kapitola I. - konec
Dva muži prošli velkým několikakřídlým vchodem. Oba se zastavili a zaskočeně rozhlédli. Štíhlejší – menší z nich zakroutil hlavou.
„Netušil jsem, že to bude tak velký.“ Vydechl. Druhý se pousmál.
„Cos čekal? Pár lidí sedících kolem ohně s kytarou v ruce?“ Rozhlížel se. Jeho přítel také. Po ohromném sále, plném lidí. Tančících, zpívajících, pijících – oslavujících. Celý sál žil barvami a světly. Neměl strop, měl několik vyvýšených pater.
„Tak pojď. Dneska rozhodně nechci jít spát střízlivej. Možná spíš vůbec nechci jít spát.“ Vykročil větší z nich do davu. Menší se ještě rozhlédl a zaplul za ním.
Jeho přítel neváhal a sáhl pro jednu z plných lahví. Sáhl pro dvě skleničky, stojících dnem vzhůru vedle lahví a nalil jim po panáku. Podal ho příteli.
„Tak na dnešní večer... a všechny další.“ Hodil do sebe nápoj. Druhý muž ho napodobil. Zhluboka se nadechl a do očí se mu nahrnuly slzy. Tázavě je zvedl k příteli. Ten se nevině pousmál a nalil jim znovu.
Popíjeli spolu, s ostatními, tancovali a bavili se tak jako všichni kolem. Někdy po půlnoci se nad jejich hlavami rozprsknul barevný ohňostroj. S užaslými výrazy hleděli k nebi a jejich nadšení se vyrovnalo dětskému. Menší z mužů se napil ze své skleničky. Přizvedl obočí, když se na obloze rozprskla obrovská barevná květina, a všechny je ozářila. Když ozářila muže, stojícího vedle nich. Jeho srdce jemně poskočilo v hrudníku. V jediný okamžik zapomněl na ohňostroj, na dav kolem, na oslavy. Na vše.
Ohňostroj skončil a jeho přítel k němu s úsměvem sklonil hlavu. Otočil ji směrem jeho pohledu. Zničeně se pousmál.
„Proč za nim nejdeš?“ On sebou cukl a zvedl k němu hlavu. Začal koktat otázku. Přítelův pobavený úsměv nezmizel.
„Možná protože´s ho skoro svlíkal očima?“ Mladý muž dokonale zrudl a opět začal něco koktat.
„Nebo chceš litovat toho, že´s ho jen zpovzdálí sledoval, a nic neudělal?“ Přerušil ho druhý. On se rozechvěle nadechl a otočil hlavu k vysokému černovlasému muži. Byl jako hrdina vystřižený z románu. On byl hrdina vystřižený z románu. Jeden z hrdinů jejich země. Všemi obdivovaný. Všemi respektovaný. Všemi milovaný. Některými víc. Povzdechl si a zamračil se.
„A co mu mám asi tak říct?“
„Hmm.... co takhle sex?“ Šokoval ho přítel. Zasmál se jeho výrazu a otočil hlavu k černovlasému.
„Vážně na tom tolik záleží? Tady a teď?“ Zvážněl. On k němu zvedl oči. Napodobil výraz a pokrčil rameny.
„Asi ne, ale...“ Povzdechl si. Jeho přítel se laskavě pousmál a pohladil ho po tváři.
„Běž za nim.“ Otočil se k baru a nalil si pití. Menší z mužů stále váhavě stál.
„Nebo tě tam dotáhnu já.“ On vytřeštil oči a hodil do sebe obsah své skleničky. Zhluboka se nadechl a zamířil k muži, sedícími s několika přáteli. Vlastně jich bylo víc než jen několik – malej soukromej dav.
Zastavil se a chvíli je bez pohybu sledoval. Vážně? Pomyslel si. Vážně se to chystá... ale on má pravdu. Nechce litovat, že s ním nikdy nepromluvil. Že to alespoň nezkusil.
