kapitola I.

 

Na školní pavlačové zahradě seděli dva mladíci. Jeden z nich – černovlasý idol místních studentek měl na stehnech položený notebook. Pozorně sledoval monitor. Když se objevila barevná tabulka, majitel počítače se spokojeně usmál a zvedl oči k blonďatému studentovi. Světlovlasý anděl s povzdechem schoval fialkový pohled za dlouhé řasy. Jeho spolužák se pousmál.

„Takže šaty ti vyberu já?“ Zavřel notebook. Druhý mladík otevřel oči a zadíval se na něj.

„Tak jsme se domluvili.“ Vstal.

„Musím jít, tak po škole.“ Šel pryč. Snažil se tvářit nad věcí, ve skutečnosti byl ale v naprostém šoku. Nepřipouštěl si, že by mohl prohrát. Jen proto přistoupil na tu hloupou sázku.

 

Došel do jedné z učeben. Usadil se a nevšímal si spolužáků kolem.

Byl jedním z nejlepších studentů na škole. Vždy dokonale upravený a připravený na hodiny. Zároveň byl jedním z nejoblíbenějších studentů. Částečně i pro svůj chlad a odstup ale hlavně kvůli své andělské tvářičce a jemnosti s něžností, které v sobě měl. Chvílemi působil skoro až křehce.

Zvedl oči k procházející studentce. Namířila si to k mladíkovi sedícímu v okně. Seděl na širokém parapetu, opřený o zeď a poslouchal hudbu ze sluchátek. Měl temně černé vlasy, krásný pravidelný obličej. Už na uvolněném posedu bylo něco provokativního tak jako na ležérně upravené uniformě. On sám měl v sobě něco divokého a provokativního. Měl delší sestřihané vlasy. Hustou ofinu částečně seplou sponou.

Otevřel smaragdové oči, když se ho dívka dotkla na noze. Jejich barvu ještě zvíraznily husté černé řasy. Pomalu si stáhl sluchátka a tázavě se na ni podíval. Chvíli se spolu bavili. Při rozhovoru zachytil pohled světlovlasého studenta. Zadívali se do očí. Blonďák se zamračil a ucukl pohledem.

Neměl ho rád – jeho a typy jako je on. Provokovali oblečením i chováním, tak jako svým prospěchem. Snad i proto patřili mezi hvězdy školy. Sunny byl ale jiný – byl jedním z nejchytřejších a nejtalentovanějších studentů na škole. Co vzal do ruky, v tom exceloval. Problém byl, že ho jen tak něco nezaujalo. Dělal jen to, co ho skutečně bavilo a takových věcí byla hrstka. To platilo i pro osobní život.

Snad i proto ho mladík nemohl vystát. Měl tendenci následovat ho očima od prvního dne na škole. Jeho neupravenou uniformu, ležérní postoje, intimnosti se studentkami. To jak uvolněně sedí při hodinách. Diskutuje či si povídá s učiteli. I oni ho měli rádi – i přes jeho postoj ke všemu. Rádi s ním promlouvali o všem možném. Byl stále klidný a nevzrušený – i když se zrovna s někým o něčem přel.

Sunny vnímal, že mu dívka něco povídá, ale pozornost se ubírala k Nicholasovi, světlovlasému studentovi. Ty jeho velké fialkové oči a skoro až dívčí obličej. Působil jako to nejkřehčí v místnosti, přitom tak chladný a odtažitý. Už dřív si uvědomil, že se jejich oči často potkávají. Pro něj až neuvěřitelně často. Vnímal jeho pohrdavý pohled ale zároveň něco jiného. Kvůli čemu se tolikrát přistihl, jak mladíka vyhledává očima.

 

Nicholas vyšel ze školy. Rozhlédl se. Pohled se setkal se studentem sedícím na zídce schodů. Nasadil si sluneční brýle a vydal se k němu. Student k němu zvedl oči od svého telefonu. Pousmál se a schoval přístroj. Požitkářsky se protáhl.

„Krásnej den, co?“ Užíval si čerstvý jarní vzduch a sluneční paprsky. Vstal a vzal mladíka kolem ramen.

„Tak půjdem? Domluvil jsem se segrou, v divadle ti půjčí nějáký kostým.“ Vedl ho ke svému autu. Menší z mladíků si povzdechl.

Dojeli k místnímu vyhlášenému divadlu. Jeho součástí byl velký sklad kostýmů. Černovlasý student ho provázel budovou. Prohrabovali se různorodými střihy šatů. Nicholas se zadíval na několikery šaty, které dal přítel stranou.

„Přijde mi to trochu... narozeninová párty v kostýmech.“ Danny k němu otočil hlavu a přikývl.

„To jeho máti, je trochu... vždycky všechno příšerně hrotí. Ráda ukazuje všem kolem, že na to má. Bude to obrovský, věř mi. Tyhle jsou dokonalý.“ Vyndal šaty, spokojeně se usmál.

„Podíváme se na paruky a škrabošky.“ Nicholas si prohlížel šaty.

„Hmm... Modrý slavík?“ Zvedl tázavě oči k Dannymu. Mladík se usmál.

„To je plán, třeba tam najdeš svého prince Endimiona.“

„Trochu by mě uklidnilo, kdybys to byl ty.“ Danny se zasmál a položil mu ruce na ramena.

„Ale jdi, bude to zábava. Věř mi. Musíš se trochu uvolnit a bavit se. Tak jako ostatní kolem. Život není jen škola a občas je nutný porušit pravidla.“

„Jak pro koho.“ Protestoval menší z mladíků.

