kapitola II. - konec

 

Večer se utábořili. Démon stál u Quinova koně a hladil ho mezi očima.

“Jsou to krásná zvířata, ale pomalá.” Otočil hlavu k Sonje, který si k němu stoupl. Muž se pobaveně pousmál.

“No, oproti drakům určitě. Áres je bratr králova koně... stejně mohutný a zdatný. Nikdy jsem ho neviděl unaveného.” Pohladil koně. Pobaveně se pousmál. Zvíře strčilo svou velkou hlavou do démona a vynucovalo si pozornost, když ho přestal hladit.

“A nezapře svého pána.”

“Je stejně paličatý a panovačný?” Sonja se zasmál.

“To taky, hlavně jsou oba dost majetnický. To, co považujou za svoje, jen tak nepustí a když se jim něco líbí...” Zakroutil hlavou. Démon otočil hlavu ke koni. Chvíli přemýšlel nad jeho slovy. Zarazil se. ´Mluví o mně?´ Otočil hlavu k vojákovi. Ten se pousmál a šel k ohni, který rozdělal Link. Démon dál hladil tvora a přemýšlel.

“Líbíš se mu.” Ozvalo se těsně vedle něj. Kdyby nebyl mocný démon, uskočil by nejméně o metr a vyjekl. Jeho srdce se teď jistě nacházelo někde v oblasti krku. Otočil hlavu k muži a snažil se uklidnit. ´Proč na mě tak působí?´ Pomyslel si z ničeně. ´A to co řekl.´

“To on mě taky.” Quin udiveně zvedl obočí. Pousmál se.

“Vážně?” Démon bez zaváhaní přikývl. Zarazil se, když si všiml jeho spokojeného úsměvu. Co to vlastně odsouhlasil? Mluvili o Áresovi nebo ne? Oba nebo ne? Zadíval se mu do očí. Zarazil se.

Muži vstali, když z několika stran přilétly ohnivé paprsky. Zastavil je narudlý štít, který se objevoval při doteku.

“Zůstaňte u sebe... i vy.” Podíval se Su´en na Salima a rozhlédl se. Štít rozrazil další paprsky. Démon se zamračil. Jeho oči zahořely a on jakoby vyrostl. Jeho hlas zněl zvláštně zvonivě, když se představil.

“Jsem Su´en. Bratr Sethiho a syn Baldura. Démoní princ. Kdo se opovažuje?!” Byl mocný a nádherný. ´Bratr... démoní princ.´ Pomyslel si Quin překvapeně. Ve skutečnosti znali lidé jen pár démoních jmen. Nepletli se do jejich věcí tak jako démoni do jejich. Oběma stranám to tak vyhovovalo. Jen občas někde někdo zaslechl nějáké z jmén. Některá víc. Sethi, Baldur, Orin a pár dalších. ´Čím dál lepší.´ Pomyslel si. Rozhlédl se, když se ozvalo vrčení.

“Sakra.” Zamračil se démon.

“Co se děje?” Řekl nejistě Link.

“Jsou divoký... je jim jedno čí krev koluje v mých žilách. Vlastně to nechápou.”

“Divoký?”

“Hmm... ne všichni démoni jsou tak okouzlující a dobře vychovaní jako já.” Muži se zasmáli. Trochu je uklidnilo, že démon se očividně baví. Nebude to tak vážné. Salim se k němu vrhl. Su´en se zamračil bolestí, tak průdký výpad to byl.

“Můžeme ti pomoc... co máme dělat?” Tvářil se muž polekaně. Démon ho odstrčil a přejel si po drobné rance na prsou po mužovo velkém prstenu.

“Je mi jedno, co budeš dělat. Hlavně se drž co nejdál ode mě.” Kněží váhavě přikývl.

Kolem se začaly objevovat obrysy vysokých postav. Štít rozrazil několik dalších vln paprsků. Su´en zvedl ruku před obličej a zavřel oči. Ze země kolem vytrysklo kruhové světlo a utvořilo viditelný štít.

“Zůstaňte uvnitř. Za žádnou cenu ten kruh neopouštějte. Tady vám vaše zbraně nepomůžou. A my přece nechceme, aby vás něco roztrhalo na našem území.” Usmál se a byl pryč. Muži se rozhlédli.

