kapitola I. - konec
Ve tmavé koupelně se ozýval tlumený zvuk sprchy. Odrážel se od stěn a rohů a zaplňoval malou místnost. Voda utichla a ze sprchového kouta vylezl vysoký urostlý muž. Otíral se velkou osuškou. Postavil se proti zrcadlu nad umyvadlem a měkkou látkou si protíral čistě blonďaté vlasy. Nejdelší z nich mu sahaly pod oči. Výrazné poměnkové oči. Byly jako dva modré diamanty zářicí v pohledné opálené tváři.
V zrcadle se zadíval na dveře, které se otevřely. Překvapeně rozšířil oči a sledoval odraz příchozího. Byl to muž drobnější a štíhlejší postavy než on. Dlouhých černých vlasů a půvabné krásné tváře, ale hlavě nádherných zelených očí, místy byly téměř žluté.
Bál se otočit. Měl pocit, že je to jen přízrak. Že se mu zdá a pokud se otočí, nebude tam. Přinutil se. Stále tam stál a sledoval ho těma krásnýma hlubokýma očima.
“Promiň, jen si vezmu...” Vykročil bez sebemenších rozpaků k němu. On ho překvapeně sledoval. Připadalo mu trochu hloupý a dětinský začít si omotávat kolem pasu ručník - když je očividně jediný, koho to znervózňuje. Uhl mu z cesty. Muž jemně zaváhal, když kolem něj procházel. Pak se sklonil a otevřel skříňku pod umyvadlem.
“Proboha, Andrew.” Ozvala se ve dveřích vyděšená žena. Měla stejné vlasy a snad i tvář ale zdaleka ne tak krásné oči. Dlouhovlasý muž sebou cukl a rychle se otočil.
“Aisho?” Vydechl. Rychle otočil hlavu vedle sebe, kde stál druhý muž. Stále nahý.
“Já se moc omlouvám. Zapomněla jsem... nevyděsil tě?” On překvapeně zjistil, že mluví k němu. Trochu zaskočeně se podrbal na plochém břiše a pokrčil rameny.
“Tak bych to neřek.” ´Spíš dokonale okouzlil.´ Překvapil druhého příjemným hlubokým hlasem. Jemně zrůžověl a sklonil hlavu.
Žena se uvolněně pousmála a přikývla. Upravila si dlouhý župan a přešla k Andrewovi.
“Omlouvám se, zlatíčko. Už jsi spal, když jsme přišli.” Vložila do jeho dlaně svou a přitáhla k sobě.
“T-to já, asi jsem měl zaklepat. Mrzí mě to.” Zvedl hlavu k muži. Ten přikývl.
“Andrew. Ráda bych ti představila Tylera. Mého... přítele.” Řekla nakonec.
“Tylere. To je můj mladší bratr Andrew.” Usmála se. Menší z mužů zvedl ruku. Druhý zaváhal, na tom podání bylo něco... zvedl svou. Vložil do jeho.
“Těší mě.” Okouzlil ho Andrew úsměvem a pevně stiskl. Tyler odpověděl a zamyšleně ho sledoval. Přizvedl obočí. To přece... Sklonil hlavu k ženě. Přikývla. On opět zvedl hlavu k němu. To není možné. Slepé oči přece nemůžou být tak nádherné. Tak hluboké. Tak... vždyť ho sledoval, nebo ne? Pomyslel si nechápavě a stále držel štíhlé dlouhé prsty.
“My tě necháme oblíct.” Řekla žena s úsměvem a uvolnila jejich ruce. Andrew dokonale zrudl.
“Bože, omlouvám se. Netušil jsem... promiň.” Tyler měl pocit, že neví kam s očima. Pousmál se.
“V pořádku. Nemám se za co stydět.” Pobavil ženu a konečně si omotal ručník kolem pasu.
“Tak pojď. Musíš mi vyprávět, jak ses měl.” Vedla Aisha bratra pryč. Tyler se za nimi zadíval. Sklonil hlavu. ´Do hajzlu.´ Spojil dlaně před obličejem a zhluboka se nadechl. Tohle tedy nečekal. Ne teď. Ne dnes. Ne v tomhle životě. Zavřel oči a snažil se uklidnit srdce. ´Do hajzlu.´
Posadil se na gauč proti Andrewovi. Muž vyprávěl sestře o dvou-týdenní dovolené s kolegy z práce. Aisha Tylerovi později vysvětlila, že bratr pracuje jako zvukař v Hudbě.
