kapitola I.

 

V elegantní denním světlem prosvětlené kanceláři diskutovali dva muži. Starší z nich seděl v pohodlném křesle za velkým stolem. Proti němu pokuřoval vysoký úrostlý muž černých vlasů elegantně sčesaných dozadu. Některé z pramenů mu neposlušně padaly do obličeje. Měl tvrdší krásný obličej s lehce arogantním výrazem. Dominantou byly temně modré oči – s pronikavým pohledem. Už od pohledu byl výraznou osobností – někdo, kdo vystupuje z davu. A už od pohledu si byl moc dobře vědom svých kvalit.

Ve firmě, ve které se oba zrovna nacházeli, mu patřilo nejedno srdce. Ať ženské či mužské. Tak jako nejedno tělo. Opravdu nebylo divu. Muž svou přítomností naplňoval své okolí podmanivým kouzlem. Když vstoupil do místnosti, většina očí v ní se obrátila k němu. A pak se většina kolen podlomila. Pokud si někoho vyhlédl a rozhodl se, že se stane jeho partnerem pro dnešní noc – stal se. Stačilo pár pohledů, slov, doteků.

Oba muži otočili hlavu k intercomu, který zapípal. Starší z nich se dotkl jednoho z tlačítek.

“Ano, Kimberly?”

“P-pane, nerada ruším ale, je tu váš syn.” Ozval se nejistě mladý ženský hlas. Muž trochu nechápavě zvedl oči ke svému společníkovi. Pokrčil rameny a pohodlně se opřel do křesla.

“V pořádku, pusť ho dál.” Složil muž dokumenty na svém stole.

“Omlouvám se, jestli ruším.” Překvapil černovlasého příjemný hlas. Otočil své křeslo ke dveřím. Jeho srdce poskočilo a dech se zachvěl. Ve dveřích stál nádherný kouzelný přízrak... ve školní uniformě? Uvědomil si muž a prohlížel si příchozího mladíka. Měl jemný půvabný obličej s velkýma šedivýma očima. Lemovaly ho delší krvavě rudé vlasy.

“Arte. Čekal jsem jednoho z tvých bratrů.” Vstal muž za stolem. Druhý zachytil jeho slova. Byl ale moc okouzlený mladíkem, aby dokázal vnímat význam. Vážně působil jen jako křehký výplod fantazie – něžný, éterický a ladný výplod fantazie. Sledoval sedící jeho pohyby, když se vydal k muži. ´Jednoho z tvých bratrů.´ Zakřičel mozek tak hlasitě jak dokázal. ´Bratrů.´ Vzpamatoval se muž. Chtěl vstát, ale cítil se zvláštně slabý, přesto jeho nitro zaplňovala nová stále rostoucí síla. Nikdy by nevěřil, že se něco takového může stát zrovna jemu. Ne, v žádném případě. Jemu ne. Přinutil se vstát a promluvit.

“Říkal jsi... jednoho z tvých bratrů?” Dvojice k němu otočila hlavu. Mladík se zachvěl. Slyšel o něm – otcův asistent. Velice krásný, velice charismatický, velice chytrý, velice schopný... vše, co slyšel, bylo spojené se slůvkem velice. Vše, co slyšel, nelhalo. Prohlížel si muže. Cítil, horkost ve tvářích a jemnou slabost v kolenou. Pokud se hodně rychle něco nestane, pravděpodobně se sesune k zemi. Rychle se otočil, když se za ním prudce otevřely dveře. Praštily by ho, ale někdo je zastavil v půli cesty. Ucítil paži kolem svého pasu, jemně ho stáhla dozadu. Zpoza křídla dveří vykoukla trochu šokovaná mužská hlava.

“Proboha, kdy se konečně naučíš klepat?” Zamračil se nejstarší z mužů. Příchozí sklonil hlavu k mladíkovi.

“Očividně je v pohodě.” Pokrčil rameny a bez dalšího zájmu vešel. Černovlasý se zamračil. Pustil dveře a prohlédl si svou zarudlou dlaň. Kdyby je nechytl, nehezky by mladíkovi ublížily. Sklonil hlavu k němu. ´Má to i svý výhody.´ Držel ho spokojeně v náruči a neměl nejmenší chuť pustit. Art k němu zvedl oči. Zrůžovělý rozpaky se pousmál.

“Děkuju.” Otočil hlavu ke svému otci.

“Nebudu vás rušit, jen jsem ti něco přinesl.” Vyndal ze své tašky desky a podal je otci. Opět zvedl oči k černovlasému muži.

“Nashle.” Byl pryč.

 

Muž spokojeně pokuřoval opřený o své auto. Sledoval velký vchod a nevnímal šum kolem sebe. Přestože byl jeho původcem. Obklopovaly ho skupinky studentek a studentů a debatovaly proč a na koho čeká. Čekal na Arta. Samozřejmě.

Ve skutečnosti si myslel, že to bude obtížnější. Ale šíp, který zasáhl jeho, zasáhl i Arta. Stejně silně, stejně rychle a stejně hluboce. Rozkošně zrůžovělý, tak jak to umí jen on, přijal první pozvání na večeři. Pak na další, pak skleničku, další a další. Rozkošně zrůžovělý přijal jeho rty při prvním polibku, při druhém pak dalším a dalším. Jeho sladké růžové rty. Tak měkké a chvějící se při doteku.

