kapitola I. - konec
Byl teplý letní den. Slunce svítilo a hřálo a obloha byla čistší a modřejší než oči novorozeněte. Zrovna byl čas polední přestávky a většina studentů si vychutnávala krátké volno v zahradách školy. Hráli hry, obědvali nebo si povídali. Někteří poslouchali hudbu. Další doháněli látku na testy a jiní prostě jen leželi v trávě a užívali si jeden z první letních dnů.
Několik studentek a studentů - malý soukromý dav se shlukoval kolem jednoho z idolů školy. Černovlasého mladíka. Už od pohledu to byl frajer, vědom si svého vlivu na okolí. Ať vzhledem, bystrou hlavou či prostě jen pověstí. Užíval si ho. Proč taky ne? Byl mladý a dost mu usnadňoval život. Ve škole, v soukromí nebo při výběru partnerů. A že měl nějaké zkušenosti. Na svůj věk. Mnoho dívek i mladíků mu podlehlo. Několikrát a nikdo z nich nelitoval. Vlastně doufali v opakování.
Mezi studenty se objevil světlovlasý mladík. Dle uniformy jeden z mladších ročníků. Postavou připomínal spíš své spolužačky než spolužáky. Tak jako svou tváří.
Rozhlédl se a světle hnědé téměř žluté oči se zastavily na černovlasém studentovi. Zhluboka se nadechl a vydal se k němu.
„Promiňte?“ Hm. Promiňte?! Přidal na důrazu, když přítomní nereagovali. Rozhovor utichl a oni zvedli hlavy. Mladíkův malý fanclub se sborově zamračil.
„Ztratil ses?“ Ozvala se jedna z dívek posměšně. On si jí nevšímal, čímž všechny pohoršil. Zvedl oči k jejich idolovi. Co si to ten malej...
„Mohl bych s tebou mluvit?“ Šokoval všechny svou drzostí. Pak se ale pobaveně pousmáli.
„Hmm. To je tak sladký, zas jeden prvák, co...“ Vlastně jsem ve druháku. Jen jsem se nedávno přistěhoval. Přerušil dívku. Něco zaprskala. Přes andělský ksichtík a celkovou auru z něho mluvila lehká drzost a hrdost.
„Mluv.“ Pokrčil student rameny a prohlížel si ho. Hm. Možná by mu moh poskytnout nějaký lekce, je docela...
„V soukromí.“ Přerušil mladík myšlenky a nervózně si přešlápl.
„No tak Jimmy, copak nevidíš, jak se snaží.“ Bavili se spolužáci. On zahrál povzdech a vstal. Fajn. Fajn. Řekl velkoryse a zvedl své věci.
Vedl ho do tišší části zahrady. Jo, tady by to asi šlo. Otočil se, připravený na srdceryvné vyznání, kterých už vyslechl tolik. Bylo docela roztomilý sledovat při nich mladší, půvabné spolužáky, jako byl on. Prohlížel si mladíka. Možná by se s ním vážně mohl trochu pobavit. Přemýšlel.
„Tak?“ Pobídl ho. On se zamračil a chvíli si v hlavě srovnával slova. Vlastně si je připravil předem, teď je ale nějak nemohl najít. Hm. Půvabný. Pomyslel si spolužák a pobaveně se pousmál.
„Chceš s tím pomoct?“ Mladík k němu překvapeně zvedl oči. Zopakoval poslední ze slov. Jimmy přikývl.
„Myslim, že tušim, co ode mě chceš, tak...“ Zmlkl, když si všiml šokovaného pohledu. Vážně půvabný. Usmíval se spokojeně a už se začínal těšit.
„Nechápu, jak bys mohl vědět...“ Přemýšlel mladík. Druhý se suveréně pousmál.
„Nejsi první, kdo za mnou přišel.“ Hleděl do žlutých očí. Byly jako zlaté klasy na louce. Jen trochu chladné. Uvědomil si a někde vzadu v hlavě se rozsvítilo výstražné světlo. Svítilo ale moc slabě, aby mu věnoval pozornost.
„Za chvíli začíná hodina. Měl byses vyjádřit.“ Pobídl ho znovu. Mladík sebou cukl a jemně zrůžověl.
„Jistě... já, chtěl bych abys se mnou chodil.“ Hm. Na prváka je vážně dost odvážnej možná spíš drzej. Druháka. Opravil se a nadechl v odpovědi.
„Jako.“ Umlčel ho spolužák. Co to bylo? Nechápal mozek. Jako? Zopakoval. Mladík přikývl a vysvětlil mu.
„Do mé třídy chodí jeden kluk. Napadlo mě, že kdyby mě viděl chodit s někým...“ No, jistě rivalita ale hlavně pověst. Ta je důležitá. Nehledě na to, že by tím získal přívlastek žádaný. Chytře si to vymyslel. Má jeho obdiv. Ale! Cože? On má být nějaký... zamračil se. Student zaváhal.
„Promiň jestli... myslel jsem, že s tvou pověstí. Zapomeň, že jsem se ptal.“ Otočil se a chtěl odejít. Hej. Hej. Hej. Kam ten spěch. Tohle musí ještě pořádně... Chytl ho Jimmy za paži.
„Počkej chvíli.“ Řekl tvrdě. To si snad dělá srandu, ne? Nejdřív ho urazí a pak chce klidně odkráčet? No, neurazil ho úmyslně. Ale když už se jednou rozhodl, že se s ním vyspí, rozhodně ho nepřenechá nějakýmu... druhákovi. Pomyslel si temně. Ještě aby nějakej malej nezkušenej bastard měl navrh. Nad ním.
„Co přesně ode mě chceš?“ Mladík zaváhal a znovu zrůžověl. Tak dalece očividně nepřemýšlel.
„No... asi bychom se měli tvářit jako pár. Ale jako... že spolu chodíme, ne jen spíme. Před ním. Hlavně před ním.“ Zamyslel se.
„Hm. Proč jsi si tak jistej, že to bude fungovat?“ On se zamračil a sklonil hlavu.
„Protože jsme spolu už spali a já to bral tak, že...“ Ohoho. Počkat. Počkat. Počkat. To začíná bejt... Přerušila myšlenky krátká znělka. Školní zvonek. Jimmy se zamračil a rozhlédl.
„Hm. Počkej na mě před školou, končim dneska ve čtyři.“ Překvapil ho a vydal se pryč. Zastavil se.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ Uvědomil si. Student zamrkal a jemně zrůžověl.
„Trivet.“ Mladík se pousmál. Fajn, Trivete. Něco s tím uděláme. Překvapil ho ještě víc a šel pryč. Rozhodně s tím musí něco udělat. Co je to za nesmysl, aby dával přednost nějakýmu... před ním. Zuřil v duchu.
Trivet seděl na zídce schodů a opravdu čekal. Vlastně to bral jenom jako takový výkřik do tmy. Nemyslel si, že Jimmy bude souhlasit.
