kapitola II.

 

Dion se probral, ospale zvedl hlavu a zadíval se na Shaudoka. Spal. Motýl se pousmál a znovu se k němu přitulil. Poslechl si celý Shaudokův příběh o hrdiném mravenci, který dopomohl k založení vesnice. A pak s klidnou tváří – spokojeně usnul.

Opřel se o ruku a zadíval se na spícího. ´Jsou všichni mravenci tak stateční a... přitažlivý?´ Prohlížel si muže. Vztáhl ruku a přejel po celé délce nosu až ke rtům.

Obvykle neztrácel čas. Když se mu někdo líbil - přitahoval ho tak jako Shaudok, neváhal a svedl ho. Většina mu podlehla. Všichni mu podlehli. Ale s ním to bylo jiné. A ne jen protože, Shaudok v něm neviděl víc než jen přítele. No, možná ho to, že na něj jeho kouzlo nepůsobí, trochu rozčilovalo. Toužil narušit tu auru dokonalosti, sebekontroly a rozvahy.

Shaudok se hodil do role strážce – velitele strážců. Dokázal si udržet chladnou hlavu tam, kde ostatní ne. Měl všechny přednosti vůdce. Kdyby odešel do některého z měst, jistě by si brzy získal vysoké postavení, on měl ale rád vesnici a její obyvatele.

Dion už tolikrát viděl v jeho očích oheň a sílu, které muž tak neuvěřitelně úspěšně krotil svým klidem. Vlastně nekrotil – dokonale je ovládal. Pustil ze řetězu, jen když bylo potřeba. Dion toužil potom vypustit tohle ohnivé sexy zvíře. Vidět ho v zápalu boje, v zápalu vášně. Taky by možná stačilo vidět ho nejistého – rozpačitého? ´Nebo mu alespoň rozdrbat vlasy.´ Pomyslel si zničeně. Shaudok nosil své delší vlasy stažené silnou látkovou čelenkou. Vždy dokonale upravený a čistý. To Diona rozčilovalo také – občas měl nutkání plácnout mu něco do obličeje.

´Můj bože, co mě na něm vlastně nerozčiluje?´ Naklonil se k němu. Ve stejnou chvíli otevřel Shaudok oči. Dion se odtáhl. Muž si promnul obličej a rozhlédl se. Zastavil se pohledem na motýlovi. Zachraptěl dobré ráno a chtěl vstát.

“Počkej.” Zasedl ho Dion a přimáčkl k posteli. Shaudok, překvapený útokem, se zapomněl bránit.

“Musíme si promluvit.” Pokračoval motýl.

“Nechceš vidět moje křídla?” Napadlo ho. Muž udiveně zvedl obočí. Přes Dionovo snahu si sedl.

“Cože? Nevím o co ti jde, ale na tohle nemáme čas... musíme vyrazit.” Chytl ho za boky a posadil na postel. Dion se zamračil.

“K sakru já taky nevím, o co mi přesně jde. Vím jen, že mě neuvěřitelně vytáčíš. Všechno, co děláš, říkáš. Co se tě nějak týká.” Shaudok se překvapeně otočil.

“Kdybych potkal někoho, kdo mi přijde jen z poloviny tak sexy jako ty, bez váhání ho dotáhnu do postele. Ale ty...” Vztáhl ruce k jeho obličeji. Křečovitě je sevřel.

“Bože, já bych ti tak rád něco... proč nejsi jako ostatní?” Muž zopakoval poslední slovo.

“Musel sis všimnout, že tam kam přijdu, mám docela dost obdivovatelů.”

“No ano, ale...” Nechápal Shaudok.

“Proč k nim nepatříš?” Přerušil ho motýl. Muž na něj neschopen slova hleděl.

“Nikdy se mě sám od sebe nedotkneš. Držíš si odstup. Nechodíš do mého baru a... skoro to vypadá, jak kdybys...” Zmlkl Dion a zmateně zamrkal. Shaudok ho držel v naruči a vášnivě líbal. Motýl se zachvěl a přitiskl k němu. Muž se odklonil a opřel se čelem o jeho, Dion zalapal po dechu.

