kapitola I. - konec

 

Ve velké hale honosného domu stál vysoký temně šedivovlasý mladík. Kdyby v místnosti zhasla všechna světla, nic by se nezměnilo. Dokázal by ji bez problémů prozářit svým nadšením. Jeho srdce hluboce tlouklo a on měl nasazený blažený úsměv. Setká se s ním. Setká se s ním. Dnes v noci se s ním setká. Uvidí ho zblízka! Když bude mít štěstí možná se ho dotkne. Nebo s ním promluví! Zasněně se usmál a zavřel oči. Život prostě nemůže být krásnější. Nadechl se zhluboka. Sklonil hlavu a zadíval se na dav. Srdce se zmenšilo na malou vystrašenou hroudičku. Tedy pokud někdo nezjistí, že tu vlastně nemá co dělat. Ramena poklesla a on se zmenšil. Zešedl.

Kolem něj byla přehlídka slavných tváří z uměleckých i neuměleckých oborů. Jedna z hvězd filmového plátna slavila zásnuby a nemohla si dovolit neuspořádat velkolepou oslavu. To by jí neudpustili.

Jeho sem dostal přítel. Jeho bratr zná někoho, kdo zná někoho... možná on znal někoho. Nebyl si jistý. Tak či tak byl teď tady. Co když přijdou na to, že sem vlastně nepatří? Přítel ho zabije a pak možná znovu jeho bratr. Ne, nic tak hrozného by se asi nestalo. Možná. Nebyl si jistý. Ještě nikdy se nevetřel na oslavu, na kterou ho nikdo nepozval. Tedy. Ne že by ho zrovna moc lidí zvalo.

„Tak se bav... já budu taky. Hlavně proboha nic nevyveď. Nebo mě brácha zabije a já pak vymyslim způsob, jak vstát z mrtvých a zabít tebe.“ Vyděsil ho přítel, stojící vedle něj. Zasmál se jeho výrazu a zakroutil hlavou.

„Uvolni se Carthe a prostě se bav. Nevykrádáme banku.“ Zaplul do davu. Cestou zašeptal do ucha drobné černovlásce. Zrůžověla ale zasmála se a jemně ho praštila do paže. Zvedl její ruku a políbil prsty. Druhou ukázal k baru. Přikývla a omluvila se u své společnosti.

Jeho přítel se zhluboka nadechl. Bavit se. Bavit se. Bavit se. Jemu se to mluví. Pan - dnes jsem snědl vtipnou, sexy a sebevědomou kaši. Kecám - nejen dnes. Spiklenecké mrknutí hvězdy.

Ne. Nesmí si kazit večer. Dnes se setká s ním a to bude baječný. Víc než to. Splněný sen. Začal se opět usmívat svým blaženým úsměvem idiotů.

Procházel davem a spojoval známé tváře se jmény. Samotného ho překvapilo, kolik jich ve skutečnosti zná.

Srdce vynechalo a pak začalo do prsou tepat jedno slovo. Jméno. Daya. Mladá filmová a divadelní hvězda. Vycházející hvězda. Štíhlý světlovlasý andílek s jemným obličejem a výraznýma modrýma očima. Vypadal jakoby ho někdo vymyslel ne porodil. Jeho tvář byla téměř dokonalá, lemovaná neposlušně se kroutícími delšími prameny. Svou středně vysokou postavou – celkově vizáží – přípomínal spíš dívku, přesto dokázal zahrát snad cokoliv. Krásného něžného milovníka. Bestiálního vraha i vzteklého rváče. Získal už několik ocenění – filmových i divadelních. Měl opravdu hluboce našlápnuto do světa slavných. Vlastně už stál pevnýma nohama v něm.

Mladík si ho s připitomělým úsměvem prohlížel a dokonale zapomněl na své okolí. Samozřejmě, že si nenechal ujít jediné divadelní přestavení, ale takhle zblízka a v civilním oblečení vypadal snad ještě půvabněji. Určitě víc než na fotkách. Vzpomněl si na ložnici plnou plakátů. Nejen ložnici. Měl počítač plný fotek, knihovnu plnou časopisů a filmů. Měl i jeho plyšáka. Zčervenal při představě a nejistě se rozhlédl, zda někdo náhodou zrovna nečetl jeho myšlenky. Vrátil se pohledem na svou hvězdu.

Celý večer se pohyboval v jeho blízkosti a pomalu se opíjel. Zamračil se bolestí, když ho někdo tvrdě praštil do paže. Otočil se a překvapeně hleděl na černovlasého muže. Zrovna usadil na stoličku vedle něj balancující ženu. Zvedl k němu oči.