Mladík vyšel ze školy v závěsu se svým fanclubem. Nasadil si sluneční brýle a rozhlédl se. Jestli si to ten malej hajzlík rozmyslel a nečeká... pousmál se.
„Hele, není to ten malej hrdina z oběda? To je vážně sladký. Myslíš, že čeká...“
„Jo čeká.“ Přerušil Jimmy dívku a vydal se dolu. Oni rozšířili oči, když se zastavil u Triveta.
Mladík zvedl hlavu. Sklonil zpět a stáhl si sluchátka.
„Mohl bys chvíli počkat? Jsem skoro na konci levlu.“ Uzemnil ho. Cože?! Zatřásl s Jimmym šok. Co si ksarku... Sklonil hlavu k přenosné konzoli. Přizvedl obočí.
„Hraješ Hrdiny?“ Přisedl si a zapomněl na své rozhořčení. Na jaký jsi úrovni? Naklonil se blíž.
„Šedesátýpátý.“ Pěkný. Tady. Je tam skrytá místnost. Rozbij to. Poradil. Mladík poslechl radu a skutečně objevil bonusovou místnost. Usmál se. Pak se zarazil. Zvedl oči k Jimmymu. Seděl těsně u něj, aby viděl. Rukou se opíral za ním a hrudníkem o jeho paži a rameno. Obličejem byl jen pár centimetrů od něj. Ale jeho teď mnohem víc zajímalo.
„Hraješ Hrdiny?“ Zeptal se lehce užasle. Jimmy zvedl oči a hrdě se usmál.
„Jsem na devadesátý úrovni.“ Chtěl ho ohromit. Osobně neznal nikoho, kdo by byl tak vysoko.
„Hm.“ Sklonil Trivet hlavu zpět k malému monitoru. Mladík v duchu zasupěl. Pak mnohem víc.
„Siegfried je na devadesátýpátý.“ Siegfried. Zasmál se v duchu. Kdo se probůh může jmenovat... zarazil se. Proč to zní tak povědomě?
„Siggy?“ Zeptal se šokovaně ale mnohem víc tvrdě. Trivet přikývl. Znal ho. Snad ve všech hrách, které hrál, byl hráč jménem Siggy lepší. Ve všech! Proč sem ale ksakru tahá... To snad ne, nebo ano?
„Hm. Nech mě hádat. Siggy je ten spolužák.“ Zeptal se nenuceně, dokonce s jemnným pobaveným úsměvem. Mladík přikývl a vypl konzoli. Tak tohle je válka! Leda ve snu ho bez boje nechá vyhrát tohle kolo. Ne ne. Malej sladkej princ jménem Trivet bude patřit jemu. Tělo. Srdce. Všechno.
„Tak můžem?“ Kam? Nechápal Trivet. Přece ke mně. Šokoval ho mladík. On vyskočil na nohy a zamračil se.
„Nechci s tebou spát!“ Jimmy sebou cukl a rozhlédl se. Musí to tak křičet? Všiml si pár zvědavých pohledů.
„Uklidni se. Jen jsem myslel, že tam budem mít klid. Pro rozhovor.“ Tak to nevyšlo. Asi to s nim nebude tak snadný. Na druhou stranu. Musel to říkat tak odmítavě a pohoršeně? Polovina lidí... co polovina. Většina lidí ve škole by mu skočila kolem krku, kdyby jen lehce naznačil podobný pozvání.
Trivet se trochu uklidnil a přikývl.
„Ale nebudeš nic zkoušet.“ Zabručel. Jimmy se usmál a vzal ho kolem ramen.
„Proč? Bojíš se, že bys neodolal?“ Spolužák něco zavrčel a vyvolal pobavený, spokojený úsměv.
Rozhlédl se po potemnělém bytě. Spousta elektroniky, spousta nosičů všech druhů, spousta místa. Zamžoural ve světle, když Jimmy roztáhl dlouhé závěsy.
„Bydlíš sám?“ Rozhlížel se.
„Jo. Bohatý rodiče. Něco k pití?“ Ne, díky. Přešel k otevřeným policím a pročítal tituly her. Solidní sbírka. Víc než to. Pomyslel si.
„Tak o čem chceš mluvit? Jestli jsem to dobře pochopil, přijals to nebo ne? Tak...“ Vypadá jako malý sladký andílek. Ne nepodobný těm, které potkal před ním. Jejich smyslem – náplní života bylo rozkošně růžovět, chvět se a dělat různý půvabný úžasnosti. Tak proč on je ksakru nedělá? Pomyslel si Jimmy a naléval si pití.
„Hm. Možná se pletu, ale neměli bysme se domluvit, jak to bude pokračovat?“ Myslíš, že bude stačit, když se před ním párkrát budem držet za ruce? Napil se džusu a zvedl k němu oči. Trivet sebou cukl.
„Co navrhuješ?“ Zamračil se.
„Trochu vstřícnosti a vděčnosti. Pomáhám ti nebo ne? Tak si vygumuj ten zlej pohled.“ Připálil si. Trivet se znovu zamračil.
„Musíš kouřit? Nesnáším kouř z cigaret.“ Vyštěkl. Vážně, vůbec ne půvabný. Povzdechl si Jimmy a měl chuť ho prohodit oknem.
„Smůla, že jsme u mě doma, hm?“ Natáhl spokojeně z cigarety a pohoršil mladíka. Zamračil se a odrovnal ho pohledem.
„Hm. Co teda navrhuješ?“ Zeptal se. Jimmy si přehodil nohu přes nohu a chvíli s ní pohupoval.
Trivet se na něj zadíval. Co je na něm probůh tak úžasnýho? Je sice výrazný svým vzhledem. Temně modré oči jsou jako... jako rozbouřené moře. Mají v sobě stejnou sílu ale zároveň nestálost a nebezpečí. Jeho postava je taky jedna z nejlepších na škole, ne nejvyšších ale jistě nejvíc sexy. Ale je to takovej frajer. Pomyslel si zničeně.
„Pro začátek by nás spolu měl vidět ve škole. Jestli mě někdy s někým viděl, ví že jsem dotekovej.“ Trivet nechápavě zopakoval poslední ze slov.
„Rád se dotýkám a nevadí mi, že je kolem dav.“ To je nechutný! Obořil se mladík.
„Co je nechutnýho na tom, když někoho držíš za ruku, v náruči nebo ho sem tam políbíš? Neříkám, že rozjíždím nějaký... viz strkat jazyk do krku.“ Ohradil se Jimmy. Trivet zamrkal.
„Promiň, jistě. Pokračuj.“ Omluvil se téměř krotce. Mladík jemně přizvedl obočí. Že by přece jen dokázal bejt i půvabnej? Sledoval ho.
„Taky by nás spolu měli vidět ostatní. Ti to roznesou. A hlavně. Nejen ve škole.“ Dodal a překvapil Triveta. Opět nechápavě zopakoval - tentokrát několik posledních slov. Jimmy přikývl a típl cigaretu.