 

Sunny se zadíval na živý dům. Byla to velká rodinná residence, ten večer plná fantastických i skutečných bytostí. Upravil si zdobený, kožený kabátek bez rukávů. Pod ním měl bílou košili. Košile i kabátek měly vysoké, stojaté – rozhalené límce. Košile měla široké manžety. Na nohou měl vysoké kožené boty a kalhoty. Oboje černé – tak jako kabátek. Oblečení bylo rudě a bíle zdobené. Přes jedno rameno měl páskem připlý krátký kožený pláštík – zvenčí černý, zevnitř rudý. V černé kůži byl vyšitý černý znak. Z určitého úhlu pohledu byl rudý. V ruce držel černo rudou škrabošku.

Rozhlédl se po vlnícím se davu na parketu. Oslava už byla v plném proudu. Pohledem shlédl sexy čarodějku a s lehkostí pantera se kolem ní protáhl. Dívka se usmála a pozdravila ho vzdušným polibkem. Mladík pokračoval dál mezi různorodou tančící masu. Došel k bledému duchovi v bílém hávu, popřál a předal dárek.

„Kde máš...“

„Jestli to není Sunny... vítám tě.“ Mladík se otočil a zadíval se na sexy bohyni v bílo-zlatavém oblečení. S nuceným úsměvem políbil ženě ruku.

„Vypadáš skvěle, jako vždy.“ Rozhlédl se po davu. Žena mávla na obsluhu. Objednala jim pití. Sunnyho a oslavence obklopily dívky, i když mladíkova matka k jeho příteli žádnou nepustila.

 

„Kdo je to s Dannym?“ Ozvala se drobná lesní žíňka.

Všichni se zadívali na dívku zavěšenou v temném sexy čarodějovi. Mladík měl dolíčený obličej. Na sobě černý rozhalený sešívaný kabát. Jeho lemy se dotýkaly země. Hrudník i břicho měl pomalované ornamenty. Nohy zahalené v černých kalhotech.

Dívka držející jeho paži byla drobné postavy. Měla modré vlasy z části spletené do copu, dlouhého pod zadek. V nich čelenku z bílých a modrých pírek. Dlouhé prameny ofiny volně spuštěné kolem obličeje. Na sobě prosvítající světlounce modro-bílé šaty. Byly několikavrstvé s širokou sukní, přesto působily lehkým nadýchaným dojmem. Horní půlku tvořil korzet lemovaný pírky, tak jako lem sukně s krátkou vlečkou. Dívka působila jako něco nadpozemského – éterického. Dopomáhaly tomu i bílo-modré třpytky na jejích pažích a dekoltu, tak jako škraboška z peří, kterou držela v ruce.

„Vypadá dobře... kdo je to?“ Zvedl oslavenec oči k Sunnymu. Mladík pokrčil rameny a snažil se zachytit dívčin obličej.

„Dobře? Je plochá jak....“ Protestovala čarodějka.

„Kdyby měla ty tvoje, působila by v tom kostýmu směšně. Takhle je... dokonalá.“ Zakroutil Sunny hlavou. Dívka se zatvářila uraženě.

 

„Tak už přestaň být nervózní, vypadáš uchvatně. Sám bych tě nepoznal.“ Sklonil Danny hlavu ke své společnici. Víla se zamračila a upravila si široká ramínka korzetu.

„Jestli mě tu bude někdo balit, zabiju tě.“ Danny se pousmál a vedl ho skrz dav.

„Nezapomínej, součástí bylo, že se nesmíš sám prozradit. Kdyby něco, zasáhnu.“ Pozdravil pokývnutím hlavy pár lidí a zastavil u oslavence. Všiml si jejich výrazů. Všichni sledovali jeho společnici a snažili se přijít na to, kdo drobná kráska je.

„Zdravím, všechno nejlepší.“ Předal dárek. Mladík poděkoval a sklonil hlavu k dívce. Zvedla své dokonale dolíčené fialkové oči k Dannymu. Čaroděj se pousmál.

„Snad nevadí, že jsem si přived společnost.“

„Určitě ne, ale mohl bys nás představit... jsem Curtis.“ Podal víle ruku. Ona jemu.

„Omlouvám se, ale snaží se držet svojí role a jako taková nemůže mluvit.“ Všichni udiveně zvedli obočí.

„Co je to za... proč by nemohla...“ Nechápala bohyně.

„Je Modrý slavík.“ Ozval se Sunny. Všichni k němu zvedli oči. Usmíval se a sledoval vílu.

„Vzdala se svého hlasu pro svoji lásku, nemám pravdu?“ Váhavě přikývla a hleděla mu do očí. Mladík jí. Ty oči. Ty oči moc dobře znal. Netušil, co je to za hru. Nezáleželo na tom. Tuhle příležitost si nenechá ujít. K tomu jejich kostými. Jednoduše dokonalost. Všiml si stínu, který přeběhl po Nicholasovo obličeji, když shlédl Sunnyho kostým.

„Počkej, počkej... ta legenda. Modrý slavík a temný princ Endimion.“ Ozval se Curtis. Danny z ničeho nic chytl mladíkovu pláštěnku.

„To si snad děláš...“ Prohlížel si vyšitý znak.

„Princ Endimion?“ Zvedl k němu s úsměvem oči. On přikývl. Danny se zasmál.

„No to je dokonalý.“ Sklonil hlavu ke svému příteli. Ten se na něj zamračil.

