noc první
Spícím domem se plížily tři postavy. Jen jako stíny proklouzávaly pokoji, až se ocitli v ložnici. Postavily se nad postel a chvíli tiše sledovaly mladé spokojeně spící manžele. Jeden z nočních návštěvníků zvedl hlavu k ostatním a prsty naznačil směr. Jeho společník přikývl a oba přešli k jedné ze čtyř stěn pokoje. Poslední hlídal majitele domu.
Muži se rozhlédli po zdi. Vyšší z nich vztáhl ruku a prsty kopíroval lištu táhnoucí se uprostřed stěny. Pousmál se a stlačil. Část stěny se s jemným zaduněním pohla a začala se posouvat po nízkém koberci. Překvapilo je jak tiše a hladce. Podívali se na svého přítele u postele. Zakroutil hlavou.
„Nelhal.“
„Kdo by riskoval život syna kvůli cizím penězům.“ Sáhl muž před sebe. Jejich oči byly zvyklé na nedostatek světla ale za zdí byla černočerná tma.
„Přines světlo.“ Poručil.
Oba se zadívali na pokladnici plnou různorodých šperků. Aby ne. Zrovna vykrádali dům klenotníka proslulého v zemi. Vlastně manželů. Byli vyhlášení svým umem. Dokázali vytvořit neskutečně jemné a propracované šperky, ozdoby oděvů i zbraní. Byli kouzelníci ve svém řemesle. O co úžasnější bylo, když se ti dva nejlepší stali manžely.
„Jestli spim, buď tý lásky a neštípej mě.“ Ozval se jen o pár centimetrů menší muž. Druhý se pobaveně usmál a vešel.
Všichni tři se s vaky plnými zlata postavili nad postel. Jeden z mužů zvedl lucernu a posvítil na ně. Přizvedl obočí – tak jako ostatní. Většinu času byli na cestách. Ve svém oboru byli nejlepší – tiše a neslyšně přijít a zase odejít. Snad víc než pro peníze to dělali pro to vzrušení. Okradli už spoustu lidí a ani ve snu by je nenapadlo ukrást něco jiného než cennosti.
„Nemůžu si pomoct, ale když ho vidim, nejradši bych ho...“
„Jo, taky bych ji hrozně rád ohnul přes stůl.“ Prohlížel si, ten který je vedl, ženu. Podívali se na sebe.
Ležela v trávě a na obloze zářilo slunce. Jeho paprsky ji hřály do tváře a hladily po těle. Nechávaly po sobě stopu. Horkou stopu, která se prosakovala hlouběji do těla. Zavřela oči. Slunce se sneslo níž a jeho doteky byly čím dál víc horké téměř pálivé. Probouzely žár i uvnitř. Příjemný spalující žár. Vnímala svůj vlastní vzdech a něčí úsměv.
Otevřela oči a uvědomila si, že se nad ní někdo sklání. To nebylo slunce. Byly to ruce – horké velké ruce a rty. Hladily ji po těle, laskaly její kůži a nechávaly spalující znamení.
„D-Diamonde?“ Zašeptala. To přece nemůže být on. Proč by... zapřela se o široká ramena aby od sebe muže odtáhla. Zvedl se a ona se šokovaně zadívala do zelených očí. Tohle tedy rozhodně nejsou oči jejího muže. Než stačila vykřiknout, zakryl jí rukou pusu.
Žena zhluboka oddechovala a vyděšeně sledovala rudovlasého cizince. Byl vysoké urostlé postavy. Mohutnější než její muž – ten postavou připomínal spíš dívku. Jaktože si nevšimla hned, že to není on?
„Uklidni se. Neublížím ti.“ Hluboký sametový hlas. Slyšela, jak si rozepíná pásek kalhot. Srdce se zastavilo. Něco zamumlala do dlaně a zakroutila hlavou. Je stále moc vyděšená. Zhluboka se nadechl a odhrnul jí pramen vlasů z obličeje.
„Neboj se. Doteď to bylo příjemný nebo ne?“ Nebyl násilník. Neměl zapotřebí vynucovat si sex, ale když ji viděl. Byla tak neskutečně nádherná. Nikdy v něm nikdo neprobudil touhu na jediný pohled.
Znovu se zhluboka nadechl, aby trochu zklidnil svůj dech a sklonil se k dekoltu. Její pleť byla sametová a zářila pod jeho opálením. Její tělo se chvělo pod jeho doteky. Její hebká pevná prsa prosila o to, aby je promnul v dlaních. Ochutnal je.
Žena něco zamumlala. Opět se odtáhl. Píchlo ho u srdce při pohledu na slzy v očích. Krásné tělo možná chce, ale mysl ho stále odmítá a on jí nechce ublížit.
