kapitola I. - konec
Tichými ulicemi odlehlé části města se prohánělo několik aut. Byla noc a nikdo jim nepřekážel v cestě. Navzájem se předjížděli, blokovali a někteří dokonce snažili dostat soupeře ze silnice. V čele se prala dvě auta. Černý sporťák s andělskými křídly na kapotě a výrazně rudý s černými plameny po stranách. Řidič v tmavším voze zadriftoval do zatáčky a elegantně tak vklouzl před druhého.
Prolétli rovně pár křižovatek, prosmykovali několik ostrých zatáček a v poslední vjeli na otevřené parkoviště. Tam čekali diváci. Polovinu z nich nadšení téměř zvedlo ze země, když si všimla černého auta. Vůz se před nimi smykem otočil a na místě zastavil. Nadšení vybuchlo v explosi volání a oslav. Nahrnuli se k autům a nevšímali si zbylých řidičů, kteří teprve přijížděli.
Za davem seděla malá skupinka, opírající se o svá auta. Vymazlené, opečovávané, drahocenné mazlíčky. Téměř znuděně sledovali rozjařenou masu. Jejich pohledy se setkaly na řidiči, který vystoupil z auta s křídly. Nadšení kolem snad ještě ožilo a každý si chtěl plácnout s vysokým bělovlasým mladíkem. Už od pohledu to byl delikvent. Tvrdý, hrdý, divoký rváč. O tom vypovídaly i jeho jizvy a odřené klouby.
Otočil hlavu k druhému řidiči. Ten se zamračil a hodil mu klíče. Mladík se usmál půlkou úst.
“Zas se někdy stav.” Protahoval se skrz dav k čekající skupince. Jeden z nich. Blonďatý mladík. Zkřížil ruce na prsou a zakroutil hlavou.
“Začíná to bejt pěkná nuda.” Postěžoval si. Řidič si všiml otrávenosti. To si snad dělaj... Přizvedl obočí, když se usmáli a jako jeden se na něj vrhli.
“Gratulace.” Objal ho blonďák a zasmál se vražednému pohledu.
“Chtěli jsme tě jen trochu potrápit a vymazat ten tvůj sebevědomej úsměv.” Ozval se jiný a objal ho. On pobaveně zakroutil hlavou a sklonil se k němu.
“To mi budeš muset vynahradit.” Uloupil rty. Mladík vytřeštil oči ale nechal se dlouze a dost hluboce políbit. Když se řidič jemně odklonil, zamračil se na něj a prudce ho odstrčil.
“Ruce pryč!” Doufal, že druhý nezaslechl běsnící srdce. On se zasmál a prsty ho pohladil po páteři. Sjel až k pasu.
“Bude se ti to líbit, slibuju.” Provokoval ho. Černovlasý drobný mladík ho pokáral pohledem.
“Jsem v posteli mnohem lepší než ty tvý sponzoři.” Usmíval se světlovlasý a opět uloupil jeho rty. On mu zakryl ústa dlaní.
“Taky s nima nespim kvůli tomu, že jsou dobrý v posteli.” Řidič se zasmál a jejich přátelé s ním.
“Pravda... až si tě jednou budu moct dovolit, neřekneš ne nebo ano?” Hleděl mu do očí. Mladík do temně modrých. Byly jako obloha za bouřky – stejně krásné a stejně nebezpečné. Zamračil se a ucukl pohledem.
“Rozmyslím se.” Zkřížil ruce na prsou. Řidič se opět zasmál a vzal ho kolem ramen, vedl ke svému autu. Cestou hodil blonďákovi vyhrané klíče. Přikývl a šel k rudému vozu.
Černovlasý mladík se rozvaloval v křesle. Poklepával nohou kotníkem opřenou o druhou a hledal nerovnosti na vysokém stropě. Sklonil hlavu, když se otevřely dveře. Vstal a vešel. Na sobě prestižní elegantní uniformu prestižní elegantní školy Illuminium. Jen ne tak upravenou, jak by si zakladatelé jistě přáli. Vlasy tradičně upraveně-neupravené. Za jedním uchem delší barevné prameny a několik zapletených cetek. Kolem krku a rukou ozdoby z různých materiálů. I v uniformě nebo naopak snad i díky ní vypadal jako malý, sexy temný rebel. Dopomáhala tomu i jemnější krásná tvářička s výraznýma šedivýma očima.
Muž sedící za mohutným stolem k němu zvedl oči a okatě si povzdechl.
“Posaďte se, pane Meleku.” Mladík se zamračil a strčil si ruce do kapes.
“Díky, postojim.” Rozčílil muže. Zamračil se, ale příkývl.
“Jak chcete.” Napil se ze svého hrnku.
“Dnes ráno se ke mně dostala zvěst, že vás opět viděli v přítomnosti těch... individuí.” Student se neobtěžoval s odpovědí.
“Myslím, že se nehodí aby se žák naší školy...”
“A co s tim chcete dělat? Vyhodit mě?” Usmál se mladík. Muž se zamračil.
“Doufal jsem, že bych vám mohl domluvit.” Řekl pohoršeně. Vyhodit? Tak daleko to snad zajít nemusí.
“Tak jste to udělal, nashle.” Šel student pryč. Ředitel školy se vztekle zamračil. Tohle vážně nemá za potřebí. Napil se.
Mladík došel před školu. Jakoby celý den dýchal stuchlý těžký vzduch a teď se teprve plíce dokázaly nadechnout. Nasadil si sluneční brýle a svlékl školní sako. Sklonil hlavu. Přizvedl obočí. Pod vysokými schody čekal bělovlasý závodník. V bezpečné vzdálenosti kolem něj postávaly studentky a pár studentů. V očích zasněné výrazy.
