kapitola I.
Hnědovlasý mladík se zadíval na blonďatého. Jakoby hleděl do zrcadla. Stejný nos. Rty. Tvář. Postava. Přirozená barva vlasů. Našly by se lehké odlišnosti, ale pro nezkušené oko či jen letmý pohled přehlédnutelné. Aby ne. Byli dvojčata. On a jeho bratr Graham. Jako děti si je často pletli. Úmyslně se prohazovali a bavili se skutečností, že nikdo nepoznal změnu. S léty se ale začali lišit. Hlavně díky stylu oblékání a chováním.
On byl vždy řádně upravený, vážný a trochu zamyšlený. Občas působil chladně až arogantně, ale zároveň měl v sobě určitou křehkost a něhu. Byl jedním z nejlepších studentů na škole.
Graham byl divoký, rozlítaný a veselý. Rád se bavil a byl středem pozornosti. Byl tak nějak hrubší a hlučnější. Opravdu byli jako dvě strany jedné mince.
Graham si prohrábl blonďaté prameny úmyslně rozcuchaného účesu. Zahrál zničený výraz a chytl bratra za ruku.
„Prosím, moc tě prosím. Jen jeden víkend. Vrátím se v pondělí ráno a vystřídám tě.“ Bratr zakroutil hlavou.
„Vystřídáš mě? Zbláznil ses? Vážně čekáš, že s něčím takovým budu souhlasit?“
„Prosím, prosím, prosím.“ Přidal na ztrápenosti. Druhý mladík zakroutil hlavou.
„Vždyť je to tvůj milenec. Nemůžeš po mně chtít...“
„Je to jen víkend, nějak se tomu vyhneš. No tak Mo, prosííím.” Protáhl s úmyslně okouzlujícím výrazem. Měl stoprocentní úspěšnost.
“Počkej až ho uvidíš. Je to pan dokonalý.“ Dodal.
„Proč máš potom schůzku s někým jiným?“ Zvedl hnědovlasý tázavě obočí. Graham se zasmál.
„Ou... to bolelo. Prostě si nemůžu pomoct. Takže?“
Graham se zadíval do zrcadla. Upravil si blonďaté prameny, padající mu do očí. Oči. Měly stejné temně modré oči. On v nich měl světle šedivé žilky. Snad si jich Neith nevšimne.
Neith. Mohl by být dokonalým hrdinou dívčích románů. Krásný muž atletické postavy, bílých vlasů a zelených očí. Hrdina mezi hrdinami. Křičela z něj slova: chlap, chlap, chlap. A to jen z fotky, kterou viděl.
Povzdechl a vyšel z koupelny. Ocitl se ve velkém vestibulu místního letiště. Zadíval se na tabuli příletů. Čtvrt hodiny. Čtvrt hodiny a on se musí proměnit ve svého okouzlujícího, zářícího bratra. Proč s tím probůh souhlasil?
Čekal mezi příbuznými či přáteli cestujících, nejméně nadšený a sledoval jednu z bran. Dech se zachvěl, když se mezi příchozími objevil vysoký světlovlasý muž. Kráčel sebevědomou jistou chůzí. Měl v sobě zvláštní sílu a zároveň eleganci a charisma. ´Měl pravdu.´ Pomyslel si a vydal se muži naproti.
Všiml si ho. Pousmál se a vykročil k němu. Když stáli proti sobě, mladík se mu váhavě zadíval do krásných očí. Neith vztáhl ruku k jeho obličeji. Prsty pohladil zrůžovělou tvář.
„Zdravím.“ Přitáhl si ho do náruče. On se zachvěl, když ucítil rty na svých. ´To je... příjemný.´ Schoulil se do pevné náruče.
“Úplně jsem zapomněl, jak na mě ta tvoje tvářička působí.” Zašeptal muž pobaveně a odtáhl se.
“Jsem unavenej, půjdem.” Přehodil si tašku.
“Pomužu ti.” Vzal mu mladík povlaky na obleky. Muž poděkoval, chytl ho za ruku a vedl ven.
“Jak jsi sem přijel?” Chtěl vědět. Graham k němu zvedl oči.
“Tvým autem.” On k němu překvapeně sklonil hlavu.
“Neměl jsi problémy?” Mladík nechápavě zvedl obočí a pak si to uvědomil. Bratr není nejlepší řidič. Zmatkuje a hlavně nezvládá stresové situace. Jednou se uprostřed křižovatky sebral a odešel. Auto nechal na místě.
“No... trochu tady před letištěm.” Přikývl a vedl ho k autu. Neith si dal věci do kufru a sedl si za volant. Graham k němu. Vyjeli. Tiše projížděli městem.
“Hmmm... nejsi zvědavý?” Sledoval muž červená světla na semaforu. Graham k němu nechápavě otočil hlavu.
“Co jsem ti přivez.” Pomohl mu. Mladík sebou cukl. ´Zkus se alespoň trochu chovat jako on, ty pitomče.´
“No tak jo.” Povzdechl si.
“Byl jsem hrozně vystreslej. Ještě teď se klepu. Musím se uklidnit.” Ukázal třesoucí se ruku na ukázku. Neith se pousmál.
“Tak promiň, víš, žes nemusel jezdit. Nějak bych se dopravil.” Políbil ho něžně a vyjel. On si povzdechl.