“Špatně to chápeš, Dione. Já jsem první v tom zástupu. Působíš na mě stejně jako na ně. Možná silněji.” Zamračil se a odklonil.

“Ale já tomu narozdíl od nich nechci podlehnout. Proto si držím odstup, jak říkáš.” Odstrčil ho od sebe. Motýl nechápavě zakroutil hlavou.

“Snad to utišilo tvé rozhořčení a můžeš se v klidu vrátit ke svým věrným obdivovatelům... teď vážně musíme jít.” Sáhl po svém oblečení. Dionův výraz se neměnil.

“Ale... ale já tomu nerozumím, proč když... přece...” Snažil se pochopit mužovo slova a pohnutky.

“Protože tě miluju.” Dion zbledl, slyšel bít své vlastní srdce a cítil jeho tepot ve spáncích. Nikdy neměl takové sucho v krku a tolik zmatených myšlenek. Nahmatal postel za sebou a sedl si. Shaudok si dopnul kalhoty a otočil se. Trpce se usmál, když si všiml jeho výrazu.

“Jdu vzbudit Thaneho.” Šel pryč. Dion se za ním překvapeně zadíval. Rychle si oblékl kalhoty a košili.

“Ale... ale proč jsi mi to nikdy...” Doběhl muže.

“Raději zůstanu přítelem, než přiležitostním milencem.” Otevřel Shaudok dveře. Překvapeně se zadíval na pár. Dion také.

Shahai spal na boku. Thane za ním – držel ho v naruči, paži pod jeho hlavou. Oba vypadali spokojeně.

“Je... je v pořádku? Shahaii.” Dotkl se Dion motýla. Ten sebou cukl a probral se. Všiml si dvou a zrůžověl.

“D-dobré ráno.” Pavouk se probral. Promnul si oči.

“Obleč se, vyrazíme.” Shaudok s Dionem udiveně zvedli obočí.

“Nechceš ho vzít...” Zakroutil mravenec hlavou.

“Chci ho mít na očích, chtěl původně jeho. Nenechám ho tu bez ochrany.”

“Bude tu dost mých...”

“Jak jsem řekl, nenechám ho tu bez ochrany.” Přerušil pavouk Shaudoka a oblékl si košili. Muž přikývl a odešel pro své muže. Dion se za ním nejistě zadíval. Otočil hlavu k Shahaiovi, který si stoupl k Thanemu.

“Dobré ráno.” Pozdravil motýl trochu rozpačitě. On k němu sklonil hlavu. Pousmál se a položil mu dlaň na tvář.

“I tobě.” Políbil ho něžně. Shahai se uvolněně usmál a objal ho kolem krku. Dion se na ně zamyšleně zadíval. Sklonil hlavu a přemýšlel nad Shaudokem.

 

Pavouk se konečně nohama dotkl pevné země. Sklonil hlavu k motýlovi, kterého držel. Vystrašeně se k němu tiskl.

“Myslel jsem, že jsi šel pro motýla ne... můru.” Ozvalo se ze tmy. Styx vyděšeně otočil hlavu po hlase. Zadíval se na hnědovlasého muže. Byl štíhlé pevné postavy, menší než druhý muž.

“Cos přines ty? Nechceš, zbyde víc.” Postavil pavouk motýla.

“To já samozřejmě nepohrdnu.” Vystoupil ze tmy bělovlasý muž. Styxův dech se zachvěl a on zacouval. Vrazil do muže, stojícího za ním.

“Jsou všechny můry takhle rozkošný? Podívejte na ten jeho něžněj ksichtík.” Ozval se třetí hlas – tentokrát patřil černovlasému muži, ve vlasech měl pár bílých pramenů.

´Kolik jich tu ještě je?´ Snažil se Styx splynout s mužem za sebou. Netušil proč, v porovnání s ostatními mu nepřipadal tak děsivý. Možná protože něčím připomínal Thaneho.

“Jsem trochu unavený, půjdu si lehnout... bavte se.” Odstrčil Styxe z cesty a šel pryč. Můra se vyděšeně rozhlédla po pavoucích. Umře.