„Neplač, prosím.“ Řekl mírně. Ona odpověděla. Přizvedl obočí. Zdálo se mu to nebo... K úžasu svých společníků ji pustil a odsedl si. Žena se posadila a chytla lemy rozhalené noční košile. Zadíval se na ni. Černé dlouhé kadeře. Jemný krásný obličej a velké temně modré oči. Působila jako krásná křehká víla. Dobře stavěná křehká víla. Pomyslel si. Větší prsa, drobounká dívka se štíhlým pasem. Pousmál se. Ale vážně zrovna řekla, že...
„Nikdy jsi...“ Nedokázal ten nesmysl ani vyslovit. Zakroutila hlavou a vlasy pomohly zakrýt nahotu.
„Oprav mě, jestli se pletu, ale neulehá snad vedle tebe každou noc tvůj muž?“ Chtěl vědět. Ona sklonila hlavu a přikývla.
„Tak jak to děláš, že jsi ještě panna?“ Řekl víc sarkasticky než chtěl.
„Nemusíš být hned hrubý.“ Překvapila ho obranným tónem. ´Zajímavý.´ Pomyslel si.
„Promiň ale... kdybych byl tvůj muž, svatební noc by byla dlouhá a těžko říct, zda bych čekal do ní.“ Zvedla k němu oči. Měla zrůžovělé tváře a prohlášení ji očividně potěšilo.
„Vážně?“ Zeptala se. Pak sebou cukla.
„A-ale nejsi. Tak... tak...“ Vzpomněla si.
„Kde je?“ Muž otočil hlavu. Žena taky. Překvapeně rozšířila oči. Vedle postele seděl v pohodlné židli její manžel. Zápěstí a kotníky měl připoutané ke dřevu. Přes pusu převázanou látku. Za ním stály dvě vysoké postavy.
„Diamonde.“ Zvedla se rychle. Zloděj ji chytl a sledoval muže.
„Klid. Je v dobrých rukou.“ Usmál se pobaveně.
„Nic se mu nestane.“ Dodal. Otočila k němu hlavu. Zadívala se na něj. Byl opálený a díky tomu zelené oči zářily. Na tvářích měl několikadenní strniště a delší vlasy ledabyle sčesané dozadu. ´Je docela hezký... nejen docela.´ Muž k ní otočil hlavu. Všiml si, že si ho prohlíží. ´Nad čím to přemýšlím?´ Zhrozila se a zadívala se mu do očí.
„Takže?“ Zeptal se. Nejistě zakroutila hlavou. Pak si vybavila, o čem mluvili. Pokrčila rameny.
„Nebrali jsme se z lásky, jen... ty neustálé návrhy, bylo to otravné.“ Otočila hlavu ke svému manželovi. Pousmála se.
„Oba žijeme svou prací, chtěli jsme se soustředit na ni. Proto jsme se dohodli. Jsme, myslím, skvělí přátelé, ale... víc mezi námi není. Je to pohodlné.“ Neustálé návrhy. Věřil, že jich bylo nespočetně. Každý den. Pro oba. Povzdechl si. Stačí, že jí vykradl pokladnici, nemůže jí ukrást i nevinnost. Na druhou stranu – jednou to někdo stejně udělá. Proč by to nemohl být on? Je skvělý zloděj – nejlepší.
Vytřeštila oči. Opět ji položil do peřin a naklonil se nad ni.
„Nevěřim, že žena jako ty. S tak nádherným tělem nemá svoje touhy.“ Rozbušil její srdce.
„Rád ti s nimi pomůžu.“ Sklonil se ke krku.
„Ale-ale já nechci.“ Zapřela se mu opět o ramena. Chytl její ruce a zvedl nad hlavu. Jednou rukou držel zápěstí, druhou rozhalil noční košili.
„Nelži sama sobě. Tvoje tělo chce a moc.“ Promnul dlaní levé ňadro a pak prsty pomalu dráždil bradavku.
„Reaguje na moje doteky, chvěje se a... vlhne.“ Hleděl jí s úsměvem do očí. Žena zadržela dech.
„T-tak to není.“ Protestovala. On zajel rukou hlouběji do bílé noční košile. Vzepřela proti němu ruce a pevně sepjala kolena. ´Jeho ruka, jeho ruka.´ Přizvedla bradu, když muž začal prstem dráždit vlhkost. Nikdy se jí nikdo nedotýkal tak intimně. Tak blízce. Sevřela prsty na nohou i rukou a snažila se nevydat jedinou hlásku. Jediný vzdech. Naklonil se k ní.