Tiše seděl a sledoval mluvícího muže. Byl vážně neskutečně půvabný. Půvabnější než jakákoliv z žen, kterou kdy držel v náruči. Zamračil se.
“Budu muset jít.” Vstal. “Ozvu se.” Dodal a naklonil se k ženě, aby ji políbil. Pousmála se a přikývla. Muž odešel. Andrew sklonil hlavu. Teď už si byl jistý. Koupelna byla přesycena sestřinym sprchovým gelem, který Tyler použil. Ovocná vůně vyprchala a on teď za ní dokázal rozpoznat mužovu. Už v koupelně cítil její náznak a už tam mu rozechvěla srdce. A pak jeho hluboký hlas. Pohladil uši a jemně rozvibroval buňky v těle. Nakonec příjemně horká velká dlaň.
Tyler pokuřoval opřený o zeď a sledoval budovu na druhé straně ulice. Přesněji její vchod. Měl dost známých – vždy a všude. Nebylo nic těžkého zjistit si Andrewovu pracovní dobu. Nebo spíš čas, kdy obvykle chodí domu. Mnohem těžší bylo zjistit, co tu ksakru vlastně dělá.
Zamračil se a típl cigaretu. Odhodlaný odejít se zarazil. Srdce se zachvělo a ústa zvedla v jemném úsměvu. Po těle se mu rozlilo příjemné uklidňující teplo. To vše jen díky pouhému pohledu na něj. Co by asi dokázal dotek? Jemně se zachvěl při představě a následoval muže na jeho cestě k domovu.
Stavil se v malé soukromé zelenině, potravinách a pak v úchvatné květince. Tyler vůbec netušil, že tu něco takového je. Okouzleně si prohlížel půvabnou výlohu.
Majitelé obchodů Andrewa očividně znali. Nejen oni. Také někteří lidé, které na cestě potkával. Doprovodil ho až k domu, bylo to jen o pár bloků dál. Další den a následující také. V potravinách či zelenině se ne vždy zastavil, ale v květince ano. Dost často se v ní zdržel delší dobu.
´Co ksakru slepej člověk dělá v květince?´ Přemýšlel netrpělivě Tyler a přistoupil ke krámku. Květiny jsou přece o vzhledu o barvě. Láká ho snad jejich vůně? Nakoukl skrz sklo dovnitř. Přizvedl obočí. Ne, vůně to nebude. Prohlížel si mladého prodavače. Byl stejně půvabný a okouzlující jako samotný obchod.
Tyler ho vduchu určil jako majitele a vešel do jeho květinového království, ze zadní strany částečně otevřeného. Prodavač zvedl hlavu a přivítal ho. Na tváři měl šmouhu a laskavý úsměv. Byl jako teplý jarní vánek. Přichozí tiše zakašlal pozdrav. Šel si prohlédnout vystavené květiny. Přitom doufal, že ho Andrew, sklánějící se u drobných kvítků, neslyšel a pokud ano, nepoznal.
Zahradník otočil hlavu ke dveřím, které se znovu otevřely. V nich stál krásný temný princ. Pokud měl jako správný princ svého koně, jistě to bylo mohutné zvíře tmavé barvy. Vedle něj stál jeho přesný opak. Dokonalý princ v zářivé zbroji prohánějící se na bílém zvířeti. O co víc, za jejich zády stáli dva černovlasí mladíci. Ti byli jako den a noc.
Tyler si příchozí studenty chvíli prohlížel a pak otočil hlavu k Andrewovi. Zlehka prsty zkoumal drobné kvítky a lístky. Jemně se zachvěly. Opět měl ten pocit. Jako poslední dny. Zvláštní neutišitelný pocit, že ho někdo sleduje. Cítil oči. Horký pohled v nich. Pálil ho do zátylku a rozbušil srdce. O co zvláštnější – ne strachem.
“Dante, vítej.” Oprášil si zahradník ruce a jednu zvedl k temnému princi. Přitom se usmíval svým laskavým úsměvem. Tři mladíci jemně zrůžověli. Čtvrtý přijal ruku.
“Zdravím, nerušíme?” Prodavač zakroutil hlavou a otočil ji k společníkům.
