kapitola II.

 

“Neuvěříš, kam se dostal tentokrát.”

“Kam?” Zvedl Chris oči od monitoru.

“Dotkl se hvězd.” Usmál se muž v uniformě.

“Poetický. Tak kam... do Hvězdný věže?” Řekl nevěřícně.

Muž přikývl. Chris se pousmál. ´Proto byl tak zničenej.´

“Vzal nějakou sošku. Prý nemá ani moc velkou hodnotu. Nechápu proč se tak namáhal dostat ji.” Pokrčil Rytíř rameny a šel pryč. Chris sklonil hlavu. ´Proč proboha riskuješ kvůli nějáký bezcenný...´

 

Alice oznámila, že novinu už ví a dál si hrála se svým obědem.

“Nechápu, proč tak riskuje. Kvůli nějaký...” Zamračil se Chris.

“Dobře dřív, ale teď jsem tu přece já.” Alice k němu překvapeně zvedla oči.

“Uvědomuješ si, cos zrovna řek? Teď jsem tu přece já?” Odpověděla tázavému výrazu. Muž na ni nevěřícně hleděl. Zamračil se.

“Začíná mě to moc ovlivňovat. Jsem přece Rytíř, on zloděj. Nevěřím, že by ho někdo jinej dokázal chytit, ale stát se to může. Obzvlášť když dělá takový hlouposti. Já ale nechci, aby ho chytil někdo jinej. Měl bych to být já. Musím to být já. V životě jsem po ničem tak netoužil a teď pochybuju a bojím se toho, že ho chytím.” Připálil si. Alice se na něj zadívala. Položila mu ruku na jeho.

“Co kdyby s tím přestal?” Zeptala se jemně. Zvedl k ní oči.

“Vyžívá se v tom, proč by měl...”

“Možná to nědělá pro zábavu, možná má jiný důvod. Důležitý důvod.” Chris zamyšleně pokýval hlavou a zadíval se z okna na živou ulici.

  

Irvine seděl na gauči a držel Ami v náruči. Tiskla se k němu. Jemně ji hladil po zádech a snažil se chvějící se dívku uklidnit.

“Neboj se Ami, to bude v pořádku. Postarám se o to, ochráním tě.” Šeptal jí do vlasů. Vlastně si nebyl moc jistý, jak jí pomoc. Opět ji dohnala minulost a ona proti ní byla bezbranná. Zamračil se.

 

“Zdravím.” Protáhl se Chris a jako obvykle se rozvalil na svém gauči.

“Já Tebe.”

Chrisovi stačilo pár dalších vět, aby zaznamenal změnu ve Stínově chování.

“Tak nevím, mám snad žárlit?” Zabručel. Irvine sebou cukl.

“Nerozumím.”

"Dneska rozhodně nepatříš jen mně.” Zpěvák se zarazil. Jak mohl poznat... Povzdechl si. Věděl, že Chris je velice tvrdohlavý. Nepřestane se ptát, dokud mu nepoví pravdu. Byl si jistý.

“Moje přítelkyně má problémy.” Chris se zarazil. ´Problémy... problémy, zeptej se na...´

“Přítelkyně?” Nedokázal jinak.

“Ano, známe se dlouho – od dětství, to ona mi pomáhá.”

“Jaké problémy?”

“Našel ji někdo, kdo neměl.”

“Mohl bys být, prosím, trochu konkrétnější?” Řekl víc podrážděně než chtěl a připálil si.

“Její ne zrovna milovaná opatrovnice.”

“Ty tvý vyhýbavý odpovědi mě začínaj vytáčet.”

“Vlastně mě napadlo, že bych Tě mohl požádat o pomoc. Přece jenom patříš do Bratrstva, ale nechci Tě zneužívat. Nechci NÁS zneužívat.” Zvýraznil Irvine slovo. Chris zakroutil hlavou ´Ty hlupáku.´

“Copak ti to nedochází? Poznal jsem, že se něco děje. Chováš se jinak a já tě takového nechci. Což znamená, že ti pomůžu jen ze svých sobeckých důvodů pro nic jiného.”

