest. Potom co začal věřit svým hloupým snům, že by ho Dust snad někdy mohl přijmout. Jak se má vrátit ke svému původnímu životu? Opět potlačit sny a naděje, když už ochutnal jejich kouzlo.

Zmateně zamrkal, když se postel prohla. Otočil hlavu k mladíkovi, který si lehal za něj. Měl vlhké vlasy a voněl ovocem. Přizvedl si Rubyho hlavu a opatrně ho políbil na rty. On se i přesto zamračil bolestí.

“Promiň.” Usmál se Dust omluvně a objal ho kolem ramen.

“Kdybych se dotkl, kde nemám, řekni mi to.” Přikryl se ještě a spokojeně zavřel oči. Ruby ho stále zaskočeně sledoval.

“Co to... co to děláš?” Model otevřel oči.

“Chystám se spát.” Odpověděl nechápavě.

“Říkal jsem Shanovi, že pokud ty tak já tu zůstanu taky. Curtis mi přinesl věci.” Neměnil se jeho výraz.

“Ale... ale já myslel... neodcházíš?” Vydechl mladík. Druhý se mu zadíval do očí.

“Vlastně mě napadlo, že nebudeš chtít abych zůstal.” Řekl nejistě. ´On vůbec netuší o čem mluvím.´ Uvědomil si Ruby. Srdce se zachvělo a on ucítil pálení v očích. ´Můj bože.´ Schoulil se a přetáhl si peřinu přes hlavu. Dust přizvedl obočí.

“Ruby?” Položil mu ruku na rameno.

“Mám... chceš abych odešel?” Překvapil ho vlastní chvějící se hlas. Ruby beze slov zakroutil hlavou. On si uvolněně oddechl.

“Tak co se děje?” Řekl jemně.

“Nic.” Popotáhl mladík. Dust se usmál a naklonil se nad něj.

“Tak proč se schováváš pod tou peřinou?” Nejradši by ho objal a umačkal.

“Nechci, abys mě takhle viděl.” Model chytl lem peřiny a pomalu ji stáhl níž.

“Takhle?” Zeptal se. Ruby znovu popotáhl a otočil k němu hlavu. Dustovo srdce poskočilo.

“Ruby.” Vydechl a vztáhl ruku k mladíkovu obličeji. Jemně setřel slzy. Ruby se zamračil a zakryl si paží obličej. On nebrečí. On nikdy nebrečí. A už vůbec - on nikdy nebrečí před někým jiným.

“Cítím se tak hloupě.” Povzdechl si. Dech se ještě víc rozechvěl, když ucítil rty na svých. Stáhl ruku a zadíval se do zelených očí. Něžně, laskavě se usmívaly.

“Myslel jsem... myslel jsem, žes odešel. Že tě vyděsilo, kdo jsem.” Vysvětloval mladík. Druhý na něj překvapeně hleděl.

“Když jsem zjistil, že to tak není...” Nedokázal pokračovat. Dust konečně pochopil. ´To jsou slzy úlevy.´ Uvědomil si. Usmál se.

“Smím tě obejmout?” Ruby se na něj překvapeně podíval.

“Nechci ti ublížit.” Vysvětloval mladík, když si všiml výrazu.

“Klidně mi ubliž.” Zašeptal Ruby a stáhl ho k sobě, pevně objal. Dust se pousmál a opětoval jeho objetí. ´Jedno je modrý a jedno šedivý.´ Pomyslel si a zavřel oči.

 

Curtis nejistě vyšel za sourozenci a přemýšlel, co se od něj čeká. Má odejít nebo zůstat? Pohled se zastavil na dalším muži, tentokrát černovlasém. ´Proboha, co tu vůbec dělám?´ Přemýšlel, jak co nejrychleji a bez povšimnutí utéct.

“Ty jsi syn Courtney Wilcox. Nebo se pletu?” Usmál se Jordy. Mladík trochu zničeně přikývl.

“Vlastně se spíš představuju jako syn Barryho Wilcoxe.” Všichni se pobaveně zasmáli.

“Hmm... rodiče si člověk nevybírá.” Ozval se Shane. Curtis k němu otočil hlavu. Mají to v sobě všichni. Něco, co přitahuje. Tedy něco, co jeho přitahuje a Shane. Z Shana to doslova tryská. Prohlížel si muže. Jordy si všiml jeho pohledu. Zamračil se.

“Máš teď volno?” Přistoupil k němu a chytl ho za ruku. Mladík se mu zadíval do očí. To bylo snad poprvé v životě, kdy ho podobná kráska dokázala znejistit. Přikývl. Jordy vykouzlil úsměv.

“Tak co kdybychom někam zašli? Třeba na snídani?” Curtis měl opět pocit bezmocné ryby na háčku. Ucítil ruku na rameni.

“Smůla, už jsem ho pozval já.” Vztyčil se za ním Shane. Jordy se zamračil a zvedl k němu oči. Bratři si vyměnili pohledy, kterých si Curtis nevšiml. Mladší z nich si nesouhlasně povzdechl a pustil mladíkovu ruku.

“Fajn. Chápu. Jedu do města.” Šel pryč. Mladík se otočil a zvedl oči k Shanovi. Muž se usmál a pobídl ho. Curtis si všiml připravené snídaně. Posadil se a věnoval se jídlu. Uvědomil si, že zbylí dva muži někam zmizeli.

“Je pravda, že ty a Kane neděláte nelegální obchody. Tak jako váš otec?” Uklouzlo mu při pohledu na muže. Shane se pobaveně pousmál a naléval si kávu.

“Pokud děláme, jsi dost statečný, že se ptáš.” Vyděsil mladíka. Pak ho uklidnil mírným úsměvem.

“Seznámili se díky tobě?” Chtěl vědět. Zničeně si povzdechl, když začal zvonit telefon. Zvedl ho a zadíval se na číslo.

“Hmm... tohle bude na dlouho. Co večeře?” Curtis na něj překvapeně hleděl.

“Rád bych s tebou ještě mluvil.” ´No jistě o Rubym a Dustovi.´ Pomyslel si mladík a přikývl.