“A cos mi přivezl?” Ozval se. Neith se zasmál.
“Uvidíš.”
Mladík se šokovaně rozhlédl po nepořádku. Jestli se tomu ještě stále dalo říkat nepořádek. Věděl o příhodnějším slově. ´Můj bože Grahame.´ Snažil se tvářit, že je vše v naprostém pořádku – pro něj jako Grahama. Neith odložil koženou cestovní tašku a zničeně si povzdechl.
“Hmmm... dám si sprchu a trochu se prospím. Je tu něco k jídlu?” Mladík se zatvářil bezradně. Neith se pobaveně usmál a vzal ho do nářuče.
“Co kdyby sis lehl se mnou, abych měl růžový sny.” Políbil ho. Graham váhavě přikývl. Sedl si na postel a čekal. Zničeně sledoval oblečení rozházené po podlaze. ´Jak dlouho tu Neith nebyl? Rok?´
Cukl sebou, když muž vylezl. Dech se zachvěl a srdce přidušeně zamumlalo něco neznatelného.
´Ale vybrat si tedy umíš.´ Prohlížel si vypracovanou postavu. Neith zašel do šatny.Vrátil se v uplejších trenýrkách a rozvalil se na posteli. Graham si ho stále prohlížel. Muž k němu sklonil hlavu. Při otázce, co se děje, sebou mladík cukl.
“Jen jsem tě dlouho neviděl.” Pokrčil rameny a přesunul se na posteli, lehl si k jeho boku. Neith se samolibě pousmál. Objal ho a políbil na čelo.
“To ano... dva měsíce jsou dlouhá doba.” Protáhl se unaveně. Mladík se usmál. Mužovo blízkost a teplota ho uklidňovaly a hýčkaly. Tak jako vůně.
Otevřel oči. Rychle si sedl. Usnul? Nejistě se rozhlédl. Někdo ho během spánku musel unýst. Tohle přece nemůže být ta samá ložnice, nebo ano? Vstal a přešel ke dveřím. A už vůbec ne ten samý byt. Vdechl příjemnou vůni a uvědomil si svůj prázdný žaludek.
“Hladový?” On sebou cukl a otočil hlavu po hlase. Neith seděl na gauči, na stehnech svůj notebook. V domácích světlých džínách a černé košili vypadal tradičně dobře. S tímhle mužem má strávit dva celý dlouhý dny a dnešní večer? Jak? Vždyť ho ani trochu nezná. Rozhodně má rád pořádek a má dobrý vkus. Rozhlédl se po obývacím pokoji.
“Trochu.” Přiznal se a přešel k němu. Neith odložil počítač a vstal. Přinesl jejich večeři. Graham si vzal talíř. Uklidil po něm. Připravil mu oblíbené jídlo. Po dlouhé náročné cestě. Nemělo to být naopak? Přemýšlel.
“Chováš se jinak.” Ozval se Neith. Mladík k němu rychle zvedl oči.
“Neštěkej, dobře? Ale... přijdeš mi takovej klidnější, zamyšlenej a trochu... nejistej. Takovýho tě neznám.” On sklonil hlavu k pokrmu. ´Co bys na to řekl?´ Zamračil se a pokrčil rameny.
“Nevím, o čem mluvíš.” Pobavil Neitha a věnoval se jídlu..
“Co plánuješ na večer?” Graham sebou cukl. ´No jistě, vždyť on se tak rád chodí bavit.´
“Vřískot?” Navrhl. Muž přikývl a pročítal si poštu v počítači.
Když dojedli, oba se převlékli a opravdu vyrazili ven. Naštěstí pití objednával Neith. Mladík neměl nejmenší tušení, co by měl vlastně chtít.
Omluvil se a šel na toaletu. Zadíval se na sebe do zrcadla. Na sobě kvalitní černé triko. Bylo mírně průsvitné, k němu světlé džíny. Bratr se tedy rozhodně umí oblékat. Se správnou dávkou vyzívavovsti. Také nosí tak rád kovové a kožené ozdoby. Dotkl se náramků a několika prstenů. Upravil si vlasy a zhluboka se nadechl. ´Tohle nemůžu nikdy zvládnout.´
Vyšel z toalet a přes vlnící se parket si to namířil zpět k muži. Stál u baru a povídal si s vysokým blonďákem.
“Grahame, zlato... dlouho jsi tu nebyl.” Otočil ho někdo k sobě. Dva mladíci se pousmáli. ´Kdo ksakru jste?´
“No, tak. Pojď si s náma zatancovat.“ Usmál se nadšeně černovlasý a položil mu ruce na ramena. Pak se zadíval za něj.
“Jo taak. Tobě už se vrátil pan dokonalý.” Pustil ho s úsměvem. Graham přikývl a otočil se. Neith ho sledoval. Mladík jemně zrůžověl a vrátil se pohledem na pár.
“Možná později. Chci si ho dnes užít.” Oni se zasmáli.
“Nenech se rušit.” Zapluli mezi tančící.
“Ale dlužíš nám tanec, jasný?” Dodal ještě světlovlasý, než nadobro zmizeli. Graham si povzdechl a šel k Neithovi. Byl jako oáza klidu. Bezpečná oáza klidu. Rozhodně už se od něj nehne. Nebo potká další bratrovy kamarády.