„Myslím, žes zrovna našla svého dnešního partnera.“ Nicholas se ho snažil odrovnat pohledem.

„Promiň, že ti ji ukradnu, ale tohle je prostě osudový.“ Chytl Sunny menšího z mladíků za ruku a vedl na parket. Danny se pobaveně pousmál a otočil hlavu k ostatním. Vyčítavé pohledy dívek nešly přehlédnout. Nejen, že si dovolil přivést nějákou cizí holku, k tomu jim ukradla jejich Sunnyho. To mu nikdy neodpustí. Stejně jako studentky se tvářila i bohyně. Otočil hlavu k oslavenci.

„Napil bych se.“ Mladík přikývl a s pobaveným úsměvem ho vedl pryč.

 

Sunny si ho přitáhl do náruče. Netrvalo dlouho, a Nicholas si musel přiznat, že jeho společník je skvělý tanečník. Vedl ho jistě a s elegancí i přes ztísněnost prostoru. Zároveň zlehka a v bezpečné vzdálenosti od loktů ostatních. Přitom jako vždy působil nenuceně a klidně. Kdyby měli taneční prostor jen sami pro sebe, jistě by ho dokázal provést po celém parketu.

´Nad čím to proboha přemýšlím.´ Sklonil hlavu. ´A proč mi zrovna teď vůbec nevadí, že mě drží v náruči. Nesnáším ho.´ Sunny sledoval jeho měnící se výrazy. Muži v ženském oblečení mu nikdy nic neříkali. Mladík ale vypadal ve svém kostýmu prostě úžasně. Obvyklý Nicholas byl svým vzhledem a rozkošností nebezpečný, tohle byla bomba.

„Všechno v pořádku?“ Mladík k němu zvedl oči.

„Věř mi, jsem stejně zábavný a neodolatelný jako Danny. Možná ještě víc.“ Nicholas se ke svému vlastnímu úžasu zasmál. Pobaveně přikývl.

Zatímco parket kolem zrychloval a zpomaloval v rytmu hudby, oni dva jakoby tančili na svou vlastní. Nevnímali okolní svět a okolní svět nevnímal je. Jen pár Sunnyho spolužaček si nenechalo ujít jediný krok.

Menší z mladíku vnímal kouzlo okamžiku, ale nechápal ho. Možná se ho ani nesnažil pochopit. Cítil se jako dlouho ne, klidně, volně a bezpečně. Jakoby s každým dalším a dalším krokem zároveň odplouvaly starosti a problémy všedního života. Hleděl do dračích očí a snažil se nemyslet na to, že ho v náruči drží muž. K tomu někdo, koho nesnáší.

“To není moc lichotivý.” Pošimral ho Sunnyho horký dech na krku. Mladík zmateně zamrkal.

“Že mě vůbec nebereš.” Vysvětloval princ. Nicholasovo výraz se nezměnil. Sunny zahrál povzdech.

“Zval jsem tě na skleničku.” Vedl Slavíka z parketu. On sklonil hlavu. ´Mluvil na mě?´ Pomyslel si nevěřícně.

Došli k baru a Sunny jim objednal pití. Když si všiml, jak si Nicholas prohlíží obsah své skleničky, pousmál se.

“Nemusíš se bát, nemám ve zvyku opíjet malý víly.” ´No jistě bez problémů se ti vrhají kolem krku i střízlivé.´ Zmátla ho vlastní rozhořčenost. Napil se aby zjistil, že mu mladík objednal opravdu jen lehce alkoholický ovocný koktejl.

 

Strávili spolu tichý večer, ale protkaný zvláštním kouzlem a klidem. Nemluvili, jen občas prohodil Sunny něco trefného k vystoupením, které zpestřovaly průběh večera. Chvílemi se lehce dotýkali pažemi, nato se drželi za ruce – to když se jejich okolí přehnaně zaplnilo hosty. Větší z mladíků pak pomáhal menšímu ustát dav kolem. Častokrát se k nim někdo přitočil, převážně dívky a snažily se Sunnyho ukrást neznámé cizince. Když bohyně oznámila půlnoční ohňostroj, oba se divili, jak rychle jim mlčenlivý večer utekl.

Hosté se hrnuli ven a dvojici nezbývalo nic jiného, než se vydat stejným směrem. Opačný by byla sebevražda. Všechny přítomné hlavy se s očekáváním zvedly k obloze. Davem zašumělo nadšení, když první ze světel ozářila oblohu a okolí. S dětskou radostí sledovali obrazce vykreslující se na noční obloze.

Sunny sklonil hlavu k druhému mladíkovi, když se sám zatřásl zimou. Přitáhl si ho do náruče a objal kolem pasu. Nicholas se zachvěl, když ucítil teplo Sunnyho náruče a bez sebemenších protestů se do ní zachumlal. Opřel se o mladíka a dál sledoval barevnou hru světel. Sunny sledoval jeho. Z Modrého slavíka byl chvíli červený, chvíli žlutý či zelený a i v těchto barvách byl skoro až neodolatelný. Vlastně nejen skoro.

Nicholas chvíli nechápal, co se vlastně děje. Věděl jen, že z ničeho nic cítí šimrání v podbříšku a zároveň horkost ve tvářích. Uvědomil si, že někdo něžně laská jeho rty. Pomalu a měkce – jakoby je uctíval. Zachytil zelený pohled a rozostřený svět kolem se zaostřil. Uvědomil si, na koho se dívá a kdo až tak mučivě něžně ochutnává jeho rty. Hleděl do přivřených očí a jen jako ve snu vnímal reakci svého těla na Sunnyho doteky.