“Lháři.” Chris se zasmál a pobídl ho.

“Fajn. Celý příběh?”

“Celý příběh.” 

“Jako dítě přežila autohavárii – jediná z rodiny. Bylo jí devět let. Ujala se jí jedna ze sester místní nemocnice, protože si ji zamilovala. Zachovala se přesně, jak říkala závěť. Aminy rodiče byli dost bohatí, proto závěť existovala.” Chris přešel jméno bez poznámek a čekal další zprávu.

“Vážně ji milovala a dala jí vše. Když bylo Ami asi dvanáct, Silvie – její opatrovnice – umřela...” Chris se zamračil a četl dál.

“Ami se ujala její sestra Linda, ta už měla syna Tonnyho a pro Ami začaly ty nejhorší léta jejího života. Sebrali jí vše, odhlásili ze všech kroužků, kterým se věnovala. Přežila to jen díky tomu, že v závěti byly přesné instrukce, jak s penězi zacházet a co by se stalo, kdyby dívka náhodou umřela nebo se jí něco stalo. Také jí museli nechat ve škole.” Chris zakroutil hlavou.

“Bohužel pro ně, účty se měly zmrazit v Aminých osmnácti. Nebylo nic jednodušího – svatba s Tonnym a ještě to pojistili dítětem s Tonnym. Jednoho večera byl vzteklejší než obvykle a ona díky tomu potratila. Došlo jí, že prostě musí pryč, jinak jí zabijou, nějákým zázrakem se jí to povedlo, zařídila si novou identitu a někdy v tu dobu jsem ji potkal já.” Chris se znechuceně zamračil.

“Zařídila novou identitu. To ona je ten tvůj malej počítačovej genius, že?”

“Přesně tak.”

“Jak ji našli?”

“Nevím.” Chris tiše vstřebával informace. Zamračil se.

“Potřebuju... “ Zmlkl a začetl se do Stínovy zprávy.

“Nemůžu dovolit, aby se jim znovu dostala do rukou. Má po těle tolik jizev, tak moc a k tomu on. Vím celý příběh, vyprávěla mi i podrobnosti, ale nikdy ne o něm. Nikdy ne o tom, co jí provedl, prováděl, muselo to být tak hrozné, když o tom stále není schopná mluvit. Prosím, Chrisi. Musíš jí pomoct. Já nevím, čeho bych byl schopen, kdyby mi ji vzali, ale myslím, že všeho a zároveň vím, že bych ničeho nelitoval.” Chris se zachvěl. ´Všeho. Není divu.´ Připálil si.

“Je u tebe?”

“Ano.”

“Je tam v bezbečí?”

“Ano.”

“Fajn, přijeď. Hned!.” Irvine si povzdechl, Chrisův tón byl dokonale nekompromisní.

 

Vešel terasou, jako vždy. Cukl sebou. Chris stál za ním. Chytl ho a otočil k sobě, přitáhl do náruče a pevně objal. Irvine se zachvěl, to přesně potřeboval – jeho objetí, jeho teplo. Jeho náruč.

“Postarám se o to, dobře?” Pohladil ho po vlasech.

“Nemusíš se bát, nic se jí nestane.” Šeptal. Irvine se uvolněně pousmál. Chtěl říct, děkuju. Jak moc to pro něj znamená, jak moc je vděčný. Místo toho se jen svěřil pevné náruči a nechal se hýčkat jejím teplem.

Chris cítil Stínovu uvolněnost. Jak mu vláční v náruči. Odevzdání a důvěru. Projela jím touha. ´Teď není ta správná chvíle.´ Pokáral se, ale neodolal. Zlehka přejel rty po krku. Čekal, že ho odstrčí. Opravdu nebyla ta pravá chvíle, proto ho mužův jemný vzdech překvapil.

Povzbuzen reakcí pokračoval. Tentokrát zůstal rty na hebké kůži mnohem déle. Stín naklonil hlavu na stranu, aby mu usnadnil přístup. Chris se pousmál a lehkými polibky si to namířil k obličeji. Konečně se dostal ke rtům. Vklouzl jazykem mezi ně a rozehrál něžnou hru. Muž ji opětoval.

