kapitola I. - konec
Pod schody Metzi - vyhlášené Krystalové školy - stál vysoký, temně šedivovlasý muž a opíral se o kapotu svého auta. Přitom sledoval schodiště plné studentů. Mezi nimi hledal jednoho.
Zamračil se a vytáhl cigarety. Neměl rád děti. Lezly mu na nervy. Byly uječený, neodbytný a neustále se na něco ptaly. Zbytečný otázky, na který neměl náladu ani důvod odpovídat. Když povyrostly - začaly být drzými spratky. Chychotající se, hloučkující se masa. Otočil hlavu ke skupince dívek, která ho zvědavě sledovala. Vlastně to byl jen jeden z hloučků. Proč mu proboha slíbil, že ho vyzvedne?
No, konečně. Všiml si světlovlasého mladíka. Kráčel mezi několika studenty. Neposlušně se vlnící, přerostlé vlasy, výrazné oči a věčný úsměv.
Rocky. Mladší bratr jeho přítele. Ve slabé chvilce mu slíbil, že ho dnes vyzvedne před školou. Jak kdyby nebyl dost starý na to jít sám. Přemýšlel nevrle a kývl hlavou na mladíka, který si ho všiml.
Nejistě k němu sešel a pozdravil. Hloučky studentek překvapeně zašuměly a přiblížily se. Jedna přes druhou se Rockymu začala vnucovat a přitom házela rychlé pohledy po muži. Temné šedivé vlasy, stejně temné oči, které dokáží pohledem cokoliv. Krásný tvrdší obličej a urostlá postava. V černém sáčku s trikem a džínách vystupovala jeho nedbalá elegance.
Když ho Rocky představil jako Evana – bratrovo přítele, obklopily ho a tentokrát se začaly vnucovat jemu. Bylo téměř nemožné se nadechnout natož odejít.
Začal být víc a víc nervózní a jeho nálada stejně rychlým tempem klesala pod bod mrazu.
Když už se po několikáté zeptaly, co dělá, jak je starý... ale hlavně zda má přítelkyni a jaký je jeho typ, típl nedopalek a chytl mladíka.
“Povím vám pravdu.” Rocky vytřeštil oči a srdce se polekaně zastavilo – jakoby se bálo dál pokračovat. Dav kolem utichl a sledoval spojené rty. Mužovy měkce hladily mladíkovy. On strnule stál, neschopen čehokoliv. Cítil, jak mu pomalu vypovídají kolena a horkost ve tvářích. Zároveň vnímal měkké, horké rty.
Odklonil se. Rocky zalapal po dechu a hleděl do šedivých očí.
“Líbí se mi muži.” Ukončil Evan “debatu” a elegantně vyklouzl z davu. Naložil mladíka a vyjel. Měl chuť začít si snad i pískat. Nádhera. Ty jejich výrazy a... otočil hlavu k Rockymu. Prkeně seděl a hleděl před sebe. Tváře rudé – v očích prázdný, nečitelný pohled.
“Promiň, nějak jsem na ně už neměl náladu.” Usmál se pobaveně. Bez odpovědi. Nijak mu to ale nevadilo.
Zastavil před vysokým činžovním domem. Mladík si očividně nevšiml.
“Rocky?” Dotkl se ho na rameni. On sebou cukl a rychle k němu otočil hlavu. Tváře dokonale rudé. Začal koktat otázku.
“Jsi doma.” Kývl muž hlavou ke vchodu. Podíval se tam. Přizvedl obočí a rozhlédl se.
“Měj se a díky.” Nechápavě otočil hlavu zpět. Muž si zlehka poklepal na rty. Mladík sebou opět trhl a zčervenal. Zamračil se.
“To byla moje první pusa.” Byl pryč. Řidič za ním šokovaně hleděl. První?! Pusa?! Začal počítat. Sedmnáct nebo ne? Jo. Určitě mu je sedmnáct. A je nepolíbený? Nechápal. Najednou se začal cítit trochu provinile. Není možná. S bratrem jako je Wade.
Ráno ho vzbudil zvonek. Vyhrabal se z pod velké, lehké přikrývky a sáhl pro župan. Schoval pod něj svou nahotu. Prošel prostorným bytem až k hlavním dveřím.
Trochu znejistěl. Před nimi stál světlovlasý muž, očí podobných Rockyho. Vším ostatním připomínal Evena.
“Budeš na mě jen zírat nebo mě pozveš dál?” On se nachvíli zamyslel. Je to bezpečný? Otevřel dveře a pustil muže dál.
“Dlouhá noc? Udělám si kafe.” Vydal se Wade suveréně do kuchyně.
“Ani ne. Udělej mi taky jedno.” Šel zpět do ložnice. Narychlo se umyl.