Srdce tmavovlasého zaplesalo a on k němu seběhl. Cestou si z obličeje vymazal dětské nadšení a pozdravil.
“Co se děje?” Snažil se o neutrální tón hlasu. Druhý mladík pokrčil rameny a odpoutal se od svého auta.
“Jen jsem byl ve městě. Myslel jsem, že tě...” Zmlkl a hleděl směrem ke schodům. Všechno a všichni kolem zešedli. Zvuky ulice někam zmizely a s nimi i čas. To vše zapříčinil jeden ze studentů, kráčející dolů ze schodů. Měl mědově blonďaté vlasy, půvabný obličej s výrazně hnědýma očima a za zády bílá křídla. Řidič si byl jistý, že tam jsou. Mrkl a vše kolem se vrátilo. Křídla zmizela.
Jeho přítel se nejistě otočil a snažil se najít objekt jeho zájmu. Srdce se zachvělo. ´To snad...´ Otočil hlavu k mladíkovi a pak kopíroval směr pohledu. Zamračil se.
“Romeo?” Snažil se.
“Jo?” Nespouštěl oči ze studenta. Ten zachytil jeho pohled a nejistě na něj hleděl. Mladík se pousmál a jemně kývl hlavou. Student ho napodobil a otočil hlavu ke své společnosti. Jemně zrůžovělý v obličeji.
Seděli ve svém oblíbeném baru. Černovlasý vedle blonďatého a povídali si. Zbytku party si nevšímali. Oba mávli na Romea, který se objevil ve dveřích. Pak oba přizvedli obočí. Za ním stál světlovlasý student. Váhavě se rozhlédl po temném baru s několika kulečníkovými stoly. Jeho společník ho chytl za ruku a vedl k nim.
“Zdravím... to je Robie. To Kyle. S Andym se znáš nebo ne?” Sklonil k němu hlavu. Mladík přikývl a podal ruku Kylovi. Ten se pousmál a pozdravil.
Romeo ho vysadil na barovou stoličku a stoupl si k němu. Robie zvedl nápojový lístek, stojící na pultě a začetl se. Znejitěl.
“Já... moc nepiju.” Zvedl oči k mladíkovi. On se pousmál.
“Nikdo tě nenutí.” Vzal si od barmana skleničku se svým oblíbeným pitím. Zvedl oči k přátelům, kteří se k nim nahrnuly a prohlíželi si jeho společnost. Jediný temný pohled stačil, aby se zdrželi komentářů. Krotce se seznámili a raději se šli věnovat svému.
Následujíc dny, dokonce týdny do jejich party přibyl další člen. Krásný, okouzlující čistý Robie. Byl mezi nimi jako malé zářící světélko.
Romeo se od něj nehl. Vyhříval se v čisté teplé záři. Užíval si drobné křehké tělo ve své náruči a dotek růžových rtů. Byly jako něco sladkého, měkkého, voňavého, co si pamatoval z dětství. Jen si nedokázal vybavit co.
Ale právě protože byl mladík tak čistý a jemný, nedokázal zajít dál. Nechtěl ho pošpinit svými touhami, svojí temnou chlípností. Nikdy si tak nepřipadal, jen vedle něj. Měl rád sex a vždy mu připadal naprosto přirozený. S ním ne. Svým způsobem to bylo povznášející. Robie mu svou přítomností, svým dotekem předal něco ze své andělské čistoty.
Andy vyšel ze školy a zadíval se na svého přítele. Vůdce party - alespoň ho za něj všichni považovali. Šel pomalu k němu. Věděl, že nečeká na něj. Měl už by být zvyklý, ale... Zastavil se a srdce se zcvrklo do malé vysušené švestky. Před Romea se postavil Robie a on ho obdařil laskavým úsměvem, který u něj Andy nikdy neviděl. Sklonil se ke rtům a něžně políbil, pak si ho přitáhl do náruče a spokojeně objal. Všiml si mladíka. Pousmál se a mávl na něj. Přešel k nim a pozdravil. Robie se odtáhl.
“Chceš někam hodit?” Nabídl se Romeo. Andy se zamračil.
“Ne, díky. Někoho čekám.” Nejvyšší z mladíků se pobaveně usmál a přikývl.
“Jistě, chápu. Bav se.” Odpoutal se od auta a otevřel dveře své drobné krásce. Robie jemně zrůžověl a nastoupil. Řidič také.
Andy mlčky sledoval, jak odjíždí. Sklonil hlavu. Kdyby se před něj tehdy postavil jako... ne. On není něžný a křehký a čistý jako Robie. Zamračil se a v duchu zaklel.
Už pár hodin seděl na baru a snažil se opít. Díky svým přátelům měl ale dost vysokou toleranci. Mávl na barmana a zvedl hlavu vedle sebe. Na vedlejší stoličku se posadil vysoký muž a přisunul si ji blíž k němu. Z druhé strany další. Mladík se zamračil a vzal si od muže za barem skleničku.
“Pěkná uniforma. Někdo, kdo má tolik peněz, nám jistě rád zaplatí pár panáků.” Usmál se vyšší a celkově mohutnější z mužů.
“Nechce se mi.” Řekl bez zájmu a dál si jich nevšímal. Oni se zamračili.
“Ty to nechápeš. Vážně bys nám měl zaplatit pití.” Zavrčel muž.
“Ty to nechápeš. Vážně se mi nechce.” Hodil do sebe Andy nápoj a svezl se ze stoličky. Šel pryč. Vztek mužů za jeho zády byl téměř hmatatelný. ´Tohle bude bolet.´ Sklonil se před ránou a otočil. Sáhl po půllitru vedle sebe a rozbil ho o pěst druhého muže.
“Ty malej...” Vrhli se na něj.
