kapitola I.
Bělovlasý anděl, kterému do dokonalosti chyběla jen křídla, se trochu zaskočeně zadíval na svého přítele. Upravil si školní uniformu a z pusy vytáhl rudé lízátko. Protáčel ho mezi prsty a přemýšlel nad neuvěřitelným vyprávěním a podivnou prosbou.
„Hmmm... nejsem si jistý, jestli jsem správná osoba pro něco takového.“ Oplatil pozdrav procházejícím dívkám a užíval si ovocnou chuť své cukrovinky. Menší z mladíků nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Nedokázal bych jít za někým jiným. Známe se tak dlouho, myslel jsem...“
„Právě protože se známe tak dlouho. Nebojíš se, že... co si tím dokážeš?“ Spolužák zčervenal a rozkoktal se.
„Já-já nevím, jen... stále na to myslím. Možná prostě jen doufám, že zapomenu. Prosím.“
Druhý mladík schoval své fialkové oči za dlouhé řasy a povzdechl si.
„Snad toho nebudu litovat.“ Objal přítele, který se mu vrhl kolem krku.
„Nebudeme.“ Opravil se a pohladil ho po vlasech
Rozhlédl po pokoji. Nespočítal by kolikrát Gregoryho postel viděl, párkrát v ní spal. Přesto si přišel, že ji dnes vidí poprvé. Pomalu se posadil téměř až opatrně a znovu se rozhlédl. Zhluboka se nadechl. Z čeho je probůh tak nervózní? Nikdy se před sexem necítil tak nesvůj. Nikdy taky nestrávil noc s někým, na kom mu skutečně záleželo. Sklonil hlavu a zavřel oči. Určitě dělá správně? Ještě stále to může zrušit.
Zvedl hlavu ke dveřím, které se otevřely. Černovlasý mladík se tvářil ještě víc vyděšeně a nejistě než on. Blonďatému se při pohledu na něj rozlilo teplo a klid po těle. Najednou věděl, že vše bude v pořádku. Pousmál se a vstal. Přešel k nervóznímu příteli a chytl ho za ruce.
„Jen mi věř a nech to na mně, dobře?“ Přitáhl si ho blíž. Gregory rozechvěle přikývl. On se mu opřel čelem o jeho. Zadívali se do očí.
Ráno se probral. Promnul si oči a sklonil hlavu k spícímu mladíkovi. Tiskl se mu k boku a tvářil se naprosto spokojeně. Pousmál se a pohladil ho po vlasech. Byla to úžasná noc. Jejich první a poslední. Tím si byl jistý. Opatrně vytáhl svou ruku z pod drobného těla a co nejtišeji vstal.
V koupelně se zabalil do dlouhého županu a nedbale si stáhl svou světlovlasou hřívu do bohatého drdolu.
Snad tišeji než myška vyklouzl z pokoje a namířil si to do kuchyně. Připravit po ránu tolik potřebnou kávu. Snad díky své rozespalosti si nevšiml vůně zaplňující byt.
Muž, sedící v měkkém velkém křesle, zvedl oči od svého notebooku. Zadíval se na pomuchlanou, rozdrbanou vílu. Už jeho dětská krása byla vyjímečná. Vypadal jako malý rozkošný andílek. Dospěl a stal se z něho anděl. Padlý anděl, dle řečí, které o něm kolovaly. Možná to byla jen závist, možná pravda. Podstatné bylo, že jeho krása, pohyby, úsměvy i pohledy působily až nadpozemsky. Tak jako jeho smích. Krásný zvonivý smích, kterým mladík už jako dítě šetřil.
Sáhl pro konvici. Zarazil se a zadíval se na prázdný kávovar. Uvědomil si vůni a něčí společnost. Zvedl hlavu a zmatený pohled se setkal s postavou sedící v obývacím pokoji.
Muž se pobaveně usmíval. Kývl hlavou a pozdravil. Mladík ho napodobil a našel hrnek v jedné ze skříněk. Pomalu přešel ke křeslu a sedl si. Nechal si nalít kávu a sám si ji dochutil.
“Snídani?” Odložil muž notebook a napil se. Mladík zakroutil hlavou a s jemným úsměvem poděkoval. Ten úsměv. Slušný, naučený, jemný úsměv. Měl v sobě cosi smutného a snad i chladného. Jako maska, za kterou se schovával. Bariéra, kterou se chránil.
“Greg ještě spí?” Snažil se necivět na půvabný obličej. ´Tohle by mělo být trestný.´ Sledoval mladíka, foukajícího na nápoj. Vybral si opravdu velký hrnek a musel ho držet oběma rukama. Snad i díky tomu vypadal tak... tak...
“Není už tak horký.” Sáhl muž pro krabičku cigaret.