“Vlastně díky za včerejšek.” Postavil před něj Wade hrnek. Muž vytáhl cigaretu a připálil si. Neví to. Jinak by neděkoval. Přemýšlel.
“V pohodě. Hm. Jak se vlastně má? Co škola? Život? Holky?” Přidal to, co ho skutečně zajímalo.
“Hmm... co ten náhlej zájem? Nemáš děti rád.” Připálil si muž. Evan se dotčeně zamračil. Pak jemně přikývl.
“Děti možná. Rocky je tvůj bratr. To je něco jinýho.” Muž se pohodlně posadil a pokrčil rameny.
“Ve škole exceluje, jako vždy. Život? Víš, že je to můj malej bratříček, takže ho hlídám jako oko v hlavě. Čímž se dostávám k tomu poslednímu. Žádný holky.” Překvapil ho.
“Žertuješ?” Zeptal se podezíravě. Muž zakroutil hlavou.
“Možná za to může – určitě za to může ta moje přehnaná starost a péče, ale je trochu pomalejší v dospívání. Ne, pomalejší ne, jen...” Přemýšlel.
“Možná ti to prostě jen neřek.” Rockyho bratr zakroutil hlavou.
“Říká mi úplně všechno. Vždy to tak bylo.” Řekl s naprostou jistotou v hlase. Evan se zamyšleně napil. Cítil ještě mnohem silnější provinilý pocit. Obvlášť když si vzpomněl na Rockyho polekaný, zmatený, rozkošně zrůžovělý... zarazil se. Rozkošně zrůžovělý? Zeptal se sám sebe nechápavě.
Wade se na něj zadíval.
“Oblíkneš se nebo co?” Zeptal se. Muž sebou cukl.
“Jo, jo jistě.” Vstal a zašel do šatny v ložnici. Oblékl si černou sportovní soupravu – rovné tepláky, mikinu s kapucou a černé tílko pod. Zvedl sportovní tašku.
“Nechápu tu tvoji úzkostlivost sprchovat se jinde než doma.” Zakroutl Wade hlavou a pustil ho do svého auta.
“Prostě mám rád své pohodlí a soukromí.” Zavrčel Evan. Muž si pobaveně sedl za volant.
“Že se vůbec starám.” Vyjel.
Dojeli ke sportovnímu centru, kde zapluli mezi další sportovce a věnovali se pravidelnému tréningu. To byla občas posilovna, občas bazén nebo prostě jen běh. Na co měli chuť či síly. Dnes pod profy vedením trénovali v tělocvičně bojové umění.
Wade, oblečený v dokonale padnoucím obleku, zastavil u kraje.
“Uvidíme se dneska?” Sáhl Evan pro svou tašku na zadním sedadle.
“Nevim, možná před obědem.” Muž přikývl a vystoupil. Zašel do svého bytu a vysprchoval se. Oblékl podobný oblek, jako měl Wade a zadíval se na sebe do zrcadla. Další dlouhej den.
Ve skutečnosti se den teprve probouzel. Možná už byl vzhůru ale rozkoukával se. Pro většinu lidí začínal až teď.
Uběhlo pár dní a on na příhodu s Rockym téměř zapomněl. Vše se vrátilo, když u něj pozdě večer zazvonil.
“Není trochu pozdě na neohlášenou návštěvu?” Mladík ucukl pohledem a pokrčil rameny.
“Nezdržím tě, jen bych s tebou chtěl mluvit... dřív jsem nemohl, omlouvám se.” Dodal. Evan ho pustil dál. On se lehce uvolněně pousmál a vešel.
“Hm. To tě Wade pustil samotného takhle pozdě?” Uvědomil si.
“Nebyl doma.” Tak proto. Pomyslel si. On sám se vrátil před chvílí. Chtěl si dát skleničku a vklidu si poslechnout nějaké album. Měl za sebou vážně hektický den – tělo i mysl toužily po klidném večeru. Potřebovaly ho. No nic.
“Takže?” Zeptal se a podal mladíkovi skleničku s džusem. Váhavě si ji vzal. Muž si sedl proti němu. V ruce své oblíbené pití.
Rocky chvíli mlčky přemýšlel. Povzdechl si a odložil nápoj.
“Chtěl bych... totiž. Už jsi to udělal, takže by to pro tebe neměl být problém a já... nevím za kým jiným jít.” Vysvětloval obklikou.
“Je pozdě a já dost unavenej. Mohl bys to urychlit?” Mladík se jemně zachvěl.
“Libí se mi jedna dívka, ale... nemám vůbec žádné... chtěl bych, abys mě naučil, jak se líbat a ostatní.” Vyhrkl. Evan se téměř udusil cigaretou. Zopakoval poslední slovo. Rocky trochu nešťastně přikývl.
