kapitola II. - konec
“Hmmm.... asi jsme dorazili moc brzo.” Zadíval se Scotty na uklízejícího Timmyho. Vlastně už měl skoro hotovo. Mladík se otočil, když slyšel hlasy. Udiveně zvedl obočí. Usmál se a šel se s nimi přivítat.
“Ahoj, myslel jsem, že to stihnu než dorazíte. Všechny už jsem samozřejmě vyhodil a... jsem Timmy.” Uvědomil si a podal ženě ruku. Pobaveně se pousmála a podala mu svou.
“Kde je Jesse a Derek?” Rozhlédla se. Znejistěl.
“No... trochu to přehnali s pitím, asi ještě spí.” Pousmál se váhavě. Když se ženin výraz změnil ve zděšený, srdce mu skoro vyskočilo z krku. ´Ale ne.´
“Derek pil? Nepije. Ne od té doby co...” Šla rychle do mladíkova pokoje. Zamračila se a zakryla si pusu, když vstoupila. Otevřela všechna okna a rozhlédla se.
“A sakra.” Ozval se Scotty a vešel do koupelny. Derek ležel vedle záchodové mísi. Muž ho zvedl. Cathy se k nim rychle sklonila a Timmy měl potřebu někam utéct. Do toho se ve dveřích objevil celý rozespalý Jesse.
“Myslím, že... spí.” Řekl muž uvolněně a zvedl oči ke své ženě. Zakroutila hlavou.
“Ty to nechápeš, o to nejde. Nezvracel kvůli opilosti.” Vzala si Dereka a přitiskla ho k sobě. Oni na ni překvapeně a nechápavě hleděli.
“Kvůli čemu teda...” Ozval se Jesse. Cathy sebou cukla.
“TY! Jak jsi mohl dovolit.. měl jsi ho přece hlídat.” Mladík si všiml jejích očí. Stejná beznaděj a bolest. Scotty se zamračil a položil jí ruku na rameno.
“Cathy.” Řekl jemně.
“Uklidni se, Jesse přece nemohl vědět, že Derek...” Snažil se ji uklidnit.
“Derek by si alkohol sám nevzal.” Zakroutila hlavou.
“Promiň mi to zlatíčko. Omlouvám se, že jsem tu nebyla.” Vzlykala a držela pevně mladíka. Muž si povzdechl. Uvědomoval si, že je na svého syna trochu fixovaná, ale tohle.
“No tak, je přece dospělý. Nemůžeš ho stále...” Ona odstrčila jeho ruku.
“Ty to nechápeš. Prožil si to znovu. Proto nepije. Vrací to vzpomínky.” Zamračila se a zadívala se mu do očí. Jesse nejistě zvedl hlavu k Timmymu. On k němu. Žena popotáhla a utřela si nos.
“Asi... asi opravdu byla chyba...” Scotty se zamračil.
“Ne.” Řekl tvrdě. Udiveně zvedla obočí a podívala se na něj.
“Už jsem ti jednou říkal, je mi jedno jestli jsme to uspěchali. Já tě... vás nenechám odejít.” Položil jí ruku na tvář.
“Derek se vyspí a bude v pořádku... dobře?” Jemně přikývla.
“Pokud ne, nějak to vyřešíme. Ale musíš mi dovolit, abych mu pomohl.” Mluvil klidným, jistým hlasem. Opět jen přikývla a popotáhla. Muž se na ni zadíval. K jejímu úžasu se pobaveně pousmál.
“Můj bože, jsi nádherná i s tekoucím nosem, neuvěřitelný.” Ona na něj nevěřícně hleděla. Vyprskla smíchy a všichni tři muži se uklidnili.
“Ty.” Praštila ho do paže a sáhla po kousku toaletního papíru. Důkladně se vysmrkala a utřela si obličej. Zadívala se na Scottyho. S povzdechem se pousmála a přitulila se k němu. Muž se usmál a políbil ji do vlasů.
“Ukaž, uložíme ho.” Odtáhl se od ní a vzal jí Dereka. Bylo to skoro neuvěřitelné, ale mladík se ani jednou neprobral. Scotty se zadíval na politou postel. Beze slova ho nesl do pokoje pro hosty. Svlékli ho a uložili.
Cathy se zadívala na dva mladíky. Zašla do kuchyně a udělala jim snídani. Oba si sedli ke stolu a nejistě drželi sklenici s nápojem neurčité barvy a hlavně konzistence. Timmy si až ostražitě přičichl.
“Co je to?” Zvedl oči k Jessemu. Ten se zamračil.
“Nevim, ale to moje je určitě živý.” Zatřepal s obsahem. Cathy si sedla k nim.
“Myslela jsem, že se potřebujete zbavit té kocoviny.”
“Jak? Tak že nás zabiješ?” Chtěl vědět Timmy. Všichni se zasmáli – Jesse trochu nervózně. Žena se pousmála.
“Není to tak strašné... a pomůže to. Věřte mi.” Vzala Jessemu skleničku a napila se. Oba na ní zvědavě hleděli.
“Neseklo to s ní... tak asi nazdraví.” Vzal si mladík skleničku zpět a napil se.
“Proboha.” Zakryl si pusu. Překvapeně hleděl na svého přítele, který vypil celý obsah.
“Vždycky jsem pochyboval o tom, že jsi člověk.” Rozesmál Timmyho.
K úžasu mladíků se téměř okamžitě cítili lépe. Dokonce dostali hlad.
Derek procházel spícím domem. Došel do svého pokoje. Zadíval se na čistě povlečenou postel. Vysprchoval se a se sluchátky na uších si lehl.
Miloval klavír. Jeho něžnost i tvrdost tónů. Tónů, které svými prsty hladily uši a srdce. Zároveň ale bolestně škrabaly a zabodávaly se hluboko do duše. Protože on nikdy podobné tóny nezahraje. Už nikdy. Věděl, že by měl přestat mučit sám sebe. Nedokázal ale jinak. Tolik klavír miloval. Moc na to, aby se ho vzdal.
