kapitola II.

 

Art se pohupoval v rytmu melodie a sledoval číslice na panelu. Už než se poznali od otce věděl, že Ashley je velice zaneprázdněný muž. Během dne měl sice několik volných časových oken, ale ty obvykle trávil ve firemním bazénu nebo tělocvičně. Pak tu bylo nespočetně pracovně společenských schůzek, na kterých nemohl chybět. Den obvykle zakončoval v oblíbeném baru. Měl rád spánek a rád se i občas povaloval, ale jeho tělo moc spánku nevyžadovalo. Dokázal fungovat neskutečně dlouho bez známek únavy. Zbytek času trávil s Artem. Což byl obvykle i čas oběda. Muž ho většinou vyzvedl před školou nebo se sešli někde ve měste. Dnes ne. Dnes přijel on za ním.

Výtah zahrál krátkou znělku a dveře se otevřely. Elektronický hlas oznámil sídlo firmy. Mladík se rozhlédl po otevřené kanceláři. Většina stolů byla prázdných. Aby ne – čas oběda. Namířil si to k mladé ženě za prosklenou stěnou. Otcova sekretářka. Žena k němu zvedla oči přes monitor. Přizvedla obočí, když ho poznala.

“Dobrý den, jdeš... jdete za otcem?” Mladík trochu nejistě zakroutil hlavou.

“Za Ashleym. Jsem Art.” Podal jí ruku. Usmála se a podala mu svou.

“Kimberly. Mají schůzku. Dost se protáhla.” Povzdechla si a nabídla mu místo. Posadil se a tašku si položil do klína.

“Hmm... já vím. Ty jsi jedla?” Když zakroutila hlavou, usmál se a z tašky vytáhl jednu z krabiček.

“Mám tu oběd a hrozný hlad.” Překvapil ženu. Vděčně přikývla. Spokojeně se pustili do jídla.

“Omlouvám se, jestli je to moc osobní... ale za Ashleym?” Mladík znejistěl. Znal Ashleyho pověst ve firmě – nechce o ní slyšet z první ruky. Zvedl oči k ženě.

“Vlastně poslední dobou ve firmě kolujou jistý řeči.” Vstala a nalila jim pití.

“Trochu rozhořčený a zklamaný, abych byla upřímná.” Usmála se.

“Hlavně od těch, které si vodil domu a už nevodí.” Mladík s poděkováním přijal skleničku a povzdechl si.

“Vznikají teorie proč. To se dalo čekat.” Pokračovala žena.

“Jsi to ty, že?” Art se zamračil. Žena ho uklidnila úsměvem.

“Víš, znám ho už dlouho... možná moc dlouho. Tak jako Jamese. Před ostatními tady si drží svůj obchodní neutrální obličej, ale já narozdíl od nich poznám, co je za ním. Když se cítí špatně nebo naopak dobře.“ Hrála si s jídlem.

“Za Ashleyho je v poslední době něco, co tam nikdy dřív nebylo.” Usmála se.

“Vždy jsem si myslela, že je šťastný a spokojený. Spletla jsem se.” Překvapila mladíka.

“To je až teď.” Řekla jemně. Art přizvedl obočí a zrůžověl. Usmál se a přikývl. Oba otočili hlavu ke dveřím, které se otevřely. Z nich vyšel James s několika muži. Neskryl své překvapení, když si všiml mladíka. Vedl muže k výtahům.

“Co tu ksakru děláš?” Objevil se ve dveřích rudovlasý muž, který Arta skoro zabil dveřmi. Vedle něj stála jeho kopie.

“Koho to zajímá? Mám hlad, že bych brečel.” Odpověděl druhý muž.

“Ashley, přidáš se?”

Mladík se jemně usmál, když se oslovený vztyčil za dvěma. Hned si ho všiml.

“Ne, můj oběd zdá se... snědl někdo jiný.” Přizvedl obočí. Kimberly se zakuckala. Vyděšeně otočila hlavu k Artovi.

“T-to byl Ashleyho oběd?” Zakryla si pusu.

