kapitola I. - konec
Casey s Randym ospale zapluli na židle u stolu a zamumlali pozdrav.
“Dlouhá noc?” Usmál se Clint. Trochu. Zabručel syn a sáhl po konvici s kávou.
“Tak? Už víme přesnej počet?” Nalil téměř spícímu Randymu kávu, pak sobě. Potom před mladíka postavil sklenici s jahodovým džusem. Zvedl jednu z housek a rozkrojil. Každou z půlek vrchovatě namazal nadýchanou pomázánkou. Talířek s nimi také položil před Randyho. On zívl díky a jednu zvedl. Cathy s Clintem se pobaveně pousmáli.
“Řekl bych hodně, ale bude to ještě víc.” Odpověděl muž a pobavil mladíka. Jo. To asi jo. Obzvlášť když dorazili tací, které nikdo nezval, v životě neviděl a v jejich přítomnosti by se nejradši změnil na něco malého a nenápadného. Otočil Casey hlavu ke krásnému muži černých, dlouhých vlasů. Kolem něj se vzduchem vlnilo něco... temně podmanivého. A jeho oči. Stejně podmanivé modré oči. Nebezpečně podmanivé. Po jeho pravici seděl drobný, půvabný, okouzlující, krásný mladík světlých vlasů. Byl jako první jarní paprsky – hřejivý. Přesto měl v sobě určitý smutek a bolest.
Po jejich boku seděl rudovlasý muž, měl podobnou auru jako černovlasý a dokonce podobného společníka. Aby toho nebylo málo z druhé strany seděl stejně půvabný bělovlasý mladík a s ním černovlasý muž. Aby toho skutečně nebylo málo vedle seděl mladík s kočičíma ušima. Kočičíma. Jemu dělal společnost rudovlasý mladík – ten oproti všem ostatním připadal Caseymu jako nejlepší přítel. Co víc. Člověk. Kolem všech se motal sympatický blonďatý muž a obsluhoval je.
Casey si je chvíli němě prohlížel. Kdo vy lidi ksakru jste?! Měl chuť zakřičet, ale neudělal to. Někde uvnitř cítil, že je v naprostém pořádku, že s nimi sedí u stolu a snídají. Ještě ke všemu, když ostatní to tak očividně cítí také.
No co. Jsou Vánoce. Jeho první s Randym. Proč si je kazit zbytečnými otázkami, na které stejně nechce slyšet odpověď. Povzdechl si a otočil hlavu k Leice, který si sedal na židli proti jeho. Sáhl pro konvici a nalil si kávu.
“Clay ještě spí?” Zeptal se mladík, muž přikývl a dochutil si kávu.
“Co pro něj vůbec máš?” Zeptal se téměř společensky. Zahradník odložil cukr s mlékem a zvedl oči.
“Kravatu a... sebe.” Hovor všech kolem utichl a oni k němu zvedli oči. Clint se zeptal. Leica přikývl a jemně pokrčil rameny.
“Ještě jsme spolu... myslím, že je to hezký dárek nebo ne?” Zeptal se váhavě.
“Sen každýho muže, jak to plánuješ udělat?” Zeptal se jeden z černovlasých mužů. On se zamyslel.
“Proto jsem koupil tu kravatu, viděl jsem to v televizi.” Vysvětloval.
“Budu mít jenom ji, jinak nic.” Sklonil hlavu. Jídelní stůl se pohl. Všichni přítomní muži ho jako jeden chytli a přitlačili.
“Co to...” Nedořekl Leica.
“Úžasnej nápad. Jsem si jistej, že bude nadšenej.” Ozval se rudovlasý muž. Ostatní souhlasně přikývli a jejich výrazy se dost shodovaly.
Leica se spokojeně usmál a oni rychle změnili téma. Zbytek snídaně se pohledy sledovali, kdo z nich bude ten odvážlivec a vstane jako první.
Dům se s večerem začal naplňovat hosty. Clint by nevěřil, že mu někdy přidělí přívlastek malý. Ale toho večera mu tak opravdu trochu připadal. Hosté byli všude a o některých si nebyl jistý, zda někdy viděl natož pozval. Konečně známá tvář. Přivítal se s Tylerem a sourozenci.
Když už se zdálo, že dorazili všichni a dům víc nepojme, hostitel všechny požádal k večeři.
