kapitola II. - konec

“No tak. Přemýšlej... vypadáš den ode dne mocnější, silnější, živější. Spletli jsme se. To není lidské teplo. Je to něco silnějšího.” Pohladil ho Gavin po tváři. Loki zakroutil zoufale hlavou. Zatvářil se překvapeně.

“Mu vraž tu pusu a uvidíš.” Zašeptal. Udiveně zvedli obočí.

“To nebyl Dexter... to díky tvým slovům a přítomnosti se moje srdce zachvělo a probralo.” Sklonil hlavu.

“Já tě tak moc nenávidím.” Zvedl vztekle oči k muži.

“Opatrně, ať si neublížíš.” Usmál se Gavin. Mladík by ho nejradši podpálil pokud možno několikrát za sebou. Ten jeho samolibý spokojený úsměv. Nechal se políbit.

 

Opět vyrazili na cestu – namířili si to směrem k městu Sil. Obvykle přespávali ve volné přírodě. Kvůli mladíkovi. Když náhodou přespali v nějákém městě, překvapil je svou hrdě vztyčenou hlavou a výrazem. Nezapřel svůj vznešený původ. Gavin nechápal proč, ale tetelil se tichou pýchou. Jednoho dne Dexter, vedoucí skupinu, zastavil a sundal si brýle. Zadíval se na oblohu.

“Kouř.” Zastavil Marc vedle něj.

“Tím směrem je Vetřní... nebo ne?” Otočil hlavu ke Gavinovi. Ten se zamračil a vyjel. Zděšeně se zadívali na vesnici v plamenech. Její obyvatelé se snažili plameny uhasit vodou z blízkého jezírka. Byla to chudá vesnice, skoro nedotčená moderním světem tam venku. Všimli si skupiny, která sledovala dění.

“Hmm... nejsou to kněží chrámu ohně?” Řekl nechápavě Dexter.

“To by přece pomohli... “ Zakroutil Mathias hlavou.

“Nebuď naivní.” Vyjel Gavin.

“Zdravím.” Tři kněží otočili hlavy k nim. Na sobě měli zdobená roucha barvy ohně. Jako kněží z Chrámu vody i oni se tvářili velice důležitě.

“Jste z Chrámu ohně nebo ne... proč potom nepomůžete?” Jeden z mužů si odfrkl.

“Odmítli zaplatit za požehnání a naše služby.” Muži na něj nevěřícně hleděli. Gavin ho chytl pod krkem.

“Ty malej... “ Zarazil ho Loki, který slezl z motorky a rozeběhl se k vesnici. Na jejím okraji se mladý muž snažil dostat k jednomu z domů. Dva vesničané mu v tom bránili. Bojoval a křičel, že musí dovnitř. Mladý bůh z jeho nářku pochopil, že v domě je nejspíš jeho mladá žena s dítětem.

“Loki!” Zavolal Gavin.

Všichni strnuli, když se ztratil v plamenech.

“Je tu někdo?!” Rozhlédl se po plamenech v domě.

“Slyšíte mě?!” Přemýšlel, kde by se asi člověk mohl schovat. Zašel do koupelny. Klekl si k malé staře vypadající vaně. Byla otočená vzhůru nohama. Zaklepal na stěnu. Uvolněně se usmál, když se ozvala odpověď. Chytl lem, zabral.

“Jak to mohla...” Zabral vší silou. Vana se pohla. Zadíval se do velkých vyděšených očí zrzovlasé dívky. Klečela a zády mu pomáhala držet vanu. Pod ní leželo asi tříleté dítě. Kolem pusy mělo převázanou mokrou látku.

“Prosím.” Zašeptala v pláči. Pak vyjekla, když se strop začal sesypávat. Loki se zamračil a zabral. Převrhli vanu a on je zakryl svým tělem.

“Ať se děje cokoliv, drž se mě!” Zavřel oči, jeho vlasy začaly žhnout.

 

Vesničané se zarazili a přestali hasit. Oheň zesílil a pohltil vše. Domy se ztratily. Odstoupili. Síla žáru byla neúnosná. Pak se to stalo. Nevěřícně sledovali plameny, které se začly samovolně stahovat zpět. Jakoby hořely obráceně. Ještě větším šokem byly zářící obrysy domů, které oheň odhaloval. Žhnuly jako žhavé uhlíky. Uvědomili si křik. Bolestný děsivý křik. Gavin udělal krok. Dexter s Mathiasem ho rychle chytli.