„Vážně ne?“ Pohladil rty krk. Žena hlasitě vydechla a tělem projela silná vlna. Prohla se v zádech a zaryla špičky do přikrývky. Uvolněně klesla zpět a zhluboka oddechovala. Co to bylo? Co to probůh bylo?
Muž se usmál a promnul sladký nektar mezi prsty. Sáhl si k pasu a vytáhl černý rolák z kalhot. Svlékl si ho a přinutil její dech zachvět se. Zul si vysoké boty a položil se vedle ženy. Pohladil ji prsty po krku a stáhl košili z ramene.
„To nebylo špatný nebo ano?“ Pokračoval níž k zápěstí až ji jemně přinutil vytáhnout paži z rukávu. Zakroutila hlavou. Usmál se a sklonil se ke rtům.
„Dobře, protože jsme ještě neskončili.“ Přejel po nich zlehka a rozběsnil její srdce. Vztáhla ruku a chvějícími se prsty se dotkla vypracovaného hrudníku. Sklouzla níž k pasu na černé znaky, které ji zaujaly. Začínaly na pevném břiše a mizely někde pod látkou kalhot. Rozeplých kalhot. Rychle stáhla svou ruku zpět.
„Klidně pokračuj.“ Provokoval ji.
„Nechci.“ Zamračila se a pobavila ho. Zakroutil hlavou.
„Ty jsi neskutečně tvrdohlavá.“ Převalil se nad ní. Rozšířila oči. Uvědomila si, že leží mezi jejíma pokrčenýma nohama. Co hůř. Cítila proti sobě jeho vzrušení. Takhle velký a tvrdý to nemá být. Určitě ne. Byla si téměř jistá.
Muž se zkusmo pohl, snad aby ji vyprovokoval ještě víc. Ona chytla jeho paže a pevně držela, aby to nemohl zopakovat. Jemu se začínal ten její trucovitý odpor líbit. A ten sladce zamračený výraz. Skoro se rozesmál, když si ho vybavil.
„Když sundáme tu košili bude to ještě lepší.“ Nedalo mu to.
„V žádném případě.“ Zareagovala okamžitě. Věděla, že k tomu dojde. Byla si jistá. Když cítila jeho vzrušení, viděla jeho pohled – touhu s odhodláním v něm. Vlastně to snad i chtěla. Potom co jejím tělem projela vlna touhy, vzrušení a tepla. Nemohla si ale pomoct a neodporovat. Přece se mu nedá zadarmo. Taky se jí ten jeho pobavený pohled a usměv líbily. Tak jako provokativní slova.
„Takhle ale trochu překáží ve výhledu.“ Hladil ji prsty po stehnech a hrnul s nimi lem košile. Ji zaujalo slovo výhled.
„Ty... ty se chceš dívat, tam... tam...“ Zrudla dokonale. Při odpovědi, samozřejmě, zrudla snad ještě víc.
„To se smí?“ Vyhrkla a rozesmála ho. Zakroutil hlavou a sklonil se k ní.
„Ty jsi vážně neskutečně okouzlující.“ Políbil ji. Zmateně zamrkala a hleděla mu do očí. Muž zhlehka laskal její rty svými a užíval si jejich měkkost. Když je uvolnila, překvapil ji hlubším polibkem. Ucítila šimrání v jazyku, když se ho dotkl špičkou svého. Vzdychla si a téměř až opatrně odpověděla. Po dlouhém polibku se odklonil. Zalapala po dechu. Usmál se.
„Představ si. Smí.“ Šokoval ji a odtáhl se. Chabě zaprotestovala a snažila se udržet lem košile nad svými koleny. Marně.
Diamond s vyschlým hrdlem sledoval zlodějovu hru s ženou. Cítil něco lehce zvráceného v tom, že se dívá. Nedokázal ale odtrhnout oči. Uvědomil si, že ho pohled na ně vzrušuje. Proč ho to vzrušuje? Nikdy po ní nazatoužil. Spal vedle ní tři roky a nikdy ho nenapadlo... tělem projela další vlna vzrušení. Zloděj zrovna zabořil hlavu mezi její nohy. Žena pevně stiskla látku pod sebou a přizvedla bradu. Druhou rukou se opřela o jeho rameno. Muž ji prsty hladil po stehnech a svými ústy a jazykem bloudil po okraji nedotčené zahrady.
„Myslíš, že se už uklidnil?“ Ozval se jeden z mužů za ním. On ale nedokázal vnímat slova.
„Snad ano, nerad bych mu ublížil. Na to jak vypadá, má docela sílu.“ Odpověděl druhý.