Danny, sledující ohňostroj, koutkem oka zachytil pár v objetí. Pobaveně zakroutil hlavou a přemýšlel, zda má či nemá zasáhnout. Když Nicholas vztáhl ruce a objal mladíka kolem krku, byl si jistý. Nemá.

Všiml si čaroděje stojícího za párem. Byl jeho protikladem. Celý v bílém, Stejně sexy jako on. Měl v sobě ale zároveň určitou něhu a křehkost. ´Zase on.´ Pomyslel si. Už si ho několikrát všiml uvnitř. Vždy byl obklopený hloučkem dívek.´Kdo to ksakru je?´ Čaroděj se rozhlédl po davu, který ho opět obklopoval. Omluvil se a zašel do domu.

Poslední ze světel zhasla a mladíci se od sebe odklonili. Zadívali se do očí. Nicholas si uvědomil, že ho drží kolem krku a tiskne se k němu. ´Co to probůh dělám?´ Přijal znovu Sunnyho rty v krátkém polibku.

“Půjdeme dovnitř, je docela zima.” Sledoval s úsměvem zmatek v Nicholasovo očích.

“Hmmm... I když takhle s ní zas až takový problém nemám.” Držel ho stále v náruči a neměl nejmenší chuť pustit. Druhý mladík se nezmohl na víc než lehce vyčítavý pohled.

Dav kolem je opět strhl sebou. Tentokrát je ale rozdělil. Nicholas se rozhlédl, když se dostal zpět do sálu. Všiml si Sunnyho obklopeného dívkami, v jejich čele byla bohyně. Dost se k němu měla a něco mu s hravým úsměvem povídala. Mladík si povzdechl a vydal se pryč.

Zničeně se zadíval na nápis na dveřích a vešel na dámské toalety. Když si umyl ruce a otočil se od zrcadla, ucítil studený a následně mokrý pocit na prsou. Zadíval se na čarodějku. Pobaveně se usmívala.

“Je-je, promiň. To jsem nechtěla.” Utrhla papírovou utěrku a začla Slavíkovi sušit šaty. Chytl její ruku a přikývl. Otočil se k zrcadlu a zadíval se na rudou skvrnu doslova zářící na světlé látce. Polila ho důkladně. Byl si jistý, že použila celou sklenici. Jistě ne neúmylsně. Otočil se zpět. Prošel mezi čarodějkou a jejími přítelkyněmi. Za sebou slyšel jejich smích.

Procházel mezi hosty a cítil zvědavé občas pobavené pohledy. Za to může ten nesnesitelnej... Jeho večer skončil. Pojede domů. Nebude tu běhat ve špinavých a hlavně mokrých, studících šatech. Měl by být rád, že má tu maškarádu za sebou. Tak proč není? Našel očima vysokou postavu svého přítele.

Danny se otočil, když ho někdo prudce chytl za paži. Udiveně zvedl obočí.

“Co se ti...” Chytl ho a vedl dál od svých přátel.

“To ty hloupý holky z naší třídy. Nikdy bych nevěřil, že budu cíl žárlivosti nějáký...” Zakroutil hlavou.

“Jedu domů. Už na to nemám náladu, neměl jsem sem chodit.”

“Neblázni, uschne to.” Snažil se Danny.

“Studí to.” Vyvolal pobavený úsměv.

“Zdálo se mi, že se bavíš.” Když mladík začal protestovat, přerušil ho.

“No, pod tím ohňostrojem to vypadalo jinak.” Menší z mladíků zrudl.

“Jen hraju svou roli, zapomněls?”

“Jo, ale nikdy jsi přece nemusel zajít tak daleko. To není role, nelži sám sobě.” Usmál se, když Nicholas zakroutil hlavou a trucovitě stál na svém.

“Hloupost, jedu. Bav se.” Otočil se na podpadku a jeho úmysl odejít, překazila něčí náruč. Odtáhl se. ´To si snad děláš legraci.´ Pomyslel si a odstrčil Sunnyho. Mladík si všiml oblečení. Zvedl oči k Dannymu.

“Hádám správně?” Když Danny přikývl, sklonil hlavu zpět k Nicholasovi.

“To mě mrzí, asi chceš jet domů. Odvezu tě.” Nabídl se. Nicholas rychle zakroutil hlavou.

“Přece tě nenechám jít...” Zmlkl, když si menší z mladíků stoupl na špičky, krátce ho políbil a byl pryč. Sunny zvedl oči k Dannymu. Ten měl podobně zaskočený výraz, ale usmíval se. Nepřekvapilo ho, když se mladík vydal za Slavíkem.

Nicholas dorazil před budovu. ´Co to zatraceně bylo? Poslední příležitost, jak...´ Dotkl se prsty svých rtů.

“Sunny, snad už neodcházíš?!” Uslyšel za sebou. Rychle se schoval do stínu vedle schodiště. Zadíval se na prince, který seběhl ze schodů. Rozhlížel se. Povzdechl si a vytáhl cigarety, přípálil si a zvedl oči k nebi.

“No tak, noc je ještě mladá, přece už nechceš jít domů. To nám nemůžeš udělat.” Usmála se čarodějka laškovně a vytvořila trochu nepřirozený ale úmyslný sexy postoj. Mladík se otočil a bez zájmu se na ní zadíval.