“Nemůžeš mu pomoct.” Drželi ho pevně. Zamračil se a zavřel oči.

Oboje utichlo – plameny i křik. Žhavé stěny domů vyhasly a vesnice před nimi stála nedotčená. Gavin se vymanil z jejich náruče a rozeběhl se k domu, ostatní za ním.

“Loki.” Rozzrazil dveře. “Loki!” Uslyšel pláč. Zadíval se na trojici. Seděli v objetí – matka s dítětem schována v mladíkovo náruči. Rychle si k nim klekl.

“Hej.” Žena otevřela oči. Odtáhla se od mladíka a vyděšeně sledovala, jak se sesouvá k zemi. Gavin ho chytl.

“Lillith.” Přiběhl k nim její muž a oba objal. Přitiskla se k němu.

“Tolik... tolik jsem se bála, ale on přišel... přišel a...” Odtáhla se. Usmál se a přikývl. Utřel jí slzy. Oba sklonili hlavu k mladíkovi v Gavinovo náruči. Byl naprosto vyhaslý. Nejistě ho sledovali tak jako vesničané, kteří naplnili dům. Jedna z žen se k němu sklonila. Jako ostatní dost dobře nechápala, co se vlastně stalo. Jedním si ale jistí byli. Jsou navždy jeho dlužníky.

“Uložíme ho, pojďte. Je taky ulož.” Sklonila hlavu k mladému páru. Muž přikývl. Gavin ženu následoval ven. Zastavil se a zadíval se na trojici rozhlížející se po domech. Obklopila ho temná aura. Vrazil Lokiho Dexterovi a vydal se ke kněžím. Ti si ho všimli.

“Gavine, po...” Zmlk muž, když kněz upadl a chytl se za rostrhlý ret. Vyděšeně sledoval muže sklánějícího se nad ním. Chytl ho za látku na prsou a přizvedl k sobě. Už jen výraz v jeho očích by dokázal zabít.

“Ty malej bastarde, kdybyste něco udělali, Loki by...” Zadíval se do jeho vystrašeného obličeje. Zamrčil se a odhodil ho zpět na zem. Mužův obličej se stáhl vztekem.

“Toho budeš litovat, ty... ty...” Zmlk, když si k němu muž dřepl.

“Ty?” Zvedl tázavě jedno obočí. Kněží stiskl pevně rty a vstal. Ten muž byl moc nebezpečný, cítil to. Tenhle boj by prohrál. Vstal a oprášil si oblečení.

“Jdeme.... vy už s požehnáním chrámu ohně nepočítejte.” Mezi vesničany to zašumělo pobavením.

“Toho se bát nemusíte. Nebudem.” Zamračil se mladý muž.

“G-Gavine?” Ozval se Dexter. Muž se otočil a zadíval se na bezvládného mladíka. Jeho rty byly namodralé, tak jako kůže. Vlasy zhnědly a ornamenty vybledly. Rychle k nim přešel a vzal si ho.

“Loki?... Loki.” Přitiskl ho k sobě. Zamračil se.

“Svět na tebe možná zapomněl a nepotřebuje tě, ale já ano.” Zašeptal do jeho rtů.

“Jestli to vzdáš, najdu způsob, jak tě oživit, abych tě pak moh vlastnoručně zabít.” Pokračoval. Sklonil hlavu ke své ruce, když se mu objevila husí kůže. Ucítil chlad v zátylku. Pomalu se otočil. Vesničané ho nejistě napodobili a zadívali se na postavu stojící opodál. Byl to doslova krásný muž sněhově bílých vlasů a bělostné pleti. Na sobě měl bílý kabát s kožíškem a kapucou – tu nasazenou. K tomu bílé kalhoty a boty. Nic víc. Kůži jakoby měl posypanou třpytícím se bílým práškem. Vykročil k nim. Vesničané mu uhýbali z cesty. Sledoval Gavina, jeho pohled sjel k mladíkovi. Jeho oči zažhnuly zvláštně chladnými modrými plameny. Stoupl si k muži. Byl o něco vyšší než on.

“Dost hloupé... musel vědět, že ho to zabije.” Prohlížel si ho.

