kapitola I.
Rudovlasý mladík ve studentské uniformě típl cigaretu a vydal se směrem, kam všichni kolem. Do školy jménem Metzä. Jistou elegantní chůzí proplouval mezi ostatními až došel do jedné z učeben. Ladným pohybem vklouzl do lavice a stáhl si sluchátka.
Zadíval se na debatující hlouček dívek před ním. Už si několikrát všiml. Nešlo o obvyklé hloučkování, zdělování novinek, drbání a podobně. Ne. Šlo o konkrétní činnost. Telefonní hovor. Jen si ještě nevšiml komu. Spíš ho to nezajímalo natolik, aby si všímal.
Jedna z dívek začala hlasitě protestovat.
“To není fér. Volala jsem včera, co když si mě bude pamatovat?” Mračila se.
“Víš kolik lidí tam musí volat?”
“S dnešním připojením na síť snad všude?” Oponovala dívka. Její přítelkyně si povzdechly.
“Problém?” Ony otočily hlavy po hlase.
“Adame.” Začaly se podvědomě upravovat.
“Můžu s něčím pomoc?” Nabídl se elegantně. Dívky se lehce okouzleně usmály a pak se mezi sebou rozhlédly. Výrazy typu – neni to hloupý? Nakonec se shodly, že neni. Obklopily ho a začaly vysvětlovat.
Bylo to asi měsíc, kdy jedna z nich potřebovala velice rychle informaci o odjezdech autobusu. Zavolala na informace a tam se ji ozval neuvěřitelně příjemný mužský hlas. Velice ochotně a mile jí zjistil spoj a rozloučil se. Od té doby tam volají snad denně. Pokaždé s něčím jiným. Dokonce už stihly vyzjistit jeho pracovní dobu.
Adam zakroutil hlavou.
“Mluvíte vážně?” Zeptal se. Dívky vybuchly v debatu.
“Fajn, půjč mi to.” Okamžitě zmlkly a oslovená mu podala telefon. Číslo? Zvedl k ní oči. Je ve volaných. Zněla odpověď. Přikývl a našel kontakt, vytočil a přepl na hlasitý odposlech. Párkrát se ozval melodický tón a pak skutečně příjemný mužský hlas.
“Dobré ráno, u telefonu Jay z informační služby, jak vám mohu pomoci?” Mladík zvedl oči k dívkám, přikývly.
“Dobrý den, potřeboval bych zjistit nejbližší let z Krystalu do Lancastru.”
“Minutku, prosím.” Mladík opět zvedl oči k dívkám. Zasněně poslouchaly a ukázaly ať to rozvede.
“Mohu?”
“Poslouchám.” Vrátil se k hovoru.
“Ten skutečně nejbližší odlétá za necelé dvě hodiny, tedy v deset. Takže pokud nestepujete před letištěm asi bez šancí.”
“Nestepuju, další?” Zeptal se mladík pobaveně.
“Další odlétá ve tři.”
“To zní dobře. Je hodně plný?” Snažil se.
“Nijak zvlášť, neměl byste mít problém koupit letenky na místě.”
“Kdyby náhodou, v kolik další?” V sedm. Mladík se podíval na dívky. Očima prosily. Zamyslel se.
“Budete potřebovat ještě něco?” Zeptal se muž.
“Omlouvám se. Ano, nějaký malý hotel v centru Lancastru. Nic velkého. Cena není tak podstatná.”
“Jistě, vydržte... takže asi spíš pension?” Zeptal se při hledání.
“Asi ano. Pokoj pro dva.”
“Jistě, chápu... mám tři. Menší kapacita pokojů, snídaně v ceně, vlastní parkoviště. Všechny chůzí pět minut do centra.”
“Skvělý, hmm...”
“Pokud chcete, mohu vám poslat bližší info a mapu na číslo, ze kterého voláte.” Nabídl Jay.
“To by bylo perfektní.” Usmál se mladík.
“Dobře. Ještě něco?”
“Ne, to je vše. Byl jste úžasnej, díky.” Dívky si tiše zklamaně povzdechly.
“To rád slyším. Mějte se hezky a naslyšenou.” Zavěsil. Tentokrát si vzdychly zasněně.