“Dobrý den, jsem Cameron.” Ozvalo se malé černovlasé slunce a podalo mu ruku.
“Já Simon.”
“Fynn.” Potřásl si s ním druhý princ a prohlížel si ho.
“Já Leica. S čím můžu pomoct?” Dante významně sklonil hlavu ke Cameronovi. Mladík si povzdechl a vyprávěl muži o své hrubosti vůči květinám. Omylem někde někomu zničil květinovou výzdobu na stole.
“Hmm.. tak si pojď vybrat.” Uklidnil ho Leica úsměvem a vedl mezi květiny. Dante otočil hlavu k dvěma.
“Neskutečný.” Zakroutil Fynn hlavou a Tyler moc dobře věděl, o čem mluví. Znovu se otevřely dveře a tentokrát v nich stál hnědovlasý muž. Učitel z jejich školy. Mladíci si byli jistí. Určitě ho párkrát potkali na chodbě. Snad hudební obor.
“Dobrý den. Leica?” Všichni tři ukázali dozadu. Muž se usmál a přikývl.
Ron se vrátil v závěsu se zahradníkem. Mladík si nesl dva květináče. V jednom byla květina s drobnými bílými kvítky a ve druhém s růžovými.
“Jsou jak pro ni dělaný.” Ukázal je Dantemu. On přikývl.
“Tady obaly.” Postavil Leica dva obaly na pult s kasou. Hodily se k barvě kvítků. Ron se usmál a poděkoval. Hned do nich vložil rostliny.
“Úžasný... děkuju.” Květinář si vzal od Danteho peníze.
“Uvidíme se.” Pomohl mladík svému příteli s květinami. Když se rozloučili a odešli, prodavač zvedl oči k učiteli.
“Jsi tu brzy.” Muž se pousmál a přešel k němu. Utřel mu šmouhu z tváře. Zahradník se zatvářil lehce rozpačitě a strčil si vlasy za ucho.
“Slíbil jsem Thomovi, že se za ním stavím. Přidáš se?” Zadíval se mu do očí. Učitel přikývl a přítáhl si jeho rty. Něžně políbil. Leica se na něj jemně zamračil ale dovolil mu další polibek. Otočil hlavu k Tylerovi. Vydal se k němu.
“Vybral jste?” Překvapil ho. Muž sebou cukl a zvedl květinu, u které stál. Podal mu ji. Učitel se postavil k Andrewovi.
“Ty už jsi tu zas? Asi začnu žárlit.” Klečící se pousmál.
“Clayi.” Zvedl ruku. Muž se usmál, chytl ho za ni a dřepl si k němu.
“Pomáháš Leice?” Andrew opatrně přisypával zeminu pod květinu.
“Spíš mu překážím.” Pobavil muže. Ten přikývl.
“Vím, o čem mluvíš. To já taky, když se snažim pomáhat. Jedeme za přítelem, nechceš odvézt?” Muž se pousmál, že to bude skvělý a s jeho pomocí vstal. On ho vedl k Leice a poprosil ho o hadr.
Tyler tiše stál proti Andrewovi a bál se i dýchat. Sledoval, jak mu prodavač balí květinu a Clay muži utírá prsty. Vzal si tašku, kývl hlavou a šel pryč. Andrew sklonil hlavu.
“Jak vypadal?” Zašeptal spíš pro sebe. Oba k němu zvedli oči. Učitel se zeptal.
“Ten muž... Byl to muž nebo ne? Jak vypadal?” Clay trochu zaskočeně zvedl oči k Leice. Vlastně vůbec netušil. Jeho půvabný přítel se usmál.
“Jako nějáký hrdina dívčích románu. Velký krásný chlap. Měl úžasné poměnkové oči.” Andrew zopakoval přívlastek a jemně se pousmál.
“Mám ho zastavit a přitáhnout zpátky?” Pobavil Clay oba. Muž se zasmál a zakroutil hlavou.
“Ne, jen... děkuju.” Vzal si svou slepeckou hůl a oni si všimli zrůžovělých tváří. Vyměnili si další nejisté pohledy. Leica zavřel krámek a odvezli muže domů.
Zavřel za sebou dveře a opřel se o ně. Jistěže se k němu nehlásí po tom přepadení v koupelně.