“Nevadí?” Když mladík zakroutil hlavou, připálil si.
“Vlastně jsem to čekal.” Vypustil uvolněně kouř z úst a pohodlně se opřel. Cítil se, jakoby kolem něj cigareta vytvořila ochraný štít klidu. Když k němu mladík opět zvedl fialkové oči, už si tak jistý nebyl. Už dlouho přemýšlel, zda na něj někdy někdo tak působil. Po tolika letech by měl být zvyklý, ale opak byl pravdou. K tomu měl pocit, že se to stupňuje.
“Nerozumím.” Napil se mladík.
“Ty a Greg?” Pomohl muž.
“Hmmm... tak to není.” Zakroutil hlavou.
“Nespali jste spolu?” Chtěl vědět. Mladík se zadíval na vysokého muže. Blake. Gregoryho bratr. Byl to doslova krásný kus chlapa. Výrazně šedivé oči dodávaly obličeji na tajemnosti. Nedbalá elegance a lehce pobavený úsměv, kterým se tak často usmíval, na přitažlivosti.
“Vlastně ano, ale... ne protože bychom chtěli.”
“Nechtěli jste?” Nechápal muž trochu pobaveně. Mladík znejistěl ještě víc a povzdechl si. Vysvětlil muži svůj výrok. Blake ho tiše poslouchal.
“Takže je zamilovaný?” Chtěl vědět. On znovu zakroutil hlavou.
“To nevím a on asi taky ne. I když teď už možná ano.” Dodal. Muž sledoval, jak si hraje s hrnkem.
Archie a Gregory byli přátelé od dětství, přesto o něm věděl tak málo. Mladík o sobě moc nemluvil, vlastně skoro vůbec. Mlčel o svém dětství, o své rodině i životě. V poslední době se ale k Blakovi dostalo pár zpráv z mladíkova soukromí. Nebyly zrovna lichotivé. Na tom ale nezáleželo, byl dobrým a věrným přítelem jeho bratra. To bylo podstatné. Gregory ho miloval, jak jen přítel může přítele milovat.
“Hmmm... a tvýmu příteli to nebude vadit?” Mladík k němu zvedl nechápavě oči a změnil slovo přítel v otázku. Muž prstem poklepal na zápěstí. Archie se prsty dotkl kovového náramku na svém.
“Vím, co se o mně vypráví a jak na mě lidi kolem koukají.” Blake udiveně zvedl obočí. To ještě k tomu všemu čte myšlenky, nebo co?
“Ale nemyslím, že je tak špatné občas podlehnout.” Řekl s tím svým smutným klidem a napil se.
Blake na něj trochu nechápavě hleděl. Mladík sklonil hlavu k hrnku a zadíval se na nápoj.
“Už jako malé dítě jsem vzbuzoval zájem okolí.” Odhrnul si neposlušné prameny z obličeje. Téměř okamžitě se vrátily zpět.
“Okolo čtrnácti se ten zájem tak trochu změnil.” Pokračoval. Muž ho tiše poslouchal.
“Místo lízátek, plyšáků a čokolád jsem najednou dostával šperky, oblečení a jiné věci. Zpočátku mi to lichotilo ale pak jsem zjistil, že o to vlastně nestojím. Nechci dráhé dárky a něčí peníze. Nechci být domácí mazlíček.” Zamračil se.
“Ale občas mám jen prostě dost toho být sám.” Blaka zaujala poslední věta.
“Nerozumím, být sám?” Archie k němu zvedl oči. Nejistý výraz. Uvědomil si, že se rozpovídal víc než měl ve zvyku.
“Už jsi to načal.” Pokrčil muž rameny. Mladík sáhl po krabičce na stole. Zvedl oči k Blakovi. Ten přikývl, naklonil se k němu a připálil mu. Zadíval se na něj. Na tom, jak natáhl kouř a pak vydechl, bylo něco neuvěřitelně smyslnéno. Vlastně i na tom, jak cigaretu držel. Muž si odkašlal a nevěděl, kam s očima.
Archie se zabalil do županu a odpověděl na otázku.
“Na moje desáté narozeniny mě otec vzal do zábavného parku v Lancastru. Jako dítě jsem si tam tolik přál jet. Byl to můj sen. A on mě tam vzal.” Pousmál se smutně při vzpomínce.
“Cestou zpět hrozivě pršelo a řidič proti nám nezvládl řízení. Smetl nás ze silnice. Pamatuju si otcův vyděšený pohled, když se na mě otočil.” Hleděl někam hluboko do svých vzpomínek.
“Pak se usmál, jakoby mě chtěl uklidnit. Pamatuju si jeho krev na svém obličeji. To jak to zvláštně bublalo, když se mu kus plotu zabodl do hrudníku a on se snažil nadechnout.” Dotkl se zlehka prsty místa.