Hloučky kolem muže zachytily zamyšlený úsměv. Jejich srdce jako jedno poskočila, tváře zrůžověly. Dokonale zrudly, když se mužův úsměv změnil v něžný. Sledoval mladíka vycházejícího z budovy. Jeho krásný rozkošný Art. Dnes konečně přijal pozvaní k němu domů.

Mladík si ho všiml. Jemně zrůžověl a zachvěl se. Stále si ještě nezvykl. Ne, na jeho charisma, jeho pronikavý pohled – jeho.

 

Art trochu nervózně držel mužovu ruku a rozhlédl se po střešním prostorném apartmá. Všechny boční stěny byly prosklené s terasou za. Díky tomu byl byt dokonale prosvětlený. Po pravé straně kuchyň a malý bar, po levé obývací pokoj – mezi nimi ložnice. Pravděpodobně ložnice. Uprostřed prostě stála velká několika-lůžková postel. Muž žil svou prací. Obvykle se chodil domů jen vyspat a dost často v něčí společnosti. Byt skutečně nezapřel mužovy priority ale zároveň jeho eleganci a dobrý vkus.

Mladík se snažil pohledem vyhýbat posteli – neúspěšně. Jak by taky mohl? Byla jednou z dominant pokoje. Povzdechl si a zadíval se na ni. Moc dobře znal jeho pověst, ale vlastně se nezaobíral mužovou minulostí. Teď když viděl tu velkou postel, mozek napadaly nepříjemné myšlenky. Kolik asi žen v ní šeptalo jeho jméno? Kolik mužů? Dnes ho bude šeptat on. Byl si jistý, když přijal pozvání, přijal i noc strávenou zde. Strávenou s ním.

Muž si všiml znepokojeného výrazu. Povzdechl si a položil mu ruku na rameno. Art k němu trochu polekaně otočil hlavu. On ho něžně políbil a usmál se.

“Hladový?” Uklidnil mladíka. Přikývl a nechal se posadit ke kuchyňskému pultu dělícímu pokoje. Fungoval i jako jídelní stůl. Muž si svlékl sako i vestičku a stáhl šátek z krku. Oblékl si zástěru a ohrnul rukávy košile. Pustil se do přípravy večeře. Art usrkával víno, ujídal drobné opečené pečivo a sledoval ho.

“Pomůžu ti.” Natáhl ruce, když muž začal krájet zeleninu. Zvedl k němu oči.

“Neuřízneš si prsty?” Vyvolal pohoršený výraz. Pobaveně se usmál a podal mu nůž. Napil se vína a chvíli sledoval mladíkovo počínání. Společnými silami připravili večeři, pak ji společnými silami zlikvidovali. Potom dál seděli, popíjeli víno a povídali si.

“Smím?” Zvedl Art svou skleničku směrem k terase, když se začalo ztmívat.

“Samozřejmě.” Vstal muž a vedl ho ven. Postavili se k okraji a mladík se zadíval na město kolem. Zachvěl se. Muž si všiml.

“Přinesu ti něco na sebe. Fouká tu, musí ti být zima.” Chtěl odejít. Art ho chytl a přitáhl za sebe.

“Takhle není.” Zachumlal se do mohutné náruče.

“Určitě?”

“Určitě.” Užíval si mladík pevné objetí a sledoval město kolem. Noc pomalu ale jistě pohltila den. Muž sklonil hlavu k mladíkovi. Dotkl se ho pod bradou a jemně přizvedl obličej. Zadívali se do očí.

“Půjdeme dovnitř?” Zašeptal mladík. On přikývl a sklonil se k němu.

 

Art seděl na okraji postele a rozechvěle přijímal mužovy polibky. Byly měkké, hřejivé a laskavé. Muž sáhl k jeho košili. Pomalu ji rozepínal a stále se věnoval rtům. Art chytl prsty.

“P-počkej.” Nadechl se zhluboka a odstrčil ruce.

“Já nemůžu. Myslel jsem, že to není problém ale je.” Překvapil muže. Ten skoro zapomněl dýchat.

“Nemůžeš?” Přinutil se promluvit. Mladík zakroutil hlavou.

“Ne tady... je mi to líto. Promiň.” Tvářil se nešťastně. Jeho milenec přizvedl obočí a zopakoval první dvě slova. Art sklonil hlavu a prsty poklepal na lehkou nadýchanou přikrývku. Muž spojil dlaně před obličejem a zhluboka se nadechl.

“Myslím, že tak blízko smrti jsem v životě nebyl.” Mladík vytřeštil oči a nejistě na něj hleděl. On se pousmál a otevřel oči. Vztáhl ruce a přitáhl si ho do náruče. Pevně objal.

“Přivezli ji včera.” Art se rychle odtáhl.

“Nedokážu vymazat minulost, ale rád bych šel dál. S tebou.” Pohladil ho muž po tváři.

“Ta postel byla moc velkou součástí mýho bývalýho života. A já nechci, aby tys v ní ležel. Ty ne.” Překvapil mladíka. Zaskočeně mu hleděl do očí, sladce se usmál a poposunul se na posteli. Podal mu ruku. Muž ji uvolněně přijal a naklonil se k němu. Zlehka a něžně ochutnával štíhlé tělo. Zkušeně hledal citlivá místa. Užíval si hebkou horkost pod prsty a rty. Myslel si, že v posteli ho nedokáže snad nic překvapit. Jak moc se pletl. Byl rozechvělý a napjatý jako při prvním sexu. Srdce hlasitě a tvrdě oznamovalo hrudníku svou přítomnost, ruce se jemně třásly a dech se neodokázal zklidnit.

