kapitola I.

 

Blonďatý muž za barem nasypal kostky ledu do skleničky a zalil alkoholem. Postavil před jednoho z hostů sedících na baru. Muž k němu zvedl oči.

„Děkuju, Eliote.“ Věnoval mu úsměv, který podlamoval kolena. Barman se na něj zadíval. Znal ho dlouho. Přesto ho stále překvapovala jeho krása a smyslnost.

Muž měl černé vlasy dlouhé do poloviny zad. Z části stažené do falešného culíku. Ofinu kratší než ostatní vlasy – tvořila hustou patku. Měl doslova krásný jemný obličej, velkých tmavě šedivých očí. Jeho krása nebyla v clubu tak vyjímečná. Byl plný krásných mladých mužů a žen – společníků. Co bylo výjímečné, byla jeho neuvěřitelná přitažlivost a smyslnost. Vyzařovala z každého jeho pohybu, úsměvu i pohledu. Když si prohrábl vlasy, zvedl skleničku k ústům nebo si jen oprašoval smítka prachu z košile. Každý z pohybů byl neuvěřitelně ladný a elegantní.

Eliot vytáhl z kapsy zvonící telefon.

„Omluv mě... ano?“ Přiložil si telefon k uchu a šel do zadní místnosti.

Muž se napil ze skleničky a pokývnutím hlavy pozdravil společníka, který na něj mávl. Otočil hlavu zpět k barmanovi, když se vrátil.

„Stalo se něco?“ Všiml si výrazu.

„Charlie... zrovna volal. Měl nehodu.“ Zamračil se.

„Je v pořádku?“ Zděsil se muž.

„Naštěstí ano. To je hlavní. Ale Charlie je elita. To víš. Jeho zákazníci ho milují. Po něm se nespokojí jen tak s někým, ale snad něco vymyslím. Problém je v tom, že jeden z nich ho dnes čeká.“ Nalil si pítí.

„Nemůžu si dovolit o něj přijít.“ Hodil do sebe nápoj. Skrz skleničku se zadíval na mladíka. ´Jemu by neodolal nikdo.´ Pomyslel si.

„Musíš mi pomoct.“ Muž k němu nevěřícně zvedl oči od svého pití.

„Cože?“

„Jen pro dnešek. Prosím, udělám cokoliv. Jen řekni ano.“

„To nemůžeš myslet vážně.“ Zakroutil hlavou.

„Je to mladej a krásnej chlap. Uvidíš. Je to jakobys šel na schůzku.“ Snažil se. Muž se mu zadíval do očí. Jen přikývl. Barman se rozzářil.

„Děkuju, budu ti dlužit.“ Vytáhl opět telefon.

„Zavolám mu to." Než si to rozmyslíš. Dodal pobaveně. Muž se zničeně napil a sledoval telefonujícího barmana. Eliot sice obsluhoval za barem, ale club byl vlastně jeho. Prostě ho jen práce za barem bavila, jak tvrdil. Tak občas vypomáhal svým zaměstnancům.

„Vyzvedne si tě tu.“ Vrátil se.

„Jmenuje se Colin. Pracuje pro Rassiela.“ Dolil muži pití. Ten na něj nejistě hleděl.

„Počkej mluvíš o Primasovo Rytíři?“ Ujišťoval se. Eliot přikývl.

„Ale... nejsem zrovna oblečený...“ Sklonil hlavu ke své černé košily volně spuštěné přes světlé džíny.

„Hloupost. Vypadáš skvěle jako vždy.“ Nesouhlasil muž.

„Nechápu, že jsem s tím souhlasil. Omluv mě.“ Vstal z barové židličky a šel směrem k toaletám.

 

Eliot se zadíval na přicházejícího muže. Byl urostlé štíhlé postavy, šedivých vlasů. Působil nedostupně a hrdě - až arogantně. Měl krásný obličej tvrdších rysů a zeleno-modrých tajemných očí. Z jeho chůze i postoje vyzařovala síla, sebedůvěra a zárověň určitá elegance.

„Zdravím.“ Sedl si a vytáhl cigarety.

„Chci ho nejdřív vidět.“

„Hned tu bude. Pití?“ Připálil mu Eliot.

„Ne, nezdržím se.“ Rozhlédl se po clubu.

„Dobrý večer.“ Ozvalo se vedle něj. Podíval se po hlase. Měl pocit, že se mu nachvíli zastavilo srdce. Při pohledu na muže o pár centimetrů menšího než byl on. Jeho úsměv mu skoro podlomil kolena. Když mu podal ruku a představil se jako Alex - náhradní společník, vduchu si tleskal, že se dokázal pohnout a potřást si s ním.

„Jsem Colin.“ Otočil hlavu k Eliotovi. Ten ho pobaveně sledoval. Moc dobře věděl, jak se cítí. Jeho reakce na muže byla stejná, když ho viděl poprvé.

„Řekl bych, že je vše v pořádku nebo ne?“ Usmíval se.

„Můžem?“ Vrátil se Colin pohledem na Alexe a uvědomil si, že stále drží jeho ruku. Pustil ho. Muž přikývl a zvedl své věci. Vydal se k východu.

Colin se za ním zadíval. Otočil hlavu k Eliotovi. Ten se stále usmíval.

„Bav se.“ Zvedl Alexovu skleničku.

„To ti nezapomenu.“ Ťípl s výhružkou cigaretu a šel pryč. Eliot se pobaveně pousmál

„Měj se.“ Colin jen zvedl ruku na pozdrav.

Alex čekal před clubem. Sledoval noční nebe a snažil se najít alespoň pár hvězd. Díky městskému osvětlení moc štěstí neměl. Sklonil hlavu ke Colinovi, který si k němu stoupl. Beze slova ho následoval k autu.

 

„Co vlastně plánuješ?“ Sledoval Alex lchodce na přechodu. Nejistě až zděšeně otočil hlavu k řidiči, když odpověď zněla: sex.

„Charlie ti nic neřek? Jedinej důvod, proč ke mně, jezdí je sex. Při svý práci nemám čas na lásku a podobný věci. Nadruhou stranu, mám svý potřeby jako každý a Charlie. Je to pohodlný. On ode mě nic neočekává, už ví, co mám rád a nemusím nikoho hledat.“ Vysvětloval.

„Problém?“ Vyjel, když se na semaforu rozsvítila opět zelená.

„Ne, jen jsem si nebyl jistý.“ ´Já ho zabiju, vážně ho zabiju.´ Sledoval Alex domy, které míjeli. Zadíval se na Primasovo sídlo, ke kterému dorazili. Brána se otevřela.