“Zapomněl jsem, jak krásný je.” Pohladil ho po tváři. Gavin jeho ruku chytl. Muž k němu překvapeně zvedl oči.

“Nesahej na něj.” Procedil chladně mezi zuby. Všiml si úsměvu, který mu přeběhl po obličeji.

“Hmmm... zdá se, že lapil srdce dalšího hlupáka. Jen si s tebou zahrával, jako se mnou.” Gavin se zamračil.

“Hloupost... byl k tobě upřímný narozdíl od tebe.” Muž mu chladně hleděl do očí. Gavin měl pocit, že mu zrovna omrzly všechny prsty a že chlad prostupuje jeho tělem dál.

“Nevíš, o čem mluvíš.”

“Ale ano, něřekl jsi mu pravdu. Vlastně jsi ho podvedl.” Chlad postoupil o kus dál.

“Kdybys mu řekl, co cítíš od začátku, nikdy by to nenechal zajít tak daleko. Nic víc, než ti dal, nesliboval, jen ty ses s tím nedokázal smířit a vynucoval si lásku.” Mužův výraz ztvrdl. Sklonil hlavu.

“Nikdy jsem po ničem tolik netoužil jako po něm, nic tolik nemiloval...”

“Nemiloval? Těžko nazývat láskou to, cos mu proved. Chtěl jsi ho prostě jenom vlastnit. Mít pro sebe. To není láska.” Přerušil ho muž. Bůh ledu se zamračil.

“Mám tě dost!”

“Proč? Protože víš, že mám pravdu?” Zadíval se mu Gavin do očí. Muž se zamračil, chytl ho pod krkem. Chlad postoupil. Oba překvapeně sklonili hlavu k mladíkovi, který chytl jeho ruku. Ilias se zamračil bolestí a stáhl ji zpět. Loki zvedl oči ke Gavinovi.

“Postav mě.” Udělal tak. Mladík zavrávoral.

“Ne.” Zvedl k němu dlaň, když ho chtěl Gavin chytit. Narovnal se a zvedl oči k Ledovému bohu.

“Omlouvám se.” Všichni nevěřícně rozšířili oči.

“Ublížil jsem ti, i když nevědomě. Prosím, odpusť mi to a zruš své kouzlo. Moje láska ho sice dokáže potlačit ale...” Muž nevěřícně rozšířil oči.

“Láska?” Otočil hlavu ke Gavinovi.

“Neříkej mi že ses... čekal jsem tak dlouho až přijdeš a odprosíš mě a ty se zamiluješ?! Do člověka!” Zvedl proti němu ruku. Loki se chytl za srdce. V tu samou chvíli kolem mužovo těla proletl písečný vír. Zastavil před menším z bohů. Změnil se ve dvě postavy. Jedno byl vysoký muž dlouhých světle šedivých vlasů. Na sobě měl oblečení podobné Lokiho, jen sukni kratší. V náruči držel plavovlasou dívku v hnědém dlouhém hávu. Jeho povrch připomínal uschlou rozpraskanou zem. Měl hluboký výstřih končící pod pupíkem. Na prsou byl spojený šňurkou. Od pasu byl háv opět rozhalený. Postavil ji.

Vedle nich udeřil blesk. Na jeho místě stál muž rozčepýřených žlutých vlasů. Měl krátkou vestičku s vysokým límcem a dlouhou rozhalenou sukni, vepředu s podobným pruhem jaký měla dívka. Ornamenty na ní jakoby tvořily pavučinu blesků. Zamračil se

“To stačí Sile. Zašel jsi moc daleko.” Gavin sebou cukl. Sil – skutečný bůh ledu. Illias muselo být jméno, které si zvolil – tak jako Loki. Zrovna spílal skutečnému bohovi – žádnému polobohovi, démonovi. Ale jednomu z bohů starého národa.

“Nepleťte se do toho, Tinio.” Další. Tinia – bůh blesků. Dexter k němu otočil hlavu.

“Zdá se mi to, nebo se nám tu slejzaj...” Jeho přítel přikývl.

“Jsou skuteční. Sil – bůh ledu, Tinia – blesky. Řekl bych Zefyr – vítr a... hmmm...”

“Selva... země.” Ozvalo se za nimi. Otočili se.