„Rád občas chodím někam posedět, taky do clubů a hlavně na závodech. Tam bys neměl chybět, jako můj fanda.“
„Nejsem tvůj fanda!“ Vyštěkl Trivet okamžitě. Jimmy si vduchu promnul čelo. Stojí mu to za to? Místo, aby trávil čas se svými obdivovateli. Krotkými a poslušnými. Tráví ho s tímhle... Sledoval mladíka. Tohle prostě nebude fungovat.
„Promiň, jako tvůj přítel bych asi byl.“ Překvapil ho mladík. Hm. Možná že by mohlo. Sledoval omluvný nejistý pohled.
„V pořádku. Začínám si zvykat, že jsi výbušnej, protivnej a prskající. Vůbec ne takovej roztomilej milej andílek, jak vypadáš.“ Přizvedl obočí. Trivet jemně zrůžověl. Tohle tedy nečekal. Ne od něj.
Pak si povzdechl, když mladík začal prskat odpověď. Natáhl a podrbal ho ve vlasech.
„Uklidni se. Jen jsem žertoval. Měl bysis vytáhnout ten klacek za zadku a uvolnit se trochu.“ Není s tebou zábava. Usmál se. Mladík zamrkal. To ho mělo urazit nebo ne, ale jeho výraz a úsměv. Hleděl do modrých očí. Zamračil se ale neodpověděl. Odstrčil Jimmyho ruku.
„Nemám rád, když mi někdo sahá do vlasů.“ Pak bysis měl začít rychle zvykat, dělám to dost často. Uzemnil ho mladík a dopil džus. Vstal.
„Vážně nic nechceš?“ Hm. Ten džus. Zabručel Trivet a upravoval si vlasy. Bylo to trochu zbytečné. Byly delší - přerostlé a jemně se kroutily. Ale alespoň jen jemně. Když je měl krátké, vypadal jak ovečka. A nic nepomáhalo. Gely, vosky, tužidla. Nehledě na to, že nechtěl vypadat jako napomádovanej...
„Děkuju.“ Poděkoval slušně a vzal si skleničku. Jimmy se usmál a posadil.
„V čem vlastně závodíš?“ Mladík vyprskl obsah své pusy. Téměř osprchoval i televizi daleko za stolkem. Nevěřícně otočil hlavu. Tak tohle už je vážně moc. Přizvedl obočí. Trivet se tvářil mnohem víc překvapeně než on. Zachvěl se a pak se začal smát. Jimmy zamrkal. Ještě se mu... směje. Uvědomil si a cítil, jak rozhořčení ustupuje a nahrazuje ho něco jiného. Koutky úst se jemně zvedly a on ho pobaveně sledoval.
„Zas tak vtipný to nebylo.“ Odložil sklenici a šel pro hadr. Trivet nedokázal přestat.
„Já vím, ale tvůj výraz a ta sprcha...“ Rozesmál se opět. Tak, tak co vlastně děláš? Zeptal se znovu, když se trocho uklidnil.
„Závodím na motorkách.“ Silničních? On přikývl. Mladík se dokonale uklidnil.
„Jako oficiálně?“ Zeptal se bez hraného zájmu.
„Občas ale spíš tajných závodech ve městě. Bejvaj několik nocí v tejdnu, místa se mění.“
„Slyšel jsem o nich, všichni o nich ví. Nemyslím, že jsou legální ale... Bratrstvo je trpí nebo ne?“ Jimmy přikývl.
„Vlastně nad sebou máme výstrahu, dokud nebudem dělat bordel a nikoho ohrožovat.“ Vysvětlil. Trivet sklonil hlavu.
„Můžeš jít dnes se mnou, dobrej začátek.“ Navrhl mladík. Už něco mám. Odsekl druhý.
„Kolem půlnoci?“ Rychle zvedl hlavu. Půlnoci? Pomyslel si.
„Vždyť je zítra škola.“ Připomněl káravě. Jimmy pokrčil rameny stylem, no a? Trivet se zamračil a odložil džus.
„Ne, díky, někdy jindy. Měl bych jít.“ Vstal. Hostitel s ním.
„Fajn a zítra?“ Mladík se nechápavě otočil. Druhý opět pokrčil rameny.
„Chodíme spolu nebo ne? Mohl bych tě přivézt do školy, neřídíš nebo ano?“
„Je mi sedmnáct!“ Vyštěkl Trivet. Jistěže neřídí. Jimmy pobaveně přikývl. Takže? Zeptal se. Host se uklidnil a sklonil hlavu.
„Neni to trochu rychlý?“ A jak rychle chceš postupovat? Půl roku se držet za ruce a pak přejít k něčemu odvážnějšímu? Zeptal se Jimmy. On se zamračil.
„Dej mi číslo, prozvoním tě. Napiš mi adresu a čas. Budu tam.“ Trivet něco zabručel, ale číslo mu nakonec nadiktoval.
Hlouček studentů, pokuřujících a čekajících u parkoviště, se usmál, když se objevilo Jimmyho auto. Úsměvy se pomalu začaly vytrácet, potom co mladík vystoupil. Nebyl sám. To je ten. Není to ten malej spratek ze včerejška? Vyměnily si tázavé pohledy.
Jimmy si jich všiml, pousmál se a vedl mladíka k nim.
„Nemusíš, mě přece už tady...“ Věř mi, obzvlášť tady. Stiskl jeho prsty. Trivet něco zavrčel. Pak si všiml jich.
„Chápu.“ Hm. Tvář se alespoň trochu zamilovaně, jinak se tu snažim zbytečně. Napomenul ho Jimmy a sklonil k němu hlavu. Chytl ho za obě ruce a jemně zatřásl.
„A trochu se uvolni. Už jsem ti to říkal.“ Sklonil se k němu. Od nich to vypadalo, jakoby mladíkovi dodával odvahu. Dovedl ho k nim a všiml si tázavých pohledů. Pobaveně se pousmál.
„Hm. To je Trivet, to oni. Představí se sami. Někdy jindy.“ Dodal. Jeho přátelé začali protestovat. On šel pryč. Ti nejbližší jemu a přímí spolužáci ho doběhli.
Jimmy měl pravdu. Zpráva o jeho novém objevu se roznesla velice rychle. Hlavně díky jeho vlastnímu fanclubu.
Už u oběda si Trivet všiml. Zvědavých pohledů hlavně ze stran starších ročníků. Jimmyho ročníku. Prohlíželi si ho. Hodnotili a snažili se přijít na to, co on má a oni ne. Nic nebo ano? Přemýšleli pohoršeně.
„Zdravim.“ Mladík zvedl hlavu. Světlovlasý student si povzdechl. Výraz Trivetovy tváře mluvil o tom, že vůbec netuší, kdo je. Natož proč si k němu přisedá.