“Měla jsem takovej hlad, že mi to nedošlo.” Sklonila hlavu k poloprázdné krabičce, když přikývl.

“To je v pořádku. Zlobil bych se, kdyby ti ho nenabídl. Nějak jsme zapomněli, že tu čekáš.” Usmál se Ashley a přešel k nim.

“Jestli tě to potěší, bylo to výborný.” Podala mu krabičku. Ochutnal a přikývl. Pak sáhl do tašky na Artových stehnech. Vytáhl zabalenou ovocnou taštičku.

“Tohle mi bude stačit.” Chytl mladíka za ruku a postavil. Vedl pryč do své kanceláře. Bratři nechápavě sklonili hlavu ke Kimberly. Pousmála se a věnovala se Ashleyho obědu.

 

Ashley se rozhlédl po tichém prázdném bytě. Povzdechl si a svlékl si sako. Už celý týden se neviděli. Ve středu měl jediný volný večer, ale Art byl zrovna zaneprázdněný. Nakonec se jim povedlo domluvit se na dnešek, ale Ashley se opět zdržel v práci. Mladík měl náhradní program se spolužáky – jistěže měl v páteční večer. Kdo by čekal v prázdném bytě, když se může bavit se svými vrstevníky.

Muž zašel do kuchyně a rozsvítil pomocná světla nad linkou. Překvapeně se zadíval na použité nádobí ve dřezu. Art byl možná rozkošná ale taky tak trochu nepořádná víla. Na druhou stranu k jeho něžné umělecké dušičce to prostě patřilo. Muž se jemně usmál a otočil hlavu k rozestlané posteli. Někde uprostřed spal zachumlaný mladík. Ashley se vysprchoval a opatrně si lehl k němu. Vzal ho do náruče. Uvolněně vdechl ovocnou vůni šampónu.

“Ashley?” Zamumlal mladík rozespale.

“Promiň, že jsem nepočkal. Byl jsem unavený.” Otočil se k němu a přitulil.

“To je v pořádku. Promiň, že jsem tě vzbudil.” Objal ho muž spokojeně.

“Chceš se milovat? Jsem vzhůru.” Překvapil ho mladík. Ashley se pobaveně usmál a políbil ho.

“Ne, klidně spi. Máme před sebou celý víkend.” Art si povzdechl.

“Zítra je ta oslava.” Připomněl muži. Ten se zamračil.

“Úplně jsem zapomněl.” Lehl si na záda. Mladík se nad něj naklonil.

“Myslím, že byses dal považovat za člena rodiny, jaktože jsi na ní nikdy nebyl?” Ashley se zadíval do stropu. Pokrčil rameny.

“Jednou ano ale došlo k malý potyčce... kvůli mně. James mi slíbil, že už mě nebude zvát.” Art se na něj zamyšleně zadíval.

“No jistě, otcovo sestra a ta její kamarádka. Slyšel jsem o tom. Tehdy jsem byl moc malý, abych jen tušil, co se děje.” Usmál se, pak si povzdechl.

“Kéž bych tam taky nemusel.” Schoulil se Ashleymu k boku.

 

Ashley seděl ve svém oblíbeném baru a popíjel svůj oblíbený nápoj. Otočil hlavu k židli vedle sebe, na kterou se někdo posadil. Usmál se.

“Zdravím, vás dva jsem dlouho neviděl.” Podal ruku Taylorovi, který se posadil vedle Chiary. Muž se usmál.

“Hmm... byli jsme na dlouhé utajené dovolené.” Sklonil hlavu k ženě a usmál se na ni. Oplatila mu úsměv a přikývla. On si hrál s jejími prsty položenými na baru.

“Kde je Kia?” Rozhlédl se muž.

“Vlastně jsme přisli za ním.” Dodal.

“Jen mu někdo volal, vzal si to dozadu.” Jakmile dokončil větu, muž se ukázal ve dveřích. Udiveně zvedl obočí. Trochu rozpačitě k nim přešel.

“Kio, ráda tě vidím.” Chytla ho žena za ruku. Muž se usmál.