“Tak jako vy mně zkazit večer?” Zvedl tázavě obočí. Dívka zahrála nechápavý výraz a přešla k němu.

“Hmmm... co kdybys mě to nechal napravit?” Položila mu ruce kolem krku. Mladík chytl její zápěstí a odstrčil ji od sebe.

“Nemám náladu na ty tvoje hry, bav se.” Šel pryč. Dívka se zamračila.

“Já nenabízím dvakrát.”

“V pořádku, já nemám zájem ani jednou.” Mávl na pozdrav a zaplul do temnoty noci. Slavík sklonil hlavu, pousmál se. Netušil proč cítí takovou spokojenost nad mladíkovým prohlášením, ale cítil.

 

Nicholas se zničeně zadíval na areál školy. Povzdechl si a šel k hlavnímu vchodu. Všiml si černovlasého mladíka, čekajícího před budouvou. Tradičně seděl na zídce schodů a hrál si se svým telefonem. Zvedl hlavu, když si před něj někdo stoupl. Usmál se a vypl hru.

“Hvězda večera.” Zasmál se mladíkovu vražednému pohledu a vstal. Šli spolu do třídy. Oba zjistili, že Modrý slavík vzbudil dost velké pozdvižení a všichni řešili, kdo to vlastně byl. Hlavně dívky. Když si všimly Dannyho, obklopily ho a dožadovaly se vysvětlení.

“Promiňte dámy, ale nechápu, co řešíte.” Když na něj zůstaly nechápavě hledět, pokračoval.

“Doslova jste ji vyhnaly, tak k čemu chcete vědět, kdo to byl?” Ony začaly protestovat. Mladík si povzdechl.

“Je to moje dobrá přítelkyně z dětství. Takže si jistě uvědomujete, že vám to jen tak nezapomenu.” Dodal a sedl si na své místo. Nicholas na své. Otočil hlavu k Sunnymu, který skoro ležel na svém místě. Houpal se na židli s nohama na stole a rukama za hlavou. Opět poslouchal hudbu. Mladík se zachvěl při vzpomínce na jeho polibky. Sunny otevřel oči a otočil k němu hlavu. Nicholas rychle odvrátil svůj pohled. Druhý mladík se pousmál a narovnal se, když přišel učitel.

 

Obědvající Danny zvedl hlavu, když mu něco zastínilo slunce. Proti přímému světlu moc neviděl, přesto si byl jistý, kdo nad ním stojí. Pousmál se a vrátil se ke svému obědu. Stojící mladík si sedl a protáhl se. Opřel se o ruce a zadíval se na nebe.

“Dobrá přítelkyně z dětství?” Podíval se tázavě na druhého. Pobaveně se pousmál a pokrčil rameny.

“Svým způsobem je to pravda... můj obdiv, jsi jedinej.” Napil se ze své lahve a nabídl ji druhému mladíkovi. Ten ji s poděkováním přijal.

“Nepotřebuju poplácat po rameni.” Napil se Sunny.

“Potřebuju pomoc.” Danny pokýval hlavou.

“To asi jo, nemyslím, že je na to připravenej. Pravděpodobně by někam utek, změnil si jméno a možná i podobu.” Zavřel poloprázdnou krabičku s jídlem a utřel si pusu. Sunny se pobaveně zasmál a přikývl.

“Hmmm... co síť?” Ozval se najednou Danny. Jeho spolužák k němu nechápavě otočil hlavu. On se pousmál a sáhl po svém notebooku.

 

Nicholas sedící nad několika knihami v místní knihovně sebou cukl, když mu někdo položil ruku na rameno. Stáhl si sluchátka a ukázal na místo vedle sebe. Danny se pohodlně posadil a omluvně zvedl ruku k pracovnici knihovny, když křesílko hrozivým způsobem zaskřípalo.

“Mám dobrou a dobrou zprávu. Kterou chceš slyšet první?” Pobavil sám sebe. Jeho přítel se na něj tázavě a trochu netrpělivě podíval. Mladík se znovu zasmál a zvedl jednu z knih. Zalistoval v ní.

“Mluvil jsem se Sunnym.” Řekl jakoby mezi řečí. Nicholasův výraz se začal měnit v panický.

“Ptal se na tebe, řekl jsem mu, to co ostatním.” Zvedl k němu oči od knihy, aby viděl, jak se tváří.

“No a dal jsem mu tvou adresu na síti.” Řekl vítězoslavně. Mladík na něj nechápavě hleděl.

“Moji adresu na sítí? Ale...” Danny ho uklidnil pohledem.

“Samozřejmě smyšlenou... tady.” Přitáhl si sešit a napsal adresu i s heslem. Nicholas se zadíval na jméno.

“Hmmm... a ty dobrý zprávy?” Druhý mladík se zasmál a s hraným uražením řekl.

“Tobě se člověk nezavděčí. Jeden se tak snaží...” Řekl s lehkou nonšalancí.

“Jo, aby mi hráblo.” Zabručel Nicholas a vytáhl svůj notebook. Vyzkoušel si adresu a zadíval se na dvě zprávy. Jedna byla od administrátora. Otevřel druhou. Když si přečetl podpis pod krátkým dopisem, rychle – skoro až zděšeně notebook zavřel. Danny se na něj tázavě zadíval. Pousmál se.

“Že by už napsal?” Když mladík přikývl, usmál se.

“Tak mu odepiš, na co čekáš?”

“Neřekl jsem, že odepíšu. A když ano, určitě ne před tebou.” Zamračil se druhý. Danny se zasmál a zakroutil hlavou, že nechápe.