„Vim, že jsi zaslepenej Jimmym, ale i tak... není to moc lichotivý.“ Povzdechl si a položil tác s obědem. On přizvedl obočí a hledal v paměti. Je mu trochu povědomý.
„Jsi Jimmyho přítel.“ Usoudil. Mladík přikývl.
„Jsem Walther.“ Podal mu ruku. Trivet jemu. Dobře ví, kdo je. Stále ale nechápe proč... jemně se zachvěl. Někdo zaplul na lavici vedle něj a pohladil krk. Měkkými hebkými rty. Otočil hlavu.
„J-Jimmy.“ Vydechl a doufal, že ne moc rozpačitě. Mladík se usmál.
„Chyběl jsem ti?“ Přisunul svůj tác k jeho. Trivet ho chvíli odrovnával pohledem, pak si ale vzpomněl na Walthera. Povzdechl si a něco zabručel.
„Hm. Je půvabnej, včera tak nevypadal.“ Prohlížel si mladíka. On se na něj zamračil.
„Jo, ale je trochu obtížný to najít. Pod tou tvrdou, štěkající, mračící se slupkou.“ Pobavil Jimmy přítele.
„Jo, asi víc než jen těžký. Jak to včera šlo?“ Zaměřil se na svůj oběd a dál si Triveta nevšímal. On se trochu uvolnil. Cítil, jakoby zrovna složil nějakou zkoušku nebo něco.
„Vlastně to včera byla ztráta času.“ Věnoval se Jimmy svému jídlu. Neukázal se nikdo, kdo by stál za námahu. Dodal a zvedl oči k mladíkovi, který si přisedával.
„My o vlku.“ Bělovlasý mladík se pousmál.
„Mám rád, když se o mně mluví.“ Pobavil oba a posadil se. Všiml si Triveta.
„Hm. Pěkný.“ Prohlížel si ho.
„Víš, že mám číslo na Darryla?“ Ozval se Jimmy. Mladík se zasmál.
„Mlčim.“ Říkaj mi Andre. Podal ruku Trivetovi. Ten se představil.
„Jo, jo. Já vím. Začínáš bejt slavnej. Včera jsi nahodil, zaháknul a vytáhnul. To se jen tak nezadaří.“ Otočil hlavu k Jimmymu a pobavil ho.
V pátek večer se Jimmy jako obvykle chystal ven. Vyšel z koupelny s ručníkem kolem pasu a zvedl telefon. Chvíli pobaveně poslouchal známý tón. Jak dlouho to ten malej mizera nechá...
"Jo?" Zabručel mladík a druhý se zasmál.
"Uvědomuješ si, že to já dělam pro tebe?" Připálil si a pohodlně se opřel do gauče. Trivet jen něco zabručel. Znělo to jako otázka.
"Večer jdeme do Vřískotu." Překvapil ho mladík.
"Zapomněl jsi kolik mi je?" Nechápal.
"To že ti nenalejou, neznamená, že tam nemůžeš." Oponoval Jimmy. Bylo by divný kdybych se ukázal bez tebe. Dodal.
"Se neukazuj." Zareagoval Trivet okamžitě.
"To by bylo asi ještě divnější. Na druhou stranu. Většina by si myslela, že ten čas trávíme nějak produktivněji. Už slyšim ty řeči v pondělí.“ Bavil se. Mladík se temně zamračil.
„V kolik?“
Rozhlédl se po clubu. Povzdechl si a šel hledat Jimmyho. Říkal, že bude... přizvedl obočí a zadíval na hnědovlasého mladíka. Stál v hloučku svých spolužáků a bavil se. Dobře. Už od pohledu.
Otočil k němu hlavu. Jemně s ní kývl. Trivet ho napodobil. Pak sebou cukl. Někdo ho objal kolem ramen a políbil na krk.
„To je Siggy?“ Pohladil ho známý hlas a modré oči se zvedly k hnědým. Překvapení v nich bylo zřejmé i na tu dálku. Jimmy se spokojeně usmál a sklonil hlavu zpět k Trivetovi. Ten jen přikývl. Mladík se pousmál a přizvedl si jeho bradu. Sklonil se ke rtům.
„C-co to děláš?“ Hleděl mu Trivet zmateně do očí. Hraju tvýho přítele. Řekl Jimmy klidně a měkce ochutnal.
„Hm. Myslim, že to byl dobrej začátek.“ Odklonil se a vedl okouzleného Triveta k baru. Vysadil na stoličku. Zadíval se na něj.
"Hm, měl bys s tim výrazem něco udělat nebo si začnu myslet, že se ti to líbilo." On se konečně vzpamatoval. Zamračil se.
"Prostě jenom nejsem zvyklý na..." Nedokončil větu, protože Jimmy ho znovu políbil.
"Tak na tom trochu zapracujem, hm?" Ochutnal opět. Jen zlehka a hebce. Trivet začal něco mumlat.
"Dívá se." Vpíjel se Jimmy do měkkých rtů. Úžasně měkkých a úžasně rozechvělých. Mladík v jeho náruči jemně vzdychl a vztáhl ruku. Položil na rameno a odpověděl polibkům. On se pousmál. Hodnej chlapec. Pomyslel si. Vklouzl rukama přes pas k zádům a přitáhl drobné tělo blíž k sobě.
„Hm. Rušim?“ Ozvalo se vedle.
„Dost.“ Odtáhl se větší z mladíků pobaveně a zvedl oči k příteli. Walther nasadil podobný výraz a mávl na barmana. Trivet mlčky seděl a snažil se zastavit hukot v uších. Tak moc mu bilo. Tak rychle a tak hlasitě. Jeho srdce. Jen zázrakem zachytil skleničku, kterou mu podával Jimmy. Poděkoval a napil se. Pak se slyšel mumlat omluvu. Sklouzl ze stoličky a namířil na toalety.
Bože! Pomyslel si a opláchl obličej ledovou vodou. Jak je možné, že ho to tak... zvedl prsty a dotkl se rtů. Jediné pohlazení rtů. Jediný...
„To bylo dost rychlý.“ Mladík vytřeštil oči a otočil se. Siggy se pobaveně usmál a přešel blíž. Utrhl několik papírových utěrek. Trivet si je mlčky vzal. Utřel se.
„Co chceš?“ Siggy se pousmál.
„Tvoje vřelá a otevřená povaha je tak... osvěžující.“ Vyvolal zamračený výraz. Pak překvapený, když se k mladíkovi sklonil a pohladil ho po tváři.
„Stále ti to říkám. Měl bys s tim něco udělat.“ Otočil hlavu ke dveřím. V nich stál Jimmy. Siggy odstoupil a s pokývnutím hlavy kolem něj proklouzl. Trivet nejistě sledoval mladíka ve dveřích.
„Zdá se, že to zafungovalo víc než jsem myslel.“ Šel ke kabinkám. Byl na sebe skutečně hrdý, že udržel jemný neutrální úsměv. Ten malej prevít! Zase míří k vítězství. Nad ním. To tak!