Cathy sedící vedle Cathy (^_^”) se Scottym se rozhlédla. Všichni se věnovali večeři a tiše si povídali. Vypadali spokojeně. Trochu jako za růžovým sklem, které je chránilo před jejich vlastními starostmi, bolestí a smutkem. Šťastný klidný okamžik. Pousmála se a vrátila se k rozhovoru s párem a svým mužem.
Večeře proběhla za své klidné usměvavé nálady a po ní následovalo předávání dárků. Pravidlem. Jeden člověk jeden dárek. Proto aby tu neseděli a neobdarovávali se do dalších Vánoc. Většina dárků byla drobnosti. Ty osobní. Důležité. Si všichni chtěli předat mezi sebou. V soukromí.
Pak začala skutečná oslava.
Ve společenské místnosti s velkým krbem seděli hostitelé s Jamesem, Steffanem a Eliotem. S nimi několik rytířů.
V téže místnosti. U klavíru seděl Irvine. S ním Axel, Randy, Clay a Derek. Irvine s Randym si hráli s různými skladbami, Irvine ho společně s Axelem doprovázel zpěvem. Odlišné barvy hlasů se dokonale doplňovaly. Kolem nich stály či seděly jejich drahé polovičky a pár dalších.
Opodál poslouchal Dennis a zlehka objímal Richieho. Muž byl zabraný do hovoru s Dustem, Niquem a Dayou. Jejich protějšky samozřejmě nechyběly.
Za nimi. U soukromého baru. Seděl Romeo, Kyle, Cooper a Taylor. Jak jinak – se svými partnery. Všichni zabráni v hovoru.
V jiné místnosti v několika pohodlných křeslech popíjel Dante s Rileym a ty dvě sluníčka, kterým říkali milenci. S nimi seděli Vincent s Jeremym a Logan s Kevinem. U malíře Alex, Vivian a Thiery. A tak jako všichni ostatní – se svými protějšky.
Oliver se prsty zlehka dotýkal tanečníkovo paže a povídal si se Samem, tak jako Chasse, Ryan a Ruddy. Jejich milenci nechyběli.
U Zacka stál Sunny, Mik´e, Matti a Seth. S nimi tři půvabní mladíci a jedna dívka, kteří se spíš bavili mezi sebou než že by se věnovali svým partnerům. K nim se ještě přidal Danny s Fynnem, Ericem a Andrem společně s Adamem. Jejich protějšky zapluly mezi “své”.
Další místnost okupovali Ethan, Nicola a Blake v hloučku s Mathewem, Evanem a Jamiem. Nechyběli ani Connor, Ashley, Oscar a Neith.
V dalším z pokojů oslavovali hosté, ze kterých byli ostatní kolem lehce na rozpacích – vlastně spíš dokonale vystrašení. Shane, Cane a Jordy se svými miláčky a kolem spousta a spousta dalších.
Večer se pomalu. Pro některé rychle. Ubíral směrem k ránu a dobrá nálada přítomných se neměnila. Možná jen smysly byly omámenější a omámenější. Skupinky se začaly promíchávat a rozpadat. Některé na páry.
Leica už nějakou dobu sledoval Danteho. Stál u baru. Před ním seděl Ron. Mladík se skláněl k jeho uchu a něco povídal. Tiše. Tak že to slyšel jen drobný milenec. Ten seděl, tváře zrůžovělé a lehce zadýchaně poslouchal. Jakoby byli ve svém světe a nevnímali ten kolem.
Zahradník se mírně zachvěl a otočil hlavu ke Clayovi. Muž držel jeho prsty a jemně hladil palcem. Leica si povzdechl a sklonil hlavu ke skleničce. Možná by jednou mohl zkusit něco tvrdšího. Přemýšlel.
Vyrušil ho lehký polibek na spánek. Zvedl oči. Clay ho pohladil pohledem a tentokrát políbil na rty.
“Chceš přinést nové?” Muž sklonil hlavu zpět ke své skleničce. Lehce nepřítomně zakroutil hlavou a omluvil se. Druhý se za ním zaskočeně zadíval.
“Tak? Už jsi rozbalil svůj dárek?” Ozvalo se vedle. Na způsobu, jakým to bylo řečeno, a tónu hlasu bylo něco... Otočil hlavu a zaháněl rozpaky. Proč rozpaky? Zakroutil hlavou. Dárek? Zeptal se.