“Myslí si, že jsem dívka.” Připomněl mu Nicholas.

“V tom nevidím problém.” Pokrčil rameny. Jeho přítel vytřeštil oči.

“V tom nevidíš problém? Já v tom vidím velký problém.” Začal srovnávat své knihy.

“Proč? Pokud je v tom láska, na pohlaví nezáleží. Mně by to třeba nevadilo.” Usmál se, když spolužák dokonale zrudl.

“L-láska?” Vykoktal. Danny přesvědčivě přikývl. Nicholas zakroutil hlavou a vstal.

“Musím jít.”

 

Pozdě večer seděl ve svém bytě a sledoval počítač. Zhluboka se nadechl a otevřel ho. Zadal adresu a otevřel Sunnyho dopis.

 

“Zdravím,

vzhledem k Tvému rychlému a hlavně náhlému odchodu z oslavy, jsem se nestihl zeptat na jakkýkoliv kontakt. Snad nevadí, že jsem zašel za Dannym. Tvou adresu mi dal, ale jinak o Tobě mluvil děsivě záhadně, jakobys opravdu byla jen krásný přízrak Modrého Slavíka. Směle doufám, že mi pomůžeš alespoň trochu rozehnat tajemno, které Tě obklopuje. Protože jak jsem již říkal, je to osudové. Tak tedy, rád Tě poznávám. Mé jméno je Sunny. Těším se na Tvoji odpověď.”

 

Mladík si uvědomil, že se po přečtení dopisu usmívá. Sklonil hlavu a zadíval se na písmena na klávesnici. Položil na ni prsty. Povzdechl si a začal psát.

 

Sunny - rozvalující se na pohodlném gauči - otočil hlavu k notebooku, který zapípal. Odložil ovladač od herní konzole a sáhl po počítači.

“Počkej chvíli.” Oznámil spoluhráči do sluchátka a otevřel příchozí poštu. Usmál se a začetl se do zprávy.

 

“Dobrý večer,

za svůj malý útěk se omlouvám. Musím se přiznat, že mě Tvé spolužačky zaskočily. Vlastně celý večer byl trochu... Nevím, jak to přesně napsat. Nechápej to tak, že by se mi nelíbil. Naopak. Myslím, že líbil a moc. Celé to ale bylo jen jako sen. Neskutečný a neuvěřitelný sen. Tvoje chování a moje chování. Něco takového. Co když to byly jen ty kostýmy?

I tak děkuju za Tvůj zájem, měj se. Nicky.”

 

Sunny pobaveně zakroutil hlavou a připálil si cigaretu. Zamyšleně sledoval dění na velké obrazovce.

“Dva máš vpravo.” Oznámil příteli.

 

Nick stále pracující se svým notebookem udiveně zvedl obočí. Váhavě otevřel příchozí poštu.

 

“Tobě taky dobrý večer,

jsem rád, že se Ti líbil. Bych byl upřímný, měl jsem či mám z něho stejné pocity jako Ty. Jsem ale přesvědčený, že to nebylo jen kostýmy. A kdyby ano, na tom přeci vůbec nezáleží. Začátek jako začátek. Já Tě stále chci poznat blíž a směle doufám, že Ty mě taky a že to nebyl náš poslední společný večer. Sunny.”

 

Nick si povzdechl a několikrát po sobě si pročítal dopis. Má pravdu, chce ho poznat blíž. Líbí se mu jeho zájem, líbil se mu on – na oslavě. Opět položil ruce na klávesnici, chvíli jen tak na prázdno nervózně poklepával prsty a přemýšlel, co napsat. A zda má napsat.

 

Sunny se spokojeně usmál, když se spoluhráčem prošli další level hry. Jeho notebook znovu zapípal. Mladík se pousmál.

“Dneska to balím, bav se.” Stáhl si sluchátko z hlavy a přitáhl si počítač. Usmál se, když si přečetl krátký dopis.

 

´Asi máš pravdu a ano chci Tě poznat blíž. Jen stále tak trochu koketuju s myšlenkou rychlého a dalekého útěku. Mám díky Tobě neuvěřitelně rozpolcené pocity, ale to je asi normální, nebo ne? Přijdu si trochu hloupě, nejsem zrovna odborník přes vztahy a vlastně vůbec netuším, co mě čeká.´

 

Mladík otevřel odpověď a začal psát.

“Co Tě čeká? To je jednoduché. Všechno. Protože já chci všechno – srdce, tělo i duši.”

“Jsi skromnější než vypadáš.” Sunny se zasmál a zakroutil hlavou.

“Zvláštní, nejsi první, kdo mi to říká. Jsem prostě hodnej, milej, skromnej kluk. Nakonec si mě zamiluješ, tak jako všichni ostatní, uvidíš.”

“Myslím, že tolik času v tomhle životě nemám.´”

“Ou, tak to byla rána pod pás. Teď budu čtrnáct dní ležet v nemocnici a nevím, zda budu moct ještě někdy dokázat, že jsem MUŽ.”

“Tak Ty jsi MUŽ.” Usmíval se Nick u psaní.

“Přesně tak.”

“Cos to psal o té skromnosti?” Sunny se rozesmál a zvedl oči k obrazovce, když se ozval melodický zvuk. Jeden z jeho přátel mu poslal zprávu. Přečetl si krátký vzkaz a co nejrychleji odpověděl. Pak raději herní konzoli vypl.

“Promiň, jen mě zval někdo do hry. Teď už jsem celý Tvůj.”