„Směle doufám, že se mu to, co vidí, líbí stejně jako nám. Nikdy bych nevěřil, že budu přihlížet, jak jinech chlap... ještě k tomu Nate.“ Dodal a zakroutil hlavou.
Spoutaný muž sebou cukl, když ho po uchu pohladil horký dech.
„Líbí?“ Zeptal se příjemný hlas. On něco zamumlal, když ucítil dotek u svého pasu. Dlouhé prsty zajely pod látku pyžama a směřovaly níž. Zacukal s rukama, když objaly vztyčený úd. Uslyšel pobavený úsměv. Ruka se pohla a on zavřel oči.
„Řekl bych, že se už uklidnil... co tě tak vzrušilo?“ Zašeptal hlas k němu a v dlani promnul špičku.
„Představa, že jsi on... nebo ona?“ Diamond zadržel dech a prozradil se. Muži se usmáli.
„Ona, že? Proto tě její tělo, spící vedle tebe, nevrušuje. Netoužíš po ženě, toužíš po muži.“ Rozběsnil hlas jeho srdce. Ne. To není možné. Nebo ano? Otevřel oči a zadíval se na Nata. Zachvěl se. Má pravdu. Touží po jeho pevných pažích ne jejích hebkých. Zamračil se a zaklonil hlavu. Ta dlaň je tak nesnesitelně horká. Zloděj stojící nad ním se na něj zadíval. Pousmál se a prsty mu stáhl látku ze rtů.
„Nebudeš křičet nebo ano?“ Sklonil se k nim a hluboce se vpil. Spokojeně něco zabručel, když ho Daimond pustil dál. On ucítil další prsty. Rozvazovaly pravé zápěstí. Když bylo volné, zvedl ruku a přitáhl si zloděje blíž k sobě. Ten se odklonil a chvíli si ho prohlížel. Pochyboval, že kdy viděl tak půvabného muže. Byl štíhlé postavy a jeho pleť byla stejně bělostná a hebká jako dívčí. Krásný obličej lemovaly dlouhé blonďaté prameny a dopomáhaly k jemnému vzhledu. A oči – něžné medové studnice. Musel zlomit mnoho srdcí, když se oženil. Nejen dívčích.
„Pojď, tam to bude pohodlnější.“ Chytl ho a postavil. Vedl k velkému křeslu. Posadil se na okraj a muže si stáhl na nohy. Zvedl oči ke svému příteli. Ten jemně přikývl a klekl si před ně. Chytl mužovo kalhoty od pyžama a stáhl mu je. Jeho přítel mu mezitím rozepínal košili a opět se vpíjel do rtů.
Muž zalapal po dechu a odtáhl se. Sklonil hlavu k černovlasému zloději urostlé postavy. Víc z něho neviděl, protože měl obličej schovaný v jeho klíně. V ústech jeho penis. On rozechvěle sledoval, jak se oddaluje a pak ho opět vtahuje dovnitř. Přitom ho hladil jazykem. S každým dalším pohybem ho přijal hlouběji a hlouběji.
Diamond se zhluboka nadechl a zvedl hlavu k druhému muži. Ten měl temně blonďaté krátké vlasy a kouřově šedivé oči s pronikavým pohledem. Oba dva měli sluncem opálenou kůži a tak jako jejich vůdce krátké strniště. Zloděj se usmál a přitáhl si jeho rty.
Žena svírala peřinu a už se ani nesnažila zadržet své vzdechy. Boky se samovolně pohybovaly proti němu. Dokáže každý muž s jazykem to co on? Zachvěla se a dotkla se jeho hlavy. Jakoby chtěla říct: to už stačí, prosím, víc už nesnesu. Cítila to tak. Věděla, že přijde víc. Pochybovala ale že něco dokáže předčít tohle.
Nate se zvedl k ní, přitom vyhrnul košili až k pasu. Skoro jakoby četl její myšlenky. V očích jí hořela touha a tělo se chvělo. Sklonil se k ní a zaplul jazykem mezi rty. Pevně ho sevřela nohama. Zavrtěla se, když proti sobě ucítila jeho vzrušení. Tentokrát ji ale nepolekalo. Naopak. Vzdychla mu do úst a přitáhla si ho níž k sobě. Muž se pousmál a mírně se odklonil.
„Co pak?“ Zadíval se jí do očí. Až vyčítavě se na něj zamračila.
„Netuším, co chceš. Musíš mi to říct.“ Lhal. Samozřejmě, že lhal. Musel by být naprostý hlupák, aby nevěděl, po čem touží. Zahrál zamyšlený výraz.