Pomalu – trpělivě rozněcoval silnější a silnější žár v Artově těle až mladík zašeptal slova, která toužil slyšet.

“Ashley... p-prosím.” Hlas přetékal naléhavostí a touhou. Oči něhou a odevzdáním. Muž jemně přizvedl a pokrčil jeho nohy. Sklonil se ke rtům a přitom hleděl do přivřených očí. Cítil, jak sebou mladík zlehka trhl. Jeho obočí se spojilo a on zavřel oči. Ashley se zhluboka nadechl, aby sklidnil svůj dech a pokračoval hlouběji do Artova těla. Pochyboval, že někdy cítil podobnou horkost, podobnou těsnost – podobnou spokojenost. Měl pocit jakoby zrovna přišel domů.

´Neuvěřitelný.´ Pomyslel si, když si uvědomil, že ho mladík přijal celého. Chvíli klidně ležel a užíval si nově objevené pocity. Otevřel oči a zadíval se do šedivých. Srdce poskočilo. Byly plné klidu a důvěry. Art se pousmál a zvedl se k jeho rtům. Hleděli si do očí a společně prohloubili jejich milování.

Muž ležel a držel spícího mladíka. Prsty ho hladil po krku a zádech. Cítil se spokojený – úplný a nezáleželo, že ne tak úplně uspokojený. Měl své potřeby a k tomu po něm tolik toužil. Teď snad ještě víc, když ho konečně cítil kolem sebe, byl v něm. Cítil měkkost, horkost – viděl vášeň smíšenou s něhou v očích. Jak se pod ním chvěje – slyšel steny, své jméno mezi nimi. Povzdechl si a sjel rukou k linii mladíkových půlek. Jak rád by se do něj znovu zabořil, znovu a znovu. Věděl, že by se s ním dokázal milovat hodiny. Hodiny ho cítit kolem sebe. Zachvěl se při představě. Než ho potkal, nezáleželo na tom s kým. Podstatný byl akt. Většinou měl víc partnerů najednou – střídal je dle potřeb. Poprvé v životě to cítil jinak. Netoužil po samotném sexu, toužil po Artovi. Jen a jen po něm. Po jeho těle.

Znovu si povzdechl a políbil mladíka na čelo. Důkladně přikryl a prohlížel si jemnou tvář. Usmál se. Byl v ní takový klid a spokojenost. Jsou spolu poprvé – on je poprvé s jiným mužem. Dnes jsou podstatné Artovy potřeby ne jeho.

 

Světlovlasý barman nalil pití mladému páru a vrátil se k Ashleymu, sedícímu na baru.

“Hmmm... nikdy jsem nevěřil, že se to stane i tobě.” Zakroutil hlavou a sebral mu cigaretu. Párkrát z ní potáhl a pak mu ji vrátil. Muž se pobaveně pousmál a přikývl. Mladý barman se omluvil a šel obsloužit nově příchozí hosty.

Sedící se rozhlédl po zbylých návštěvnících baru. Nepatřil mezi nejluxusnější či nejoblíbenější ve městě. Vlastně spíš k zapadlejším, méně navštěvovaným. Měl své stálé zákazníky, noví se většinou podruhé už neukázali. Pokud ano, bylo to jen díky světlovlasému barmanovi. Byl typem člověka, který je snad při každé situaci sexy. Krásná lehce provokativní tvářička, pohledy i samotné pohyby působily na lidi jako silný magnet. Moc dobře si uvědomoval, že to tak je a užíval si to. Proč ne? Jim se to také libilo.

Ashley a on byli přátelé už dlouho. Jednou sem v něčím doprovodu omylem zabloudil a zareagoval na muže stejně jako ostatní. Sedl si na bar a užíval si pohled na krásné štíhlé tělo. Pak se s ním dal do řeči. I jejich rozhovor směřoval přímou čárou k tvrdému vášnivému sexu. Nikdy k němu ale nedošlo. Ve skutečnosti zůstal v baru jako poslední host – zajatý jejich povídáním. Obvykle s nikým nemluvil o svém soukromí či pocitech – s ním dokázal mluvit o čemkoliv neuvěřitelně jednoduše.

Když se zde znovu objevil, muž ho přivítal upřímným přátelským úsměvem. Jeho návštěvy se staly pravidelnými. Kolegy v práci by jistě šokovalo, že večery tráví na tom potemnělém klidném místě.

Barman se vrátil k němu a s povzdechem zjistil, že muž už dokouřil.

“Myslel jsem, že přestáváš.” Vytáhl muž novou cigaretu a jen kvůli němu si ji připálil. On se spokojeně usmál a vzal mu ji.

“To ano. Tohle se nemůže počítat jako kouření. Jen takový... ochutnávání.” Pobavil muže.

“Oh... podívej, co jsem se naučil.” Vytvořil pusou z kouře kolečko.

“Tak znovu. Myslel jsem, že přestáváš.” Podíval se na něj muž tázavě.

“Tři dny jsem tu nebyl, jak ses to moh naučit?” Barman se zatvářil zničeně, když si uvědomil, že se zrovna prozradil.

“No... nejsi jediný, kdo tu kouří.” Rozesmál muže a vrátil mu cigaretu.

“Ještě jednou?” Sáhl pro skleničku. Ashley přikývl.

“Představíš mi ho, že?” Naléval mu pití.