Colin ho provázel tichými chodbami až ke svému bytu. Alex se rozhlédl po větším obývacím pokoji spojeném přepážkou s ložnicí. ´Rozhodně má vkus.´ Pomyslel si při pohledu na zařízení bytu.

„Něco k pití?“ Svlékl si Colin kožené sako a vytáhl košili z kalhot.

„Cokoliv.“ Prohlížel si muž obraz na stěně. S díky přijal skleničku a přešel k jinému obrazu.

Colin si sedl na pohovku a sledoval ho. Alex vycítil pohled. Otočil hlavu. Zadívali se do očí. ´Mohl jsem dopadnout hůř.´ Pomyslel si a odložil skleničku na stůl. ´Hůř? O čem to mluvím?´ Přijal Colinovu pomocnou ruku, když si nad muže obkročmo sedal. ´Je to krásnej chlap a chce nezávaznej sex. Nemohlo to dopadnout líp.´ Hleděli si stále do očí. Alex konečně spojil jejich rty. Colin se pousmál a objal ho. Prsty zajel do vlasů a přitáhl si ho níž. Rukama sjel ke košili a začal rozepínat knoflíky. Zlehka pohladil bělostné pevné břicho. ´Nádhera.´ Pomyslel si a přitiskl rty na krk. Alex naklonil hlavu na stranu a přivřel oči. Oddal se něžným horkým rukám, náruči, teplu vycházejícímu z těla – oddal se jemu.

 

Ráno se probral. Promnul si oči a sedl. Nechápavě se rozhlédl. Vzpomněl si na noc. ´Usnul jsem tu.´ Prohrábl si vlasy. ´Ještě že je víkend.´

Smysly pohladila vůně kávy a tichá hudba. Pousmál se a vstal. Oblékl župan, který ležel přehozený přes postel.

Colin seděl v křesle, ruce položené na opěradle tak jako hlavu – oči zavřené. Na stole před ním stála konvice s kávou a pečivem. Vedle talíře se snídaní leželo velké rudé jablko. Už v noci si Alex všiml velké mísy se stejným ovocem. Vypadala nádherně – bez jediné vady. Když je viděl, měl neuvěřitelné nutkání pro jedno sáhnout.

Colin otevřel oči a sklopil. Chvíli se vzpamatovával a pak pozdravil. ´Tohle je prostě moc.´ Narovnal se a sledoval, jak si muž sedá. Měl rozpuštěné, lehce rozcuchané vlasy a župan mu byl trochu větší. Colin měl raději dlouhé župany než klasické pánské a díky tomu ho Alex zlehka tahal po zemi. Byl přece jen o pár čísel menší. Také drobnější postavou. Prohlížel si ho. Uvědomil si, že na něj mluví.

„Promiň?“ Vztáhl ruku a zvedl konvici. Nalil sobě.

„Kávu?“ Když přikývl, nalil mu také.

„Jen jsem děkoval za snídani, tos nemusel.“ Obdaroval ho jedním ze svých úsměvu. Muž si povzdechl. Pak se na něj až zděšeně zadíval, když si Alex z ruky stáhl gumičku a začal si stahovat vlasy. Díky tomu, že se neviděl a nevěnoval tomu pozornost, vytvořil něco neupraveného až rozcuchaného ale dle Colinova názoru něco neuvěřitelně smyslného. Už jen sledovat ho jak si stahuje tu temnou sametovou záplavu bylo nad jeho síly. V životě neviděl nic podmanivějšího.

Přes okraj hrnku sledoval a čekal až skončí. Skoro si oddechl, když tak udělal. Nechápal své pocity. V životě na nikoho takhle nereagoval. Ani na ženu ani na muže. Vždy se kontroloval. Věděl co dělá. Jediné, co ho ovládalo byly instinkty a rozum. Při sexu to nebylo jiné. Obvykle měl nad partnerem navrch a s chladnou hlavou se jen zbavoval napětí i když jeho společník se mu naprosto oddal. Dnes v noci to bylo jiné. Oddal se mu. Dokonale. Co ho překvapilo a zárověň trochu vyděsilo, líbilo se mu to. Ráno se probral s úsměvem a naprosto spokojený.

Alex tiše snídal. Což bylo pro společníka dost neobvyklé. Přece jen byla to jejich práce. Bavit a zaujmout zákazníka. Dokázali hodiny mluvit o všem možném. Eliot si potrpěl na to, aby byli všestraně vzdělaní, v něčem nadaní a hlavně měli přehled. Jedním z nejlepších byl Charlie. Byl to sečtělý, velice inteligentní, zábavný mladík. Lidé byli rádi v jeho společnosti, byl milý a přátelský. Společníka dělal z jednoduchého důvodu - bavilo ho to. Rád dává lidem radost, jak vždy říkal. A práce společníka není o ničem jiném. Alespoň podle něj. Colin ho rád poslouchal, když spolu snídali. Mladík byl studnice historek a když vyprávěl, muž nemusel nad něčím přemýšlet. Jakoby v tu chvíli byl volný. Od všeho.

Teď tu seděl s tou kráskou a i když on mlčel, Colin se cítil spokojený. Jen jeho přítomnost, pohled na něj, blízkost muže uklidňovaly. Alex byl jako oáza. Jako paprsek teplého, laskavého světla v temnotě, který ho naplňoval zvláštním pocitem bezpečí. ´Dneska jsem vážně mimo.´ Pomyslel si, ale neodolal a vyhříval se v jeho přítomnosti.

„Hm... nevadí?“ Alex zakroutil hlavou. Muž si připálil cigaretu.

„Nemluvíš jen po ránu?“ On k němu zvedl oči. Zatvářil se trochu zmateně, což vyvolalo na Colinově obličeji pobavený výraz.

„Já... se omlouvám, asi si zvyklý... Charlie nezavře pusu, tak jsem to nemyslel.“ Zvedl omluvně ruku. Muž se zasmál.

„Jo, to ho vystihuje. Ne. Jen je to zvláštní pro Eliotovo společníky.“ Alex se zadíval na svou snídani.

„Ale každý má asi rád něco jiného.“ Dodal muž. Pak sebou cukl a křečovitě stiskl svůj hrnek, když si Alex odstrčil ofinu z obličeje a zvedl k němu oči. Jen přikývl. ´Jak to k sakru dělá?´ Pomyslel si pán domu bezradně. Už ho nechal v klidu najíst. Možná spíš sebe v klidu si vypít kávu. I když moc v klidu ne. Poté co Alex dojedl, měl nutkání opět ho zatáhnout do ložnice. Zamračil se, když společník vstal a oznámil, že musí jít.