“Podívejte, kolik jich je.” Zašeptal jeden z vojáků, když okolí osvítila útočná kouzla démonů. Slyšeli vzteklé a místy bolestné vrčení.

“Vidíte někdo něco?” Zamračil se Sonja. Všichni otočili hlavy po blesku – dalším a dalším. Osvítily tak scénu boje. Su´en stál mezi několika démony. V každé ruce držel jemně zářící meč. Usekl démonovi před sebou ruku s dlouhými drápy a uhl před ránou dalšího. Přitom stačil seknout dalšího z démonů a když se narovnal dodělat prvního démona. Otočil hlavu vedle sebe a hodil jeden z mečů. Blesky ustaly, meč srazil k zemi zářícího démona. Bojující opět pohltila noc.

“Je rychlej.” Ozval se zaskočeně Link. Ostatní se tvářili stejně.

“Trochu jsem se bál, ale zdá se, že je zvládne.” Zvedl oči ke Quinovi. Ten sledoval místo, kde naposledy démona viděli. Nesnášel bezmocnost, kterou zrovna cítil. Jeho budoucí milenec je tam venku mezi hromadou bestií a on musí stát tady. Nečinně přihlížet a čekat. ´Milenec?´ Zarazil se. Ale ano. Bude jeho. Věděl to od prvního okamžiku, co se mu zadíval do očí. Už tehdy v chrámu po něm zatoužil a teď to nebylo jiné.

“Myslím, že...” Všichni se zadívali na démona, který se rozeběhl proti štítu. Ten ho odhodil.

“Hmmm... vážně nejsou moc chytří.” Sledoval Sonja další a další démony, kteří se vrhali proti štítu.

“Pokud nejde nějak oslabit.” Ozval se Quin a otočil k němu hlavu. Muži znejistěli.

“Jde?” Podíval se na Salima. Udiveně zvedl obočí. Byl pryč, tak jako ostatní kněží.

“Kde ksakru...” Rozhlédl se Link. Všichni sebou cukli, když jeden z démonů proskočil štítem. Naštěstí jejich. Přiložil své meče k sobě. Ty se slily do jednoho. Všiml si jejich tázavých výrazů.

“Už mě to nebaví. Je jich moc a jsou neuvěřitelně hloupí... to není boj.” Zastrčil meč do pouzdra.

“Co budem dělat? Nevypadá to, že by to vzdali.” Řekl nejistě Sonja.

“Hmmm... většina z nich se stáhla kolem štítu.” Otočil hlavu k démonovi, kterého odhodila bariéra. Zakroutil hlavou.

“Ty ostatní snad utečou.” Nechápavě na něj hleděli. Opět zvedl ruku před sebe a zavřel oči. Štít kolem nich se pohl, změnil se v ohnivý vír. Ten vysílal nárazové vlny a zaplnil okolí. Vojáci si zastínili oči.

Záře zmizela, vše na malý okamžik utichlo. Démon otevřel oči a rozhlédl se. Zvedl ruku. Z ní vyšlehl bílý paprsek. Nad jejich hlavami se rozpojil do menších a ty ozářily okolí.

“Jsou pryč.” Sledovali zbytek postav, ztrácely se ve tmě. Všichni nadšeně otočili hlavy k Su´enovi. Tvářil se smutně. Sklonil hlavu a něco zašeptal. Znělo to jako omluva. Jejich nadšení vyprchalo.

“Jsi v pořádku?” Zvedl ke Quinovi hlavu. Přikývl a rozhlédl se.

“Kde jsou...” Pokrčili rameny.

“Hmmm... snad byli dost daleko.” Řekl bez zájmu a sedl si k vyhaslému ohništi. Ostatní také.

 

Ráno se chystali na cestu. Quin se sklonil k spícímu démonovi.

“Su´ene.” Dotkl se ho na rameni. Několikrát zopakoval jeho jméno a nakonec s ním zatřásl. Muž spal dál.

“Hmmm... asi je unavený po boji, možná bysme ho mohli nechat spát.” Ozval se Link.

“Pomůžem ti s ním.” Dodal. Démon se nevzbudil ani když ho muži vysadili před Quina. Chytl ho, opřel o sebe a popohnal koně. Cestovali několik hodin ale Su´en se neprobral.