Zhluboka se nadechl a vydal se přímo k muži. Seděl v jednom z vyvýšených pater, na velké členité sedačce.
„P-promiňte?“ Ozval se trochu zbytečně. Přes hlahol kolem i u stolu neměl šanci. Zamračil se a začal se protahovat kolem sedících.
„Kam se ksakru...“ Ozvala se rozčíleně jedna z dívek, když jí dupl na nohu.
„Promiňte, já jen...“
„Jsi v pořadí.“ Zamračila se její přítelkyně, sedící vedle. On přizvedl obočí a rozhlédl se po přítomných. Všichni sledovali muže a snažili se získat jeho pozornost. Není sám, hm? Jistěže není sám. Jak mohl být tak naivní a myslet si, že by měl v tom davu vůbec šanci? Přemýšlel zničeně, možná víc káravě. Cukl sebou, když ho někdo chytl a protáhl přímo k muži.
„Zdravim, jsem Thunder. Tohle půvabný štěstí je Auri. Radi bysme si s tebou připili.“ Držel větší z mužů přítele kolem ramen a druhou ruku podával sedícímu. On k nim zvedl oči. Usmál se.
„Jsem Valiant.“ Podal mu ruku a s jeho pomocí se postavil.
„Na baru, hm?“ Zeptal se nadějně. Očividně nebyl ze své společnosti a vší tý pozornosti zas až tak nadšený. Thunder se usmál, že samozřejmě a vedl ho kolem lehce zaskočeného davu. Co se to ksakru zrovna stalo? Nechápali. Muži došli k baru a nejmenší z nich nebyl schopný reakce. Bez protestů přijal skleničku. Zvedl oči k příteli. Ten se usmál a přizvedl svou.
„Tak na lepší zítřky.“ Valiant se pousmál a přikývl. Zopakoval dvě poslední slova a ťukl si s nimi. Hodil do sebe nápoj, tak jako oni. Mírně se mu zalily oči slzami.
„Bože, co to piješ?“ Zakryl si pusu a snažil se nerozkašlat. Thunder se téměř hrdě pousmál a zvedl láhev.
„Ještě jednu?“ Pobavil muže. On rozehnal slzy a přitakal. Druhý panák už se nezdál tak silný jako první. To ani třetí se čtvrtým.
Trojice zvedla hlavy, když zhasla světla, a nad nimi se objevily tanečnice na tyčích a stužkách. Na sobě měly lehké vlající oblečení, což ještě umocňovalo efekt. Točily se, proplétaly a vlnily. Krásné a lehčí než jemný jarní vánek.
Thunder se pousmál a zatleskal, tak jako ostatní kolem, když se akrobatkám podařil těžký ale úžasný prvek. Sklonil hlavu. Přizvedl obočí. Valiant s Aurim sledovali tanečnice a přitom si povídali. Stáli těsně u sebe, aby se slyšeli, a přitom se zlehka dotýkali. Působilo to nevině ale přitom neskutečně intimně. Muž se zničeně pousmál a zvedl svou láhev. Ztratil se v davu.
Auri začal nadšeně tleskat, když se ženy svezly po stuhách do davu. S úsměvem se otočil. Nejistě se rozhlédl. Kde...?
„Zdá se, že si našel zábavnější společnost.“ Ozval se Valiant. On k němu nechápavě zvedl oči. Muž kývl hlavou. Auri pohledem následoval směr. Přizvedl obočí. Thunder stál kus od nich. S několika dívkami. Každá z nich se mu očividně snažila zalíbit – a on jim v tom nijak nebránil. Jeho přítel si zničeně povzdechl.
„Takhle dopadají všechny naše společné večery. Jeho obklopí soukromý dav a já zůstanu sám a jdu raději spát.“ Vysvětlil. Valiant se usmál a nalil jim pití.
„Dneska ale spát nepůjdeš, nebo ano?“ Auri zamrkal a rychle k němu zvedl oči. Jemně zrůžověl.
„Ne, dnes ne.“ Muž se spokojeně usmál a podal mu skleničku.