“Vy... vy odporný zbabělý zrůdy! Kolik vás musí bejt, abyste si troufli na jednu můru.” Chvěl se jeho hlas. Pavouci se pobaveně usmáli.

“Jestli máš problémy s převahou, klidně tě zabiju sám.” Vykročil bělovlasý. Styx před ním couval, až stoupl do prázdna. Zavrávoral a spadl na kolena. Za ním byl konec skály, na které stáli. Rychle zvedl oči k pavoukovi, který ho chytl za ruku.

“To by byla škoda.” Usmál se a silou ho postavil.

“To by vážně byla.” Chytl ho někdo za zápěstí a stlačil. On upustil mladíka. Všichni tři pavouci uskočili.

“Co to... co to děláš, Shio?” Zasyčel bělovlasý. Styx si všiml strachu v jeho očích.

“Rozmyslel jsem si to, má kuráž... nechám si ho.” Postavil motýla a vedl pryč.

Motýl nejistě následoval pavouka tmou skalní jeskyně. Nic neviděl, ale cítil, že klesají, tak jako navazující chodby – musela to být síť jeskyní.

Cukl sebou, když se najednou zastavil a pustil ho. Uvědomil si, že kdyby ho tu nechal, nikdy by sám nedokázal najít cestu ven. Uvolněně sledoval plamen svícnu. Pavouk rozsvítil několik dalších – dokonale prosvětlily jeskyni.

Styx se překvapeně rozhlédl – byla zabydlená a její majitel měl rozhodně vkus. Také byla dost prostorná a součástí bylo podzemní jezírko. Zvedl hlavu – ve stropě bylo několik otvorů. Mohl skrz ně vidět noční oblohu.

“Líbí?” Motýl sebou cukl a rychle se otočil. Nejistě se zadíval do krásných očích. Pavouk se pousmál.

“Motýl hrdina, to se jen tak nevidí.” Dotkl se ho pod bradou a přizvedl obličej ke svému. ´Měl pravdu.´ Prohlížel si půvabnou tvář.

“Jak se jmenuješ?” Chtěl vědět.

“Jsem... jsem Styx.” ´Proč jen stojím a okouzleně čekám, co se mnou udělá? Okouzleně?´ Uvědomil si. Opravdu. Cítil se jakoby ho pavouk očaroval.

“Já jsem Shia Araneus.” Pustil ho a šel k velké posteli. Styx se za ním nejistě otočil. ´Jde spát? Co mám dělat...´ Vytratily se myšlenky, když si pavouk svlékl vestičku a odhalil tak velký kříž na svých zádech. Převažovala v něm bílá – vystínovaný byl šedivou a místy hnědou.

Muž se zul a lehl si aniž by si motýla dál všímal. Styx se rozhlédl. Jiná postel v pavoukovo příbytku nebyla. Zhluboka se nadechl a přešel k němu. Zadíval se na spícího. Ležel na zádech, jednu ruku za hlavou – druhou položenou na břiše. Skoro jakoby úmyslně dával na obdiv svou dokonalou pevnou postavu.

Motýl si opatrně sedl. Otočil se k pavoukovi. Spal dál. Očividně se jím necítil nijak ohrožený. ´Ten... klidně bych ho mohl... co Styxi? Co bys mu asi tak mohl udělat?´ Pomyslel si zničeně. Prkeně ležel a hleděl do stropu.

“Hmm... ty nezhasínáš, když jdeš spát?” Ozval se Shia rozespale a lehl si na bok. Motýl vytřeštil oči a bleskově si sedl. ´Je vzhůru.´ Bušilo srdce, jakoby se chtělo dostat z prsou ven.

“O-omlouvám se.” Vstal a šel pozhasínat světla. Dokonale rozhozený situací zhasl i poslední z nich. ´No, tak to se ti povedlo.´ Rozhlédl se po tmě kolem. Skoro umřel šokem, když ho někdo chytl a zvedl do náruče.

“Neuvěřitelný... očividně máš víc štěstí, než rozumu.” Bavil se pavouk. Styx začal protestovat v obraně. Muž ho položil do postele. Lehl si k němu.