Trivet se opřel o umyvadlo a s povzdechem zavřel oči. Ne. Vůbec to nezafungovalo. Nefunguje. Měl bys s tím něco udělat. Zaznělo mu v uších. Možná ano. Možná si vybral špatný způsob. Možná by prostě jen stačilo být... zamrkal a otočil hlavu.
Jimmy stál vedle něj a umýval si ruce. Otřel se a sklonil k němu hlavu.
„Nepočítal si s tim, že se ti hned vrhne kolem krku a vyzná ti lásku, nebo jo?“ Trivet sklonil hlavu. Mladík se pobaveně pousmál. Očividně trochu počítal. Vztáhl ruku a pohladil ho po vlasech. Přitáhl ke svému hrudníku a políbil do vlasů.
„Nejsem typ, co by něco vzdával. A souhlasil jsem, že ti pomůžu. Tak pryč s tim vzdávajícím se pohledem.“ Řekl mírně. Menší z mladíků zavřel oči a překvapil většího objetím. Zamumlal něco jako dobře a sevřel látku jeho trika. Jimmy si povzdechl. Ale jo. Dokáže být i...
„Ale nemysli si, že se s tebou po pár vřelých slovech vyspim.“ Ne. Nedokáže. Vystřízlivěl, když se Trivet odtáhl a šel pryč.
Jo. Rozhodně nic nevzdává. I tohle dotáhne do konce a ten malej protiva bude jeho. Bude pod ním sténat a chvět se a šeptat jeho jméno. A na nějakýho Siggyho si ani nevzpomene.
Trivet se zabalil do bundy a rozhlédl po noční ulici. Byla dost zima na tuhle roční dobu a on ho tak dlouho nechá čekat... myšlenky přerušil silný stroj. Mladík sledoval, jak zpomaluje až úplně zastavil u kraje. Jezdec si stáhl hledí a pozdravil.
„Jedeš pozdě.“ Zamračil se Trivet a vzal si nabízenou helmu. Jimmy se pousmál.
„Taky tě rád vidim.“ Pomohl mu nasednout. Tady, tady a tady. Dodal a nasměroval mladíkovy ruce ke svému pasu. On se zamračil pod svou přilbou ale poslechl. Opřel si nohy, kde Jimmy ukazoval a přikývl.
„Hlavně se moc nevrť.“ Dodal jezdec ještě a vyjel. Trivet vytřeštil oči a přitiskl se k němu. Zvláštní. Pomyslel si. Trochu nestabilní, nebo ne? Sklouzl pohledem k ubíhající vozovce pod nimi.
Díky bohu. Uvolnil sevření, když stroj zpomalil. Jimmy se rozhlédl a stočil motorku do vedlejší ulice. K dokům. Pomalu projížděl mezi velkými budovami a Trivet se přestal tak bát. Konečně zastavili. Obklopil je dav.
Trivet se nejistě rozhlížel. To musí být všude? Pomyslel si nevrle při pohledu na Jimmyho fanclub. On se k němu otočil a pomohl mu dolu.
„Někde by tu měl bejt Walther.“ Snažil se překřičet stroje a nadšení kolem. Trivet přikývl a než se vzpamatoval, Jimmy byl pryč. Mladík se rozhlédl. Všiml si světlovlasého spolužáka. Andre nebo ne?
Mladík stál opřený o svůj stroj. U něj malé blonďaté cosi. On se k němu sklonil a políbil. Něco řekl a to malé blonďaté cosi vzplanulo. Trivet zamrkal a zaskočeně přihlížel. Andre se zasmál a nasedl na svůj stroj, byl pryč. Světlovlasý muž zakroutil hlavou a vydal se jiným směrem. Mladík ho následoval pohledem. Až k Waltherovi. Bezva. Vydal se k němu. Už v clubu zjistil, že Walther je příjemný, zábavný společník vůbec ne takový frajer jako Jimmy.
Pozdravil se s ním pak představil Darrylovi a připadal si jakoby zase složil nějakou zkoušku.
„Je docela zima, proč si ji neoblečeš?“ Trivet nechápavě zvedl hlavu. Walther ukázal a on si uvědomil, že drží nejen helmu ale i koženou bundu. Kde ji ukrad? Zbledl a rozhlédl se, zda se k němu neřítí zuřící majitel.
„Měla by ti být, kupoval si ji někdy v patnácti. Rozhodně je teplejší než ten hadřík, co máš na sobě.“ Vzal mu Walther bundu a pomohl do rukávů. Trivet zamrkal. Jimmyho? Dal mu ji? Kdy? Nechápal a automaticky sáhl do kapes. Jimmyho cigarety, peněženka a telefon. Uvědomil si.
„Pohlídám mu to.“ Ozval se vedle nadšený dívčí hlas. Mladík zaskočeně otočil hlavu a dívka mu téměř sebrala věci. Walther ji chytl a zakroutil hlavou. Ona se uraženě zamračila. Obdařila Triveta zlým pohledem a šla pryč.
„Hm. Nechci tě děsit, ale jsem si jistej, že to nebylo naposled.“ A nejen od ní. Dodal. Menší z mladíků se zamračil. Sklonil hlavu. Jo. S tím počítal, proto taky... zvedl hlavu, když se dav kolem rozezněl. Tázavě se podíval na Walthera. Ten se pobaveně usmál a chytl ho. Vysadil na železnou konstrukci za sebou.
„Lepší?“ Mladík přikývl a zaměřil se na zdroj rozruchu kolem. Byli to závodníci. Jimmy mezi nimi. Túrovali motorky a čekali na signál. Jako jeden vyrazili a byli pryč. Ztratili se někde mezi budovami doků.
Trivet sklonil hlavu k Waltherovi. Ukázal místo, kde se opět objeví. Mladík se usmál a tak jako ostatní netrpělivě vyhlížel. Když se objevil první ze závodníků, jeho malé srdéčko poskočilo. Jimmy. Sklonil hlavu. Spolužák přikývl a utvrdil ho. Závodnici se ztratili v jiné uličce.
Trivet se několikrát přistihl, jak zadržel dech a srdce se jemně zachvělo radostí. Bylo to pokaždé, když se jezdci objevili a Jimmy byl mezi prvními. Zároveň si všiml jemného napětí, které cítil. Vzrušení a nadšení. Jako všichni kolem.
Opět zadržel dech a sledoval stroje, které se vyřítily zpoza jedné z budov. Před nimi byla dlouhá rovinka – cílová a vepředu se praly dva stroje. Trivet opět sklonil hlavu k Waltherovi. Ten opět přikývl.
„Andre.“ Sledoval jezdce na temně zeleném stroji. Stroje projely cílem, diváci ožili a běželi k nim. Trivet nejistě sledoval Jimmyho. On si sundal helmu a překvapil ho vysmátou tváří. Pohrozil vítězi na zeleném stroji a pak mu podal ruku. Andre jemu a přijímal gratulace.
