kapitola I.
Jmenuju se Jax. Jax Coccinella. Přesně tak. Beruška. Jo, rodinu si jeden vážně nevybere. Na druhou stranu ta moje je nechutně bohatá. V životě jsem neslyšel slůvko ne. Ať už jsem chtěl cokoliv. Rodiče kupující si lásku dítěte volností a penězma. Nechápejte to špatně. Nestěžuju si. Naopak. Za nic bych neměnil. Proč taky. Žiju, jak chci. Dělám, co chci. Dostanu, co chci. V tom nejlepšim městě brouků. Ve Městě Růží. V mym městě, plnym života a spratků jako jsem já. Hm. Ne. Spratků, který chtěj bejt jako já. Oblíkaj se jak já. Mluvěj jak já. Hrajou si jak já. V noci. Když slušný brouci spěj a Město Růží otvírá dveře do svých nejtemnějších zákoutí. Nastavuje svou temnou tvář.
Ne, fakt jsem si nikdy nemoh stěžovat. Dokonalej svět malýho dokonalýho prince. Přesto jsem teď rád. Že je to pryč. Ne. Nezchudli jsme a já si teď nešpinim ruce nějakou podřadnou prací a ani nemyslim, že někdy budu muset. Změnilo se něco jinýho. Můj svět přestal bejt tak dokonalej a úžasnej. A za všechno může jedna noc, možná spíš slovo a pak on. Můj temnej šampión.
Krajinu zakryly stíny noci a s ní i největší město brouků. Přesto ožilo životem. Noční podniky, bary. Zábavné atrakce pro malé i velké. Divadla. Hry. Obchody. Barevný noční život. Krásné a zářivé Město Růží. Otevřelo se jako obrovská bezedná tlama a hltalo masy návštěvníků. Aby je pak, o dost chudší ale spokojené, s ránem vyplivlo ven a oni nadšeně vyprávěli svým blízkým o úžasném Městě Růží. Ti, co ho skutečně znali, věděli, že to všechno je jen maska. Oslepující maska, která ve své záři skrývá jeho skutečnou tvář. Temnou a chladnou.
Tribuny s diváky vybuchly nadšeným voláním. Oči všech sledovaly dva muže ve velké kleci arény. Jeden z nich se svíjel na zemi. Druhý se tyčil nad ním a sledoval ho. Přizvedl nohu a přišlápl tvář staženou bolestí. Muž se ho snažil odstrčit, ale byl příliš vyčerpaný. Stojící otočil hlavu. Přímo k černovlasému mladíkovi. Ten se pousmál.
„Fajn. To stačí. To stačí. Vyhrál jsi!“ Ozval se jiný, stojící vedle. Zavolej si ho! On se znovu pousmál a přikývl. Bojovník sklonil hlavu a propustil druhého. Dál si ho nevšímal a šel pryč.
„Bože, nechápu, jak moh Nephilu porazit. Nikdy s nikým neprohrál.“ Mladík k druhému otočil hlavu.
„Tak jako všichni před nim. V tomhle městě je jedinej skutečnej vítěz.“ Usmál se posměšně.
„Ale jestli to chceš zkoušet dál. Rozmlouvat ti to samozřejmě nebudu.“ Vykročil ke kleci.
„Ty jeden malej arogantní...“ Vystartoval poražený a strhl ho k zemi. Mladík zavelel povel. Někdo útočníka chytl a mrštil jím o zem. Jemně zatřepal s hlavou a zvedl oči. Vytřeštil a pomočil se.
Nad ním stál vysoký hnědovlasý muž v černém oblečení. Vítěz souboje. Nemračil se, nic neřekl, nic víc neudělal ale jeho oči. Temné nebezpečné oči.
„Hm. Chceš ještě něco dodat?“ Vykoukl Jax zpoza muže. Sedící nebyl schopný odpovědi.
„Fajn, tak si seber toho svýho pavoučka a vypadni.“ Jdeme. Řekl k muži a šel pryč. Beze slova ho následoval.
Noční podnik byl plný mladých broučků, oslavujících vítězství jednoho. Jaxe. Hrdého majitele místního šampióna v Soubojích dravců. Většinou pavouků. Byly to tajné zakázané souboje, kterými se bavila nejen místní smetánka.
Žádný z dravců nebojoval z vlastní vůle. Většina z nich ani žádnou vůli neměla. Byli jen divoké bestie, ovládané hladem. Drželi je v klecích a krmili krví. Denně. Vyvolávali závislost a tou poslušnost. Krásní, nebezpeční, kdysi divocí teď jen zdivočelí dravci. Teď spoutaní pro zisk ale mnohem víc pro zábavu.
Jax seděl obklopen přáteli a spokojeně popíjel zlatavý likér. Za ním se tyčil temný stín. Jeho šampión. Hunter Palystes. Přirozený, nebezpečný lovec. Síla spoutaná koženými pouty protkanými pavučinami a snad jen pro efekt vodítkem kolem krku. Na rozdíl od ostatních ho Jax moc nepoužíval a na rozdíl od ostatních s sebou pavouka všude vodil. Jako temný výhružný stín.
„Hm. Dneska byl úžasnej.“ Přejížděla mladá dívka, krásný barevný motýl, prsty po Jaxovo hrudníku. Přitom sledovala Huntera. Mladík se pousmál. Jo. On ví. Moc dobře ví, co má za poklad. Temný mrazivý klenot. I jemu chvílemi naháněl hrůzu. Ve své tiché síle a divokosti. Stále působil divoce. Nebezpečně. Temně. Tmavé pronikavé oči. Krásná hrdá tvář lemovaná hnědými prameny. Semknuté rty, které nikdy nepromluvily. Byl jako koncetrovaná síla, kterou zadržovala jen pouta. Pojistka. Jejich odemknutí impuls, který říkal teď. Všichni bojovníci tak byli vycvičení.
„Byl tak sexy.“ Pokračovala dívka a sledovala temné oči. Jax přizvedl obočí. Sexy? Pomyslel si. Pak se zeptal. Přikývla.
„Copak tě to nikdy nenapadlo? Podívej se na něj. Je tak...“ Asi je to přirozený, aby na nás tak působil. Je lovec, my kořist. Přemýšlela a sledovala Huntera. On také. Není víc než domácí mazlíček. Možná trochu nebezpečnej domácí mazlíček, ale... vlastně. Ani tak nad ním nikdy nepřemýšlel. Je prostě věc, která mu patří. Nic víc než věc.
„Co kdybys mi ho na dnešní noc půjčil? Vrátím ho celýho a zdravýho a velice spokojenýho.“ Překvapila ho ještě víc a přerušila myšlenky. Podíval se na ni.
„Hm. Dostaneš něco mnohem lepšího.“ Přizvedla obočí a než se stačila zeptat, sklonil se k ní. Usmála se mu do rtů.
„Na druhou stranu.“ Pustila ho dál. Jax se spokojeně pousmál a přizvedl ji k sobě. Hluboce políbil. Když se odklonil, dívka ho zadýchaně sledovala. Zlehka ji políbil.
„My to balíme.“ Postavil se a ji také. Jdeme. Řekl k muži a on ho stejně tiše jako vždy následoval. Až do jednoho z nějvětších domů ve městě. Do Jaxovo pokojů. Jeden z nich patřil jemu.
Služka odložila tác a zlehka roztáhla dlouhé těžké závěsy. Otočila hlavu k posteli. Mladý pár něco zamručel a zahrabal se pod peřinu. Mladík po chvíli vykoukl. Jemně se uklonila.
„Dobré ráno. Mladý pane.“ Zvedla tác. Přinesla jsem snídani i pro slečnu. Nepřítomně přikývl a poškrábal se na holém hrudníku.
„Huntera si už nakrmila?“ Zývl. Zakroutila hlavou. Fajn, nakrm ho. Jemně se zachvěla, ale přikývla. Vzal si tác a položil na postel. Zvedl oči k dívce.
„Půjdu s tebou.“ Odstrčil snídani a vstal. Natáhl si kalhoty.
Muž zvedl oči. Seděl na posteli a opíral se o zeď. V místnosti bylo přítmí a zvláštní horké ticho.
Služka se zachvěla, ale popošla blíž. Nadechla se a otočila. Posadila na okraj postele a stáhla si šaty z ramene. Tak jako delší vlasy.
Pavouk se podíval na mladíka. Přikývl a opřel se o dveře. Sledoval, jak si muž přisedá k dívce. Obkročil ji a ruce položil na ramena. Cítil, jak se mu chvěje pod prsty.
Služka zamrkala, když jí přes hlavu přetáhl splétaný, koženo-pavučinový provaz pout a přitáhl si ji blíž. Chytl půvabný obličej a jemně naklonil. Sklonil se k rameni. Jax odvrátil pohled. Dívka zadržela dech a mírně zasténala. Dotkla se hnědých vlasů a svezla se do pevné náruče.