“Úžasný.”
“Nevěděla jsem, že vidí číslo.” Zamračila se majitelka telefonu.
“Dyť je to jedno. Pochybuju, že si toho všímá. Natož aby si ho pamatoval.” Telefon zavrněl.
“Už je to tu, už je to tu.”
“Chováš se, jak když ti poslal milostnej dopis.” Zakroutila přítelkyně hlavou ale sebrala jí telefon. Otevřela poštu.
“Hmm...takový hnízdečka lásky. Prokouk tě.” Zvedla oči k mladíkovi. Pobaveně se zasmál a kývl hlavou k příchozímu učiteli. Dívky se ztratily v lavicích.
Další den byl opět svědkem podobné scénky. Pobaveně zakroutil hlavou.
“Je vám jasný, že je to určitě nějakej těžkej idol.”
“Taky si to myslíš?” Usmála se nadšeně jedna.
“To byla ironie.” Houpal se na židli.
“Můžem, můžem.” Utišila dívka ostatní rukou a zapla odposlech. Mladík se zaposlouchal do rozhovoru. Tentokrát sháněly číslo na rozvoz květin. Což muž ukončil docela rychle.
“To byl tedy nápad. Musíš chtít něco složitějšího.” Pokárala přítelkyně mluvčí.
“Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.” Bránila se.
Další den a opět další rozhovor s jednou z dívek. Další, další a další.
“Je prostě úžasnej.” Povzdechla si.
“Vždycky když ho slyším, mám chuť zakřičet: Miluju tě, vem si mě!” Spolužačky souhlasně přikývly.
Mladík zakroutil hlavou. Ženský. Pomyslel si. Pravdou ale bylo, že poslouchal tak jako ony. Nejen že měl muž příjemný hlas, působící jako kouzlo. K tomu v něm bylo něco. Něco za ním. Něco... nedokázal říct co, ale dodávalo mu to na smyslnosti a určité hravosti. Asi. Nebyl si jistý.
Dorazil do školy. Přizvedl obočí. Dnes žádný telefonát? Sedl si.
“Dnes má noční.” Vysvětlovala jedna z dívek. Má i noční?
“Je to dvacetičtyř hodinová služba.” Dodala. Jo. To by asi měla být. Přemýšlel a opřel se do židle. Vlastně byl trochu zklamaný. Trochu. Tak nějak si zvykl. Byl to příjemný začátek dne.
Další den a další následovaly příklad předešlého. Bez Jaye. Zamračil se a zaplul do lavice. Jak dlouho ksakru ty noční bude mít? Přemýšlel nevrle.
Večer vyrazil s několika přáteli do clubu. Zrovna se věnoval světlovlasé dívce, když ho jemně zašimralo ve slabinách. Ten hlas. Zaposlouchal se do rozhovoru za sebou. Bez zkresklení telefonu si nebyl jistý, ale... Je to on nebo ne? Poslouchal.
“Do práce? Teď? To mi nemůžeš udělat, když jsem konečně ve měste.” Stěžoval si muž nešťastně.
“Říkal jsem, že jen nachvíli.” Bránil se Jay.
“Netušil jsem, že tak krátkou chvíli. Hmm... vsadím se, že ti takhle v noci volaj samý kočičky.” Pobavil ho přítel.
“Jo, zažívám tam hotový orgie.” Mladík stojící za nimi se zachvěl. Mužův tón hlasu byl jiný než obvykle, nebyl tak... strojený? Teď byl mnohem víc smyslný a provokativní. Jemně poklepával na citlivá místa a dráždil.
“Ne, volaj přes den.” Dodal muž a překvapil ho.
“Nějaký frajerky, co nemaj nic lepšího na práci.” Povzdechl si.
“Čemu se tak divíš? Když jsem ti poprvý zavolal, postavil se mi.”
“Proboha, už mi nikdy nevolej nebo tě udám.” Rozesmál přítele.
“Hmm... a fakt tě nikdy nikdo nezaujal? Po hlase?” Zeptal se zamyšleně.
“Jednou. Docela nedávno.” Přiznal se. Muž se upřímně zděsil.