“Vím, že nepatřím do tvýho obvyklýho života, ale rád bych ho poznal.” Odstrčil si delší prameny ofiny z obličeje a zadíval se na muže zelenýma očima. Ten se pousmál

“Rád bych. Nejsem si ale jistej, jestli bude chtít. Je tak... nedokážu si ho představit na místě, jako je tohle.” Zakroutil hlavou.

“Mám potřebu ho schovat, chránit a starat se o něj.”

“Hmm... já myslím, že je silnější než si myslíš. Nezapomínej, čí je to syn.” Nesouhlasil muž.

“Právě proto. Musel bys vidět, jak o něm mluví – jak se na něj dívají. Už jen to, že jsem nevěděl, že existuje. Má dokonce i jiný příjmení.” Napil se.

“I jeho rodina si myslí, že je slabý a měkký. Nepodobá se ani jednomu z nich. Vůbec s ním ve firmě nepočítají.” Zamračil se.

“Počkej... chápu ty jeho bratry. Podle všeho nejsou zrovna... ale James? To, co máš v očích, když o něm mluvíš. To, co jsi o něm říkal. Nevěřím, že by ho tak zavrhl.”

“Já vím.” Přikývl muž nesouhlasně. Pak pokrčil rameny.

“Vlastně na tom nezáleží, má mě. Já se o něj postarám.” Barman se pousmál a zadíval se na něj.

“Šťastný člověk, za kterým stojíš ty.” Řekl hravě, ale s upřímností v očích. Otočil hlavu k ženě, která se posadila vedle jeho přítele. Byla to krásná mladá žena se svůdným úsměvem. V očích měla jiskru a jistou moudrost, získanou zkušenostmi. Na svůj věk toho měla jistě dost za sebou.

“Zdravím tygře, věděla jsem, že budeš tady. Dlouho jsi se neukázal.” Dodala a sebrala jednu z jeho cigaret. Barman jí připálil. Objednala si pití a pročísla si dlouhé kadeře rudých vlasů.

“Jordan mi každý den visí na telefonu. Věděla jsem, že je hysterická. Jen ne, že tolik.” Usmála se. Muž si zničeně povzdechl a zopakoval jméno.

“Říkala jsem ti, že si ji nemáš pouštět do života... děkuju.” Vzala si od barmana skleničku a napila se.

“Pustil jsem ji jen do svý postele.” Podotkl. Žena se usmála a vytvořila jinou smyslnou pózu. Zvláštní bylo, že se ani moc nesnažila – měla jemně elegantí smyslnost v krvi.

“Možná, ale ta je hodně velkou součástí tvýho života... nemám pravdu?” Otočila hlavu k barmanovi. Pobaveně přikývl.

“Ale možná se něco změnilo.” Přizvedla tázavě obočí. Její oči mluvily o tom, že ví. Ashley zakroutil hlavou.

“Nechápu, kde bereš všechny ty informace.” Pokrčila rameny a opřela se zády o bar. Rozhlédla se po místnosti. Někteří z hostů si prohlíželi její dlouhé štíhlé nohy, schované v černých kožených kalhotech.

“Tohle není o mých zdrojích. Vážně sis myslel, že se to nerozkřikne? Moc dlouho sis nikoho nepřived domů. Někdo jako ty.” Típla cigaretu do popelníku a zakroutila hlavou.

“Chápu, proč se ti tu tak líbí – když pominu tu maličkost za sebou.” Usmála se na barmana, aby se necítil uraženě.

“Je to tu tak příjemně klidný. Nemám ráda ponurý místa, ale tohle...” Rozhlížela se.

“Nechci vyzvídat. Ve skutečnosti mi do toho nic moc není.” Otočila se zpět k mužům a rukama se opřela o bar.

“Jen... mám tě ráda. Buď opatrný, ano?” Oba udiveně přizvedli obočí.

“Tvůj seznam partnerů je velice dlouhý.” Povzdechla si.

“Někteří nesnášejí odmítnutí. Mohli by té tvojí křehké krásce ublížit.” Ashley se zamračil.

“Neznám ho, ale jistě pro něj nebylo snadné přijmout tvou minulost. Co kdyby někdo píchl tam, kam nemá?” Ashleyho výraz byl temnější a temnější. Byl tak opojený svým štěstím. Zapomněl, že někteří lidé dokáží být skutečně zlí a nepřející. Žena si prohlížela barmana.

“Ale stejně sem chodíš hlavně kvůli němu, že?” Muži se trochu uvolnili a zasmáli.

“Více či méně.” Přikývl.

“Asi tě to zabije, ale ve skutečnosti jsem spolu nikdy nic neměli.” Otočil hlavu k druhému muži. Ten přikývl. Udiveně přizvedla obočí.

“To by se dalo považovat za trestný čin.” Rozesmála muže opět. Sklonila hlavu ke kabelce, která začla vyzvánět. Vyndala z ní telefon a přijala hovor. Během něj její výraz zněžněl. Ukončila ho a zvedla k nim oči. Trochu zasněně se usmála a schovala přístroj zpět do tašky.

Netrvalo dlouho a v baru se objevil vysoký mladý muž.v černém koženém kompletu. V ruce držel helmu. Rozhlédl se a namířil si to k trojici.

“Zdravím.” Žena se rychle otočila.

“Už jsi tu? Ahoj.” Objala ho kolem krku. Usmál se a políbil ji do vlasů. Zvedl oči k Ashleymu. Podali si ruce a pozdravili se.

“Připravená?” Vzal jí cigaretu a zamračeně típl o dno popelníku. Když přikývla, pomohl jí z barové stoličky. Zadíval se na průsvitnou lehkou košily kterou měla na sobě.