“Ráda tě zas vidím.” Zvedla Niniel oči k Dexterovi. Znejistěl. Dívka se pousmála.

“Mě možná znáte pod jménem Nethuns.” Otočila hlavu ke Gavinovi. Ten nechápavě zakroutil hlavou.

“Takže Loki je...” Dívka se znovu pousmála a přikývla.

“Sethlans – bůh ohně.” Šla k trojici.

“I přes stará přátelství nebudu váhat použít svou moc... trpěl dost. Nech ho jít.” Sil se zamračil. Prošel mezi nimi k mladíkovi.

“Stále si myslím, že bys měl stanou po mém boku ne po jeho.” Loki se pousmál.

“Sám moc dobře víš, že srdci neporučíš. Zamilovat se do arogantního, rozmachaného, výbušného, nezodpovědného démona jako jsem já.” Sil se zasmál a dotkl se ho pod bradou. Zvedl jeho obličej ke svému a políbil ho. Chytl ho, když se Loki chytl za srdce. Zamračil se.

“Ustupte! Všichni!” Loki vzplanul, vylekaně odstoupili. Kolem dvojice se objevila ledová kopule a chránila okolí od plamenů. Místy byl žár ale moc silný.

“Hlupák, upeče ho tam.” Zvedla Niniel ruce. Kopuli obklopila další – tentokrát z vody. Pochvíli oheň uvnitř štítu zmizel. Niniel stáhla svůj, Sil svůj.

Zadívali se na dvojici. Bůh ledu se celí třpytil, jeho oči plály dvěma modrými plameny. Před ním se kousek od země vznášel Loki. Jeho vlasy plály za ním, z lehka se dotýkaly pasu. Jeho ozdoby a ornamenty na oblečení žhnuly, tak jako jeho oči. Zvedl svou ruku a zadíval se na ní. Vzplála.

“Hmm... myslím, že teď už bysis měl dávat pozor na to, co říkáš.” Ozval se Dexter. Gavin se pobaveně pousmál.

“Stále je to ten samý Loki... ale opatrnější bych možná mohl být.” Sledoval mladíka. Snesl se k zemi. Sil se zamračil a sklonil hlavu.

“Odpusť mi to, prosím. Moje hrdost...” Vzal mladíka do náruče a přitiskl k sobě. Zmenšil se.

“Pochopím, když...” Zmlk, když se od něj Loki odtáhl a usmál se.

“Vše má svůj důvod i tohle jistě mělo... byly chvíle, kdy jsem tě proklínal, ale myslím že díky té bolesti jsem lepším bohem než jsem býval. “ Sil uvolněně přikývl a znovu ho k sobě přitiskl. Loki se otočil k ostatním bohům.

“Je na čase zkrotit své démony a ty jejich kněží. Obyčejní lidé o takové bohy nestojí, tím jsem si jistý.”

“Chyběl mi ten tvůj zápal pro věc.” Řekl pobaveně Tinia.

“Svoláme své věrné.” Loki přikývl a podíval se vedle sebe. Několik míst vzplálo.

“To už je na mě trochu moc.” Sledoval Marc, jak plameny získávají humanoidní rysy. Všichni se zadívali na rudé rohaté démony, jedno byl malý ohnivý drak.

Loki k nim přešel, uklonili se a dráček k němu přelétl. Rozzářil se a změnil se v rudovlasou dívkou. Usmála se a vrhla se mu kolem krku.

“Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.” Mezi bohy do zašumělo i Loki se pobaveně pousmál.

“Jsem v porádku Ifrit, rozmačkáš mě.” Dívka zrůžověla a pustila ho.

“Kdo je v chrámu ohně?” Ifrit se zamračila.

“Djinn.” Odfrkl si jeden z rohatých démonů. Otočil k nim hlavy. Povzdechl si a přikývl, šel k nim. Cestovatelé sebou cukli, když se na něj nadšeně vrhli – tak rádi ho viděli.

“Hmmm... měl jsem pravdu, je to stále ten samý rozkošný Loki.” Řekl pobaveně Gavin. Bozi se zasmáli.

“Vždycky mě tímhle dokázal dokonale odzbrojit. Neznám žádného boha, o kterém by se dalo říct, že je rozkošný. ” Zakroutil Zefyr hlavou.