“Jak jsem řekl, už jsi to udělal a víš, že jsem... že nejsem. Nechci, aby to věděla ona. Už chodila s několika spolužáky a...” Prosil. Očima, rty – celým tělem. Muž ho chvíli tiše sledoval. Nemá rád děti. Lezou mu na nervy. Jsou hlučný, drzý, otravný ale...
“Když řeknu ano, nemám se pak bát Wada?” Rocky rychle zakroutil hlavou.
“Nikdy se to nedozví.” Ujištoval ho.
“Co přesně jsi myslel tím a ostatní?” Mladík zčervenal.
“No... líbáním to vše jen začíná nebo ne? Měl bych vědět, co dělat dál... myslím.” Přemýšlel. Muž ho zamyšleně sledoval přes cigaretový kouř. Ale proč ne. Tohle by mohlo být ještě zajímavý. Típl nedopalek.
“Fajn.” Rocky zamrkal. Očividně někde uvnitř nevěřil, že bude souhlasit. Muž se mu zadíval do očí.
“Můžem začít kdykoliv, stačí jen říct.” Rocky zalapal po dechu.
“To jako teď?” Zeptal se.
“Nevidím důvod proč ne.” Pokrčil muž rameny. Pobaven panikou, která následovala. Mladík sklonil hlavu. Chvíli těkal očima a přemýšlel.
“C-co mám dělat?” Zeptal se. Evan se usmál. Ve skutečnosti nevěřil, že se nakonec odhodlá.
“Hm. Je jedno jestli jsi muž nebo žena, abys byl ten aktivnější. Já osobně ale rád jsem. I když nic proti...” Zmlkl, když mladíkovy tváře rudly a rudly s každým dalším a dalším slovem. V duchu se zasmál. To bude vážně ještě zábavný. Tedy pokud to nezjistí Wade.
“Asi bude lepší začít než o tom jen mluvit.” Mladík rychle přikývl. Ne, opravdu nemá sílu poslouchat...
“V tom případě, bysis asi měl sednout blíž.” Pobídl ho muž, když dál jen seděl a tiše ho sledoval. Cukl sebou a vstal. Váhavě si přisedl.
“Lepší ukázat než vysvětlovat, hm?” Znovu přikývl a cítil, jak ho srdce i dech přestávají poslouchat. A to ještě ani nezačali. Pomyslel si zničeně. Zamrkal, když si muž jemně přitáhl jeho hlavu. Sklonil se ke rtům.
“Prostě dělej to, co já.” Zašeptal a pak ochutnal. Byly měkké, horké, chvějící se. A byl neskutečně příjemnej pocit líbat je, hladit a něžně uctívat.
Rocky měl pocit, že se mu srdce rozsypalo na tisíce drobných kousíčků a ty tiše, roztřeseně šeptaly, jak moc a jak úžasně...
Má dělat to, co on. Vzpomněl si a překvapil sám sebe, že je vůbec schopný přemýšlet. Pomalu pootevřel ústa a napodobil muže, nevědomky ho tak pustil dál. Oba se mírně zachvěli.
Evan prohloubil polibek. Spokojeně se usmál, když mladík odpověděl. Dlouho. Navzájem hýčkali rty toho druhého až téměř zapomněli proč vlastně.
Evan se odtáhl. Rocky mu okouzleně sklouzl do náruče a užíval si pocity, které jemně pulsovaly tělem.
“Tak co myslíš?” Držel ho muž. Mladík se odtáhl.
“Myslím, myslím, že vím.” Přikývl. Vzpamatoval se a vstal.
“Já... asi bych měl jít. Děkuju a... dobrou.” Šel rychle pryč.
“Počkej, odvezu tě.” Vstal muž a udělal tak. Když se vrátil, svlékl se a vlezl si pod sprchu. Někdy během sprchování se začal pobaveně usmívat. Ten jeho sladce rozpačitý, nejistý výraz a pak jeho polibky. Zarazil se. O čem to ksakru přemýšlí? Napomenul se.
Po pár dnech ho opět čekalo překvapení v podobě nezvaného hosta. Tak jako poprvé objevil se dost pozdě a tvářil se nejistě.
“Něco šlo špatně?” Hádal muž. Mladík nešťastně zakroutil hlavou. Všechno. Muž překvapil sám sebe spokojeným úsměvem.
“Všechno?” Zeptal se a pustil ho dál. Rocky vešel a pokrčil rameny.
“No, nějak jsem... mohl bys mi to ukázat znovu?” Řekl nakonec. Muž zahrál přesvědčivý povzdech ale přikývl.