Ležel a prsty vyťukával do peřiny pod sebou. Udiveně zvedl obočí. ´Špatný tón?´ Pomyslel si. Nos pohladil závan alkoholu. Zamračil se bolestí a vyděšeně se zadíval na mladíka sklánějícího se nad ním. Pevně ho držel za ruce a usmíval se. Tóny klavíru se někam vytratily. Klečící se k němu naklonil.
“Dereku.” Zašeptal u jeho ucha.
Slyšel něčí výkřik. Ne. To on křičel. Polekaně zamžoural, když se rozsvítila světla. Cathy si k němu rychle sedla.
“Dereku. Uklidni se. To jsem já.” Položila mu ruce na ramena. Uvědomila si, že se chvěje.
“Je... je tady.” Zašeptal vystrašeně. Žena se zamračila a stáhla mu sluchátka.
“Jen se ti něco zlého zdálo... nikdo tu není.” Mladík zvedl hlavu a skrz slzy se na ni zadíval.
“Zdálo?” Rozhlédl se. Všiml si Scottyho, stojícího u postele. Za ním stál Jesse.
“Ale... ale byl tady, cítil jsem...” Zvedl svou ruku a zadíval se na ní.
“Jen sen?” Podíval se na svou matku. Přikývla a objala ho.
“Jen sen.” Zopakoval a držel ji pevně.
Když se trochu uklidnil, uložila ho zpět a vstala.
“Zkus znovu usnout... nemám tu zůstat?” Zakroutil hlavou a lehl si zády k nim. Žena si povzdechla a šla pryč. Scotty šel za ní. Jesse do svého pokoje.
Zavřel dveře a opřel se o ně. Co to ksakru vypustil ven? Sklonil hlavu a přešel ke své posteli. Kdo měl být v pokoji? Zamračil se.
“Možná bys měla spát u něj.” Čekal Scotty až se Cathy pohodlně uvelebí v jeho náruči. Oba si sedli, když se ozvalo zaklepání. Vešel Derek a tvářil se nejistě. Působil jako rozkošné pětileté dítě ne dospělý mladík.
“Nechci být sám.” Podíval se na Cathy. Muž také.
“Měla bys...” Zmlkl a trochu zaskočeně otočil hlavu k nevlastnímu synovi, který ho přerušil.
“Tady?” Chtěl se ujistit, že dobře slyšel. Derek přikývl. Scotty se mu zadíval do očí. Pousmál se a přikývl.
“Chceš asi spát....”
“Uprostřed?” Zaskočil opět muže. Ten se pobaveně pousmál a znovu přikývl.
“Jistě, jak jinak.” Mladík se uvolněně pousmál a vlezl si k nim. Zachumlal se pod peřinu a lehl si čelem k muži. Popřál dobrou noc a dál si jich nevšímal.
Scotty zvedl oči ke své ženě. Pousmála se a naklonila se k němu. Něžně ho políbila. Vděčný laskavý pohled byl jednou z nejsladších odměn, jaké kdy dostal. Usmál se a vrátil jí polibek.
“Sladký sny.” Lehl si.
Ráno otevřel oči a zadíval se do smaragdových. Několikrát zamrkal a snažil se probrat. Cathy se pousmála a naklonila se k němu, aby ho políbila. Očividně byla vzhůru už nějakou dobu a sledovala jeho spánek.
Muž si promnul oči a položil ruku zpět. Zarazil se a sklonil hlavu. U jeho hrudníku spal schoulený Derek.
“Hmm... sen každýho chlapa, ráno se vzbudit a mít vedle sebe dvě krásky.” Pobavil svou ženu. Zasmála se.
“Ty! Je to můj syn.” Okřikla ho šepotem. Scotty se pousmál a opatrně si sedl.
Nechali mladíka spát a ruku v ruce šli do kuchyně. Oba se překvapeně zadívali na Jesse, připravujícího snídani.
“Tak dneska už mě nic nepřekvapí.” Sedl si muž za stůl a svou ženu si jako vždy stáhl do klína. Mladík se na něj zamračil a posadil se.
Jesse při společné hodině vyprávěl Timmymu události z noci. Jeho přítel si povzdechl a sledoval učitele u tabule.
“A ráno?” Chtěl vědět. Mladík pokrčil rameny.
“Vlastně jsem ho byl vzbudit, ale už byl pryč.” Spolužák se zamračil.
“Divný. Na historii chyběl.” Jesse k němu překvapeně otočil hlavu a změnil poslední slovo v otázku. Timmy přikývl. On se zamračil a sklonil hlavu k počítači, který zapípal. Povzdechl si a odpověděl jedné ze svých kamarádek. Sklopil notebook a položil se na něj. Zadíval se na učitele.
Pozdě večer po tréningu dorazil domů. Trenér byl ohledně svého rozhodnutí tvrdohlavý. Přitom se mladíkovy klouby hojily docela dobře. Vlastně ne. Hojily se hodně špatně. Rány se neustále otevíraly. Místo kůže měl na prstech jeden velký hnisající strup. Jak se mohl takhle zranit při jedný hloupý rvačce? Prohlížel si hřbet ruky.
“Hmmm... nehojí se moc dobře.” Vyděsila ho Cathy. Nikdy si nevšiml, že by se pohybovala tak tiše. Možná by jí Scotty měl pořídit rolničku na krk. Nehledě na to, že to teď opravdu nepotřebuje slyšet. Takhle byla jeho nálada hluboko pod bodem mrazu. Zamračil se.
“To je jedno, turnaje se stejně neúčastním.” Snažil se o co možná nejméně přátelský tón. Tak aby žena pochopila, že téma jeho ruka je tabu. Přesto si od ní vzal sklenici džusu, kterou mu podávala a sundal nohy z gauče aby si mohla sednout.
“Turnaje?” Zvedla Cathy prsty a zlehka se dotkla jednoho z kloubů.
“Bojovejch umění. Koná se každej rok. Od svých deseti jsem jedinej nevynechal. Ale letos mě trenér kvůli tomuhle nechce postavit.”