“Dobře. Chápu, že jsi trochu mimo tak už mlč a spi.” Řekl Shia překvapivě jemně a klidně. Dokonale motýla umlčel. Nohou si zul boty a zachumlal se pod měkkou přikrývku aniž by se svlékal. Pavouk se na něj zadíval. ´Tohle bude ještě zajímavý.´ Usmál se a zavřel oči.

 

Ráno se motýl probral. Zachvěl se chladem a zachumlal se pod přikrývku. Vdechl její vůni. ´Ta vůně...´ Vzpomněl si a šokem si sedl. Rozhlédl se. ´Nebyl to sen?´ Hledal očima pavouka. Očividně byl ale sám. Opět se zatřásl zimou. ´Bože, je tu zima´. Vstal a zabalil se do deky. Přešel k východu a odhrnul mohutný závěs. Celý se rozstřásl. ´Proč je tu všude taková zima?´ Zadíval se na jezírko. Jeden z otvorů ve skále ho prosvěcoval, vypadalo nádherně. Průzračná voda do něj přitékala a odtékala tenkým pramenem.

Motýl k němu přešel a odměřeně strčil ruku do vody. Udiveně zvedl obočí. Usmál se.

 

Shia odstrčil závěs a rozhlédl se po prázdné jeskyni. Zamračil se a chtěl odejít. Zaslechl šplouchnutí. S úsměvem se zadíval na motýla, který se vynořil z pod hladiny a ulízl si vlasy.

“Zabydlel ses.” Styx sebou cukl a rychle k němu otočil hlavu. Trochu se uvolnil, když si všiml, že se nemračí.

“Je teplá.” Utřel si obličej. Pavouk se pousmál.

“Kouzlo.” Motýl se na něj zamračil a vyvolal další pobavený úsměv.

“Přinesl jsem ti nějáké ovoce a vodu z pramene.” Překvapil ho muž a odložil kožený vak. Jemně zrůžověl a nevěděl, co říct. Zaskočeně vstal a snažil se vyždímat vodu z vlasů. Shia udiveně zvedl obočí a sledoval jeho záda.

“Jsi... Smrtihlav.” Vydechl. Motýl sebou cukl a otočil se.

“Já... já se moc omlouvám. Vím, že je to asi to nejošklivější, co jsi kdy... “ Vykoktal omluvně. Muž se na něj zadíval. Mladík se třásl zimou nebo možná strachem. V očích měl směs strachu, bolesti a odporu k sobě samému. Musel si tolik vytrpět. Můry mají mezi motýli nejnižší postavení – obzvlášť Smrtihlavi. Nejvíc asi protože se jich ostatní bojí a také protože jich je skutečně málo. Jsou bráni za odpornou ojedinělost přírody. Motýl se symbolem smrti na zádech.

Jednou už Smrtihlava potkal, nijak zvlášť na něj nezapůsobil. I krev chutnala stejně jako ostatních. Ale motýl, třesoucí se v jezírku, ho něčím zaujal a jeho označení mu připadalo krásné. Krásné na jeho bělostném štíhlém těle.

Pavouk zvedl osušku a roztáhl ji. Styx přizvedl obočí a pomalu vylezl z jezírka. Nechal se zabalit do látky.

“Otoč se.” Motýl bolestně přivřel oči ale udělal tak. Shia stáhl lem osušky a odhalil bílou smrtku – byla černo-šedivě stínovaná. Odhrnul vlasy a prohlížel si dokonalou malbu – skoro jakoby ji stvořil umělec. Motýl nejistě stál a držel látku. Uvědomil si, že pláče. Zachvěl se, když ucítil dotek prstů. Obkreslovaly tvar lebky.

“Je uchvatná.” Styx překvapeně otevřel oči.

“Nikdy jsem neviděl něco tak... roztáhni křídla.” Poručil. Můra sklonila hlavu a roztáhla velká sametová křídla. Základní byla temně černá – místy přecházela v šedivou, menší pak zbarvená do hněda.