 

Alex pomalu kráčel ulící. Colin mu nabídl, že ho odveze, ale on se chtěl projít. Zazvonil mu telefon. Přendal si jablko do druhé ruky a vyndal mobil.

„Víš, že tě čeká něco ošklivýho.“ V telefonu se mu ozval pobavený smích.

„Omlouvám se měl jsem ti to asi říct.“ Řekl Eliot omluvně.

„Asi?.“ Hrál si Alex s jablkem. Zarazil se. Vůbec netušil, kde ho vzal. Musel mu ho do ruky vrazit Colin, ale kdy?

„Ale jdi, Charlie tvrdí, že Colin je skvělý milenec i společník.“ Snažil se muž.

„Milenec možná, ale společník? Je trochu chladný a nepřístupný a moc sebejistý a jistě to co, chce to dostane a...“

„Jistě toho ještě spoustu vymyslíš, ale večer se ti líbil nebo ne?“ Přerušil ho Eliot.

„No... ano.“ Připustil.

„To jsem rád. Měl jsem trochu černé svědomí.“

„Trochu? Já doufám, že hodně velký. Stavím se večer, mám večeři s přítelem. Tak potom.“

„Dobře a ještě jednou díky.“

 

Colin se zadíval na mladého muže ležícího na nemocničním lůžku. Měl černé delší vlasy. Každý snad jinak dlouhý. Jemný až dívčí obličej. Obklopen bílou vypadal jako andílek. Muž odložil papírový sáček, který držel a sedl si k němu.

„Charlie?“ Pohladil ho po tváři. Pomalu otevřel oči. Zamrkal a zaostřil na muže. Usmál se.

„Coline.“ Chtěl si sednout. On ho chytl

„Klid. Měl bys ležet. Jenom ta noha?“ Mladík zvedl ruku schovanou pod přikrývkou.

„Zlomený?“

„Jen ta ruka. Noha je jen namožená. Nebo něco takového. Hlavně jsem celý potlučený.“ Ukázal mu modřinu na boku.

„Hlavně, že jsi celý.“ Charlie přikývl.

„Přinesl´s mi něco?“ Muž se pobaveně usmál a podal mu sáček. Charlie se rozzářil.

„Já věděl, že ty nezklameš. Všichni nosí ty hloupý čokolády.“ Ukázal na sbírku bomboniér a vytáhl ze sáčku želatinového hada.

„Kyselý.“ Stáhla mu chuť cukrovinky obličej, on se ale tvářil naprosto spokojeně. Colin zakroutil hlavou.

„Nechápu jak to můžeš jíst.“

„Jsem takový sladký dítko, musím to něčím kompenzovat.“ Colin se zasmál.

„Hmmm... omlouvám, se za včerejšek. Poslal Eliot někoho jiného nebo...“

„Alexe.“ Přikývl muž. Charlie se zatvářil zamyšleně. Nevěřícně k němu otočil hlavu.

„Alexe?! Černý vlasy, šedivý oči, neuvěřitelně sexy?“ Překvapeně na muže hleděl, když přikývl.

„Můj bože.“ Sklonil mladík hlavu.

„Co je na tom tak...“ Nechápal Colin. Charlie sebou cukl.

„Nic nic.“ Řekl rychle.

„Jen. Alex je trochu něco jiného. Je elita.“ Dodal. Muž stále nechápavě podotkl, že to on přece taky.

„Možná, ale Alex... copak si ho neviděl? Já vím, že já jsem jeden z nejlepších, ale on...“

„Asi vím, o čem mluvíš. Člověk si musí dlouho zvykat.“ Nalil mu Colin vodu ze skleněného džbánu, když si všiml, jak se pro ni natahuje.

„Má hodně klientů?“ Podal mu sklenici.

„Díky. Nemyslím. Obvykle už ani nechodí do klubu. Tedy občas ano, ale jen posedět.“ Colin přikývl.

„Přišlo mi zvláštní, že jsem ho tam nikdy neviděl.“ Charlie se na něj zadíval skrz skleničku. Pousmál se. ´Nikdy bych nečekal, že i ty.´ Pomyslel si.

„Hmmm... budu tu asi trochu dýl a pak ležet doma. Domluvil si se s ním nějak?“ Colin zakroutil hlavou.

„Nevěděl jsem, jak dlouho tu budeš.“ Vzal si od něj sklenici a odložil ji.

„Zavolám Eliotovi.“ Zvedl oči k ležícímu. Tomu se chvíli zdálo, že se ho snad ptá na svolení nebo chce možná slyšet nějákou podporu. On – primasův strážce. Sám o tom možná ani nevěděl. Usmál se a přikývl. Otočil hlavu ke dveřím. V nich stál mladý doktor světlounce blonďatých vlasů a světle hnědých skoro žlutých očí. Měl trochu chladný až arogantní obličej. Vzhledem určitě doktora nezapřel. Zatvářil se trochu nejistě, když si všiml Colina.

„Dobrý den, vy jste.“ Podal muži ruku.

„Colin. Primasovo...“ Nebyl si zcela jist, zda je to skutečně on. Colin přikývl a podal mu ruku.

„Jsem Lucas Trask, ošetřující lékař.“ Potřásli si muži. Příchozí sklonil hlavu k Charliemu. Ten se úsmíval.

„Přišel jsem zkontrolovat stav pacienta.“ Dodal Lukas. Z nepochopitelného důvodu cítil potřebu vysvětlit, proč přišel. Colin přikývl

„Půjdu. Zase se stavím.“ Sklonil se k mladému muži a políbil ho na tvář. Charlie sebou cukl.

„Tentokrát ale i s Alexem.“ Colin se mu nechápavě zadíval do očí. Charlie se na něj tázavě podíval. Muž se pousmál.

„Jistě, příště ho doma nezapomenu.“ Narovnal se, když se marod uvolněně usmál.

„Nashle.“ Odešel z pokoje. ´Ten malej...´ Pomyslel si pobaveně a zakroutil hlavou.

Charlie otočil hlavu k lékaři. Ten ho tiše sledoval.

„Máte zajímavé známé.“ Řekl doktor rychle, když si uvědomil, že jen stojí, mlčí a sleduje ho. ´Snad jsem se u toho neusmíval.´ Pomyslel si zničeně a přešel k posteli. Charlie se pousmál jedním ze svých okouzlujících úsměvu a zalovil v sáčku. Lékař chvíli váhal, ale pak si k sedl. ´Přišel za mnou! Přišel za mnou!´ Jásal ležící v duchu.