Netušil jak ale celý bar byl na nohou v jedné velké tvrdé rvačce. Zvedl oči k barmanovi, který se schovával za pult a mluvil do telefonu. ´Zatraceně.´ Vydal se ke dveřím. Cestou opět narazil na jednoho z dvojice.
“Kam si myslíš, že...” Dostal židlí přes hlavu. Andy proklouzl pod štamgastem, držejícím dřevěné nohy. Sem už asi nepůjde.
Oprášil si oblečení i se školní taškou a vytáhl telefon.
Zvedl oči k autu, které zastavilo u kraje. Zadíval se na řidiče, který vystoupil. On na studenta v pomuchlané potrhané školní uniformě. Seděl na obrubníku a kouřil. Na čele krvavý šrám, klouby na ruce odřené. V očích se mu leskl alkohol. Povzdechl si a zakroutil hlavou.
“Tak pojď.” Podal mu ruku. Andy ji přijal a s jeho pomocí vstal.
“Kolik jich bylo?” Sedl si za volant.
“Nejdřív dva. Pak těžko říct.” Prohlížel si svou ruku.
“Nevyrušil jsem tě od něčeho?” Mladík zakroutil hlavou a připálil si cigaretu. Zvedl oči k zpětnému zrcádku. Spolujezdec se na něj zadíval. Kyle. Romeův nejlepší přítel. Dobrý přítel. Byl na něj spoleh – snad v čemkoliv. Jako jediný věděl o Andym pravdu. Snad i proto, když měl nějáký problém, volal mladík jemu.
Posadil ho do své koupelny a ošetroval rány. Andy seděl na okraji vany a držel si utěrku s ledy na kloubech ruky.
“Cos tam vůbec dělal?” Hledal Kyle ve velké lékarničce. Pro podobné případy byl opravdu dobře vybavený. Hlavně asi díky Romeovi. Našel vhodnou náplast a přelepil mladíkovi ránu na čele. Zvedl jeho ruku a tázavě se na něj podíval.
“Ani nevím, jen jsem... máš něco k pití?” Přítel se zasmál a zakroutil hlavou.
“Myslim, že pro dnešek jsi měl dost.” Věnoval se prstům. Když skončil, schoval lékárničku a zahodil vatové tampóny. Zadíval se na sedícího. Cvičil se svými klouby.
“Romeo vyzvedával Robieho?” Mladík sebou cukl a zvedl k němu oči. Zamračil se ale přikývl. Kyle si povzdechl. Tak proto.
“Pojď, mám hlad.”
S večeří v ruce se usadili v obýváku. Kyle sledoval, jak si Andy hraje vidličkou s jídlem. Jako jediný z party ho skutečně znal. Jako jediný věděl, jak moc Romea miluje.
“Hmm... věděl jsi, že Romeo s Robiem nespí?” Mladík k němu překvapeně otočil hlavu. Zopakoval poslední slovo. Jeho hostitel zakroutil hlavou. On se mu zadíval do očí.
“Proč... proč mi to říkáš?” Nechápal a doufal, že nezrůžověl. Kyle se pousmál a pokrčil rameny.
“Ani nevím.” Věnoval se své večeři. Andy sklonil hlavu ke své. ´Nespí?´ Pomyslel si a uvědomil si, jak úžasně to zní.
Větší garáží se rozléhala hudba. Byla to spíš dílna, spojená s prostorným bytem v druhém patře. Po pravé straně stálo několik upravených aut.
Andy se pousmál a vdechl vůni oleje a pneumatik. Měl ji rád. Uklidňovala ho. Přešel k autům a prsty přejel po lesklém laku jednoho z nich. Bylo krásné, zářící a sexy. Jako temně rudá ústa krásné ženy. Dřív patřilo jemu. Dokud ho nad ním Romeo nevyhrál. Tak se poznali. Myslel si, že ve svém profy upraveném sporťáku nemůže prohrát.
Přešel k autu, z pod kterého vykukovaly nohy. Jemně poklepal špičkou do jedné z nich. Zachvěl se, když z pod auta vyjel Romeo. Přemýšlel zda všichni mechanici vypadají tak... obzvlášť, když se usmívají. Mladík měl černé pevné kapsáče a černé tílko. Na očích ochranné brýle.
Andy bojoval s nutkáním přitulit se k tomu úžasně pevnému pod látkou dost výraznému hrudníku. Raději odstoupil a opřel se o auto. Očima se věnoval čemukoliv, hlavně ne jemu.
“Přišel ses podívat na svoji krásku?” Sedl si Romeo a otíral si ruce. Mladík k němu sklouzl pohledem. ´Ještě tam.´ Radil v duchu a hladil pevné opálené paže. Zanadával si a zadíval se na své boty.
“Proč jsi ji vlastně neprodal?” Mechanik se pousmál a vstal.
“Ani nevím, mám pro ni slabost. Je úžasná. Nechápu, že jsi tenkrát nevyhrál.” Sledoval vůz. Andy se zamračil. On ano. Prohrál v okamžiku, kdy se zadíval do temných rozbouřených očí.
“Tak co ty tu? Poslední dobou se moc nevidíme.” Přešel Romeo k lednici a vytáhl malou láhev vody. Napil se a hodil ji mladíkovi. Ten poděkoval.
“Ne, že by to byla moje vina.” Druhý mladík se zasmál a přikývl.
“Zamilovanej chlap, co naděláš?” Pokrčil rameny a připálil si. Andyho píchlo u srdce a když si s díky bral nabízenou cigaretu, Romeo si všiml kloubů.
“Cos dělal?” Chytl ruku. Andy se zamračil a vymanil se z jeho prstů.
“Trochu jsem se popral.”