Chris ho pomalu poslepu zatlačil ke gauči. Položil. Naklonil se nad něj a opět ochutnal. Prsty zajel pod triko a svlékl mu ho. Něžně a pomalu hladil nahou kůži, užíval si její pevnost a horkost. Sklouzl k lemu kalhot. Rozepl a stáhl mu je.

Pohladil lýtko, koleno, vnitřní stranu stehna. Stín jemně zadržel dech, když pokračoval přes slabiny na břicho. Jen lehké pošimrání. Chris se usmál. Zvedl se k obličeji a prsty našel rty. Sklonil se k nim.

Muž mu něco zamumlal do úst, když zajel rukou pod látku trenek. Konečky prstů ho hladil a vnímal každé zachvění a nádech. Sám se mírně zachvěl.

Netrpělivě si rozepl kalhoty a osvobodil své vzrušení. Hlasitě vydechl, překvapen Stínovou horkou rukou. Něžně ho objala a pohla se. Sklonil hlavu a jemně se zamračil.

Ležící se usmál a zvedl se k pevně semknutým rtům. Chris je okamžitě uvolnil. Zlehka pohl boky. Znovu. Ta jeho horká ruka je úžasná, ale... tohle nestačí. Ne dnes. Ne teď. 

“Hrozně tě chci.” Zašeptal bez dechu. Irvine překvapeně otevřel oči. Projelo jím vzrušení ale... Chce... to ne, na to on ještě není připravený. Rozhodně ne.

“Jen mi věř. Ano? Nebudu pokračovat pokud...” Něha mísící se s touhou v Chrisově hlase byla odzbrojující. Irvine se zhluboka nadechl a vztáhl ruku. Prsty zajel do vlasů. Přitáhl si rty. Usmál se a tím dal souhlas. Pak jednoduše nestíhal vnímat, co se děje. Zmateně zamrkal. Nebyl si jistý, zda cítí bolest nebo jen zvláštní tlak. Chris čekal a jemně ho rty hladil po krku. Cítil se nepopsatelně dobře a spokojeně. 

“V pořádku?” Zachraptěl. Irvine otevřel oči. Nebyl si jistý. Měl v sobě takový zmatek - bombu pocitů a emocí. Objal muže nohama a snažil se pod ním uvelebit. Oba se zachvěli. Chris se pousmál a pomalu se pohl. Muž sevřel jeho paže a hlasitě vydechl. Znělo to mírně překvapeně.

"Pěkný?" Přejel rty po jeho. Stín jemně přikývl a zadržel dech. Chris se znovu pohl. Z počátku byly pohyby pomalé a mírné. Něžně a klidně se s ním miloval. Cítil, jak ho svírá, chvěje se pod ním, vzdychá. Nikdy nezažil něco tak intenzivního. Možná to bylo i páskou přes oči. Tělem se rozlévaly vlny pocitů a sbíhaly se ve dvou místech. Ve slabinách a srdci. Ty jemně tepaly a vracely vše zpět.

Sklopil hlavu a zrychlil své tempo. Stín ho pevněji sevřel a objal kolem krku. Přizvedl bradu. Chris ho pod ní políbil a byl si jistý, že boky se pohybují samy od sebe. Rychle a hluboko. Zamračil se a pevně muže stiskl. On jeho. Svaly se napjaly. Zalehl ho a hlasitě oddechoval. Stín s ním.

Zapleteni do sebe se drželi a ani jeden nedokázal toho druhého pustit. Irvine otevřel oči a políbil Chrisovo rameno.

“Jestli čekáš, že tě pustím domu zítra nebo snad teď, měl bys přehodnotit situaci.” Zachraptěl muž. Stín ho pohladil úsměvem a přikývl.

Vysprchovali se a šli si lehnout. Usli v obvyklé pozici na boku. Irvine v Chrisově náruči. Zády k němu.