“Nemáš bundu?” Když zakroutila hlavou, povzdechl si. Barman si uvědomil, že v přítomnosti muže sebevědomá jistá povaha někam zmizela. Najednou z ní byla rozkošná nejistá víla.

Muž podal helmu Ashleymu a svlékl si bundu – pod ní měl triko s dlouhým rukávem. Pomohl ženě do rukávů a důkladně zapl zip až ke krku.

“Je mi velká.” Vytáhla kudrnaté prameny z pod koženého stojáčku a ukázala mu dlouhý rukáv.

“Ale bude ti teplo. Navíc je to bezpečnější. Tvoji přilbu mám v sedačce.” Řekl nesmlouvavě. Rozloučil se s Ashleym a kývl hlavou na barmana.

“Ráda jsem tě opět viděla.” Objala žena svého přítele.

“A tebe poznala, Kia že? Určitě se ještě uvidíme.” Usmála se na barmana a následovala muže ven. Když zmizeli za dveřmi a zvenčí se ozval zvuk silného stroje, barman otočil hlavu k Ashleymu.

“Hmm... nepletu se, že? To byla... Chiara.” Když muž přikývl, usmál se.

“Je vážně úžasná, nepřeháněl jsi.” Dolil mu pití a zeptal se na muže, s kterým odešla.

“Její přítel.” Kia zakroutil hlavou.

“Neříkal jsi, že nemá přítele? Že si jen užívá a neváže se?” Nechápal. Ashley se zamračil.

“Je to jen přítel a ona si ve skutečnosti neužívá, jen se snaží alespoň trochu zahnat lásku sexem.” Barman udiveně přizvedl obočí.

“Jsou přátelé už od dětství a už od dětství je do něj zamilovaná. Proto se neváže. Nedokáže stát dlouho po boku někoho jiného, ale tak jako všichni potřebuje cítit lásku a teplo druhý osoby.” Vysvětloval Ashley.

“Nechápu, proč se nikdy nedali dohromady... dej mi minutku.” Odešel za jedním z hostů. Obsloužil ho. Jeho přítel pokračoval, když se k němu vrátil.

“Nikdy mu to neřekla, bral ji... bere jako nejlepší přítelkyni. Mám ho rád. Je to charakter a chová se k ní... nechápu, že si toho nikdy nevšim.” Zakroutil hlavou.

“To jak v jeho přítomnosti zjihne a zněžní, promění se v okouzlující křehkou vílu.” Ashley přikývl.

“Hmmm... mám pocit, že ho odněkud znám.” Dodal Kia zamyšleně.

“Profesionálně závodí.” Zvedl k němu muž oči.

“No jistě... co kdybychom pomohli?” Překvapil ho Kia. Ashley se na něj podíval v očích otázku, jak? Barman se pousmál a tradičně mu sebral cigaretu.

“No tak, to sis vážně nikdy nevšiml, že jsem mnohem víc než jen sexy?” Rozesmál muže.

“Stačí, když mi dáš jeho číslo... máš ho, nebo ne?” Usmál se spokojeně, když muž přikývl.

 

Muž světlých šedivých vlasů se rozhlédl po baru. Byl tu jen jednou, když vyzvedával svou dlouholetou kamarádku. A právě ona tu dle mladého hlasu ve sluchátku včera večer zapomněla telefon. Rozepl si svou koženou bundu a vydal se k baru. Světlovlasý barman k němu zvedl oči od časopisu. Usmál se.

“Dobrý večer, to tys mi volal.” Usoudil. Mladý muž přikývl a nabídl mu místo a pití.

“Jen bych si vzal ten...”

“Prosím, posaď se. Rád bych s tebou mluvil... Taylore.” Muž se mu zadíval do očí. Něco v nich ho přinutilo posadit se. Odložil helmu a svlékl si bundu. Objednal si nealko pití a odstrčil popelník, aby si mohl opřít ruce.

“Něco mi říká, že tu ten telefon nenechala.” Vzal si skleničku s malou hahví a sám si nalil. Barman se nevině pousmál a zakroutil hlavou.

“Ne, nenechala.” Zadíval se na muže hravým zeleným pohledem skrz blonďaté prameny. Taylor se trochu nervózně napil a snažil se tvářit neutrálně.

“Kde si vzal potom moje číslo? Když ne z jejího telefonu?” Co to s ním probůh je? Nikdy ho nepřitahovali muži. Nikdy!

“Hmmm... od Ashleyho. Nechtěl mi ho dát, ale nakonec jsem ho udolal. Nezlob na něj, prosím.” Položil muži ruku na jeho. Cítil, jak sebou trhl. Usmál se. Bylo by to tak snadné. Možná by stál za malý.... ne. Je to krásný mladý muž, ale ne jeho. Udiveně přizvedl obočí, když Taylor přikryl jeho svou druhou rukou.

“Neuraž se, jsi moc... lichotíš mi, ale dávám přednost ženám.” Zadíval se mu zpříma do očí. Kia se jemně zasmál a napodobil gesto. Položil na jeho prsty své zbývající.

“Neuřaž se, ale já také. Nezavolal jsem tě, protože bych stál o tebe.” Zalhal s vrozenou lehkostí. Samotného ho překvapila. Ve skutečnosti preferoval pevnost nářuče mužů před měkkostí žen. Taylor si nebyl jistý, zda ho prohlášení víc zklamalo nebo uklidnilo. Zarazil se.

“Proč tedy?” Tušil odpověď. Když ji dostal, povzdechl si a zavřel oči. No jistě. Chiara.