„Hmm.. asi se stále trochu stydíš. Když to nedokážeš říct, ukaž mi to.“ Skoro ji zabil. Srdce se zastavilo a pak rozeběhlo ve snaze opustit hrudník. Zatěkala očima a pohled se zastavil na třech mužích. Úplně na ně zapomněla. Vždyť oni tu nejsou sami. Ty dva a její manžel. Sledovala je. Černovlasý zloděj ho zrovna uspokojoval svými ústy, druhý rukou putoval po nahém těle a laskal rty svými. Diamond vypadal naprosto spokojeně. Zajatý ve světe jen pro ně tři.
„Zapomeň na ně, oni to očividně udělali.“ Pohladil ji horký šepot.
„Nezajímáme je a oni nás taky ne nebo ano?“ Otočila k němu hlavu a zakroutila s ní. Usmál se.
„Dobře... kde jsme to byli?“ Připomněl jí. Zrudla a sklopila zrak.
„Ty víš.“ Špitla.
„Máš mi to říct.“ Čechral prsty její vlasy.
„Nebo ukázat.“ Doplnila ho a zvedla k němu oči. Přikývl. Zachvěla se. Pomalu putovala rukou k pasu až se dotkla kalhot. Chvíli se snažila zklidnit svůj dech. Pak vklouzla pod látku. On přivřel oči a ona zapomněla dýchat, když prsty nahmataly horký nedočkavý úd.
„Chci, chci abys tohle... totiž uvnitř...“ Koktala.
„Prosím, už mě netrap.“ Objala ho kolem krku a přitiskla se k němu. Pohladil ji po vlasech. Položil zpět do peřin a zadíval se jí do očí. Rukou sklouzl k pasu.
„Jak se jmenuješ?“ Uvědomil si. Přizvedla obočí.
„Jewel.“ Zrůžověla a netušila proč.
„Já jsem Nate... Jewel.“ Sklonil se ke rtům, pak přirazil. Zamumlala mu do úst a pevně sevřela jeho paže. On pomalu klidně vydechl. Její těsnost a horkost. Chvíli čekal až si na něj zvykne. Měl pocit, že jakmile se pohne, vyvrcholí. Přesto se pohl. Znovu a znovu.
Krátkými a rychlými pohyby pronikal do jejího těla. Věděl, že by měl zpomalit, pohybovat se klidněji. Už kvůli ní, bylo to poprvé. Nedokázal se ale přimět. Mají celou noc – klidně a mírně může přijít později, teď to chce rychle a tvrdě skončit. Potřebuje to tak.
Odtáhl se a zadíval se na ni. Prsty svírala polštář nad svou hlavou a hlasitě oddechovala. Růžové rty pootevřené. Bude úžasný až se otevřou pro něj. Pomyslel si a hluboce přirazil. Znovu. Cítil, že už moc dlouho nevydrží. Sklonil hlavu a zrychlil své tempo. Ještě párkrát a pak... jen jednou a... zasténal a tělo se prohlo.
Žena cítila, jak uvnitř ní pulsuje. Spletla se. Něco to přece jen předčilo. Otevřela oči a zadívala se do stropu. Slyšela tlukot vlastního srdce a její plíce mohutně nadýmaly hrudník.
Zmateně zamrkala, když ji Nate nedal čas se uklidnit a přetočil ji na břicho. Zvedl k sobě a znovu si ji vzal. Prohla se a obličej schovala v polštáři, pevně svírala jeho látku.
Muž držel její boky a rychlými tempy se bořil do těla. Neskutečně příjemnej pocit. Vidět pod sebou její nahé... prsty zajel pod látku košile a přetáhl ji ženě přes hlavu. Pomohla mu a odhodila vedle postele.
Pohladil ji po zádech a zvedl na všechny čtyři. Rukama zajel pod a vzal prsa do dlaní. Prsty promnul bradavky. Žena zasténala a svezla se na lokty. Usmál se a zvedl ji k sobě. Jednou rukou držel kolem pasu a druhou otočil její hlavu. Uloupil rty a rukou sklouzl k pasu. Pokračoval níž. Žena mu zamumlala do úst, když ji začal dráždit ještě prsty. Zadívali se do očí. Usmála se a pevně držela paži kolem svého pasu. Druhou rukou si hrála s vlastní bradavkou.
„Nevěděla jsem, že to bude tak...“ Šeptala mezi vzdechy. On ano. Věděl, že to bude úžasný.
Daimond zvedal boky proti mužovo horkým ústům a pevně se držel druhého. Ten prsty pohladil jeho lýtka a pokrčil nohy. Klečící zajel rukou mezi půlky.