“Už se konečně přivítáš i s náma? Začínají tu z nás být nervózní.” Rozhlédl se bůh po vesničanech. Ti si je stále lehce zmateně prohlíželi. Nevěřili, že mezi nimi stojí bozi a chovají se jako obyčejní lidé.

“Zůstaňte... připravíme oslavu.” Ozvala se nějáká žena.

“Oslavu připravíme my, ale až bude co slavit.” Otočila k ní Selva s úsměvem hlavu a s ostatními bohy obklopila Lokiho. Gavin zakroutil hlavou.

“Proč mě to nepřekvapuje?” Dexter se zasmál a sledoval, jak všichni mladíka objímají a nechtějí ho nechat nikomu jinému.

“Asi si neuvědomuješ jaké máš štěstí.” Gavin otočil k Silovi hlavu.

“Ten nejsilnější a nejmocnější plamen v království hoří jen pro tebe, výsosti.” Muži k němu rychle otočili hlavy.

“Ty víš...” Nedokončil Dexter větu. Sil se pousmál.

“Ale jistě... slyšel jsem zmíňky o tom, že se bavíš hledáním pokladů. Otci se asi moc nelíbí, že neputují do jeho pokladnice ale k jeho lidu... mimochodem, byl jsem v Zámostí, díky těm opravám přežili zimu.” Gavin se zamračil.

“Směle věřím, že tohle království se zvedne až vládu převezme Alexander. Jako druhorozený toho moc nezmůžu.” Sil k němu sklonil hlavu.

“Hmm... tohle je myslím dost.” Gavin udiveně zvedl obočí.

“A nepleť se, my dva nejsme přátelé. Jsme rivalové.” Usmál se a vykročil k bohům. Gavin se pobaveně pousmál.

“Hmm... je zvláštní, že provedl Lokimu to, co provedl a přitom...”

“Se na něj nedokážeš zlobit a přijde ti jako fajn chlap?” Ozval se Marc. Mathias přikývl. “Mně taky.”

Loki k nim přešel. Byl vznešený, nádherný, hřejivý. Jemně se uklonil.

“Děkuju.” Muži zrozpačitěli. Uvědomili si to a zrozpačitěli ještě víc.

“Nám ne... to našemu milovanému vůdci.” Usmál se Dexter. Mladý bůh se pousmál a otočil hlavu k němu.

“Musím jít... probrat svůj chrám a zbavit vaše království té špíny.” Gavin beze slov přikývl.

“Nemělo by to trvat dlouho.” Zadíval se mu do očí.

“Dobře.” Odpověděl muž jednoduše. Mladík se zamračil.

“Měj se.” Otočil se a šel ke svým. Gavinovo společníci se na něj nejistě podívali.

“Nedomluvíš se s ním, kde...” Sledoval Marc zmateně jeho pobavený úsměv. Když se Loki otočil a zlověstně kráčel zpět, ustoupili. Gavin se usmál.

“Co si o sobě zatraceně myslíš?! Pokoušíš svoje štěstí, člověče.” Princ se pousmál.

“Počkám v ohnivém chrámu.” Vztáhl ruku a pohladil ho po tváři. Loki ji prudce odstrčil.

“Jestli tě tam najdu, podpálím tě.”

“Pokud to bude samou láskou, je to v pořádku. Můj bože, Loki, děláš si to sám.” Vzal ho do náruče, když jeho oči vzplály snad ještě silnějším plamenem.

“Už jsem ti to říkal, nemůžu si pak pomoct.” Položil mu ruku na tvář a sklonil se ke rtům. Mladík s bručením přijal jeho.

 

Zemí se prohnala bouře – silná, ničivá bouře. Přírody a obyvatelstva království se ale nedotkla. Náhražky bohů a jejich kněží až moc pozdě pochopili, kdo proti nim stojí. Jejich stvořitelé je bez milosti připravili o magickou moc, bohatství a vládu. V nejsilnější dny bojů dorazil Gavin k ohnivým horám. Se svými společníky nevěřícně sledoval pohoří bez jediné známky sněhu. Čím blíž chrámu byli, tím teplejší se jim okolí zdálo. Samotný chrám byl zaklet letním kouzlem.

“Neuvěřitelný.” Rozhlížel se Marc a svlékal si svůj kabát.