“Nepřemýšlej nad tím, co máš dělat. Prostě nech mluvit svoje tělo.” Postavil se k němu a chytl ho za ruce. Sklonil se ke rtům. Rocky se zachvěl a pustil ho dál. Dokonale přirozeně, bez myšlenek. Jakoby to dělal denně. Vztáhl ruce a opřel se o široký hrudník. Přizvedl se na špičky. Evan se usmál a vzal ho do náruče, přitiskl k sobě. Hm. Vážně se mu to líbí víc než by čekal. Užíval si štíhlé tělo ve své náruči a neměl chuť pustit. Přinutil se odklonil.
“Mně to přišlo v pořádku. Jsi vrozenej talent.” Rocky zrozpačitěl ale prohlášení ho očividně potěšilo.
“Možná jsem byl prostě jen nervózní.” Přemýšlel. Evan přikývl.
“A co to ostatní?” Zeptal se. Nechtěl o svou novou hru tak brzy přijít. Vždyť ji ještě ani pořádně nerozehráli.
“Pokud jsi byl jen z líbání tak nervózní, určitě bysis měl v něčem intimnějším získat alespoň nějakou jistotu.” Sledoval růžovějící tváře a plachý, panický pohled. Mladík sklonil hlavu.
“A co bychom...” Špitl.
“Stačí, když si trochu zvykneš na doteky. Myslím.” Zahrál Evan zamyšlený, zúčastněný výraz. Rocky zaváhal ale nakonec přikývl. Muž se spokojeně usmál.
“Dobře, můžem začít hned dneska. Když už jsi tady. Pak tě odvezu.” Navrhl. Mladíkův výraz ho skoro odrovnal. V duchu se zasmál. Sedl si na gauč a podal mu ruku. Rocky svou a znejistěl ještě víc, když si ho posadil na nohy.
“Neděs se tak, je to naprosto přirozené.” Pohladil ho po tváři, dotkl se brady a přitáhl si rty. Mladík se zachvěl a odpověděl.
“Pamatuj si, co dělám. Jak se tě dotýkám. Ani ne tak místa jako způsob.” Šeptal Evan a prsty vklouzl pod triko s dlouhým rukávem. Pohladil hebkou kůži. Lepší než čekal. Líbal rty a hladil štíhlé tělo.
“Pamatuj si pocity, které máš. Touhy. Cítíš je, nebo ne?” Políbil ho na krk. Rocky rozechvěle přikývl.
“A co říkají?” On se přerývaně nadechl.
“Že-že se tě chci dotýkat tak jako ty mě.” Muž se usmál.
“Co ti brání?” Mladíkovo srdce vylétlo do neznáma. On se zhluboka nadechl. Snad jen pro jistotu ještě jednou. Zvedl roztřesené prsty k prvnímu z knoflíků košile. Byl malý zázrak, že se mu podařilo rozepnout ho. Po něm další a další. Rozhrnul látku a dotkl se pevného, holého hrudníku. Jen bříšky prstů – jen zlehka ho pohladil.
Muž přivřel oči. Dráždivě příjemný – ve svý nejistý, nezkušený podobě. Pobaveně a lehce vzrušeně vydechl, když se něžný trýznitel dotkl plochého břicha. On k němu zvedl oči.
“Neměl jsem...”
“Ne, děláš to úžasně.” Rocky se šťastně usmál a políbil ho. Sám sebe polekal a zadíval se muži do očí.
“To je v pořádku. Pokračuj.” Pobídl ho a odolával nutkání ujmout se vedení.
Rocky objevoval a prsty zkoumal vypracované tělo. Něžně a jen zlehka. Trochu jakoby se bál. Přesto jeho opatrné téměř neznatelné doteky muže pálily a příjemně provokovaly.
“Trochu ti pomůžu, dobře?” Zašeptal. Rocky k němu nejistě zvedl oči. On se usmál a políbil ho.
“Bude to přirozenější.” Vysvětloval. Ve skutečnosti chtěl prostě jen taky objevovat a dotýkat se.
“Zvedni ruce.” Zašeptal znovu. Rocky přivřel oči a poslechl.
Muž mu vyhrnul triko a svlékl. Dotkl se přívěšku na krku. Wade. Prolétl myslí blesk. Rychle ho zahnal a pohladil holá záda, přitáhl si mladíka blíž k sobě.
On chytl lemy košile a stáhl z ramen. Prsty pohladil paže a vklouzl za krk. Sklonil se ke rtům. Co ten se chce učit? Pomyslel si muž a odhodil triko na stůl. Mladíkovy doteky možná byly rozechvělé a nejisté, ale silně pochyboval, že by to nějaká náctiletá frajerka poznala. No co? Dobře pro něj. Užíval si hebké polibky a štíhlé tělo. Bylo to příjemné pohlazení po náročném dni. Jakoby ho pohlcovala bublina. Klidná bezstarostná bublina a odstrčila vše ostatní někam do ústraní.