Muž se sklonil k jeho krku a něžně ho políbil.
“Nechceš tancovat?” Zašeptal.
“Dneska ne. Vždyť jsem tě tak dlouho neviděl.” Řekl mladík stejně tiše a zadíval se mu od očí.
“Hmmm... že bys ho už konečně zkrotil a ochočil?” Ozval se blonďatý muž. Neith pobaveně zakroutil hlavou.
“Tak naivní nejsem. To spíš on mě a dokonale.” Zasmál se, když ho mladík zlehka praštil do prsou. Opravdu se od něj zbytek večera nevzdálil i když to bylo dost obtížné. Neustále k němu někdo chodil a tahal ho na parket nebo ho chtěl alespoň pozdravit. Jeho bratr je opravdu oblíbený a zná hodně lidí.
Pozdě v noci si to namířili domu. Byl jemně opilý a chtěl se projít. Neith ho držel za ruku a provázel nočními ulicemi. Mladík cestou stavěl u různých obchodů a prohlížel si zboží za sklem. Dlouho se necítil tak uvolněně a bezstarostně a k tomu ještě Neith.
Zastavil se u jedné z vitrín a snažil se zaostřil na zboží za sklem.
“Tak pojď.” Protočil ho muž a vedl dál. On si všiml nižší zídky a vylezl na ni. S Neithovou pomocí udržoval rovnováhu. Když se dostal na konec, otočil se k němu a položil mu ruce na ramena. Zasmál se, když mu doslova spadl do nářuče. Muž ho držel déle než bylo nutné, zrůžověle mu hleděl do očí. Pousmál se a vyklouzl mu. Namířil si to k obchodu, kolem kterého procházeli. Neith se pobaveně usmál a šel za ním.
Konečně dorazili domů. Mladík se zřítil na postel a odmítal se dál hýbat. Muž mu zul boty a přizvedl ho výš k polštářům. Přikryl.
“Sladký sny.” Pohladil ho po vlasech a zašel do koupelny. Graham se zachumlal pod peřinu a tvrdě usnul. Neith si lehl a zadíval se na něj. Vždy mu připadal tak neodolatelně rozkošný ale dnes. Pohladil ho po tváři. Usmál se a přitáhl si ho do náruče.
Mladík se ráno probral. Protáhl se. Uvědomil si, že je oblečený. ´Bože můj, opil jsem se.´ Vstal umyl se a vyšel z ložnice. Neithův byt byl tichý. Všiml si talíře a lístku složeného na něm. Zvedl ho a rozložil. Odklopil snídani a sklonil hlavu ke vzkazu.
´Jel jsem koupit něco k jídlu. Dobrou chuť.´
Povzdechl si. Byl si jistý, že bratr kuchyň dokonale vyjedl. Určitě i pokrmy zapomenuté někde v zadních částech skříněk.
Dotkl se konvice v překapávači. Byla horká. Nalil si nápoj do největšího hrnku, který našel a bohatě dochutil smetanou a cukrem. Pokud si dobře vzpomíná, tak to dělají oba. Oba měli slabost pro sladké a nesnášeli kořeněné jídlo.
Pohodlně se usadil a snídal. Muž měl dvě velké knihovny. Knih a filmů.
Zvedl hrnek a sedl si před filmové nosiče. Pročítal tituly. Udiveně zvedl obočí a jeden vyndal. Jeho oblíbený film dle komiksové předlohy. Komiksy byly vždy jeho vášní – už od dětství. S přibývajícím věkem ve sbírce přibývaly náročnější tituly.
Sklonil hlavu k dalšímu nosiči. Další a další. ´Má rád komiksy?´ Otočil hlavu ke knihovně s knihami. Překvapeně vstal. Dolní polovina byla plná kreslené tvorby. Prohlédl si Neithovu sbírku a vrátil se k filmům. Založil disk do přehrávače a zvedl oči k obrazovce. Pousmál, tenhle prostě zbožňuje.
Popíjel kávu ze svého velkého hrnku a sledoval film. Otočil hlavu ke dveřím, když se ozval zámek. Zastavil přehrávač a rychle vstal, když si všiml množství tašek, které muž nese. Pomohl mu a společně je začali vybalovat. Graham si uvědomil, že polovina věcí je pro bratra. Když bylo vše uklizeno, Neith ho z ničeho nic chytl. Usmál se.
“Dobré ráno.” Políbil ho něžně. Mladík se usmál a oplatil mu pozdrav.
“Hmmm... tohle mi chybělo.” Vysadil ho muž na linku a pevně objal. On ho prsty jemně šimral po zádech a ve vlasech. Bratr mu vyprávěl o Neithově minulosti. Nevázal se, užíval si svobody a rozhodně neměl v plánu usadit se. Pak přišel Graham a dokázal ho k sobě připoutat jako nikdo jiný.
“Těžko uvěřit, že jen tohle.” Muž se zasmál a odtáhl se.
“Lhal bych, kdybych tvrdil, že jen tohle.” Sklonil se k němu. Mladík se zachvěl. Tyhle polibky byly jiné než předešlé. Měkčí. Naléhavější. Neithovy rty byly neuvěřitelně horké. Vtahovaly ho hlouběji a hlouběji do sebe a nedovolily stáhnout se zpět. Cítil horkost v obličeji. V celém těle. Vnímal svůj zrychlený dech a bušící srdce.