Tyler vyšel z ložnice a vdechl příjemnou vůni kávy. Zadíval se na muže, sedícího na gauči. Na uších měl velká sluchátka. Opravdu velká. Muž se neubránil úsměvu. Přešel k němu a dotkl se ho na ruce. Andrew sebou jemně cukl a stáhl si je.
“Dobré ráno.” Začal hledat ovladač.
“I tobě.” Tentokrát sebou muž cukl mnohem víc. Přitom se kopl o stolek před sebou. Tyler se k němu rychle sklonil.
“Proboha, jsi v pořádku?” Andrew, držející se za holeň, přikývl.
“Promiň, měl bych tě přestat tak překvapovat. Ukaž.” Vyhrnul mu kalhoty. Uvolněně vydechl, pak si uvědomil hebkost kůže pod svými prsty. Stejně hebká jako nějáké dívky, dokonce i stejně hladká.
“Nejdřív v tý koupelně a teď tady.” Vzpamatoval se a stáhl nohavici. Sedící zakroutil hlavou.
“To já jsem tě překvapil... cítím se vážně hloupě. Omlouvám se.” Tyler se na něj zadíval. Měl vážně pocit, že do teď nepoznal pravou krásu. Pravou křehkost. Něhu. Pousmál se.
“Vlastně to nebylo zas až tak nepříjemný překvapení.” Uklouzlo mu dřív než si to stačil rozmyslet. Všiml si záchvěvu v Andrewově obličeji. Je idiot? Vždyť spí s jeho sestrou. Ta se objevila ve dveřích do ložnice. Rozespalá a celá pomuchlaná.
Velkou rodinnou vilou jemně vibrovala hudba a bavící se hlasy. Jeden z nich patřil oslavenci. Jiný Tylerovi. Seděl u baru a užíval si zájem a obdiv žen kolem sebe.
Přizvedl obočí, když si všiml Aishy, protahující se davem. Došla k bratrovi a podala mu pití. Seděl na jednom ze schodů u parketu, kolem sebe malý soukromý dav. Tyler se zamračil a hodil do sebe svůj nápoj. Hned si objednal další.
Celý večer sourozence sledoval. Hlavně zájem, který oba vzbuzovali. Nevadil mu ani tak zájem, který vzbuzovala Aisha jako zájem, který vzbuzoval Andrew.
Andrew si došel na toalety a skrz chodbu plnou hostů si to namířil zpět. Bylo v ní vážně neskutečně našlapáno. Povzdechl si, když se s někým srazil a on ho odstrčil směrem ke zdi. Opřel se o ni a čekal až projde. Po něm další a další.
Asi nebyl tak úplně nejlepší nápad... srdce se zastavilo a myšlenky vytratily. Někdo si přizvedl jeho obličej a vpil se do rtů. Něžnými měkkými polibky. Zadržel dech a přitiskl se ke zdi. Ucítil jemný odér alkoholu, cigaret a lehký závan známé vůně. Zalapal po dechu, když se dotyčný odklonil. Než se stačil vzpamatovat, muž se dlaněmi opřel o stěnu a opět ochutnal. Pomalu a měkce. Pousmál se, když Andrewovy rozechvělé rty odpověděly. Prsty přes paži sklouzl k ruce a chytl ho za ni. Odtáhl se a vedl ho skrz dav.
On se přinutil nadechnout a následoval ho. Tyler. Je to Tyler nebo ne? Nebyl si úplně jistý. Kolem byla bouře vůní. Taky už něco vypil. Pokud to ale skutečně byl Tyler. Proč ho... co to... proč ho políbil?
Znejistěl, když muž zastavil. Cítil, že se k němu otočil. Zrychlený dech se zachvěl, když chytl i jeho druhou ruku a zlehka, pomalu si ho přitáhl k sobě. ´Co to... schody?´ Uvědomil si. Zkoumavým pohybem zvedl nohu, druhou a znovu. Jemně přikývl. Muž ho pohladil úsměvem, pak svými rty. Srdce se rozplynulo v malý roztřesený obláček. Tyler ho vedl dál.
Konečně zastavil. Andrew polekaně sklonil hlavu, když ho pustil. Najednou byl v prostoru a sám. V tu chvíli si uvědomil, že přestože ho muž vedl bůhvíkam, cítil se v bezpečí. Díky jeho doteku. Vědomí, že je to on. Teď už si byl jistý, je to on.