“Přišli jsme ti poděkovat... a něco jsme ti přivezli. Hrozně se mi to líbilo.” Dodala. Barman na ni překvapeně hleděl. Začal protestovat.

“To jí nerozmluvíš. Stal jsi se přes jedinou noc našim nejlepším přítelem.” Řekl Taylor pobaveně. Chiara se stejným výrazem přikývla.

“Tady... je to něco jako náramek přátelství.” Vyndala ručně vyráběný náramek.

“Obvykle je jen ze dvou barev... obvykle ale bývá jen pro dva.” Podala ho Kie. Muž si ho prohlížel. Žena mu ukázala stejný na své ruce.

“Podle ženy, která je vyrábí, je moje barva žlutá a Taylorovo modrá.” Ukázala Chiara prstem na dvě barvy bavlnek.

“Musela by tě prý vidět, aby věděla jaká je tvoje. Vzhledem k tomu, co jsi pro nás udělal, zvolila zelenou.” Pokrčila rameny.

“Taylor ho má taky.” Dodala. Kia zvedl hlavu k muži. Ukázal mu své zápěstí. Barman se usmál.

“Miluju náramky.” Vyhrnul si dlouhý rukáv černé košile. Na ruce měl několik náramků z různých materiálů. Chiara se usmála.

“Vidíš, říkala jsem to.” Vzala Kie náramek a přivázala mu ho. Muž po něm přejel prsty. Usmál se.

“Tak? Dáte si něco nebo ne?” Přikývli a objednali si. Seděli a povídali si.

Kia se přes pár zadíval na příchozího zákazníka. Na sobě měl kvalitní oblek s šálkou kolem krku. Určitě musel zabloudit. Ne, že by se v baru občas neukázaly podobně kouzelné víly, ale ne tak opravdové. Mladík se rozhlížel – způsobem, že je na správném místě a někoho hledá. Uvědomil si muž. Přizvedl obočí. Jeho oblek, rozkošná tvářička a ta čistá aura. Usmál se.

“Art?” Řekl spíš pro sebe. Pár se otočil ke dveřím.

“Nikdy jsem ho neviděla, ale podle toho co jsem slyšela...” Prohlížela si mladíka.

“Je okouzlující.” Usmála se. On se vydal k baru, zadíval se na Kiu.

“Dobrý den, vy jste... Taylor Rider?” Všiml si muže. S úsměvem přikývl a podal mu ruku. Mladík svoji.

“Jeden můj dobrý přítel je tvůj obrovský fanda. Myslíš, že bys mohl...” Taylor přikývl, že samozřejmě a vzal si od Kii pero s kusem papíru.

“Jmenuje se Terry.” Přistoupil mladík blíž a přihlížel, jak muž píše věnování. Kia s Chiarou si ho prohlíželi. Zvedli oči k Ashlyemu, stojícímu za ním. Nebyli si jisti, zda se tváří víc překvapeně nebo pobaveně.

“Úžasný, děkuju.” Vzal si Art list a prohlížel si podpis.

“Maže se ta propiska?” Zvedl oči k barmanovi. Zakroutil hlavou. Mladík opatrně složil list a strčil si ho do náprsní kapsy. Vrátil se pohledem na Kiu.

“Hledám Ashleyho.” Vzpomněl si, proč vlastně přišel.

“Našel jsi Ashleyho.” Ozvalo se za ním. Polekaně sebou trhl a otočil se.

“Polekal jsi mě.” Zamračil se na muže ale nechal se políbit. On se usmál.

“Promiň, ale víc překvapený jsem myslím já.” Odstrčil mu barovou stoličku a pomohl nahoru.

“Nemáš být teď někde v půlce oslavy?” Chtěl vědět. Art si povzdechl.

“To nešlo. Všichni ty...” Zakroutil hlavou.

“Polovina z nich se mě snažila oženit se svou drahou dcerou či vnučkou.” Dodal. Ashley přizvedl obočí.

“Na druhou stranu. Jsem rád, že ses vytratil.” Pobavil všechny.

“Mohl jsi ale zavolat, přijel bych pro tebe.”