„Počkáme.“ Oznámil Walther a Trivet přikývl. Přestože měl nutkání seskočit a rozeběhnout se k jezdci. Svému jezdci. Oba si to namířili k nim. Andre cestou přizvedl čekajícího Darryla a posadil před sebe.
„Mějte se.“ Byli pryč. Oba. Bez dalšího zájmu o dav kolem. Trivet se za nimi zadíval, pak rychle sklonil hlavu k Jimmymu. Ten se usmíval. Téměř jakoby zářil. Oči, úsměv, celý obličej.
„Nepopřeješ mi?“ Mladík se zachvěl a přinutil se zamračit.
„Nevyhrál jsi.“ Zaprotestoval.
„Byl jsem druhej. Skoro ano.“ Jen skoro. Snažil se Trivet. Jezdec se pousmál a natáhl k němu ruce.
„Hm. Potom si zasloužim nějakou cenu útěchy, nebo ne? Možná politovat.“ Napadlo ho. Ruce stále zvedlé. Mladík se ho chytl a sklouzl přímo před něj. Na něj. Omámený tou zvláštní září. Rty se spojily a on se ho držel kolem krku. Líbal a v tu chvíli to bylo skutečné. Walther se pousmál a fanclub kolem zamračil.
Jimmy se mírně odtáhl a zadíval se do zlatých očí. Zářily. Usmál se a opět ochutnal. Sklonil se ke krku. Pak k uchu.
„Měl bych tě asi varovat. Mám hroznou chuť na sex.“ Zašeptal a políbil hebkou kůži. Trivetovi vybuchlo srdce a on vytřeštil oči. Vykoktal poslední ze slov. Jimmy se usmál a přikývl. Zabořil obličej do ohybu krku a ramene. Vdechl vůni smíšenou s vůní kůže.
„Hm. To vždycky po závodech. Ten adrenalin a tak.“ Vysvětlil a Trivetovi to znělo zbytečně spokojeně a lehkomyslně. Zamračil se.
„Ale nechceš teď...“ Zabručel Jimmymu do vlasů. On se odtáhl.
„Zrovna jsem přece řek, že chci.“ Usmíval se. Trivet se na něj zamračil. Nevydržel ale moc dlouho. Proč musí vypadat tak... to vždycky vypadal takhle nebo je to jen nějaký efekt závodů? Prohlížel si mladíka. Stále sedící na jeho motorce. V jeho náruči. Na dav kolem nějak nedokázal myslet.
„Navíc v tý bundě vypadáš hrozně sexy.“ Pokračoval Jimmy. Bože. Řekni, že je to jen nějakej zlej žert. Prosím.
„Jdem někam pít nebo vy dva to taky balíte?“ Ozval se Walther.
„Balíme to.“ Jdeme pít. Ozvali se naráz. Jimmy se pobaveně pousmál.
„Tobě přece nenalejou.“ Připomněl. Trivet se zamračil. Pak zamrkal, když mu Jimmy nasadil helmu. Pohli se a on se ho instinktivně chytl. Projížděli městem a mladík přemýšlel, co přijde. Co od něj čeká? Co on udělá?
„Jsme tu.“ Zastavil jezdec a narovnal se. Trivet se odtáhl. Přizvedl obočí a stáhl si helmu. Je doma.
„Tváříš se trochu zklamaně.“ Cukl sebou a odhodil Jimmyho pohledem. On se zasmál a pohladil ho po tváři.
„Ještě mě můžeš pozvat nahoru.“ Vyvolal další zlý pohled. Usmál se.
„Tak běž. Dobrou.“ Trivet zamrkal a uklidnil se. Zadíval se do modrých očí. Sklonil hlavu a opatrně slezl z motorky.
„Nech si ji u sebe.“ Zakroutil Jimmy hlavou, když mu chtěl vrátit helmu. On přikývl, pak si vzpomněl na bundu.
„Tu taky. Jenom.“ Sáhl mladík do kapes a vytáhl svoje věci. Trivet si povzdechl.
„Bylo to úžasný. Ty jsi byl. Díky.“ Byl pryč. Jimmy jemně zrůžověl a překvapeně se za ním zadíval. Sklonil hlavu a tiše se zasmál. Ten malej. Povzdechl si. Leze mu to na mozek. Vážně měl neskutečnou chuť na sex. Ne. Vážně měl neskutečnou chuť na sex s ním. Zarazil se a zvedl oči, když se k němu někdo postavil.
Trivet za sebou zavřel dveře a zvedl oči k zrcadlu. Byla mu trochu velká ale... hm. Sexy. Říkal, že je v ní sexy. Mluvil vážně, nebo to patřilo jen k té hře? Pro jeho fanclub. Byla to jen hra, nebo ne? Povzdechl si a odložil helmu. Jen hra. Mělo to být úplně jinak. Neměl. Chtěl jen... co? Otočil hlavu ke dveřím, když se ozval zvonek.
Nejistě otevřel. Na chodbě stál Jimmy, s lahví v ruce. Trivet zbledl a mladík se pobaveně usmál.
„Polovina lidí ze školy by se vznášela nadšenim, kdybych jim v noci zazvonil u dveří.“ Pozval se dál. On za ním zavřel a otočil se.
„Hm. Zdá se, že můj fanclub je trochu... posedlejší než jsem myslel. Stepujou před tvym domem.“ Trivet nechápavě zakroutil hlavou.
„Znaj mě. Ví, že po závodech nikdy nespim sám.“ Rozhlédl se po obývacím pokoji. Otočil se zpět k mladíkovi.
„Jestli tu dneska v noci nebudu spát, můžem to rovnou zabalit.“ Vysvětlil. Trivet sklonil hlavu k lahvi. Zeptal se.
„Hm. Dobrej důvod proč jsem s tebou nešel hned nahoru, no ne?“ Pokrčil Jimmy rameny a odložil ji na stolek před gaučem. Trivet se zamračil. Bože. Jsou vážně jak posedlí. Povzdechl si.
„Tak? Jak máš velkou postel?“ Usmál se host. Hostitel téměř vybuchl. Jimmy se zasmál.
„Vyspim se na gauči.“ Svlékl si bundu. Mladík se uklidnil a přešel k němu. Přinesl mu polštář a složenou deku.
„Tam je koupelna a... dobrou.“ Chtěl zmizet.
„Počkej, nepřekvapí mě tu ráno někdo?“ Trivet rychle zakroutil hlavou.
„Bydlím se sestrou, ta je na pracovní cestě.“ Vysvětlil a zmizel ve svém pokoji. Jimmy si povzdechl a svezl se na gauč.
Ráno vykoukl Trivet z pokoje. Jeho host očividně ještě spal. Co nejtišeji přešel blíž a zadíval se na něj. Byl polonahý, deku někde u pasu. Trivet zrůžověl ale neodvrátil pohled. Mlčky si ho prohlížel.