“Vítejte.” Ozval se vedle nich příjemný ženský hlas. Podívali se jeho směrem. Mladá rudovlasá dívka se usmála. Měla ženskou podobu Lokiho oblečení – jen sukni kratší. Nebyli si úplně jistí, ale u ní pravděpodobně Loki tehdy stál. Prohlíželi si malou krásku a zapomněli pozdravit. Gavin se vzpamatoval.

“Hmmm... díky. Přišli jsme... Sethlans tu asi ještě není.” Nechápal proč použil jméno, které se k mladíkovi tolik nehodilo. Zakroutila hlavou.

“Je mi líto, pokud jste přišli pro požehnání, Lo... náš pán Sethlans není přítomen a abych byla upřímná, nevím, kdy dorazí.” Dodala.

“Pojďte, musíte být unavení po cestě a hladoví... zkusíme s tím něco udělat.” Mávla na mladého muže. Usadila je ve společenské místnosti. Netrvalo dlouho a mladík jim donesl tác s pokrmem. Hlavně na něm bylo ovoce a čerstvý chléb.

“Dobrý den... asi je to trochu skromné. Nejsme si jisti, čím se vlastně v dnešní době...” Znejistěl. Muži se pousmáli. Přístup chrámů dnešní doby se nedal srovnat s jejich. Už jenom to, že je pohostili a jistě jim i nabídnou nocleh, aniž by od nich cokoliv očekávali, bylo neuvěřitelné.

“To bohatě stačí... sednete si k nám?” Oba se usmáli.

“Rádi... jen zavolám ostatní, pokud to nevadí.” Podívala se dívka na Gavina. Přikývl. Usmála se a odešla. Pochvíli přišla s malou skupinou lidí. Nebylo jich víc než deset – i s dívkou a mladíkem. Sesedali si a zvědavě si prohlíželi oblečení mladíků. Dexter se pousmál.

“Ptejte se.” Nadšeně ho poslechli. Vyptávali se na taje moderní doby – na obyvatele, bohy a vše kolem.

“Odkud ale víte o Lokim... totiž Sethlansovi... to se zvěsti o chrámu roznesly tak rychle?” Dexter udiveně zvedl obočí.

“Zapomněl jsem se o tom zmínit? To my jsme ten váš chrám našli.” Kněží nevěřícně rozšířili oči.

“Vy jste...” Otočil mladík hlavu k dívce.

“Dexter, Marc, Mathias a ... Gavin.” Dokonce věděla, kdo je kdo.

“Loki nám říkal, že dorazíte.”

“Hmmm... to trochu popírá jeho prohlášení, že tě podpálí, pokud se tu ukážeš.” Otočil Dexter hlavu ke svému příteli. Ten se zasmál a přikývl.

“Připravili jsme pro vás pokoje a oblečení. Budete chtít...” Omluvili se, že jsou opravdu trochu unaveni po cestě a přikývli. Dovedla je k pokojům. Gavin se rozhlédl po velkém místnosti, její dominantou byla velká dvěma schůdky vyvýšená postel. Sklonil hlavu k dívce. Pousmála se a přikývla.

“Lokiho ložnice... nebudu tě rušit.” Odešla. Odložil tašku a kabát. Rozhlédl se. Součástí pokoje byla velká koupelna a terasa. Když viděl Lokiho vanu, pochopil jeho řeči v hotelu. V rohu místnosti bylo sezení v podobě několika nízkých pohovek s polštáři a v dalším rohu knihovna se stolem. Na samotnou knihovnu chrámu narazili, když hledali pokladnici. I přes velikost postele a vany byl pokoj překvapivě skromně zařízený. Žádný přebytečný přepych. Zaplňovaly ho květiny a světlo. Ze všeho v pokoji vyzařovalo Lokiho hřejivé kouzlo. Pousmál se a sedl si na postel. Jakoby přišel domů. Rozvalil se na posteli

 

Ráno se všichni lehce rozpačitě sešli na snídani. Na sobě měli oblečení podobné kněžím z chrámu. Byli z něho trochu nejistí. Na druhou stranu bylo neuvěřitelně pohodlné a tak nějak se do prostředí víc hodilo.
“Jsem z toho trochu nervózní.” Poškrábal se Marc na holé hrudi.

“Hmmm... mně se to líbí.” Protáhl se Dexter.

“Ty ses vždycky rád předváděl.” Napil se Gavin. Dexter se zasmál.