“Trochu?” Odstrčil Romeo delší patku z čela a odkryl ránu.
“Jak kdyby ses nikdy nepopral.” Odsekl mladík a sebral mu zapalovač.
“Možná ale já nejsem rozkošný malý kotě.” Zasmál se mechanik vražednému pohledu.
“Nerad bych, aby se tý tvý krasný tvářičce něco stalo.” Podrbal ho ve vlasech. Andy odstrčil jeho ruku.
“Já nejsem jako Robie, nic se mi nestane.” Romeo se pousmál.
“Ne, to nejsi.” Zabodl mladíkovi další trn do srdce a opět s ním nezapomněl otočit. On se na něj zadíval.
“Je pravda...” Začal větu ale nedokončil. Přítel k němu zvedl oči a pobídl ho. Andy ucukl pohledem a přemýšlel, jak pokračovat. V duchu si dodával odvahu.
“Že... že spolu nespíte?” Romeo přizvedl obočí. Pobaveně zakroutil hlavou.
“Doteď jsem měl pocit, že co Kylovi řeknu, to u Kyla zůstane.” Mladík sebou cukl.
“Jsem si jistý, že ano. Prořekl se a já to z něj nakonec vydoloval.” Bránil přítele. Romeo típl cigaretu a zadíval se na něj.
“Je to tak... nespíme.” Pokrčil rameny. Andy se mu zadíval do očí.
“Promiň, ale to je u tebe dost šok.” Pobavil ho. Romeo sklonil hlavu a příkývl.
“Jo, to si umím představit... a proč že o tom mluvíme?” Mladíkovo srdce poskočilo a pak se vypařilo.
“No, já... já myslel... totiž Kyle my vysvětlil proč a mě napadlo.” Bojoval s nutkáním rychlého útěku. Druhý ho opět musel pobídnout, aby mluvil.
“Že bych ti mohl pomoct.” Romeo neskryl svůj šok. Zopakoval poslední slovo. Andy polkl a přikývl.
“Myslím, to tak že... že místo něj můžeš držet mě.” Zvedl k němu oči, aby viděl, jak se tváří. Bože. Určitě ho vyhodí a už nebude chtít nikdy vidět. Sledoval zamračený překvapený výraz.
“Jo, to jsem pochopil, ale jak tě ksakru napadlo... proč bys to dělal?” Nechápal. Mladík se přinutil k úsměvu.
“No, protože tě znám, musí to pro tebe být... a mám rád sex. Taky. Co bys na mně mohl ještě tak pošpinit?” Romeo nebyl schopný reagovat. Andy se zachvěl.
“Jestli, jestli nechceš tak to nevadí. Asi je směšný, abych zrovná já...” Zmlkl a rozšířil oči. Vážně řekl, že...
“Dobře.” Zopakoval větší z mladíků a hleděl mu klidným pohledem do očí.
“Dobře?” Zeptal se. Romeo přikývl.
“Co? Když souhlasím, vezmeš to zpátky?” Zvedl tázavě obočí. Andy rychle zakroutil hlavou. Měl pocit, že bijící srdce musí být pod látkou trika vidět.
“A kdy...”
“Co hned?” Tak pokud nebylo, teď je určitě. Zopakoval Romeovo poslední slovo. Mladík přikývl.
“Pochop, je to už pěkná parta a když mi navrhneš něco takovýho. Je jasný, že mě to nenechá v klidu.” Andy se zachvěl a přikývl. Vážně k tomu dojde? Romeo se usmál a odpoutal se od stolu, o který stál opřený.
“Tak jdem.” Vyděsil mladíka ještě víc. Vyděsil? Proč vyděsil? Měl by se vznášet štěstím. Tohle přece vždycky chtěl! Možná ne přímo tohle, ale...
Potichu následoval Romea do bytu. Skoro narazil do jeho zad, když se mladík zastavil. On se otočil.
“Jen se trochu opláchnu, jsem celej od...”
“Mně to nevadí.” Přerušil ho Andy a svlékl si triko s dlouhým rukávem.
“Nechci čekat... vem si mě. Hned. Tak jak bysis chtěl vzít jeho.” Zašeptal a hleděl mu do očí. Romeo se zachvěl a zhluboka se nadechl. ´Ten malej...´
Andy sebou cukl, když ho chytl, otočil a opřel o zeď. Zachvěl se, když k němu přitiskl své tělo a on ucítil jeho vzrušení. Romeo mu odstrčil prameny vlasů z krku a prsty pohladil hebkou kůži. Pak ji ochutnal svými rty.
“Rád.” Zašeptal tvrdě a sklouzl rukama k pasu. Andy zaklonil hlavu a hlasitě vydechl, když ho najednou ucítil v sobě. Mladík ho rukou držel kolem pasu a oddechoval do krku.
“Nečekal jsem, že budeš tak těsnej.” Jeho drobný milenec se o něj opíral a snažil se uklidnit srdce i dech.
“Z-zklapni a pokračuj.” Zavrčel. Druhý mladík se pousmál a poslechl ho. Rychle a tvrdě se nořil do štíhlého těla. Tak dlouho a tak moc... a teď ho konečně drží v náruči. Položil na jeho dlaň svou a propletl prsty. Druhou ruku objímal mladíkovo mužství.
“Už moc dlouho nevydržim.” Pohladil horkým dechem dlouhý krk a nepřestával pohybovat boky. Andy se jemně zamračil.
“Já... já taky ne.” Romeo ho pevně stiskl a zabořil se snad ještě hlouběji. Mladík zadržel dech a křečovitě stiskl prsty. Pak se mu sesunul do náruče. On ho držel a zhluboka oddechoval.
“Jsi v pořádku?” Zachraptěl. Andy otevřel oči a zaklonil k němu hlavu.