“Ashley říkal, že jste přátelé už od dětství. Myslel jsem, že bys mi mohl pomoct.” Usmál se Kia nadějně. Muž otevřel oči a zadíval se do barmanových.

“Měl byses zeptat někoho, s kým byla. Já jsem jen přítel.” Vymanil své ruce z jeho a sáhl pro skleničku.

“Hmmm.. ty ale očividně dělali něco špatně.” Podotkl druhý muž.

“Jo, ale já jsem jen přítel, dělám něco ještě hůř.” Uklouzlo mu.

“Počkej... myslel jsem, že tobě to tak vyhovuje.” Taylor sebou cukl a zamračil se. Kia se pousmál a vzal mu skleničku. Postavil před muže jinou. On k němu zvedl oči.

“Vzadu je garáž, zavolám ti řidiče.” Usmál se barman jemným úsměvem.

“Je tak moc sexy. Včera tu vzbudila pozdvižení jen svým příchodem.” Pokračoval. Druhý muž se zamračeně napil a nadechl se v protestu. Kia ho přerušil.

“Pak když jsi dorazil ty. Najednou byla něžná a jemná. Působila rozkošně křehce. To mě dokonale odzbrojilo.” Překvapil ho.

“Už nebyla jen to žádoucí sexy zvíře, které by muž chtěl zkrotit.” Dolil mu pití.

“Je to ironie. Nakonec to bývá úplně obráceně.” Zvedl k němu Taylor hlavu od své skleničky.

“A tobě to nevadí?” Zajímal se muž.

“Proč by mělo? Pokud je šťastná tam, kde je, budu jen rád.” Kia se zamračil.

“A co když neni?” Překvapil muže.

“Co když je to jen náplast?”

“Náplast na co?” Hodil do sebe nápoj. Očividně ho rozhovor nijak netěšil.

“Třeba na lásku.” Taylor na muže nechápavě hleděl temně modrýma očima – v jednom měl světle šedivý flíček. Kia si povzdechl.

“Hmmm... musím přiznat, že mě včera trochu znejistěla.” Pokrčil muž skoro lhostejně rameny a rukou se rozloučil s odcházejícím hostem baru.

“Chiara je laťka posazená hodně vysoko. Na druhou stranu já jsem dobrý a zkušený skokan.” Šel sklidit sklenice z prázdného stolu. Taylor ho sledoval v zrcadle za barem. O tom není pochyb. Jeho tvář, pohyby – pohled v očích. Navíc je příjemný společník. Nakonec jistě všichni podlehnou. Uvědomil si a zamračil se. Vzpamatoval se, když se barman vrátil.

“Jedna má kamarádka je tvojí velkou fanynkou.” Překvapil muže, když najednou změnil téma. Taylor popíjel a vyprávěl o své kariéře a příhody ze závodů. Kia se ujistil, že Chiara je opravdu velikou součástí jeho života – už od dětství. Vystupovala ve většině příběhů. Byla snad na většině závodů – při většině důležitých událostí. Taylorovy oči, jemně se lesknoucí alkoholem, ho ujistily, jak moc ji muž miluje.

“Proč jsi jí to nikdy neřek?” Zaútočil přímo a přerušil mužovo vyprávění.

“To že ji miluješ.” Rozloučil se s posledními hosty a šel sklidit stoly. Taylor na malý okamžik vystřízlivěl. Otočil se na stoličce a zadíval se na muže.

“Proč jsi mě sem ve skutečnosti zavolal?” Kia se zasmál a přešel k němu.

“Možná mám jen velké srdce. Nebo nerad vidím nešťastnou zamilovanou dívku... muže. Vážně na tom záleží?” Zadíval se mu do očí.

“Možná se v ní prostě moc vidím a doufám, že když ona... pak snad i já.” Přiznal protože věřil, že opilý společník už vlastně ani nevnímá.

“Náplast na lásku.” Zašeptal Taylor a svezl se na nohy.

“Myslim, že jsem měl víc než dost. Měl bych jít.” Zatočil se s ním svět. Kia ho chytl kolem pasu a pomohl mu udržet se rovně.

“Řekni jí to, Taylore.” Muž se zamračil a sklonil hlavu.

“Nechci ji ztratit. Vzdal bych se všeho jen ne jí.” Zašeptal a opřel se o stoličku. Kia se pousmál a vztáhl ruku k jeho obličeji. Pohladil ho po tváři. Muž k němu zvedl hlavu.

“Zavři oči a představ si, že jsem ona. Řekni mi, co bys řekl jí. Pomůže to.” Přitulil se k pevnému hrudníku. Taylorův výraz se zachvěl. Pomalu objal muže kolem ramen. Zavřel oči a zabořil obličej do jeho ohybu krku a ramene.

Chiara stojící ve dveřích strnule stála a sledovala pár v objetí. Nebyla to ani půl hodina, co jí Kia zavolal a požádal ji, aby přijela. Neřekl jí proč. V jeho hlase byla ale určitá naléhavost, která ji přiměla sednout do auta a skutečně přijet. Dlouho po půlnoci. Vážně jí zavolal, aby viděla...

“Miluju tě.” Zašeptal Taylor a pevně muže stiskl. Ženino srdce se zastavilo a do očí se jí nahrnuly slzy. Věděla, že Taylor měl přítelkyně – milenky. Některé znala. Nikdy, ale žádné neřekl...