“Hmmm... už to vypadalo, že ses urazil.”

“No, mám tak trochu chuť to zkusit.”

“Ale ne. Omlouvám se, co mám udělat, bys na to zapomněl? Skočit z okna?”

“Bydlíš v prvním patře?”

“To tedy rozhodně ne.”

“Pak ano.” Tentokrát se rozesmál Nick.

“Hraješ na počítači?” Změnil mladík téma.

“Ne, ne. Mám konzoli. Proč pak? Hraješ?”

“Vlastně ano.” Sunny udiveně zvedl obočí.

“Na konzoli? Jestli ano, můžem někdy něco zahrát.” Mladíci se rozpovídali o hrách, které je nadchly či naopak zklamaly.

Když Nick vypínal počítač, bylo už dost pozdě. Překvapeně sledoval elektronické číslice na svém budíku. ´Neuvěřitelný.´ Pomyslel si a zachumlal se pod peřinu.

 

Zadíval se na Dannyho, čekajícího před školou. Jako obvykle byl obklopen spolužačkami a jako obvykle si jich nevšímal a věnoval se telefonu. Zvedl své temně šedivé oči, když si k němu mladík stoupl. Usmál se a ukazováčkem mu naznačil, aby chvilinku počkal. Vrátil se k telefonu. Po chvíli se spokojeně usmál a schoval ho.

“Takže?” Vzal přítele kolem ramen a vedl do školy, ale hlavně dál od dívek. Nick k němu nechápavě zvedl oči.

“No tak, zajímá mě jak to probíhá. Odepsal jsi nebo ne?” Když Nick přikývl, usmál se a podrbal ho ve vlasech.

“Hodnej chlapec.” Zasmál se, když ho mladík napomenul a snažil se odstrčit jeho ruku.

Mladý učitel, jdoucí za nimi se na dvojici zadíval. Na sobě měl kvalitní oblek světlé barvy s tmavou košilí. Měl delší blonďaté vlasy – řádně sčesané. Působil chladně a nedostupně. Měl krásný jemný obličej, ve kterém nebyl znát jediný pocit. Díky svému postoji vůči všem kolem si mezi studenty získal přezdívku “Ledová princezna”. Nebavil se ani s učiteli a ani s žáky – i při výkladu byl stručný a chladný. Zvláštní studené auře pomáhalo i vždy perfektně upravené oblečení. Přesto do něj bylo zamilováno spoustu studentek – protože působil jako ledová socha – ale velice krásná a zároveň křehká ledová socha.

 

Nick sedící ve své lavici a poslouchající výklad učitele, stojícího u katedry, otočil hlavu ke svému notebooku. Ztišil hlasitost zvuků a otevřel příchozí poštu. Udiveně zvedl obočí.

“Dobrý den,

jen jsem chtěl poděkovat za minulou noc. Hmmm... to zní jako neuvěřitelná fráze a ještě k tomu, trochu hříšně, že? Tak či tak, díky, Sunny.”

Nick pobaveně zakroutil hlavou a otočil hlavu k učiteli. Povzdechl si a začal psát.

 

Sunny, sedící v jiné učebně, sklonil hlavu k počítači. Pousmál se a otevřel příchozí poštu.

“Dobrý den,

ano – neuvěřitelná fráze. Budeš muset přijít s něčím jiným. Takhle se k srdci, tělu a ani k duši nedostaneš. Ale i tak, já taky děkuju, Nicky.”

“Neboj, něco vymyslím. Přece jen, mám nějáký ty zkušenosti. Jsi na hodině?”

“NĚJAKÝ ty zkušenosti? Ty jsi vážně něuvěřitelně skromný. Ano jsem, ty snad ne?”

Sunny se pobaveně zasmál a odpověděl.

“Jak jsem říkal, skromnej kluk... ale ano jsem, ale neuvěřitelně se nudím.” Nick si povzdechl. ´Ten malej...´

“Zkus dávat pozor, třeba se přestaneš.”

“Já už se přestal, díky Tobě.” Nick jemně zrůžověl. ´Červenám?´ Pomyslel si nechápavě.

“Ale já se nenudím a snažím se dávat pozor.”

“To dáš vážně přednost... čemukoliv, co těď posloucháš... přede mnou? Zraňuješ moje city.”

“Spíš ego... a očividně nedávám. Protože stále odepisuju.”

“Pravda. Takže? Co podniknem večer?” Nick nevěřicně rozšířil oči.

“Co tím myslíš?”

“Myslel jsem, že něco zahrajem.” Nick si uvolněně přečetl zprávu. Pak si povzdechl.

“Já moc s lidmi nehraju. ” Přiznal se.

“Já přece nejsem lidi, jsem Tvůj milovaný Endimion.” Pobavil Sunny mladíka.

“Vlastně ano... možná bys mi mohl s něčím pomoct. Nějak to nedokážu projít sám.” ´Sám!´ Zděsil se Nick a čekal odpověď. Když nat to Sunny nereagoval, pousmál se.

“Hmmm... teď si trochu připadám, jak hrdina. S čímpak?”

“Hraju teď Ticho, to víš – procházím to na nejvyšší obtížnost a nemůžu se dostat přes ty jeskyně.” Sunny nevěřícně četl zprávu.

“Počkej, počkej. Ty to procházíš na nejvyšší obtížnost a došla jsi sama až sem?” Chtěl vědět.

“No, ano.”

“Tak jo, mám malý... velký pocit méněcennosti.” Nick se pobaveně usmál.