„Vlastně, jsem Charlie.“ Podal muži ruku. Doktor se pousmál a podal mu svou.

„Já Lukas.“ Jeho obličej najednout působil laskavě a přátelsky.

„Hmmm.... obvykle ti všichni pacienti tykají?“ Usmíval se mladík šibalským chlapeckým úsměvem.

„Obvykle.“ Řekl muž pobaveně. Charlie se zasmál a přikývl

„Myslel jsem si to.“

 

Colin se rozhlédl po restauraci. Pohled se setkal se skupinou mladých lidí. Usmál se a vydal se k nim.

„Zdravím.“ Všichni zvedli hlavy. Usmáli se.

„Jdeš pozdě.“ Postěžovala si světlounce zrzovlasázá dívka.

„Já vím. Omlouvám se.“ Sedl si na jednu z volných židlí. Rozhlédl se po přítomních. Byli to Rytíři. A těch pár u stolu mělo nejblíže k Seymorovi – vůdci Rytířů.

Vedle tmavě fialovovlasého muže - Roba - seděla Beatris. Byla známá pro svou hru na harfu. Ty dva se v minulosti dost dlouho obdivovali z dálky. Oba se báli vyjádřit. Nechtěli si zkazit tu iluzi, kterou si o tom druhém vytvořili. Nakonec se potkali a jak jejich přátelé předpokládali, stal se z nich nerozlučný harmonický pár. Působili spolu dokonale. On. Ten chladně působící muž. Měl v očích něco temného. Na dost lidí působil neuvěřitelně chladně. Ona. Ta rozkošná kudrnovláska. Měla něžný laskavý pohled a jemný lehce rozpačitý úsměv.

Vedle nich, ob prázdnou židli, seděl tmavě zelenovlasý muž – Chris. Rytíři ho brali za svého vůdce, po Seymorovi. Možná protože ti, co ho znali, měli v jeho přítomnosti pocit jistoty a bezpečí. V těch, co ho neznali, vzbuzoval neuvěřitelný respekt a v některých možná i strach. Colin měl k němu ze všech u stolu nejblíž. Možná protože si byli dost podobní.

Po jeho boku seděl blonďatý anděl – Alice. Vždy stála při Chrisovi. Byla mu oporou. Jeho malým sluníčkem. Upřímně. Tak působila i na Colina. Měl rád ten její šibalský, uličnický úsměv. Vedle dívky byla další prázdná židle.

Vedle ní seděla zrzovláska – Dominika. Drobná, krásná dívka jemného obličeje. Její přítomnost uklidňovala. Byla vždy přátelská a milá. Ke všem se chovala, jakoby byli dobří přátelé, kteří se prostě jen dlouho neviděli. Něco povídala rudovlásce – Ray. Dívka připomínala plamen ohně spoutaný do podoby člověka. Měla ho v očích, vlasech, v srdci. Občas měl pocit, že by někoho dokázala spálit pouhým pohledem. Jejich rozhovor poslouchala vysoká hnědovláska – Zoe. Její kočičí oči měly sebejistý rázný pohled. Ona byla rázný a sebejistý bojovník. Vrozený bojovník. Vrozený ochránce.

„Omlouvám se, trochu se to protáhlo.“ Objevil se nad Chrisem blonďatý anděl – jemného doslova krásného obličeje – Sebastian. V jeho nebesky modrých očích se ztratilo už mnoho žen a mužů. Živil se jako populární klavírní virtuos a zpěvák. Pro Colina bylo trochu záhadou, jak se on a Chris dali dohromady. Před pár týdny ho šel navštívit a otevřelo mu to božské stvoření. Chvíli se kochal pohledem. Pak se za Sebastianem objevil Chris a prohlásil něco o uslintané bradě a zavření pusy. Do té doby Colin vůbec netušil, že se Chrisovi líbí muži. Asi nelíbili, to jen Irvine. Jak mu zpěváka představil.

Vedle Irvina stála tmavě modrovlasá dívka kudrnatých vlasů - Ami. Drobná křehká víla jemného obličeje a velkých něžných ale smutných očí. Za tu krátkou dobu poznal, že je to dívka s velkým srdcem – jen dost nesmělá. Byla součástí Irvinovo života a tak se stala i Chrisovo ale hlavně Alicina. Potom, co Chris zpěváka nastěhoval k sobě – ona se přestěhovala k Alici. Asi největším překvapením pro Colina bylo, když Seymor z obou – Irvina i Ami – udělal rytíře.

Chris se usmál a chytl Irvina za ruku. Stáhl k sobě a dlouze políbil. Muž usadil Ami a sám se posadil. Objednali si večeři a pití.

Během večeře kolem stolu prošli dva muži. Colin se za jedním zadíval. Udiveně zvedl obočí. Se zájmem se podíval na druhého, když si sedali ke stolu kolmo k jejich. Byl to dost hezký blonďatý muž.

Primasův strážce je během večeře nenápadně sledoval. Zamračil se, když blonďák zvedl ruku a jemně otřel Alexovi koutek úst poté co dojedli. Nesouhlasně hleděl na ruku položenou na Alexově, když popíjeli a povídali se. Přelomil cigaretu, když muž šel na toaletu. Na cestě se k Alexovi naklonil a něco mu šeptal do ucha. I na tu dálku viděl, jak sebou Alex trhl. ´Je to jeho společník, ale nemusí se chovat, jak jeho páníček.´ Vytáhl Colin novou cigaretu. Nechápal, co ho tak rozčiluje.

„V pohodě?“ Objevil se před jeho obličejem plamen zapalovače. Zvedl k Chrisovi oči. Nechal si připálit. Přikývl.

„Dík... jsem jen trochu přetaženej.“ Sledoval vracejícího se muže. Sedící k němu zvedl hlavu, přikývl a vstal. Šli spolu ven z restaurace. Opět procházeli kolem nich. Alex sebou cukl, když si ho všiml. Pokyvnutím hlavy pozdravil. Sedící mu pozdrav oplatil.