Jen vzdáleně vnímal melodický, opakující se zvuk. Telefon! Zakřičel mozek a muž se vzpamatoval. Mladík s ním. Vlastně rychleji než on. A to když si uvědomil, čí telefon to zvoní. Polekaně si přečetl jméno. Zvedl oči k muži. On si prohrábl vlasy a vzal mu ho.
“Jo?... To jsem já.” Zadíval se Rockymu do očí. Mladík nervózně jemu.
“Byli jsme spolu ve městě a on mi usnul v autě. Tak jsem ho vzal k sobě... řekl bych, že protože někdo bude mít narozeniny?” Mladík překvapeně zamrkal a usmál se.
“Fajn, ráno ho odvezu. Dobrou.” Ukončil hovor a podal telefon Rockymu. On si ho vzal a chvíli prohlížel, jakoby ho viděl poprvé v životě. Zvedl oči k muži.
“Myslim, že pro jeden večer bylo učení dost. Půjdem spát.” Postavil ho a potom, co se mladík umyl, oblékl do své košile. Neubránil se úsměvu a uložil ho do své postele. Rocky sebou trhl, když si ho přitáhl do náruče. Muž se usmál.
“Plánuješ spát odděleně?” Mladík přizvedl obočí. Nic neřekl, jen se zachumlal do pevné náruče.
Konferenční místností rezonovala debata. Černovlasý muž sledoval horlivě protestující protistranu. Zrovna podal návrh a jim se to očividně moc nelíbilo. Nečakal nic jiného.
Opřel se do křesílka a otočil hlavu ke svým společníkům. Evan zakryl své pobavení a zlehka pokrčil rameny - s výrazem nakonec budou souhlasit. Měl pravdu. Nakonec souhlasili.
Muž si prohrábl vlasy a připálil.
“Nenám ho rád. Samotnýho mě překvapuje jak moc.” Zakroutil hlavou. Evan přikývl.
“Jo, taky mi to jeho přesvědčení stvořil jsem svět nebo jsem alespoň pomáhal, leze na nervy.” Muž se pobaveně zasmál a vzal si od svého asistenta desky.
“Díky, Darryle. Musím jít. Jako vždy, radost s tebou spolupracovat.” Vstal a oblékl si sako. Vytáhl vibrující telefon. Evan přizvedl obočí. Mužův výraz se dokonale změnil.
“Stalo se něco?... Odcházel jsem brzy a nechtěl tě budit.” Upravil si košili.
“Jistě, cokoliv.” Chvíli poslouchal a přitom se začal pobaveně usmívat.
“Dobře, ještě něco?... Fajn, dneska dorazím dřív... Dobře, už se těšim.” Zavěsil. Všiml si Evanova výrazu. Pobaveně se pousmál.
“Jo, už i já. Měj se.” Šel v závěsu se svým asistentem pryč. Evan zvedl své věci a následoval ho. Na chodbě čekal Rockyho bratr. Oběd? Navrhl.
Sedli si do oblíbené restaurace a slovo práce jednotně vyškrtli ze slovníku. Evan se ani nemusel zeptat, Wade začal o svém bratrovi mluvit sám. Přesněji o Rockym a jeho nové přítelkyni.
“Docela mě to pobavilo. Nedávno jsme o tom přece mluvili a pár dní na to mi ji představuje.” Muž přizvedl obočí.
“Představil ti ji?” Zeptal se.
“Asi ne úmyslně. Přišel jsem domu a oni se učili... učili.” Zopakoval s ironií v hlase. Evan se napil.
“Jaká je?” Neodolal otázce. Přítel pokrčil rameny.
“Pěkná, milá holka. Moc jsem s ní nemluvil.” Poděkoval servírce a zaplatil.
“Ale řek bych, že jim to spolu sluší.” Vyšli před restauraci.
“Upřímně. Jasně, že trochu žárlim a nejradši bych ho zamknul před světem. Ale je skoro dospělej, nemůžu ho schovávat věčně.” Povzdechl si. Hlas mluvil o tom, že na tom nevidí nic zas až tak špatného.
“Jsem aspoň rád, že si jako první vybral tak milou holku. Nakonec mu asi zlomí srdce, ale alespoň ho něco naučí a udělá z něj muže. A co já vim, třeba jim to vydrží.” Přemýšlel.
Něco naučí a udělá z něj muže. Nesmysl. To on ho učí. Už několikrát u něj byl. Něžně, zrůžovělý se učil lásce. Pomyslel si Evan.
“No nic, měj se. Nezapomeň. V pátek.” Připomněl Wade.