“Jsi dobrý?”
“Jeden z nejlepších.” Zamračil se.
“Jsem idiot, dokonce jsem tu rvačku sám vyvolal.” Všiml si tázavého výrazu. Povzdechl si a vyprávěl jí, jak a proč se popral.
“Doufám, že za to stála.” Tvářila se pobaveně. Když mladík se stejným výrazem zakroutil hlavou, zasmála se.
“No, alespoň že jsi vyhrál.” Jesse přikývl a napil se džusu. Zarazil se. Proč se cítí tak pohodlně, tak pohodově. To ona? Zvedl oči k ženě. Rychle vstal a zadíval se na mračícího se Scottyho.
“Zranění z tréningu?” Cathy se otočila a když si všimla manželovo výrazu, také vstala. Uvědomila si, že vlastně netuší, jak se Scotty staví k tělesným trestům. Ona sama Dereka nikdy neuhodila. Když Scotty udělal krok směrem k Jessemu, cukla sebou a stoupla si před mladíka.
“P-počkej.” Zvedla k němu ruku. Muž k ní sklonil hlavu.
“Co všechno jsi slyšel? Měl bys vědět, že se popral kvůli dívce.” Vysvětlovala.
“Myslím, že to je omluvitelný důvod.” Dodala. Scotty se na ni zadíval. Udiveně zvedl obočí. ´Ona ho brání.´ Uvědomil si. Jesse s ním. Braní ho jako matka brání své dítě. Vlastním tělem pokud bude potřeba. Proč? Vždyť je tu přece kvůli penězům – nemá ho ráda. Nemůže. Neměla by. Přemýšlel mladík.
“Myslim, že jsem se zrovna znovu zamiloval.” Usmál se muž. Žena jemně zrůžověla a nejistě se mu zadívala do očí.
“Děkuju Cathy.” Vztáhl ruku a pohladil ji po tváři. Ona na něj nechápavě hleděla, lehce okouzlená něžným pohledem.
“Nemusíš se bát, dobře? Neuznávám tělesný tresty. Dostává do těla dost při tréninzích.” Sklonil se k ní aby ji políbil.
“Navíc mám pocit, že by mi to vrátil.” Zvedl s úsměvem oči ke svému synovi. Všiml si jeho výrazu. Žena ho očividně překvapila úplně stejně.
Scotty si prohlédl mladíkovu ruku a povzdechl si, že do sbírky nepřibyde nová trofej.
“Kdyby se to zahojilo, můžeš se zúčastnit?” Zeptala se Cathy stále trochu vyvedená z míry manželovo vyznáním. Mladík přikývl, že je to pravděpodobný. Žena bezeslov odešla. Muž otočil hlavu ke svému synovi.
“Pochopil jsem to dobře, že? Tvoje malá drobná křehká ženuška se ti postavila aby chránila mě.”
“Taky mám ten pocit.” Přikývl Scotty a napil se mladíkova džusu. Jesse zakroutil hlavou.
“Ale proč? Myslel jsem... myslel jsem, že je jako tvoje ostatní známosti. Myslel jsem...” Sklonil hlavu.
“Že jí jde o peníze?” Když přikývl, muž se pohodlně opřel.
“Vlastně mi oba tu kartu vrátili.” Překvapil ho.
“Jí jsem to nakonec rozmluvil tím, že se stará o jídlo a ostatní věci a taky že jako moje žena si musí nakoupit novej šatník.”
“Ale Derek si přece koupil ten klavír.” Nechápal mladík. Muž přikývl.
“Ne, za moje peníze. Byl z nějákýho obchodu, kolem kterýho chodil do školy. Prý na něj šetřil několik let.” Jesse na něj nevěřícně hleděl.
“Tak či tak jsem mu tu kartu nakonec vnutil.” Povzdechl si muž. Otočil hlavu ke své ženě, která se vrátila. Nesla větší plastový kelímek. Podala ho Jessovi. Protočil ho v ruce a začetl se do popisků na etiketě. Udiveně přizvedl obočí a zvedl oči ke Cathy. Smutně se pousmála.
“Mělo by ti to pomoc. Je to malý zázrak.” Jesse sklonil hlavu zpět k léčivé masti. Zamračil se.
“Co se mu stalo?” Bál se skoro zeptat. Zamračila se a sledovala pixlu. Vzala mu ji a otevřela.
“Moc hezky nevoní, ale vážně pomáhá.” Promnula bílou hustou pastu mezi prsty. Začala nanášet na mladíkoyo klouby. Scotty se zamračil. Také se chtěl zeptat. Proč Derek neustále nosí rukavici. Proč si koupil klavír, když očividně nehraje. Proč má občas ten smutný zamyšlený výraz, když si myslí, že ho nikdo nevidí. Oba mají.
“Derek byl už od dětství vyjímečně nadané dítě.” Začala najednou mluvit a oba překvapila.
“Nikdy bych nevěřila, že tříleté dítě zvládne to co on. Jednou se sám od sebe posadil v obchodě za klavír a začal hrát. Nějákou melodii, kterou musel někdě slyšet.” Zakroutila hlavou. Opatrně ošetřovala Jesseho ruku a vyprávěla jim o Derekově talentu.
Když si uvědomila, jak moc klavír miluje, začal se život točit kolem mladíkovy hudby. Už jako dítě vyhrával různé soutěže a ohromoval své okolí vrozeným talentem. Všichni viděli jeho zlatou úspěšnou budoucnost. To ale nebylo podstatné. Podstatné bylo, že Derek miloval klavír. Miloval hru na klavír. Nebyl šťastný, když vyhrál nějákou soutěž. Byl šťastný v okamžiku, kdy hrál. Byl šťastný, když jeho hra vyvolala emoce lidí kolem. Byl šťastný, když cítil hladký povrch klapek pod prsty. Dokázal i ty nejtěžší melodie zahrát s lehkostí a ladností sobě vlastní.