 

Po večeři zašli do místního clubu. Colin, popíjející s Chrisem na baru, nevěřícně hleděl na muže na parketu. Měl zavřené oči a vlnil se v rytmu hudby. Vypadal uvolněně a spokojeně. Jakoby s každým dalším a dalším pohybem vše ustupovalo stranou. Problémy, starosti – vše. Byl jako chodící feromon jen když se pohyboval, svým tancem Colina skoro zabil. Měl, co dělat aby přinutil plíce k nádechu. Jak si všiml, nebyl sám. Alexe sledovalo pár dalších lidí – mužů i žen. Colin se zamračil a pohledem vrátil na tančícího. Při pohledu na něj, mu došlo, co ho tak rozčiluje. Představa, že to krásné tělo, ruce, oči, rty patří i někomu jinému. Že svůj úsměv, pohled, něhu věnuje i někomu jinému.

Sklonil hlavu. Otočil ji k Chrisovi s Irvinem. Zpěvák druhému muži něco povídal. On ho jemně hladil prstem po paži. Usmíval se a tiše poslouchal. Colin nikdy neviděl svého přítele s podobným výrazem. Možná jen v přitomnosti Seymora. Omluvili se a šli spolu pryč.

Když skladba skončila, společník otevřel oči. Vydal se směrem k baru. Stoupl si k Eliotovi. Colin se snažil nevěnovat Alexově přítomnosti pozornost. Když ale odcházeli, uvědomil si, že ho celý zbytek večera sledoval.

 

Dorazil domů, nalil si pití a stoupl si na terasu. Zadíval se na noční město. Zamračil se a vyndal telefon.

 

„Nemůžeš být unavený, noc je ještě mladá.“ Zakroutl Eliot hlavou a stoupl si za bar. Alex si sedl na jednu z barových židliček. Vůbec netušil, jak ho Eliot zvládl přemluvit, aby s ním šel ještě do jeho clubu. Zaprotestoval, že v noci se také díky němu moc nevyspal. Eliot se pobaveně zasmál a nalil jim pití.

„My o vlku.“ Připálil si.

„Víš, že lidi v tuhle dobu už obvykle spí?“ Zasmál se odpovědi a napil se.

„Já vím, mluvil jsem s ním... Alexe?“ Zvedl oči k muži. On nechápavě k němu.

„No, já nevím, to byses spíš musel zeptat jeho. Já mu to přetlumočím a dám ti vědět. Měj se.“ Zavěsil. Alex se na něj tázavě podíval. Zmateně zamrkal, když mu Eliot vysvětlil, že ho Colin chce po dobu Charlieho nepřítomnosti. Sklonil hlavu.

„Dnes jsem ho potkal u Pierota. Pozval mě tam kolega z práce.“ Hrál si s nápojem ve skleničce.

„V tom clubu byl taky. Myslím, že se mu líbil tvůj tanec.“ Alex k němu rychle zvedl oči. Zrůžověl.

„Tak? Co mu mám říct?“

„Živě si vzpomínám, žes říkal jen pro dnešek.“ Zabručel muž.

„To jsem ovšem nemohl vědět, že na něj tak zapůsobíš.“ Usmál se pobaveně druhý.

„Je to jen pohodlný, jak sám řek. Se mnou to nemá nic společného.“ Eliot se na něj zadíval. ´Jo to jistě.´ Pomyslel si.

„Líbilo se ti to nebo ne? Nechápu, v čem je problém.“

„A to mě trochu děsí.“ Eliot se zasmál. Alex si povzdechl.

„Já vážně nechápu proč tu ještě sedím. Jak se vůbec můžu rozmýšlet zda ano či ne.“ Eliot se cítil jako vítěz, i když muž ještě neřekl své ano. Udělá to. Viděl jeho výraz, když podával Colinovi ruku. Líbil se mu. Od prvního okamžiku, kdy se potkali. Hádal by, že ho možná zaujal už dlouho před jejich shledáním. Jen tomu nevěnoval pozornost. Colin byl pro obyčejného člověka dost nedosažitelný.

„Rozmyslím si to a dám ti vědět. Do pondělka, bude to stačit?“

„Mně ano, snad i Colinovi.“ Dolil jim pití a zvedl skleničku.

„Tak na tvé ano.“ Alex se na něj zamračil, ale ťukl svou skleničkou o jeho.

 

Charlie se probral. Usmál se.

„Čekal jsem tě.“ Přijal sáček.

„Ty a Colin jste nejlepší.“ Políbil muže, který se k němu sklonil, na tvář. Ten se zamračil.

„Colin.“ Sedl si.

„Pěkně jste mi zavařili. Nejdřív Eliot a pak i ty.“ Charlie se na něj s hraným nepochopením podíval.

„Zavařili? Užiješ si, něco si i přivyděláš. Ty nevděčníku.“ Alex rozšířil překvapeně oči.

„Přivydělám?! To mi vůbec... bude mi ke všemu ještě platit?“ Ležící muž se zasmál výrazu.

„Jistě, proč myslíš, že to dělám? Protože mě to baví?“

„Ty? Samozřejmě.“ Charlie se znovu zasmál.

„No vlastně jo, ale to je vedlejší... vlastně možná ne. Copak se ti to s ním nelíbilo? Abych byl upřímný s Colinem to vždy bylo o sexu ne o penězích. Myslím, že bych za ním chodil i kdyby mi neplatil.“ Cucal spokojeně ovocného hada. Alex se na něj zadíval. Povzdechl si a přikývl. Charlie se usmál a otočil hlavu ke dveřím. ´Jak ten to dělá, že se pokaždý trefí na návštěvu.´ Lukas se pozdravil s Alexem.

„Alex.“ Zamyslel se.

„Colinův přítel.“ Přikývl Charlie. Alex k němu nechápavě otočil hlavu. On ho skoro probodl očima.

„Příště už snad vážně přijdete spolu.“ Muž přikývl a rozloučil se.

 

Colin kouřil a přecházel po svém bytě. Nechápal proč je tak nervózní. Dnes mu Eliot předal souhlas a s ním telefonní číslo. Alexovo. Primas ho již propustil a on se odhodlával zavolat. Tak nejistý byl poprvé v životě.

Zamračil se a zmáčkl zelené tlačítko na telefonu. Ten začal vytáčet číslo, které už dost dlouho ukazoval display mobilu. Cukl sebou, když uslyšel Alexův hlas. Zavřel oči a vzpomněl si, jak tenhle hlas šeptal jeho jméno. Rychle zahnal své vlastní myšlenky a pozdravil.

Překvapilo ho, že Alex souhlasil se schůzkou ještě toho dne. Čekal, že bude mít plný diář. Položil telefon a pohodlně se opřel do křesla. Cítil se stejně mizerně jako před tím. ´Vzpamatuj se, proboha.´ Promnul si obličej a šel si připravit večeři.