“Jistě, jistě. Narozeniny nejdůležitější osoby v Krystalu.” Pobavil muže a šel pryč.
V pátek zazvonil u jednoho z bytů činžovního domu. Otevřel rozesmátý Wade. Upřímně ho objal a vzal si dárek.
“Zdá se, že jdu pozdě.” Konstatoval Evan.
“Nepatrně.” Zasmál se muž a vedl ho k baru. Nalil oblíbené pití a sám sobě připil na zdraví. Evan s ním.
Rozhlédl se. Oslava už očividně dost dlouho žila veselým, úsměvavým, místy rozesmátým a hlučnějším životem. Většinu z tváří znal. Tuhle ne. Zastavil se pohledem na černovlasé dívce.
Seděla na okenní římse, v její těsné blízkosti Rocky a povídali si. Pěkná, milá holka. Jo. Vypadá tak. Sledoval pár.
Pevně stiskl skleničku, když dívka položila mladíkovi ruku na stehno a něco mu šeptala do ucha. On s úsměvem poslouchal. Evan do sebe hodil svůj nápoj a hned si šel pro nový.
Celý večer je zpovzdálí sledoval. Co mu ksakru tolik vadí? Vždyť o ní věděl. Dřív než Wade. To kvůli ní za ním Rocky přišel. To kvůli ní se dotýkají. Tak co mu ksakru na tom teď tak vadí? Přemýšlel nevrle.
Skoro rozdrtil skleničku, když dívka chytla mladíka za ruku a vedla k němu do pokoje.
“Hmm... úžasný první lásky.” Ozvalo se vedle. Otočil tam hlavu, neskutečně pohoršen přítelovou lehkovážností.
“Neměl bys je jít zkontrolovat?” Wade se rozesmál. Uklidnil se, když si všiml Evanova výrazu.
“Mluvíš vážně?” Vydechl v úžasu. Muž se zamračil.
“Je to přece tvůj malej...”
“Očividně už ne tak malej.” Přerušil ho s úsměvem a napil se.
“Chováš se, jak když se jedná o tvoji dceru... nebo možná spíš, jak když žárlíš?” Přemýšlel a jeho slova byla jako ledová sprcha. Žárlí? Je to neskutečný, neuvěřitelný a neví co ne ještě ale je to tak. Žárlí. Usvědčil sám sebe, když zbytek oslavy zamračeně sledoval zavřené dveře. Nějak ho přešla i chuť pít.
Ráno seděl sám u snídaně. Oslavenec a pár přespávajících ještě spalo. Rocky očividně také. Tak už ne. Zvedl oči, když se k němu mladík posadil.
“Dobré ráno.” Zívl unaveně a sáhl pro konvici s kávou. Muž mu přisunul velký hrnek.
“Kakao?” Zeptal se Rocky nadšeně.
“Tak jak ho máš rád.” Přikývl muž. Mladík se napil, spokojeně se usmál a zakousl se do pečiva.
“Úspěšná noc?” Zeptal se muž naprosto bez zájmu. Stálo ho to opravdu velké úsilí. Rocky sebou cukl a zvedl oči. Jemně zrůžověl, chvíli přemýšlel, nakonec ale přikývl. Muž zakryl svůj nesouhlas a dokonce se mu povedl úsměv.
“Dobře. Rád jsem pomohl.”
“S čím pak?” Ozvalo se ochraptěle ode dveří. Unavený Wade se zřítil do křesla a tělo odmítalo dál spolupracovat.
“S tim tvym dárkem.” On se usmál a přikývl.
“Jo, to jste vybrali parádně.” Sáhl pro cigarety a připálil si. Zabte mě někdo. Dodal a pobavil je.
Všichni tři zvedli hlavy, když se nad nimi objevila Rockyho dívka. Mladík rychle vstal.
“Chceš...”
“Musím jít. Úžasná oslava.” Sklonila hlavu k Wadovi.
“Díky, žes přišla.” Objal ji sedící muž a políbil na tvář. Usmála se a kývla hlavou na Evana. Rocky ji šel vyprovodit. Vrátil se a bratr ho obdařil významným pohledem. Mladík zčervenal a zamračil se.
“Zapomeň.” Šel pryč. Muž zahrál zklamaný, dotčený povzdech.
“Čím jsem si tohle zasloužil?” Zakroutil hlavou a otočil hlavu k příteli. Tvářil se všelijak. Co? Zeptal se. On se vzpamatoval a zakroutil hlavou.
“Černou. Díky.” Podal muž obsluze kavárny peníze a uhnul dalším zákazníkům. Znovu poděkoval a vzal si papírový kelímek. Otočil se a přizvedl obočí.