Zmateně zamrkal. Uslyšel dveře a otočení klíče v zámku. Myslel si, že dech se nemůže víc chvět. Spletl se. Pak ho objaly pevné silné paže a přitáhly k sobě. ´Velký krásný chlap.´ Vzpomněl si na Leicova slova, když jeho záda objal mohutný hrudník. Cítil, jak muž vdechl vůni dlouhých vlasů. Cítil jeho srdce, zrychlený dech. Uvolnil tělo a zlehka se propadl do hřejivé náruče. Měl pocit, že svět kolem nikdy nebyl tak nepodstatný a vzdálený.
Obočí se jemně zachvělo, když ho po krku pohladily rty. Měkce a pálivě. Nikdy nic tak moc nepálilo jako jejich dotek. Jen jako ve snu naklonil hlavu na stranu. Opět ucítil spokojený úsměv. Tyler mu položil dlaň na tvář a přizvedl si rty. Tentokrát ochutnal mnohem hlubším a naléhavějším polibkem. Přesto stále tak neskutečně něžným a měkkým.
Dlouho promlouvali beze slov. Tyler bloudil rukou v Andrewově rozhalené košili a užíval si pod prsty hebkou kůži. Vážně mnohem jemnější než jakékoliv dívky, kterou měl v nářuči. Zhluboka se nadechl a odtáhl své rty. Zadíval se na něj. Smaragdové oči zářily do noci, tak jako bělostná pleť a rty zvlhčené jejich polibky. Usmál se a znovu je ochutnal, pak ho vedl k posteli uprostřed místnosti. Byli v jedné z ložnic. Osobně se znal s oslavencem a tahle byla rezervována jemu. Dokonce dostal klíč.
Posadil muže na okraj postele. Všiml si záchvěvu v krásném obličeji. Očividně si uvědomil, kde sedí. Tyler ho pohladil po tváři a naklonil se k němu. Položil do peřin. Trochu ho překvapil jeho tichý souhlas. Věřil, že ho svými polibky a doteky dokáže něžně přinutit, ale čekal alespoň lehký náznak vzdoru.
Rozepl knoflíky kalhot a prsty vklouzl pod látku. Andrew mu zašeptal do úst a jemně se zamračil. Muž se nedočkavě nadechl, když ucítil jeho vzrušení. Tak rád by si ho vzal hned. Zachvěl se představou a pohl rukou. Andrew ji chytl.
“Udělej to.” Téměř jakoby četl myšlenky. Ne, nečetl. Jen touží po tom samém. Uvědomil si Tyler. Byl stejně vzrušený a nedočkavý jako on. Usmál se a rozepl si pásek. Andrew polkl. Měl pocit, že nikdy neslyšel nic tak vrušujícího. Zvuk zipu. Zvedl boky a začal si stahovat kalhoty.
Hlasitě zasténal, když muž přizvedl jeho stehna a vklouzl dovnitř. Tyler uvolněně vydechl a užíval si vír pocitů, který pohltil tělo. Pohl se. Andrew zaklonil hlavu a chytl látku peřiny. S každým přírazem pevně stiskl. Jeho milenec zesílil a prohloubil přírazy. ´Takhle moc dlouho...´ Pomyslel si ležící. ´Můj první vrchol v botách.´ Napadlo ho a pak se vše vytratilo. Zůstala jen silná žhnoucí jiskra, která se soustředila v místech pasu. Vynesla ho někam vysoko a pak vytryskla z těla ven. Úžasně bolestně. Zhluboka oddechoval a cítil, jak ho uvnitř zaplnilo teplo. Tylerovo teplo.
“Mohl bys... mohl bys mi alespoň sundat ty boty?” Zachraptěl a pomalu se vracel zpět. Uslyšel pobavený úsměv. Tyler mu zul boty a stáhl kalhoty i s trenýrkami. Sklonil se k němu. Andrew ho objal nohama a přijal horké rty. Jemně něco zamručel, když se muž opět pohl. ´Neskutečný, je znovu...´ Chytl se pevných paží. Kopíroval jejich linie ke krku. Pak na hrudník a začal rozepínat košili. Pevná horká kůže. Úžasně pevná a horká. Vklouzl prsty pod látku. Pousmál se a silou muže přetočil na záda. Posadil se na něj a propletl jejich prsty. Sklonil se k němu. Cítil spokojený vzrušený úsměv a sílu a pevnost pod sebou. ´Velký krásný chlap.´ Vzpomněl si znovu a přizvedl muže k sobě. On ho pevně objal a hlavu schoval v ohybu ramene a krku. Hrozně moc se mu líbily Andrewovy reakce. Vnímal každý dotek, každý nádech, každý záchvěv. K tomu byl tak úžasně citlivý. Vztáhl ruce a prsty se ztratily mezi dlouhými hustými prameny. A tak nádherný. Usmál se a stáhl k sobě pootevřené rty.