Znovu se zachvěl, když ucítil dlaň na svých zádech. Vycházela z ní spalující horkost a prostupovala hlouběji. Pod kůži. ´Co to se mnou...´ Muž si ho přitáhl blíž k sobě a sklonil se ke krku. On otevřel oči. ´Že jsem raději nemlčel.´ Pomyslel si.
“P-počkej.” Odtáhl ho od sebe silou a zhluboka se nadechl. ´Co teď?´
“Co-co můj dárek?” Vzpomněl si. Neith se zasmál a zakroutil hlavou.
“Ty malej hade, hraješ si se mnou.” Mladík se zatvářil dokonale nevině. ´No jistě, tohle je přesně jeho styl.´ Tleskal si v duchu.
“Hmmm... nečekal jsi, že ho dostaneš tak snadno nebo ano?” Opřel se muž rukama kolem jeho nohou a usmál se půlku úst. ´To jsem si moc nepomoh.´
“Musíš si ho najít.” Usmál se Neith. Graham neskryl své překvapení. Pobaveně se pousmál. No jistě. Jako děti to milovaly. Obzvlášť bratr. Miloval to napětí a překvapení.
“Tak pusť, pusť.” Řekl nadšeně a snažil se vymanit z jeho náruče. Když ho muž sundal z linky, šel hledat. Otočil se.
“Dostanu nápovědu?” Pobavil Neitha. Přikývl.
“V ložnici.” Mladík zmizel za dveřmi. Muž se opřel o linku a sklonil hlavu. Zavřel oči a vztáhl ruku ke svým rtům. Prsty se jich dotkl.
Vzpamatoval se a přešel k televizi. Zadíval se na pozastavený obraz. Udiveně zvedl obočí. Nespletl se nebo ano? Sklonil hlavu k obalu. Zvedl ho a přečetl název. Nechápavě se podíval k ložnici. Grahamovi komiksy nikdy nic neříkaly. Obzvlášť v knižní podobě. Neuměl je číst. Spojit si text s kresbou. S filmy na tom byl líp, ale musely být jednodušší. Úžasní hrdinové, nadpřirozené schopnosti. Barevné a zářící. Ne, ponuré, temné a složité.
Vypl televizi a šel za mladíkem. Pobaveně se pousmál. Jeho sladký milenec dokonale rozhrabal postel a teď se věnoval šatně.
“Hmm... to uklízení bylo trochu naivní.” Opřel se o dveře do šatny a sledoval ho. Zrůžověl a zvedl k němu oči.
“Přihořívá?” Usmál se. Muž pobaveně zakroutil hlavou.
“Spíš samá voda.” Graham si povzdechl a šel hledat do ložnice. Neith se uvelebil na posteli s polštářem za zády. Prohledal snad každý kout pokoje a nic. Otočil hlavu k němu. Sedl si na postel.
“Nikde tu nic není.” Zamračil se vyčítavě.
“Přihořívá.” Usmál se Neith. On udiveně zvedl obočí. Začal hledat pod rozhrabanou peřinou.
“Samá voda.” Mladík k němu nejistě otočil hlavu. Podíval se pod postel.
“Samá voda.”
“Ale tady jsem už hledal. Nic tu není.” Zvedl polštář a prohmatal ho.
“Samá voda.” Usmál se Neith. Graham sáhl pro polštář za jeho zády.
“Přihořívá.”
“Je to pod tebou, že jo?” Odstrčil ho silou a zvedl polštář. Prohmatal.
“Samá voda.” Mladík se na něj zničeně podíval. Vrátil polštář zpět a s ním i muže. S prohrou v očích se zadíval do jeho. Neith se usmál.
“Přihořívá.” Překvapil mladíka. On udiveně zvedl obočí. Pousmál se.
“Ty! Máš to u sebe.” Sedl si mu na nohy a začal ho prohledávat.
“Ale říkal jsi v ložnici.” Protestoval.
“Jsem v ložnici.” Bránil se pobaveně.
“Vybral jsem ten nejmíň náročněj pokoj, nemyslíš?” Dodal.
“To je koupelna.” Zvedl ho z polštáře a prošacoval záda a boky.
“Tam by to pro mě nebylo tak pohodlný.” Bavil se. Mladík si zničeně povzdechl.
“To jsi to spolkl, nebo co?” Neith se pousmál a chytl ho za ruce. Přitáhl si ho k sobě a políbil.
“Hoří.” Zašeptal měkce do jeho úst.
“Tys to vážně...” Zarazil se mladík a otočil hlavu k spojeným prstům. Zadíval se na prsten na mužovo malíčku. Byl to silnější kroužek s ornamenty. Otočil hlavu zpět k němu. Přikývl.
Graham se nadšeně usmál a začal si stahovat své prsteny. Neith si stáhl kroužek z prstu a chytl jeho ruku. Nasadil mu ho.
“Je úplně stejný jako můj. Zašel jsem v Lancastru ke klenotníkovi, který ho dělal.” Vysvětloval. Mladík se dotkl jeho prsteníčku. Porovnal vzorek obou prstenů.
“Že tys mi ho koupil jen proto, abych si už nepůjčoval ten tvůj.” Dovtípil se. Znal svého bratra moc dobře. Neith se zasmál.