 

Rytíř se probudil první. Upravil si pásku a pevně objal příjemně vyhřáté tělo před sebou. Prsty ho hladil po nahé hrudi a pažích. Stín se probral.

“Dobré ráno.” Zašeptal Chris a políbil ho na krk. Irvine se usmál a zachumlal se do pevné náruče.

Po dlouhé době se nakonec přinutil vstát. Oblékl se a šel udělat snídani. Během ní poslal zprávu Ami. Vrátil se do ložnice. Chris se rozvaloval na posteli. Irvine se pousmál a sedl si obkročmo na jeho nohy.

“Hmmm... to vypadá zajímavě.” Řekl muž pobaveně a chytl druhého za boky. On se k němu sklonil a políbil ho.

“Snídaně?” Ucítil vůni kávy a pečených toustů. Sedl si. Ocitl se tak pár centimetrů od Stínova obličeje.

“Dobře, mám ohromnej hlad.” 

 

Chris seděl v pohodlném křesle a vyprávěl Amin příběh. Posluchačem mu byl bělovlasý doslova nádherný muž, jemného obličeje a velkých šedivo-zelených očí. Byly hlubší a laskavější než cokoliv, co Chris kdy spatřil. Dlouhé vlasy měl stažené do hustého culíku, kovovými spirálami rozděleného do několika pramenů. Kolem obličeje spuštěné kratší vlasy. Tak jako u Irvina - tvořily hustou patku. Na sobě bílý háv s dlouhými rozšiřujícími se rukávy. Konce byly rudě zdobené, tak jako lemy hávu.

Okolí muže - celá místnost byla nasycená jeho pokorou, něhou a světlem. Jakoby ho stvořily. Zároveň se pohyboval, seděl - cokoliv dělal s vrozenou ladností a lehkostí. Elegancí.

Byl to Strážce. Strážci byli krásné magické bytosti, střežící stará tajemství a moudra. Měli pomáhat lidem a chránit je. Byli vyšších postav než oni a žili déle. Nikdo vlastně netušil o kolik. 

Chris muže miloval a byl mu naprosto oddaný. To kvůli němu vstoupil do Bratrstva. Seymor byl jeho zakladatelem a vůdcem.

“Je dobře, že jsi přišel za mnou.” Usmál se.

“Postarám se o to.” Vstal a přešel k oknu. Zadíval se ven.

"Odkud ji znáš?” Otočil se.

“No... znám ji přes přítele.” Strážce si všiml nejistoty. Laskavě se usmál.

“Chrisi.” Chris ucukl pohledem a povzdechl si.

“Nemůžu ti říct pravdu. Ne jako velitel Rytířů.” Zakroutil hlavou. Seymor k němu přešel a sedl si.

“Pak mi to řekni jako Christopher.” Muž se mu zadíval do očích. Do těch krásných hlubokých očí. Byla v nich moudrost a klid. Vše mu vyprávěl.

“Nemůžu říct, že jsi mě nepřekvapil.” Řekl Strážce lehce pobaveně. Chris se stejným výrazem přikývl.

“Na druhou stranu. Byl jsem si jistý, že se něco děje. Jsi teď tak spokojený a v pohodě." Usmál se.

"Nemusíš se bát. Dělá tě šťastným a to je pro mě podstatnější než cokoliv jiného.” Muž na něj překvapeně hleděl. Chytl ho za ruku. Zašeptal tiché díky a objal ho. Muž se znovu usmál a pohladil ho po zádech.

“Něděkuj. Měl bys jít, čekám Primase. Tedy jestli se s ním nechceš potkat.” Chris se rychle odklonil.

“To oželím.” Seymor se pobaveně pousmál. Chris ho znovu objal. Pak vstal a odešel. Strážce se zadíval do zavřených dveří. Jemně se pousmál a stoupl si zpět k oknu. Zadíval se na město.

 

Ami si šokovaně sedla, se zmateným výrazem zvedla oči k Irvinovi. Přikývl.

“Můj bože.” Rozbrečela se. Laskavě se usmál a klekl si k ní.