Muž něco zamumlal do zlodějovo úst a zamračil se. ´Jeho prsty, proboha jeho prsty.´ Sklonil hlavu a ucukl boky.
„Uklidni se a snaž se uvolnit... potom to nebude tak bolet.“ Hladil ho sedící svým šepotem.
„Potom?“ Zeptal se Daimond nejistě. On se usmál u jeho rtů.
„Přece nezůstaneme jen u prstů. To by byla škoda.“ Držel jeho nohy. Muž se zamyslel. Vytřeštil oči. Tělem projela vlna emocí a on dokonale překvapil druhého zloděje. Odtáhl se a zvedl k nim hlavu. Měl výrazně modré oči s hnědým flíčkem v jednom.
„Já... já... já se omlouvám.“ Koktal Daimond vyděšeně a utíral mu obličej. Vůbec nechápal, co ho na představě tolik vzrušilo. Představě, že v sobě cítí jiného muže. Zloděj se pobaveně usmál a zvedl se k němu.
„Není třeba.“ Zašeptal a políbil ho. Muž se zachvěl a uvolnil pro něj své růžové měkké rty. Blonďatý zloděj vystřídal prsty druhého a nedočkavě si rozepl kalhoty. Zajel rukou dovnitř.
Daimond objal černovlasého kolem ramen a přitáhl si ho blíž. Cítil se jako v pasti. Sladké pasti mezi těma dvěma. Oba byli pevní a silní. Přitom se ho dotýkali něžně a laskavě. Jejich ruce byly snad všude – velké a horké. Tak jako měkké rty.
Klečící zloděj zvedl oči k druhému. Ten přikývl a přizvedl Daimondovo stehna. Přítel se zhluboka nadechl a přitáhl si mužovo boky. Zamračil se, když kolem sebe ucítil pevnou těsnost. Pomalu pokračoval hlouběji do horkého těla.
Daimond vytřeštil oči a zapřel se mu o ramena, aby ho zastavil. Zloděj se zamračil a přitáhl si ho.
“Nadechni se a zkus se znovu uvolnit.” Zašeptal u rtů. On se mu zadíval se do očí. Zhluboka se nadechl. Znovu a znovu. Povolil sevření prstů a uvolnil svaly. Zloděj se usmál a znovu ho políbil.
“V pořádku?” Daimond přikývl a dokonce se pousmál. Muž pomalu přirazil. Uvolněně se nadechl a chvíli dával oběma čas zvyknout si.
Daimond se trochu uklidnil a otevřel oči.
“Nikdy bych nevěřil, že je něco takového... vážně celý?” Ozval se užasle. Zloději se pobaveně pousmáli.
“Jsi prostě úžasnej.” Políbil ho černovlasý. Muž zrůžověl a zadíval se mu do očí.
“J-já?” Nechápal. On se pousmál.
“Přesně tak, to tys mě celýho přijal.” Pohladil ho po tváři. Daimond je překvapil šťastným úsměvem. Zavrtěl se.
“Už to nebolí?” Muž zakroutil hlavou. Zloděj se pousmál.
“Lháři.” Odtáhl se a pak znovu pronikl do těla. Daimond zaklonil hlavu. Chytl muže za sebou kolem ramen. Zavřel oči a hlasitě vydechl. Oba se usmáli a černovlasý zopakoval pohyb, znovu a znovu.
Daiomondovo dech se s každým přírazem zrychloval a těžkl. Cítil úplně nový druh žáru. Otevřel oči a zadíval se do šedivých. Zachvěl se, když si všiml touhy v nich. Přitáhl si zlodějovo rty a hladově ho políbil. Muž něco zamručel a sklouzl rukou k jeho mužství. Dlaní ho objal. Daimond zasténal a prsty sevřel rolák na zádech. Znovu vyvrcholil. Zloděj se usmál do jeho úst a drze v nich loupil svým jazykem.
Přírazy druhého zrychlily. Daimond odtáhl své rty od sedícího a otočil hlavu černovlasému. Opřel se mu rukou o rameno a druhou stále držel muže za sebou. Ten se pousmál.
“Ty malej nenasyto, teď jsi vyvrcholil.” Pošímral prsty vzrušení. Daimond se zamračil.
“T-to je vaše chyba, je to tak...” Ztratil se hlas ve stenu, když se muž hluboce zabořil do jeho těla. Sklouzl rukou za sebe. Zachvěl se, když ucítil tvrdost sedícího.
“Ty jsi taky...” Přerušil ho vlastní sten. Zloděj se usmál.
“Samozřejmě. To z představy, že se brzo zabořim do tvýho těla.” Zašeptal. Daimond se prohl. Ve stejnou chvíli černovlasý naposledy přirazil a společně vyvrcholili. Zloděj hluboce oddechoval, muž s ním.