Zastavili, aby se najedli. Velitel sledoval spícího. Něco bylo špatně. Byl si tím jistý. Jeho instinkt ho neklamal. Sedl si k němu a dotkl se ho na čele.

“Myslíš, že mohli použít nějáké kouzlo?” Ozval se nad ním jeden z vojáků.

“Vypadal v pohodě.” Prohlížel si démona druhý.

“Můj bože, zrovna jsem přemýšlel nad tím, jak je krásnej.” Řekl zničeně a raději si odsedl. Muži se zasmáli.

 

Sethi otevřel oči. Celou noc nemohl usnout. Převaloval se a dokonale tím děsil Naveena. Když ráno vstával, tušil, že je něco špatně. Teď si byl jistý. Dokázal svého bratra najít kdykoliv a kdekoliv. Tak jako on jeho. Teď ho necítil. Vlastně ano, ale děsivě slabě a netušil odkud. Co bylo mnohem horší. Su´enovo energie slábla.

 

Naveen sledující zahradníka, k němu zvedl oči. Všiml si jeho pohledu.

“Potřebuji tvoji pomoc... nech nás.” Mladý démon přikývl a šel pryč. Miloval svého pána ale občas ho děsil. Jako zrovna teď. Mladík démona nejistě sledoval.

“Vím, že se mě bojíš ale Su´ena ne nebo ano?” Zakroutil hlavou.

“Pak mi ho pomoz najít.” Naveen udiveně zvedl obočí.

“Doprovazí Quina a ostatní na hranice aby bezpečně prošli, ale v noci se muselo něco stát. Jeho životní energie slábne. Nedokážu ho najít.” Položil mu ruce na ramena. Naveen se zamračil, chce použít jeho moc. Vysát jeho život. Démon si všiml strachu v jeho očích.

“Vím, že kvůli mně to neuděláš, ale kvůli Su´enovi.” Mladík sledoval bolest v jeho pohledu. Sklonil hlavu. ´Su´en... kvůli němu...´ Rychle zvedl oči, když démon klesl na kolena a potom na nohy. Opřel se o ruce.

“Naveene, prosím tě.... ty a on jste to jediné důležité v mém životě.” ´Já a on to jediné důležité... neumřu?´ Vztáhl ruku a dotkl se Sethiho na temeni hlavy. On ji rychle zvedl. Mladík se laskavě usmál a zavřel oči. Démon svoje. Rozechvěle se nadechl. Naveen mu otevřel celý svět. Nikdy mu to nepřipadalo tak snadné tak přirozené. Jeho tělo zaplnila energie s magií a zárověň hřejivé teplo.

Naveen ho pustil a zmateně zamrkal. Když démon použil jeho magii, nebolelo to. Jakoby se jejich mysli a těla spojily a jeho zaplavila vlna tepla a energie. Čim víc si Sethi bral, tím víc energie měl. Byla to dokonalá harmonie dvou myslí, dvou duší, dvou srdcí. Sethi se mu zadíval do očí.

“Cítil jsi to, mám pravdu?” Položil mu ruku na tvář. Mladík přikývl.

“Už chápeš, že já ti nechci ublížit a neublížím? Jsi můj Poklad, Naveene. Budu tě milovat a uctívat, dokud budu živ.” Chytl ho kolem pasu a posadil si ho na nohy. ´Poklad!´ Křičelo mladíkovi v mysli. ´Jeho poklad!´ Teď už chápal své pocity.

“To... to znamená, že neumřu.” Zašeptal. Sethi udiveně zvedl obočí.

“Proč bys měl...” Zvedl za bradu jeho obličej k sobě. Mladík k němu zvedl oči. Byly plné bolesti.

“Salim... Salim tvrdil, že chceš získat mou moc. Prý vysaješ mou energii. Úplně a pak umřu... bolestně a pomalu. Je mi to líto.” Zabořil obličej do dlaní a rozbrečel se.

“Naveene, ty přece za nic nemůžeš. Nechal jsi se od něj jen oklamat, tak jako ostatní.” Mladík si povzdechl a zvedl hlavu. Pousmál se.

“Zkusíme najít Su´ena?” Utřel si slzy. Démon přikývl a přitáhl si ho do náruče. Oba se zachvěli a pak ho ucítil.