„Omlouvám se... dneska už bude jenom džus.“ Okouzlil ho omluvných úsměvem a otočil se za světlovlasým mladíkem.

„Promiň.“ Vydal se za ním. Carth ho sledoval pohledem. V duchu mu přiřadil jméno a obrátil svou pozornost na svého idola. Už nějakou chvíli u něj stál filmový kolega a vcelku okatě ho balil. Mladík se zamračil a jedním lokem vypil obsah své sklenice.

S horší a horší náladou sledoval vlezlé doteky, smyslné pohledy a gesta. A dost! Hodil do sebe další nápoj. Skutečný majitel sklenice k němu zmateně zvedl oči. Když si ho prohlédl a všiml si temné aury, raději spolkl námytku a objednal si nové pití. Tenhle spor by nevyhrál. Ne s tím urostlým, sebevědomým mužem tváře hrdiny historickým filmů. Měl kratší vlasy a pronikavé temně zelené oči. Křičelo z něj jedno slovo – tři slova. Zatracenej kus chlapa. Mladík se rázně vydal pryč a on se uvolněně nadechl.

 

Ráno se jen pomalu probouzel. Bolela ho hlava. Měl pocit, že už se nikdy nezvedne na nohy. Ale tak nějak šťastně a spokojeně nezvedne na nohy. Promnul si oči a snažil se rozehnat mlhu kolem. Uvědomil si, že necítí ruku. Sklonil hlavu. Srdce vykřiklo a on uskočil na druhou stranu místnosti a přitiskl se ke zdi. V duchu. Strnule hleděl na mladíka a snažil se myšlenkami přehlušit stále ječící srdce. Vedle něj spal spokojeným klidným spánkem jeho bůh. Jeho nedotknutelný, krásný, uchvatný, nadaný, dokonalý bůh. Omdlel. Opět jen v duchu. Několikrát.

Skoro až ostražitě přizvedl peřinu. Srdce přidalo na intenzitě. To snad ne. To ne. To ne. To ne. To není možný. Sklonil hlavu k mladíkovi. Znovu nakoukl pod přikrývku. Nebo ano? Ne. Prostě ne. Stále spí. Určitě ano. Zas má jeden ze svých živějších snů. Lehl si a zavřel oči. ´Prober se, prober se, prober se.´ Opakoval si stále dokola.

Otevřel oči, když se tělo vedle něj pohlo. Pomalu sklonil hlavu. Daya, ležící na břiše, se opřel o ruce a promnul si obličej. Zvedl své krásné oči k mladíkovi. Jeho mozek zamrzl. Herec se pousmál a naklonil se nad něj.

„Dobré ráno, hrdino.“ Řekl hravě a pohladil rty svými. Mladík křečovitě držel přikrývku a nebyl schopný ničeho.

„Myslim, že ten stud můžeš odložit po tom vystoupení v noci.“ Usmíval se. Carth nechápavě rozšířil oči. Vystoupení? Něco proved? Chad ho zabije, vážně ho zabije. Daya se na něj zamyšleně zadíval.

„Nemohl jsi být tak opilý, že si to nepamatuješ.“ Přemýšlel a prsty přejížděl po pevném hrudníku. Mladík očividně sportoval. Opilý? Možná ale víc zapomněl díky šoku po probuzení. Zamyslel se a v duchu si pogratuloval, že je toho vůbec schopen.

„To tvoje... Měl bys přestat hmatat na něco, co ti nepatří a vypadnout... bylo prostě.“ Carth šokovaně vytřeštil oči. Herec se pobaveně usmál a pokračoval.

„A to... jsem tu s ním - prohlášení.“ Zakroutil hlavou.

„V tu chvíli jsem tomu věřil i já.“ On si nešťastně začal vybavovat scénu, kterou na večírku předvedl.

„Byl jsi tak sexy a...“ Sklonil se Daya ke rtům a něžně začal laskat svými. Stále strnulý mladík se přiměl lehce je uvolnit.

„Hmmm... a v noci. Tvoje temná vášeň... a neskutečná výdrž. Myslím, že jsem nikdy nebyl tak bolavý a rozlámaný.“ Přemýšlel.

Cartha polil studený pot. Pane bože!!! On mu ublížil. Ublížil mu. Choval se jako nenasytný prase a ublížil mu. Začal si vybavovat horké, tvrdé chvilky z noci. Musí pryč. Přestěhovat se. Změnit si jméno a nechat si vymazat paměť. Pak podstoupí nějáký dlouhý a tvrdý mučení. Do konce života.