Bratr se pousmál a pokrčil rameny.
“Hm. Řek bych, že ne. Jinak byses tak hloupě neptal a tvářil se...” Hledal silnější výraz než nadšeně. Mnohem silnější. Byl si jistý, že Clay bude zářit. Jo. Zářit. Při a hlavně po. Několik týdnů. Pobavil sám sebe.
“Kde máš Leicu?” Rozhlédl se. Muž pokrčil rameny a snažil se číst v Caseyho pobavených očích. Mladík si povzdechl.
“Vím, že teď mě asi nepochopíš, ale... musíš mu s tím trochu pomoct. Neptej se a prostě udělej, co bude chtít.” Radil. Clay nemohl být víc zmatený. Mladší z bratrů si povzdechl.
“Nechci ti kazit překvapení, víc ti nepovím.” Oznámil a šel pryč. Cože?! Otočil se za ním muž nechápavě. Mladík elegantně vklouzl vedle sedícího Randyho. On k němu otočil hlavu a usmál se. Něžně přitulil a zapojil ho do hovoru.
Clay zakroutil hlavou. Jestli mu chtěl pomoct, měl by se někoho zeptat na návod. Rozhodně. Rozhlédl se a šel hledat Leicu.
Našel ho u jednoho z barů. Téměř vyděšeně sáhl po lahvi ve štíhlým prstech a sebral mu ji.
“Co to... ty přece nepiješ.” Řekl užasle. Zahradník mu ji chtěl vzít.
“Dnes ano.” Clay se zamračil. Nesmysl. Bránil láhev.
“No tak, Leico. Něco se... co se děje?” Leica se přestal přetahovat a povzdechl si. Pokrčil rameny.
“Nic jen...” Muž se zamračil. Byl si téměř jistý, co se děje. Jsou to jejich první společné Vánoce a Leica... ´Musíš mu s tím trochu pomoct.´ Vzpomněl si na bratrovo slova. Možná ne.
“Jestli mužů s něčím... já fakt nevím, co si myslet. Casey mluvil tak...” Zmlkl, když si všiml šokovaného výrazu. Leica zopakoval mladíkovo jméno.
“No. Mluvil o dárku.” Vzpomněl si a zopakoval bratrovo slova. Zahradníkovo tváře dokonale zrudly. Clay netušil proč, ale jeho také. Přizvedl obočí, když ho muž chytl za ruku.
“Pojď, pojď se mnou.” Vedl pryč. Mlčky s ním šel. Až do jejich bytu. Měl pocit, že nikdy nebyl tak nervózní. O co hůř – aniž by tušil proč. Držel rozechvělé prsty a následoval ho až do ložnice. Ložnice? Uvědomil si a srdce poskočilo. Pak mnohem víc. To když ho Leica dovedl k posteli. Neplete se. Nebo ano? Přemýšlel rozechvěle. Oba se zarazili a zadívali na lůžko.
V měkkých peřinách ležel půvabný mladík.
“Není to... Nidhi?” Vzpomněl si Clay. Leica k němu otočil hlavu. Axelův přítel. Ujišťoval se. Muž přikývl. Hned se vrátím. Oznámil zahradník a odešel. On si povzdechl a sedl. Je možné, že by Leica vážně chtěl... zachvěl se znovu.
“Omlouvám se. Ještě mi úplně nerozumí. Nechtěl doprovodit a tak jsem mu popisoval...” Zmlkl Axel a zadíval se na spícího milence. Jemně se pousmál. Odnesu ho. Řekl mírně.
Leica se na něj zadíval. Pousmál se také a chytl ho za paži.
“Nech ho. Škoda ho budit, spí tak klidně. My se vyspíme jinde.” Překvapil oba. Zpěvák začal protestovat. Má pravdu. Přerušil ho Clay a vstal.
“Hezký sny.” Popřál ještě a vedl muže pryč. Axel otočil hlavu zpět k ležícímu. Pousmál a svlékl si zdobené triko. Zul boty a stáhl kalhoty. Vklouzl k mladíkovi a vzal ho do náruče.
“Sladký sny, poklade.” Nidhi něco zamumlal a otočil se k němu. Něžně přitul a spal dál.
Pár si to namířil do jednoho z pokojů pro hosty.