Zaujatý pohledem si nevšiml, že se tmavé řasy pohly a odhalily modré duhovky. Rozzářilo je slunce.
„Líbí?“ Mladík vytřeštil oči a téměř uskočil. Druhý si pobaveně sedl a protáhl se.
„Bože. Jsem hrozně rozlámanej.“ Vstal. Hostitel zrudl a otočil se. Jimmy si natáhl kalhoty a znovu se protáhl. Následoval mladíka do kuchyně.
„Smim?“ On jen přikývl a pootevřel okno. Jimmy se vyhoupl na linku a připálil si. Sledoval, jak jim Trivet připravuje snídani.
Trivet se protahoval davem a hledal. Pousmál se a namířil k trenažerům. Kopírovaly kabiny aut. V nich seděli dva mladíci a měli plné ruce práce.
Mladík se postavil k jednomu a nerušil. Auta na velkých monitorech projela cílem a hnědovlasý mladík se zasmál.
„Ty malej bastarde. Bože, přestavám bejt tvůj fanda.“ Smál se a pobavil soupeře. Zvedl oči a s úsměvem pozdravil Triveta.
„Hm. Moje malá šťastná kráska dorazila. Teď prohraješ.“ Chytl ho a stáhl do klína. Mladík začal štěkat a pobavil přítele.
„No, není k zulíbání?“ Zvedl oči k druhému závodníkovi. Zasmál se a přikývl.
„Sladší než med.“ Vyndal vibrující telefon. Pousmál se a omluvil.
„Musim jít. Mějte se.“ Vytáhl z automatu svou kartu a šel pryč. Trivet bránící se před přítelem se zarazil a zaklonil hlavu.
„Nebyl to...“ Tricky. Přikývl Siggy a narovnal ho. On se překvapeně otočil.
„Nevěděl jsem, že se znáte.“ Hleděl za odcházejícím mladíkem.
„No, jestli ve všem závodíš s nim, začínám chápat proč jsi tak dobrej.“ Zabručel. Siggy se zatvářil pobaveně a pak si všiml povědomého páru očí. Pousmál se a sklonil hlavu k příteli. Stále hleděl za Trickym.
„Trivete?“ Mladík se nepřítomně otočil. Vytřeštil oči a strnule hleděl do hnědých.
„Co to... co to... co to.“ Nebyl schopný srovnat dohromady nic smysluplnějšího. Siggy se usmál a zlehka ho líbal.
„Pomáhám.“ Zavřel oči a užíval si rozechvělé hebké rty. Trivet se zachvěl a pootevřel je. Co tím... nebyl schopný přemýšlet natož se odtáhnout. Přítel to udělal za něj.
„Hm. Čekal bych, že zakročí.“ Hleděl někam za něj. Okouzlený mladík se nechápavě otočil. Co? Pomyslel si a zeptal se. Siggy se pousmál a setřel mu vlhkost ze rtů.
„To nic.“ Trivet se zamračil ale zároveň zrůžověl.
„Zbláznil si se, co kdyby nás někdo viděl?“ Zamračil se ještě víc. Spolužák se pobaveně pousmál a postavil ho.
„Ale jdi. Byla to jen pusa pro štěstí. To musel vidět každej.“ Trivet nesouhlasně zabručel, ale nic neřekl. To tedy rozhodně nebyla jen pusa pro štěstí. Pomyslel si.
Jimmy nasedl na svoji motorku. Vzteky téměř neviděl. Ten zatracenej bastard. Zase s nim prohrál. Na plný čáře a cena. Malej, sladkej... hm, sladkej? Co přesně je na něm sladkýho? Měl by bejt rád, že se ho zbaví a může se vrátit k... zamračil se. Zatraceně. Nasadil si helmu a vyjel.
Zastavil u Trivetova domu. Nějak se mu nechce. Nechce se k nim vracet. Najednou je viděl jen jako nudný bezduchý loutky. Loutky, co se pitvoří a přetvařujou, jen aby se mu zalíbily.
Teď ho mnohem víc přitahoval Trivet. Jeho společnost. Zvláštní. Nebyl vážně nic víc než malej štěkající protivnej hajzlík, ale bylo to tak nějak osvěžující a zábavný. Vlastně se mu svým způsobem začalo líbit i to jeho štěkání. A to si myslel, že ho dříve či později spíš dřív vážně nakonec prohodí oknem.
Zvedl oči, když se k němu někdo postavil. Proboha. Jak dlouho už tu je? Napadlo ho a on se zadíval do zlatých očí.
„Promiň. Byli jsme domluvený?“ Zeptal se mladík nejistě. Chceš jít dál? Dodal. Jimmy přizvedl obočí.
„Nechceš mi něco říct?“ Trivet zaváhal.
„Nejsem si jistý.“ Zamyslel se. Mladík se na něj zadíval. Nechystá se mu to říct? Nechápal.
„Podvedl tě. On a ten... druhák.“ Jimmy sledoval, jak Trivet bledne. On nejistě otočil hlavu. Než stačil cokoliv říct, ozval se mladík.
„Vim o tom. Ještě něco? Ne? Tak vypadni.“ Zamračil se a šokoval druhého. Dívka a malý fanclub se zatvářili uraženě a šli pryč.
„Vážně...“ Vážně. Přikývl Jimmy. Trivet se zamračil a sklonil hlavu.
„Zlobíš se?“ Mladík přizvedl obočí. Zlobí? O čem to ksakru...
„Proč bych se měl zlobit? Tos přece od začátku chtěl nebo ne?“ Překvapil on jeho. Trivet zvedl hlavu.
„O čem to mluvíš?“ Chtěl vědět. Ty a Siggy? Přizvedl Jimmy tázavě obočí.
„Viděl jsem vás v herně.“ Mladík vytřeštil oči a vzpomněl si. Čekal bych, že zakročí. Vzpomněl si na přítelova slova. Tak proto ho... dotkl se podvědomě rtů. Druhý mladík si povzdechl a nasedl na motorku.
„Měl bych jet.“ Nasadil si helmu. Přizvedl obočí. Trivet ho chytl za rukáv.
„Proč jsi tu čekal?“ Zeptal se. Jimmy pokrčil rameny.
„Nevim. Asi abych ti pogratuloval.“ Trivet se zamračil a pustil ho.
„Aha.“ Otočil se a šel k domu. Druhý mladík se zamračil. Co to s nim ksakru je? Neměl by bejt rád, že... zatraceně. Slezl z motorky a chytl ho. Otočil k sobě.
„Proč se chováš jak....“ Přizvedl obočí a sledoval slzy ve zlatých očích. Co? Nechápal mozek ale mnohem víc srdce.
„Proboha, řek jsem něco? Jestli jo...“ Trivet zakroutil hlavou a schoulil se mu k hrudníku. Lehce zmatený Jimmy ho objal kolem ramen a políbil do vlasů.