„Nealko.“ Řekl, když si všiml, jak mladík zaváhal. On se uvolněně napil. Dobře. Už toho vypil dost a teď... chce mít čistou hlavu.
Auri unaveně zamrkal a promnul si oči. Zarazil se a zadíval na paži kolem svých ramen. Rychle otočil hlavu. Srdce uskočilo stranou a on nevěřícně hleděl na muže ležícího za ním. Spal. Klidný a spokojený a Auri si při pohledu na něj vzpomněl na průběh zbytku noci. Bylo to tak přirozené. Jejich první polibek. To jak se před ním oči setkaly. To jak se setkaly po něm. Jakoby ten večer ani nemohl – neměl pokračovat jinak.
Pousmál se a otočil k muži. Přitulil k pevnému hrudníku. Valiant sebou cukl a probral se.
„Promiň. Nechtěl jsem tě vzbudit.“ Pohladil ho příjemný hlas. On se jemně pousmál a stiskl štíhlá ramena. Pak rychle otevřel oči a lehce zaskočeně sledoval krásku ve své naruči. Ona váhavě jeho. Modré oči se zaleskly vzpomínkami. Mužův výraz se změnil a on se dokonce pousmál.
„Dobré ráno.“ Sklonil se k hebkým rtům. Auri je uvolněně přijal a oplatil pozdrav. Zalehl muže, který se položil na záda a jeho stáhl sebou. On se požitkářsky protáhl a stejně požitkářsky přitom zamručel. Pak opět objal štíhlá ramena.
„Asi bych tě měl upozornit, že dneska neplánuju vylízt z postele.“ Políbil jedno. Jeho půvabný milenec se pobaveně, ale mnohem víc šťastně pousmál a sklonil se k usmívajícím se rtům.
„To nevadí, já také ne.“ Potěšil muže a opřel se lokty kolem jeho hlavy. Zadíval se do modrých očí. Až dnes večer Thundera potká, musí mu poděkovat. Pomyslel si ještě, pak se potopil do modrých očí, do horkého těla – do jeho doteků a polibků.
Rozhlédl se po davu – stejně velkém a rozjařeném, jako byl ten včera. Opět popíjeli, tančili a bavili se.
Valiant se pousmál a sklonil se k němu.
„Musim pozdravit pár lidí. Najdu si tě.“ Políbil hebký krk. Auri s úsměvem přikývl a sledoval, jak odchází. Najde, hm? Vážně? I kdyby ne, nezáleží na tom. Na dnešní noc nikdy nezapomene. Snil o ní tolikrát, nikdy nedoufal, přesto... něžně se usmál a rozhlédl. Teď najít Thundera.
„Pěkná noc?“ Rychle se otočil. Přítel se pobaveně pousmál a prohlížel si ho.
„Divný. Vypadáš stejně jako včera, čekal jsem...“ Řekl téměř zklamaně. Auri se jemně zamračil a zlehka ho praštil.
„Ty! To jak jsi se včera vytratil...“
„Ti zajistilo pěknou noc?“ Přerušil ho Thunder a vedl k baru. On si zničeně povzdechl.
„Děkuju.“ Objal muže pevně. On si povzdechl a objal ho zpět. Zavřel oči a obličej zabořil v hebkých voňavých vlasech. Usmál se.
„A kde ho máš?“ Odtáhl ho od sebe a nalil oběma pití. Auri pokrčil rameny.
„Šel někoho pozdravit. Prý si mě najde.“ Řekl způsobem, že ve skutečnosti tomu vlastně moc nevěří. Thunder ťukl svou skleničkou o jeho.
„Hm. Tak to abych nerušil, hm?“ Hodil do sebe nápoj. Oči se jemně zalily slzami. Rozehnal je zamrkáním. Jeho přítel ho napodobil. Opět jemně pokrčil rameny, ale nic neřekl.
Tak jako předešlý večer i tento přicházela různá vystoupení, ohňostroj, světelná show a vše bylo zalité litry alkoholu.