“To by jistě nezůstalo bez povšimnutí. Já se chtěl vytratit potichu.” Rozesmál ho mladík, tak jako ostatní. Ashley si vzpomněl.

“Omlouvám se. To je Art. To Kia. Taylora znáš... tohle je Chiara.” Mladík si se všema podal ruku. Kia se usmál.

“Rád tě konečně poznávám.” Art přikývl, že on také.

“Hmmm... namíchám ti nějáký dobrý koktejl, nech to na mně.” Řekl víc nadšeně než chtěl. Mladík se usmál a nechal se překvapit. Spokojeně upíjel sladko-kyselý barevný nápoj a držel Ashleyho za ruku.

“My se rozloučíme, jsem trochu unavená. Byla to dlouhá cesta.” Svezla se Chiara ze stoličky. Rozloučili se a otočili k odchodu.

“Ale ne.” Zadívala se žena ke vchodu.

“No, my radši jdem.” Zvedla oči k Ashleymu, který zničeně hleděl ke dveřím. Muž přikývl a popřál oběma dobrou noc.

“Ahoj zlato.” Art mluvící s Kiou se nejistě otočil.

“Jordan.” Zamračil se Ashley.

“Změnila jsi bar?” Ona se koketně usmála a pokrčila rameny.

“Musela jsem, chtěla jsem tě vidět.” Sklonila hlavu k mladíkovi.

“Takže ty řeči jsou skutečně pravda?” Prohlížela si ho.

“Co chceš?” Neměnil muž svůj výraz.

“Proč tak chladně? Tak dlouho jsme se neviděli. Jen jsem chtěla poznat... jsem Jordan.” Podala ruku mladíkovi. On trochu váhavě jí a představil se. Usmála se.

“Ráda tě konečně poznávám, přece jen jsme na jedné lodi.” Překvapila ho. Zopakoval poslední dvě slova.

“Ale jdi. Vážně sis myslel, že jsi jediný? Že by mu stačil jeden milenec? S jeho minulostí?” Řekla posměšně. Ashley se zamračil a nadechl v protestu. Art ho předběhl.

“Ve skutečnosti ano. Věřím, že jsem jediný.” Překvapil oba muže. Žena se pobaveně zasmála.

“Pak jsi ještě naivnější než vypadáš.” Řekla pohrdavě. Mladík pokrčil rameny.

“To bych neřekl. Povím ti proč, dobře?” Výraz, který měl mladík nasazený, viděl Ashley poprvé. Žena mu očividně byla extrémně nesympatická – tvářil se neobvykle chladně. Rozkošná tvářička byla najednou mrazivě krásná. Najednou byl neskutečně podobný svému otci.

“O čem to mluvíš?” Zamračila se Jordan. Art se klidně pousmál.

“Začnu večerem, ano?” Nadechl se zhluboka, jako někdo před dlouhou řečí.

“Tak tedy. Obvykle se doma sejdem dost pozdě. Říkám doma, ale samozřejmě myslím Ashleyho byt.” Vysvětloval. Žena se zamračila. Mladík pokračoval.

“Společně se najíme a pak skončíme v posteli. Děláme to tak dlouho, že já nakonec unaveně odpadnu a vůbec netuším, jak dlouho Ashley pokračuje sám.” Hleděl ženě zpříma do očí.

“Brzy k ránu vstávám, abych mu udělal snídani a rozloučil se s ním. I když dost často dělá tu snídani spíš on než já.” Povzdechl si.

“Tak dál. Ashley jde do práce, kde tráví skoro veškerý čas s ředitelem firmy. Těžko si představit, že by do toho bušil s ním... omlouvám se za ten výraz.” Uvědomil si.

“Hmm... nehledě na to, že si vůbec nejsem jistej, kdo by do koho měl vlastně bušit.” Zamyslel se a pobavil oba muže.

“Domu se vrací pozdě večer, než ho ten starej páprda konečně propustí. Vlastně mezitím je ještě oběd, ale ten trávíme spolu, pokud nemá pracovní, kam obvykle chodí i ten starej páprda, o kterym jsem mluvil. Kde jsem to...” Přemýšlel.