Za ním stál Rocky se svou přítelkyní. Nejistě ho sledoval. Dívka ho poznala a usmála se.
“My se ještě neznáme jsem Natalee.” Podala mu ruku. On svou a představil se.
“Moc mě těší... díky.“ Vzala si svou kávu. Mladík svou. Rozloučili se, že chvátají a byli pryč. Muž se za nimi zadíval. Proboha, Evane, seber se! Poručil si a následující dny se opravdu snažil.
Postavil se pod sprchu a užíval si uklidňující péči padající vody. Jakoby sebou vše odplavovala. Alespoň že ta voda ano, když ne žena rozvalující se v jeho posteli. Když ji sbalil v clubu, zdálo se mu to jako dobrý nápad. I na cestě k němu – stále dobrý nápad. U něj doma – stále ještě ano. První polibky, další, objetí a doteky... v tu chvíli ho to už napadlo. Nebyl to zas až tak dobrý nápad. Teď si byl jistý. Vážně nebyl.
Cukl sebou. Někdo zaklepal. Než stačil cokoliv říct, ozval se ženský hlas.
“Volá ti nějakej Rocky.” Vzala jeho telefon? Co si ksakru dovoluje brát... Rocky?! Rychle otevřel a vzal si ho. Ručník kolem pasu. Žena si ho s úsměvem prohlížela.
“Ano?... V pořádku nerušíš.” Zvedl jiný ručník a protíral si jím vlasy.
“Přijet? Jistě, proč ne... Počkej, nemám pro tebe dojet, je pozdě.” Překvapil ženu.
“A kde jsi?... fajn, do deseti minut jsem tam.” Šokoval ji ještě víc.
“Promiň, musím jít.” Řekl bez dalšího zájmu o ni a šel do své šatny. Ještě jí ze zdvořilosti nabídl odvoz a dál se o ni už vážně nestaral.
Rocky čekal před cizím činžovním domem. Nastoupil a pozdravil. Muž vyjel. Zalil ho spokojený klidný pocit. Mlčky dojeli k němu. Nalil oběma pití a sedl si. Nedočkavě ho sledoval. Rocky se napil a povzdechl si.
“Lhal jsem.” Překvapil ho. Lhal?
“Tehdy na oslavě, vůbec to nebyla vydařená noc. Ani žádná jiná po ní.” Řekl nešťastně. Muž nechápavě zakroutil hlavou, proč mu neřekl pravdu.
“Protože... protože jsi se tak snažil, pomáhal jsi mi. Nechtěl jsem tě zklamat. Vím, jak nemáš rád děti a já...” Muž se opřel do křesla. Mnohem. Mnohem klidnější.
“Co se stalo?” Chtěl vědět. Rocky si znovu povzdechl a pokrčil rameny.
“Já... nevím.” Řekl nakonec.
“Totiž. Mám ji vážně rád. Je úžasná. Tak moc bych si přál, ale... nevím, když jsem s ní.” Zakroutil hlavou a pokračoval.
“Vůbec tomu nerozumím. Když jsem s tebou, je to tak přirozené. Vím co mám dělat. Ne, protože bych nad tím přemýšlel. Jako. Teď udělám tohle, teď tohle. Prostě to dělám. Cítím to tak.” Odmlčel se nachvíli.
“Ale?” Pobídl ho muž.
“Když jsem s ní, jakobych všechno... není to tím, že bych byl snad nervózní. To jsem víc s tebou, myslím.” Překvapil ho znovu.
“Prostě... jakobych najednou nevěděl, co mám dělat. V hlavě si přehrávám naše společné chvíle a vše dělám se vzpomínkou na tebe. Jako podle nějaké předlohy.” Zakroutil s povzdechem hlavou. Muž se napil a zadíval se na něj. Srdce mu radostí křičelo v hrudníku.
“Když jsi s ní. Jsi vzrušený?” Mladík zalapal po dechu a začal koktat odpověď.
“Uklidni se a zamysli se nad tím.” On sklonil hlavu. Oči naplnilo překvapené zjištění.
“Myslím... myslím, že ne.” Uvědomil si. Muž se pousmál.
“A se mnou?” On se znovu zamyslel. Beze slov přikývl. Zadívali se do očí. Muž vstal. Mladík sebou mírně trhl. On se k němu naklonil.
“Poslední otázka. Proč myslíš, že to tak je?” Rocky jakoby našel klid, nerozpačitěl, nečervenal. Jakoby z minuty na minutu dospěl a získal na jistotě.
“Jsi to ty?” Zeptal se. Muž se naklonil blíž. Rty se jen zlehka dotýkaly.
“Směle doufám, že ano.” Ochutnal. Mladík vztáhl ruku a dotkl se tváře.
“Ale... co když mě prostě jen přitahují muži?” Odpověděl polibkům.