“Ale nevybavím si jedinou věc, kterou jsem dělal v tom parku.” Zakroutil hlavou. Blake na něj nevěřícně hleděl. Proč mu to Gregory nikdy neřekl? Archie odklepl popel z cigarety a pokračoval.
“Nikdy mi to neodpustila.” Muž se skoro bál zeptat, ale nakonec se přemohl.
“Moje matka. Byli takový ten pár, o kterém bys řekl, že si je souzený. Velká láska. Neunesla to. Když jsem se vrátil z nemocnice, každý den mi vyčítala jeho smrt. To já jsem chtěl do toho hloupého parku. Nakonec skončila v ústavu. Potom co se mě snažila...” Nedořekl a ukázal jizvu na rameni.
“Dostal jsem se k pěstounům a snažil se denně ji navštěvovat. Protože maminka byla moc nemocná a potřebovala mou pomoc. Vždy to skončilo tím, že mě proklínala a snažila se mi ublížit. Přestali mě k ní pouštět. Prý pro moje vlastní dobro.” Típl cigaretu do popelníku a zadíval se z okna. Blake sledoval jeho.
“Když mi bylo asi čtrnáct moje pěstounka mě svedla. Bylo to naše velké tajemství, na které brzy přišel její manžel a vykopl mě z domu.” Pousmál se ironicky a otočil hlavu k muži.
“Někdy v tu dobu jsem zjistil, jak působím na lidi kolem. Můj první milenec mi koupil byt. Samozřejmě netušil kolik mi je. Nikdo z nich." Dodal.
"Někdy v šestnácti jsem si uvědomil, že tak žít nechci. Našel jsem si práci. Několik. Abych si vydělal na školu a život. Občas to ale nestačí. Občas prostě neodolám alespoň na malou chvíli si to usnadnit.” Odmlčel se.
“Takže od čtrnácti si se o sebe více či méně staral sám?” Mladík přikývl.
“Nechápu, že mi o tom Gregory nikdy nic neřekl.” Zakroutil hlavou.
“Neví o tom. Nechci aby to věděl. On ne.” Muž zopakoval poslední dvě slova.
“Gregory je to jediné dobré. To jediné čisté v mém životě. Nechci to zašpinit svými starostmi, chci aby zůstal tak čistý a krásný jaký byl a je.” Usmál se jemně. Blake si všiml něžného pohledu. Oba otočili hlavu po zvuku. Mezi dveřmi stál Gregory a ospale si mnul oči.
“Dobré ráno.” Sedl si mladík na opěrku Archieho křesla a svalil se na něj. On se pousmál a objal ho. Zvedl oči k Blakovi. Ten se usmíval půlkou úst.
“Takže? Kdy vyrazíme do toho tvýho slavnýho aquaparku?” Podíval se na svého bratra. Gregory se odtáhl od Archieho a nadšeně se na muže podíval.
“Vážně bys jel? Mick mi o tom vyprávěl. Prý je to tam úžasný.” Protáhl a celý zářil. Blake se pousmál a přikývl.
“Pojedeš s námi nebo ne?” Otočil hlavu k Archiemu. Mladík udiveně zvedl obočí. Jemně kývl hlavou v souhlasu.
Za pár dní všichni tři stáli před uchvatnou bránou ještě uchvatnějšího vodního světa. Gregory se nadšeně usmál a otočil se k dvojici.
“Na co čekáte, pojďte!” Vydal se k parku. Pár za ním. Atrakce byly úžasné.
Blake s úsměvem sledoval nadšení svého bratra. Mnohem víc na něj ale zapůsobila Archieho radost. Jakoby se v něm probudilo dávno ztracené dítě. Dítě, které někde hluboko uvnitř usnulo, když mladík musel tak rychle dospět. Tvářil se stejně nadšeně a vesele jako Gregory.
Blake si musel přiznat, že i jeho park nadchl. Bylo to vážně kouzelné místo. Součástí byla i obrovská akvária plná vodních tvorů všech barev a velikostí.
Gregory už dobrou půl hodinu sledoval tuleně a jejich vodní hrátky. Jako malé dítě. Ruce a nos přilepené na skle. Společně se všemi kolem se nadšeně radoval, když některé ze zvířat provedlo nějákou lumpárnu či se na dotek přiblížilo ke sklu.
Muž spokojeně pokuřoval v kuřáckém koutku a sledoval Archieho stojícího u velryb. Tak jako z velkých krásných tvorů vyzařoval z něj klid a jistá pokora. S úctou a obdivem v očích sledoval dva plující kolosy. Opět byl tím jemným posmutnělým mladíkem, tak trochu ztraceným ve svém světě.