Pavouk se zlehka dotkl jemného povrchu. Pousmál se a odstoupil. Myslel si o něm, že je křehký jako ostatní motýli. Spletl se. Je mnohem silnější než motýli, které dosud poznal. Musel být - ve společnosti, která ho nepovažovala za svého. Přesto dokázal být tak rozkošný a teď ho viděl krásného a sexy. První motýl, kterého chtěl ochutnat jinak než jako desert.

Ve skutečnosti motýly nemohl vystát. Neměl rád ty jejich laciné barvy, kvůli kterým se všichni rozplývali. Shahai byl první, který ho zaujal – měl v sobě něco čistého a laskavého. Byl jako pohlazení. Když pro něj v noci šel, chtěl prostě jen zjistit, co je to něco. Přesto skončil s ním. Zvedl oči k Styxovi. Uvědomil si vzlyky.

“Musí ti být zima.” Motýla zahřál jeho měkký šepot na uchu. Stáhl křídla a zabalil se do látky. Otočil se a snažil se zastavit slzy a záchvěvy těla.

“Mrzí mě, že jsem tě zklamal.” Pavouk udiveně zvedl obočí.

“Mrzí?” Zeptal se.

“Zachránil jsi mě před těma třema a necháš mě tady bydlet. Dokonce jsi mi přinesl... a já tě takhle zklamu.” Utíral si slzy. Shia zničeně zakroutil hlavou a přizvedl obličej ke svému. Pomohl mu otřít slzy.

“Uvědomuješ si, co říkáš?” Bavil se. Styx se snažil vybavit, co přesně říkal. Zarazil se a sklonil hlavu.

“Co to povídám? Proč by mi mělo vadit, že zrovna tobě připadám odporný? Odvlekl jsi mě sem a....” Nechápal své chování. Zachvěl se. Pavouk se pousmál a přítahl si ho. Motýl zmateně zamrkal a znovu se zachvěl. Tentokrát ale kvůli teplu vycházejícímu z mužovo těla. ´Teplo.´ Nedokázal jinak než se přitulit.

“Lepší?” Držel ho pavouk pevně – líbilo se mu to víc, než by čekal. Motýl přikývl a zavřel oči.

“Nemyslím, že jsi odporný. Ve skutečnosti jsi asi to nejkouzelnější, co jsem kdy viděl.” Styx byl rád, že má obličej schovaný v pevném hrudníku. Musel být rudší než Shaudokovo vlasy. Nedalo mu to a odklonil se, aby viděl, jak se muž tváří. Zadívali se do očí. ´Proč tu vlastně jsem?´ Chtěl se zeptat, ale přerušil ho příchozí pavouk.

Shia k němu otočil hlavu. Výraz zchladl. Opět byl lovcem z dnešní noci. ´Choval se tak... že jsem úplně zapomněl... vždyť to z něho křičí, jak jsem mohl...´ Přemýšlel Styx. Pavouk ho pustil a zakryl svým tělem, když si všiml, jak si druh motýla prohlíží.

“Víš, že nemám rád, když sem lezete.” Zamračil se. Druhý pavouk se ošil a zklopil oči.

“Já vím, já vím. Jen jsem ti chtěl říct, že vyrážíme na lov. Zachvíli bude tma.” ´Tma?´ Nechápal Styx. Spal tak dlouho?

“Fajn. Vypadni.” Bělovlasý pavouk se nesouhlasně zamračil ale šel pryč. Motýl si uvolněně oddechl. Věděl, že Shia je mnohem nebezpečnější pavouk než ty tři, ale neměl z něho husí kůži a panickou hrůzu. Nepřipadal mu odporný. Vážně se v mnoha věcech podobal Thanemu. I když Thane byl ještě nebezpečnější pavouk než on. Pro ostatní. On se s ním cítil v naprostém bezpečí a věděl, že Shahai také. ´Shahai.´ Vzpomněl si. Je zamilovaný do Thaneho i přesto, že je to nebezpečný pavouk. Je možné, že on by cítil to samé? Zvedl oči k Shie. Cukl sebou. Muž se očividně bavil jeho měnícími se výrazy.

“Měl bysis zalíst do postele, ať se zahřeješ.” Sledoval, jak motýl čím dál víc rudne. On jen přikývl a zachumlal se do přikrývek.