“No to ne. Chlap, byl to chlap, že jo? V tvym životě je jinej chlap.”
“Jdi do hajzlu, Wesley. Začínám se tě fakt bát.” Napil se Jay pobaveně.
“Jak bát? Jako dítě jsi mi slíbil, že budeš moje nevěsta.” Protestoval muž.
“Jo, ale tos byl ještě fešák.” Rozesmál ho druhý. Musím jít. Dodal, rozloučili se a mladík se bál otočit aniž by tušil proč. Snad aby si nezkazil iluzi. Iluzi? Přemýšlel.
Z clubu dorazil v dobré náladě. Svalil se do křesla a chvíli se věnoval počítači a poště. Mysl se ale víc věnovala telefonu.
Ale proč ne. Povzbuzen alkoholem zvedl přístroj a na síti si našel číslo Krystalové pobočky. Chvíli váhal ale nakonec se odhodlal.
“Dobrý večer, u telefonu Jay z informační služby, jak vám mohu pomoci?” Pohladil hlas ucho a aniž by si mladík všiml snad i srdce.
“Dobrý den, potřeboval bych vědět, zda mi ještě dnes jede něco do Limei.” Vymýšlel za pochodu.
“Podívám se, vydržte.” Odmlčel se muž. Slyšíme se? Ozval se znovu. Mladík přitakal.
“Tak bohužel. První vlak jede až v osum ráno.” Adam něco zabručel.
“A nějaký hotel poblíž nádraží?” Zeptal se.
“Jistě, hned.” Odmlčel se opět.
“Přímo u nádraží je hotel. Je součástí areálu.” Oznámil.
“Bezvadný, díky.” Nemáte zač, bude to vše? Ozvalo se na druhé straně. Mladík se zamyslel.
“Ano asi ano, díky.” Neměl chuť zavěsit. Ne teď. Když byli sami, venku tma a on lehce omámený vínem. Uvědomil si, že Jay stále čeká.
“Hmm... volá takhle v noci hodně lidí?” Hlas chvíli mlčel.
“Ani moc ne. Určitě ne taková parta jako přes den.” Změnil se jeho tón. Opět zněl jako v clubu a opět jemně dráždil Adamovy smysly. Pousmál se a rozvalil v křesle.
“Musí to bejt pěkná nuda nebo ne?” Jay opět chvíli mlčel.
“Občas.” Připustil. Mladík si připálil, požitkářsky zavřel oči a vyfoukl kouř.
“Ale něco člověk dělat musí.” Adam otevřel oči. Mluví sám od sebe. Uvědomil si a srdce mírně poskočilo zjištěním.
“S tim vašim hlasem byste měl do rádia.” Přemýšlel nahlas.
“Nejste první, kdo to říká.”
“Pak by asi bylo dobrý něco s tím udělat.” Uklouzlo mu. Muž chvíli mlčel.
“Omlouvám se, ale mám další hovor. Budete potřebovat ještě něco?” Mladík se vduchu propleskl. Je idiot? Jay mu pootevře dveře a on ho začne poučovat?
“Ne, díky. Mějte se.” Muž se rozloučil a zavěsil. Adam si opřel hlavu a hlasitě si povzdechl. Výborná práce. Fakt jo. Pokáral se.
Po víkendu vyrazil do školy. Měl nutkání zavolat znovu ale nakonec odolat. Zadíval se na známý hlouček. Už by mu mohly dát pokoj, ne? Přemýšlel nevrle. Ví o vás. Co vy na to? Zaplul do lavice a poslouchal.
Najednou mu tenhle tón hlasu připadal chladný a cizí. Samozřejmě, že připadal. Slyšel skutečnou barvu Jayova hlasu. Poznal skutečného Jaye. Tohle byla jen role pro zákazníky. Sladká, hebká role, ale pro něj byl mnohem zajímavější provokativní, smyslný Jay. Přitahoval ho. Přitahoval? Překvapil sám sebe. Přitahoval. Uvědomil si.
Odpoledne zaparkoval před krytými i nekrytými tenisovými kurty. Převlékl se do šortek a trika. Vyšel na venkovní hřistě. Přizvedl obočí. Do hajzlu, co ten tu dělá? Sledoval prošedivělého muže. Otočil hlavu k světlovlasému mladíkovi, sedícímu na lavičce. Ten pokrčil rameny.