Blake se zamračil, když si k Archiemu stoupl vysoký elegantní muž a oslovil ho. Překvapený až zaskočený výraz v mladíkově obličeji mluvil o tom, že se znají. Pár se spolu chvíli bavil. Archie chytl ruku, kterou muž vztáhl k jeho obličeji.
“Je mi líto, ale nemůžu se vrátit. A pokud vím, ty také ne. Slyšel jsem, že máš snoubenku a chystáš svatbu.” Zamračil se. Muž zakroutil hlavou a vzal ho do náruče.
“Na tom nesejde, prosím, Archie. Dám ti vše, co budeš chtít. Vše, co si přeješ. Nebudeš se muset starat o nic. Vůbec o nic.” Sklonil se k němu. Mladík se odtáhl.
“Problém?” Ozvalo se chladně z poza Archieho. Muž zvedl oči po hlase. Zadíval se na Blaka. Z výrazu i postoje doslova vyzařovala jistota a síla. Pod chladným pohledem by se jistě nejednomu muži podlomily kolena. Nemluvě o temné auře, která se nad ním vznášela.
“Promiň příteli, ale tohle je soukromý hovor. Tak trochu rušíš.” Snažil se muž opětovat pohled. Blake se zamračil, čímž přinutil lidi v okolí polekaně odstoupit. Opravdu vzbuzoval respekt, v někom možná i strach.
“Jo, to byl úmysl.” Druhý muž se vztekle zamračil.
“Jsi mentálně zaostalej, nebo co?”
“Ne, jen nesnáším, když někdo sahá na něco, co považuju za svoje.” On udiveně zvedl obočí a sklonil hlavu k Archiemu. Pustil ho.
“Nevěděl jsem... mohl jsi mi říct, že...” Pohladil ho po tváři. Oba si všimli vzteku a nesouhlasu v očích. Blake mladíka chytl a přitáhl si ho do náruče.
“Na tom nezáleží, NE je prostě NE.“ Sklonil hlavu k ženě, která si stoupla k druhému muži. Jejich výrazy polevily.
“Děje se něco, lásko? Všude jsem tě hledala.” Objala jeho paži.
“Dobrý den.” Podala ruku Blakovi. S úsměvem ji přijal a oplatil pozdrav. Mladík také.
“Je to tu úžasné, že? Jsem nadšená jak malá holka.” Pár s úsměvem přikývl. Žena se usmála.
“Pojď, chtěla jsem ti ukázat... mějte se.” Táhla muže pryč. Archie zvedl oči k Blakovi. Hleděl za snoubenci. Mladík se na něj zadíval. Pousmál se.
“Děkuju.” Muž k němu sklonil hlavu a podotkl, že nemá za co.
“Ale ano mám, jsi první...” Sklonil hlavu.
“Myslím, že Gregorymu trochu zavidím.” Blake udiveně zvedl obočí.
“To jak jsi se o něj staral, staráš se. Pro mě jsi jako rytíř v zářivé zbroji. Laskavý a starostlivý. Tak...” Zadíval se na velryby.
“Proto k vám tak rád chodím, cítím se tam jako doma. Samozřejmě také díky Gregorymu, ale myslím, že hlavně díky tobě. To láska a něha, se kterou se na něj dívaš. Vyhříval jsem se v jejich světle a teple. A občas. Občas mám pocit, že se tak díváš i na mě.” Zvedl opět hlavu k muži. Zadívali se do očí. Blake nedokázal skrýt svůj překvapený výraz.
“Vím, že je to špatné, ale závidím mu tebe, Blaku. Chtěl bych bratra jako jsi ty.” Usmál se smutně.
Blake zavřel oči a zhluboka se nadechl. Někdo před ním zrovna pootevřel zakázané ale tolik vytoužené dveře. Bylo to tak. Vytoužené. Chce ho. Touží po něm. Možná stejně zoufale a silně, jako ten muž. Uvědomil si to po mladíkově vyprávění. Potom co dnes zjistil, že jeho oči ho kontrolují a sledují víc než Gregoryho. ´Bratra.´ Pomyslel si. Možná se spletl, možná před ním ty dveře někdo zrovna pevně zamknul.
“Hmmm... nejsem si jistý jestli dokážu a chci být tvůj bratr.” Mladíkův obličej vyhasl. Přinutil se ke svému jemnému úsměvu a přikývl. Muž sklonil hlavu a dodával si odvahu.
“Co takhle milenec?” Zvedl k němu oči. Archie zmateně zamrkal a zadíval se do nich. ´Milenec!´ Křičelo mu v mysli.