Andrew se probral. Zhluboka se nadechl a roztáhl na posteli. Ta přikrývka je jiná než... Tyler. Vzpomněl si na noc. Začal rukama hledat kolem sebe. Sedl si. Je pryč. Je sám. Byl to jen sex? Jen jedna noc plná vášně? Ne, bylo v tom víc. Cítil to. Vnímal celým tělem. Jistě v tom bylo víc.
Sklonil hlavu. Mysl pohladil zachvěv mlhavé vzpomínky. Polibek ještě v polospánku. Něžný a laskavý. Jako sladké sbohem. ´Neví, že jsem ho poznal.´ Uvědomil si. ´Nechtěl, abych ho poznal.´ Následovalo hned potom. Proto neřekl: schody a v noci ani jednou nepromluvil. Myslí si, že zná jen hlas. Podali si ruce a víc se nedotkli. Nemůže tušit, že zná jeho vůni. Že se vpila do všech buněk. Hladí ho, uklidňuje a zároveň jemně vzrušuje. Víc než jen jemně. Pousmál se. Měl by mu říct, že to ví. Ne. Chtěl jen tu noc a v tichosti odejít. Nepoznán.
Tyler stál pod stříškou krámku a zapaloval si cigaretu. Kolem v proudech stékala voda. Poslední dva týdny se Aishe vyhýbal. Věděla, že není jediná a spokojeně přijímala místo mezi nimi. Díky práci neměla čas na lásku a tak jí sex bez zbytečných závazků vyhovoval. Proto bylo v pořádku, když se na oslavě pozdravili, vyměnili pár slov a šli si po svých. Jenže jeho “jít si po svých” znamenalo svést jí bratra. Jejího krásného čistého bratra. Takhle se cítil jako prase natož aby se po noci s ním vrátil k nocím s ní. Nehledě na to, že od večírku nedokázal v náruči sevřít někoho jiného. Ne tak jako dřív. Jiní muži ho nepřitahovali a ženy neuspokojily. Věděl, že když by držel ji, viděl by jeho. Poprvé v životě se sám sobě hnusil.
Srdce se zachvělo a mysl vyčistila. Andrew roztáhl velký rudý deštník a vydal se tradiční cestou domů. ´Neměl by ho někdo v tom dešti doprovodit?´ Přemýšlel Tyler lehce pohoršeně a zahodil nedopalek. Nasadil si kapucu mikiny.
Šel jen pár metrů za ním. Tak, aby viděl linii štíhlého krku. Úsměv, když se Andrew zastavil a užíval si vůni něčeho známého, něčeho příjemného. Pekařství. Obchodu s kávou a samozřejmě Leicova krámku.
Zastavili na přechodu. Tyler otočil hlavu k silnici. Zamračil se.
Andrew zalapal po dechu, když poznal známou náruč. Vůz, rychle projíždějící křižovatkou, ohodil jejich nohy a pokračoval dál. Chodci, kteří si nevšimli, začali hlasitě nadávat. Muž stál a srdce tiše šeptalo: Tyler, Tyler, Tyler! On ho držel kolem ramen a celým tělem vnímal blízkost. Pomalu vztáhl ruku a narovnal deštník v Andrewově. Pustil ho a odtáhl se. Zmizel někde mezi kapkami deště.
Ozvalo se rychlé cvakání přechodu. Muž dál jen strnule stál. Stále cítil dotek, který ho i přes vlhkou látku pálil do zad. Prsty na svých. Letmý nenápadný polibek na krk. Dotkl se místa. Je to Tyler? Jeho horký pohled? Proto ho to neděsilo? Podvědomě věděl, že mu nic nehrozí? Svým způsobem nehrozí. Povzdechl si a pokračoval k Leicově květince.