“Jistě. Večer. Večeře, postel... trochu se to opakuje, jen víkendy jsou jiné. Během nich to děláme celou noc. Já samozřejmě tradičně odpadnu někdy v průběhu abych se ráno vzbudil a zjistil, že Ashley ještě neskončil. Někdy v tu chvíli mě konečně uspokojeně propustí. Nasnídáme se a trávíme víkend jako ostatní milenci. Spolu. Obyčejnými věcmi.” Napil se mladík a opět se na ženu zadíval.

“Pokud si v tomhle harmonogramu skutečně dokáže najít čas a sílu na to dělat to s někým jíným, klaním se mu a tleskám.” Šokoval mladík svým monologem oba muže. Jordan na něj oněměle hleděla.

“Vím, že chodí sem... ale za Kiou, a s ním jsou jen přátelé.” Otočil hlavu k barmanovi. Ten se pousmál.

“I kdyby to byla pravda, je odporný.” Art se na ženu tázavě podíval.

“To ti vážně nevadí, že to s tebou dělá, když spíš? To bych mu já určitě nedovolila.” Mladík se jemně pousmál a pokrčil rameny.

“Já myslím, že je to úžasný kompliment.” Překvapil opět oba muže. A to si mysleli, že víc rozhodit je už nemůže.

“Vědet, že mě tolik miluje a touží po mně, že prostě nedokáže přestat. Myslím, že se mi líbí, jak je na mně závislý.” Dodal. Ashley by ho nejradši objal a přitiskl k sobě. Žena pohoršeně zasupěla a chtěla opět něco podotknout.

“Vzdej to Jordan, očividně prohráváš.” Zarazil ji muž.

“Taky bych řekl.” Ozvalo se vedle nich. Ashley sebou cukl a Art se překvapeně zadíval směrem hlasu. Kia s Jordan se nejistě zadívali na temně rudovlasého muže. Na sobě měl kvalitní oblek, podobně upravený jako Art. Tak jako u Ashleyho – všemu, co se ho týkalo, předcházelo slůvko velice. Jemně se usmíval a sledoval mladíka.

“Věřte mi, já poznám dávno prohraný boj. Měla byste si zachovat zbytek úcty a odejít.” Otočil s klidným výrazem hlavu k ženě.

“Kdo ksakru jste, že...”

“Tati?”

“Jamesi?” Ozval se Ashley naráz s Artem, když se trochu vzpamatovali. Kia překvapeně zamrkal. James? Myslel, že je starší. Myslel, že je... Ashley ho sice přesně takhle popsal, ale myslel, že... si ho zidealizoval? Jako šéfa. Jako někoho ke komu vzhlíží. Jako svůj vzor. Určitě mu není víc než čtyřicet, ale má přece tři dospělé syny. Art by šel ještě pochopil, ale ti zbylí dva?

“Jsem James Foley a tahle rozkošná víla je můj syn.” Objal mladíka, který se k němu postavil. On se k němu přitulil. Ashley na muže nechápavě hleděl. Viděl je spolu už několikrát, párkrát spolu o mladíkovi mluvili, jeho výraz nikdy nebyl takový. Miluje ho. Nade vše.

Žena sebou cukla. Zamračila se a šla rázně pryč. James se pobaveně usmál a sklonil hlavu ke svému synovi.

“Hmm... ten tvůj proslov byl úžasný. Sice jsem slyšel pár věcí, které jsem vlastně ani nechtěl.” Zvedl oči k Ashleymu. Ten se omluvně pousmál.

“Tys, tys to slyšel celé?” Zděsil se Art. Zrudl, když otec přikývl.

“Měl jsi mě zarazit... bože.” Sklonil hlavu. Zarazil se.

“Co tu děláš?”

“Hmmm... něco jsi zapomněl, když ses tak mistrně vytratil.” Vysvětloval muž.

“Mě.” Odpověděl mladíkovu tázavému výrazu a rozesmál všechny. Zakroutil hlavou.