“Konečně.” Zašeptala a vrhla se mu do náruče. Držel ji a dal tolik času, kolik bylo třeba. Slz bylo skutečně mnoho.

 

Chris stál na terase a kouřil. Nic neslyšel, ale vycítil někoho za sebou. Sklonil hlavu a pousmál se. Stín ho pevně objal a přitiskl se k širokým zádům. Chris vztáhl ruku a pohladil ho po paži.

“Vlastně bys měl děkovat Seymorovi. Ale určitě by souhlasil,  abych si to vybral za něj.” Irvine se usmál a zakryl mu oči látkou. Otočil muže k sobě a opřel o zábradlí. Spojil jejich rty. Chris se jemně zachvěl a nechal se něžně hýčkat.

 

Ami nejistě hleděla na dívku.

"Ahoj. Slyšela jsem od Chrise... říkala jsem si, že zajdu a trochu to oslavíme. Předpokládám, že Irvine je u Chrise, tak...” Zvedla láhev vína, lupínky a tašku s několika dvd.

“Já... nevím, co říct.” Řekla Ami rozpačitě.

“Zkus to s pojď dál. Jinak se budu cítit trochu divně.” Dívka sebou cukla.

“Pojď dál... a děkuju. Ani nevíš, jak moc tohle... pojď dál.” Pustila ji s úsměvem dovnitř. Alice se usmála a vešla. Ami jí pobídla, aby si sedla a zašla do kuchyně. Přinesla skleničky, otvírák a misku. Sedla si k dívce. Alice otevřela víno o nalila jim.

“Tak snad na lepší život.” Zvedla skleničku v přípitku.

“Definitivně.” Usmála se Ami.

“A na ty dva.” Dodala.

“Tak to rozhodně.” Ťukla divka svou skleničkou o její. Napila se.

“Co si o nich vlastně myslíš?” Odložila víno a svlékla si černý svetr. Pod ním měla černé triko s dlouhým rukávem, k tomu světlounce modré džíny.

“Dokud bude Irvine šťastný, budu já. Vím, že působí, vystupuje jako šťastná hvězda ale ve skutečnosti.” Zakroutila hlavou.

“Celý život byl vlastně sám. Kvůli vzhledu i talentu. Většina mu záviděla nebo ho prostě jen chtěla využít.” Zamračila se.

“Jistě to znám. Ale on je tak... příjemný a přátelský. Vyzařuje z něj něha a světlo. Působí trochu jako Seymor.” Ami udiveně zvedla obočí. Pousmála se.

“To ano, to i jeho hudba.” Dodala. Alice přikývla.

“Takže. Mám romantickou bombu, vážně těžkej slaďák. Pak nějákej horor a akční. Prej je to docela dobrý a no...” Zaváhala. Ami jí vzala dvd a otevřela obal. Udiveně zvedla obočí.

“S.I.N? Moje oblíbený scifi.” Alice na ni překvapeně hleděla.

“Vážně? Dost lidí si myslí, že je to příšernost.”

“Já vím, ale nemůžu si pomoct, je to výborný.” Usmála se dívka, druhá s ní.

“Tak to máme vítěze. Mám všechny tři.” Dodala. Založila všechny disky a sedla si zpět. Obě se pohodlně usadily a sledovaly oblíbenou hrdinku, bojujicí snad se všemi padouchy a příšerami vesmíru. Při posledním dílu sklonila Alice k Ami hlavu, když se o ni dívka opřela. Spala. Modelka se pousmála a odrhnula jí neposlušný pramen z obličeje. Rozepla sponu a prsty zajela do vlasů. Otočila hlavu k televizi, zatímco si jednu z Aminých kadeří natáčela na prst.

 

Irvine se na dívky zadíval. Pousmál se.

“Alice.” Pohladil ji hřbety prstů po tváři. Cukla sebou a zvedla k němu překvapeně hlavu. Rozhlédla se a pohled se zastavil na Ami. Tiskla se jí k boku. Alice se pousmála.