„Bylo to úžasný.“ Překvapil ho Daya. Líbilo se mu to? Vážně? Vlastně ho prosil ať nepřestává a byl stejně náruživý jako on. Ale to ho neomlouvá!

„Myslím, že se rád nechám podobným způsobem zase zachránit... někdy příště.“ Šeptal mezi polibky. Carthovo tělo začalo pomalu reagovat na doteky. Snad ještě jako flashback z noci.

Ložnicí se rozezněla melodie. Herec tiše zaklel a odtáhl se. Rozhlédl se a pak se přes mladíka naklonil ke svým kalhotám. Ležely na zemi – se zbytkem oblečení.

„Jo?“ Opíral se o jeho hrudník.

„Žertuješ? Byl jsem na tý Mellině oslavě. Nic ze mě...“ Povzdechl si a poslouchal.

„Dobře, jsem tam do půl hoďky... ale budeš mi neskutečně dlužit.“ Dodal. Pousmál se nad odpovědí a zavěsil. Sklonil hlavu ke Carthovi.

„Dám ti svoje... asi si ho nevybavim. Zavolej mýmu agentovi. Dá ti na mě číslo. Určitě to musíme někdy zopakovat.“ Políbil ho a vstal. Než se stačil mladík vzpamatovat, byl pryč. Agentovi? Číslo? Copak on ví, jaké číslo má jeho agent? Myslí si, že je z oboru. Uvědomil si. Pak se zamračil bolestí a v duchu vykřikl. ´Pane bože!´ Chytl svou ruku, která začala přicházet k sobě.

 

Přítel, čekající před školou, pobaveně zakroutil hlavou. Carth se ještě víc zmenšil a chtěl se stát neviditelným.

„Upřímně. Myslel jsem, že tam přijdeš a budeš slintat z povzdálí ale ty. Jsi můj novej hrdina.“ Bavil se. Mladík se na něj zamračil a pomohl mu vstát.

„Nechápu, co je natom tak zábavnýho.“ Zabručel. Chad se zasmál a vydal se po schodech ke vchodu.

„A jaký to bylo? Doufám, žes byl něžnej. Je tak křehkej a jemnej.“ Přemýšlel. Carth se skoro rozbrečel. Nebyl. Vůbec nebyl něžnej. Spolužák se na něj zadíval.

„Nebyls co? Ty kanče, chci slyšet podrobnosti.“ Rozesmál se, když k němu mladík rychle zvedl hlavu.

Měl ho rád. Vážně ano. I tu nepochopitelnou plachost. S jeho vizáží byla skoro až groteskní. Chodil mírně shrbený a působil menší a slabý. Tak, že by ho dokázal odnést vítr. Ale ve skutečnosti měl v sobě sílu a tvrdost. Když se někoho zastal, nebo trénoval v tělocvičně. Pak vyrostl.

A ten přihlouplý zasněný úsměv, když mluvil o Daye. I ten měl na něm rád. Pro ostatní byl bezbarvý a nezajímavý – pro něj skvělý přítel.

 

Carth dorazil domů a zadíval se na starší sestru v obývacím pokoji. Seděla na sedačce a ústa si cpala jídlem z restaurace. Otočila hlavou ke dveřím. Usmála se mírně umaštěnou pusou a vstala.

„Ahoj zlato, tolik se mi stýskalo.“ Utřela si rty a objala ho. Odtáhla se.

„Bože mám pocit, žes za ten měsíc ještě vyrost.“ Povzdechla si a podrbala ho ve vlasech. Byl to lehce nadlidský vykon s jejich výškovým rozdílem. Byla vážně drobounká a on vysoký. Žena kudrnatých divokých vlasů se usmála a táhla ho k pohovce.

„Koupila jsem nám večeři a něco jsem ti přivezla.“ Posadila ho a sáhla pro dárkovou tašku. Mladík z ní vyndal srolovaný arch papíru. Stáhl gumičku a rozložil. Srdce se vždy tetelilo radostí, když narazil na novou fotku, plakát či reedici filmu. Dnes mírně poskočilo.

„Ten ještě nemáš nebo ano? Měla jsem takovou radost, když jsem si ho všimla.“ Usmívala se spokojeně. Všimla si jeho výrazu.

„Stalo... stalo se něco?“ Řekla nejistě. Sklonil k ní hlavu.