“Vždycky to tak bylo... a myslím, že bude.” Pokračoval. Něha v jeho hlase nemilosrdně drtila její srdce – trhala její duši. Chtěla odejít, odtrhnout oči ale nebyla schopná udělat cokoliv. Měla pocit, že se pozvrací.

“Chiaro... Chiaro... Chiaro.” Jeho šepot byl jako pohlazení. Žena si podvědomě zakryla pusu. Kia, užívající si pevnou náruč, se pousmál. Pohladil muže po vlasech a jemně ho odtáhl.

“Neplánoval jsem to zrovna takhle, ale... myslím, že teď je řada na ní, nemám pravdu?” Překvapil ho. Podíval se ke dveřím. Taylor také.

“Ch-Chiaro?” Mluvil z něj šok. Pustil Kiu a vydal se k dívce.

“Co tu...” Ona k němu zvedla ruku, aby stál, druhou si zakryla obličej.

“Já... já...” Snažila se zastavil vzlyky, ale prohrávala.

“Já.... nemůžu.” Rozbrečela se dokonale. Když ji vzal do náruče, schovala obličej v jeho triku. Tvrdě ho rukou praštila do prsou.

“Proč jsi... proč jsi mi to nikdy neřek?” Praštila ho znovu.

“Víš jak... tak dlouho... Taylore.” Řekla odevzdaně a svěřila se jeho náruči.

“Hmm... ty jsi pil.” Odtáhla se a utřela si tváře.

“Trochu.” Usmál se opilecky a pomohl jí se slzami.

“Trochu.” Zopakovala s jemným úsměvem a přidržovala ho. Jeho postoj se nezdál moc stabilní. Otočila hlavu ke Kie. Všiml si výrazu. Usmál se.

“Myslím, že bysis ho měla odvézt. Chceš s ním... dobře. Uvidíme se.” Rozloučil se, když zakroutila hlavou.

“To určitě Kio... děkuju.” Muž přikývl. Zadíval se do zavřených dveří. Vztáhl ruku a dotkl se svého krku. Ještě stále na něm cítil Taylorův horký dech, slyšel v uších ozvěnu hlasu. Jeho slova. Poslepu našel v kapse telefon.

“Tady Kia.” Promnul si oči.

“Vím, že volám dost pozdě, ale nabízels mi... počkám v baru.” Zavěsil.

 

Ashley procházel potemnělou garáží. Většina z aut nájemníků stála na svém místě. Jistěže stála, bylo dost pozdě. Zamračil se a nastoupil do výtahu. Opřel se o stěnu a sledoval digitální číslice. Jeho nálada byla někde hluboko v temnotách. Zdržel se na pracovní schůzce. Což nebylo zas až tak neobvyklé a hlavní problém. Zdržel se na pracovní schůzce v den, kdy byl domluvený s Artem. Jeho sladkým Artem. Nálada se ponořila ještě hlouběji do stínů. Musel mu zavolat a zrušit večeři.

Když se kabina výtahu zastavila, odpoutal se od stěny a vyšel na chodbu. Překvapeně zjistil, že světla na pohybový senzor svítí. Pak si všiml proč. Na zemi u jeho bytu seděl Art. Opíral se o zeď, nohy pokrčené před sebou. Objímal je rukama, o ně opřenou hlavu. Vedle něj ležela papírová taška s modrým logem. Ashley stál a neschopen čehokoliv na něj hleděl. Jeho srdce – tělo zalilo teplo, pocit úlevy, štěstí, láska... vše, o čem dřív jen slyšel. Přizvedl obočí, když mladík zvedl ruku a zamával s ní, ještě než světla zhasla. Zarazil se a zvedl hlavu. Zadíval se na muže – do jeho očí.

“Ahoj.” Vstal a oprášil si kalhoty. Muž k němu beze slov přešel. Sklonil se k němu a políbil ho pak objal. Art se usmál a přitulil se.

“Jak dlouho tu čekáš?” Odtáhl se Ashley a neodolal dalšímu polibku. Mladík pokrčil rameny a sklonil se pro papírovou tašku.

“Byli jsme přece domluvený na večeři. Myslel jsem, že budeš mít hlad. Ale jestli jsi už... stejně to bude studený.” Odpověděl na otázku, co je to a objímal papírový sáček. Mužovy odpovědi se někam vytratily. Jen se pousmál a přikývl. Pustil mladíka dovnitř a vzal mu tašku.

“Ohřeju to... mám hlad jako vlk.” Ujistil ho a šel do kuchyně. Art se pousmál a šel k terase.

Posadili se na pohovku a pustili se do večeře. Během ní vyprávěl mladík Ashleymu o výtvárné soutěži, která se bude konat.

“Má jednotné téma pro všechny školy, jen bude rozdělená do věkových kategorií... děkuju.” Vzal si pokrm z mužovy vidličky, kterou k němu zvedl. On se pousmál. Už dřív si všiml, že Art hrozně rád ochutnává jídlo strávníků kolem. Byla to taková malá uchylka. V mladíkově podání roztomilá. Každému jinému by zlámal prsty – nesnášel, když mu někdo sahal do talíře. Dost milenek si myslelo, že je to v pořádku a naprosto normální. Když spolu zdílí lože proč ne talíř? Rychle je přesvědčil, že není.

“Místo, kde se cítím bezpečně.” Napil se mladík. Ashley se na něj trochu zaskočeně podíval.

“To téma.” Vysvětloval Art.

Muž sklidil nádobí a vrátil se k mladíkovi. S úsměvem se na něj zadíval. Silou držel oči otevřené.