“Mám ho.” Otevřel oči. Naveen se dotkl náramku.

“Nech si ho. Nesundavej ho, dokud si nebudeš skutečně jistý, že mi chceš dát svoji moc.” Mladík udiveně zvedl obočí. Něco jim zastínilo slunce.

 

“Myslím, že sem něco... Sethi.” Řekl uvolněně Sonja, když poznal dračici. Snesla se u nich. Démon seskočil s Naveenem v náruči a postavil ho. Mladík se rozeběhl k ležícímu. Démon zvedl oči ke Quinovi, když si sedal vedle mladíka. Muž zakroutil hlavou a vyprávěl mu, co se stalo v noci. Sethi se zamyšleně zadíval na Su´ena.

“Nemyslím, že je to kouzlo, necítim z něho kletbu ani nic... říkal jsi, že bezdůvodně zmizeli?” Quin přikývl.

“Jako někdo, kdo utíká. Museli s tím mít něco...” Přemýšlel démon nahlas.

“Vzal jsi mu Naveena, tak on ti vezme bratra.” Sethi k němu překvapeně zvedl oči.

“Nezmínil jsem se o tom? Včera se těm démonům představil.” Démon se zamračil. Teď si byl jistý. Je to pomsta. Vstal.

“Musíme ho najít a zjisti, co s ním...” Sklonil hlavu k Naveenovi, který ho chytl za rukáv.

“Jed.” Zašeptal.

“Ale... nemá teplotu, nic. Uričtě bychom poznali kdyby byl...” Nechápal Sonja. Naveen zakroutil hlavou a dotkl se Su´enovo hrudníku. Sethi si sedl zpět a přejel po nepatrném škrábanci.

“Četl jsem spis v chrámu. Stačí jen malé množství. Člověk na sobě nic nepozná ani jeho okolí. Usne a už se neprobere. Proto je tak... Říká se mu Temný sen.” Dodal.

“Byl tam protijed?” Všichni se zamračili, když zakroutil hlavou.

“Kolik má času?” Mladík opět zakroutil hlavou.

“Obyčejný člověk by byl už mrtvý.” Sethi vstal a otočil se, šel pryč. Ostatní se za ním zadívali. Naveen sklonil hlavu. ´To kvůli mně... chtěl se mu pomstít...´ Zadíval se na svou knihu. Cukl sebou.

“Myslím, že znám protijed.” Vojáci k němu otočili hlavu. Přikývl a otevřel knihu. Nalistoval jednu ze stran. Ukázal jim bílou jemnou květinu. Quin si vzal herbář a přečetl si text.

“Účiná proti všem jedům... Ledový hory.” Přečetl místo, kde se květina vyskytuje. Sethi se zadíval na kresbu. Zamračil se a otočil hlavu ke své dračici.

“Počkejte tady.” Quin ho chytl. Zadívali se do očí. Démon příkývl. Oba zmizeli a pak se objevili na dračím hřbetě. Párkrát máchla křídly a byla pryč.

“Tahle část není moc dobrá. Velice vzácná a obtížná k nalezení.” Držel Sonja knihu, kterou mu vrazil Quin.

“Spíš mě děsí to, že jsme tu zůstali sami.” Rozhlédl se Link. Sonja sebou cukl. Pak sklonil hlavu k Naveenovi, který ho chytl za ruku. Muž přizvedl obočí. Ucítil něco, co před tím nikdy v životě. Magii. Usmál se.

“Nemyslím, že je čeho.” Posadil se k Su´enovi. Ostatní s ním.

 

Muži se rozhlédli po sněhových závějích. Tady přece nemůže nic růst. Drak je přenášel z vrcholku na vrcholek

“Sethi.” Chytl ho Quin za paži a ukázal vedle nich. Démon se tam zadíval. Uvolněně se pousmál a přistoupil ke stromu tak nepochopitelně vyrůstajícímu ze sněhu. Jeho větve byly poseté bílými květy.

“Je to strom.” Zvedl ruku k jedné z větví.

“Je nádherný.” Usmál se. Quin přikývl. Sethi chtěl utrhnout jeden z květů.

“Počkejte.” Otočili se. Za nimi stály tři postavy v bílém oblečení.

“Prosím, nedělej to.” Démon udiveně zvedl obočí.