Mladík tiše poslouchal. Hlavu skloněnou. Zvedl oči. Mírně se zachvěly při pohledu do jeho. Sledoval ho. Ústa přitisklá k bělostné kůži a sledoval ho. Mlčky. Temně. Intenzivně. Jax se zachvěl. To by chtěl? Aby na jejím místě byl on? Zakousnout se mu do krku a vysát život? Hleděl do tmavých očí. Poutaly ho. Vtahovaly. Nedovolily podívat se jinam. Pavouk se odtáhl a palcem setřel krev z koutku úst. Dívka se nadechla a narovnala. Lehce omámená.
„Fajn, můžeš jít. Přines mu čistý oblečení a něco na umytí.“ Taky přiveď Khimaara. Poručil.
Pavouk dívku propustil. Rychle vstala a šla pryč. Ruku na hojícím se krku. Jax sledoval sedícího. Jistěže chce. Drží ho spoutanýho a nutí bojovat. Kdyby mu dal příležitost. Zabije ho. Bez váhaní. Sklouzl očima ke rtům. Jaký je asi pocit... Sexy. Zaznělo mu v uších. Zamrkal a srdce poskočilo. Zatraceně. Co mu to zasela do hlavy?
Otočil hlavu k vysokému mohutnému sluchovi. Khimaar. Silný, tvrdý ale loajální mravenec. Jediný, kdo se silou dokázal Hunterovi vyrovnat a neměl z něj takový strach jako zbylí sluhové. Muž pozdravil a odložil lavor s čistým oblečením. Přešel k posteli.
„Můžeme?“ Pavouk vstal a vztyčil se proti němu. Zvedl ruce. Mravenec se dotkl pout ale nesundal je. Místo toho jen uvolnil provaz, který je spojoval. Pouta tak stále působila jako pojistka. Dokud je pavouci měli, ať svázané či ne, byli jako loutky. Poslušní svým pánům. Mnohem jistější ale bylo svázat je. Pro jistotu i obojkem a vodítkem.
Jax sledoval, jak si svléká košili. Zamračil se.
„Mám hlad, pak mi ho přiveď.“ Sáhl po klice. Mravenec ho oslovil. Otočil se.
„Byl bych radši, abyste zůstal.“ Všiml jsem si toho teprv nedávno, ale. Myslím, že je klidnější, když jste tu vy. Překvapil ho. Cože? Zeptal se mozek, ale on to nevyslovil. Nechápavě muže sledoval. Sklonil hlavu a přešel ke křeslu. Posadil se.
Khimaar se pousmál a pomohl pavoukovi z košile. Mladík mlčky sledoval, jak se omývá. Pevné, štíhlé tělo. Žádný zbytečný gram tuku. Sexy. Dotklo se slabin. Hm. Zamračil se a sklonil hlavu.
Tribuny s diváky ožívaly nadšením a povzbuzovaly bojující. Dva nebezpečné, rychlé pavouky. Lovce. Snažili se zasáhnout tvrdými údery a klec kolem používali ke svému boji.
Jax stál mezi majiteli a sledoval dva dravce. Jednoho z nich. Polonahé bledé tělo. Svaly napínající se pohybem. Pevné dlouhé paže. Chytly protivníka a hodily proti tvrdé kleci. Sexy. Zaznělo mu tiše v uších ale přehlušilo volání kolem. Pohledem zkoumal široká záda až k úzkému pasu. Hm. Proč ho nikdy nenapadlo... polkl zlehka.
„Hrozně ti ho zavidim.“ Ozval se vedle známý hlas a přerušil myšlenky, ve kterých se pomalu začal topit. Nadechl se a otočil hlavu.
Světlovlasý vysoký mladík s úsměvem sledoval pavouky. Gills. Jeden z jeho blízkých přátel. Podobně bohatý, podobně oblíbený, podobně žijící. Z přátelství rodičů tak nějak vyplynulo přátelství dětí. Jich dvou.
Jax se vrátil pohledem na arénu. Jo, tak jako všichni tady. Všichni mu ho záviděli. Byl jeho první zápasník a hned měl tak šťastnou ruku. Zaplatil za něj hotové jmění, ale stálo to za to. Ještě k tomu se zdálo, že se Hunter s každým dalším zápasem zlepšuje. Co asi musel být za pavouka? Kdysi? Než ho chytili a zlomili. Určitě nebyl vychovávaný pro souboje, jako většina. Pokud ano. Ten někdo ho rozhodně nevychovával v kleci a spoutaného.
Vzpamatoval se. Diváci ožili. Zaměřil se na zápasníky. Pousmál se.
Přátelé opět slavili s ním a mladík si domů vedl jinou dívku. Krásného a půvabného broučka. Usla a on němě hleděl do stropu. Neschopný usnout.
Otočil hlavu k dívce. Vlastně si ani nebyl jistý jménem. Byla jen společnicí na jedinou noc. Dnes ji obzvlášť potřeboval. Byl vzrušený jako nikdy dřív. Už při oslavách. Ale ne díky ní. Ne. To díky němu. Ještě při soubojích. Cítil horkost a chuť, které neznal. Tak silné, že ani nedopil a odtáhl ji k sobě.
Sex s ní byl tvrdší a vášnivější, než jaký kdy zažil, ale nestačilo to. Ne. Stále měl v srdci horkost a touhu. Sexy. To my ksakru nemusíš říkat, ne teď. Pomyslel si podrážděně. Zamračil se a vstal. Natáhl si kalhoty a co nejtišeji odešel.
Zastavil se u dveří do pokoje a chvíli stál před. Dodával si odvahu. Ne, snažil se sám sobě domluvit. Hloupost. Zrovna dělá neskutečnou hloupost. Věděl to, ale nedokázal... sáhl po klice a mnohem tišeji vešel.
Oči si chvíli zvykaly na tmu. Pak se rozšířily šokem. Pavouk seděl na posteli a sledoval ho. Slyšel ho? Srdce mu tlouklo v hrudníku a do uší. I přes tmu viděl jeho oči. Nebezpečné a pronikavé.
Nohy se samovolně pohly a než si to uvědomil, stál u postele. Vztáhl ruku a dotkl se tváře. Byla teplá a hladší než by čekal. Chvějícími se prsty zkoumal hrdé rysy. Jen zlehka a opatrně.
„Koupil jsem tě. Patříš mi. Uděláš cokoliv, ti přikážu.“ Nebyl si jistý. Vztáhl i druhou ruku a prsty vklouzly do hnědých vlasů. Dech těžkl s každým dotekem. V těle se probouzela horká touha a stačilo tak málo.
„Musíš mě poslechnout.“ Opřel se kolenem o postel a sklonil se ke rtům. Nepolíbil. Obkročil muže a posadil se mu do klína.
„Jsi můj.“ Zašeptal a odvážil se. Byly horké a měkké. Srdce se zachvělo a on jemně zasténal vzrušením.
„Polib... polib mě.“ Poručil téměř zadýchaně. Pak hlasitě zadržel dech. Muž poslechl. Pootevřel rty a pohladil jeho. Měkkce a něžně. Nečekal, že to bude tak něžné.
„Víc. Polib mě víc.“ Zašeptal a přitiskl se k němu. Hlasitě zasténal. Přesně tak. Pomyslela si rozechvělá mysl a srdce s ní. Přesně takhle. Přijímal hluboké horké polibky a odpovídal jim. Prsty sklouzly ke košili a rozeply. Pod ní byla horká pevná kůže. Zachvěl se silnějším vzrušením a zlehka se odtáhl.
„D-dobře, chci abys pokračoval.“ Nadechl se a zadíval do temných očí. Zblízka byly ještě hezčí než... h-hezčí? Napadlo ho nechápavě, ale v tu chvíli to neřešil. Přitiskl se k silnému tělu a políbil rty.
„Víš, co máš dělat nebo ne?“ Držel se ho kolem krku. Chci, abys použil tohle. Pohladil látku kalhot. To co schovávaly.
„A nechci čekat.“ Dodal a stáhl si svoje. Muž zlehka zatáhl břicho. Krásné štíhlé tělo. Pak přivřel oči. Mladík se svezl na zem a rozepl mu kalhoty. Sáhl dovnitř a osvobodil mužství. Spokojeně se usmál. Reaguje.
Hunter lehce ochraptěle zasténal. Jax ho objal svými rty a přijal hluboko do úst. Muž se zamračil a sevřel dlaně. Horká měkká ústa a on se v nich ztrácel. Pomalu a hluboce.
Otevřel oči a zadíval se na svého pána. Chytl ho a zvedl k sobě. On trochu polekaně zamrkal. Pak ho sevřel v pažích. Usmál se a sklonil se ke rtům. Pohl boky. Oba se jemně zamračili a vydechli. Znovu.
Mladík rozvlnil tělo. Rytmicky a rychle. Hluboce. Držel se širokých ramena a měl pocit, že brzy vzplane. Už teď hořel. Horkým spalujcím plamenem. S každým pohybem sílil a pohlcoval další a další část těla.