Derekovy úspěchy a talent k němu samozřejmě stahovaly pozornost ostatních. Měl spoustu známých a i díky svému vzhledu byl mezi vrstevníky oblíbený. Měl ale jen jediného skutečného přítele. Byli kamarádi už od dětství. Jmenoval se Ernest. Byl snad na každé soutěži, při každém důležitém okamžiku. Dokázal hodiny poslouchat Derekovu hru. Byl oddaný a laskavý přítel. Nezajímal ho mladíkův úspěch, zajímal ho mladík. Víc než by si Derek přál.
“Po jedné skutečně významné soutěži spolu slavili. U Ernesta. Naplánoval úžasnou oslavu se spoustou spolužáků a spoustou alkoholu.” Otec se synem, tiše poslouchající vyprávění, se zamračili. Oba tušili, kam Cathy pomalu ale jistě směřuje. Její oči se zaleskly a ona se rozechvěle nadechla.
“Derek dorazil domů brzy k ránu. Ani dnes o tom nechce mluvit.” Tekly jí slzy.
“Ale jeho výraz a jeho ruka.” Dotkla se svých vlastních prstů.
“Měl je přeražené. Všechny. Několikrát. Prostě jenom tak divně visely na ruce, jakoby nebyly jeho.” Zavřela oči.
“Až po pár týdnech byl schopný mluvit.” Zakroutila hlavou.
“Podle všeho Ernesta odmítl. Myslím, že chtěl být víc než jen přítel.” To tušili. Oba dva.
“Opil se... a jeho asi nutil, protože Derek měl tady vepředu zlomené zuby.” Zvedla oči ke svému muži a prsty ukázala místo. Scotty se zamračil.
“Lahví.” Pomohl. Přikývla a zhluboka se nadechla. Mučil ho její výraz, ale chtěl to slyšet. Celé.
“Podle úryvků, co byl schopný říct, to muselo trvat hodiny. Hodiny.” Zamračila se.
“Někdy během... toho.” Přestávala být schopná mluvit.
“Postupně. Jeden po druhém. Několikrát.” Zmlkla nachvíli. Opět se zhluboka nadechla.
“Derek mluvil o takové nenávisti v jeho hlase. V očích. Cítil se ublížený a zrazený. Tolik let ho miloval a Derek ho pak odmítl.”
“Přestože dokázal tolik milovat klavír. Tak mu ho vzal.” Zamračil se Jesse. Cathy přikývla a utřela si slzy. Popotáhla a zvedla k nim opět oči.
“Stalo se to před několika měsíci.” Oba udiveně zvedli obočí.
“Jen pár měsíců? Vypadá... dobře. Totiž...” Nevěděl Scotty, jak pokračovat. Žena přikývla.
“Je silnější než vypadá. Z toho... toho znásilnění se zotavil docela rychle. Totiž. On neměl čas nad tím přemýšlet. Vše, na co dokázal myslet....”
“Byla ruka.” Doplnil ji muž. Opět přikývla.
“Doktoři se tak moc snažili a odvedli skutečně výbornou práci, ale... nedokáže zahrát jednoduchou melodii aby necítil bolest. Nehledě na to, že ho prsty neposlouchají tak, jak by měly.” Opřela se do křesla. Už vypadala klidnější.
“Když jsem zjistila, že už nebude moct hrát, snažila jsem se alespoň, co nejlépe zahojit jizvy. Aby mu tolik nepřipomínaly, co ztratil.” Zvedla pixlu, položenou na stole.
“Teď když o tom mluvím... zní to směšně a hloupě.” Scotty se zamračil a přitáhl si ji do náruče. Jesse je nechal o samotě a s mastí v ruce šel do svého pokoje. Sedl si a položil ji na stůl. Zamračil se a schoval hlavu v pažích. Je takovej idiot. Tak neskutečně velkej hloupej idiot.
Ráno zaklepal na Derekovy dveře a vešel. Zamračil se. Byl zase pryč.
Dojel do školy a vše vyprávěl Timmymu. Jeho přítel zakroutil hlavou.
“Bože, ta naše nevinná sranda dostala úplně novej rozměr.” Promnul si obličej.
“A Derek?” Chtěl vědět. Mladík se zamračil a pokrčil rameny.
“Vyhýbá se mi.” Zaplul do lavice, když do učebny vešel učitel.
“A mám ten pocit, že jakmile mě někde potká, poběží na druhou stranu.” Zapl svůj notebook.
“A nemůžu se mu divit. Připomněl jsem mu ten nejhorší zážitek, který ho potkal.” Dodal. Timmy se na něj zadíval. Zamračil se a položil se na lavici.
Měl pravdu. Derek se mu skutečně vyhýbal. Když se někde potkali, neobdařil ho svým jemným úsměvem tak jako dřív, šel druhým směrem. Díval se druhým směrem. Díval se skrz něj.
Jesseho ruka se začala téměř před očima hojit. Neměl z toho ale takovou radost, jakou čekal. Přestože mu trenér slíbil, že pokud to bude takhle pokračovat dál, postaví ho.
Ležel na posteli a poslouchal hudbu. Derekovu hudbu. Možná, kdyby mu vysvětlil proč. Otevřel oči. Pokud mu vysvětlí svoje pohnutky, mohl by mu odpustit nebo ne? Stáhl si sluchátka z uší a vstal. Někdo jako Derek jistě ano. Proč ksakru tak moc chce, aby mu odpustil? Protože mu Ernest tolik ublížil? Protože on mu tak moc křivdil? Protože...
Zaklepal a vešel. Nečekal na vyzvání, bylo dost pozdě. Nevlastní bratr v tuhle hodinu už obvykle spal. Nebylo tomu jinak ani dnes. Přešel k posteli a sedl si. Chvíli sledoval jeho klidný spánek.
“Dereku.” Položil mu ruku na rameno. Mladík si polekaně sedl a zadíval se na něj.
“D-děje se něco?” Držel nejistě lem peřiny.
“Nic. Uklidni se, jen jsem chtěl...”
“Pak bys měl jít. Brzo ráno vstávám.” Přerušil ho Derek chladně a lehl si zpět. Zády k němu. Jesse se zamračil a vstal. Otočil se k odchodu. Ve dveřích se zastavil a sklonil hlavu.