“Je to únavný každý rok, ale letos... jakoby všechny dcery dospěly a jejich matky a babičky se je snažily provdat.” Zvedl oči k Ashleymu. Zalovil v kapse a vytáhl štos přeložených fotografií. Muž si je vzal a rozložil.

“Fotky... s číslama?” Přizvedl obočí.

“Mluvil jsi vážně?” Sklonil hlavu k Artovi.

“Vyhodil jsem je cestou.” Přikývl.

“Hmm... když ne syn tak otec?” Zakroutil muž hlavou a podal fotky Kie. Ten si je prohlížel.

“Zdravím.” Barman sebou cukl a zvedl oči od fotky. James se pousmál a podal mu ruku.

“Ty jsi jistě Kia.” Prohlížel si muže. Přikývl a podal mu svou. Uvědomil si, že zde obsluhuje.

“Dáte si... dáš si něco?” Opravil se, když ho muž přerušil a představil se jen jako James. Posadili se zpět a Art zjišťoval zda dostal všechny fotky, které otec. Ashley mu nakukoval přes rameno a povídal si s jeho otcem. Kia se snažil držet, co možná nejdál – od Jamese. Od pohledů, které se neustále potkávaly. Uvolněně se zadíval na zvedající se trojici. Popřál dobrou noc a doufal, že už ho snad nikdy neuvidí.

 

Naivně. Ashley začal do baru chodit v Jamesově doprovodu. Zalíbilo se mu zde. Byl tu klid a pohoda a taky ho tu nikdo neznal. Kia zjistil, jak je možné, že má ve svých osumatřiceti letech dva pětadvacetileté syny. Ve skutečnosti byl jeho vlastním synem jen Art. Zbylí dva byli synovci, ale muž je po smrti jejich otce adoptoval a i s matkou - svou sestrou - nastěhoval k sobě. Věděl, že synové i matka jsou malí supi, ale byli jediná skutečná rodina. Tím i vysvětlil proč se k Artovi před ostatními choval tak chladně a s odstupem. Kdyby ukázal, jak moc ho miluje a je na něj hrdý, sežrali by ho zaživa. Proto aby nepřišli o děditství či firmu. Byl to trochu zvláštní způsob, jak ho chránit ale fungoval.

Kia nejistě sledoval sedajícího si Jamese. Kdyby mu alespoň ty obleky tolik neslušely. Prohlížel si ho. Povzdechl si a šel k muži.

“Dobrý večer, kde je Ashley?” James položil na bar cigarety s telefonem a zvedl k němu oči. Pousmál se.

“Tobě taky. Dorazí později. Vlastně za to můžu já. Chtěl jsem s tebou chvíli mluvit o samotě.” Šokoval barmana. Postavil před něj skleničku s oblíbeným pitím a nejistě mu hleděl do očí.

“Než jsem tě poznal, Ashley mi o tobě vyprávěl. Upřímně, myslel jsem, že přehání.” Dodal s úsměvem a připálil si.

“To já taky.” Uklouzlo barmanovi. James přizvedl obočí. Pousmál se a pokračoval.

“Když jsem tě ale viděl, sleduju tě... řekl bych, že spíš ubral než že by přidával.” Mluvil klidným hlasem. Zato Kia se necítil nijak zvlášť klidně. Něco takového cítil poprvé. Proč na jeho přítomnost, pohledy nedokáže odpovědět stejně hravě jako u ostatních?

“Abych byl upřímný jsi první muž, na kterého takhle reaguju. Jsi tak...” Odmlčel se.

“Občas mám nutkání zatáhnout tě někam dozadu a vzít si tě. Tvrdě a rychle.” Zavřel oči. Kia zrůžověl při představě. James se zhluboka nadechl a opět se na něj zadíval.

“Rozhodl jsem se, že to nechám na tobě.” Muž nechápavě přizvedl obočí. Druhý vytáhl z kapsy pero a vizitku. Na druhou stranu napsal adresu. Podal ji Kie.

“Je to moje adresa. Číslo bytu.” Poklepal špičkou pera na údaj.