Hunter stiskl štíhlé boky a něco temně zamručel. Tvrdě ho stáhl k sobě a přiměl zasténat a vyvrcholit. Co to, ksakru. Svalil se Jax na něj a snažil se zklidnit svůj dech. Olízl si rty a pomalu se odtáhl. Zadíval do temných očí. Byly plné ohně. Zachvěl se a zhluboka nadechl. Zvedl se a sebral své kalhoty.
„Fajn. Díky.“ Dobrou. Šel rychle pryč. Od něj. Dokázal by s ním zůstat celou noc. Nechat se hýčkat a... zatraceně, vážně mu zrovna poděkoval? Pomyslel si nevrle.
Došel do svých pokojů. Zadíval se na dívku a vduchu znovu zaklel. Měl zůstat s ním a... Co? Usínat mu v náruči? Jako milenci? Jo, jasně akorát by mu dal příležitost, jak... dotkl se svého krku. Ještě na něm cítil horké měkké polibky. Zamračil se a lehl si.
Měl mnohem větší problémy usnout. Nakonec se ale povedlo a jemu se zdálo o pevném horkém těle. Jeho polibcích. Jeho dotecích. Jeho temné vášni. On ráno překvapil dívku svojí a propustil ji až s obědem.
Pak si nechal připravit koupel. Ležel ve vaně a užíval si horkou voňavou náruč vody. Otevřel oči a povzdechl si. Zatraceně. Co to v noci předved? Dokonce ho vzal... dotkl se svých rtů. Byl tak velkej a horkej. Vzpomněl si. A jeho polibky. Vklouzl prsty mezi rty. Druhou rukou pod hladinu. Přivřel oči a suše polkl. Příště mu poručí, aby mu to taky udělal pusou. Nadechl se vzrušeně. Ten jeho horkej měkkěj jazyk. Těžkl dech a srdce zrychlovalo s ním. Jax přizvedl bradu a zasténal. Vážně teď myslel na slovo příště? Zadíval se do stropu.
Večer vyrazil s přáteli s Hunterem za zády. Dnes souboje nebyly, tak se jen bavili a opíjeli zlatavými likéry. Kolem Jaxe se vlnilo pár dívek a snažilo se mu zalíbit. Doufaly, že si jednu z nich vybere jako svou společnost. Dokonale je překvapil, když se zvedl a rozloučil.
Tiše kráčel nočními ulicemi a cítil na sobě temný pohled. Zaplul do domu a namířil ke svým pokojům. Pavouk s ním. Pak k tomu svému.
„Tam ne.“ Zarazil ho mladík. Otočil hlavu. Dneska spíš se mnou. Snažil se Jax o nevzrušený výraz nebo alespoň nezrůžovět. I to by byl úspěch. Pomyslel si zničeně a zašel do pokoje. Muž chvíli tiše stál. Pohl se.
Mladík seděl na posteli a čekal. Zvedl oči. Musí mu říct nebo... jistěže mu to musí říct, on těžko udělá něco sám od sebe.
„Pojď sem.“ Poručil. Pavouk k němu přešel.
„Dobře. Polib mě.“ Jako včera. Vydechl do pootevřených úst. Hunter se k němu naklonil a vpil se do rtů. Měkce a hluboce jako předešlý den. Jakoby sám chtěl. Jax se svezl do přikrývek a on s ním. Zadívali se do očí.
„Hm. Chtěl bych ti to sundat, abys mi moh ukázat svoji skutečnou vášeň, ale... ty bys mě zabil, hm?“ Položil štíhlou dlaň na tvář a prsty pohladil. Stáhl k sobě a políbil. Vyhoupl se výš k polštářům a muže vytáhl sebou. Objal kolem krku a opět ochutnal. Dovolil jemu, aby ochutnal. Horké rty, horkou kůži, horké tělo. Hluboce a několikrát. Než se oba svalili do peřin a mladík vyčerpaně ale spokojeně usnul.
Ráno otevřel oči a promnul si je. Něco vzdychl a schoulil se do pevné náruče. Šokovaně se odtáhl. Pavouk spal vedle něj a držel ho v náruči. Stále spoutaný, stále v košili. Mladík měl pocit, že mu každou chvílí exploduje srdce. Mohl ho kdykoliv. Ne, má pouta. Tak snad. Co když ne? Co když nejsou tak bezpečná, jak si všichni myslí? Sledoval muže. Pousmál se. Vypadal klidně a uvolněně.
Vztáhl ruku a pohladil tvář. Naklonil se k němu a políbil. On otevřel oči. Zadíval se do nich. Nic neřekl a schoulil se mu k hrudníku. Přitulil se a spokojeně vydechl. Úžasný. Měl chuť se do něj zabalit.
„Zajímalo by mě, co si teď myslíš.“ Povzdechl si a poslouchal pravidelný, silný tlukot srdce.
„Co si myslíš o mně.“ Zvedl se a položil se proti němu. Ruku vztáhl k tváři. Fascinovala ho. Její pravidelná krása bez pocitů a emocí. Jen ty oči. Zadíval se do nich. Prsty zlehka kopíroval rysy.
„O tomhle. O nás dvou.“ Pohladil obočí a pak linii nosu. K ústům. Po nich přejel palcem. Jemně se pousmál.
„Nenávidíš mě, hm?“ Držim tě spoutanýho v kleci. No, v kleci ne ale. Hleděl do tmavých očí.
„Pro tebe jsem jenom kořist. Malá vystrašená beruška.“ Naklonil se k němu a políbil rty. Povzdechl si a objal ho kolem krku, přitiskl se k němu.
„To, že na mě reaguješ, je jen přirozená mužská reakce.“ Zavřel oči.
„Bože, proč je to tak příjemný.“ Zavrčel měkce a přitulil se. Povzdechl si.
„Bylo by to mnohem lepší, kdybys mě objal zpátky.“ Odtáhl se trochu uraženě a podrážděně. Zadíval se na spoutané ruce. Dotkl se provazu. Zamračil se, přizvedl paži a protáhl se dovnitř.
„Tak, teď už můžeš.“ Přitulil se znovu. Srdce vydechlo. Muž ho pevně stiskl. Nesouhlasně se zamračil.
„Zatraceně, cos to se mnou ksakru proved.“ Vrčel ale neodtáhl se. Někdo zaklepal.
„Mám společnost.“ Zavolal a otvírající dveře se zastavily.
„Chtěla jsem ti jen říct, že dnes je u tvého strýce Akina večírek.“ Ozval se ženský hlas. No a? Zeptal se. Žena si povzdechla.
„Doufala jsem, že půjdeš s námi. Jistě by tě také rád viděl.“ Hm. Smím vzít Huntera?
„To ho vážně musíš tahat všude sebou?“ Zeptala se podrážděně.
„Jo?“
„Ne.“ No nic, bavte se. Lehl si zpět. Žena se zadívala do dveří. Zamračila se.
„Dobře, ale bude na vodítku.“ Poslední slovo. Dodala.
„Divný, že kladeš podmínky, hm? Já nechci jít. To ty mě tam chceš.“ Žena zasupěla.
„Tvoje drzost... fajn. Jak chceš, ale slušně ho obleč. Ať nám nedělá ostudu.“ Zabouchla dveře a on ji slyšel jak rázuje pryč. Pobaveně se pousmál a zvedl oči k pavoukovi. Slušně ho obleč. Pomyslel si.
Rozhlédl se po broučcích v barevném drahém oblečení. On vždy preferoval černou. Pro sebe i... zvedl oči. Pavouk měl na sobě zdobený černý kabátek a košili. K tomu kožené kalhoty a vysoké boty. Vypadal elegantněji a vznešeněji než všichni kolem. Také vzbudil zájem hned, když se objevili ve dveřích.
Jax nechápal svou tichou pýchu, ale usmál se a hledal očima někoho známého. Vlastně znal všechny, ale od většiny z nich měl spíš tendenci se vzdalovat než se přibližovat. Natož dobrovolně.
Přizvedl obočí, když si v davu všiml vysokého rudovlasého muže. Carmine. To od něj tehdy koupil Huntera. Vydal se k němu. Muž obklopený ženami a dívkami si ho přes jejich hlavy všiml. Usmál se a omluvil. Protáhl k mladíkovi.
„Zdravím, krásko.“ Vzal ho kolem pasu a políbil. Jax zamrkal ale nebránil se. Mravenec to dělal vždy a navíc mu to vlastně nebylo nepříjemné. Ne u něj. On si ho prohlížel.
„Vyrost jsi.“ Jax si povzdechl. Nemluv hlouposti, už dávno...
„Hm. Tak jsi asi konečně dospěl.“ Přerušil ho muž a vyvolal zamračený výraz. Pobaveně se pousmál a zvedl oči k pavoukovi.