 

Alex se zadíval na budovu. Když oznámil své jméno, ochranka ho bez dalšího vyptávání pustila dovnitř. Další strážce ho dovedl ke Colinovu bytu. Poděkoval a zaklepal. Zachvěl se mu dech, když muž otevřel.

„Omlouvám se, že jdu pozdě. Byl provoz.“ Odložil sako.

„V pořádku. Večeři?“ Podával hostitel Alexovi misku s pokrmem, přestože větu formuloval jako otázku. On si ji vzal.

„Děkuju.“ Řekl trochu zmateně a sedl si. Mlčky večeřeli.

„Včera jsem byl za Charliem. Co znamenají ty řeči, že příště máme přijít spolu?“ Přerušil Alex ticho.

„Řek bych, že Charliemu se líbi jeho doktor. Myslim, že se jmenuje Lukas.“ Vysvětloval Colin. Muž se pobaveně pousmál.

„Jistě. Přišel, když jsem se chystal k odchodu. Tak proto.“ Hrál si s pokrmem – zeleninovým salátem s kousky kuřete.

Colinova vidlička se zastavila v pohybu, když si Alex přendal svou a vzal do ruky větší kus ledového salátu, který mu na ní nedržel. Muž beze slova sledoval, jak jeho štíhlé prsty list lámají, aby se mu vešel do pusy. Hřbetem druhé ruky si otřel zálivku, stékající mu po bradě. A nakonec si olízl vlhkost z prstů. ´To si snad dělá...´ Cukl sebou Colin, když k němu Alex zvedl oči. Všiml si výrazu.

„Já... já se omlouvám. Mám jen takovou uchylku jíst salát rukama." Doufám, že to nevadí. Řekl nejistě.

„Ne.“ Přeskočil Colinovi hlas. Pokračuj. Dodal.

„Vlastně.“ Vstal. Alex ho nejistě sledoval, když obkročil jeho nohy a sedl si před něj na konferenční stolek. Odložil vidličku a vzal do ruky několik pruhů papriky. Úmyslně ji co nejvíc namočil ve sladko-kyselé zálivce. Nesl k Alexovým ústům. On udiveně zvedl obočí, ale naklonil se k ruce. Postupně pruhy snědl. Colin mu palcem otřel spodní ret a bradu. Olízl si prsty a sáhl pro jiný kus zeleniny. Pomalu ho krmil.

„Nikdy bych neřek, že vidět někoho jíst zeleninu.“ Zdůraznil poslední slovo.

„Může působit tak.“ Zmlk když se Alex zakousl do měsíčku rajčete a jeho šťáva mu stekla na bradu.

„Eroticky.“ Dořekl a setřel ji. Muž vzal jeho prst mezi rty a olízl. Přitom zvedl oči k jeho. Viděl v nich, jak moc na něj situace působí. Sám na tom nebyl jinak.

Colin odložil mísu a druhou rukou zajel prsty do černých vlasů. Přitáhl si muže blíž. On se pousmál a klekl si na okraj stolku mezi Colinovy nohy. Objal ho kolem krku a věnoval se rtům.

 

Pán domu se probral. Přítáhl si horké tělo blíž a zabořil obličej do vlasů. Vdechl příjemnou vůni šampónu. Otevřel oči. Alex spal schoulený v jeho náruči.  Tvářil se klidně a spokojeně. Druhá noc byla stejná jako první. Možná snad ještě lepší.

Colin si promnul oči a nedokázal se přinutit poustit ho. Zamračil se, když se z obývacího pokoje ozval telefon. Opatrně vstal a oblékl si trenýrky.

 

Alex se probral. Lehl si na záda a roztáhl se na posteli. Rychle si sedl. Muž byl pryč. Na posteli ležel župan a v obývacím pokoji jablko a vzkaz. Zvedl ovoce a zakousl se do něj. Přečetl si vzkaz. Pousmál se a sedl si na gauč. Zabalil se do županu a vychutnával sladkou chuť.

 

Colin rozsvítil a rozhlédl se po prázdném bytě. Byl uklizený a na stole stále ležel list se vzkazem. Zvedl ho.

Pod jeho: ´V klidu se prober a nasnídej – v lednici je ovocnej salát. Díky za noc. Ozvu se.´ Stálo: ´V klidu jsem se probral a nasnídal – v lednici už není ovocný salát. To já. Budu čekat.´ Vedle Alexova vzkazu byl narychlo nakreslený květ růže. Neuvěřitelně přesvětšivý. Muž se zarazil. Zdá se mu to nebo se zrovna usmíval?

 

„To je v pořádku. Peníze zůstávají stejné.“ Řekl trochu provinile Eliot. ´Kdyby k němu nechodil Alex, chodil by k němu Charlie, nemám se proč cítit provinile.´ Snažil se přesvědčit sám sebe. Colin přikývl a sledoval hudební videoklip na velké obrazovce za barem.

„Kolik má vlastně zákazníků? Bych věděl, jak často mu můžu volat.“ Otočil hlavu k Eliotovi, ten mávl na barmana a zvedl dva prsty. Okamžitě jim přinesl pití.

„No... o tom by sis měl promluvit s ním. Kdy u tebe byl...“

„V pondělí.“ Neváhal muž s odpovědí.

„To je skoro týden. Charlie přece chodil dvakrát.“ Řekl druhý nevěřícně.

„Proto se ptám. Charlie říkal, že je Alex elita. Určitě má dost napilno.“ Eliot si povzdechl. ´Můžu si za to sám.´ Praštil se v duchu něčím tvrdým do hlavy.

„Vážně bysis o tom měl promluvit s ním. Nevím jeho přesnej rozvrh.“ Colin k němu překvapeně otočil hlavu.

„Nevíš? Obvykle máš přece dokonalej přehled o stálých zákaznícíh všech tvých lidí.“ Eliot do sebe hodil nápoj.

„To ano, ale Alex je něco jiného.“ ´Nech to být a už se neptej, prosím.´ Pomyslel si zničeně. Zadíval se ke dveřím a uvolněně se pousmál.

„Můžeš se domluvit s ním.“ Colin otočil hlavu ke vchodu. Tam stál Alex a zdravil se s jedním ze společníků. Vydal se k baru. Všiml si Colina. Trochu zaváhal, ale namířil si to k nim.

„Dobrý večer.“ Svlékl si sako. Oba pozdravili.