“V naprostém.” Romeo se pobaveně pousmál a pohladil ho po tváří.
“Ty malý zvíře.” Schoval obličej v ohybu krku a ramene. Pevně stiskl štíhlé horké tělo a vdechl Andyho vůni.
“Já? A co jsi potom ty?” Užíval si mladík objetí. Druhý se pobaveně pousmál.
“Velký zvíře.” Zašeptal a rozesmál ho.
“Teď jdu ale vážně pod sprchu.” Pohladil rty rameno.
“A ty jdeš se mnou.” Překvapil ho a táhl do koupelny. Andy držel Romeovu ruku a cítil se jako ten nejšťastnější človíček na planetě.
Kyle se zadíval na mladíka, který se elegantně sesunul na gauč a spokojeně se rozvalil. Pousmál se a šel mu nalít pití.
“Zdá se, že mise je splněna.” Andy k němu otočil hlavu. Nadšený obličej mluvil za vše. Sedl si a vzal si skleničku.
“Díky... strávili jsme celý víkend v posteli.” Napil se a měl chuť začít vyprávět podrobnosti. Nakonec ale odolal. Kyle se usmál a zadíval se na něj.
“A? Jsi šťastný?” Andy přikývl, pak si povzdechl.
“V rámci možností.” Pousmál se smutně a napil.
Hlavní osvětlení zhaslo a rozsvícená zůstala jen světla nad kulečníky a pomocná nad barem. Mladý barman hodil Romeovi klíče a mávl na pozdrav.
“Nepřežeňte to.” Mladík přikývl a zamkl za ním. Vrátil se do baru a zadíval se na přítomné. Jeho nejbližší přátelé. Tak jak si to přál – v den svých narozenin. Robieho už poslal s řidičem domů. Zůstal jen Kyle, pár dalších z party a Andy. Sladký divoký Andy. Zadíval se na mladíka. Ležel na kulečníkovém stole, nohy spůštěné dolů.
Už to bylo pár měsíců, co se spolu vyspali poprvé. Stále to trvalo. Vždy když si přál držet ho v náruči, Andy mu to dovolil. Kdykoliv a snad i kdekoliv. Sladkej divokej Andy.
Myslel si, že své narozeniny bude chtít strávit s Robiem. S Robiem a partou. Což vlasntě i chtěl a udělal. Nemohl si stěžovat, byla to výborná oslava. Všichni se bavili. Teď už by je ale nejradši vykopal ze dveří. Ne, všechny ne.
Přešel k nim a vzal Kylovi lahev. Přítel k němu zvedl hlavu. Seděl na stejném kůlečníku jako Andy a věnoval se drobné černovlasé dívce. Všiml si Romeova pohledu. Přišlo mu až děsivý, jak moc ho zná.
“My se asi rozloučíme.” Překvapil mladíka. Zvedl k němu oči. Kyle se pobaveně usmál a vzal si zpět svou lahev.
“Mám svoje plány.” Objal dívku kolem ramen. Ona se zasmála a přitulila se k jeho boku. Romeo se mu zadíval do očí. Nesmysl. Neměl svoje plány, jen poznal, že on ano. Vážně se asi znaj už moc dlouho. Pomyslel si a sklonil hlavu k Andymu. Mladík spokojeně pokuřoval a poslouchal hudbu do sluchátek. Zvedl oči zpět ke svému příteli. Ten se pousmál a přikývl.
“Co kdybysme pokračovali v Luně? Moje dáma chce tancovat.” Sklonil hlavu k dívce. Nadšeně se usmála a objala ho kolem pasu. Ostatní k němu otočili hlavu. Shodli se, že je to skvělý nápad a při odchodu si ani nevšimli, že nejdůležitější osoba dne chybí.
Romeo za nimi uvolněně zamkl a opřel se o dveře. Konečně. Přešel k mladíkovi a postavil se mezi jeho rozkročené nohy. Andy otevřel oči a sklopil k němu. Překvapeně zamrkal a stáhl si sluchátka.
“Kde jsou...”
“Na cestě do Luny.” Sklonil se Romeo k jeho krku. Mladík automaticky naklonil hlavu na stranu.
“A proč bez nás? Bez tebe?” Nechápal. Oslavenec se pousmál.
“Protože jsi mi ještě stále nedal svůj dárek.” Svlékl si uplejší triko.
“Já jsem ti přece...” Zmlkl mladík, když ho druhý chytl pod koleny a přitáhl si ho ještě blíž k sobě. Zadíval se mu do očí. Andy se zachvěl a objal ho kolem krku. Jo tenhle dárek.
Ráno se probral. Unaveně se protáhl a zvedl oči k Romeovi, spícímu za ním. Otočil se a zadíval se na něj. Spali spolu už několik měsíců. Doma, v dílně, v baru, v autě, dokonce párkrát venku. Nikdy mu nedokázal říct ne. Jak by mohl? Tak moc se mu to s ním líbilo. Romeo ho pohlcoval svou temnou tvrdou vášní a nato byl neskutečně něžný. Jen jediné nikdy neudělal. Nepolíbil ho. To si schovával pro jedinou osobu. Sladkého a něžného Robieho.
Andy se na spícícho zadíval. Vztáhl ruku ke rtům Stále si živě pamatoval jejich polibky. Měkké, hluboké polibky. Přejel po nich prsty. Romeo je jemně uvolnil a pootevřel. Mladík se zachvěl a naklonil se k němu. Chtěl by to cítit znovu. Jen jednou. Jejich rty se téměř dotýkaly.
“Co to ksakru děláš?” Andy vytřeštil oči a rychle se odtáhl.