„Jsem rád, že je celej a zdravej.“ Začíná se z něj stávat žijící legenda. Mladík hrdě přikývl. Carmine se usmál.
„Tak pojď, dáme si něco k pití.“ Navrhl.
Popíjeli, povídali si a Jax byl rád, že na něj narazil. Nepamatoval si, jak dlouho se přesně znají. Neznal Carminův život. Odkud je. Jeho minulost. Jeho zázemí, ale byl příjemný a osvěžující společník. Měl ho rád, aniž by sám přesně tušil proč. Moc často ho nevídal. Ukázal se jednou za několik měsíců, jen na pár dní a pak zase na dlouhou dobu zmizel. Krásný a tajemný, létající mravenec. Carmine Solenopsis.
Mladík se opíral o zábradlí terasy a sledoval šum kolem. Pohledem sklouzl k pavoukovi. Stál vedle něj bez sebemenšího zájmu o dav, který ho okupoval. Z bezpečné vzdálenosti. Zamračil se.
„Odkud je?“ Překvapil přítele. Sklonil k němu hlavu. Podíval se směrem pohledu. Přizvedl obočí.
„Proč se ptáš? Nikdy dřív tě to nezajímalo.“ Jax se zarazil. To nezajímalo. Stejně tak ale nikdy dřív... povzdechl si.
„Jen mě to tak napadlo.“ Pokrčil rameny a sledoval Huntera. Carmine s ním.
„Patřil známému. Chtěl, abych ho prodal.“ Brouček zvedl oči. Takže se narodil v zajetí? Zeptal se. Mravenec se zamračil.
„Narodil, ale... určitě sis všim, že neni jako ostatní.“ Jax pokýval hlavou. To neni. Muž přikývl.
„Vždycky to tak bylo. Nevim přesně, co to v sobě má, ale... ostatní zlomili, jeho ne.“ Věr mi. Ti, co je trénujou, ví jak je zlomit. Zamračil se. Mladík s ním.
„Ale poslouchá a bojuje.“ Bojuje, protože to dělal celý život. Kvůli jeho vzpurný povaze, z něho neměl být zápasník na prodej. Sloužil jako protivník pro výcvik. Překvapil ho.
„Proto je tak dobrej.“ Vydechl Jax. Carmine přikývl.
„Dokázat přežít tolik let. Je víc než jen dobrej.“ Proč ho potom chtěl prodat? Nechápal mladík
„Protože začalo být zdraví nebezpečný stoupnout si s ním do arény. I při pouhym tréningu.“ Pokrčil mravenec pobaveně rameny. Jax se pousmál s ním.
„Tak ho prodal?“ Vlastně ne. Chtěl ho zabít. On rychle zvedl hlavu a zopakoval poslední slovo. Muž přikývl a stále sledoval pavouka.
„Zaujal mě na první pohled. Něco v něm je tak....“ Hledal správná slova. A nemluvím o tom, že vypadá, jak to nejnebezpečnější, co jsem kdy potkal. Usmál se a znovu pobavil svého přítele. Přikývl.
„Nemoh jsem Gaizovi dovolit, aby ho jen tak zabil.“ Mladík vytřeštil oči. Koktavě zopakoval jméno. Bylo velice známé. Tedy alespoň mezi těmi, kteří se pohybovali v okolí soubojů. Z pod pavoukovo ruky vyšli ti nejlepší bojovníci. Mravenec pokýval hlavou.
„Řek jsem mu, že mu najdu kupce.“ Stalo se to v době, kdy jsi začal mluvit o zápasech. Vlastně jsem se u něj byl na nějakého zápasníka podívat. Překvapil mladíka.
„Nechtěl jsem, aby tě vzal někdo na hůl a už vůbec tě vidět v místech, kde se obvykle shánějí.“ Zchladly jeho oči. Jax se mírně zachvěl. Carminův pohled se vyčistil. Sklonil hlavu a usmál se.
„Bylo to skoro jako osud, hm? Tehdy na mě Gaiza vybalil, to že se ho chce zbavit.“ Jax se zadíval na Huntera.
„Hm. Ale... jak jsi mi ho moh prodat, když´s věděl, že neni poslušnej.“ Došlo mu. Mravenec se pobaveně usmál a dopil obsah svého poháru.
„Nikdy nebyl agresivní bestie, tak jako ostatní. Nebál jsem se, že ti ublíží. Tedy pokud bude mít pouta. Jedinej problém byl, že tě nemusel následovat.“ Přiznal. No, ale to se nestalo. Hm? Usmál se. Mladík se na něj zamračil.
„Ale mohlo.“ Řekl vyčítavě.
„To už je teď jedno, no ne? Máš šampióna, kterej tě poslouchá na slovo.“ Usmíval se. Jax něco neznatelného vrčel. Otočil hlavu k pavoukovi. Poslouchá na slovo. Pomyslel si.
„Jak dlouho se zdržíš?“ Zvedl oči k mravenci. Pár dní. Odpověděl. Mladík se usmál.
„Pak se musíš přijít podívat na zápasy.“
Tribuny opět přetékaly diváky a v kleci bojovali dva dravci pro jejich zvrácené potěšení.
„Moc se to tu nezměnilo.“ Rozhlédl se Carmine a pak se pohledem zastavil na aréně. Dnes nebojuje? Dodal.
„V dalším zápase.“ Sledoval Jax mohutného muže v aréně. Vsadim si. S kym? Zeptal se mravenec ještě.
„Se mnou.“ Usmál se Gills a postavil se k nim. Sebevědomý a hrdý.
„Fajn. Vsadim dvojnásobek.“ Vymazal muž samolibý úsměv a šel pryč. Mladík se zamračil. Pak sklonil hlavu k příteli.
„Mám překvapení.“ Jax nejistě zvedl oči. Překvapení? Zeptal se. Gills kývl hlavou. On se otočil. Přizvedl obočí a zadíval se na pavouka v zadržovací kleci. Byl téměř nahý, nijak velký ale pevný. Černých vlasů a tmavé kůže. Na zádech se mu rýsovala bílá lebka.
„Proti němu nebude mít ani Hunter šanci.“ Vrátil se mu na obličej úsměv. Beruška sledovala spoutaného dravce.
„Koupil jsem ho minulý týden. Jmenuje se Gun Phiale.“ Nejlepší skokan, kterýho prej Gaiza vycvičil. Jax přizvedl obočí. Gaiza? Zeptal se. Mladík spokojeně příkývl. Druhý se zamračil. To nevadí. Proti jeho bojovníkův vydržel léta, jeden ho neohrozí. Pomyslel si a sledoval pavouka. Byl spoutaný, v kleci a zkrocený. Přesto. Naháněl hrůzu. Aniž by si Jax všiml, jemně se zachvěl.
Gills se usmál. Bojíš se, že mám pravdu? Zeptal se spokojeně. Drobný brouček zvedl oči.
„Ne, nebojím. Jen jsem si uvědomil...“ Otočil hlavu k Hunterovi. Skutečně uvědomil. Čelil roky podobným soupeřům. Stejně děsivým, stejně silným, stejně nebezpečným. Jak silný ve skutečnosti musí být. Každý den. Možná několikrát. Stál s nimi v aréně a bojoval. Jen jako živý terč, přesto jim dokázal čelit. Ta vůle přežít a vzdorovat. Bojovat. Víc než čelit, dokázal vyhrávat. Co ho tak drželo? Krev přirozeného lovce, bojovníka. Hrdost a divokost? Aniž by si všiml, znovu se zachvěl a srdce s ním. Obdivem a respektem. Zároveň hrdostí a něžným hřejivým citem. Ale on si nevšiml. Ještě ne.
„Jaxi?“ Probral ho známý hlas. Zalapal po dechu a zvedl hlavu. Carmine zakroutil hlavou.
„Jste na řadě. Nevšim sis?“ Nechápal. Mladík se rozhlédl. Všichni ho sledovali. Cukl sebou a otočil hlavu k Hunterovi. Čekal na jeho příkazy. Přikývl a pavouk se pohl. Vzdoroval a neposlouchal. Tak proč mě ano? Přešel blíž ke kleci a sledoval dva pavouky, kteří hodnotili své síly. Menší z nich zaútočil. Větší vykryl úder a napřáhl se ve svém. Na prázdno. Zvedl hlavu. Diváci s ním. Nikdo si nevšiml jak, ale pavouk visel u stropu klece. Nejlepší Gaizův skokan. Usmáli se a jeho majitel s nimi.
Gun se pohyboval velice rychle. Šikovně se držel mimo pavoukův dosah. Přitom mu sám stačil ušťedřovat silné údery. Hunter stál uprostřed klece a působil trochu bezradně a nemotorně. Na prsou se mu objevil krvavý šrám a Gun se opět houpal vysoko nad ním.
Gills se spokojeně usmíval a Jax nejistě sledoval situaci. To nevypadá dobře. Tohle vážně nevypadá dobře. Zvedl oči ke Carminovi. Mravenec se tvářil klidně a bezstarostně. Sklonil hlavu.