„Zrovna tu řešíme takový malý problém.“ Usmál se Eliot. Měl radost, že se to tak příhodně vyřešilo za něj. Alex k němu otočil hlavu.

„Vnímáš mě, Alexi?“ Řekl pochvíli Eliot, když muž nic neříkal.

„Asi jsem to neřekl nahlas.“ Eliot pobaveně zakroutil hlavou. Alex si povzdechl.

„Omlouvám se, jsem trochu unavený z práce.“ Colin zpozorněl a oni dva sebou cukli. To nebyla moc vhodná poznámka, že?

„V noci jsem vůbec nespal. Jakej problém?“ Dodal muž. Colin spolkl otázky kde, s kým, jak dlouho a co přesně se stalo a místo toho řekl:

„Nevím, jak často s tebou můžu počítat.“ Vysvětlil. Alex se mu zadíval do očí.

„No, dneska mám čas.“ Překvapil sebe i Eliota svou vlastní odpovědí a napil, když před něj barman položil pití. ´Co teď?´ Hledal očima pomoc u Eliota.

„Kdy k tobě obvykle chodil?“ Napadlo ho.

„Pátky a středy, ale dost často se stává, že mi do toho něco vleze.“ Alex přikývl.

„Dobře, pokud si na to zvyklý, necháme to tak. Budu prostě počítat s tím, že ty dny mám zadané.“ Probodl Eliota pohledem za to, že musí vypouštět z pusy ty lži. Muž se omluvně usmál.

 

Colin vezl Alexe k sobě. Strávili s Eliotem příjemný večer. Převážně mluvil on a bavil je historkama z clubu.

Muž zastavil na křižovatce a otočil hlavu k Alexovi. Měl zavřené oči a neznatelně oddechoval. Jakoby ani nedýchal. Opět působil nadpozemsky. Colin věděl, že kdyby vztáhl ruku, dotkl by se ho. Přesto mu připadal neuvěřitelně vzdálený a nedosažitelný. Auto za ním zatroubilo. Alex otevřel oči. Muž vyjel.

Opět ho tiše vedl chodbami primasova sídla až do svého bytu. Cestou mu zazvonil telefon. Chvíli s někým mluvil.

„Tady, hned přijdu.“ Podal Alexovi kartu do svého bytu a šel ke dveřím vedle jeho. Společník vešel do bytu a vysoukal se ze saka. Svezl se na gauč.

 

Colin vešel do svého bytu a rozhlédl se. Přizvedl obočí a přešel ke gauči. Cestou zvedl sako a přehodil přes křeslo. S úsměvem se zadíval na muže. Dřepl si k němu.

„Alexi?“ Pohladil spícího muže po tváři. Nic.

„Alexi.“ Zadíval se do těch nádherných očí.

„Tak pojď.“ Postavil ho a v polospánku vedl do ložnice. Uložil – potom co mu za jeho trochu zbytečné asistence svlékl triko s dlouhým rukávem a kalhoty. Alex něco zamumlal a zachumlal se pod peřinu. Muž se umyl a lehl si k němu. Neodolal pokušení vzít ho do náruče.

„Dobrou.“ Políbil do vlasů a pevně stiskl. Ležel a přemýšlel nad svých chováním. Už když ho vezl k sobě, věděl, že k ničemu nedojde. Přesto trval na tom, že pojede s ním.

 

Ráno ho probralo pohlazení po tváři. Zamrkal a zaostřil na muže. ´Hned takhle po ránu, to je trochu krutý.´ Pomyslel si, když ho Alex obdařil jedním ze svých neodolatelných úsměvů. Na stehnech měl položený tác. Colin si ho všiml.

„Snídaně?“ Alex přikývl.

„Omlouvám se, že jsem včera usnul.“ Řekl lehce rozpačitý. Colin si sedl s polštářem za zády.

„V pořádku, vlastně jsem s tím počítal.“ Vzal si od něj tác. Alex na něj nechápavě hleděl a nejistě se zeptal, proč ho tedy vezl k sobě.

„Jsi přece společník – zatoužil jsem po tvé společnosti. Taky. Sex hned takhle z rána, hned se vstává líp.“ On se pobaveně usmál a přikývl.

Nasnídali se. Alex si vzal tác a odložil na zem. Zadržel dech. Colin ho chytl kolem pasu a přitáhl k sobě. Jemně stiskl a překvapil muže, když nepokračoval. On se pousmál se a zavřel oči. Vychutnával si horké tělo za sebou, jeho pevné obětí. Bylo to víc než příjemné.

K sexu hned takhle z rána nakonec nedošlo. Pár prostě jen dlouho seděl v obětí. Mlčky. Bez jediného slova si užívali pohodovou chvilku. Jakoby je obklopila neviditelná bublina klidu, která k nim nepustila rušivé zvuky a kvalt světa kolem.

„Máš dnes volno?“ Alex otevřel oči. Než stačil cokoliv říct, Colin pokračoval.

„Rád bych, abys zůstal.“ On udiveně zvedl obočí.

„Celý den?“ Ujišťoval se.

„A noc.“ Sklonil k němu muž hlavu.

„Mám volno. Dnes a zítra. A ty. Nevím, jak to děláš, ale cítím se s tebou tak klidně a uvolněně. I když jsem si ještě úplně nezvyk.“ Alex zaklonil hlavu.

„Na tu tvoji sexy auru a rozkošnej ksichtík.“ Vysvětlil muž tázavému výrazu. Druhému zrůžověly tváře.

„Ale na to si asi nezvyknu nikdy.“ Dodal Colin pobaveně a dotkl se jeho brady. Přitáhl si rty a vpil se do nich svými.

„Tak?“ Alex se mu zadíval do očí. Přikývl. On se pousmál a opět spojil jejich rty.

„Půjdeme.“ Zašeptal. Muž trochu nechápavě přikývl. Ještě víc zmateně hleděl na kožený komplet s termo-prádlem, které Colin položil na postel.

„Obleč si to.“ Zašel muž zpět do šatny.

Alex se na sebe zadíval do zrcadla. ´Pěkný.´ Pomyslel si a upravil stojáček černé bundy s bílým lemováním. Otočil hlavu ke dveřím šatny. Colin měl na sobě hodně podobné oblečení, držel dvě helmy. ´To jsem moh vědět.´ Prohlédl si Alexe a podal mu jednu z helm.

Vedl ho do garáží. Muž se zadíval na stroj, u kterého zastavili.