“Proboha, Blaku. Jsi jak ty ostatní perverzáci, co mu nedaj pokoj a lepí se na něj.” Ozval se vedle nich rozhořčený Gregoryho hlas. Nechápavě k němu otočili hlavu. Oba trochu zaskočeni situací. Blake si uvědomil, že mladíka stále drží v náruči. Omluvně se na bratra pousmál a sklonil hlavu Archiemu. Ten se pobaveně zasmál a vymanil se z pevné náruče.
“Tak pojď, támhle jsme ještě nebyli.” Chytl Gregoryho a táhl vesele pryč. Zbytek dne se tradičně jemně usmíval a tvářil se, jakoby k rozhovoru nikdy nedošlo. Večer si došli na vydatnou večeři v místním hotelu a pak z terasy sledovali světelnou show na obloze. Archie se opíral o zábradlí a snažil se vnímat rozvernou zářivou hru barev. ´Milenec.´ Sklonil hlavu.
´Milenec.´ Zadíval se do stropu své ložnice. Otočil hlavu ke Gregorymu, spícímu vedle něj. Blake spal v pokoji vedle. ´Milenec.´ Zavřel oči a před nimi spatřil vysokou siluetu muže. Pobavený úsměv, oči. Pravdou bylo, že fyzicky ho přitahoval. Koho by nepřitahoval? A dnes jeho pevná náruč. Pousmál a opět se zadíval do stropu. Lehl si na bok a pozoroval spánek svého přítele. A jeho povaha? Vždyť on sám mu dnes složil poklonu. ´Milenec.´ Vztáhl ruku a pohladil Gregoryho po tváři. Plnohodnotný přítel. To myslel tím, když říkal milenec. Určitě. Nechce si ho vydržovat. Kupovat. Nechce domácího mazlíčka do postele. Chce s ním ruku v ruce kráčet – jako rovnocenní partneři.
Celý nevyspalý se ráno zadíval na oblékajícího se Gregoryho. Sám si oblékl triko s dlouhými rukávy a povzdechl si. V noci se rozhodl, rád by to zkusil. Blake ho přitahuje ať fyzicky tak povahově. Možná do něj byl celou dobu zamilovaný a ani si to neuvědomil. Možná netouží po bratrské ale milenecké lásce. Možná by se mu líbilo usínat a probouzet se v jeho náruči. Prohlásit, tohle je můj přítel. Můj princ na bílém koni. Zadíval se zamyšleně z okna. Ale nechce nic z toho, pokud by tím snad ublížil Gregorymu.
“Děje se něco?” Mladík sebou cukl a otočil hlavu po hlase.
“Chováš se divně. Od včerejška.” Dodal. Archie udiveně zvedl obočí. Zná ho líp než si myslel.
“Ne... tedy nic špatného. Myslím.” Gregory se na něj nechápavě zadíval.
“Myslíš? Začínáš mě trochu děsit. Co se stalo?”
“Já jen... vadilo by ti moc, kdybych... kdybychom... totiž já a Blake.” Byl si jistý, že v životě neměl takový problém ze sebe něco vymáčknout. Udiveně zvedl obočí, když se mladíkův obličej rozzářil.
“Hádám správně? Chcete být spolu?” Když Archie přikývl, nadšeně se usmál a vrhl se mu kolem krku.
“To je úžasný. Vlastně jsem tajně doufal, že byste se snad mohli dát dohromady a ty...” Zmlkl a odklonil se.
“Ty byl konečně trochu šťastný. Blake tě udělá šťastným, tím jsem si jistý.” Archie na něj překvapeně hleděl. Gregory ho pokáral pohledem.
“Trochu mě uráží, že si myslíš, že jsem tak naivní.” Větší z mladíků se laskavě usmál a přikývl.
“Děkuju, Gregory.” Objal mladíka. Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy. Druhý mladík zvedl oči ke dveřím, které se otevřely. Blake spolkl připravenou otázku a přešel k nim.
“Stalo se něco?” Zeptal se rychle. Bratr se pobaveně pousmál.
“No to bych řek. Měl bysis hezky posbírat, co sis nadrobil.” Muž na něj nechápavě hleděl. Gregory od sebe odklonil Archieho a doslova ho podal bratrovi do náruče. Ten ho trochu zaskočeně objal a zadíval se za odcházejícím mladíkem. Ještě oznámil, že bude v restauraci a zavřel za sebou dveře.
Blake sklonil hlavu k Archiemu. Pohladil ho po vlasech a jemně odtáhl. Zamračil se při pohledu na slzy.
“Tak? Co se děje?” Utíral mu je jemně. Mladík sklonil hlavu a popotáhl.
“Jen... dostal jsem požehnání. Řekl bych.” Utíral si zbytek slz do rukávu a zvedl k němu oči. Blake na něj chvíli nechápavě hleděl. Udiveně zvedl obočí. Zakroutil hlavou. Archie přikývl. Muž ho překvapil šťastně něžným úsměvem a přitáhl si ho zpět do náruče.