“Unavený?” On rychle zakroutil hlavou a potlačil zívnutí.

“Kecko, půjdeme spát.” Sklonil se k němu a ochutnal měkké rty. Art ho objal kolem krku.

“Nechci spát.” Zabručel do jeho úst. Ashley se kousek odtáhl a zadíval se mu do očí. Mladík zrůžověl. Muž se pousmál.

“Nenechám tě.” Spojil jejich rty a postavil ho. Jemně zatlačil do přikrývek a svlékl si košili. Art se zachvěl. Při pohledu na Ashleyho dokonalou postavu. Při pohledu do jeho očí. Usmál se a přijal rty.

“Jsem rád, že tu jsi.” Zašeptal muž a nedokázal se nabažit sladkých hebkých polibků. Mladík si s jeho pomocí svlékl triko a opět ho objal kolem krku. Opět si hleděli do očí, když si ho muž vzal. Opět šeptal jeho jméno při vrcholu i při druhém, když se šli společně vysprchovat. Pak při třetím, když se vrátili do postele.

Ashley ležel za svým milencem a držel ho v náruči. Mladík spal tvrdým klidným spánkem – už poměrně dlouho a on nedokázal přestat. Nedokázal se ho nabažit. Uvědomil si, že si během jediné noci vybudoval závislost na jeho krásném štíhlém těle. ´Boduješ. Je tu druhou noc a ty ho z něj nedokážeš vytáhnout.´ Káral se v duchu. Přesto nebyl schopný propustit ho ze svého objetí. Zvedl hlavu k terase. Překvapeně ji otočil k budíku a ujistil se, že za okny skutečně přichází ráno.

Art pomalu zamrkal. Cítil se zvláštně unavený, ale příjemně unavený. Cítil teplo a bezpečí, pocit jistoty. Usmál se a poslepu pohladil rameno za sebou. Po krku ho pohladily rty. Rychle otevřel oči a otočil hlavu k muži. Musel usnout. Jaktože usnul? Jak mohl usnout?

“Já... já jsem asi usnul. Hrozně se omlouvám. Cítím se tak...” Koktal omluvně. Ashley si povzdechl a přizvedl jeho hlavu k oknům. Mladík vytřeštil oči a sklopil je k elektronickým číslicím.

“Ty jsi neusnul Arte. To já nemohl přestat.” Držel ho Ashley pevně. Stále byl v něm a stále to bylo stejně užasné a vyvolávalo tolik pocitů. On k němu opět otočil hlavu. Tvářil se naprosto šokovaně. Muž si zničeně povzdechl. ´Skvělý, teď jsi ho ještě k tomu dokonale vyděsil.´

“Ne-nespal jsi?” Ashley zavřel oči a zamračil se.

“Nemůžu si pomoct. Tolikrát jsem vyvrcholil, ale prostě mi to nestačilo. Promiň, jestli...” Zmlkl a otevřel oči, když ucítil ruku na své tváři. Srdce rezignovalo při pohledu na úsměv a něhu v Artově tváři. On se k němu zvedl a políbil. Ashleyho tělem projela vlna emocí a on vyvrcholil. Pevně mladíka objal a zašeptal jeho jméno. Zadívali se do očí.

“Měl byses alespoň trochu vyspat.” Otočil se Art k němu a zachumlal se do hřejivé náruče. Muž zvedl oči k budíku.

“To už teď nemá moc smysl.” Vrátil se pohledem na něj a pohladil ho po vlasech.

“Neboj se, jsem zvyklý občas nespat.” Mladík se na něj nesouhlasně zadíval. Nakonec si povzdechl a přikývl.

“Ale ty bys užil pár dalších hodin spánku.” Políbil ho muž, když zakryl rukou zívnutí. Art zakroutil hlavou, přesto se mu schoulil k hrudníku s hlavou na jeho paži. Ashley se usmál a přetáhl mu přikrývku přes nahá ramena. Prsty čechral vlasy a poslouchal klidný pravidelný dech. Vztáhl ruku a vypl časovač budíku. Jen ležel, sledoval číslice a držel mladíka.

Už oblečený si k němu sedl a pohladil po tváři. Překvapilo ho, jak rychle se mladík probral.

“Jsem vzhůru.” Sedl si rozespale a snažil se vyhrabat z pod peřiny. Ashley se jemně usmál.

“Arte, to je v pořádku, spi dál. Jen jsem se chtěl rozloučit.” Zvedl jeho rty ke svým a něžně políbil.

“Ale... udělám ti snídani.” Sáhl mladík po županu přehozeném přes postel.

“Je v kuchyni.” Políbil ho muž znovu. Art i přes jeho snahu vstal.

“Tak... tak tě aspoň vyprovodím.” Trval na svém. Ashley se pobaveně zasmál a přitáhl si ho k sobě. Art sedícího muže objal kolem krku.

“Co já si s tebou počnu.” Povzdechl si Ashley a vstal.

“Tak pojď, musím jít.” Sklonil se ke rtům. Mladík ho šel skutečně vyprovodit – dokonce až k výtahu. Ve své rozespalosti a Ashleyho velkém županu vypadal neuvěřitelně rozkošně. Muž měl co dělat, aby odešel. Uvolnil se, když mu výhled zakryly dveře výtahu. Sklonil hlavu a zadíval se do země. Začal se tiše smát. Ne pobavením. Měl hřejivý pocit štěstí, který chtěl ven. Pochyboval, že si něco takového zaslouží, ale bylo mu to jedno.