“Jsem trochu na rozpacích. Nevím, jak usilovat o muže, jako jsi ty, abych ho třeba neurazil.” Vysvětloval James.

“Hmm... tohle mi tak nějak přijde jako nejlepší způsob. Neudělám nic, co by ti mohlo být nepříjemné.” Schoval pero a napil se.

“Možná je to trochu zbabělý.” Přemýšlel.

“Jak jsem řekl, chci tě a chci abys dnes v noci přišel sem. Pokud to uděláš, budu to brát tak, že je to oboustranné. Pokud ne, nebudu tě už obtěžovat.” Kia k němu rychle zvedl oči od lístku. Byl tak přímý a upřímný. Většina se ho snažila sbalit přes všemožné finty a strategie. Sklonil hlavu zpět k adrese. Strčil si ji do kapsy.

“Rozmyslím si to.” Netušil, co jiného říct. “Ale končím obvykle tak mezi jednou a třetí.” James přikývl, že je to v pořádku.

“Smím? Snažím se přestat, ale občas...” Muž přikývl a podal mu krabičku. Kia si připálil a spokojeně potáhl.

“Kio!” Ozvalo se za sedícím. Barman vyplivl kouř. Zadíval se na Ashleyho.

“Já... to je jeho chyba.” Ukázál rázně na Jamese. Muži se zasmáli. Ashley zakroutil hlavou a sedl si.

“Přišel jsi bez Arta?” Řekl zklamaně muž.

“Do nedávna jsem ti stačil jen já. Mám pocit, že bych měl žárlit.” Povzdechl si Ashley a pobavil zbylé dva. Kia se nevině usmál a byl rád, že dorazil. Před očima stále viděl černá písmena adresy. ´Říkal číslo bytu. Copak nebydlí v té jejich obrovské rodinné residenci?´ Uvědomil si. ´Zeptám se ho pak.´ Zarazil se a uvědomil mnohem horší věc. Bez zaváhání přemýšlí o tom, že za ním půjde. Postavil skleničku před Ashleyho a přemýšlel. ´Možná tam spíš nechce vodit někoho, jako jsem já.´

“Cos mu probůh řek, že mě vůbec nebere?” Uslyšel vzdáleně mužský hlas.

“Hmm... snad nic tak hroznýho.” Odpověděl druhý a oslovil Kiu. Barman sebou cukl a zvedl k nim oči. Zamračil se nad jejich pobavením.

 

Zavřel bar a vdechl chladivý noční vzduch. Vytáhl lístek a zadíval se na něj. Chce ho. Jako co? Milence? Pro dnešní noc nebo pár dalších? Jako partnera jistě ne. Nasadil si temně zelenou helmu. Hodila se ke kožené bundě se zelenými pruhy, tak jako ke stroji stojícímu u kraje silnice.

Muž zastavil před vysokým činžovním domem a stáhl si hledí. Zajel do garáží. Nervózně přešlapoval ve výtahu a snažil se zklidnit dech a srdce. Proč je tak nervózní. Proč je probůh tak nervózní? Po tolika partnerech – po tolika nocích strávených v něčím objetí. Cukl sebou, když výtah zastavil – oznamoval nejvyšší patro. Vyšel na chodbu a rozhlédl se. Nepřekvapilo ho, když se světla rozsvítila sama. Párkrát přespával u Ashleyho, bydlel v podobném domě. Shlédl čísla dvou bytů a vydal se k jednomu. Tak jako u Ashleyho – v nejvyšším patře byly pouze dva byty.

Opět se zhluboka nadechl. Sáhl ke zvonku. Zarazil se. Má zaklepat nebo zazvonit? Pozval ho, takže určitě nespí. Odstoupil, když uslyšel náraz a následné škrabání. Dveře se otevřely. Úzkou mezerou proklouzla velká bílá kočka. Kia na ni nevěřícně hleděl. Otřela se mu o nohy a zaplula zpět do bytu. ´Jak proboha...´ Pomalu strčil do dveří a vešel.