“Děkuju, Archie.” Mladík se nechápavě odtáhl a vykoktal otázku.
“Za tu šanci.” Usmál se muž a pohladil ho po tváři. Archie jemně zrůžověl a sklopil oči.
“Jsem... jsem trochu na rozpacích.” Přiznal se. Blake přizvedl jeho obličej zpět k sobě.
“No... znám tě tak dlouho. Viděl jsi mě vyrůstat a...” Usmál se nejistě. Muž se pousmál a přitáhl si ho k hrudníku. Vdechl květinovou vůni vlasů a přemýšlel, kdy se naposledy cítil takhle spokojený.
“Dobře. Co to zkusit od začátku?” Archie se odtáhl a nechápavě se mu zadíval do očí. Blake se usmál.
“Večeře, kino... já nevím, cokoliv si budeš přát.” Mladíkův pohled se rozjasnil a on se sladce pousmál.
“Rande? Jako normální rande... první rande, tak jak má vypadat?” Zdál se nadšený představou. Mužovo srdce se zachvělo a on přikývl. Archie se šťastně pousmál a vrhl se mu kolem krku. Zlehka se odtáhl. Zadívali se z pár centimetrů do očí. Jejich rty byly jen pár centimetrů od sebe. Mladík musel stát na špičkách.
“Před prvním rande ale obvykle není žádná pusa... dost často ani po.” Blake přizvedl obočí. Zamračil se.
“To není.” Uvědomil si nesouhlasně. Archie hlasitě vydechl a opřel si mu tvář o rameno. Něžně se přitulil. Usmál se a zavřel oči. Tohle bude jednoduše úžasný. Byl si jistý.
Gregory opírající se o dveře se pousmál a tentokrát se skutečně vydal k jídelně.
Blake nervózně přecházel po pokoji. Je tak neskutečně nervózní. Proč je ksakru tak nervózní? Povzdechl si a svalil se do křesla. Gregory, sedící v druhém, ho tiše sledoval.
“Nechápu z čeho jsi tak nervózní.” Muž se zamračil a připálil si.
“Teď si představ, jak to šokuje mě.” Pobavil bratra a uvolněně vydechl kouř.
“No tak, vždyť je to přece Archie.” Usmál se mladík povzbudivě. Blake se zamračil.
“Myslím, že jsem tak nervózní, právě protože je to Archie.” Překvapil ho. Gregory se pousmál a vstal, přešel k muži a chytl ho za ruce.
“Jsem si jistý, že vše bude perfektní. Vždy je, když se jedná o tebe.” Starší z bratrů přizvedl obočí. S jemným úsměvem poděkoval. Mladík se narovnal a chtěl jít pryč. Překvapeně se otočil, když muž stále držel jeho ruku a nepustil ho.
“Když mluvíme o mé noci s Archiem, co ta tvoje s Connorem?” Gregory zalapal po dechu a nejistě se bratrovi zadíval do očí.
“Mluvil... mluvil jsi s Connorem?” Vykoktal. Muž zakroutil hlavou. Mladík zašeptal přítelovo jméno. Tentokrát přikývl. Povzdechl si a pustil ho.
“Bylo mi divný, proč se mu k nám najednou nechce. Když předtím tu byl jako doma.” Gregory si váhavě sedl na opěrku křesla.
“Nejradši bych ho zabil.” Řekl tvrdě. Mladík vytřeštil oči.
“A-ale to... to přece...” Muž se na něj zadíval. Zakroutil hlavou.
“Ty jsi se vážně zamiloval, mám pravdu?” Gregory ucukl pohledem a zrůžověl. Jemně přikývl.
“Proboha Gregu, proč zrovna Connor?” Řekl zničeně.
“Je to přece tvůj přítel, proč...” Nechápal mladík. Jeho bratr si povzdechl.
“Je to přítel, skvělý přítel, ale... ne vhodný partner pro mého malého bratra.” Gregory zakroutil hlavou. Blake zničeně vstal.
“Ošustí snad všechno, co potká. Nejlíp dvakrát.” Řekl tak nejmírněji, jak v tu chvíli dokázal. Přesto na něj mladík zůstal hledět s otevřenou pusou. Muž si povzdechl a sklonil se k němu.
“Možná jsi mu prostě jenom vděčný. Je zkušený. Ví, kde se dotknout. Možná i to pomohlo.” Řekl mírně. Gregory zakroutil hlavou
“To Archie taky.” Uzemnil bratra. Sklopil zrak.
“Vždycky se mi líbil a... myslím, že jsem si to v tu noc prostě jenom uvědomil.” Pokrčil rameny. Blake se zhluboka nadechl.