„Čekal bych, že mu budeš trochu víc věřit.“ Usmál se. Brouček nejistě přizvedl obočí. Otočil hlavu zpět ke kleci. Hunter stále stál uprostřed a nijak zvlášť se nebránil. Ne. Skoro jakoby provokoval a vyzýval Guna k útoku. Uvědomil si Jax. Čeká. Přišlo hned potom. Pak šok.
Diváci ztichli a Gills se přestal usmívat. Gun se pohl. Hunter také. Bleskovým pohybem chytl druhého za kotník a praštil s ním o zem. Otřesený pavouk se oklepal a snažil se mu vysmeknout. Místo toho vyjekl bolestí. Ztichlé tribuny se nadechli, když prostorem prolétlo křupnutí. Nepříjemné a děsivé.
Stojící pavouk pustil kotník druhého a mlčky ho sledoval. On se snažil postavit, což nakonec zvládl ale vyskočit už ne. Zatínal zuby a snažil se vydržet bolest, ale byla příliš ostrá. Zatmělo se mu a on sebou praštil do prachu bojiště. Tribuny ožily. Jax uvolněně vydechl. S úsměvem poslouchal přítelovo hrubé nadávky a sledoval Huntera.
Rty se spojily a mladík nedočkavě a vzrušeně vydechl. Prudce opřel muže o zeď a tiskl k ní. Tak prudce, že Hunter jemně zasténal. Beruška pavouka. Líbala ho a nemohla se dočkat až... sklouzla rukou k pasu.
„Chci to. Hned.“ Poroučel Jax a rozepl kalhoty. Muž otevřel oči. Nadechl se.
Mladík zalapal po dechu a srdce jemně zakřičelo. Hunter ho chytl a opřel o zeď za sebou. Jedním rychlým pohybem. Přidržel ho a přirazil. Oba zasténali. On se opřel čelem a zhluboka oddechoval. Brouček držející se ho kolem krku také.
„Proboha. Hlavně teď nepřestávej.“ Poručil suše. Hunter se odtáhl. Zadíval se do ohněm sálajících očí. Sklonil se ke rtům a políbil. Jax vydechl v odpovědi. Zasténal, když muž znovu pohl boky. Přesně tak. Držel se ho a přivíral oči s každým rychlým, tvrdým pohybem. Srdce bilo ve stejném rytmu. Jeho i pavoukovo.
Přesně tak. Zaklonil hlavu a jemně se kousl do rtu. Přesně tak. Zaryl prsty do ramen, lýtka zakleslá na pevných pažích. Přesně tak. Protekla horká vlna tělem a vystříkla ven. Přesně tak. Zašeptalo srdce a mladík cítil, jak se sesouvá k zemi. Svezl by se, kdyby ho muž nedržel.
Pomalu otevřel oči a zamrkal. Sklonil hlavu. Hunter ho držel a snažil se zklidnit dech. Mladík vztáhl ruku a odhrnul vlasy z obličeje. Pavouk zvedl hlavu.
„Dnes si byl úžasnej.“ Měl jsi slyšet Gillse. Pohladil Jax jemně tepající spánek.
„Ani jsem netušil, že takový nadávky existujou.“ Dodal a pobaveně vydechl. Sklonil se ke rtům. Překvapeně zamrkal a zadíval se na krev, která na nich zůstala. Dotkl se svých. Co se mu... kousl se? Nebo to byl on? Kdy? Ne, on ne, nebo ano? Zadíval se do tmavých očí. Jemně v nich vyhasínala touha.
„Uzdrav mi to. Slyšel jsem, že to umíte.“ Nebo aspoň urychlit, nebo ne? Naklonil hlavu na stranu.
„Tak to udělej.“ Poručil. Pavouk sledoval krvavý ret. Sklonil se k němu a jemně olízl. Jax přivřel oči. Věděl, že je to riskantní a nebezpečné. Dovolit mu ochutnat svou krev, ale. Vážně. Co to s ním proved?
Carmine obklopený dívkami a několika mladíky zvedl oči. Jediný pohled stačil, aby si všiml Hunterovo lehce rozdrbaných vlasů, Jaxovo neupravené košile a rtu. Ne. Nebo ano? Přemýšlel.
Jax si všiml pohledu. Jemně zrůžověl a ucukl očima.
„My... já už to dneska balim. Jsem unavenej.“ Přátelé začali reptat, že poslední dobou odchází zbytečně brzo a nechce s nimi slavit a pít. Carmine vstal.
„Půjdu taky.“ Broučci začali reptat ještě hlasitěji. Nevšímal si jich a podíval se na berušku. Přikývla a šla pryč. Pavouk za ní. Mravenec za nimi.
Mlčky kráčeli nočním městem a Jax přemýšlel, zda muž opravdu něco poznal. Poznal, pomyslel si, když se loučili.
„Vážně tě poslouchá, hm?“ Zašeptal mu, když si ho přitáhl do náruče a objal. Brouček zrudl a sklonil hlavu. Přikývl.
„Nebudu ti to rozmlouvat, ale buď opatrnej, dobře?“ Pohladil ho mravenec po tváři. On zvedl oči. Povzdechl si.
„To nějak poslední dobou nezvládám.“ Ne vedle něj. Řekl zničeně a nesouhlasně. Muž se pobaveně usmál a prohlížel si ho.
„Hm. Možná proto tě poslouchá.“ Zašeptal. Jax nechápavě přizvedl obočí. Cože? Pomyslel si. Carmine se znovu usmál.
„To nic. Musim jít. Zítra ráno vyrážim.“ Mladík se zamračil. Už? Zeptal se.
„Zas se brzo ukážu.“ Brzo pro tebe očividně znamená úplně něco jinýho než pro mě. Zabručel Jax a pobavil ho. Mravenec ho zlehka políbil a pustil.
„Měj se, Jaxi.“ Šel pryč. Jsem rád, že jsem ho tehdy prodal tobě. Řekl spíš pro sebe a překvapil berušku. Byla to pravda. Ať byl Jax jakkoli povýšený, rozmazlený spratek. Ať bral Huntera jen jako věc, hračku. Věděl, že se k němu nebude chovat tak, jako se chovají ostatní. Ke svým nebezpečným mazlíčkům.
Služka jako vždy odložila tác na stolek a přešla k závěsům. Roztáhla a otočila se. Srdce se zastavilo a oči šokem rozšířily. Tupě sledovaly mladého pána spokojeně schouleného v pevné náruči. Pavoukovo náruči. Jemně se zamračil a otevřel oči. Všiml si dívky.
„Dík, můžeš jít.“ Snažil se probrat. Zaváhala.
„Dnes je... nechcete, abych ho nakrmila?“ Zeptala se. Nechápavě k ní otočil hlavu. Lehce sebou cukl a sklonil ji. Pavouk se pomalu protahoval.
„Ne. Běž.“ Překvapily broučka vlastní myšlenky. Ne. Nechce aby ho nakrmila. Sledoval pavouka. Ona ne. Nadechl se.
„Dnes se nakrmíš na mně.“ Muž se zastavil v pohybu. Otočil k němu hlavu. Rozuměl mu. Byl si jistý. Rozumí každému slovu. Ne jako zbylí soubojoví dravci, co maj v hlavě jen pár povelů.
„No tak. Na co čekáš?!“ Zamračil se a uvnitř byl rozechvělý. Hunter se klidným pohybem posadil. Lovec. Rozechvěla myšlenka broučkovo srdce. Sklonil hlavu. Možná to nebyl dobrý... trhl sebou a rychle zvedl oči.
Pavouk se prsty dotkl jeho krku. Pohladil a pak mladíka objal pouty. Přitáhl k sobě. On se mu opřel o hrudník. Bože. Vážně to nebyl dobrej nápad. Přivřel oči. Horké rty a pak... zasténal a jemně se zamračil. Je to. Naklonil hlavu na stranu a usnadnil Hunterovi přístup. On ho sevřel v pažích, zakouslý v hebké kůži. Sladké a voňavé.
Odtrhl rty a prsty z nich otřel zbytky krve. Jax mu pomohl. Zadíval se na něj. Nic neřekl a svezl se mu do náruče. Bylo to. Nebyl si jistý. Nikdy nic podobného nezažil. Necítil. Byl zmatený. Neskutečně zmatený a zranitelný. Vytryskly mu slzy. Nadechl se a zakryl si pusu.
„Bože, cos to se mnou. Vůbec nevím, proč teď. Já jsem. Nejsem. Ty jsi. Bože.“ Nedokázal si srovnat pocity ani myšlenky. Utíral si slzy, ale potoky dalších a dalších mu pokrývaly tváře a pavouk ho mlčky držel. Až mu mladík unaven pláčem usnul v náruči.