“Dlouho jsem to nehrál, ale rád Ti pomůžu. To znamená, že se večer konečně uslyšíme?”

Nick sebou cukl. Zamračil se. Jaktože mu to nedošlo?

“Vlastně ne, nefunguje mi mikrofon.” Sunny si s úsměvem přečetl zprávu. ´Mikrofon.´ Pomyslel si.

“No jo, já zapomněl němý Modrý slavík. Nevadí. Proč Ti vlastně nepomohl Danny, hraje nebo ne?”

“To ano, ale má vždy neuvěřitelně škodolibou radost, když potřebuju pomoct. Nechci říkat jemu.”

“Taky bych měl. Takže hraješ jen s ním?”

“Vlastně ano. Nikoho jiného v přátelích nemám.” Sunny se zamračil. Byl si tak jistý, že jsou jen přátelé ale fakt je, že ho nevidí s nikým jiným než...

“Ty a Danny, jste jen přátelé, že?” Nick sebou cukl. Jistěže jsou jen přátelé, jak na to proboha... uvědomil si.

“Ano, už od dětství. Je to takovej bratr a tváří se jako starší. Žárlíš snad?”

“Na bratra? Hmmm... ne teď už ne.” Nick se usmál. Sunnyho upřímnost ho hřála u srdce. Jaktože tak snadno mluví o svých citech a pocitech?

“Takže? Jakou máš přezdívku? Přidám si tě do přátel.” Pokračoval.

“Kassiel - líbí se mi ta legenda.” Dopsal mladík. Sunny zakroutil hlavou. ´To je vážně moc.´

“Fajn, už se těším na večer.” Nick byl rád, že neřeší jeho mužskou přezdívku.

“Ty sis toho nevšimla, že?” Nick si nechápavě přečetl větu. ´Čeho?´

“Nicku?” Mladík sebou cukl a zvedl oči.

“Oběd?” Zvedl Danny tázavě obočí. Nick se nevěřícně rozhlédl po poloprázdné učebně. ´Zvonilo?´ Pomyslel si nevěřícně, sklonil hlavu k počítači.

“Mohls něco říct.” Sunny se jemně pousmál.

“Nechtěl jsem, abys odešla.” Nick se zachvěl.

“Dobrou chuť. Mimochodem. Já jsem Sachs.” Mladík nevěřícně rozšířil oči.

 

“No, pak že věci jako osud neexistoujou.” Usmál se Danny, když mu mladík vyprávěl, proč se zdržel a Sunnyho přezdívku na síti. Nick se na něj zamračil.

“Ptal se, zda jsme jen přátelé.” Danny k němu otočil hlavu od svého obědu.

“Řeks, že ne?” Usmál se.

“Samozřejmě, že jsem řek, že ano.” Zamračil se na něj mladík. Danny si povzdechl.

“Škoda.” Zvedl oči k přicházejícímu páru. Lukka a Eric. Snad ten nejkouzelnější pár na škole. Hlavně díky Lukkovi – rozkošné drobné víle. Většina ze školy ho chtěla a většina ze školy ho nedostala. Předběhl je jeho nejlepší přítel. ´Nejlepší přítel.´ Otočil hlavu k Nickovi. Ne. Má ho rád. Miluje ho. Jako mladšího bratra. Mladšího. Jsou stejně staří.

Mávl na Erica. On ho s úsměvem pozdravil a vedl Lukku do kantýny. Menší z mladíků se otočil. Usmál se a zamával jim. Jeho přítel ho protočil zpět a vzal kolem ramen. Políbil na čelo a vedl dál. Danny se pousmál.

Mladý učitel, sedící opodál, zachytil jeho jemný úsměv. Jeho dech se zachvěl. Sklonil hlavu a vstal.

 

Nick si večer sedl k obrazovce a zapl konzoli. Jeho srdce poskočilo, když mu účet oznámil novou zprávu. Otevřel ji. Žádost o přátelství od Sachse. ´Nedělal si srandu.´ Pomyslel si a přijal nabídku.

Sunny mu opravdu pomohl projít obtížnou pasáž a několik dalších. Nick se nadšeně usmál, když začala závěrečná animace. Sáhl po připojené klávesnici a napsal vzkaz.

“Jsi vážně dobrej. Děkuju za pomoc.”

“Hloupost, hrál jsem druhý housle. To ty jsi dobrá.” Ozvalo se mu ze sluchátka. Nick zrůžověl a usmál se.

“Je pozdě. Tak zítra. Dobrou.”

“Sladký sny.” Vypl Sunny konzoli. Zkřížil prsty za hlavou a zadíval se do stropu. Cítí to, dostává se k němu – blíž a blíž. A to v něm vyvolává pocity, jaké v životě neměl. Hřejivé – příjemné pocity. Jak rád by ho znovu objal a přitiskl k sobě.

Hbitě rozepl knoflíky světlých džín a zajel rukou pod látku trenýrek. Zavřel oči. Jeho dech ztěškl. Tak moc toužil držet ho v náruči. Líbat ho. Hladit. Něžně se s ním milovat. Zrychlil své pohyby. Usmál se, když si představil rozpačitý – zrůžovělý výraz. Vzpomněl si na jejich polibky. Vztáhl ruku ke rtům. Živě ucítil měkkost a něžnost Nickových. ´To si snad děláš...´ Zasténal a vyvrcholil. Zničeně se zadíval na svou ruku.

“Proboha Sunny, seber se.” Vstal a šel do koupelny.