„Udělal jsem strašnou věc... strašnou.“ Řekl nešťastně a schoulil se jí v klíně. Ona ho laskavě objala. Nakonec jí řekl, co provedl na oslavě. Od srdce se zasmála – nemohla jinak. Pak se ho snažila uklidnit.

„Hmmm... a co kdybys mu vážně zavolal?“ Mladík na ni nevěřícně hleděl.

„Žertuješ? To... to přece nemůžu. Navíc... myslí si, že jsem jako on a já jsem jen...“

„Šíleně zamilovanej fanoušek?“ Usmála se. Její bratr se zamračil ale pak přikývl.

„Kdyby viděl mou ložnici, pořídí si zbraň.“ Pobavil ji.

„Nehledě nato, že nemám číslo.“ Dodal. Ona podotkla, že by ho možná byla schopná sehnat, že zná pár lidí. Když mladík rázně odmítl, povzdechla si a navrhla, že si pustí nějaký film. Jak jinak - s Dayou.

 

V noci ležel ve své ložnici a hleděl do stropu. Zvedl oči k plakátu nad svojí hlavou. Daya byl na něm jako malý rebel v černém. Ve vlasech barevné prameny a v puse cigaretu. Malý sexy anděl.

Carth sáhl rukou pod polštář a vytáhl potažený zdobený notes. Z postranní kapsy vytáhl pero a otevřel blok. Začal psát.

Milý deníčku, dnes dorazila Camile a přivezla mi... (Ne. Dělám si srandu. pozn. autora)

 

Carth sáhl rukou vedle postele a zhasl stojatou ozdobnou lampu. Položil si ruce pod hlavu. Oči si pomalu začaly zvykat na tmu a on byl opět schopný vidět svého sexy anděla. Pousmál se a zavřel oči. Rychle je otevřel. Spatřil ho, jak se nad ním sklání a líbá. Vztáhl ruku a dotkl se svých rtů. Jeho byly tak hebké a měkké. Stále ještě byl schopný vybavit si pocit vpíjet se do nich. Vlastně nejen do nich. Rukou vklouzl pod peřinu a trenýrky. Začal pohybovat rukou – rytmicky a rychle. Jeho dech ztěškl a hrdlo vyschlo. Vyděl ho. Stále. Seděl na něm a pohyboval boky. Byl zrůžovělý, zadýchaný a sténal rozkoší. Mladík vystřelil rukou vedle sebe a chytl plyšáka sedícího na okraji postele. Byl hercovou asi půlmetrovou karikaturou. Přítáhl si ho k sobě a pevně stiskl. Hlasitě vydechl a pustil všechno ven. Uvolněně se zabořil do matrace a zhluboka oddechoval.

 

V místním divadle zkoušel herecký sbor novou hru. Jednu z hlavním postav představoval Daya. Jednalo se o komedii a při zkouškách vládla veselá odlehčená atmosféra. Hra se zkoušela téměř sama.

Při pauze seděl mladík v hledišti a nijak se nesnažil šetřit pohodlím. Ve vlasech látkovou čelenku. Na sobě svoje oblíbené triko s dlouhým rukávem a roztrhané džíny. Oboje zažilo lepší dny a oboje bylo ze záhadného důvodu špinavé od malířské barvy. Nikdo ho ale snad nikdy neviděl zkoušet v něčem jiném – byla to jeho pracovní uniforma.

Otočil hlavu ke kolegovi, sedícímu vedle.

„Kdybysme spolu strávili fakt parádní noc.“ Muž k němu pomalu otočil hlavu. Daya hleděl do stropu – lehce zamyšlený nečitelný výraz.

„Divokou, tvrdou a úžasně... já nevím, úžasnou.“ Mluvil tiše.

„A já bych ti ráno řek, že se máš ozvat. Že si to zopakujem... Zavolal bys?“ Sklonil k němu hlavu.

Herec v tu chvíli zapomněl dýchat, myslet... všechno. V duchu masíroval odkrvený mozek. Má to být návrh? Znělo to jako návrh. Díky suchu v krku zaskřehotal, že určitě. Mladík si povzdechl a zvedl oči zpět ke stropu.

„Tak proč on to neudělá?“ Zašeptal. Mužův růžový sen se sesypal jako domeček z karet. Nebyl to návrh.