 

V noci se probral. Sedl si a zamžoural ve slabém světle. ´Je zpátky.´ Vstal a zabalený v dece přešel k jezírku. Pavouk seděl a rukama se opíral za sebou. Hlavu měl zakloněnou – oči zavřené. Vypadal uvolněně a klidně.

Styx shlédl očima štíhlou postavu – přes paže k pevnému hrudníku a břichu, které se ztrácelo pod vodou. Pomalu. Nechvátal a užíval si každý centimetr opalené kůže. Neodokázal se odhodlat, aby sjel ještě níž. Vrátil se pohledem k mužovo obličeji a prohlížel si rysy. Dech pomalu těžkl a okolí se oteplilo. Sklouzl k mužovo rtům. Byly mírně pootevřené. ´Jaké by asi bylo...´ Dřepl si a naprosto očarovaný mužovo kouzlem se k němu sklonil. Cukl sebou, když ho pavouk chytl za paži. Ještě zachytil karamelový pohled a pak s vyjeknutím zapadl do vody. Vynořil se a vykašlával vodu.

“C-co to...” Odhrnul si vlasy z očí a snažil se utřít obličej. Pavouk se pousmál.

“Takhle to bude pohodlnější.” Řekl měkce a rozběsnil Styxovo bušící srdce. Motýl si uvědomil, že mu sedí v klíně.

“Nerozumím.” Zalhal nepřesvědčivě. Shia se trpělivě usmál.

“Jsi vzrušený.”

“To... ne-nejsem, proč bych... proč bych měl být...” Měl pocit, že se rozpláče.

“Nejsi?” Neměnil muž svůj výraz. Motýl se mu bezradně zadíval do očí.

“Já... se hrozně stydím.” Přiznal se a položil mu paže a čelo na ramena. Shia se usmál a objal ho.

“Nemusíš.” Zašeptal.

“No... ale asi si dokážeš představit příjemnější věci než se vzbudit s uslintanou můrou nad sebou.” Zabručel. Shia se rozesmál a Styx se přestal cítit tak hloupě.

“Ve skutečnosti vlastně ani moc ne.” Motýl se překvapeně odtáhl a zadíval se mu do očí.

“Vážně sis nevšiml?” Styx na něj nechápavě hleděl. Vytřeštil oči a sklonil hlavu.

“Ty jsi...” Zrudl snad ještě víc. Shia se usmál a položil mu ruku na tvář.

“Jistěže jsem... to ten tvůj zkoumavej pohled.” Myslel si, že víc zrudnout už nemůže, spletl se.

“Ty! Myslel jsem, že spíš.” Praštil ho jemně. Vyčítavý výraz. Pavouk se zasmál a chytl ruku.

“A proto je to v pořádku?” Bavil se. Očaroval motýla laskavým úsměvem a naklonil se k němu. Styxův dech se zachvěl. Jejich rty se téměř setkaly. Shia ho prsty pohladil po tváři a ještě pevněji spoutal svým pohledem. Konečně ho políbil. Něžně se vpíjel a užíval si měkkost motýlovo rtů. Byly tak sladké a hebké. Usmál se a ponořil se hlouběji. Sáhl ke knoflíkům vypůjčené košile. Mladík se odklonil a rozechvěle se mu zadíval do očí.

“To je v pořádku, neboj se. “ Stáhl mu mokrý oděv z ramen a jedno políbil. Motýl vyprostil paže z rukávů a znovu muže objal.

“Já se nebojím.” Překvapil sám sebe. Shia se usmál a přejel mu rty po krku.

“Dobře.” Posadil si ho blíž k sobě a opět ochutnal. Styx se k němu přitiskl. V žilách se mu rozlévala horkost a touha. Spalovaly ho zevnitř a nedovolily stáhnout se zpět. Tak jako mužovo velké horké ruce a rty. Zadržel dech, když ucítil dlaň kolem svého penisu. Něžně ho stiskla a pak se pohla. Mučivě pomalu. Netrvalo dlouho  a vyšel jí vstříc. Znovu a znovu.