“Pro obyvatele hor je posvátný.” Ujala se slova dívka.

“Ale mi ho potřebujem. Je účinný proti všem jedům nebo ne?”

“Říká se to.” Přikývla dívka a přístoupila k nim.

“Můj bratr byl otrávený a jeho jedinou šancí... prosím tě.” Uklonil se. Ona se smutně pousmála.

“Je mi líto tvého bratra, ale nemohu ti vyhovět.” Zakroutila hlavou. Sethi zatěkal očima. Pak se zamračil.

“Rozumím.” Quin k němu nevěřícně otočil hlavu.

“To přece nemyslíš... pokud mu nedonesem tu kytku, umře.” Zamračil se nesouhlasně.

“Pokud mu ji přinesu, nebudu se lišit od Salima. Sáhnu na něco, co je pro někoho posvátné a zničím to. Za takovou cenu by nechtěl žít.” Quin se zamračil. Nenáviděl přiznat si to, ale věděl, že má pravdu.

“Ksakru.” Otočil se na strom. Zacouval a cestou otočil Sethiho. Oba se zadívali na bělovlasou dívku, stojící na místě stromu. Její krása byla čistčí a chladnější než sníh kolem. Usmála se a přistoupila ke Quinovi. Vztáhla ruku a pohladila ho po tváři. Muž nevěřícně rozšířil oči, když si přitáhla jeho rty. Zachvěl se. Odklonila se.

“Měli byste jít, můj krásný hrdino.” Otočila hlavu k druhému muži. Nechápavě ji sledoval. Zvedl oči ke Quinovi. Ten se dotkl rtů.

“Myslím... měl bys mě vzít zpátky.” Sklonil hlavu k dívce. Ona se pousmála a přikývla.

 

Vojáci zvedli hlavy, když se objevili nad nimi.

“Kde máte...” Řekl nejistě Sonja a vstal. Sethi zvedl oči ke Quinovi. Ten si klekl k Su´enovi a vzal ho do náruče. Muži ho překvapeně sledovali, když se sklonil ke rtům. Su´enovo tělo na malý okamžik pokryla slabá vrstva námrazy. Démonovo rty se zachvěly a otevřely pro Quinovo. Ten se pousmál a měkce se do nich vpil.

“To první, hádal bych, byl Ledový polibek.” Odkázal Sonja na jméno květiny.

“Tohle ovšem už spíš vypadá jako...”

“Vůbec ne ledové objetí.” Doplnil ho pobaveně Sethi a sledoval líbající se dvojici. Muž s úsměvem přikývl.

Su´en pomalu otevřel oči. Šokem se rozšířily a on něco zamumlal do Quinovo rtů. Muž se odtáhl a s úsměvem se zadíval do těch jeho zelených smaragdů.

“Jak je ti?” Démon zmateně zamrkal. Nebyl si jistý jestli má zčervenat, zlobit se nebo se mu vrhnout kolem krku.

“Jak... jak by mi mělo... Sethi?” Všiml si bratra, hlavně jeho výrazu. Zmateně objal Naveena, který se mu vrhl do náruče.

“Co se ksakru děje... nejdřív...” Otočil hlavu ke Quinovi a tentokrát zčervenal.

“A do toho vy dva.” Sonja se ujal slova a vyprávěl mu, co se stalo. Démon se dotkl hrudníku. Zamračil se a vstal.

“Asi bys neměl...” Protestoval Sethi, když jeho bratr zavrávoral a vydal se pryč.

“Nedaleko je potok.” Otočil se nevrle. Nechápavě na něj hleděli.

“Chce se mi zvracet z pomyšlení, že se mě dotknul.” Otřásl se při představě. Oni se pobaveně usmáli. Šel dál.

“Nemyslím, že by měl být sám. Je zesláblý.” Quin otočil k Sethimu hlavu. Chvíli na něj tiše hleděl. Pak mu došel význam jeho slov. S úsměvem přikývl a šel za mužem.