Daya nebyl zvyklý na odmítnutí. To za ním chodily davy ne on za nimi. Nikdy se nemusel snažit, zvedl ruku a někdo ji vždy vděčně chytl. Tak proč on ho nechce? Od oslavy utekl téměř měsíc a on se neozval. Možná má hodně práce. On sám je dost zaneprázdněný. Nenápadně se vyptával hostů z oslavy, ale nikdo z nich si ho nevybavil. Pokud ano, neznali ho. Asi bude čerstvá vycházející hvězdička. Kdyby znal alespoň jméno nebo měl... fotku. Mell. Mell musí mít určitě spoustu fotek. Nepustila na oslavu fotografy z novin, ale někoho najala. Vybavoval si blesk, který je doprovázel večerem.

 

Blonďatá krásná žena ho pustila do svého bytu ve městě a zabalila se do županu.

„Bych byla upřímná moc jsem si je neprohlížela. Nechala jsem na Thomovi, aby vybral.“

„Fotil to Thom?“ Přizvedl obočí. Herečka přikývla a vysvětlovala, že muž přišel jako host. Slíbil ale, že udělá pár fotek.

Nabídla mu pití a posadila k počítači. Společně prohlíželi snímky.

„Hmm... tady ti to sluší.“ Usmála se a zvedla oči k vysokému rudovlasému muži, který vyšel z ložnice. Pozdravil a sklonil se k ní v polibku. Napil se její kávy a sedl si za ni na její židli. Opřel se jí o ramena a přihlížel.

„Tahle je taky moc pěkná.“ Prohlíželi si všichni tři fotku, kde se herec upřímně smál. Přikývl, že se povedla a chtěl přejít na další. Zarazil se a nechal zvětšit obrázek.

„To je on.“ Píchl prstem. Snoubenci se naklonili blíž.

„Ten byl i na tý první.“ Zívl muž. Oba k němu otočili hlavu. Našli fotku a on jim ukázal mladíka. Daya se zamračil a začal hledat své fotky. Téměř na všech – sledoval ho. Sledoval ho s přihlouplým úsměvem obdivným pohledem.

„Do hajzlu... on neni z oboru. Je to fanoušek.“ Už od začátku své kariery měl jadnoduchou zásadu. Nikdy si nic nezačínat s fanoušky. Měl je rád, byl za ně vděčný ale člověk si nemůže být jistý, čeho jsou schopní. Už měl za sebou pár děsivých zážitků.

Mell listovala fotkami. Zarazila se a zastavila na jedné. Usmála se.

„Možná je fanda, ale podívej se na něj. Bože je jak...“ Daya zvedl oči k fotce. Carth na ní stál a držel ho za sebou. Přitom se tyčil nad jiným mužem. Působil jako tvrdá nezdolná skála – zeď. Takového si ho pamatoval.

„Hrdina.“ Usmál se. Pár přikývl.

„Co na tom, že je fanoušek. Když bude dělat problémy, zavoláš a my ho srovnáme.“ Ozval se Pascal. Mladík k němu otočil hlavu. Jemně se pousmál a přikývl.

„No... teď jenom zjistit, kdo to je.“ Dodal zničeně.

„Jak se jmenuje?“ Napila se Mell kávy a opřela se o svého přítele. Mladík pokrčil rameny. Oba přizvedli obočí. Pobaveně se jako jeden pousmáli a zakroutili hlavou.

„Na tý jedný fotce s někym mluvil.“ Překvapil je muž znovu. Žena projížděla fotky. To tedy moc nepomohlo. Kdo je tohle? Prohlíželi si hnědovlasého hodně hezkého mladíka. Pascal zamyšleně.

„Myslim, že si ho pamatuju. Viděl jsem ho... se Sárou?“ Přemýšlel. Oba na něj nevěřícně hleděli. Muž listoval fotkami.

„Tady.“ Šokoval je dokonale.

„Jak to ksakru děláš? To není normální. Co normální. Skutečný.“ Zakroutil Daya nechápavě hlavou.

„Asi to mám z práce... musim si pamatovat tváře.“ Pokrčil rameny.

 

Daya se zadíval na velkou budovu. Sára – tanečnice z Hudby naštěstí jméno znala. Tedy svého nového potencionálního přítele. Jmenoval se Chad a byl to student z vyhlášené školy Metsä.

V kapse měl raději fotku. V druhé svého budoucího milence. Sedl si na nízkou zídku a čekal. Na hlavě kapucu od rozeplé mikiny, na očích lesklé sluneční brýle. Sledoval procházející studenty a snažil se poznat mladíka.

Těsně před ním prošel tmavovlasý student. Byl vysoký ale nijak extrémě. Mírně nevýrazný, neurčitý, nijak zvlášť zajímavý. Pro Dayu se ale zachvěl čas a všechny a všechno kolem rozostřil. Otočil se za mladíkem. Rychle seskočil ze zídky a uvedl své okolí opět do pohybu. Doběhl ho a chytl za paži.