Jax seděl a sledoval bojující pavouky. Ruce opřené o nohy, prsty pod bradou. Za ním se tyčil Hunter. Mladík nevnímal šum kolem a přemýšlel. Nad ním. Nad sebou. Vážně se zase předved. Jakoby nestačilo, že mu dovolí... pak ho nechá.... a k tomu. Se mu rozbrečí v náruči. Zavrčel v myšlenkách. Ještě k tomu aniž by tušil proč. Proč probůh brečel? Ani jako dítě nebrečel. Proč taky? Jeho pláč stejně nikdo neslyšel. Snad jen sloužící a ty nezajímal.
Na řadu přišli další dva dravci. Mladík sledoval souboj, aniž by mu věnoval pozornost. Možná protože mu jeho náruč připadá tak skutečná. Tak jako bolest, kterou mu způsobil. Skutečnější než cokoliv kdy cítil. Jakoby jeho mysl pokrývalo průsvitné ale neprodyšné hedvábí. Jemně omotávalo až k srdci. Ale teď. Se místy začalo párat a protrhávat. A on viděl věci... Sklonil hlavu a nadechl se. Už dost! Poručil si. Už dost.
Zvedl oči ke kleci, když se ozvaly tribuny. Povzdechl si. Teď jsou na řadě oni, nebo ne? Otočil hlavu k pořadateli. Přikývl. U něj stál hnědovlasý mladík. Jax se zamyslel. Zná ho nebo ne? Napadlo ho, ale víc se nad tím nezamyslel.
Vstal a vydal se k nim. Hunter s ním. Brouček sledoval, jak mu dva mohutní mravenci sundavají pouta. Jak se svléká. Protahuje. Otočil hlavu a přizvedl obočí. To má být jeho soupeř? Prohlížel si štíhlého, nijak velkého, nenápadného pavouka. Možná skokan. Pomyslel si.
Tak skokan ne. Sledoval ne zrovna vyrovnaný boj. Diváci zklamaně s ním. Pavouk neměl proti Hunterovi šanci. Byl pomalejší, slabší, v boji horší. Jax otočil hlavu k majiteli. Zamrazilo ho. Mladík se spokojeně a klidně usmíval.
Otočil hlavu zpět k bojujícím. Něco bylo špatně. I on jako pouhá beruška to cítil. Sledoval Huntera. Přestože měl očividně navrh, držel se zpátky. Jax se zamračil.
„Co je to za druh?“ Mladík i pořadatel k němu otočili hlavu.
„Je skokan.“ Usmál se muž. Nedrží se na skokana zbytečně moc na zemi? Zavrčel mladík. On se zarazil a podíval se k bojujícím. Sklonil hlavu k majiteli. Ten se pousmál.
„Říkám mu Loxo. Zkráceně.“ Sledoval svého dravce. Oba se zamysleli. Pořadatel vyttřeštil oči.
„Koutník!?“ Vyštěkl. Mladík se usmál. Přesně tak. Jaxovo srdce se zastavilo.
„Co to ksakru... to je proti pravidlům. Jedovatý pavouci nesmí zápasit!“ Rozčiloval se.
„Ten souboj bude neplatnej. I kdyby vyhrál.“ Mračil se pořadatel. Kdes ho vůbec. Nikdo je necvičí. Mávl na své poskoky.
„Ne, to necvičí. Zaplatil jsem hotový mění, aby mi ho chytili.“ Jen kvůli týhle zvláštní příležitosti. Cože? Nechápali oba.
„Takže ani neni vycvičenej?!“ Zešílel jsi? Zapomeň, že tě ještě někdy nechám...
„To ani nemám v plánu. Prostě chci, aby chcípnul. Pokud možno v bolestech.“ Přerušil ho mladík. Jax zalapal po dechu. Cože?
„Má to být pomsta? Proto si trval na Jaxovi jako soupeři?“ Překvapil ho muž. Pomsta? Za co? Nechápal on. Když mladík přikývl, zeptal se.
„Porazil jsem tě?“ On se vztekle zamračil.
„Ty malej bastarde! Ty si to ani nepamatuješ?!“ Skočil po něm. Jeden z mohutných mravenců ho chytl. Jax zamrkal.
„Nephila.“ Zašeptal a otočil hlavu ke kleci. Mravenčí poskoci stáli kolem a sledovali dva dravce. Proč, proč nic nedělají? Nechápal.
„Nemůžou vlízt do klece s jedovatym nevycvičenym pavoukem.“ Zakroutil muž hlavou. Ještě k tomu, když je tam ten tvůj.
„Ale... musíš. Musíte něco udělat!“ Vyštěkl mladík. Otočil hlavu k Hunterovi. Pavouk opatrně odrážel útoky druhého a snažil se ho uzemnit.
„Hm. Věděl jsi, že čím ohroženější se cítí, tím víc jedu použije?“ A ten tvůj pavouk. Zakroutil mladík s úsměvem hlavou.
„Kdo by se s nim necítil ohroženě? Zavřenej v kleci?“ Jax se zamračil. Tentokrát mravenci chytli jeho, to když proti druhému broučkovi vystartoval. Chvíli se s nimi snažil prát, pak se vzdal. Nešťastně otočil hlavu ke kleci.
„Je to přece šampión. Poradí si s nim.“ Ozval se jeden z mravenců. On se zachvěl. Co když ne? Zašeptalo srdce. Pak znovu, když Loxo zahnal Huntera do kouta. Přecházel kolem a syčel. Muž sledoval ostré dlouhé špičáky.
Pavouk se pohl. Jax zadržel dech a zavřel oči. Diváci s ním. Uslyšeli bolestivý jekot. Pak tupý náraz. Mladík se přiměl podívat. Přizvedl obočí.
Hunter držel Loxovo zápěstí a hlavu. Tlačil ho proti kleci. Mnohem víc. Přinutil ho, aby se zakousl do pevné konstrukce. Muž se snažil vysmeknout, ale byl moc slabý. Od huby plné dřeva mu stékaly průsvitné čůrky. Pavouk zkroutil jeho ruku o něco dál. Loxo zasténal a jedu přibylo.
Muž ho konečně propustil. On se vysíleně svezl k zemi. Jax se uvolněně usmál a netrpělivě zamířil ke vchodu do arény. Mravenci s ním. Odchytli malého pavouka a velkého spoutali.
„Je... je.“ Vyhrnul Jax jeho rukávy, když mu ho přivedli. Ruce se mu třásly a s nimi hlas. Zkontroloval hrudník, krk, ramena. Vše na co si vzpomněl. Sklonil hlavu. Nekousl ho.
„Půjdeme.“ Poručil tiše. Pavouk ho následoval.
„Jaxi, tvoje výhra.“ Zastavil ho pořadatel.
„Nech si ji. Nechci ji.“ Překvapil ho mladík. Pak mnohem víc. Končim. Muž za ním strnule hleděl, tak jako přihlížející.
Mladík se posadil na postel a schoval obličej v dlaních. Prsty se stále chvěly. Stále byl rozčílený, mnohem víc rozrušený. Tak hrozně se bál. Tak hrozně se o něj bál. Zvedl oči. Pavouk stál proti němu. Jako vždy. Klidně, možná spíš bez známky pocitů ho sledoval.
„Zatraceně. Dochází ti vůbec, jak blízko smrti jsi byl?!“ Vstal a postavil se k němu.
„Tak se rozčil! Vztekej! Cokoliv!“ Vlepil mu facku. Sledoval, jak tvář rychle rudne.
„Nejsi jako ostatní, musíš něco cítit.“ Se mnou přece cítíš. Řekl nešťastně.
„A přinutils mě. Abych cítil.“ Vytryskly mu slzy. Zakroutil hlavou.
„Tak hrozně jsem se bál.“ Opřel se čelem o pevný hrudník. Prsty sevřel látku košile. Tak hrozně moc. Zašeptal.
„Ksakru. Tak mě aspoň obejmi!“ Vyštěkl. Pavouk ho jemně odtáhl. Co? Nechápal mladík. Pak zadržel dech. On mu přehodil provaz pout přes hlavu a přitáhl si ho zpět.
Mladíka ráno probrala služka s oznámením, že mladý pan Gills přišel na návštěvu. Přikývl a protáhl se. Na sobě měl oblečení z večera. Ležel na posteli. Jak se..? Promnul si oči. A Hunter? Zvedl oči k příchozímu.
„Dobré ráno.“ Usmál se. Hostitel pozdravil a vyhrabal se z postele.
„Kvůli mně vstávat nemusíš.“ Usmíval se přítel pobaveně a nalil si květinový likér. Jax si prohrábl vlasy a prohlížel si pomuchlanou košili.
„Hm. Slyšel jsem, co se včera stalo. Drsný. Je v pořádku?“ Beruška přikývla a ještě stále se snažila probrat.
„Taky mi Greico říkal, že končíš?“ Je to tak. Gills si povzdechl.