“Omlouvám se.” Odešel. Druhý mladík se zadíval do zavřených dveří.
Ráno si oblékl uniformu a rozespale si šel vzít něco k jídlu. Překvapeně hleděl na Dereka sedícího u stolu. Proti němu byla připravená druhá snídaně. Jesse vklouzl na židli a zadíval se na talíř. Zvedl oči k mladíkovi. Ten si ho úmyslně nevšímal.
“Dobré ráno.” Derekův tvrdý výraz se zachvěl.
“I tobě.” Zabručel a věnoval se knize, položené vedle talíře. Jesse se pousmál a téměř požitkářsky se zakousl do toastu. Tiše se nasnídali. Zvedli oči k přicházející Cathy. Na sobě měla župan. Vypadala dokonale rozespale, vlasy jistě zažily lepší účes. Její syn se neudržel a vyprskl smíchy. Oba se na něj překvapeně podívali. Žena se probrala.
“Máš štěstí, že Scotty už odešel. Vidět tě takhle, rozvede se.” Zakroutil pobaveně hlavou a vstal.
“Hezký den.” Políbil ji na tvář. S úsměvem odpověděla. Odešel. Jesse si utřel drobky chleba z pusy a vstal.
“Měj se.” Políbil ženu tak nějak automaticky a rychle následoval bratra. Cathy se za ním trochu zaskočeně zadívala. Usmála se a svezla se na jednu ze židlí. Přitáhla si Jesseho snídani a zakousla se do zbytku toastu. Kde jen Scotty bere tu energii? Přemýšlela a sáhla po mladíkově kávě. Také nedopité.
Jesse došel do garáže. V duchu si vybavoval, kde přesně na cestě ke škole stojí zastávka autobusu. Zastavil se, přizvedl obočí a zadíval se na auto. Na sedadle spolujezdce seděl Derek a četl ve své knize. Mladík se pousmál a nastoupil. Aniž by cokoliv řekl, vyjel. Druhý cestou zaklapl knihu a zhluboka se nadechl.
“Co se děje?” Zeptal se řidič. On se zamračil a zadíval se z okna.
“V autobuse můžu číst, myslel jsem, že i v autě.” Pobavil mladíka. Ten sáhl vedle sebe a začal hledat v přihrádce mezi sedadly. Našel větrové bonbóny. Podal mu je. Derek si vzal a poděkoval.
O polední přestávce seděl Jesse s Timmym v zahradě. Věnoval se svému jídlu a sledoval procházející studenty.
“Promiň, obsazeno.” Zvedl oči ke spolužákovi, který se chtěl posadit vedle něj. Překvapil nejen studenta ale i svého přítele. Mladík s nimi obvykle seděl. Šel hledat jiné místo.
“Obsazeno? Kým?” Zeptal se Timmy. Jesse jen jemně zakroutil hlavou. Pak rukou mávl na hlouček studentů. Mladík se po nich rozhlédl a přemýšlel, koho mohl druhý zdravit. Překvapeně zamrkal. To ne. Nebo ano? Derek se tvářil podobně jako on ale vydal se k nim. Položil na stůl tác s obědem a posadil se.
“Díky, je tu plno.”
“To vždycky, když prší.” Cítil větší z bratrů příjemnou lehkou spokojenost. Všiml si pohledu svého přítele. Jen se pousmál a vrátil se ke svému obědu. Timmy raději také.
“Kam dneska vyrazíme. Vyrazíme nebo ne? Je pátek.” Dodal a napil se. Jesse přikývl a protáhl se.
“Asi tradičně nebo ne?” Řekl lehce bez zájmu.
“V parku je nová vystava.” Překvapil je Derek. Timmy zopakoval poslední slovo. Mladík přikývl.
“Fotografa z Krystalu, jeho fotky jsou neskutečný.” Pousmál se při představě. Jesse napodobil výraz a zvedl oči k příteli. Ten na něj nechápavě hleděl. ´Výstava?´ Pomyslel si. Váhavě přikývl.
“Fajn, pak můžem zajít do Vřískotu.” Sklonil druhý hlavu k Derekovi. Ten ho překvapil úsměvem, pak rozšířil šokovaně oči a zapomněl se nadechnout. Někdo se přes něj naklonil a rukama se o opřel o desku stolu.
“Čaudy, co děláte večer?” Zeptal se spolužák. Jesse s Timmym sledovali Dereka. Jeho strnulý polekaný výraz. Ne, ještě to rozhodně nebylo za ním.
“Hej, ruce pryč.” Zamračil se mladík a odstrčil studentovu ruku. Přetáhl si bratra do své náruče. Spolužák se zasmál a omluvil se. Timmy mu oznámil, v jakém clubu se sejdou a stále sledoval černovlasého mladíka. Zatímco ve studentovo náruči se tvářil vyděšeně, v Jessovo byl... na rozpacích? Uvědomil si. Opravdu. Nejistě se opíral o bratra, tváře jemně zrůžovělé.
Derek si všiml také a zmateně zatěkal očima. Tehdy v noci si toho samozřejmě nevšiml, ale Jesseho blízkost ho neděsila a nehnusila se mu tak jako náruč ostatních. Mužů.
“V pořádku?” Sklonil k němu mladík hlavu. Odtáhl se a přikývl.
“Takže výstava.” Držel ho stále a neměl nejmenší chuť pustit.
Tři mladíci se rozhlédli po galerii v parku. Sama o sobě byla jedno velké umělecké dílo. Přestože výstava už probíhala týden, bylo zde dost návštěvníků.
“Tak se jdem podívat.” Usmál se Jesse a šel k nejbližší fotce. Byl na ní krásný anděl v objetí s temným čertem. Pomalu procházeli galerií a prohlíželi si obrazy. Potom si to pěšky přes noční město namířili ke clubu. Kráčeli vedle sebe, umlčeni výstavou a každý sám v sobě soukromě přemýšlel nad Thomovo fotkami.