Tyler se opíral o zeď a srdce bolestně a hlasitě tlouklo. Co to probůh dělá? Chová se vážně jako blázen. Jak je možné, že na něj tak silně působí? Měl pocit, že z toho zešílí. A teď, když opět ochutnal jeho sladkou blízkost, bylo to jako blesk z nebe. Mučivě něžný blesk. Měl by přestat trápit sám sebe a držet se dál. Kdyby Aisha zjistila, co provedl, umlátí ho tím rudým deštníkem a Andrew... krásný křehký Andrew. Zvedl hlavu a zadíval se na nebe. Pošpinil ho a zneužil. Zneužil. Možná něžné ale stále to bylo zneužití.
Uběhly další dva týdny a muž se zavalil prací. Jen tak byl schopný nemyslet na Andrewa. Celé dny trávil ve své kanceláři a na pracovních schůzkách. Při jedné z nich seděl v pohodlném křesle a poslouchal protistranu. Očima sklouzl ke krásné ženě. S úsměvem ho sledovala a poslouchala mluvícího kolegu. Tmavé vlasy, výrazné oči a hravý úsměv. Přesně jeho typ.
Sklonil hlavu k telefonu, který začal putovat po stole. Zvedl ho. Mluvící muž si všiml zachvění v pohledu.
“Vem si to, necháme to na zítra. Je pozdě a na mě taky někdo čeká.” Tyler k němu překvapeně zvedl oči.
“Díky, Jamie.” Vstal a šel na chodbu. Přijal hovor.
“Ahoj cizinče.”
“Aisho.” Uvolnil si ještě víc kravatu a rozepl další knoflík košile. Rukávy měl ohrnuté.
“Několik týdnů se neozveš a pak řekneš prostě jen Aisho?” Ozvalo se pobaveně z druhé strany drátu. Muž si prohrábl vlasy a opřel se o zeď.
“Promiň. Mám teď dost práce.” Už když to říkal. Jemu samotnému to znělo jako směšná omluva. Žena si povzdechla.
“To je jedno. Kvůli tomu nevolám.” Tyler zbledl. Suše se zeptal.
“Tu kvůli Andrewovi.” Potvrdila Aisha jeho myšlenky.
Černovlasá žena se zadívala na muže, opírajícího se o stěnu. V bílé zářící košili vynikala urostlá postava. V černých kalhotech štíhlý pas. Modré oči a světlé vlasy mu dodávaly na jemnosti a kontrastovaly opálené kůži. Pousmála se a šla k němu.
Tyler k ní zvedl oči. Držela úzkou kabelu s notebookem a sako. Oboje patřilo jemu. Muž ukončil hovor.
“Díky.” Vzal si sako a oblékl. Pak kabelu. Všiml si lákavého úsměvu.
“Přítelkyně? Žena snad ne, nevšimla jsem si prstýnku.” Pozvání v jejím hlase bylo zřejmé. Dřív by na něj jistě zareagoval. Upravil si límeček košile a z náprsní kapsy saka vytáhl cigarety. Přizvedl obočí, když mu žena připálila. Usmál se a kývl hlavou jako díky.
“Tak?” Zeptala se.
“Je to jen přítelkyně.” Připustil a vyvolal spokojený úsměv.
“A já miluju jejího bratra.” Šokoval ji a šel pryč.
Zaplatil řidiči a vystoupil z auta. Zadíval se na dům. Tady že bydlí Leica? Přemýšlel a otevřel starou tepanou branku.
Postarší sluha ho dovedl do společenské místnosti s velkým krbem. Vešel by se do něj člověk. V pokoji seděla malá skupinka. Poznal pár tváří. Přizvedl obočí, když si všiml hnědovlasého prošedivělého muže. ´Clint?´ Pomyslel si překvapeně a při pohledu na něj si vzpomněl na hnědovlasého muže z Leicova obchůdku.
“Tylere. Vítej.” Usmál se hostitel a vstal. Andrew, který byl mezi hosty, sebou cukl. Srdce opět tiše šeptalo jedno jméno.
“Clinte.” Podali si muži ruce.
“Netušil jsem, že...” Sklonil hlavu k Leice. Ten přizvedl obočí, když ho poznal.