„Kvůli jedný chybě? Víš, že jsou ty souboje poslední dobou postavený na Hunterovi.“ Zakroutil hlavou. Jax pokrčil rameny a zouval si boty. Potřebuje koupel, snad brzo vypadne. Přemýšlel.
„Co já s tim? Končim. Už mě to nebaví.“ Zalhal. Brouček se na něj zadíval.
„Tak mi ho prodej.“ Překvapil ho. Mladík zvedl oči. Huntera. Vysvětlil druhý. Jo. To pochopil, proč si ale myslí, že by ho chtěl prodat?
„Nechceš už se účastnit, tak k čemu ti je?“ Pokrčil Gills rameny.
„Na tom nesejde. Nechci ho prodat.“ Vstal Jax. Jestli je to všechno, měj se. Rozepl si košili a vydal se pryč.
„Počkej!“ Chytl ho Gills za rameno. Vlastně jen košili. Přizvedl obočí. Brouček se otočil.
„Řek jsem, že ho nepro...“ Zmlkl, když si všiml výrazu. Co?
„Co to ksakru je!?“ Dotkl se Gills jizev na rameni. Jax sebou cukl a zakryl se. Nic. Zamračil se. On s ním.
„Hm. To je nechutný. Neřikej mi, že se na tobě krmí.“ Řekl s odporem. Hostitel se zamračil.
„Nemusim ti nic vysvětlovat.“ Rozčílil přítele.
„To snad... co všechno mu ještě dovolíš?“ Chytl ho. Mladík vytřeštil oči. Druhý mu rukou zakryl pusu a skroutil paži za záda. Přitiskl ho ke zdi.
„Proto tě tak poslouchá? Musíš bejt fakt dobrej.“ Rozepl mu kalhoty. Jax něco zamumlal a zapřel se mu v náruči.
„Smůla, hm? Ten tvůj opěvovanej, nebezpečnej dravec je hned vedle a tobě je to k ničemu.“ Sáhl Gills ke svému pásku.
„Taky tě teď napadlo to co mě? Kdyby byl s námi tady a viděl to. Udělal by něco?“ Bez tvýho příkazu? Usmál se mladík a vyhrnul mu košili. Oči se rozšířily a hlas zaskřípal bolestí. Tvrdý náraz do zdi mu zlomil paži. Než se stačil vzpamatovat, kolem krku se mu sevřely prsty. Vyděšeně hleděl do tmavých očí a snažil se od nich utéct.
Jax si promnul zápěstí a otočil se. Zalapal po dechu. Hunter držel Gillse pod krkem a chladnokrevně. Pomalu ho připravoval o život. Nikdy neviděl v něčím obličeji podobný děs jako v přítelovo. Zachvěl se a pohl.
„Prosím. Nech ho.“ Nech ho být. Vklouzl mezi ně a objal muže kolem pasu. Přitulil se. Prosím. Zašeptal.
„Jsem v pořádku. Neublížil mi. Tak ho nech být.“ Slyšel, jak se Gills sesunul k zemi. Pak ho objaly pevné paže a stiskly. Udělal by něco? Zaznělo mu v uších. Zavřel oči.
„Vypadni.“ Řekl chladně. Gills se sípaje postavil
„T-toho budeš litovat. Ty i... i ta tvoje bestie!“ Byl pryč. Jax se pousmál. V tu chvíli na tom nezáleželo. Udělal.
Čistě umytý, oblečený a odhodlaný vešel do pokoje. Zadíval se na pavouka. Seděl na posteli a čekal na něj. Zvedl oči. Mladík se zachvěl. Ještě stále o tom nebyl úplně přesvědčený. Ale. Nadechl se a pomalu k němu přešel.
Vztáhl ruku a prsty se dotkl tváře. Chvěly se. Zadíval se do temných očí.
„Zachránil jsi mě, i když jsem ti to nepřikázal.“ Sám od sebe. I přes tohle. Dotkl se kožených náramků.
„To znamená. Nebo ne?“ Pohladil dlouhé prsty a pak chytl. Povzdechl si.
„Jestli... jestli se pletu, udělej to rychle. Dobře?“ Sklonil se k němu a políbil. Znovu se nadechl a sáhl k provazu pout. Pomalu uvolnil. Zadíval se na pouta. Sáhl k přezkám. Jednu po druhé rozepl. Nejprve levou ruku, pak pravou. Polkl a zvedl oči k tmavým. Pak pohledem sklouzl ke krku. Poslední z pojistek. Obojek.
Prsty se mu třásly takovým způsobem, že měl problémy ho rozepnout. Nakonec se ale povedlo. Pomalu ho stáhl z pavoukovo krku a stiskl v dlaních. Mlčky si ho prohlížel, jakoby ho viděl poprvé, a bál se zvednout oči.
Srdce ho prudce praštilo do prsou. Jeho prsty zakryla horká velká dlaň. Pak sklouzla k zápěstí a chytla za něj. Umře. Umře. Umře. Křičel nešťastně v duchu a nebyl schopný se pohnout.
Něco kuňkl, když si ho muž přitáhl blíž. Otevřel oči. Pavouk ho objal kolem pasu a obličej schoval v látce košile. Vdechl mladíkovo vůni. On se zachvěl. Neplete? Vztáhl ruce a objal muže kolem krku. Stiskl a schoulil se nad ním. Neplete. Vydechlo srdce a on s ním.
Po tom všem jsme odešli z Města a teď cestujem a hledáme. Mám rád společnost, takže bych nerad žil někdo daleko za jejím okrajem. Neříkám v jejím středu, ale nějaký pěkný místečko na jejím okraji. By bylo skvělý.
Bohužel jsme to místečko ještě nenašli. Párkrát už vlastně asi jo, ale místní měli jinej názor. Hm. Nová zkušenost, obvykle mě všude vítali. S otevřenou náručí. Teď naopak. Slabý slovo. Ale. Jeden se jim nemůže divit. Kdo by chtěl za souseda pavouka. Lovce. Huntera?
Mý „přátele“ by to asi šokovalo, ale zas až tolik to neřešim. Vlastně vůbec. Budu klidně hledat a cestovat do konce života. Protože domov už jsem našel. Vedle něj.
Svět za jedinej den nezměníte. Já jsem rád, že ten můj malej soukromej s tím neměl problém.
Dvě postavy procházely spícím městem. Mířily k jedinému živému domu v něm. Menší z nich otevřela dveře a rozhlédla se po nočním podniku. Byl plný hostů. Pousmála se a namířila si to k dlouhému baru.
„Dobrý večer.“ Krásný černovlasý muž zvedl oči. Usmál se.
„I tobě... vám.“ Opravil se, když se za hostem v dlouhém plášti vztyčil druhý. Co to bude? Dodal.
„Hm. Sháníme nocleh.“ Stáhl si host kapucu. Muž se zadíval do krásné tváře. Bylo v ní něco povědomého.
„Hm. Ztracený bratr?“ Ozvalo se vedle. On se zasmál a otočil hlavu. Vysoký rudovlasý muž si s úsměvem prohlížel mladíka.
„Jo. Taky mě to nachvíli napadlo.“ Vrátil se pohledem na hosta. Na jak dlouho? Mladík zaváhal.
„Nejsem si jistý. Peněz mám dost.“ Řekl rychle. Muž pokrčil rameny.
„Jeden přítel nedavno odešel z města a nechal tu po sobě dům. Že si s nim máme dělat, co chcem.“ Jestli se chcete zdržet, budu rád, když se o něj někdo postará. Překvapil mladíka. Neskutečný štěstí. Pomyslel si a přikývl.
Jax seděl na baru a popíjel květinový likér. Pochyboval, že někdy pil tak dobrý.
„Hm. Kde máš toho svýho...“ Hledal muž správné slovo. Mladík zvedl oči.
„Spí.“ Pokrčil rameny. Co že ty ne? On zopakoval gesto.
„Jsem zvyklej ponocovat.“ Dřív jsem... Zmlkl a raději se napil. Muž se na něj tázavě podíval. On si povzdechl.
„Byl zvyklej každou noc bejt venku.“ Jsi z Města Růží. Překvapil ho.
„Jak to...“ Taky jsem tam žil. Kdysi. Dodal muž s úsměvem. Vypadáš jako někdo z města. Pokračoval a zvedl oči ke svému divokému rudovlasému mravenci. Usmál se a nechal se políbit. Dobrou. Zašeptal. On odpověděl a ospale se protáhl. Šel pryč.
„To asi jo.“ Povzdechl si mladík. Myslel jsem, že mi bude chybět víc a nejen město. Dodal. Muž se pousmál. Jo, to on taky.
Hosté pomalu odcházeli a oni dva seděli a vyprávěli si o zářivém Městě Růží a životě v něm. Následujících pár dní vypadaly jejich večery dost podobně. Mluvili dlouho. O různých věcech, jen ne Jaxovo minulosti a společníkovi. Dion – majitel podniku – si všiml, že to je horké téma a nechtěl nevhodně vyzvídat. Pokud o ni bude chtít mluvit, bude. Pokud nebude, nebude.