“Klekni si.” Odtáhl ho pavouk. Trochu nejistě poslechl.

“Sh-Shio.” Vydechl hlasitě, když ho vzal do úst. Opřel se o ruce a rozechvěle přijímal sladká muka. Cítil oheň v obličeji a hrudníku. Uvědomil si pohyb svých vlastních boků proti horkým rtům a... prstům? Vyvrcholil. Zděšeně sklonil hlavu k Shie.

“Já... já se moc oml...” Ztratil se hlas ve vzdechu. Prsty se opět pohly. Svezl se do vody a opřel se muži o ramena. Pomalu přejel rukou po jeho hrudníku. Sklouzl až k břichu. Odhodlal se a sjel níž. Ve skutečnosti se ho toužil dotknout tak jak se dotýkal on.

Shia něco zabručel. Mladík přejel prsty po celé jeho délce a pak ho objal dlaní. Pomalu pohl rukou. Slyšel, jak se muž zhluboka nadechl. Líbily se mu jeho reakce, ale zdá se mu to nebo je ještě větší než byl?

Muž se zavřenýma očima přijímal nezkušenou ale úžasně něžnou a horkou péči. Styx ho něžně políbil. Zadívali se do očí. Všiml si strachu v nich. Strachu ale zároveň touhy, něhy a zvědavosti. Mírně se zamračil.

“To stačí...” Přitáhl si rty.

“Už nezvládnu dýl čekat.” Rozechvěl mladíkovo srdce svým šepotem. On ani trochu netušil, co se vlastně děje. Pevně sevřel dlaně a zamračil se. Shia ho držel kolem pasu a zhluboka oddechoval do krku. Takhle dobře se dlouho necítil.

“Jsi v pořádku?” Styx otevřel oči. Jeho hlas. Chvěje se a srdce... vnímal silný zrychlený tlukot. Uvědomil si, že leží na zádech. V posteli a křečovitě svírá látku pod sebou.

“Jsme... jak jsme se...” Uvolnil prsty a pomalu položil paže kolem jeho ramen.

“Je to pro tebe pohodlnější nebo ne?” Sklonil se ke rtům.

“Ne-nevím... asi ano.” Připustil mezi polibky. Vytřeštil oči.

“P-počkej... nejsem si jistý jestli... Shio.” Vydechl a pevně se ho chytl kolem krku.

Pavouk se usmál a prohloubil jejich polibek - tak jako jejich milování. Cítil, že se s každým dalším a dalším pohybem dostává hlouběji. Zároveň si s každým dalším přírazem víc a víc uvědomoval, jak moc se mu líbí držet ho v náruči. Už jen dotýkat se - líbat hebkou kůži, měkké rty bylo jako sen. Cítit ho kolem sebe bylo jako sladká výhra, po které srdce a tělo vždy toužilo. Aniž by o tom věděl.

Motýl slyšel sám sebe šeptat mužovo jméno. Stále dokola. Jakoby ho uctíval. Netušil, že má v sobě tolik touhy. Tolik vášně. Dokáže cítit něco tak intenzivního a spalujícího. Netoužil po ničem jiném než se tomu oddat. Oddat se muži, který ho držel v náruči a vyvolal všechny ty emoce a pocity.

Shia ho stiskl a naposledy přirazil. Jeho sladká výhra. Horká, měkká, něžná, sladká výhra. Nejradši by ho objal a umačkal, jak moc se teď cítil spokojený. Příjemně unavený a klidný. Úplně se zapomněl. Zapomněl na potřeby toho druhého a vnímal jen svoje uspokojení. Zamračil se. S někým kdo byl poprvé s mužem.

Pomalu se opřel o lokty a odtáhl. Styx se zvedl s ním. Křečovitě se ho držel kolem krku a tiskl se k němu. Shia si uvědomil vlhkost na svém břiše. Uvolněně se pousmál a opatrně si lehl na bok – s motýlem v náruči. Přizvedl ho a z pod jejich těl vytáhl přikrývku. Důkladně ho do ní zabalil.

“Spi sladce.” Políbil ho do vlasů. Styx jen něco nesrozumitelného zabručel.