“Bože, ty jsi ďábel.” Zvedl černovlasý pobaveně oči ke svému příteli.
“To jak se pode mnou chvěl a svíral mě... divim se, že jsem vydržel tak dlouho.” Zakroutil hlavou. Blonďatý zloděj napodobil výraz a držel vysíleného Daimonda.
“Navíc jsi ho úplně odrovnal, bůh ví jestli...” Zmlkl, když se muž pod ním narovnal a otočil hlavu k zloději za sebou.
“Teď... teď ty. Ale obráceně.” Šokoval je. Oba se zasmáli.
“Beru zpět.” Usmál se černovlasý a neodolal nachvíli uloupit růžové rty. Daimond ho objal kolem krku. Sedící se na ně zadíval.
“Hej, hej, hej... zapomněls? Teď já.” Přitáhl si ho zpět do náruče. Ne. Vážně už by nezvládl dýl čekat.
“Jen nerozumím tomu tvýmu... obráceně.” Pohladil ho rty po krku. Muž zčervenal a zadíval se mu do očí.
“No... chci, abys byl za mnou. Líbí se mi, když jsi za mnou... asi.” Vysvětloval. Zloděj zakroutil hlavou.
“Ale to přece jsem...”
“Ne takhle, ale takhle.” Ukázal k posteli. Muži se tam podívali. Oba se zachvěli. Blonďák nedočkavě a černovlasý novou vlnou vzrušení.
Zloděj vstal s ním v náruči a postavil ho. Černovlasý si sedl na jeho místo a chytl Daimonda. Jemně ho přiměl, aby ho obkročil. On zmateně zamrkal.
“Takhle to pro tebe bude pohodlnější, než na tvrdý zemi.” Vysvětloval a položil si jeho ruce na ramena.
Muž otočil hlavu za sebe. Zachvěl se. Za ním stál druhý zloděj. Chytl jeho boky. Klidně a opatrně přirazil. Daimond sklonil hlavu a zasténal. Přesně tak. Přesně takové si to představoval. Užíval si mužovo pohyby. Tvrdé, hluboké a neskutečně horké.
Otevřel oči a překvapeně se zadíval na vzrušený úd pod sebou. Prsty ho pohladil. Sedící muž něco zabručel u jeho ucha. Zvedl k němu hlavu. Zadívali se do očí. Objal ho dlaní a sjel ke kořeni. Zloděj přivřel oči a jemně zadržel dech. Daimond se pousmál a znovu pohl rukou.
Jewel ležela na zádech a Nate bloudil v jejím těle. Pevně ji držel a pomalými hlubokými pohyby rozdmýchával žár. Oba byli zcela nazí a vtažení jen do jejich soukromého světa. Už úplně zapomněli na vše kolem a vnímali jen sebe.
Muž se zvedl na ruce a zadíval se na ni. Ochutnal zarudlé rty. Přetočil se na záda a ona tak zůstala sedět v jeho klíně. Zrůžovělé tváře zčervenaly a žena se mu rozpačitě zadívala do očí. Pousmál se a prsty pohladil její boky.
“Jak se po tom všem můžeš stále stydět?” Byla vážně neskutečně okouzlující.
“Ale... ale tohle je...” Vydechla, když ji přizvedl.
“Neskutečně nádhernej pohled.” Její srdce poskočilo. Opřela se mu o stehna a pohla boky. Nate se spokojeně usmál a pomohl jí.
“Na-Nate to...” Přizvedla bradu a zrychlila své pohyby. Zamračil se a zvedl se k ní. Pevně ji chytl a naposledy se zabořil. Objala ho kolem krku a měla pocit, že srdce zešílelo. Pousmála se a políbila ho na krk. Odtáhla se a zadívala se mu do očí.
“Ještě jednou.” Spojila jejich rty. On se pobaveně svezl do přikrývek.
“Takhle?” Zakroutila hlavou a zvedla ho zpět k sobě. Nohama objala kolem pasu.
“Takhle.” Zašeptala do rtů. Muž se usmál a splnil jí její přání. Tak jako všechna další.
Daimond pomalu otevřel oči. Zamrkal a snažil se probrat. Byl tak neskutečně unavený, rozlámaný a... spokojený. Protáhl se a opět se přitulil k vyhřátému tělu pod sebou. Rychle se odklonil a zadíval se na spícího muže. Seděl v křesle a on se mu choulil v klíně. Přes sebe hozenou vlněnou deku. O jejich nohy spal opřený další muž.