Konečně dorazili do clubu a posadili se k baru. Byli ještě stále trochu okouzleni z výstavy a proto mezi rozjařený dav kolem trochu nezapadali.
Jesse, sedící vedle Dereka, poslouchal povídajícího Timmyho a přitom sledoval mladíkovu rukavici. Aniž by si uvědomil, co dělá, vztáhl ruku a prsty se jí dotkl. Derek k němu nejistě zvedl oči.
Jesse pomalu a zlehka pohladil prsty, zajel pod. Přizvedl k sobě a druhou rukou sáhl k pásku. Zaskočený mladík se zapomněl bránit. Bratr mu pomalu stáhl rukavici. Zamračil se. Všechny prsty, klouby a hřbet ruky. Až opatrně se dotkl jedné z jizev. Pak ruku otočil dlaní k nebi. Z té byly jizvy ještě horší. Jesseho oči zalily slzy.
Tiše přihlížející Timmy sklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Hodil do sebe své pití.
“Je mi to líto, Dereku. Tak hrozně líto.” Políbil mladík pochroumanou dlaň a utřel si slzy. Derekův dech se zachvěl.
“Ty... ty to víš?” Zašeptal. Zamračil se, když Jesse přikývl.
“Proto jsi teď tak... protože mě lituješ?” Řekl odmítavě. Druhý mladík se ve výdechu pousmál a utřel si zbytek slz.
“Ne. Ne protože tě lituju... ale protože tě miluju.” Položil mu dlaň na tvář. Derek zalapal po dechu a jeho srdce proteklo skrz zbylé orgány někam na podlahu. Řekl že... Pomalu zakroutil hlavou.
“Myslím, že od prvního pohledu do těch tvých krásných očí. Vážně nezapřu svýho otce.” Povzdechl si Jesse.
“Nemohl jsem tě dostat z hlavy a asi i proto jsem se tak snažil dokázat, že jsi jako oni.”
“Oni?” Špitl Derek.
“To je jedno... důležitý je, že ty jsi čistý, krásný, sladký Derek.” Mladík mu zmateně hleděl do očí. Rozšířil je, když Jesse zlehka pohladil jeho rty svými.
“Co to...” Koktal v protestu. On ho znovu políbil.
“Dneska jsem si uvědomil ještě jednu věc... ty cítíš to samé.” Usmíval se. Derekův mozek vypl.
“Dřív jsem si toho nevšim, ale dnes... a když jsem hledal zpátky v minulosti, uvědomil jsem si, že mám pravdu.” Mladík na něj tupě hleděl a nezmohl se na otázku. Nemusel.
“V tom, že jsem jediný muž, který se tě může dotknout.” Vysvětlil mu Jesse. On sklonil hlavu
“To protože jsi můj bratr.” Zamračil se. Druhý mladík se pousmál.
“To je nesmysl a ty to víš.” Přizvedl za bradu jeho obličej. Zadívali se do očí. Derek zakroutil hlavou.
“Nevím, proč bych měl něco cítit k... k rozmazlenýmu, nafoukanýmu frajírkovi, co dostane, co chce.” Mračil se odmítavě. Jesse se pousmál.
“Zrovna jsi to sám řekl. Dostanu, co chci. Vážně čekáš, že tě nechám jít, když jsem tě konečně přijal?” Derek se ještě víc zamračil.
“Ale... ale já s tebou nemůžu spát. Ne potom co...” Překvapil mladíka. Ten se pousmál. Jeho nevlastní bratr o něm očividně přemýšlel víc, než si myslel. Sklonil se k němu.
“To je zlý... protože já to chci a moc se těším až tě budu držet v náruči.” Zašeptal mu u rtů. Derek vytřeštil oči. Zachvěl se. Ke svému úžasu ale ne strachy.
“Copak?” Bavil se Jesse. On rychle zakroutil hlavou, že nic.
“Chceš jet domů?” Usmíval se mladík. Derek měl nutkání utéct.
“Dneska?!”
“Jsem mladej zdravej kluk a potom co ses mi tak úžasně nabídl. Jasně, že mě to nenechá chladným.”
“Ale já jsem se přece...” Řekl druhý mladík nešťastně.
“Přiměl jsi mě nad tím přemýšlet, to je skoro to samý.” Uzemnil ho Jesse. Pak ho uklidnil laskavým úsměvem, stáhl ho ze stoličky a přitáhl do náruče.
“Neboj se Dereku, už ti neublížím a nedovolím to ani nikomu jinýmu.” Zašeptal a políbil ho do vlasů. Derek si povzdechl a opřel se mu čelem o hrudník. Proč mu věří, potom co mu udělal Cítí se s ním v bezpečí? V dobrých rukou? Šťastně a spokojeně? Vztáhl ruce a překvapil mladíka pevným objetím.
“Chci jet domů.” Jesse se odklonil a neskryl svůj šok.
“Připomněl jsi mi... teď byses měl postarat, abych zapomněl.” Hleděl mu do očí. Mladík se jemně zachvěl.
“My to balíme.” Oznámil, svezl se z barové židličky a bez dalších slov vedl Dereka pryč. Timmy, který se celou dobu snažil stát neviditelným, si povzdechl a rozhlédl po clubu. Všiml si známých a vydal se k nim.
Jesse dovedl mladíka do své ložnice a opřel se o dveře. Zhluboka se nadechl a sledoval Dereka. Rozhlížel se po pokoji, jakoby v něm byl poprvé. Znovu se zhluboka nadechl a šel k němu. Položil mu ruce na ramena. Mladík sebou cukl. Tak přece jen. Otočil ho k sobě a obličej vzal do dlaní.
“Hodně se bojíš?” Derekovo jemné zakroucení hlavou přešlo ve stejně jemné přikývnutí. Jesse si povzdechl.
“To jsme potom dva.” Překvapil ho, chytl za ruku a vedl k posteli. Posadil se a jeho si stáhl do klína.