„Už jsem myslel, žes šel spát.“ Opřel se někdo přes Auriho o bar a sklonil se k němu. Jeho drobné srdéčko se zastavilo a on překvapeně otočil hlavu. Valiant se usmál a sklonil se k němu v polibku. Oči jemně zvlhčené alkoholem.
„My si to mysleli o tobě. Už jsem si ho chtěl začít dobírat, že tě v noci zabil.“ Ozval se pobaveně Thunder. Muž se zasmál a otočil k němu hlavu. Zakroutil s ní.
„Tracy. Když se napije je... k nezastavení a nedá se od něj jen tak odejít.“ Vysvětlil. Druhý zvedl tázavě obočí a zopakoval jméno.
„Generál Bovian.“ Vysvětlil Valiant a sklonil hlavu ke svému krásnému milenci. Thunder se v duchu pleskl do čela. No jistě. Je idiot. On se přece pohybuje v jiných sférách než oni dva.
„No nic. Bavte se.“ Rozloučil se. Auri rychle otočil hlavu. Pozdě – muž už byl pryč. On si povzdechl. Pak ale zvedl oči ke svému společníkovi, který se k němu sklonil a ochutnal.
„Rád bych odsud vypad. Vypil jsem toho víc než jsem plánoval, potřebuju čerstvej vzduch.“ Zašeptal mu do rtů. Auri se jemně pousmál a přikývl. Vážně si ho našel, hm? Šeptalo srdce v hrudníku, když se muž spokojeně usmál a vedl ho skrz dav. On se ještě rozhlédl. Nemusel se přece tak rychle vytratit. Jsou přátelé tak dlouho a... povzdechl si a pevně stiskl ruku, která ho držela.
Následující večer opět stáli mezi bavícím se davem. Jakoby lidé včera večer neodešli a nepřetržitě pokračovali dál. Hudba, tanec, litry alkoholu a stoly prohýbající se pod jídlem.
„Dneska zůstaneme spolu, hm? Možná mě pak nebudou nutit tolik pít.“ Dodal Valiant spíš pro sebe a vedl Auriho skrz dav. On se pobaveně pousmál a rozhlédl. Byl to malý zázrak, že v davu kolem dokázal zachytit muže tančícího s nějakou dívkou. Jejich tanec byl dost vyzývavý a intimní. Auri trochu zrůžověl, když si uvědomil, že pár netančí sám ale ještě s další dívkou. Obě na muži dost visely – doteky pohledy i usmívajícími se rty. Nijak mu to nevadilo.
„Ví, jak se bavit.“ Usmál se Valiant pobaveně, když si všiml, kam jeho milenec hledí. On s podobným výrazem přikývl a srdce měl někde v krku. To bylo dost sexy, hm? Otočil hlavu zpět. Zamrkal a přerývaně se nadechl. Thunder s jednou z dívek promlouval – dost hlubokým a intenzivním polibkem. Druhá stála za ním a líbala ho na krku. Otočil k ní hlavu. Usmála se uloupila si jeho rty pro sebe. Stejně naléhavě a hluboce. Auri se nadechl. Sevřel dlouhé prsty, které držel a zastavil. Přitom se dotkl pevné paže. Valiant se nechápavě otočil. Přizvedl obočí, když si všiml zrůžovělých tváří a lehce horkého pohledu. Pobaveně se usmál a sklonil se k pootevřeným rtům
„Zdá se, že odcházíme, hm?“ Zaplul mezi rozechvělé rty. Auri prsty sevřel jeho paže a zvedl se na špičky.
Den poté stál Thunder v davu a rozhlížel se po něm. Dneska by je moh aspoň pozdravit. Včera si ani nevšim, jestli tu jsou nebo ne. Ty dvě ho tak zaměstnaly, že netušil, co se děje kolem. Ale byly úžasný, hm? Jedna úžasnější než druhá. Pousmál se při vzpomínce a přitom se stále rozhlížel. Šedivý pohled se zastavil. Na parketu. Mezi tančícími. Se pomalu vlnila dvojice. Tělo na těle, oči zamknuté do sebe a rty zvedlé v jemném úsměvu. Milenci zajatí ve svém světě. Thunder se pousmál. Hm. No. Zdá se, že nepozdraví ani dneska. Rozhlédl se a hledal dnešní oběť.