“Pokus se alespoň tvářit, že mě rád vidíš.”
“Pokusím se.” Stáhl povlak z tenisové rakety. Muž se zamračil a udělal to samé. Postavili se proti sobě.
“O podání.” Oznámil mladík a vyhodil míček. Získal podání.
“Nějakej důvod, proč tu jsi?” Vybral úder.
“Asi ten, že ty se doma neukážeš.” Vrátil muž míček.
“Kvůli komu asi.” Vrátil ho mladík.
“Nepřipadá ti to dětinské? Tak jako tohle. Měl bys konečně dospět.” Adam se zamračil a máchl v tvrdém úderu.
“Dal jsi mi čas do konce školy.” Zavrčel.
“Pokud vím, to je letos.” Podotkl muž a odpověděl stejně tvrdě.
“Ještě stále mám čas.” Smečoval mladík. Protihráč vybral míček a cítil, jak pálka zavibrovala. Chvíli mlčky hráli a sestřelovali se tvrdými údery.
“Myslíš vůbec někdy na svou matku? Co by řekla?” Ozval se starší z hráčů opět.
“To na mě nezkoušej. Podporovala mě!” Řekl Adam tvrdě.
“Podporovala dítě, ne zodpovědného dospělého.”
“Kecy.” Vrátil úder.
“Kdyby viděla...”
“Co po mně do hajzlu chceš?! Máme dohodu. Do tý doby nashle.” Smečoval. Muž se mírně zachvěl a strnul. Byl si jistý. I kdyby se sebe víc snažil, neměl šanci míček vybrat. Adam se zamračil.
“Padám odsud.” Šel s temnou náladou pryč. Muž se za ním zadíval. Jemně se pousmál. Už je skoro tam, nebo ne? Už skoro ano.
Mladík se postavil pod sprchu. Ksakru. Je jen jedinej člověk, kterej ho dokáže takhle vytočit. Jedinej. Opřel se rukama před sebou.
“Do hajzlu.” Samozřejmě, že ví. Ví, že mu dochází čas. Je zahnanej do kouta a netuší, jak z něj uniknout.
Došel do svého bytu a svalil se na gauč. A to měl dnes v celku i dobrou náladu.
“Ksarku.” Měl vážně chuť něco rozbít. Zamračil se a zvedl telefon.
“Dobrý večer, u telefonu Jay z informační služby. Jak vám mohu pomoci?” Ne. Ne tímhle hlasem.
“Upřímně? Nemám vůbec ponětí, možná si promluvit?” Promnul si oči. Co to probůh dělá? Co to ksakru. Volá úplně cizímu člověkovi...
“Poslouchám.” Adam otevřel oči. Srdce zalilo teplo a klid.
“Nemohl bych spíš já?” Slyšel tichý úsměv.
“O čem mám mluvit?”
“To je jedno. O čemkoliv, uklidňuje mě tvůj hlas.” Začal mu automaticky tykat. Muž se zamyslel.
“Hmm... alespoň, že tě JEN uklidňuje a nic horšího.” Zdůraznil. Mladík zopakoval poslední slovo a připálil si.
“Stalo se mi to na škole. Bylo mi asi šestnáct a čet jsem svoji slohovku před třídou. Měl to být dopis milovaný osobě nebo nějaký osobnosti. Vybral jsem si to první, protože jsem v tý době byl těžce zamilovanej.”
“Co se stalo?” Chtěl vědět Adam.
“Vzrušil jsem naší učitelku.” Mladík se rozesmál a muž s ním.
“Kecáš.”
“Ne, vážně. Bylo mi divný, že tak zčervenala a začala poposedat. Ke konci už i hůř dýchala.” Pobavil ho ještě víc.
“Co udělala?”
“Hmm.. po hodině si mě zavolala do kabinetu. Neumíš si představit, jak bylo děsivý, když se na mě ta ohromná čtyřicetiletá panna začala sápat.” Adam se opět rozesmál.
“Nesměj se, mám z toho trauma.” Pokáral ho muž, ale smál se také.