“Více či méně.” Mladík ho zlehka praštil.
“Ty!” Protočil kroužek. Cítil se trochu rozpačitě. Nikdy nedostal dárek bez nějáké události. Obzvlášť ne šperk a k tomu od muže. I přes svou nejistotu, ale cítil zvláštní teplo tam někde uvnitř. Hřálo ho a pomalu se rozlévalo do všech žil. Věděl, že šperk není pro něj. Že pocity, které cítí, nepatří jemu. Přesto nedokázal jinak než si užívat jejich sílu. Zvedl oči k muži. Něžně se usmál a sklonil se k němu.
“Děkuju.” Políbil ho a objal. Neith jeho. Proč ho každý úsměv, pohled či jen letmý polibek tolik hřeje? Políbil mladíka do vlasů a pohladil po zádech. Pokud by to bylo takové i před odjezdem, chyběl by mu a těšil by se na něj mnohem víc nebo ne?
“Měls tam něco rozkoukanýho.” Připomněl mu. Graham otevřel oči. No jistě. Filmy. Když budou sledovat filmy, uběhne spousta času. ´Spousta času bez intimností a podobných věcí.´ Zrůžověl jen při pouhé představě. Odklonil se.
“Chceš se dívat se mnou?” Když Neith jemně kývl hlavou, usmál se.
“Bezva, tak pojď.” Chytl ho za ruku a snažil se ho zvednout.
Pohodlně se usadili a sledovali film. Graham, schoulený u Neithova boku, k muži zvedl hlavu. Ještě nikdy neměl žádný vážný vztah. Neměl čas na lásku a věci spojené s ní. Byl si tolik jistý, že je zatím, nepotřebuje. Že v jeho životě nic nechybí. Jak moc se pletl.
Usmál se, když k němu Neith sklonil hlavu. Muž mu oplatil úsměv a políbil ho na čelo. Oba se vrátili pohledem na obrazovku. Jeho objetí, polibky – blízkost. Zaplnily místo v srdci, o kterém neměl nejmenší tušení, že je prázdné. Hřejivým, příjemným teplem. Uvědomil si, že poprvé v životě bratrovi závidí.
Když film skončil, mladík nadšeně navrhl další. Neith založil disk a sedl si zpět. Strávili odpoledne sledováním filmů.
Mladík otočil hlavu k večerní obloze. Možná je měl raději nechat na noc. Co teď? Neith vypl přehrávač a sklonil k němu hlavu.
“Hlad?” Graham se protáhl a přikývl.
“Mohli bychom se najíst venku.” Napadlo ho. Muž trochu unaveně přikývl. Mladík se na něj zadíval. V noci toho jistě moc nenaspal a včera přes den asi taky ne. ´Musí být unavený a nevyspalý, možná bychom měli zůstat doma...´ Pomyslel si. Graham ale nezůstává v sobotu večer doma.
Zadíval se na vysokou věž. V nejvyšším patře byla restaurace. Bratrova oblíbená – chodili do ní všichni jeho přátelé. Jednou ho sem vzal. Výhled z ní byl neuvěřitelný.
Je vážně stále tak pozorný? Zvedl oči k Neithovi a následoval ho k výtahům. Vyjeli do nejvyššího patra. Pozdravil pár známých a táhl muže k jednomu ze stolů u oken. Objednali si jídlo.
Neith poděkoval číšníkovi, který jim donesl pití, a zadíval se na Grahama. Nadšeně hleděl z okna a užíval si výhled.
“Čekal bych, že už to budeš mít okoukaný.” Napil se. Mladík zakroutil hlavou.
“Nemyslím, že tohle se dá okoukat.” Neith se pousmál a přikývl.
“Hmmm... to tvý dnešní filmový odpoledne. Trochu´s mě překvapil.” Vzpomněl si. On k němu otočil hlavu. Byl tak nadšený z Neithovy sbírky, že zapomněl vybírat filmy dle bratrova vkusu. Stále dělá takové hloupé chyby.
“No... vlastně za to může můj bratr.” Muž udiveně zvedl obočí.
“Bratr?” Nechápal.
“No ano, minulý týden jsem ho pozval, aby mi pomohl uklidit.” ´Jo, to rozhodně zní jako Graham.´ Přemýšlel mladík.
“No a on si všiml tvé sbírky. Nadchla ho a nakonec jsme strávili odpoledne u televize. Já myslel, že by mohlo být příjemný...”
“Počkej, počkej.” Umlčel ho Neith.
“Bratr? Máš bratra?” ´Cože?´ Nechápal Graham.
“Grahame, zlato. Včera ses na nás pěkně vykašlal.” Ozval se vedle stolu známý hlas. Zadíval na pár z clubu. ´Stále netuším, kdo jste.´
“Takže? Co máš v plánu?” Usmál se světlovasý.
“Hmmm... večeři?” Uhl číšníkovi s talířem a poděkoval. Mladíci se usmáli.
“No jistě a pak? My dneska míříme do Luny.” Graham otočil hlavu k Neithovi. Pokrčil rameny.
“Fajn, jen se najíme.” Oznámil dvěma. Pár se pousmál a přikývl.
“Počkáme u baru.” Táhl černovlasý druhého k baru. Mladík se zadíval na muže.