„To Siggy? Ublížil ti nebo něco?“ Mladík zakroutil hlavou a vzlykal. Druhý si povzdechl
„Tak co se děje?“ Chtěl vědět. Trivet popotáhl a přerývaně vydechl.
„To ty.“ Šokoval ho. Cože? Nechápal. Čím? Jak? Kdy? Snažil se mozek vzpomenout. Než se stačil zeptat ten malej protivnej štěkající hajzlík pokračoval.
„Myslel jsem... Byl to Siggyho nápad. Tedy ne úplně. Podívej se na mě. Nikdy bych neměl šanci. Ne proti nim.“ Jimmy chápal míň a míň. Položil mu ruce na ramena a jemně ho odtáhl. Zopakoval poslední dvě slova. Trivet plačky přikývl a popotáhl.
„Oni jsou tak a já...“ Zakroutil hlavou. Oni? Přemýšlel mladík. Oni? Kdo... oni? Uvědomil si.
„Mluvíš...“ On přikývl. Jimmy mu setřel slzy a dožadoval se vysvětlení. Trivet si znovu povzdechl a pokrčil rameny.
„Přišlo mi to jako dobrý nápad, jak se k tobě dostat. Poznat tě. Být s tebou. Myslel jsem, že třeba...“ Zadíval se do modrých očí.
„Nebo... nebo že zjistím, že jsi jenom sebevědomej frajírek... což vlastně jsi.“ Jimmy se nadechl v odpovědi.
„Ale ono to nevadí, ne u tebe.“ Přerušil ho a pošimral uraženou ješitnost. Sklonil hlavu a vrátil se k slzám. Mladík ho chvíli mlčky sledoval.
„Počkej, počkej, počkej. Vždyť štěkáš pokaždý, když se tě dotknu nebo projevim zájem.“ Uvědomil si. Trivet vybuchl.
„Protože takový prostě jsem. Nemůžu za to.“ Zamračil se.
„Proč jsi za mnou prostě nepřišel?“ On se zatvářil pohoršeně.
„Copak bych měl šanci? V tom davu? Takový jaký jsem?“ To asi ne. Pomyslel si Jimmy. Tedy ne ze začátku. Teď. Hleděl do zlatých očí.
„Pojď se mnou.“ Vykročil k domu, držejíc jeho ruku. Trivet vytřeštil oči a vykoktal otázku.
„K tobě.“ On ho prudce zastavil.
„Jenom protože... nevyspím se s tebou!“ Mračil se. Jimmy se zhluboka nadechl. Vážně. Má tohle zapotřebí?
„To máme problém, protože já to rozhodně plánuju.“ Jednou. Dodal a překvapil mladíka.
„Teď ne?“ Teď ne. Zopakoval. Trivet se trochu uklidnil.
„A nebude to jen protože jsem...“ Zrůžověl a uhnul pohledem.
„Protože bych byl snadnej zářez.“ Zabručel. Jimmy se upřímně zasmál.
„Ty si vážně připadáš jako snadnej zářez?“ Pohoršil mladíka. On zvedl oči a zamračil se. Pak překvapeně zamrkal. Pohladily ho měkké rty. Zlehka a hebce. Polkl a rozechvěle se nadechl. Zadíval do modrých očí.
„Tak pojď.“ Zašeptal mu Jimmy do úst a vedl ho ke vchodu. Zrůžovělý mladík ho následoval. Znamená to, že... nechal si vzít klíče a pak se posadit na gauč.
„Máš něco k pití?“ To tvoje. Zvedl oči. On přikývl a zašel do kuchyně. Přinesl dva panáky a jeden podal Trivetovi. Zakroutil hlavou.
„Víš, že jsem... navíc nejsem...“ Bezva, aspoň trochu otupíme ten tvůj ostrej jazyk. Pohoršil ho Jimmy. Zamračil se na něj ale skleničku nakonec přijal. Usrkl, zamrkal a rozkašlal se.
„Je to hrozně silný.“ Řekl vyčítavě. Mladík se spokojeně usmál a přikývl, že ví. Napil se a odložil skleničku.
„Takže? Klidnější?“ Trivet jemně zrůžověl ale přikývl. Znovu se napil. Už není tak silný. Prohlížel si obsah.
Jimmy se na něj zadíval. Co teď s ním? Někoho jiného by prostě zatáhl do postele. Ale jeho. Taky. S někým jiným by to po pár nocích skončilo. S ním. Hm. Zdá se mu to, nebo víc a víc červená?
„Trivete?“ Mladík téměř nadskočil a zvedl hlavu.
„P-proč tu sedíme? Jsem hrozně nervózní!“ Vstal a vykročil bůhvíkam.
„Vůbec nevím... c-co bude teď? Ještě jsem nebyl zamilovaný a... nikdo nikdy. Tedy pár jich bylo, ale když jsem otevřel pusu...“ Otočil se ztrápeně.
„Co mám dělat?“ Jimmy na něj chvíli mlčky hleděl. Neschopný odpovědi. Pak se začal smát. Trivet vybuchl. Dokonale utichl, když se mladík postavil k němu a přitáhl si ho k hrudníku.
„Kde jsem sebral to, že nejsi sladkej, půvabnej a okouzlující.“ Políbil hebké vlasy.
„J-jsem?“ Neskutečně. Vydechl Jimmy v úsměvu a přizvedl si růžové rty.
„Jen musíme něco udělat s tou tvojí alergií na doteky.“ Trivet ještě víc zrůžověl.
„Nejsem na ně alergický. Tedy na ty tvoje. Líbí se mi, jen... nemůžu si pomoct.“ Bručel. Mladík se k němu sklonil.
„Hm. Takže i když bručíš a štěkáš, je to v pořádku?“ Pohladil rozechvělé rty svými. Trivet přikývl. Jimmy se usmál a vpil se hlouběji. Mladík ho rozechvěle zastavil.
„Ale, ale dnes ne.“ Druhý se usmál a pohladil ho. Zopakoval poslední dvě slova a znovu ho políbil.
Seděl na gauči a Trivet, lehce omámený alkoholem a prvními skutečnými doteky, mu seděl v klíně. Přitisklý k němu.
Jimmy ho hladil po zádech. Byl tak nějak zvláštně spokojený. Taky měl spokojenou radost z vítězství nad Siggym. Konečně ho v něčem porazil a malej sladkej princ Trivet je jeho. Dal přednost jemu.
Hm. Na druhou stranu. Siggy to celé vymyslel a on se zachoval přesně tak, jak mladík chtěl. Nebo ne? Nedělá to vítěze z něj? Zamračil se. Sklonil hlavu. Pousmál se a stiskl mladíka.
On se odtáhl a zadíval se mu do očí. Ne, nedělá. Pohladil hebkou tvář a přitáhl si mnohem hebčí rty.