“Nic. Jen jsem tě chtěl vzbudit. Promiň. Musím jít.” Zbalil neuvěřitelnou rychlostí své věci a byl pryč. Romeo stále ležel a hleděl do stropu. Vztáhl ruku a dotkl se svých rtů. Srdce hlasitě tlouklo. Úplně zapomněl, jak na něj tehdy jejich polibek zapůsobil. Vážně to bylo tak intenzivní, elektrizující? Otočil hlavu k telefonu. Natáhl se pro něj a zadíval se na volajícího. Něžně se pousmál a přijal hovor.
Na škole přišlo zkouškové období. Pro Andyho ročník poslední. Přípravy na ples probíhaly už několik měsíců – jako vždy snad větší než na samotné zkoušky.
Mladík pozdě v noci seděl nad knihami a snažil se z nich alespoň něco nasát do hlavy. Bylo by to mnohem snažší, kdyby myslel na učení. Povzdechl si a protáhl se. Tohle nemá smysl. Zabouchl knihu a zřítil se do peřin – obličejem dolů. Pochyboval, že má sílu se otočit.
Už téměř spal, když se ozvalo klepání. Zvedl hlavu. Zdálo se mu to? Nezdálo. Vstal. ´Kdo to ksakru...´ Seběhl s temnou náladou ze schodů ložnice.
Překvapeně se zadíval na Romea, stojícího za dveřmi. Byli domluvený? Přemýšlel.
“Asi jsem moh zavolat. Někoho tu máš?” Zamračil se. Koho by tu takhle pozdě asi tak... uvědomil si a zakroutil hlavou.
“Ne, nikoho.” Pustil mladíka dál a ospale se na něj zadíval.
“Promiň, jsem hrozně unavenej. Jestli chceš... klidně můžeš, ale já u toho pravděpodobně usnu. Bez urážky.” Zabručel a bez dalšího zájmu o svého hosta šel zpět do ložnice.
Romeo se za ním zadíval. Vlastně neměl chuť na sex. Jel od Robieho a než se vzpamatoval, stál u Andyho dveří a klepal na ně. Stalo se to už víckrát, ale obvykle se vzpamatoval dřív než došel až k bytu. Měl by jít. Pomyslel si a sáhl po klice. Zarazil se a zvedl hlavu k ložnici. Možná ráno. Namířil si to za mladíkem.
Andy se protáhl a snažil se probrat. Promnul si oči a překvapeně se zadíval na paže kolem svého pasu. Otočil hlavu za sebe. Tam spal spokojeně se tvářící Romeo. ´Co tu...´ Zkontroloval, zda má na sobě kalhoty od pyžama. Má. Takže nic nebylo. Pomyslel si.
Kyle se zadíval na mladíka, který se svalil vedle něj a objednal si kávu.
“Vypadáš hrozně.” Andy se zamračil a zvedl k němu hlavu.
“Tobě to taky dvakrát nesluší.” Zabručel a pobavil mladíka. Otočil se na stoličce a opřel o bar. Zadíval se na Robieho hrajícího s Romeem kulečník.
“Sladký mladí. Čeká ho to až za rok... díky.” Vzal si hrnek. Spokojeně vdechl vůni a napil se.
“Jsem fakt hotovej. Všichni se mě snaží zatáhnout do příprav na ten trapnej ples a k tomu zkoušky.” Zakroutil hlavou.
“Musim je mít na výbornou, jinak svý krásný prachy neuvidim.” Zabručel. Zamračil se, když se Robiemu povedl zázračný šťouch a on se vrhl Romeovi do náruče. Kyle sledoval jeho výraz.
“Nikdy jsi přece s učením problémy neměl.” Napil se. Andy utrousil, že ho taky nikdy nebylo tolik.
“Nemyslím, že je to školou.” Překvapil ho přítel. Zvedl k němu oči. Zamračil se.
“Nesmysl. Tím to...”
“Zvláštní, že víš, o čem mluvím.” Usmál se Kyle. On sebou cukl. Zamračil se ještě víc.
“Andy.” Vztáhl větší z mladíků ruku a prsty pohladil druhého po tváři.
“Je správnej čas to skončit. Vím, že sis ze začátku myslel, že možná časem... uvidí tebe. Ale už to trvá tak dlouho a on stále vidí jen jeho. Přestaň se dobrovolně mučit.” Řekl mírně. Andy ucukl pohledem a sklonil hlavu.
“Ještě chvíli, ano?” Řekl nešťastně. Kyle se laskavě usmál a sjel rukou ke krku. Přitáhl si ho k sobě a políbil do vlasů. Otočil hlavu zpět k hrajícímu páru. Všiml si Romeova pohledu. Nebo že by ano?
Sklonil hlavu zpět k mladíkovi.
“Andy?” Pohladil ho po vlasech. Mladík zabručel otázku.
“Co kdybys... dovolil mně, abych ti pomohl?” Andy se odtáhl a zmateně se na něj zadíval. Kyle se usmál nad výrazem a jemně odstrčil prameny vlasů z obličeje.
“Znám tě líp než kdokoliv v týhle místnosti. Nejen v ní.” Dodal zamyšleně.
“Vím, jak tě udělat šťastným. Věř mi. O posteli nemluvě.” Pousmál se. Menší z mladíků sebou cukl a jemně zrůžověl. Zadíval se druhému do očí. Sklonil hlavu. Kyle přizvedl jeho obličej zpět k sobě.
“Popřemýšlej o tom, dobře?”
Romeo zamračeně sledoval Kylovo něžné doteky a Andyho zrůžovělé tváře. Co to ksakru...