“Ale já se přestávám.” Naklonil se k němu a zlehka políbil. Derek zadržel dech a pomalu se začal oddalovat. Jesse mu položil ruku na záda a nedovolil mu pokračovat. Druhou ho pohladil po tváři a zajel prsty do vlasů. Přitáhl si ho blíž. Pomalu trpělivě hladil strnulé rty a čekal až je mladík uvolní. Pousmál se, když je konečně potevřel a pozval ho dovnitř. Opět pomalu a trpělivě postupoval dál. Derek ucukl hlavou ale neodklonil se. Zadívali se do očí. Menší z mladíků zhluboka oddechoval. Zamrkal a váhavě se vrátil. Jesse ho spokojeně objal.
Když se mu zdálo, že Derek je dostatečně zaujatý polibky - jeho byly tak neskutečně sladké a měkké – vztáhl ruku ke knoflíkům košile. Pomalu je začal rozepínat. Pod lemy látky cítil jemnou kůži. To přimělo tělo nedočkavě se zachvět. Stáhl mu košili z ramen a prsty pohladil nahé boky. Cítil, jak se pod nimi mladík zachvěl. Usmál se a přitáhl si ho ještě blíž.
“V pořádku?” Zašeptal a užíval si hebké rty na svých. Derek se jemně odtáhl a přikývl. Jesse ho pohladil úsměvem a pak šokoval, když ho zvedl do náruče. Položil do peřin a naklonil se nad ním. Pohladil po tváři a sklonil se ke rtům.
“Uklidni se, slíbil jsem přece, že ti neublížím.” Šeptal měkce. Mladík přivřel oči a vztáhl ruce. Objal ho kolem krku. Jesse putoval rukou po štíhlém neopáleném těle a užíval si pod prsty hebkost kůže. Odhodlal se a chytl lem kalhot. Cítil, jak sebou Derek cukl ale nezastavil ho. To ho povzbudilo a vklouzl prsty pod látku trenýrek. On mu něco zamumlal do úst. Jesse se odtáhl a zadíval se na něj.
“Je to příjemnný, mám pravdu?” Políbil ho a pohl rukou. Derek mu hleděl do očí. Lehce polekaně přikývl. Mladík se usmál a pokračoval. Pohyboval rukou a nenechal si ujít jediný výraz, záchvění obočí, jemné kousnutí do rtu. Sklonil se k nim a opět ochutnal. Svezl se níž a stáhl Derekovi kalhoty, po nich trenýrky. Pousmál se. Neskutečně nádhernej pohled. Políbil ho na vnitřní stranu stehna a zvedl se zpět k němu. Mladík ho objal paží kolem ramen a přitulil se.
Jesse ho políbil na čelo a pak se sklonil ke rtům.
“Nemusíš to držet v sobě.” Řekl tiše. Derek se vyčítavě zamračil.
“Nedržím.” Jesse se usmál.
“Lháři.” Mladík se pod sametových šepotem zachvěl. Před Ernestem neměl moc zkušeností, po něm žádné. Jesseho polibky, doteky a blízkost byly ale mnohem příjemnější a horčejší než si pamatoval u kohokoliv jiného. Byl si jistý.
Rychle otevřel oči a odstrčil ho od sebe. Dech se změnil ve vyděšený. Zakroutil hlavou a ucukl boky před Jesseho prsty. Mladík se zhluboka nadechl a hleděl mu do vystrašených očí.
“Nadechni se.” Derek ho poslechl.
“Znovu, zhluboka a snaž se uvolnit. Musíš mi trochu pomoc.” Jesse si nikdy nepřipadal tak klidný. Samozřejmě, že se bál. Bál se, že ho zraní. Že mladík nebude schopný překonat to. Hrozně se bál ale zároveň v sobě cítil zvláštní klid. Musí být klidný, už kvůli Derekovi.
Cítil, že se mladík pod prsty pomalu uvolňuje. Hleděl mu do očí a držel se ho za ramena. Zadržel dech a jemně zaťal prsty.
“T-tam.” Zašeptal a přizvedl bradu. Jesse se pousmál a políbil ho pod ní. Intenzivně dorážel na citlivé místo. Líbilo se mu, jak se k němu Derek tiskne, vzdychá s každým pohybem a jemně krčí obočí. S každým mladíkovým nádechem, přivřením očí nebo stisknutím prstů, cítil příjemné zamrazení v zádech, jemné zašimrání ve slabinách.
“J-Jesse.” Řekl Derek tiše a v hlase byla slyšet prosba. Mladík ho něžně políbil a ujistil se pohledem. Jeho drobný milenec přikývl. Jesse se už po tolikáté zhluboka nadechl a vyklouzl prsty z horkého těla. Pomalu a opatrně se nad ním opřel.
Derek opět začal panikařit, když proti sobě cítil jeho vzrušení. Zapřel se mu o ramena a odstrkoval ho.
“To to... spletl jsem se. Nejsem připravený. Na tohle ne.” Zakroutil hlavou. Mladík se mu zadíval do očí. Cítil se vážně tak klidný. Tak neskutečně klidný. Pousmál se a sklonil se ke rtům.
“To měl být kompliment?” Pohladil ho po tváři. Derek zamrkal.
“Ne... no. Ne.” Zamračil se na něj.
“Jsi vážně neskutečně samolibý.” Zakroutil hlavou. Jesse se usmál a pomalu pohl boky. Mladík vytřeštil oči.
“P-počkej, říkal jsem přece, že...” Snažil se ho zastavit.
“Uklidni se. Zase zapomínáš dýchat.” Napomenul ho druhý mladík. Derek se nadechl.
“Dobře. A zkus se znovu uvolnit a pustit mě dál.” Zrůžovělé tváře zrudly. Mladík zavřel oči a soustředil se na dýchání. Jesse využil sladké nepozornosti a opět pohl boky. Vydechl a spokojeně se pousmál. Derek otevřel oči. Tvářil se něšťastně.
“Myslím, že to nevzládnu. Vážně asi nejsem...” Překvapil ho Jessovo úsměv. Pak vytřeštil oči a sklonil hlavu.