“Co když tam už někdo spí?” Chytl Leica prsty držející kliku. Clay se zarazil. Přikývl a jemně zaklepal. Zdá se, že ne. Pokrčil rameny a vešel.
Oba se zastavili hned u dveří a zadívali se na dvojici v objetí. Dorian se držel pelesti postele a zhluboka oddechoval. Za ním stál Ethan. Velké ruce hladily štíhlý hrudník a boky se pohybovaly. Zlehka a rytmicky.
Clay chytl Leicu a vytlačil ze dveřích.
“Asi raději zkusíme jiný pokoj.” Navrhl a ve slabinách ho mírně zašimralo při pohledu na zahradníkovo rozkošný výraz.
Vedl ho k jinému pokoji. Tentokrát zaklepal mnohem rázněji. Bez odezvy. Vešli a trochu opatrně se rozhlédli. Nikde nikdo.
Leica se uvolněně svezl na postel. Uvolnění vyprchalo. Zvedl oči. Clay se postavil nad něj a položil mu ruku na tvář. Sklonil se k němu. Téměř políbil. Zadívali se do očí.
“Je možné, že ten dárek jsi...” Slova přerušilo šplouchnutí a muži na sebe strnule hleděli. Clay se narovnal a tiše přešel ke koupelně. Ještě tišeji otevřel. Rychle zavřel.
Ve vaně byla další dvojice. Kia seděl obkročmo na Jamesovi a vlnil boky. Pomalu, dlouze a hluboce. Muž ho držel v náruči a stejně hluboce líbal. Něžně a měkce.
Clay se zachvěl. Ještě stále viděl jejich hebké polibky. Jejich... zamračil se a vyhnal si představy z hlavy. Otočil se a zadíval na zmateného Leicu.
“Tenhle radši taky ne.” Muž přizvedl obočí a rychle vstal.
Chvíli váhavě stáli před třetími dveřmi. Clay opět zaklepal a čekal. Jemně pokrčil rameny a vešel. Proboha. Zavřel je opět. Slyšel, jak Leica vykukující za jeho ramenem, zadržel dech. To ho pohladilo po slabinách mnohem silněji než pohled na milostnou hru páru v pokoji. Lucky a Mathew. Něžně propleteni a dokonale zajati sami sebou.
Zadívali se na další dveře. Podívali se na sebe. Clay pokrčil rameny a vzal za kliku. Zarazil se a naklonil se blíž.
“R-Romeo.” Ozvalo zpoza dřevěné desky. Muž se rychle odtáhl a beze slov vedl Leicu pryč. Kam... Zeptal se nejistě zahradník. Clay se zastavil.
“Jsi to ty. Ten dárek. Jsi ty, je to tak?” Otočil se. Tváře jemně zrůžovělé. Muž ucukl pohledem.
“Kravata.” Šokoval ho. Kravata?! Zakřičel v duchu. Spletl se? To přece...
“Měl jsem ji mít uvázanou kolem krku a...” Clay rychle zvedl oči. Jako v tom filmu? Vzpomněl si. Nedávno ho spolu sledovali. Leica přikývl. Muže víc než jen zašimralo ve slabinách. Opět beze slov vykročil a snažil se uklidnit. Trochu naivně a zbytečně. Leica oblečený pouze v kravatě. Jen v kravatě. Leica a nic víc než kravata. Útočily myšlenky stále dokola a dokola. S nimi představy.
“Clayi?” Zeptal se muž nejistě. On se zastavil a otočil. Povzdechl si.
“Promiň, já jen... vím, že by to měla být ložnice, ale vážně musí?” Překvapil ho. Leica se mu zadíval do očí. Usmál se a zakroutil hlavou. Překvapeně zamrkal. Clay se k němu bez varování naklonil a vpil se do rtů.
“Možná bychom mohli zkusit knihovnu, jsou tam ty...” Velký křesla. Doplnil ho s úsměvem a vedl do velké knihovny.
Rozhlédli se po potemnělé místnosti. Bylo v ní několik vysokých regálů plných knih a dvě patra stěn plných knih.
Clay se pousmál a namířil si to k pohodlným křeslům a pohovce. Posadil se na ni a muže si stáhl na nohy. Přitáhl si růžové rty. Téměř políbil. Zarazil se a otočil hlavu k regálům. Zvedl si prst k ústům, když se Leica nadechl v otázce. Jemně kývl hlavou k chodbičce.