Začal si pomalu vybavovat noc a tváře čím dál víc růžověly. Zvedl oči k posteli. Na ní spal třetí muž v náruči s jeho ženou.
Rozhlédl se po pokoji a všiml si kožených vaků, pak černého oblečení, které všichni měli. ´Zloději. Jsou to zloději.´ Uvědomil si a sklonil hlavu. Cukl sebou, když uslyšel bušení na dveře. Vchodové dveře. Otočil hlavu k hodinám na stěně. ´Kdo to může být tak... starosta.´ Vzpomněl si a srdce vynechalo. Přišel si pro náhrdelník a naušnice pro svou ženu.
“Asi bys měl jít otevřít.” Překvapil ho příjemný hlas. Rychle zvedl hlavu a zadíval se do šedivých očí. ´Za denního světla je ještě...´ Chvělo se srdce. Zloděj ho okouzlil úsměvem a zabalil do deky.
“Tak běž.” Daimond přikývl, oblékl si župan a šel pryč. Muž otočil hlavu ke svým přátelům. Měl by je vzbudit a měli by odsud co nejrychleji vypadnout ale... tak moc se mu nechtělo. Taky chtěl vědět, co udělá. Byla hloupost vsázet svůj život, ale nedokázal jinak.
Dotkl se zloděje, opřeného o jeho nohy. Cukl sebou a probral se. Rychle zvedl hlavu. Blonďák si přiložil prst na rty. Oba otočili hlavu ke dveřím, zpoza kterých se ozval hluboký hlas.
“Omlouvám se, jestli jsem tě vzbudil... myslel jsem, že jsme byli...”
“To já bych měl, trochu jsme zaspali.” Omlouval se Daimond svým příjemným laskavým hlasem.
“Chápu, taky jsem byl mladý.” Zasmál se starosta.
“Hned je přinesu, počkejte prosím tady. Jewel ještě spí, tak...”
“Jistě, jistě. Budu jako myška.” Slíbil muž.
Daimond za sebou zavřel dveře a opřel se o ně. Zadíval se na zloděje, oni na něj. Dotkl se svého krku, pak uší a prsty naznačil velikost. Blonďatý zloděj se zamyšleně podrbal ve vlasech. Ukázal k jednomu z pytlů, sám si ale pro jistotu sedl k druhému.
Daimond začal hledat mezi šperky. Vytáhl velké naušnice s drahými kameny. Ukázal je muži. Ten našel náhrdelník stejného stylu. Klenotník se uvolněně pousmál a přikývl. Vzal si ho a šel ke dveřím. Zhluboka se nadechl a odešel.
“Měli bysme vypadnout.” Zašeptal černovlasý. Blonďák se zamračil a sklonil se k jejich příteli.
“Jo, já vím.” Položil mu ruku na pusu. Okamžitě se probral. Zvedl k nim hlavu, pak ji sklonil k dívce ve své naruči. Srdce se zachvělo. Opatrně si sedl a otočil hlavu k oknu.
“No skvělý.” Vstal a začal se oblékat.
Daimond se vrátil. Zadíval se na ně. Byli připravení k odchodu.
“N-nechcete teď...” Zašeptal nejistě a otočil hlavu k dvěma zlodějům. Oba ucukli pohledem a zamračili se. Vrátil se pohledem na jejich vůdce.
“To přece... to nemůžeš. Zlomí jí srdce, až se vzbudí a ty tu...” Zakroutil hlavou a hleděl mu do očí.
“Klidně si všechno vemte, ale počkej než... prosím.” Řekl naléhavě. Nate na něj nevěřícně hleděl.
“Počkej. Chceš snad říct, že na nás nikoho nezavoláš?” Zeptal se.
“Proč bych to...”
“Proboha, chtěli jsme vás okrást... a neskončili jsme jen u toho.” Dodal muž pohoršen sám sebou.
“Ale teď už nechcete nebo ano?” Překvapil ho Daimond nejistým laskavým úsměvem. Zloděj zalapal po dechu. Zatěkal očima a posadil se.
“Ne, teď už ne.” Vzdal se. Jeho přátelé k němu překvapeně otočili hlavu.
“Vážně ne?” Zaptal se nadějně černovlasý. Muž k němu zvedl hlavu.
“Copak ty ho nechceš každou noc... cítit pod sebou.” Přemýšlel, jaké slovo použít před Daimondem.
“Místo toho abys ho okrad?” Dodal. Zloděj se pousmál a oba se podívali na posledního.
“Že se vůbec ptáš. Já jsem z něho úplně hotovej.” Objal muže kolem ramen a políbil na krk. On jemně zrůžověl ale usmál se.