“Ty... jak jsi to. Kdy... jaktože jsem to necítil?” Vydechl.
“Vážně ne?” Usmíval se mladík a užíval si pocity, které proudily tělem. Derek se zachvěl.
“No, cítil jsem... necítil jsem. Jsi větší než Ernest, jak jsi mohl tak nenápadně vklouznout dovnitř?” Rozčiloval se skoro. Jesse se zasmál a políbil ho.
“Vůbec to nebylo nenápadný. Tady.” Pohladil prstem kořen nosu.
“A pak tady.” Sklouzl k dolnímu rtu, zlehka po něm přejel a pokračoval níž.
“A tady.” Položil mu dlaň na srdce a cítil, jak silně a zrychleně bije.
“Jsi se chvěl.” Zašeptal Jesse. On zadržel dech a hleděl mu do očí. Mladík se sklonil k jemně opuchlým rtům a pomalu pohl boky. Cítil, jak ho Derek stiskl prsty a vydechl mu do úst. Znovu se pohl. Znovu a znovu. Ta úžasná horkost a těsnost. Jemná vůně a chvějící se dech. Odpovědi jeho těla. Tohle bude mnohem kratší než si myslel. Pohl boky. Zlehka ven a pak hluboko zpátky. Kéž by to šlo ještě dál. Zvedl se na ruce a zadíval se do smaragdových očí. S každým přírazem se nachvíli ztratily za víčky.
“Asi už...” Ztratil se Derekův hlas ve výdechu. Jesse se usmál a zabořil mu hlavu do ohybu ramene.
“Já taky ne.” Zašeptal mu do krku. Mladík se pod ním prohl a sevřel ho rukama i uvnitř. On se zamračil a pevně ho stiskl. Derek vnímal bijící srdce - nejen svoje. Chvění těla a tekutou horkost, kterou ho Jesse zaplnil. Když to bylo s Ernestem, připadalo mu to odporné, nechutné a... odporné. Teď ne. Teď to bylo úžasné. Pevně držel mladíka a tiskl se k němu.
Cathy ráno připravovala snídani a vyhlížela Dereka. Večer jim mladíci oznámili, že jdou na výstavu a pak do clubu. Ji to lehce – hodně moc znervózňovalo. Položila talíře na stůl a zvedla oči k chodbě.
“Uklidni se. Jesse na něj určitě dával pozor. Tentokrát ano.” Pohladil ji Scotty po paži. Nepřesvědčivě přikývla.
“Proč ho nejdeš prostě zkontrolovat?” Zeptal se mírně.
“Protože když bude vzhůru, bude si myslet, že si dělám zbytečný starosti.” Povzdechla si.
“Tak co kdybych šel já?” Napadlo ho. Nadšeně k němu sklonila hlavu v očích očekávání. Pobaveně se pousmál a vstal. Neodolal polibku a šel do chodby. Žena za ním.
Co nejtišeji otevřel dveře. Cathy, vykujující za jeho zády, zbledla při pohledu na ustlanou prázdnou postel. Scotty se zamračil. Nevěřil, že by ho Jesse nechal samotného. Ne potom, co jim vyprávěla.
Rozrazil dveře do synovo ložnice. Svět kolem se zastavil, žena zbledla ještě víc. Muž ji chytl a vystrčil ven. Potichu zavřel. Zadíval se na ni. Šokovaně hleděla do dřevěné desky dveří. Zvedla hlavu.
“Oni... myslíš, že...” Nebyla schopná srovnat si myšlenky.
“Řekl bych, že ano.” Tvářil se zamyšleně.
“A-ale to přece... to přece... co budeme dělat?” Zadívala se na něj. Scottyho výraz se vyčistil.
“Co můžeme? Jsou oba dospělí. Nebo máš něco proti...” Pousmál se, když zakroutila hlavou. Vzal ji do náruče.
“Vlastně jsme to možná mohli čekat.” Překvapil ji.
“Jesse je po mně. Já si přived tebe a Derek...”
“Po mně.” Povzdechla si.
“Asi bych jim měla připravit vydatnější snídani. Budou určitě dost vyhládlí ze všeho toho... pohybu.” Zvedla k němu oči.
“Bože, ty jsi tak neskutečně... jak to děláš?” Přitáhl si ji do náruče a pevně objal. Cathy zrůžověla a přitulila se.
Scoty sledoval jídlo, které nanosila na stůl.
“Hmm.. ještě jsi zapomněla na tu plechovku... co jsou to meruňky? Co je tam dole.” Ukazoval rukou někam ke kuchyni.
“Asi jsem to trochu... je toho moc?” Prohlížela si stůl.
“Pro malou armádu? Ne.” Řekl pobaveně. Zasmála se a sedla si mu do klína. Cukla sebou, když se z chodby ozvalo Jesseho dobré ráno. Jemně zrůžověla a pohledem vyčetla manželovi pobavený výraz.
Mladíci si sedli a bez zaváhání se pustili do snídaně. Byli oba skutečně hladoví a tak je její velikost nepřekvapila nebo si nevšimli. Cathy se Scottym je tiše sledovali. Žena sklonila hlavu. Je dospělý. Jistě, že má sexuální život, ale... měla pocit, že se mu nebude schopná podívat do očí. To on by měl cítit rozpaky, ne ona. Nebo ne?
“Neni toho nějak moc.” Uvědomil si lehce sytý Jesse. Derek se zarazil a rozhlédl po stole. Zvedl oči k manželům. Všiml si výrazu své matky. Zrudl.
“Vy... vy to víte? Proboha.” Schoval obličej v dlaních, když Scotty přikývl. Jesse přizvedl obočí a snažil se Dereka uklidnit. Zvedl oči ke svému otci. Všiml si pobaveného pohledu. Pousmál se a sklonil hlavu zpět ke svému drobnému milenci.
“Ten tě vážně nezapře, rudne úplně stejně jako ty.” Usmíval se muž a s klidným výrazem si doléval kávu. Jesse k němu se stejným výrazem zvedl svůj hrnek. Matka se synem by nejradši někam utekli.