“H-halo?” Rozhlédl se. Byt byl stejně prostorný jako Ashleyho - s podobně úžasným výhledem. Jen rozložení bylo jiné. Bylo rozsvíceno pár pomocných světel v podlaze. Vytvářely příjemné přítmí.

Kočka vyskočila na zadní stěnu rohového gauče a protáhla se. Muž vešel dál do bytu a rozhlížel se. Postel ve vyvýšené části bytu byla úhledně ustlaná, na konferenčním stolku stála nedopitá sklenice. Kia sklonil hlavu. James ležel na pohovce, ruku pod hlavou a spal. Muž se pousmál a tiše obešel gauč. Sedl si k němu a upravil mu jemně rozcuchané vlasy. Svlékl si koženou bundu a odložil i s helmou na křeslo. Zul si boty a opatrně si lehl k muži. Hlavu si mu položil pod bradu a nohy zapletl mezi jeho. Přitulil se k hrudníku. ´Cvičí.´ Přejel prsty po bílem tílku pod rozeplou košilí. Pousmál se a zavřel oči.

Jamese sebou cukl, když mu kočka skočila na bok a snažila se uvelebit.

“Bože, Snížku.” Odstrčil ji a promnul si oči. Zarazil se a sklonil hlavu k muži schoulenému před ním. Spal. ´Kdy jsi probůh...´ Pohladil ho po vlasech.

“Myslím, že bych měl začít zamykat.” Zvedl oči ke kočce na opěrce. Vrněla a snažila si najít pohodlnou polohu. Muž si povzdechl a vrátil se pohledem na spícího.

“Kio.” Pohladil ho opět. Sklonil se k uchu.

“Kio.” Muž si povzdechl a přitulil se k němu. James se usmál a objal ho kolem ramen.

“No tak, Kio. Půjdem si lehnout, dobře?” Šeptal jemně.

 

Kia otevřel oči a rozespale se protáhl. Uvědomil si, že leží v posteli. Jak se dostal do postele? Poškrábal se na holém hrudníku. Rychle zvedl oči k muži, který vyšel z koupelny. Ten se pousmál a pozdravil.

“Tobě taky. Otevřela mi tvoje kočka. Zní to ještě víc šíleně, když se to řekne nahlas.” Přemýšlel. James pobaveně přikývl.

“Obvykle otvírá jen mně. Netuším, jak to pozná.” Naklonil se nad něj.

“Přišel jsi.” Usmíval se. Kia se mu zadíval do očí.

“To ano, co teď?” Položil ruce kolem jeho ramen. James se usmál a sklonil se k němu.

 

Kia se s úsměvem zadíval na Ashleyho s Artem. Mladík mu fixem kreslil po hřbetech prstů a paže.

“Hmm... smeješ to?” Chtěl vědět barman. Muž pokrčil rameny, nevypadal ale nijak vzrušeně.

“Ale je to úžasný, jsi talent.” Prohlížel si Kia ornamenty. Ashley přikývl.

“Nedivím se, že jsi vyhrál.” Art zrůžověl a usmál se.

“Jen školní kolo, ještě mě čeká meziškolní.” Podotkl a zavřel fix. Muž se zadíval na svou ruku.

“Asi ji už nikdy neumeju.” Pobavil oba. Art se usmál a políbil ho.

“Vyhlášení je příští týden.” Zvedl oči k barmanovi. Ten přikývl a zvedl oči ke dveřím. Tam přicházel jeho milenec. Opět byl pozvaný na jednu ze společenských akcí. Jistě nešel sám a jestli ano jistě dlouho nezůstal. Kia už několikrát na jeho oblečení zachytil ženský parfém. Vědel, že nemůže být  jediný milenec. Přesněji věděl, že není milenec číslo jedna, kterého by muž vodil sebou na večírky a představil společnosti.

“Hmm... pěkný. “ Usmál se muž. Ashley se otočil.

“Jsi tu brzo.” Neskryl své překvapení. James pokrčil rameny a sedl si.

“Nudil jsem se tam. Pozdravil jsem všechny, co jsem měl a zmizel... děkuju.” Vzal si od Kii skleničku.