„Počkej.“ Carth zůstal strnule stát. Upustil přehrávač ale ten naštěstí zůstal vyset na sluchátkách, pověšených kolem krku. Ten hlas. To byl... Pomalu se otočil a zadíval se na mladíka. Díky schodům stál přímo ve výšce jeho očí. Poposunul si brýle na nose.

„Ahoj hrdino.“ Usmíval se. Carth zalapal po dechu a přemýšlel zda neuklouzl, neskutálel se ze schodů, není v bezvědomí a tohle se mu jen nezdá.

„Ty... ty jsi... co... co... co...“ Rozkoktal se ne zrovna nejtišeji. Studenti, procházející kolem, zvedli hlavy. Daya mu rychle přiložil prsty na ústa a sestoupil níž k němu.

„Prosím, nemusí to vědět všichni.“ Chytl přehrávač a zadíval se na název na displayi. Pousmál se a podal ho mladíkovi. Ten na něj zrůžověle hleděl. Sklonil hlavu.

„Promiň.“ Herec se usmál.

„Nemoh bys mě hodit do města? Docela chvátám.“ Ozvalo se vedle. Oba tam otočili hlavu. Chad téměř vykřikl a odskočil.

„Můj bože.“ Čím dál víc a víc spolužáků kolem začalo přemýšlet, kdo se schovává pod kapucou. Daya mladíka chytl a zakroutil hlavou. On se omluvně pousmál.

„Mohli bychom jinam... prosím? Nerad bych tu prožil mládí s perem v ruce.“ Hnědovlasý mladík zvedl oči ke svému příteli. Ten by rád odpověděl, ale stále to nešlo. Beze slova se otočil a šel pryč. Ke školnímu parkovišti. Mladíci si vyměnili pohledy a šli za ním.

„On je jenom trochu nesvůj. Je tvůj velkej fanda... to jsem možná neměl říkat.“ Přemýšlel. Herec se usmál.

„Já vím, viděl jsem fotky z oslavy.“ Chad k němu otočil hlavu.

„Hmmm... ty asi mluvily za vše. Živě si dokážu vybavit jeho výraz.“ Zasmál se při představě.

Mladík jim otevřel své auto a Daye dokonce dveře. S díky se posadil na místo vedle řidiče. Carth se zamračil na pobaveně se tvářícího přítele a nastoupil.

„Tak kam?“ Cestou k autu se trochu uklidnil. Byl už schopný i promluvit. Asi ne zrovna v rozvětvených souvětích ale i tak se cítíl jako lehký vítěz.

„Lipová.“ Usmál se mladík. Řidič přikývl a vyjel. Dayu překvapil jeho klid a jistota. Za volantem se opět změnil v mladého muže, z jejich společné noci. Usmál se a prohlížel si ho. Ne. Není nevýrazný. Má krásné oči a hezký obličej. Pěstěnou postavu a příjemně opálenou pleť. Hezké velké ruce. Sklonil mladík hlavu k jeho prstům. Moc dobře si pamatoval, jaké bylo jejich pohlazení. Jemně zrůžověl a raději otočil hlavu k oknu.

Vysadili vděčného Chada a chvíli oba mlčky seděli. Carth se odhodlal a otočil hlavu ke svému spolujezdci. Uvědomil si, že ho s úsměvem sleduje a jeho sebevědomí odletělo oknem.

„Mohli bychom k tobě? Rád bych trochu soukromí.“ Mladík vytřeštil oči a vykoktal otázku.

„No, už jsme spolu spali a nic horšího mi snad neprovedeš nebo ano?“ Rychle zakroutil hlavou.

„Pak se, myslím, nemám čeho bát.“ Okouzlil ho úsměvem.

 

Herec se rozhlédl po příjemně zařízeném bytě. Byly v něm teplé barvy a spousta suvenýrů z cest. Vybavení bytu ho trochu uklidnilo. Přece jenom byl doma u úplně cizího člověka. S někým jiným by něco takového neudělal, ale s ním si prostě nemohl pomoct.

Carth mlčky sledoval jeho záda a snažil se umlčet křičící srdce. Je tady! Je tady! Je tady! U něj doma. Co víc – přišel za ním! Našel ho. Uvědomil si.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ Otočil se. Mladík sebou cukl.

„Jsem Carth.“ Podal mu váhavě třesoucí se ruku. On ji přijal.

„Moc mě těší, Carthe. Já jsem Daya.“ Přitáhl si ho k sobě a natáhl se ke rtům. S úsměvem se mu zadíval do očí.