“Snídani?” Přikývla a pohladila dívku po tváři. Ta se ve svém spánku pousmála.

“Ami.” Otevřela oči. Rychle zvedla hlavu k Alici. Zrůžověly jí tváře.

“Dobré ráno.” S rozpaky odpověděla a odtáhla se. Všimla si Irvina a pozdravila. On se usmál.

“Na co jste koukali?”

“S.I.N. A netvař se takhle, miluju to.” Usmála se Alice.

“Proboha, to se snad nemůže líbit nikomu. Je to...” Hledal správné slovo.

“Nám se to líbí, že?” Sedla si Alice k pultu. Stále trochu nejistá Ami přikývla. Irvine zakroutil hlavou.

“Co Chris?”

“Hmmm... volali mu kvůli nějákému případu.”

“Jistě a poděkoval jsi mu důkladně a zodpovědně, jak se sluší a patří?” Muž se zasmál a přikývl. Ami sebou cukla. ´To bych měla taky.´ Pomyslela si a s díky si vzala od Irvina hrnek s kávou.

“Hmmm... co kdybys nám k té snídani něco zahrál?” Ozvala se Alice. Pousmál.

“Jak si přeješ, má paní.” Vytvořil elegantní pukrle a sedl si ke křídlu.

 

Chris se zadíval na display svého telefonu.

“Chris.” Řekl jednoduše.

“A-ahoj tady Ami.” Chvíli pátral v paměti. Udiveně zvedl obočí.

“Stínovo Ami?”

“Ano. Já... chtěla jsem poděkovat. Nevíš, jak moc... myslíš, že je něco...”

“Ami?” Přerušil ji.

“Ano?”

“Nemusíš to nijak... jsem rád, že jsem mohl pomoct. To, že jsi zavolala a poděkovala, stačí.”

“Chtěla jsem nejdřív napsat, ale pak jsem si řekla, že to bude lepší takhle. Vlastně jsem ti chtěla poděkovat ještě za něco.”  

"Za co?"

“Za Irvina.” Muž sebou cukl.

“Irvine?” Ona se pousmála.

“Ano. Myslím, že to je mé díky nebo se mýlím?”

“Ne, to je tvé díky. Děkuju, Ami.” Usmál se.

“Hloupost, to já. Hýčkej ho jako do teď, ano?”

“Nemusíš se bát. Proč to dělá?” Nedalo mu to.

“Uklidní tě a nebudeš chtít vědět víc, když ti řeknu, že má důvod?”

“To úplně stačí. Počkám až mi zbytek řekne on.”

“Dobře... no, musím končit.”

“Dobře, měj se krásně.”

“Ty taky.” Zavěsila. Chris si strčil telefon zpět do kapsy. Vyndal klíče od auta. Zadival se na ně. Pousmál se.

“Tak Irvine.” Nastoupil do auta a jel ke svému bytu.

 

Čekal na svého nočního návštěvníka. Přemýšlel, zda mu má říct pravdu či ne. V tom ho někdo políbil na tvář. Pak si lehl na gauč a hlavu si mu položil na nohy. ´Jak to proboha dělá?´ Pomyslel si Chris.

“Dlouhý den?” Stín přikývl. Chris ho pohladil po vlasech. Pousmál se.

“Dnes mi volala Ami.” Cítil, jak sebou cukl.

“Chtěla mi poděkovat. Je moc milá.“ Opětoval Stínův úsměv. Pak se zamračil.

“Stále si nejsem jistej, co bych udělal. Mám své povinnosti a ty jsi zločinec...” Umlčel ho muž, který mu položil dlaň na tvář. Jako by říkal, to je v pořádku. Chris si povzdechl.

“Půjdeme spát, dobře?” Stín přikývl a přitáhl si ho. Políbil

“Irvy?” Muž sebou jemně cukl. Chris se pousmál a zlehka přejel po rtech.

“To Ami.” Cítil něžný pobavený úsměv.

“Bylo to díky.” Stín si povzdechl. Znovu ho políbil, aby vymazal ten sebevědomý spokojený úsměv.