“Hmm... nechceš, abych pokračoval?” Rocky se znovu zachvěl.
“Chci.” Zašeptal. Evan se usmál.
“Pak je to jedno, nebo ne?” Mladík se mu zadíval do očí.
“A ty chceš? Pokračovat?” Zeptal se tiše. Muž se bez odpovědi usmál a vpil se do měkkých rtů mnohem hlubším a naléhavějším polibkem. Rocky něco zamumlal a zabořil se do křesla.
Dlouho promlouvali beze slov a dokazovali si, jak moc oba chtějí.
“Co kdybychom šli do ložnice?” Navrhl Evan stejně hebce a něžně, jako byly jeho polibky. Mladík se zhluboka nadechl a opřel se čelem o jeho. Zamumlal souhlas a nechal se postavit.
Svezli se do peřin a muž opět uloupil rozechvělé rty.
“Myslím, že to nebudou muži. Ale ty.” Zašeptal Rocky a nechal si svléknout mikinu i s trikem. Evan se usmál.
“Směle doufám.” Zopakoval a políbil štíhlý krk. Mladík se zachvěl.
“Co řekneme Wadovi?” Vzpomněl si. Muž ho uklidnil pohledem.
“Promluvím s ním, dobře?” Hladil hebkou kůži. Rocky se podvědomě dotkl ruky. Evan se odtáhl. Zadívali se do očí. On se usmál.
“Bál jsem se, že už tě takhle neuvidím.” Takhle? Přijal mladík něžný polibek.
“Rozechvělého, zrůžovělého, toužícího.” Usmál se rudnoucím tvářím. Rocky ho lehce vyčítavě pokáral pohledem a přijal další něžný polibek. Další a další... Oba sebou cukli a rychle se odtáhli.
Mladík začal hledat v látce mikiny až vytáhl telefon, který je přistihl při činu. Povzdechl si a zvedl oči k Evanovi. Muž napodobil výraz a vzal mu ho. Rocky tak moc neuměl lhát.
“Jo?” Zeptal se a přemýšlel.
“Hmm... zas jste něco kupovali?” Ozval se Wade neutrálně. Muž se zamračil a stále přemýšlel.
“Prokaž mi tu úctu a buď upřímný, dobře? Spíš s mym bratrem?” Evan překvapeně zamrkal. Jak ho to ksakru... proč...
“Bože, hrozně bych si přál vidět tvůj výraz. Vážně sis myslel, že si nevšimnu? Tvůj náhlej zájem, tvoje pohledy? Takže? Spíš?” Zeptal se znovu. Muž se zamračil a posadil se. Povzdechl si.
“Chystám se.” Hleděl Rockymu do očí. Mladík překvapeně zamrkal a sedl si. Wade si hlasitě povzdechl.
“A stejně tak ses mi to chystal říct, mám pravdu?” Samozřejmě. Zněla odpověď. Muž chvíli mlčel pak si vyžádal bratra. Nejistě si vzal telefon.
“A-ano?” Přizvedl obočí a chvíli mlčky poslouchal. Vztáhl ruku a prsty pohladil Evanovo rameno, zajel na zátylek, zaměřil se na jedno místo. Muž přivřel oči a sám sebe překvapil jemným stenem.
“Měl jsi pravdu.” Šokoval ho mladík. Vzal mu telefon.
“Cos mu ksakru...”
“Měl jsem pocit, že bych měl vrátit úder nebo tak něco, švagře.” Přerušil ho Wadeův pobavený hlas.
Vrátit úder, o čem to ksakru... švagře? Zarazil se. Pousmál se. Pak rychle chytl štíhlé prsty, které objevily další citlivé místo. Opět se mírně zachvěl.
“Cos mu všechno... odkud to vůbec...” Zeptal se rozladěně.
“Hmm... mám své zdroje. Nehledě na to, že jsem ti ho nemohl svěřit, jen tak neozbrojenýho, no ne?” Bavil se muž.
“No nic, asi bych neměl dál rušit. Buď něžný, ano? Je to můj malej bratříček.” Evan chytl druhou ruku. I o tomhle ví? Zadržel tiše dech. Všiml si Rockyho nadšení. Zničeně se pousmál a pustil ho.
“Přesně tak, neměl bys dál rušit.” Usmál se nesouhlasných protestům v telefonu a ukončil hovor. Zvedl oči k mladíkovi. Chytl ho a posadil do klína.
“Rád ti všechny svoje citlivý místa ukážu sám.” Rocky se zachvěl a zadíval se mu do očí. Pousmál se a chytl se ho kolem krku. Nic neřekl, jen se sklonil k usmívajícím se rtům a mlčky přijal další něžné lekce.