“Vážně... můžem jít domů.” ´Řekni, že chceš jít domů. Prosím.´
“V pořádku, jdi s nimi.” Graham udiveně zvedl obočí. ´Sám?´ Nechce s nimi jít. Proč by měl? Není tu kvůli nim, je tu kvůli Neithovi. To s ním chce... ´Chci?´ Překvapil sám sebe. Zamračil se a sklonil hlavu.
“Omluv mě nachvíli.” Vstal a šel k páru. Muž se za ním trochu nejistě zadíval. Mladík se s nimi chvíli bavil, blonďatý ho pobaveně podrbal ve vlasech a přikývl. Vrátil se a sedl si. Zvedl oči k Neithovi, popřál dobrou chuť a věnoval se jídlu.
“Nerozmyslíš si to... no asi ne. Mějte se.” Přišel se pár rozloučit a zamířil k východu. Muž za nimi překvapeně hleděl. Sklonil hlavu ke Grahamovi. Ten si všiml jeho výrazu.
“Nejdu s nimi.” Napil se a poděkoval číšníkovi, který zvedl prázdný talíř.
“Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale jsem dost unavený. Jestli něco čekáš, musím tě zklamat. Budu rád, když neusnu cestou domů.” Zadíval se na něj. Zdá se mu to nebo zrovna zrůžověl? Při zmínce o sexu? Graham?
“To je v pořádku. Jsem unavený na to někam jít... a navíc chci být s tebou.” Dodal mladík a napil se. Neith se mu zadíval do očí. Pokud měl v minulosti kdy pochyby, že jeho srdce... Pousmál se a příkývl.
Ruku v ruce dorazili domů. Muž ho vedl rovnou do ložnice. Zul si nohou boty a sedl si na postel. Graham ho napodobil.
“Nebudeš se...”
“Zítra.” Lehl si na pravý bok. Zlehka poklepal postel před sebou. Mladík se pousmál a lehl si k němu. Zachumlal se do jeho náruče a zavřel oči. Přemýšlel, jak příjemné by bylo usínat v pevných pažích každý den.
“Neithe?” Ozval se pochvíli. Muž ospale zabručel otázku.
“Vážně jsem o něm nikdy nemluvil?”
“To bych si jistě pamatoval.” Promnul si oči. Mladík se zamračil a lehl si na záda. Zadíval se do stropu, Neith na něj.
“Jak se jmenuje?” Sjel prsty po paži až k prstům a chytl ho za ruku.
“Mo, říkám mu Mo.” Otočil k němu hlavu. On se mu zadíval do očí.
“Jste si podobní?” Prohlížel si jeho rysy.
“Vlastně ne, jsme prý uplný protiklady.”
“Hmmm... takže on je ten nesobeckej, hodnej, pořádnej, laskavej...”
“Ty!” Převalil ho Graham na záda a snažil se ho ubít polštářem. Muž se bránil.
“Ale ne.” Zamračil se, když mu ho sebral.
“Vrať mi ho, chci tě ubít.” Kývl přesvědčivě hlavou.
“Už proto ti ho nevrátím.” Smál se Neith. Chvíli se trochu bezúčelně přetahovali.
“Měl bys to vzdát.” Snažil se mladík.
“Nesmysl, vyhrávám.” Oponoval ležící.
“Cože? Vítěz obvykle neleží na zádech.” Zakroutil Graham hlavu. Pak sebou cukl, když muž rozpažil a přitáhl si ho tak k sobě.
“Hmm... remíza?” Zeptal se unaveně a pobavil muže.
“Vítězství?” Nesouhlasil.
“Fajn, fajn. Remíza.” Zašeptal a přitáhl si ho zpět, když se začal nesouhlasně zvedat. On se pousmál a položil si mu hlavu na hrudník, seděl obkročmo na muži. Neith pustil jeho ruce a objal ho. Zadíval se do stropu. ´Bratr.´ Pomyslel si.
Sklonil hlavu, když slyšel pravidelný dech. Povzdechl si. Takhle se tedy moc nevyspí, ale ten jeho spokojený výraz.
Graham se ráno probral. Promnul si oči a přemýšlel proč se cítí tak příjemně. Zvedl hlavu a pohled se setkal s Neithovým pobaveným. Udiveně zvedl obočí. Otočil hlavu k oknu.
“Celou noc?” Když muž jemně přikývl, zčervenal.
“Mohls mě...” Přerušil ho Neith, který si přitáhl jeho hlavu. Zašeptal dobré ráno do rtů. Zrůžovělý mladík odpověděl.
“Ale tak hezky se mi spalo.” Přitulil se něžně. Muž se usmál a znovu ho objal.
“To věřím.” Otočil hlavu k zvonícímu telefonu.
“Nový telefon?” Sáhl po přístroji a podal mu ho. Nejistě přikývl a zadíval se na volajícího. Cukl sebou.
“O-omluv mě... ano?” Přijal hovor a zmizel v koupelně. Neith se zadíval do stropu. ´Za celej víkend jen jedinej hovor?´ Uvědomil si.