“Chceš, abych s ním promluvil?” Mladík vytřeštil oči a rychle zakroutil hlavou.
“Nechci, aby to věděl. Obzvlášť ne potom, cos mi řek. Vždyť to udělal, jenom protože musel... a já idiot se zamiluju.” Řekl nešťastně. Blake se zamračil a přítáhl si ho k sobě. Políbil do vlasů. Nejradši by ho vážně zabil, ale jak ho může zabít za záchranu života svého bratra?
Konečně přišla hodina pro vyzvednutí Archieho. Měli naplánovaný úžasný program snad pro celou noc. Přesně tak, jak by měla první schůzka vypadat. Alespoň jejich první schůzka. Archieho první schůzka. Těšili se. Oba. Přesto už u večeře. Prvního bodu. Začala konverzace váznout a vzduch byl nasycený zvláštní řezající nervozitou. Nepříjemně na ně dorážela a nenechala je v klidu. Díky Gregorymu spolu v minulosti trávili spoustu času. Příjemné, pohodové chvíle. Tak proč je to najednou tak těžké?
Vyšli z restaurace a oba se uvolněně nadechli. Čerstvý mořský vzduch jim jemně zchladil hlavy.
“To je lepší.” Uklouzlo Archiemu. Blake k němu sklonil hlavu. Mladík sebou cukl.
“Omlouvám se, tak jsem to... co je to s náma?” Řekl nešťastně. Muž se zamračil a zvedl hlavu k večerní obloze, ztrácející se v moři. Z druhé strany ji pohlcovala noc. Vše, co se ho týká je perfektní? Ten jejich večer tedy moc perfekně nezačal.
“Nevím. Možná jsme už moc dlouho... přátelé, nato abychom byli víc.” Přemýšlel. Archie sklonil hlavu.
“Chceš jet domů?” Mladík rychle zvedl hlavu. Zakroutil s ní. Muž si s úsměvem povzdechl a přikývl. Chytl ho za ruku a přes písečnou pláž vedl k dokům, kde byly celoroční atrakce. Vždy byly plné lidí – ať dětí tak dospělích. Jejich součástí byla samozřejmě dřevěná mola, fungující jako pasáž.
Ani klidná procházka po pláží, ani zářivé atrakce je nedokázaly zbavit pocitů svírajících jejich srdce. Jakoby s každým tepem poskočila. Oba si byli jistí, že se to horší a horší.
Archie čekal na lavičce a skoro až bezradně přemýšlel, co to s ním je. Proč je probůh tak nervózní. Vždyť je to Blake. Dokonalý, úžasný, báječný Blake. Tak moc chce, tak moc. Zarazil se. Tak moc chce, aby vše bylo perfektní, aby vše vyšlo, jak má... poprvé v životě, chce skutečně s někým být. Jistěže je nervózní. Usmál se a vstal.
Muž, nesoucí velký kornout pestré pouťové směsi, který si mladík poručil, přizvedl obočí. Archie ho beze slova chytl a táhl k pasáži. Procházel mezi lidmi a rozhlížel se. Všiml si temné uličky mezi dřevěnými stánky. Zatáhl do ní muže a opřel ho o stěnu. On byl dokonale překvapený, že zapomněl protestovat natož se bránit. Archie se zhluboka nadechl a pousmál se.
“Nejde to tak, jak jsme si přáli.” Muž zakroutil hlavou.
“Ale já nemyslím, že je to tím, že... se známe tak dlouho.” Překvapil ho mladík.
“Hrozně moc si přeju, aby nám to vyšlo. Tak hrozně moc... a ty?” Hleděl mu do očí.
“Jistěže si přeju, aby...” Přerušil ho Archieho úsměv.
“Copak to nevidíš? Proto jsme oba tak nervózní.” Opíral se mu o hrudník. Blake přizvedl obočí. Má pravdu. Uvědomil si. Mladík se znovu pousmál a stoupl si na špičky.
“Znám jediný zaručený způsob, jak se zbavit nervozity.” Zašeptal.
“Vím, že jsme to chtěli... ale, co kdybychom to vzali lehkou obklikou?” Usmíval se jemně. Blake měl poprvé v životě pocit, že omdlí. Navrhuje mu to, co si myslí, že mu navrhuje. Nebo ne?
“Mluvíš o...” Chtěl se ujistit. Archie přikývl. Pak znejistěl.
“Nebo ty nechceš? Je to brzy? Je to brzy.” Sklonil hlavu a v duchu si začal nadávat. Překvapeně zamrkal, když ho Blake chytl a opřel o protější stěnu. Přitom se k němu sklonil.
“Hlupáku. Samozřejmě, že chci.” Zašeptal tvrdě a stejně tvrdě vklouzl mezi rozechvělé rty. Byl to nedočkavý a naléhavý polibek. Když se odtáhl, Archie zalapal po dechu a držel se ho kolem krku.