“Ale něco do sebe to má.” Prohlížel si princ ozdobu na paži a upravil si stejně dlouhou sukni, jakou měl Loki.

Strávili zde několik poklidných dní, během kterých pomáhali kněžím. Zprávy o znovu nalezeném chrámu se roznesly po celé zemi. Postupně přicházelo čím dál víc lidí, aby se přesvětšili, že tu skutečně stojí. Víc než na boha byli zvědavi na jeho domov.

“Hmmm... svět se možná změnil ale lidská povaha zůstává stejná.” Dexter otočil hlavu směrem Rayina pohledu. Zamračil se a sledoval skupinu ve zdobeném oblečení. Vypadalo stejně nadutě jako oni se tvářili.

“To asi ano.” Souhlasil. Pak si všiml mladého páru s dítětem. Muž držel dítě a volnou rukou manželčinu. Oba si prohlíželi malby na stěnách auly chrámu. Z páru vyzařovalo zvláštní hřejivé teplo a klid. Pousmál se.

Postava stojící u vchodu se rozhlédla po sále. Na sobě měla černou dlouhou kápi. Lemy širokých rukávů se dotýkaly konečky prstů. Kapuci měla nasazenou hluboko do obličeje, samotnou kápi rozeplou. Za ní šla drobnější postava ve stejném ale bílém plášti. Podle všeho muž se zastavil pohledem na páru.

“Líbí?” Oba se otočili.

“Je to úchvatné.” Pousmáli se. Holčička v mužovo náruči spala zachumlaná v klubíčku.

“Tak jako prý místní bůh. Slyšeli jsme že, to díky němu...” Řekla dívka opratrně.

“Zmizeli falešní bohové?” Zvedl k nim oči. Oba nejistě přikývli. Mladík se pousmál.

“Možná... přišli jste si pro požehnání?” Otočil hlavu po hluku. Oni sklonili hlavy.

“Vlastně si nemůžeme dovolit. Jen jsme ho chtěli vidět.” Mladý muž sledoval nóbl skupinu. Povzdechl si a otočil hlavu zpět k páru. Usmál se.

“V tom případě pojďte se mnou... musíte být unavení a hladoví. Smím?” Ukázal na holčičku. Otec dítěte znejistěl ještě víc ale opatrně mu ji podal. Holčička se zavrtěla a spala dál. Mladík se na ní s úsměvem zadíval.

“Je to nádherná malá princezna... něco pro ni mám, zapomněla to tu podobná kráska, jako je ona.” Šel do chrámu. Druhá postava za ním. Oba se otočili.

“Tak pojďte.” Usmála se dívka. Zmateně je následovali. Dexter s Ray se zájmem sledovali zahalenou dvojici. Měli jisté tušení, kdo jsou. Když procházeli kolem skupiny, dítě se šokem probralo, když se jedna z žen začala hádat se svým protějškem.

“Promiňte... mohli byste to ztišit? Vzbudili jste tuhle malou vílu.” Sklonil hlavu k dívence, která se tvářila, že co nevidět začně brečet.

“Neboj se... je to v pořádku.” Přizvedl si ji. Dítě se uklidnilo. Něco v jeho očích bylo tak hřejivého tak hýčkajícího. I přes to že to byl naprostý cizinec, usmála se.

“Co je nám do toho, ty malej... budu si dělat, co chci a kde chci.” Zamračil se muž.

“To je moc nepěknej zlozvyk.” Vztyčil se za skupinou Dexter.

“Co je to ksakru za místo, žádnej bůh tu není, k jídlu jsme dostali to samý co ta lůza kolem a ještě si na nás budou vyskakovat nějaký... nějaký...” Vyprskl muž.

“Pokud se vám to nelíbí, můžete odejít.”

“Ty... přinesli jsme hotový bohatství, abychom si zaplatily požehnání. Jsem si jistej, že až se tu ukáže Sethlans, srovná tu tvoji drzou pusu.” Loki se pobaveně pousmál a zvedl oči k Dexterovi. Ten se spokojeně usmál. Jeho tušení bylo správné.

“Hmm... aby spíš nesrovnal tu tvou.” Mužův obličej vztáhl vztek – tak jako jeho společníků.

“Ty.. ty... toho budeš litovat. Zničím tě.” Dexter se zasmál.