Pomalu procházel pod stromy a rozhlížel se. Doufal, že ho nemine. Nemine. Jeho instinkty ho neklamou. Pousmál se a zadíval se na malé jezírko s vodopádem. Voda pokračovala dál jako průzračný lesní potok. ´Jak to zvládl tak rychle?´ Sledoval démona stojícího ve vodě. Byla mu po pás. Sáhl si k hlavě a rozepl ozdobu držející vlasy. Prsty si je prohrábl. Sklonil hlavu. Quin se pousmál. Ví o něm, jistěže ví.

“To tvůj bratr.” Sedl si na okraj. Su´en se otočil. Quinovo srdce se zachvělo. Vždy působil divoce a smyslně ale nahý, stojící ve vodě, to bylo trochu moc. Dopomáhaly i rozpustěné vlasy. Jen přikývl a šel pod vodopád. Muž ho tiše sledoval. Bál se skoro i dýchat, aby snad nevyplašit kouzelný okamžik. Su´ena stojícího pod padající vodou. Vyplašil? Nesmysl.

Su´en se zachvěl, když ho objal kolem ramen a přitáhl si ho. Do zad ho pálila Quinovo teplota a blízkost. Cítil ho. Od prvního okamžiku, kdy vstoupil do vody. Pohyboval se pomalu ale jistě. Skoro až bolestně pomalu. Jakoby uběhly hodiny, alespoň tak to démonovi připadalo. Hodiny přemýšlení, zda chce ucítit jeho ruce na svém těle nebo ne. Chce. Pomyslel si, když v jeho náruči cítil to, co cítil.

“Čekal jsem, že mě zastavíš.” Ozval se Quinův hluboký hlas u jeho ucha. Su´en zavřel oči.

“Ještě není pozdě.” Muž ho pevněji stiskl a ironicky se pousmál.

“Myslím, že pro mě bylo od prvního okamžiku.” Su´en překvapeně rozšíříl oči. Tiše se zasmál a opřel se o něj.

“To pro nás oba.” Zadíval se mu do očí, když se ho Quin dotkl pod bradou a přizvedl obličej ke svému. Vztáhl ruce a chytl jeho paže. Ve stejnou chvíli se jejich rty setkaly. Su´en zavrávoral. Muž ho přidržel.

“Jsem stále slabý.” Quin se pousmál a přejel mu rty po krku.

“Potom to nech na mně.” Zašeptal u jeho ucha. Su´en přivřel oči a přidržel se skály vedle vodopádu. Jak Quin chtěl, nechal to na něm. Na horkých rukou putujících po jeho těle. Tak jako měkkých rtech. Když ho vysadil na jeden z kamenů a ústy objal jeho vzrušení, Su´en zašeptal mužovo jméno a prsty zajel do černých vlasů. V tu chvíli mu nevadil chladný kámen, který měl pod sebou ani únava, kterou cítil.

“Už... už to dlouho nevydržím.” Quin se pousmál a zvedl se k jeho obličeji. Něžně ho políbil.

“To já taky ne, Su´ene.” Chytl ho za boky a měkce líbal. Démon se svezl zpět do vody a nechal se jemně otočit. Opět se opřel o skálu a skoro zavrněl, když si ho muž jedním pohybem vzal. Na malou chvíli zadoufal, že se snad neutopí a pak se vše vytratilo. Zůstala jen sladká hra, kterou s ním Quin rozehrál.

Pomalu otevřel oči. Cítil se vyčerpaný ale spokojený. Zvedl hlavu. Uvědomil si, že je venku z jezírka. Seděl zabalený do pláště a za ním seděl Quin. Držel ho v náruči.

“Jak je ti?” Démon v duchu zaklel, když si uvědomil, že opět zčervenal. Zvedl k muži oči.

“Jsem stále trochu... vlastně mnohem víc.” Quin se pobaveně usmál a přitáhl si za bradu měkké rty.

“Promiň, nechal jsem se trochu unést. Ale mám dobrou omluvu.” Su´en se na něj tázavě podíval.

“Každej by se zapomněl s tebou v náruči.” Démon sebou cukl, rychle vstal. Zavrávoral ale udržel se na nohou.

“Ty... co si to... nejsem žádnej podřadnej.... jsem démoní princ.” Quin se na něj zadíval. O tom nejde pochybovat. Ne, když před ním stojí tak krásný, tak hrdý a divoký. Nemluvě o tom, že stále nahý. Vstal a položil mu ruku na tvář.

“Já to přece vím.” Zabalil ho do svého pláště. Su´en se zatvářil nešťastně.