Pátý večer trojice opět stála v davu. Dva muži ruku v ruce spolu a třetí si s nimi připíjel. Hodil do sebe nápoj a tělo už zvyklé na sílu alkoholu, se nijak nebránilo. Odložil skleničku a rozhlédl se po davu. Slavil tak jako čtyři předešlé večery. Jakoby to bylo poprvé. Hudba hlasitě hrála a vibrovala stěnami i těly. Barevné proudy světel je objímaly a vzduch byl nasáklý alkoholem.
„Dneska...“ Zmlkl Auri, když se k Thunderovi přitočily dvě dívky a dožadovaly se jeho společnosti. To nejsou ty dvě nebo ano? Prohlížel si je. Přítel k němu omluvně zvedl oči a pak se ztratil v davu. Auri zničeně zakroutil hlavou.
„Vůbec nechápu, proč se s ním přátelím.“ Zabručel a pobavil Valianta. Povzdechl si a chytl se pevného pasu, když ho muž objal kolem ramen a políbil do vlasů. Zvedl k němu oči. On se sklonil ke rtům. Něžně políbil.
„Děkuju, Auri. Děkuju, že sis vybral mě.“ Zašeptal a pevně ho objal. Jmenovaný se jemně zachvěl. Něžně se pousmál a stiskl ho tak pevně, jak dokázal.
Šestý a sedmý den krajina utichla. Mlčenlivým tichem. Přesto bylo ve vzduchu cítit něco z předešlých večerů. Energie probleskující prostorem. Jako vzpomínka. Otisk v čase, kterého by si všiml jen ten, kdo se účastnil. Samozřejmě.
Osmý den se Auri brzy k ránu probral. Posadil se na své posteli a chvíli mlčky seděl. Otočil hlavu vedle sebe. Ke stojanu s oblečením. Povzdechl si a spustil nohy z postele. Umyl se, důkladně učesal a pak přešel ke stojanu. Visela na něm zdobená účelová kombinéza.
Oblékl si kalhoty i vršek s vysokým stojáčkem a pak natáhl vysoké boty na zip. Sáhl pro rukavice. Jedna z nich byla obyčejná – ze stejného materiálu jako kombinéza. Druhá byla speciální – mohutnější a když si ji nasadil, jemně se rozzářila. Zacvičil s prsty. Pak ji zvedl před sebe – dlaní k zemi. Dotkl se jí prsty druhé ruky a ty pak pomalu oddálil – dál a dál. Jakoby z dlaně vytahoval úzké zářící ostří. Spokojeně se pousmál a rukou ho zastrčil zpět.
Zvedl hlavu k poslednímu dílu oblečení. Protáhlé hladké helmě. Sáhl pro ni a vydal se pryč z pokoje. Na chodbu plnou lidí. Rozhlédl se po nich. Mířili jedním směrem. Vykročil s nimi.
Vešel do prostoru a rozhlédl se po davu kolem.
„Nezastavujte se a pokračujte na svou pozici!“ Zařval někdo vedle něj a opět přiměl k pohybu. Otočil hlavu vedle sebe. Tam šel podobně oblečený mladík. Vycítil pohled a zvedl k němu oči. Povzbudivě se pousmál a nervózně se přitom kousal do rtu. Auri napodobil úsměv a pohledem kontroloval značení kolem. Rozdělovalo je do různě barevných skupin, rozdělených ještě nataženými provazy - pro lepší orientaci.
Auri se zamračil – jeho barva. Všiml si a vykročil k několikařadému zástupu. Ti nejbližší kývli hlavou, když si ho všimli. Napodobil je a otočil hlavu před sebe. Ještě tu nejsou, hm? Rozhlédl se. Vždycky chodí mezi posledníma, ale dnes si to snad odpustí, nebo ne? Měli by. Sklonil hlavu ke své ruce. Zacvičil s ní.