Zahradník se zadíval do tmy. V jejích stínech stály dvě postavy. Přitisklé k sobě. Menší se opírala o jednu z knihoven.
Leica otočil hlavu ke Clayovi. Tak knihovna ne.
Clay si zničeně povzdechl a sklonil hlavu. Na jednom z lehátek u krytého bazénu ležel Ruby a nad ním se skláněl Dust. Přidržoval mladíkovo stehna a klidnými tempy pohyboval boky.
Tohle už je prostě moc. Nejprve Shane s Curtisem, Dereck s Chassem a Fynn se Simonem v menších společenských místnostech. Pak Caesar s Ruddym v jednom z temných zákoutích na chodbě. Sunny s Nickem na toaletě v patře a Nique s Jackiem za jednou z velkých květin v jiné chodbě. Vážně začínal mít pocit, že jediný, kdo v domě zrovna nesouloží, jsou oni dva.
“Možná bychom to měli nechat na jindy.” Sklonil hlavu k Leice. Muž, sledující dvojici, zvedl oči. Nechci. Překvapil ho. Clay zopakoval slovo a jeho srdce je zašeptalo s ním. Zahradník zakroutil hlavou a vrátil se pohledem na dvojici.
“Ne po všem, co jsem dnes... pojď.” Chytl ho za ruku a vedl pryč. On s ním zaskočeně šel.
Došli ke dveřím do zimní zahrady. Leica překvapil muže ještě víc, když vytáhl klíč a odemkl.
“Promiň, mělo mě to napadnout... zamkl jsem ji, aby se tu nestala nějaká nehoda.” Vysvětloval.
Clay se usmál a vešel. Sebral mu klíč a otočil jím v zámku. Vedl hlouběji do zahrady. Přesně věděl kam.
Leica se jemně zachvěl a následoval ho na krátký trávník. Muž se zastavil a zvedl hlavu. Pousmál se. Otočil a sklonil hlavu k Leice. Chytl ho za ruce a přitáhl k sobě.
“V pořádku?” Vztáhl ruku a odstrčil mu prameny z čela. On přikývl. Clay se usmál. Dobře. Sklonil se k pootevřeným rtům. Něžně pohladil. Znovu. Znovu a znovu. Měkce a jen zlehka. Jakoby to bylo poprvé.
Leica vztáhl ruce a opřel se muži o hrudník. Přizvedl se na špičky. Clay ho pevně objal a pomalu klesl na kolena. Zahradník klečel mezi jeho stehny a držel se ho kolem krku.
“Hmm... a kde je ta moje kravata?” Zašeptal muž. Druhý se odtáhl.
“V naší ložnici.” Uvědomil si. Clay se usmál a přitáhl si ho zpět.
“Myslím, že Leica bez kravaty je ještě lepší než Leica s kravatou.” Přemýšlel nahlas a vklouzl mezi růžové rty přitom sáhl ke knoflíkům košile. Rozechvělými prsty rozpl první a v duchu si zatleskal. Tak moc a tak dlouho po něm touží a teď ho má konečně v náruči. Rozepl další. Další a další.
Vztáhl ruce a stáhl košili z bělostných ramen. Pohladil jedno svými rty. Pak štíhlý krk a hladký hrudník. Ještě jednou. Několikrát.
Líbal a hladil štíhlé, chvějící se tělo. Krásné a jeho. Pohladil ploché břicho a vklouzl pod látku kalhot. Leica jemně zasténal. Clay měl pocit, že je to ten nejúžasnější zvuk, jaký kdy slyšel. Úžasný, vzrušující zvuk. Pohl rukou. Muž přivřel oči a opřel se mu o ramena. Clay ho sledoval a užíval si každý záchvěv v krásném obličeji.
“Miluju tě, Leico. Tak hrozně moc.” Zašeptal do pootevřených rtů. Leica otevřel oči. Jindy oříškové. Teď byly spíš horkou čokoládou. Čokoládou, která rozpustila vše, co se v ní ztratilo. Pomalu, něžně a hřejivě.
Muž sklouzl rukou ke Clayiovo pasu. On zalapal po dechu a srdce zakřičelo v hrudníku. Proboha! Hleděl do milovaných očí a snažil se nadechnout. Slyšel se šeptat jeho jméno. Vnímal, jak ho objímá kolem pasu a tiskne k sobě. Jakoby to vše ani nedělal on. Byl tak neskutečně...