V době oběda se většina studentů školy nahrnula do luxusní jídelny. Jeden student za sebou zavřel dveře toalet a opřel se o ně. Byl tak strašně unavený. Opět asi nejvíc díky Romeovi. Tentokrát ale skutečně jeho vinou. Mladík byl v noci tvrdší než obvykle. Neublížil mu ale nedovolil přestat. Probudil vášeň, o které Andy ani netušil, že ji v sobě má. Temnou, divokou téměř zvířecí. A tělo mu ji teď bolestivě vyčítalo.
“Bože.” Povzdechl si a protáhl se. Přešel k umyvadlu a opláchl si obličej a krk. Zkontroloval, zda jsou kabinky prázdné a pak otevřel okno vedle umyvadel. Vyhoupl se do něj a opatrně se postavil na malou stříšku. Přivřel okno a posadil se vedle něj. Tohle bylo jeho místo. Sem chodil, když potřeboval nasát čerstvý vzduch a setřást ze sebe pach Illuminia. Nesnášel ho, nesnášel jeho studenty a stejně tak učitele. Ale otec trval na tom, že školu vystuduje. Tak jako on. Pak dostane své děditství a může s ním naložit, jak chce.
Uvolněně potáhl z cigarety a opřel se o zeď. ´No bezvadný.´ Pomyslel si, když bouchly dveře. Sem ksakru přece nikdy nikdo nechodí. Je to ta nejvzdálenější toaleta na škole. Proč by někdo chodil sem?
Ťípl cigaretu a rozehnal kouř. Nakoukl do okna. ´To si snad dělaj...´ Zadíval se skrz okenici na pár v objetí. Vyšší hnědovlasý mladík opíral světlovlasého o zeď a věnoval se jeho rtům. Odklonili se a oba se usmáli. Andy vytřeštil oči. ´Co to...´ Strčil do okna a to bouchlo o stěnu. Mladíci sebou cukli a oba se nejistě zadívali na studenta dřepícího na rámu. Mračil se.
“A-Andy...” Zašeptal světlovlasý nejistě. On seskočil na podlahu a oprášil si oblečení.
“Co to tu zatraceně... do hajzlu, Robie. To nemůžeš myslet vážně.” Rozčiloval se chladně. Nebyl zrovna v situaci, kdy by mohl mladíkovi něco vyčítat. Moc dobře to věděl. Ale on podváděl Romea. Jeho Romea!
“Nech mě to vysvětlit.” Snažil se vyšší z mladíků. Andy vztekle odstrčil jeho ruku.
“Nesahej na mě.” Sledoval Robieho.
“Není to tak, že bych Romea podváděl.” Zvedl k němu oči.
“Není? Promiň ale jak jinak tomu chceš říkat?” Zeptal se Andy pobaveně, na jeho úsměvu ale nebylo nic veselého.
“Já nevím... něco jako náhražka. To zní příšerně.” Zvedl omluvně oči ke svému společníkovi. Ten s úsměvem přikývl. Třetí z mladíků přizvedl obočí. ´Substitut.´
“Romeo. On... on se na mě vůbec nedívá jako na svého milence. Dívá se tak něžně a... udělá, co mi na očích vídí ale... víš, že jsme spolu nikdy nespali?” Zadíval se Andymu do očí. On ucukl pohledem. Jo, ví.
“Já prostě... nechci se rozejít. Líbí se mi, jaký je. Jeho síla a... Vím, že mě vidí, jako křehkého a čistého... ale to neznamená, že nechci...” Povzdechl si. Andy ho tiše sledoval. Sklonil hlavu. A dost. Už má vážně dost. Kyle měl pravdu, musí to skončit. Zamračil se a odhodlaně se na mladíka podíval.
“Myslím, že bys měl jít za Romeem a říct mu to.” Překvapil ho.
“Ty myslíš...” Otočil hlavu k třetímu ze studentů.
“Ne, o tom nemluvim. To si rozmysli sám. Jdi za ním a řekni mu, co chceš. Že i s touhle fasádou máš svoje touhy. Že na sexu z lásky neni nic špinavýho.” Přešel k němu a objal ho.
“Udělej to, prosím.” ´Už kvůli mně.´ Robie se pousmál a odtáhl se. Otočil hlavu ke svému společníkovi. Ten se pousmál.
“Tak běž.” Řekl jemně. Mladík přikývl a opustil místnost. Andy si zhluboka nadechl.
“Měl bys jít dál. Pro svoje vlastní dobro.” Šel pryč. Hnědovlasý mladík se zamračil a opřel o pult umyvadel. Zní to tak snadně. Přemýšlel trpce.
Kyle ospale otevřel a trochu zaskočeně se zadíval na mladíka. Poškrábal se na nahém hrudníku a zívl pozdrav.
“Nejsi ve škole?” Zeptal se a pustil ho dovnitř.
“Promiň měl jsem noční, tak jsem trochu... dáš si něco?” Zašel do kuchyně. Nalil si sklenici vody a napil se.
“Chci, abys mě políbil.” Mladík vyprskl obsah své pusy. Andy k němu přešel a zlehka se ho chytl kolem pasu.
“Ta tvá nabídka stále platí nebo ne?” Zadíval se mu do očí. Kyle přizvedl obočí a přikývl.
“Pak mě polib.” Zvedl se mladík na špičky a přitáhl si rty druhého. On přivřel oči a zhluboka se nadechl. Chtěl jen... ale tohle je příliš sladký a lákavý, aby odmítl. Vztáhl ruce a objal mladíka kolem pasu. Přitiskl k sobě a ochutnal.
Romeo zastavil u kraje a zadíval se na auto před sebou. Pevně stiskl volant, když k němu seběhl Andy. Stoupl si ke Kylovi, opírajícímu se o kapotu. On si za bradu přitáhl jeho rty. Odpoutal se od auta a otevřel mladíkovi dveře. Všiml si Romea. Pousmál se a pozdravil ho.