“Vážně chceš.” Pousmál se a přitáhl si ho zpět. Blake napodobil výraz a chytl ho za boky. Přizvedl k sobě a znovu opřel o stěnu.
To, co přišlo pak, bylo stejně nedočkavé, naléhavé a tvrdé jako jejich první polibek. Myslel si, že jejich první noc bude něžná a pomalá. Byl si jistý, že to bude v posteli. Ne, že ho bude opírat o dřevěnou desku stánku vedle rozzářené ulice plné lidí. Přesto měl pocit, že zrovna prožívá to neúžasnější ve svém životě.
Pevně ho držel a tvrdými krátkými tempy se bořil do horkého těla. Archie muže objímal kolem ramen, jemně zakouslý do svých prstů, aby zmírnil své steny. S každým přírazem zlehka přivřel oči a stiskl Blakovo rameno. Otočil hlavu k ulici pár kroků od nich.
“Cokdyž... cokdyž si nás někdo všimne?” Zašeptal zadýchaně. Blake se mírně odtáhl a zadíval se mu do očí.
“Pak směle doufám, že si to mlčky užije. Protože pochybuju, že bych byl schopný přestat.” Přirazil a sledoval mladíkovu reakci. On se opřel hlavou o stěnu a hlasitě vydechl. Sklopil oči k muži.
“Ani bych to nedovolil.” Zamračil se jemně. Blake mu zlehka zakryl dlaní pusu, aby ztišil steny a nepřestával pohybovat boky. Přitom si hleděli do očí.
Archieho se ztratily za víčky a on se mírně zamračil. Blake zasténal, když ho mladík sevřel. Ucítil horkou vlhkost na svém břiše, ve stejnou chvíli naposledy přirazil. Uvolněně vydechl a čelem se mu opřel o rameno. Jeho krásný milenec se k němu tiskl a oddechoval stejně hluboce jako on.
Odtáhli se a zadívali do očí. Naklonili se ke rtům toho druhého. Tentokrát to byl pomalý a mírný polibek. Jako laskavé, něžné pohlazení. Oba se pousmáli a opět pevně objali.
Konečně byli schopní se navzájem pustit. Upravili si oblečení a zapluli do bavícího se davu. Ruku v ruce kráčeli mezi lidmi a najednou se bavili také. Nervozita i ten úzkostlivý pocit byly pryč. Když už měli atrakcí dost, usadili se v místním clubu s živým piánem. Seděli u malého kulatého stolku, poslouchali a jen zlehka se dotýkali prsty.
Blake se zamračil a sledoval muže u vchodu. V něm šla zavěšená mladá dívka. Přichozí si ho všiml. Přizvedl obočí a namířil si to k nim.
“Zdravím. Nevadí, když se přidáme?” Jeho společnice nečekala na odpověď a přisedla si k Archiemu.
“To nemůžeš myslet vážně.” Řekl Blake chladně a sledoval muže. Jeho pohled se zachvěl. Pousmál se a sklonil hlavu.
“Asi to neni tak podstatný, ale je to moje neteř.” Překvapil ho přítel. Nabídl mu židli. S díky se posadil. Mladík si všiml jejich pohledů.
“Půjdem?” Otočil hlavu k dívce. Usmála se a táhla ho na parket. Blake je chvíli sledoval, pak otočil hlavu zpět k muži.
“Udělal jsem to jenom proto...”
“Zamiloval se, Connore.” Přerušil ho Blake nesouhlasně a dokonale překvapil. On na něj chvíli tiše hleděl.
“Nemůže to být jen vděk?” Zeptal se. Blake zakroutil hlavou. Přizvedl obočí, když se Connor usmál.
“Rád bych řekl, že mě mrzí, že zrovna do mě ale nebyla by to pravda.” Muž si povzdechl.
“Doufal jsem, že ho odmítneš a jeho to časem přejde.” Pobavil přítele svou upřímností. Znovu si hlasitě povzdechl a mávl na číšníka.
“Víš, co tě čeká, když mu ublížíš.” Mračil se. Druhý muž se spokojeně usmíval.
“Dokážu si to představit. Hmm... uklidní tě alespoň trochu, že jsem od tý doby s nikym nespal?” Blake neskryl své překvapení. Zopakoval poslední slovo. Connor zakroutil hlavou.
“Trochu ano.” Připustil muž a sledoval tančící pár.
“Proč neteř?” Nedalo mu to. Přítel pokrčil rameny a zatvářil se zničeně.
“Cindy mi ji tu nechala na celý týden. Už jsem to s ní doma nemoh vydržet. Zítra naštěstí odjíždí.” Objednal si pití.