“Jo, taky bych měl a pravděpodobně přesedlal na chlapy.”
“Tak to je ten důvod.” Pobavil ho znovu.
“Jaks jí utek?” Chtěl vědět mladík.
“Přišla tam jiná. Měl jsem fakt štěstí. Nejsem zrovna prototyp kusu chlapa. Pochybuju, že bych se ubránil.” Přemýšlel.
“A to jsem si myslel, že někdo s tvym hlasem má všechno spíš snažší. Víš jak? Řekneš, mohl byste... mohla byste a oni okamžitě skáčou. Z okna, mostu, nejvyšší budovy.” Muž se zasmál.
“To musím někdy vyzkoušet... musím končit. Mám další hovor. Uslyšíme se.” Adam se pousmál.
“To určitě, zavolám.” Jay se usmál.
“Dobře, tak zatím.” Zavěsil. Mladík si spokojeně podepřel hlavu a zadíval se do stropu.
“Dobrý večer, u telefonu Jay z informační služby. Jak vám mohu pomoci?” Adam se zadíval do lednice a hledal pozdní večeři.
“Zdravím, to jsem já.” Vytáhl balený sýr, šunku a salát. Chytl si telefon ramenem a začal si připravovat večeři.
“Já tebe. Zase chceš, abych mluvil?” Bylo by to příjemný. Sáhl pro talíř. Uslyšel tichý úsměv.
“Vlastně jsem dnes přemýšlel nad tím, o čem bych měl mluvit, když zavoláš.” Adamova ruka s nožem se zastavila. Myslel na něj? Překvapil sám sebe radostí.
“A? Co jsi vymyslel?” Chtěl vědět. Ve skutečnosti mu bylo jedno, o čem bude mluvit. Hlavně když bude. Ale proč se jako bonus o něm něco nedozvědět?
“Nic, nemůžem improvizovat?” Mladík se zasmál.
“Jistě, s tím nemám problém.” Rozvalil se na gauči s večeří v ruce.
Mluvili oba. Dlouho. O svých snech, o svém strachu, o svém životě. Jako dva staří přátelé. Ne. Jako dva cizinci, kteří před sebou nemusí nic skrývat. Protože se nikdy nepotkali a pravděpodobně ani nepotkají. Nebo se jim prostě jen s tím druhým z nějakého důvodu mluvilo snadno a zlehka. Netušili proč a neřešili. Podstatné bylo, že hlas toho druhého byl uklidňující. Byl hýčkající. Byl návykový. Snad proto volal Adam každý den. Mluvili o filmech, o hudbě, o oblíbených osobnostech. O událostech v Krystalu i mimo něj. Někdy mu Jay prostě jen předčítal z knihy, která ho zaujala. Přečetl spoustu knih.
Mladík stál na terase svého bytu a kouřil. Na uchu sluchátko s mikrofonem od telefonu a sledoval noční město, přitom poslouchal Jayův hlas. Dnes to byl krátký temný příběh z pera Rileyho Sola. Muž dočetl.
“Hmm... to bylo trochu děsivý. Teď se budu bát.” Pobavil ho mladík. Jay se pousmál.
“Jo, to jsme dva. Ale nemůžu si pomoct, jednoduše ho miluju.” Dodal. Adam sledoval umělá světla kolem. Miluje. Pomyslel si. Miluje. Doléhalo na něj dokola a dokola. Miluje. Zamračil se a sklonil hlavu k ulici pod sebou. On miluje... Zarazil se. Co to bylo?
“Díky za příběh, jsem unavenej. Dobrou.” Muž se rozloučil. Mladík si znovu připálil. Do hajzlu.
Nevyspalý dorazil do školy. Pozdravil zklamané dívky. Jay měl poslední dobou jen noční a tak neměly možnost mu zavolat. Odhodlaly se pouze v hloučku. Doma. Každá za sebe ne.
Večer se vrátil z tréningu a svlékl si sako. Zaplul do svého křesla a v seznamu volaných našel číslo. Připálil si a poslouchal známý tón.