Graham nevěřícně vypl telefon a zadíval se na něj. ´Další dva dny?´ Pomyslel si nechápavě. Zvedl oči ke dveřím do ložnice. ´Co budu dělat?´ Sedl si na okraj vany. Neděsila ho představa dalších dvou dnů strávených v mužovo přítomnosti. Vlastně se mu líbila. Ale Neith už jistě nebude chtít déle čekat a on... dovolí mu – cokoliv. To ho děsilo. Věděl, že pokud muž bude chtít. Pokud se ho bude dotýkat, tak jak se dotýká, neodmítne ho. Rozechvěle a odezvdaně ho přijme. ´Ksakru Grahame.´ Pomyslel si nešťastně.
Došel do kuchyně a zadíval se na muže připravujícího snídani. Kéž by ji připravoval pro něj. Neith k němu zvedl oči. Kéž by se díval na něj. Muž si všiml smuteného pohledu. Pak přizvedl obočí. Zdá se mu to nebo...
“Stalo se něco?” Mladík sebou cukl a rychle zakroutil hlavou.
“Pomůžu ti.” Nabídl se a přešel k němu. Než se Neith vzpamatoval, vzal mu nůž a jemně ho odstrčil.
Ruce se zachvěly, když se muž postavil za něj, a chytl je. Sklonil se k mladíkovu krku a něžně políbil, přitom mu pomáhal mazat krajíc chleba. Graham přivřel oči a opřel se o něj.
“Takhle toho ale moc neudělám.” Zaprotestoval, když si Neith za bradu přizvedl jeho hlavu a zadíval se mu do očí. Chvíli na něj jen tiše hleděl.
“To nevadí, rád bych, abys dělal jiný věci.” Sklonil se ke rtům. Mladík rozechvěle zamrkal a pevně stiskl nůž. To ne. To ne. Proboha to ne. Přijímal měkké pomalé polibky a stejně pomalu se propadal do pevné náruče.
“A-ale já mám hlad.” Zaprotestoval.
“Hlad možná máš, ale neřekl bych, že zrovna na jídlo.” Vklouzl muž rukou do kalhot a prsty pošimral probouzející se úd. Graham mu vydechl do úst a jemně se zamračil.
“P-počkej, to...” Prosil skoro nešťastně a prsty hladil Neithovu paži. On propustil ústa a rty opět pohladil krk.
“No tak, Grahame, znám tě. Je malej zázrak, žes na mě neskočil hned na letišti. Začínám si myslet, že jsi ty dva měsíce s někym byl.” Šeptal do hebké kůže. Mladíka překvapil klid v jeho hlase. Otevřel oči.
“T-tobě by to nevadilo?” Vydechl nejistě.
“Zabil bych ho.” Řekl muž tvrdě. Měl pocit, že by to vážně udělal. Když byl pryč a náhodou ho napadly dotěrné myšlenky, celkem bez problému je zahnal. Samotného ho to překvapilo. Myslel si, že je docela dost žárlivý a majetnický. Nespletl se. Teď když ho měl opět v náruči. Krásné štíhlé tělo. Nesnesl myšlenku, že by se ho dotkl někdo jiný. Možná to bylo vzdáleností mezi nimi.
Graham se pod šepotem zachvěl a zadíval se muži do očí.
“Vážně?” Zeptal se. Připadal si jako sprostý zloděj. Tahle chvíle nepatří jemu, ale... otevřel rty pro Neithovy naléhavé a horké.
“Vážně.” Vpíjel se hlouběji a hlouběji do sladkých úst. Koutkem oka zachytil stříbrný záblesk. Pousmál se a sebral mladíkovi nůž z prstů, než si s ním ublíží. Odložil na linku a druhou rukou stále bloudil v jeho kalhotách. Palcem setřel nedočkavé kapky vzrušení a zhluboka se nadechl. Sám byl vzrušený. Samozřejmě. Tak moc po něm toužil. Hluboce a tvrdě se zabořit do horkého těla. Při představě se zachvěl. Přitiskl se k němu.
Graham otevřel oči, když ucítil mužovo vzrušení. Proboha. Co teď? Snažil se srovnat si myšlenky. Najít cestu ven. Ve skutečnosti ale pochyboval, že je schopný utéct.
Neith ho otočil k sobě a nepřestával líbat. Mladík zmateně zamrkal, když muž tiše zaklel a odtáhl se.
“Promiň, to už je podruhý. Měl bych to zvednout.” Usmál se výrazu, políbil ho a šel pryč. Graham se zhluboka nadechl. Uvědomil si zvonící telefon. ´Podruhý?´ Nechápal.
Neith chvíli s někým mluvil. Vrátil se a sklonil se k němu.
“Je mi líto, musím jít. Někdo si včera všim, že jsem ve městě. Budeš se muset nasnídat sám.” Grahamovo srdce se uvolněně rozpustilo v klidnou, usmívající se loužičku. Zahrál zklamaný výraz ale přikývl.
“Budeš mi to muset vynahradit.” Vzpomněl si na svou roli. Neith se pobaveně zasmál.
“Nejen tobě.” Sklonil se opět k růžovým rtům a dlouze se do nich vpil. Jemně se odtáhl.
“Možná by počkali o pár minut dýl.” Vklouzl zlehka do úst.
“Pár minut?” Přizvel mladík obočí.
“Pár hodin.” Opravil se Neith. Graham ho objal kolem krku a spoléhal na jeho zodpovědnost.
“Určitě počkají.” Dovolil si i lehkou provokaci. Muž ho objal kolem pasu a přizvedl k sobě.