“To si snad děláš...” Zakroutil hlavou.

“Pane, myslím, že byses měl uklidnit, omluvit a raději odejít. Můj společník bývá občas docela výbušný.” Řekla pobaveným hlasem dívka v bílé kápi.

“Uklidnit?! Nehodlám se uklidnit ba naopak toho budete litovat... všichni!” Loki pokrčil rameny.

“Budiž... nashle.” Šel dál. Muž ho vztekle chytl za paži. Byl to tak prudký výpad, že mladý bůh upustil holčičku. Naštěstí dopadla na zadek. Šokována situací se zapomněla rozbrečet bolestí.

Návštěvníci chrámu, poslouchající hádku sebou cukli, když ze země vytryskly sloupy ohně.

“Dej tu pracku pryč!” Zahřměl hlas rohatého démona. Loki k nim zvedl ruku aby se uklidnili a stáhli. Zavrčeli ale udělali tak. Zvedl oči k muži.

“Měl bys ho poslechnout. Má přítelkyně má pravdu. Občas trochu vybouchnu.” Zažhnuly jeho oči. Muž znejistěl a pustil ho.

“Měli byste odejít. Pokud si to ještě nepochopil... mé jméno je Sethlans.” Stáhl si kapucu. Jeho vlasy na malý okamžik zahořely.

“Přeji pěkný den.” Otočil se k holčičce a sklonil se k ní.

“V pořádku?” Přikývla a zvedla k němu ruce. Pousmál se a zvedl ji.

“Si bůh?” Chytla se ho kolem krku. Přikývl. “Ukaš ňáké kouzo.”

“Mary!” Zhrozila se její matka. Holčičce se rozzářil obličej nadšením, když Lokiho vlasy opět zahořely. Vztáhla ruku, zaváhala a otočila hlavu k němu. Přikývl. Usmála se a zabořila do nich své drobné prsty.

“Úžasný.” Prodírala se v rudé zaplavě. “Jiný kouzo.” Poručila si. Bůh ohně se rozesmál a okolí uvolněně s ním. Přece jen byl to bůh a zničeho nic se objevil mezi nimi a k tomu se nechoval jako bozi, na které byli zvyklí. Byli dost rozpačití z nejistoty jak se chovat v přitomnosti takového boha.

“Hmmm.... co tohle?” Holčička se otočila. Ze zemně vyšlehlo několik plamenů. K úžasu všech vytvořily ohnivou květinu. Mary nadšením zavýskala.

“Tak?” Usmál se.

“Stjom uděj stjom.” Oheň se pohl. I dospělí kolem s dětským nadšením sledovali, jak se plamen přetváří.

“A... a teď djáčka.” Tvor vylétl vysoko ke stropu. Všichni se přikrčili, když jim proletl nad hlavami. Když se k němu přidala vodní kopie, mezi lidmi to zašumělo. Niniel se pousmála. Dlouho si oba hráli a bavili holčičku i návštěvníky chrámu. Gavin opírající se u vchodu do trůního sálu s úsměvem sledoval Lokiho. Mladík zrovna vytvořil krásného ohnivého ptáka. Výraz jeho tváře s přehledem konkuroval výrazu holčičky. Působil jako malý chlapec zajatý ve svých hrách.

“Musí... musí mít dejší ocas.” Ukazovala Mary na vodního vlka, který se kolem nich proháněl s ohnivým. Loki je sledoval očima. Když probíhali kolem Gavina, jeho pohled se zastavil na muži. Jeho srdce se zachvělo. Jakoby tam postával jeden z bohů. Jeho ležerní přesto hrdý sebevědomý postoj, jeho pohled i oblečení. Ne, ten muž nezapře krev mocných vznešených králů ze starých dob.

Nechápal, že si toho nevšiml dřív. Že jeho budoucí milenec je princ, mu řekl Sil. Vlastně to bylo nedopatřením, když prohlásil něco ve smyslu, že Gavinův bratr se snad o zbytek postará.

´Budoucí milenec.´ Pomyslel si a hleděl mu do očí. Pousmál se a přešel k němu. Holčička v jeho náruči se zachychotala a mezi návštěvníky to už po několikáté zašumělo, když mu Gavin položil ruku na tvář a políbil ho. ´Životní partner.´ Přijal mladík jeho náruč a přitulil se.