„Nikdy... nikdy jsem na žádné neseděl.“ Colin se jen pousmál a pomohl mu s helmou. Sám si nasadil svou a sedl si na motorku. Podal muži ruku a pomohl za sebe. Otočil se a zběžně ho instruoval, co smí a nesmí při jízdě dělat.

Alexův dech se zachvěl, když se stroj pohl. Colin pomalu vyjel z areálu a namíříl si to ven z města. Když míjeli poslední z domů, zrychlil.

„V pořádku?“ Alex sebou lehce trhl leknutím.

„Klid, jsou v nich vysílačky.“

„V pořádku. Jen jsem trochu... nesvůj. Je to úplně jiné.“ Držel se ho pevně za boky. Dlouho mlčky projížděli krajinou bez daného cíle.

Nakonec dojeli k rozsáhlému pohoří a zastavili v místní restauraci na velice pozdní oběd. Alex byl nadšený neuvěřitelným výhledem z terasy. Colin ho tiše spokojeně sledoval. Těšilo ho, že to on dopomohl k jeho úsměvu a rozzářil krásné oči. Uvědomil si své rozpoložení a svůj vlastní úsměv. ´Co to se mnou ksakru je? Nejdřív ty řeči o tom, že mě uklidňuje. Teď tohle. Vzpamatuj se proboha.´ Sledoval, jak číšnici zrůžověly tváře, když jí Alex poděkoval za oběd.

Rozhlédl se a všiml si skupinky žen, které je sledovaly a jak se zdálo neodpustily si komentáře ohledně vzhledu obou mužů. Zamračil se a otočil hlavu zpět k Alexovi, ten mu věnoval jeden ze svých úsměvů. Tím vyvolal u svých obdivovatelek lehce zasněné povzdechy a výrazy.

Colinova nálada se ještě víc zhoršila, když se k nim přitočila úplně jiná číšnice s čistým popelníkem a po ní třetí s dotazem, zda je vše v pořádku a nepotřebují ještě něco.

„V pořádku, nemám pravdu?“ Natáhl se k Alexovi a chytl ho za ruku. Nedokázal jinak. Muž tiše přikývl. Colin se spokojeně usmál, když si všiml zklamání v dívčině obličeji. Opět sklonil hlavu k Alexovi. Ten ho trochu nejistě sledoval a on si to v tu chvíli uvědomil. Choval se úplně stejně jako Alexův společník, tehdy v restauraci. To neutišitelné nutkání ukázat okolí, že muž patří jemu.

„Promiň, jen bych se rád v klidu najed.“ Alex se pousmál a přikývl.

„V pořádku, já taky.“ Věnoval se jídlu. Poté co dojedli a dostatečně se pokochali krajinou, jeli zpět.

 

Ke Colinovi dorazili promrzlí a třesoucí se, protože cestou začala bouřka se silným větrem. Muž dovedl druhého ke krytému bazénu. Vedle něj byl menší a mělčí. Vyhřívaný. Sedli si do něj a uvolněně se oddali vodě. Alex sledoval kapky rozbíjející se o prosklené stěny a střechu.

„Kolik máš klientů?“ Udiveně zvedl obočí a sklonil hlavu ke Colinovi.

„Hmmm... proč se ptáš?“ Ulízl si vlasy. Muž zvedl oči k nebi.

„Za pár dní budu mít dovolenou, mám pronajatý dům na pláži. Chci, abys tam jel se mnou.“ Překvapil nejen jeho, ale i sám sebe. Další překvapení a opět oběma připravil následně.

„Taky bych tě chtěl exlusivně.“ Společník se na něj nejistě zadíval.

„Chci, abys mi byl kdykoliv k dispozici.“ Vlastně lhal jen částečně. Opravdu si to tak přál. Ale hlavně ho chtěl jen pro sebe. Nechtěl už přemýšlet, komu všemu věnuje krásný úsměv, tělo a svůj čas.

„Vím, že jsem říkal, že jen v průběhu Charlieho nepřítomnosti. Ale nechci se k němu vracet.“ Alex přizvedl obočí. Sklonil hlavu. ´Bože můj. Charlie mě zabije.´ Pomyslel si.

„Asi bysis měl nejdřív promluvit s Charliem.“ Navrhl. Colin se snažil vnímat, co povídá. Opravdu. Bylo by to ale mnohem snažší, kdyby se Alex tak pohodlně neopřel rukama o lem bazénu a nezvíraznil tím pevnost a linie těla. Muž si zničeně povzdechl. Ne. Fakt si nikdy nezvykne.

Zaskočený Alex se nechal vysadit na břeh. Překvapen náhlým útokem hlasitě vydechl a zavřel oči, když ho vzal Colin do úst. Opřel se rukou za zády a druhou zajel do krátkých vlhkých vlasů.

„C-Coline to...“ Zaklonil hlavu. Muž se pousmál a dlouho ho mučil ústy až to Alex nevydržel a přitáhl si ho k sobě. Ovinul mu ruce a nohy kolem těla a zadíval se do zeleno-modrých očí. Colin s úsměvem sledoval touhu a vášeň v jeho.

Spojil jejich rty a nepřestával sledovat reakce v obličeji, když do něj ve stejnou chvíli vstoupil. Alex na malý okamžik schoval duhovky za dlouhé řasy a prohl se proti němu. Když oba současně vyvrcholili, zůstal Colinovi doslova viset na krku. Muž se pousmál a pohladil ho po vlasech. Dlouho se jen navzájem drželi a užívali si okamžik klidu.

Alex se odklonil a opět vyhledal Colinův pohled svým. Pousmál se a pohladil usmívající se rty polibkem.

„Musí ti být zima.“ Opětoval muž polibek. Alex k němu zklouzl zpět do vody. Schoulil se do vypracované náruče.

„Trochu.“ Zašeptal.

„Půjdeme.“ Řekl Colin přesvědčivě, ale nedokázal ho pustit. Políbil ho na rameno. Když se konečně odhodlali vylézt z vody, zabalili se do županů a zbytek dne strávili sledováním filmového kanálu. Colin vypl televizi a sklonil hlavu k Alexovi. Pousmál se. Pohladil ho po tváři.

„Alexi? Alexi.“ Sledoval, jak se víčka pohla a on pomalu otevřel oči. Zvedl je k němu a ještě v polospánku se rozhlédl.

„Tak pojď.“ Pousmál se Colin, když si uvědomil, že se opakuje scéna z předešlého večera. ´Rozkošnější snad už bejt nemůže.´ Pomyslel si zničeně. Stejně jako předtím muže zbavil oblečení, uložil a usnul s ním v náruči.

 

kapitola II.