“Dobrý večer, u telefonu Chip, s čím můžu pomoct?” Adam přizvedl obočí. Co to ksakru... Jay by mu řekl, kdyby neměl být v práci nebo ne? Pardon, přehmát jsem se. Zavěsil a chvíli protáčel telefon v ruce. Ten mu začal vibrovat v dlani. Shlédl číslo a zamračil se. Neznámý volající takhle pozdě?
“Adam, zdravim.”
“Tak Adam.” Mladík překvapeně zamrkal. To snad...
“Jayi?” Zeptal se, přestože hlas bez zaváhání poznal. Muž přitakal. Adam vstal a několikrát přešel po pokoji.
“Omlouvám se, jestli...” Mladík sebou cukl a podrbal se ve vlasech.
“Ne. Nemáš za co. Jen je to trochu šok, nejdřív Chip a pak... ale tohle je oproti Chipovi milý překvapení.” Dodal. Jay se usmál.
“Co že to máš volno?” Sedl si mladík zpět.
“Vlastně ho mám celý víkend. Přítel má narozeniny. Pořádá oslavu na chatě v horách.” On se zamračil. Oslava. Na oslavách se dějou různý věci. Přemýšlel nesouhlasně.
“No, to chystá asi něco velkýho, když nabíráš síly už dnes.” Co to povídá?
“Vlastně jsem si ho vzal, protože vyrážíme brzy ráno a k tomu budu v horách řídit.” Vysvětloval. Adam se znovu zamračil.
“Potom bys asi neměl ponocovat. Nebudu tě rušit. Bav se.” Co to ksakru... přestaň se chovat jako idiot! Káral se vduchu. Jay trochu zaskočeně poděkoval a popřál dobrou noc. Zavěsil. Adam zahodil telefon a prohrábl si vlasy.
“Bože, ty jsi takovej idiot.” Zatraceně. Jay mu zavolá a on kvůli svý žárlivosti... zarazil se. Žárlí. Proto se zachoval jako naprostej trouba. Uvědomil si.
Celý víkend byl jako na trní a neustále kontroloval telefon. Někde uvnitř trochu naivně doufal, že se muž znovu ozve. Jo, jistě zavolá potom, co ho tak mistrovsky odpálkoval.
Horská chata vibrovala veselými hlasy a hudbou. Hostů se sešlo opravdu hodně a mezi nimi byl i světlovlasý muž. Vážně se snažil bavit tak jako dav kolem, ale jeho mysl neustále sklouzavala ke Krystalu. Ten malej hajzlík! Co si ksakru myslí? Zavolá mu a on si ho drze dovolí odpálkovat? Zuřil v duchu. Zamračil se. To chce víc alkoholu. Mnohem víc alkoholu. Usoudil a vydal se realizovat.
Adam se v pondělí večer tradičně rozvaloval v křesle a hrál s telefonem. Zamračil se a vytočil číslo.
“Dobrý večer, u telefonu Chip, s čím můžu pomoct?” Aniž by něco řekl zavěsil a zaklel. Zadíval se na telefon. Zamračil se a začal hledat v posledních hovorech. Našel ten, který ho zajímal.
“Jo?” Ozval se cizí, vůbec ne smyslný mužský hlas. Mladíkovo srdce se zastavilo. Jayův přítel z clubu nebo ne? Proč ksakru bere... myšlenky přerušila otázka.
“Omlouvám se, sháním Jaye.” Vzpamatoval se.
“Jay spí, mám něco...”
“Zatraceně, Wesley. Přestaň brát můj telefon.” Přerušil ho ochraptělý hlas.
“Teď když jsem konečně milenci, přijde mi to...” Adam zalapal po dechu. Milenci?
“Ztrať se... jo?” Mladík zavřel oči. Milenci?
“Adame?” Překvapil ho muž.
“Kdo je Adam?” Ozvalo se za ním.
“Nikdo. Zmizíš už?” Zabručel Jay. Jeho přítel si hlasitě povzdechl.
“Nevděk světem vládne. Dopravím tě domu, starám se o tebe a... své výhody to vlastně má. Třeba tě převlíkat a...”
“Pořídím si soudní zákaz.” Rozesmál ho Jay a dokonale umlčel.
“Fajn, fajn. Pozdravuj toho svýho miláčka a pořádně se prospi.” Adam přizvedl obočí. Miláčka? Špitlo srdce.