Jax si Diona i jeho krásného mravence Shaudoka velice oblíbil. Připadal si s nimi jako s dlouholetými přáteli. Skutečnými přáteli. Ne následovníky. Obdivovateli. Příživníky.
„Ne, že budete zase vzhůru až do rána.“ Napomenul je mravenec a políbil svého milence. On se usmál a naklonil se k němu.
„Dneska určitě ne.“ Zašeptal mu. Muž se spokojeně usmál a šel pryč. Jax jim doléval pití. Seděli a povídali si. Oba otočili hlavu ke dveřím. Jax rychle vstal.
„Gillsi.“ Zamračil se. Mladík se chladně usmál.
„Nečekal jsi, že to jen tak nechám. Nebo ano?“ Vešel a za ním dva muži. Oba měli pouta a obojky. Beruška se zamračila.
„Nechápu. Pokud si dobře vzpomínám, zachránil jsem ti život.“ Gills se vztekle zamračil.
„Jenom protože mě ta tvoje bestie skoro zabila.“ Jenom mě bránil. Před tebou. On něco zavrčel.
„Kde je?“ Těžko říct.
„Přivěď ho! Hned!“ Jax se zamračil. Ne. Řekl tiše ale jistě. Přitom sledoval dva lovce za mladíkovo zády.
„Fajn. Jsem si jistej, že přiběhne až tě uslyší křičet. Zlom mu ruce. Toho druhýho zabte. Nechci svědky.“ Jax s Dionem vytřeštili oči. Dva pavouci se pohli. Zarazili se.
Shaudok stojící před broučky se zamračil.
„Na to zapomeňte.“ Zahořely jeho oči. Gills se pousmál.
„Malej hrdina. Netuší, s kym má tu čest. Pletu se?“ Podíval se na Jaxe. On se zamračil.
„Jsou to vycvičený zápasníci. Jakou máš asi šanci?“ Vysmíval se Gills Shaudokovi.
Jeden z pavouku zaútočil. Mravenec odrazil úder a tvrdě zasáhl svým. Pavouk zlehka zavrávoral a stáhl se.
„Já vycvičenej strážce. K tomu mravenec. Řek bych, že velkou.“ Usmál se muž. Mladík se vztekle zavrčel a Jax se trochu uvolnil.
„Na tom nesejde. Jsou dva ty sám a kterej z nich je asi ten jedovatej?“ Zahrál Gills zamyšlený výraz. Trojice se zamračila.
„Lžeš. Nikdo necvičí jedovatý.“ Oponoval Jax. Jeho starý přítel se pousmál.
„Na zápasy ne. To máš pravdu.“ Zápasy? Ozval se Dion. Dravců? Otočil hlavu k mladíkovi. Přikývl.
„A Hunter...“ Jax se zamračil a znovu přikývl. Byl místní šampión. Nikdo ho nikdy neporazil. Řekl hrdě.
„To se dnes změní!“ Vyštěkl Gills. Oba k němu otočili hlavu.
„I kdyby ano. Co z toho budeš mít? Nikdo to nezjistí.“ Nechápal Dion.
„Ne, pokud jim nepřinesu jeho hlavu.“ Usmál se mladík. Vytřeštili oči.
„Zešílel jsi?!“ Gills se jemně zachvěl.
„Možná. Kdo by nezešílel? Při pohledu do jeho očí.“ Štěkal. Kde ksakru je?! Otočil se. Do očí se mu nahrnuly slzy. Ne. Stačil jen v duchu zašeptat. Tmavé divoké oči, které ho strašily ve snech. Hunter ho chytl a bez zájmu odstrčil z cesty.
„Zabte, zabte ho!“ Dva pavouci se otočili. Oba zavrčeli a skočili. Gills zalapal po dechu.
Muž zlehka ustoupil na stranu a jednoho z nich chytl. Otočil proti druhému. Ten se mu zakousl do ramene. Vlastně nikdo s přihlížejících nic z toho nestačil zachytit ani samotní pavouci. Jen hádali, že se to tak stalo. Sledovali útočníka svíjejícího se v bolestech. Zvedli oči k druhému. Se zlomeným vazem se sesunul k zemi.
Hunter otočil hlavu ke Gillsovi. Jax vytřeštil oči a rychle vykročil za ním.
„Počkej! Dost!“ Pavouk nereagoval a zvedl broučka ze země. On se nezmohl na odpor. Zadíval se do temných očí.
Jax chytl pevnou paži.
„Prosím. To stačí.“ Snažil se. Shaudok s Dionem nejistě přihlíželi. Přizvedli obočí. Hunter Gillse otočil a zkroutil mu paži za záda. Mladík zasténal. Jax se uvolněně pousmál.
„Zrovna jsem ti podruhý zachránil život. Jestli se tu znovu ukážeš, už to neudělám.“ Mladík vyprskl smíchy, pak se rozbrečel.
„Stejně... stejně se vrátím a všichni budete litovat, že jste mě tak ponížili!“ On bude! Vrčel. Jax si povzdechl.
„Jasně, vrať se. Stojí za námi pár přátel, který stojí zato si znepřátelit.“ Ozval se Dion. Rád tě s nimi seznámím. Dodal. Gills něco vztekle zaprskal. Hunter ho dotáhl ke dveřím a vyhodil ven. Bez dalšího zájmu o něj zabouchl dveře. Sklonil hlavu k Jaxovi. On se usmál.
„Nezranili tě?“ Vztáhl ruku a pohladil milovanou tvář. Pavouk sklonil hlavu. Zakroutil s ní. Brouček se znovu usmál a něžně se přitulil.
„Dobře.“ Zavřel oči. Shaudok otočil hlavu k Dionovi. Ten si povzdechl. Věděl, že bude chtít slyšet vysvětlení, proč přesně se mu v domě válí dva mrtví pavouci. Hůř. Chtěli ho zabít.
„Jaxi?“ Beruška sebou cukla a podívala se jejich směrem. Sklonila hlavu a povzdechla si. Vedla pavouka k baru.
„Povím vám pravdu.“ Posadil se mladík a vyprávěl o svém životě. O zápasech. O Carminovi. O Hunterovi. O tom, proč odešel z města a opustil svůj život. Chtěl začít znovu. Někde, kde nebudou znát jeho minulost. Hunterovu minulost.
„Hm. Nenapadlo mě, že nás bude hledat. Omlouvám se.“ Jo. Jak kdyby omluva mohla něco takového spravit. Pomyslel si.
„Nemůžeš za to. Nemáš se proč omlouvat.“ Překvapil ho Shaudok.
„Takže... nechcete, abychom odešli?“ Zeptal se nejistě.
„Proč bychom měli něco takovýho chtít?“ Nechápal Dion. Je to nebezpečný pavouk. Lovec. Vysvětloval mladík. Pár se pobaveně pousmál.
„Jo. My víme, ale... máme pár podobných přátel.“ Usmál se Dion. Jax překvapeně zamrkal. Zopakoval poslední tři slova. Muži přikývli.
„Už jsme se párkrát přesvědčili, že je dobrý mít na svý straně zamilovanýho pavouka.“ Usmál se Shaudok. Mladík zrůžověl.
„Nejsem... nejsem si jistý, jestli je zamilovaný nebo jen... zvyklý mě poslouchat.“ Zamračil se. Pár se znovu pousmál.
„Nesmysl. To jak tě chrání není poslušnost. To je starost a láska.“ Říkal jsi přece, že všechny ostatní odmítal poslouchat. Stále zrůžovělá beruška přikývla. Dion také.
„Proč myslíš, že tebe ne?“ Možná proto tě poslouchá. Zaznělo mladíkovi v uších. Otočil hlavu k pavoukovi. Zachvěl se. Celou tu dobu? Pomyslel si. Nic neřekl, jen se mu svezl k hrudníku. Muž ho vzal kolem ramen a políbil do vlasů.
Carmine provázel Jaxe přístavem Města Růží. Zastavil před velkou lodí a vedl ho na palubu.
„Proč jsi mi ho nepřived domu?“ Protože nechtěl vylízt z tý klece. Pomyslel si.
„Nebyl jsem si jistej, jestli ho budeš chtít.“ Zalhal. Bože, je to jeho přítel, jak může... no co, když ho nebude poslouhat. Neprodá mu ho. Jax se usmál.
„Je dobrej?“ Nejlepší. Tentokrát zas až tak moc nelhal. Dovedl ho do podpalubí. Mladík se zadíval na zadržovací klec. Přešel blíž a prohlížel si sedícího muže. Byl spoutaný a zdálo se, že spí.
„Je... Jak se jmenuje?“ Hunter. Usmál se Carmine.
„Huntere?“ Nic. Hej! Poklepal Jax botou do klece. Lehce ustoupil, když muž otevřel oči. Zvedl k nim. Pohled v nich se zachvěl, ale oni si přes šero nevšimli.