„Copak? Nefunguje?“ Rukavici obklopil modrý prosvítající povrch a on se otočil. Muž stojící za ním se pobaveně pousmál, když ho odhodil slabým modrým výbojem. Vlastně ho jen mírně poposunul.
„Hm, funguje.“ Přistoupil muž zpět. Auri zvedl oči za něj. Tak jako ostatní v okolí. Za Thunderem přicházeli muži a ženy v pevných mohutných kombinézách – kavlarových exoskeletonech. Na zádech měla většina z nich připnuté různě mohutné a těžké zbraně. U pasu či na stehnech menší. Thunder na tom nebyl jinak. V podpaží držel pevnou helmu s elektronickým hledím.
„Bál jsem se, že už se neuvidíme.“ Pokáral přítel jeho pobavení. Muž se pousmál.
„Jak neuvidíme? Nedohlížim na tebe snad pokaždý?“ Pokáral ho pohledem. Otočil hlavu, když ho někdo za ním silně praštil do ramene a pozdravil. Malý kolos se zasmál jeho výrazu a pokračoval dál. Muž si povzdechl.
„Musim jít. Budu před tebou a nepustim je k tobě. Tak jako vždycky.“ Vztáhl ruku a ochrannou rukavicí rozdrbal hebké vlasy. Auri se na něj zamračil a odstrčil ruku. Pak si povzdechl a objal ho. Jakoby objímal robota, ale nevadilo mu to.
„Buď opatrný.“
„Copak někdy nejsem?“
„Nikdy nejsi.“ Zabručel muž a odtáhl se. Oba otočili hlavu, když prostor před nimi zaduněl. Tlustá ocelová stěna táhnoucí se na obě strany se postupně začala ztrácet ve stropě. Za ní stál Valiant – v podobném – jen víc zdobeném – kevlaru jaký měl Thunder. S ním několik dalších mužů. Za jejich zády se stavěli, ti co přišli s Thunderem. Před nimi byla další stěna – mohutnější a vyšší. Thunder si povzdechl.
„Tak...“ Přerušil ho Valiantův hlas, který se ozval všude kolem.
„Většina z vás mě jistě zná. Ti co ne. Jsem Valiant, velitel pozemských královských vojsk. Nemám rád dlouhý proslovy, takže to zkrátím. Nikdo z nás odsud dnes neodejde živej. Nejsme tu kvůli tomu. Jsme tu kvůli tomu, aby odsud neodešli oni!“ Ukázal za sebe a dav kolem ožil voláním. Thunder se pobaveně rozhlédl.
„Hm. Ten ví jak rozvášnit dav.“ Sledoval, jak Valiant víc a víc burcuje dav kolem.
„A nejen dav, hm?“ Sklonil hlavu k příteli. Ten jemně zrůžověl a pokáral ho pohledem. Pak si povzdechl.
„Nejsem si jistý, zda jsem ti poděkoval... děkuju.“ Postavil se na špičky a políbil muže na tvář. On se podrbal ve vlasech a pokrčil rameny. Zlehka ho od sebe odstrčil.
„Nechtěl jsem, abys čehokoliv litoval.“ Otočil hlavu, když se kovová masa za Valiantem pohla. Dav kolem ještě víc ožil. Thunder se zamračil a otočil hlavu zpět.
„Neni nic horšího než litovat, žes nesebral odvahu.“ Ztratil se jeho šedivý pohled za neprodyšným povrchem helmy. Auri překvapeně rozšíril oči.
„Snaž se nehrát si na hrdinu a drž se co nejdál.“ Změnil se přítelův hlas v elektronický a on vykročil směrem k Valiantovi. Za něj. Mezi Auriho a vrčící, dunící, ječící masu vetřelců, kteří se je už tak dlouho snaží vyhladit.