“Dostanu alespoň...”
“Odejdi. Hned.” Zdůraznil muž. Druhý se pobaveně vytratil. Mladík mlčky poslouchal.
“Adame?” Ozvalo se opět. Mladík si povzdechl a pozdravil.
“Zdá se, že to byla náročná oslava.”
“Trochu... o dost víc než jsem čekal.” Přiznal Jay. Ale mám štěští, že když to přeženu, Wesley na mě dohlíží. Dodal.
“To nezní moc bezpečně, když ho tak poslouchám.” Pobavil ho mladík.
“Jo, baví se tím už od dětskejch let, ale vážně jen slovně. Je na ženský.” Vysvětloval. Jo, to já jsem taky. Přemýšlel Adam. V Jayově případě je to očividně úplně jedno. Adame? Přerušil muž jeho myšlenky ale nerozehnal. Stále zamyšlen se zeptal.
“Proč voláš? Naposledy jsi... vlastně jsem myslel, že se už neozveš. Nechápej to tak, že nemám radost, jen...” Dodal rychle. Tentokrát se myšlenky vytratily. Mladíkovo srdce se jemně sevřelo bolestí ale zároveň ho pohladilo něžné teplo. Má radost, že volá.
Povzdechl si a pokrčil rameny. Jak kdyby si někdo mohl všimnout.
“Žárlil jsem.” Přiznal. Jay se nachvíli odmlčel.
“Promiň. Připadám si jako hlupák. Ve skutečnosti se vůbec neznáme a já... udělám scénu.” Pokračoval.
“Nezlobím se. Vlastně myslím, že se pleteš.” Překvapil ho muž. Adam zopakoval poslední ze slov. Jay přitakal.
“Možná jsme se nikdy neviděli, ale znáš mě a já tebe. Jen se nad tím zamysli. Víš, co mám rád. Co mě baví. Co dělám, když... víš toho tolik.” Usmál se.
“Ze začátku to prostě bylo pohodlný, ale... ne, myslím, že už od začátku v tom bylo víc. Něco v tvém hlasu se mě dotklo. Uklidňuje mě to a... už když jsi volal kvůli tomu letadlu.” Adam rozšířil oči. Proboha! On ho... Vykoktal otázku. Jay se znovu usmál.
“Jistěže, copak ty bys mě podle hlasu nepoznal?” Samozřejmě, že ano.
“Já tebe taky.” Adam zavřel oči. Zdá se mu to nebo...
“Jayi? Bylo to vyznání?” Usmál, když se muž zeptal. Rychle oddálil telefon. Z druhé strany se ozval hluk. Něco padalo nebo ne?
“Jsi celej?” Poslouchal lehké štrachání, pak se opět ozval muž.
“Ano, promiň. Nevím, možná.” Dodal váhavě. Adam se usmál. Možná? Jay něco zabručel.
“Jsi ještě student. Kde ksakru bereš to sebevědomí a...” Rozčiloval se. Mladík se pobaveně zasmál.
“Geny, s tim nic neudělám.” Povzdechl si nijak hrdě.
“Jistě, skoro jsem zapomněl.” Zabručel muž znovu. Adam zavřel oči. Teď když pořešili...
“Tak? Co teď s tim?” Nandal si sluchátko a pohodlně se rozvalil. Jay přiznal, že nerozumí.
“Oprav mě, jestli se pletu. Ale já tobě, ty mně. S tím bysme měli něco udělat nebo ne?” On opět chvíli mlčel.
“Možná. O čem mluvíš? Chceš se sejít?” Ty ne? Zareagoval mladík okamžitě. Vlastně ano. Toužil ho potkat. Bál se, ale zároveň... chtěl slyšet jeho hebké steny, jeho šepot, jeho... zachvěl se a pobaveně pousmál. Rozhodně chce ten úžasnej hlas slyšet zastřenej touhou. Což možná může i...
“Asi ano, ale trochu se bojím, že mě chytneš, nepustíš a pohltíš za živa.” Pobavil ho muž.
“Hmm... a to je špatně?” Slyšel, jak Jay zadržel dech. Co lehká zkouška? Zda je to dobře či špatně? Dodal a tělo se mírně zachvělo očekáváním. Řekni ano.