Leica ho opět pevně objal kolem krku a políbil do vlasů. Skoro zapomněl jaké to je. Milovat se s mužem. Otevřel oči a odklonil se. Zadíval se do Clayovo. Pohl boky.
Muž se jemně zamračil a rozechvěle nadechl. Znovu a znovu. Vztáhl ruce a uchopil krásnou tvář. Zvedl se k ní. Líbal růžové rty a prsty bloudily mezi prameny vlasů. Spona povolila a paže pohladil hebký chladivý samet. Otevřel oči a odtáhl se. Srdce zakřičelo a slabiny s ním.
Leica zářil. V záplavě vlasů a zlatavém dešti. Oba zvedli hlavu. Kolem se snáželo stovky zlatých kapek. Stovky zlatých lístků. Pomalu, krouživě padaly k zemi a některé lehkými doteky hladily kůži.
Clay se pousmál a sklonil hlavu. V hrudníku ho ostře zabolelo. Oříškové oči plakaly s deštěm. Tiše a bolestně.
“Leico?” Zašeptal bez hlasu. Leica pomalu sklonil hlavu. Opět se zadívali do očí. Zahradník se pousmál a sklonil se ke rtům. Byl to hebký, slaný polibek.
“Chceš...” Chvělo se slovo stejně jako předešlé. Umlčelo ho další slané pohlazení. Další a další. Boky se pohly. Clay téměř nešťastně opětoval polibky. Nikdy by nevěřil, že by v jedinou chvíli mohl cítit tak neskutečné štěstí a zároveň smutek s bolestí.
“Jsi si...” Snažil se. Muž ho opět umlčel. Něžně a měkce. Vztáhl ruce a jemně setřel slzy z bělostné tváře. ´Udělej, co bude chtít.´ Zašeptal mu do uší Caseyho hlas.
“Leico?” Co, mám udělat abys přestal plakat? Zeptal se, když se zadívali do oči. Zahradník se zachvěl. Sklonil hlavu.
“Neopouštěj mě.” Řekl tiše a jemně ho šťouchl do srdce. Clay téměř uvolněně zavřel oči a tiše se zasmál. Jak kdyby byl něčeho takového schopen. Přitiskl ho k sobě.
“Cokoliv si přeješ.” Držel ho pevně. Cokoliv. Zašeptal znovu.
Clay držel svou matku kolem pasu a pomáhal jí s chůzí. Ona se rozhlížela po květinových záhonech kolem. Byly plné barev a květů různých velikostí, které jemně útočily svou vůní.
Jemu květiny nic moc neříkaly ale ona je milovala. Sklonil hlavu, když mu štíhlé tělo v náruči ztěšklo. Zamračil se a rychle ji vedl k lavičce. Posadil a klekl si před ni.
“V pořádku? Chceš jet domů?” Zakroutila hlavou.
“Jen bych se potřebovala něčeho napít.” Přikývl a vstal. S oznámením, že se hned vrátí, zmizel v davu.
S lahví minerálky se vracel zpět. Zastavil se a překvapeně sledoval černovlasého muže sedícího u matky. Vypadal... rychle se vydal k páru. Srdce špitlo do ticha, které ho náhle obklopilo. Vše se vytratilo. Vůně květin. Jejich barevnost. Lidi kolem. Jeho matka i černovlasý muž. Zůstal jen on. Půvabný, okouzlující anděl s kyticí lučního kvítí.
Clay se pohl a svět se vrátil zpět. Hlučný a barevný.
“Dobrý den.” Cathy i pár k němu otočili hlavu.
“Clayi, podívej. Nejsou nádherné? Jsou jako...” Držela žena zasněně kvítí.
“Ano, to jsou.” Sledoval oříškové oči. Jemně se usmívaly. Odvrátily se a jejich pohled se uzamkl na černovlasém muži.
“Myslíš, že bychom se mohli vrátit k těm... přece jen bych chtěl něco koupit.” Zeptal se nejistě. On se pousmál a sklonil se k němu.
“Cokoliv si přeješ.” Pohladil růžové rty svými a vedl ho pryč. Clay se svezl vedle své matky a hleděl za nimi. Cokoliv. Šeptalo srdce v souhlasu.