“Tak proč si před tebou připadám tak...” Povzdechl si. Quin se pousmál.

“Myslím že, jsme na tom stejně.” Překvapil démona.

“Nechápej to špatně, vážím si sám sebe a znám svou cenu. Ale. Vedle tebe jsem jenom člověk. Obyčejný člověk.” Su´en na něj stále překvapeně hleděl.

“Hmm... jsi nejvyšší velitel lidského krále, nejsi obyčejný člověk.” Sklonil hlavu. Vztáhl ruku a dotkl se pevného hrudníku. Něžně se přitulil. Muž se usmál a objal ho.

 

Vrátili se k vojákům. Su´en se snažil tvářit sebejistě možná snad raději nevzrušeně. Sethi k němu zvedl oči od Naveena. Démon dokonale zrudl a zamračil se na něj, jakoby to byla jeho vina. Povzdechl si a namířil si to ke Quinovo koni. Pohladil ho mezi očima a přitulil se k velké hlavě. A za to všechno může jeho jezdec. Už se těšil až je doprovodí na hranici a... uvědomil si. Vrátí se domů.

“Cítíš se na cestu?” Přišel k němu bratr. Přikývl.

“Dobře, já a Naveen pojedeme taky.” Vysadil démon mladíka na Linkovo koně a obratně se vyhoupl za něj.

“V pořádku?” Naveen k němu zvedl oči.

“Je to vysoko. Netušil jsem, že je to tak vysoko.” Držel se pevně koňské hřívy. Sethi se pousmál

“Nemusíš se bát, nepustím tě.” Držel ho kolem pasu a popohnal koně. Vyrazil za ostatními. Link seděl za Sonjou.

 

Naveen ležel v trávě a hleděl na nebe. Užíval si jemná stébla mezi prsty a lehký vánek. Byl klidný sluneční den. Bylo to už pár týdnů, kdy se vrátili od hranic. S každým příchozím dnem se cítil klidnější, volnější a spokojenější. Cítil se lehký, tak neskutečně lehký a bezstarostný. Za vše vděčil jim dvěma. Hlavně jemu. Otočil hlavu vedle sebe. Kus od něj trénovali Sethi se Su´enem boj se zbraní. Mladík se pousmál a zvedl hlavu zpět k nebi.

“Cos s ním v noci dělal? Spí neskutečně tvrdě.” Slyšel vzdálený pobavený hlas. Otevřel oči a zakryl si je před sluncem. Když se trochu rozkoukal, uvědomil si, že démoni sedí u něj. Každý z jedné strany. Pobaveně ho sledovali. Opravdu usnul. Rychle si sedl a zatvářil se omluvně. Bratři se jen usmáli.

Sethi si lehl a požitkářsky se protáhl. Ohnul si paži pod hlavou a druhou rukou chytl Naveenovo. Propletl jejich prsty. Zavřel oči a užíval si klidný okamžik.

Mladík se dotkl Su´enovo meče, ležícího na zemi. Přejel po jemně zdobené hladké pochvě.

“Myslel jsem, že máš dva.” Zvedl oči k démonovi. On zvedl meč a rozdvojil ho. Podal mu je. Naveen pustil Sethiho ruku a vzal si je.

“Je zvláštní být něčí Poklad.” Přiložil rukojeti k sobě. Sethi otevřel oči.

“Nevadí mi to, totiž... líbí se mi to.” Sklonil rychle hlavu k démonovi. Jemně přikývl a pobídl ho, že je to v pořádku ať mluví dál.

“Jsem nástroj něčí magie. Cítím, jak mnou prochází.” Zvedl svou ruku a zadíval se na ní.

“Umím ji shromáždit, ale nedokážu ji ovládat.” Vrátil meče jejich majiteli. Démoni ho zamyšleně poslouchali. Oni dva vždy s magií žili. S mocnou magií. Dokázali věci, o kterých se jiným jen snilo. Byli mocní démoní princové.

“Hmmm... a co bys udělal, kdybys mohl? Kdybys dokázal to, co my?” Zeptal se Sethi jemně. Naveen přizvedl obočí a zamyšleně se zadíval do zahrady. Oči nachvíli zaplnil temný stín a lehce démony znervóznil. Pak se jeho pohled rozjasnil a on se usmál.