„Ještě jsem nikdy nedostal košem. Dost se mě dotklo, že jsi nezavolal.“ Opřel se o jeho hrudník.

„Ale beru to tak, žes nevěděl kam a taky protože nejsi z oboru... jsi můj fanda.“ Stáhl mu školní sako z ramen. Carth pomalu přikývl.

„Takže to není tak, že bys nechtěl.“ Mladík rychle zakroutil hlavou. Daya se spokojeně usmál.

„Hmm... tak co kdybys mě teď vzal do své ložnice a udělal to co tehdy v noci.“ Carthovým tělem projela horká vlna touhy.

„Měl bys mi vynahradit tu dlouhou dobu, kterous mě nechal čekat.“ Stáhl si herec k sobě rty. On se zachvěl a přivřel oči. Cítit jeho blízkost, dotek jeho těla vyvolal téměř živé vzpomínky na jejich noc. Pocity, které tehdy měl. Vše. Jemně vyrostl a zvedl Dayu do náruče. On se překvapeně odklonil. Carth se usmál.

„Dobře.“ Naklonil se ke rtům a vpil se do nich. Herec se zachvěl a pevně ho objal kolem krku. Je to on – jeho krásný hrdina. Mladík ho odnesl do ložnice a položil do postele.

Všechny plakáty byly pryč. Nedokázal se na ně dívat, aby nemyslel na jejich noc. Zlomilo mu to srdce, ale musel je sundat. Teď byl rád.

Vyprostil ruce z rukávů saka a naklonil se nad ležícího. Ten ho nedočkavě objal a přítáhl níž k sobě.

„Chci abysis mě vzal. Hned. Předehru necháme na jindy. Nechci dýl čekat.“ Šeptal mu do rtů. Carth se zhluboka nadechl a mírně se odtáhl.

„Prosím.“ Objal ho mladík nohama. Oči plné touhy. Carth si sáhl k pásku a rozepl si kalhoty. Daya s úsměvem vydechl a rozepl si svoje. Mladík ho přidržel pod koleny a vzal si ho. Oba hlasitě vydechli a mírně se zamračili. Carth se pohl. Tvrdými rychlými pohyby pronikal do horkého těla a hleděl mu do očí. Věděl, že před sebou mají celou noc a že pak možná přijde pomalu a něžně. Teď chtěl prostě ukojit svou touhu. Svou a Dayovu. Tvrdě a rychle. Hluboce přirazil. Už moc dlouho nevydrží. Opřel se o ruce, mladíkovy nohy zakleslé na svých pažích. Už jen pár temp a... zasténal, když ho Daya sevřel. Mladík se pod ním prohl a vyvrcholil. Carth ho následoval. Zalehl ho a zhluboka oddechoval.

„Úžasný.“ Vydechl herec a pevně ho držel. On se mírně odtáhl a zadíval se mu do očí. Sklonil se ke rtům.

„Ještě není konec.“ Zašeptal. Daya se radostně zasmál a přikývl.

 

Camile se rozvalovala na sedačce a snídala. Zvedla hlavu, když se otevřely dveře. V nich stál celý rozespalý Daya. Už si zvykla na jeho přítomnost v jejich bytě. Na jeho půvabnou krásu stále ještě ne. Obvykle dorazil dost pozdě a celou noc nenechal jejího bratra spát. Možná to bylo naopak. Už to trvalo pár měsíců. Mladík zívl pozdrav a svalil se vedle ní.

„Hlad? Doběhla jsem pro pečivo.“ Řekla hrdě.

„Jsi báječná.“ Objal její paži a opřel se o ni. Zamiloval si ji od prvního okamžiku. Byla vřelá, přátelská s úžasně otevřenou povahou. Dokonalý opak svého bratra. Živila se jako letuška, takže byla dost často na cestách. Někdy i několik týdnů.

 

Cartha probralo pohlazení po tváři. Otevřel oči a zamrkal. Zadíval se na Dayu, sedícího na posteli. Byl oblečený a na odchodu.

„Musím jít. Zavolám.“ Sklonil se k němu a políbil ho. Mladík mu prsty zajel do vlasů a prodloužil jejich polibek. Herec se rozloučil a odešel.

Carth si povzdechl a zadíval se do stropu. Spali spolu už dost dlouho. Tak dlouho, že se přestal v jeho přítomnosti chovat jako idiot. Stravili spolu celé noci – v milostném objetí. Nic víc. Partneři na sex. Čím víc by taky měli být? Jedna z nejzářivějších hvězd a... on. Zamračil se a posadil.