“Možná ano, ale pochybuju.” Řekl nesouhlasně a krátce ochutnal usmívající se rty. Pak mladíka pustil a šel do ložnice. Graham se opřel o linku a zavřel oči. ´Díky bohu.´ Snažil se nadechnout.
Neith se rychle opláchl, oblékl, políbil mladíka a šel pryč. Nastoupil do svého auta a chvíli jen tiše seděl. Přemýšlel, zda měl Graham v očích ty šedivé žilky i před tím. Musel mít nebo ne? Jednoduše si nevšiml. A mladíkovy polibky a blízkost se mu prostě tak moc líbí, protože ho dva měsíce nedržel v náruči a zapomněl, jak moc úžasný je to pocit.
Někde vzadu v mozku se objevil krátký záblek. Myšlenka. Byla zastíněná a nečitelná. Ale cítil ji. Skoro ji měl, ale nedokázal ji uchopit. Zamračil se a vyjel.
Graham se nasnídal a pak přemýšlel, co by měl dělat zase sám v cizím bytě. Co asi dělal bratr, když tu byl sám? Musí tu mít nějáké své věci kromě oblečení. Stále bydleli spolu, ale většinu času trávil u Neitha.
Chvíli prolézal byt a pak skončil u Neithova počítače. Usmál se, když ho nepožádal o heslo. Přečetl si svou poštu a pak lehce znuděně brouzdal sítí. Zavřel prohlížeč a očima shlédl pracovní plochu. Přizvedl obočí a provinile rozklikl složku s jednoduchým názvem Fotky. Pak tu jménem Grahamovy fotky. Rozhlédl se a otevřel první z nich. Zaručeně poznal bratrův styl fotografování. Bylo stejné jako on. Rozlítané a lehce chaotické. Na většině byly Grahamovi přátelé, místa, která navštívil a samozřejmě Neith. Mladík ho očividně rád překvapoval.
Pousmál se a prohlížel si snímky. Zarazil se a zvětšil fotku ležícího muže. Spal na svém gauči, ruku pod hlavou, na sobě jen tílko a tak dával na obdiv svou úžasnou postavu. Vypadal klidně a spokojeně.
Graham se něžně pousmál a otevřel další. Přizvedl obočí. Fotka byla dost podobná předešlé, ale na téhle měl muž pootevřené oči. Jemně prosvítaly skrz dlouhé tmavé řasy. Mladík se zachvěl a přeskočil na další, další a další. Zamračil se a vrátil se k fotce. Srdce měl v místech krku a v břiše ho šimralo tisíce malých nožiček. Sklonil hlavu. ´Ale ne.´ Už nad tím chvíli přemýšlel, teď si byl jistý. Zamiloval se.
Otevřel svou poštu a uložil fotku do galerie. Obě fotky. Pak ještě několik dalších. Třeba tu, na které se muž tak úžasně smál.
S mnohem silnějším provinilým výrazem zaklapl notebook a sedl si co nejdál. Zbytek času přemýšlel, zda by fotky náhodou neměl vymazat. Když byl už skoro odhodlaný, že ano, dorazil Neith. Mladík téměř nadskočil a šel se sním přivítat.
Muž se k němu sklonil a podal mu tašky s pozdním obědem. Společně se najedli a Graham se unaveně opřel o Neitha.
“Hrozně jsem se přecpal.” Postěžoval si a hrál si s mužovo prsty.
“Neměl jsi do sebe cpát celej ten desert.” Graham si povzdechl.
“Neměls ho kupovat. Víš, že když vidim něco sladkýho... je konec.” Pobavil muže. On se pousmál a držel ho kolem ramen.
“To je v pořádku. Tohle je taky příjemný.” Mladík k němu zvedl oči. Usmál se a vyhoupl se mu do klína.
“Moc příjemný.” Opravil ho a zavřel oči. ´Moc příjemný.´ Zopakoval v duchu a užíval si Neithův pevný hrudník, kopírující jeho záda.
“A? Co chceš dělat dneska?” Opíral se muž bradou o temeno jeho hlavy.
Graham si povzdechl. ´Nic?´ Pomyslel si v duchu. U bratra byl malý zázrak, když vydržel chvíli mlčet natož potom strávit večer jen pro ně dva. V tichosti a klidu si užívat přítomnost někoho jiného. Neith musel být z jeho chování takhle dost zaskočený. Něco takového už by asi těžko strávil. Přemýšlel.
“No... mohli bysme jít třeba...”
“Co kdybychom zůstali doma?” Přerušil ho muž. On se otočil a tázavě zopakoval poslední slovo. Neith jemně přikývl.
“Nemám nic proti tomu, když chodíme ven. Vím, že to máš rád, ale... Asi. Chci tě mít jenom pro sebe.” Přitáhl si ho do náruče a objal.
“Možná je to tím, že jsme se tak dlouho neviděli.” Řekl zamyšleně. Graham se zachvěl a přitulil se. Rád by řekl ano, ale nemůžou zůstat doma. Neith by jistě chtěl pokračovat tam, kde ráno skončili.
Nakonec muže vytáhl do kina. Úmyslně vybral malej akční masakr, ve kterém by snad neměly být žádné milostné scény. Nechtěl Neitha zbytečně navnadit. Po kině se zdrželi na skleničce v místním baru. Domů opět dorazili dost pozdě a mladík zahrál těžkou únavu.