“Nechal bych všechny květiny kolem rozkvést.” Oba se s lehkostí zasmáli. Naveen. Jejich čistý a něžný Naveen.

Mladík vytřeštil oči. Su´en přizvedl obočí a sledoval květy rozkvétající před jejich očima. Zahradu zaplnilo snad tisíce barevných květů. I v trávě kolem nich. Vzduch kolem zaplnilo tisíce okvětních lístků a lehká svěží vůně.

Naveen nadšeně sklonil hlavu k Sethimu. Ten stále ležel s rukou pod hlavou. S přivřenýma očima se téměř až líně pousmál.

“To ty.” Držel ho za ruku. S každým novým dnem bylo snažší používat jeho magii. Brzy se budou schopni spojit bez doteku. S doteky je to ale příjemnější. Mnohem příjemnější. Sedl si a přitáhl se mladíka do náruče. Rozhlédl se.

“Krásný, to se ti povedlo.” Sklonil k němu hlavu. Mladík se usmál a chytl paže kolem svého pasu. Opřel se o muže a užíval si pohled.

Sethi zvedl hlavu ke svému bratrovi. I na něj kouzlo zapůsobilo. Jemně se usmíval a rozhlížel se. Démon se pousmál. Poslední dny se jeho bratr málokdy usmíval. Vyhledával samotu a Sethi si byl jistý, že se trápí. Kvůli Quinovi. Ve skutečnosti si myslel, že s ním pojede do lidské říše. Na hranici se ale rozloučili jako dva cizinci a jejich cesty se rozešly.

Démon se zamračil a sklonil hlavu ke svému Pokladu. Utrhl jednu z květin a strčil mu ji za ucho. Naveen se usmál a upravil si ji. Sethi ho pevně objal a užíval si pocity, které přišly s jeho dotekem. Je šťasný a spokojený jako snad nikdy nebyl. Chce, aby jeho bratr byl také. Aby cítil to samé. Pravděpodobně jediný, kdo to dokáže, je Quin. Musí za ním. Spoutá ho a dotáhne do jeho ložnice, když bude muset. Svým způsobem rozuměl tomu, že nechce odejít. Znamenalo by to opustit jeho. Poprvé v životě. Vždy stáli bok po boku ve všem dobrém i špatném.

 

Quin ležel v posteli a hleděl do stropu. Opět nemohl usnout. Ne pouze dnes v noci. Posledních pár dní. Znal důvod. Stačilo zavřít oči a spatřil příčinu svých bezesných nocí. Zkřížil ruce pod hlavou a zadíval se do stropu. Znal každou nerovnost a prasklinku v něm.

Od terasy přicházel příjemný vánek a alespoň trochu chladil jeho nervózní mysl. Rychle si sedl, když uslyšel pohyb. Zadíval se na dlouhé závěsy vlnící se nocí. Zamračil se a promnul si obličej. V co doufal? Že tam bude stát on? S nejistým jemným úsměvem a zářícíma zelenýma očima? Krásný a mocný? Démoní princ? Jeho dech se zachvěl a on si uvědomil, že hledí na skutečného Su´ena. Vyhrabal se z pod lehké přikrývky a vstal. Démonovi jemně zrůžověly tváře. Spali spolu. Proč cítí rozpaky z jeho nahoty? Dokonale rostlé nahoty?

“Neměl bys spát nahý, mohl bys tím někoho vyděsit, kdyby sem přišel.” Snažil se mračit. Už se díky němu zase cejtí jako malej bezmocnej démonek. Quin se usmál. Cítil naprostý klid v duši. Dnes v noci usne a zítra také. Byl si jistý, že i pozítří a dny poté.

“Vím, jak ti s těmi tvými rozpaky nad mou nahotou pomoct.” Vzal muže do náruče. On se zamračil.

“Rozpaky? Necítím... jak?” Zeptal se. Quin se usmál a krátce ochutnal jeho rty. Chytl lemy kabátku a stáhl mu ho z ramen.

“Budeš taky nahý.” Zešeptal u rtů. Su´en se přerývaně nadechl. Pak se usmál a objal muže kolem ramen. Zašeptal tiché dobře, než na dlouhou dobu spojil jejich rty.