 

Po pár dnech mu opět volal Daya a domluvil se s ním na večer. Dorazil do jeho bytu a rozhlédl se. Byl stále tichý. Poslední týdny se začali scházet spíš tady.

Položil jejich večeři na linku a čekal na mladíka. Dorazil chvíli po něm. Společně se navečeřeli. Herec mu sebral talíř a společně se svým odložil na stůl. Posadil se mu na nohy a ruce položil na ramena.

„Chyběl jsi mi.“ Sklonil se k němu a políbil. Znovu a znovu. Carth se zamračil a odtáhl ho od sebe.

„Počkej.“ Nevěřil, že se to skutečně chystá udělat. Je hlupák. Vážně ano. Daya se mu zadíval do očí.

„Já nemůžu. Už ne.“ Zakroutil mladík hlavou. Druhý nechápavě přizvedl obočí.

„Totiž. Já vím, že bych měl být šťastný, že ty... ale...“ Řekl nešťastně.

„Chci víc.“ Herec změnil poslední větu v otázku. Carth zavřel oči a zhluboka se nadechl. V duchu si znovu zanadával do hlupáků. Otevřel oči a zadíval se na svého rozkošného anděla. Ne. Takhle to nepůjde. Chytl ho a posadil vedle sebe. Vstal a postavil se co nejdál. Opět byl svou zmenšenou verzí.

„Pokaždý, když se sejdem, je to jen o sexu.“ Překvapil svého milence.

„Možná nato nevypadám nebo možná jo, ale chci... chci s tebou mluvit, chodit ven, koukat po večerech na filmy. Jen sedět vedle a držet tě za ruku.“ Odmlčel se a sklonil hlavu. Rychle ji zvedl, když se k němu mladík postavil. Chytl ho za ruce a zadíval se mu do očí.

„Já vím, že je to teď... vlastně od začátku.“ Povzdechl si.

„Točím ten hloupej seriál a k tomu ostatní věci. Nemám na tebe čas a když tě pak po pár dnech vidím. Nemůžu si pomoct a hrozně po tobě toužím.“ Šokoval ho.

„Ale za pár týdnu bude konec a budu mít dovolenou. Zamluvil jsem chatu u moře, kde budem jenom my dva.“ Usmál se nejistě. Pak se k němu vrhl a pevně objal.

„Tak... tak to se mnou ještě chvíli vydrž, ano? Nechci se rozejít.“ Mladík zmateně zamrkal. Rozejít? Pokud si myslí, že se s ním chce rozejít – znamená to, že spolu chodí? Chodí spolu! Kdyby v místnosti zhasla všechna světla, nic by se nezměnilo. Dokázal by ji bez problémů prozářit svým štěstím. Srdce hluboce tlouklo a on měl nasazený svůj blažený úsměv. Jemně od sebe mladíka odtáhl.

„Netušil jsem, že... myslel jsem, že spolu prostě jenom spíme.“ Daya se uvolněně pousmál a zvedl se na špičky. Něžně ho políbil.

„Myslíš, že bych dal klíč od svého bytu někomu, s kým prostě jenom spím?“ Carth sebou cukl. Zrudl a zatvářil se skoro až nešťastně. On se usmál a stáhl si jeho rty k sobě.

„Měl bys mi vynahradit ten šok.“ Mladík se mu zadíval do očí. Daya se zachvěl, když ho chytl a opřel o skleněnou stěnu za sebou. S rychlou zručností mu rozepl kalhoty a mírně roztáhl nohy.

„Jak si přeješ.“ Zašeptal tvrdě a pak si ho vzal. Herec vyvrcholil. ´To snad...´ Opíral se o mladíka, zmatený reakcí svého těla. Lehce zaskočený Carth se pousmál a otočil k sobě jeho hlavu. Pohladil ho po tváři a vpil se do rtů.

„Už se těším až se s tebou budu celý dny milovat na pláži.“ Zašeptal mezi polibky. Mladíkovým tělem projela nová vlna vzrušení. Druhý se usmál a sklouzl rukou k jeho mužství. Objal ho dlaní a pohladil palcem. Konečně se pohl. Pomalu – něžně mazlivě. Daya zaklonil hlavu a zavřel oči. Jak to ksakru dělá? Užíval si skoro až líné pohyby. A to se diví, že pokaždý když ho vidí, chce sex, sex, sex a zase jenom sex. Pomyslel si zničeně a oddal se úžasné péči svého milence.