“Teď?” Teď. Zněla odpověď.
“Pokud budeš něžněj. Je to poprvý.” Rozesmál ho muž. I v jeho hlase bylo slyšet jemně chraplavé očekávání.
“Nepochybuj, že budu.” Změnil se Adamův hlas v temný samet a jemně stiskl Jayovy slabiny. Přesně, jak si myslel. Pohltí ho. Přemýšlel.
“Dobře, co chceš, abych dělal?” Zeptal se téměř nevině. Mladík se pobaveně nadechl. Bože, to mu snad dělá schválně.
“Chvíli mlč, nebo to skončí dřív než vůbec začnem.” Rozesmál tentokrát on jeho.
“Dobře.” Zavlnila sluchátkem jemná smyslnost a Adam měl pocit, že mířila přímo k jeho pasu. Jayi! Pokáral ho ale hlas se lehce ochraptěle smál.
“Promiň.” Jo. Dělá mu to schválně. Musí převzít žezlo nebo on bude ten pohlcenej za živa.
“Teď už vážně mlč, ano?” Zašeptal hebce. A jen poslouchej. Dodal. Slyšel jemný úsměv a pak něžné pohlazení.
“Poslouchám.”
Adam pohladil hladkou tvář a palcem zajel mezi pootevřené rty. Sklonil se k nim a ochutnal. Hebké a měkké, jak si myslel. Muž pod ním lehce zasténal a opětoval polibky.
Neviděl ho, ale cítil horkost těla. Jeho hebkost a štíhlost. Byl si jistý, že je menší než on. Malý přidrzlý, provokativní anděl. Byl si jistý.
Sklonil se a prsty vyhrnul látku trika. Pohladil kůži a pak políbil. Měkce a pomalu. Slyšel, jak Jay zadržel dech a cítil prsty na rameni. Jemně pohladily paži a jejich dotek byl jako jemné horké kapky deště. Stejně něžné a stejně nepatrné. A stejně jako on nechaly za sebou horkou stopu.
Přivřel oči a věnoval se hladkému hrudníku. Někde uvnitř tlouklo srdce. Rytmicky a rychle. Stejně jako jeho.
Hladil a líbal tělo, které neviděl. Snad proto něžně prozkoumával každou jeho část. Každé chvějící se místo. Líbal ho a hladil. Pomalu se s ním mazlil až dlouhé prsty sklouzly k pasu a pokračovaly pod látku kalhot.
Jay jemně zasténal a chytl je. Jen jako v chabé obraně, kterou stejně nemyslel vážně. Jemně se zamračil a užíval si horký pevný stisk dlaně. Pohybovala se a stupňovala touhu. Tělo se chvělo s každým pohybem a prosilo.
“A-Adame.” Mladík se jemně zamračil a prohl. Žár, který spaloval tělo, vytryskl ven. Svezl se zpět a hlasitě oddechoval. Zamrkal a olízl si rty. Ze sluchátka slyšel stejně hluboký dech. Pousmál se
“Tak? Prošel jsem zkouškou?” Ozval se spokojeně, přestože stále lehce ochraptěle.
“Rozhodně ne.” Pobavil ho muž a zhluboka se nadechl.
“Nikdy bych nevěřil... Hm. Jsi dobrý. Musíš v tom mít praxi.” Uvědomil si. Adam se pobaveně pousmál.
“Vlastně ne. Jen jsem popisoval to, po čem touží moje srdce.” Bránil se.
“Spíš tělo.” Opravil ho Jay a znovu rozesmál. Jo, to taky. Souhlasil mladík.
“Jsem hrozně unavený.” Zívl muž ospale. Teď ještě příběh na dobrou noc a budu naprosto spokojený. Dodal. Adam se usmál.
“Dobře, zatim si lehni. Něco najdu.” Zapl si kalhoty a vstal. Našel knihu starých legend, které mu kdysi čítávala matka. Nalistoval oblíbenou a tiše četl.
“Jayi?” Zeptal se opatrně a zavřel knihu. Bez odpovědi. Tak sladký sny. Popřál a zavěsil.