“To je dlouhá historie.” Řekl Clint pobaveně a vedl ho k sezení. Představil hosty. Mezi nimi byl Sebastian – andělský zpěvák z Hudby a Beatris, okouzlující kudrnovlasá víla, hrající na velkou harfu. Oba se svými protějšky. Pak Dennis – majitel Hudby se svým přítelem a pár dalších známých tváří. Všichni byli hosté Andrewových narozenin. Tu malou soukromou oslavu pro něj pořádali Leica s Clayem, protože byt sourozenců by všechny těžko pojal.
Poslouchali hudbu, popíjeli a povídali si. Večer probíhal za klidného, usměvavého, příjemného nádechu. Během něj se Clint zvedl a se svou ženou se rozloučili.
“Děkuju, Richie.” Usmál se Andrew a vzal si od Dennisova přítele skleničku. On se usmál.
“Jak to probůh děláš?” Zakroutil muž hlavou. Jeho milenec se pousmál.
“Vůně.” Richie k němu nejistě otočil hlavu. Nechápavý pohled. Muž se pousmál a stáhl si ho do klína.
“Tvoji poznám i já, ale Andrew pozná snad každého. Dřív mě tím taky dost děsil.” Dodal pobaveně. Tyler, sedící v křesle opodál, pevně stiskl skleničku. Přestal vnímat Beatris s Aishou a zaměřil se na rozhovor trojice.
“Vážně? Jen podle vůně?” Otočil Richie hlavu k Andrewovi. Váhavě přikývl.
“To je úžasný.” Usmál se muž.
“Takže když kolem tebe někdo třeba jen projde bez pozdravu nebo doteku. Poznáš, že to byl on?” Pokračoval. Andrew znovu přikývl.
“Většinou.” Připustil. Cítil horký intenzivní pohled na své tváři. Moc dobře věděl, komu patří. Vstal.
“Promiňte, musím...” Richie vstal s ním a nabídl mu doprovod. Odvedl ho na toalety. Andrew ho ujistil o tom, že čekat nemusí. Že si cestu pamatuje. Muž trochu váhavě odešel. Druhý si povzdechl a opřel se o umyvadlo. Zapl vodu a omyl si obličej.
Tyler přizvedl obočí, když se Richie vrátil sám. Odložil skleničku a vstal.
Zadíval se na muže, sklánějícího se nad umyvadlem. Vypl vodu a začal hledat ručník. Tyler mu ho podal. Andrew sebou cukl, ale vzal si ho. Utřel si obličej a ruce.
“Omlouvám se, nevšiml jsem si...” Zmlkl, když si muž stoupl těsně za něj. On sledoval odraz v zrcadle. Mírné zaváhaní, až lehkou paniku a zrůžovělé tváře.
“Takže i mě.” Ujistil se. Andrew jemně přikývl. Tyler se zamračil.
“Proč jsi mi to neřek?” Nechápal.
“A ty?” Zeptal se muž. Nedotýkali se, ale on cítil jeho blízkost na svých zádech. Byla stejně pálivá jako skutečný dotek. Sklonil hlavu. Než stačil muž cokoliv říct, pokračoval.
“Aisha mi řekla, že se nechceš vázat, když jsem se ptal na vás dva. Bál jsi se, že se na tebe přilepím, že? Nemusíš, neudělám to. Byla to prostě jen...” Zmlkl. Nebyla to prostě jen jedna noc. Ne pro něj. Za těch pár týdnů, co nebyli v kontaktu, ho nedokázal vyhnat z hlavy. Všechno mu ho připomínalo, dokonce i milovaný Leicův krámek, kde vždy našel klid. Teď mu ho bral jako vše ostatní.
Tyler, stále sledující odraz v zrcadle, se zhluboka nadechl. Teď když už ví, kdo... Andrewův dech poskočil, když ho objal kolem ramen. Zabořil obličej do hustých vlasů.
“A kdybych to tak chtěl?” Zašeptal. Andrew přizvedl obočí.
“C-co... o čem to...” Nebyl schopný mluvit.
“Kdybych chtěl, abyses lepil.” Srdce mužů se snažila předčít v tlukotu a hlasitosti.
“Chtěl bys?” Vydechl drobnější z nich.
“Moc bych chtěl.” Šeptal druhý. Andrew zadržel dech a ztěžka polkl.
“Já taky.” Přiznal rozpačitě. Tyler se uvolněně usmál a pevně ho stiskl.