Andyho vzbudilo bušení na dveře. Promnul si oči a sedl si. Otočil hlavu k budíku na liště za postelí. V duchu zaklel a vstal. Znělo dost naléhavě.
Protáhl se a otevřel. Lehce zaskočeně hleděl na Romea. Mračil se a celkově vypadal dost děsivě.
“Co to má sakra znamenat?!” Zamračil se ještě víc. Andy nejistě zakroutil hlavou.
“Ty a Kyle.” Pozval se dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Druhý mladík polekaně zacouval. Viděl svého přítele už mockrát rozčíleného - nikdy ne takhle.
“Nechápu, kdy jste se vy dva... rozejdi se s ním.” Andy překvapeně zamrkal.
“Cože? Proč bych to...” Tohle už je vážně moc. Romeo se zamračil a vzal ho do náruče.
“Vrať se ke mně.” Mladík se zachvěl. Co to... Zakroutil hlavou a chtěl jít pryč. Od něj. Romeo ho chytl a přitáhl zpět k sobě. Položil mu dlaň na tvář a přitáhl si rty. Andyho srdce se rozsypalo na tísíce drobných zrníček. Druhý mladík se zamračil a opřel se čelem o jeho.
“Hrozně mě vytáčí představa, že vy dva... nejen vy dva. Ty a kdokoliv.” Zašeptal nesouhlasně a opět mladíka políbil. On strnule stál, neschopen se odtáhnout. Nakonec se ale přinutil. Zadíval se Romeovi odmítavě do očí. Proč mu tohle dělá?
“Já vím, že máš ty svý sponzory, ale... s těma jsem tě nikdy neviděl.” Zamračil se a přitáhl si ho zpět. Vpil se do měkkých rtů. Andy se mu zapřel o ramena. Ne. Ne. Ne. Tohle ne. Romeo chytl jeho ruce a propletl prsty. Strčil mu je za záda a prohloubil své polibky. Mladík byl v pasti. Byl moc slabý aby se odtáhl. Nehledě nato, že mu Romeovy rty sílu zrovna nepřidávaly. Cítil, že se probadá.
Jeho něžný trýznitel se odtáhl a zhluboka se nadechl.
“Vždyť ho ksakru ani nemiluješ. Jsem si jistej, že ho nemiluješ.” Šeptal tvrdě. Andy sebou cukl a v duchu ze sebe sklepal omámení.
“Co je tobě sakra...” Romeo ho umlčel polibkem. Mladík mu rozčíleně mumlal do úst.
“Jestli nechceš být sám... vyber si mě.” Líbal ho měkce.
“Jdi do hajzlu! Vždyť ty máš přece Robieho. Už mě nebaví bejt jeho náhradník. Vždyť už spolu spíte, tak co chceš do prdele ještě po mně?!” Vztekal se. Romeo se k jeho úžasu pousmál.
“Hmmm... jsi hrozně sexy, když se rozčiluješ.” Andy zalapal po dechu. Co mu to... proč mu to... Překvapeně se chytl mladíka kolem krku, když ho zvedl do náruče. Úplně se zapomněl bránit. Romeo ho položil do postele a naklonil se nad něj. On se vzpamatoval.
“Co to... prosím, ne.” Řekl nešťastně a zadržel dech, když ucítil horké rty na krku. Bylo by to mnohem snažší, kdyby se mu to tak nelíbilo.
Druhý mladík se pousmál. Cítil, jak s každým dotekem, s každým polibkem Andyho odmítavý postoj slábne. Štíhlé tělo se chvělo a vláčnělo mu v náruči. Cítil zrychlený dech, tlukot srdce a zároveň vůni a horkou hebkost kůže. Neuvědomil si, jak moc mu za poslední dny chyběly.
Pomalu pohl boky. Andy chytl přikrývku pod sebou a otevřel oči. Proboha, ať to alespoň udělá rychle a tvrdě. Ne, tak mučivě pomalu a něžně. Sladce něžně jakoby se s ním miloval, jakoby jeho miloval. Jaktože je to tak intenzivní? Vyhledal Romeův pohled svým. On se k němu sklonil v polibku. Andy mu zaryl prsty do zad a vyvrcholil. Víc než svého milence překvapil sebe.
Romeo se odtáhl a zadíval se mu do očí. Usmál se a neodolal polibku.
“Chyběl jsem ti?” Vyvolal vražedný pohled. Znovu se usmál a nepřestával pohybovat boky. Andy se zachvěl. Jak je možné, že je znovu vzrušený? Nechápal a pevně se držel mladíka kolem ramen. On se s ním dlouho, měkce a pomalu miloval. Andy si připadal jako na vlnách. Něžných laskavých vlnách, které ho jemně nadnášely, proudily tělem a přinášely silný ale hřejivý žár.
Otevřel oči a překvapeně hleděl na nový den za okny. Uvědomil si prsty, které ho hladily po paži. Otočil se a zadíval na Romea. Ležel za ním a držel ho v náruči. Usmál se a natáhl se k němu.
“Dobré ráno.” Políbil ho. Andy ospale odpověděl. Cukl sebou a dokonale se probral.
“Co tím myslíš, dobré ráno? Normálně jsi mě zneužil. Říkal jsem ti, že nechci...” Romeo se pobaveně usmál a objal ho kolem ramen. Rty pohladil rameno.
“Hmm... ale tobě se to zneužítí moc líbilo.” Mladík zrůžověl.
“Na tom... na tom přece vůbec... přestaň se tak požitkářsky rozvalovat v mý posteli a vypadni!” Chtěl vstát. Romeo se zasmál a chytl ho. Pevně stiskl a vdechl jeho vůni. Oba seděli.
“Andy.” Zašeptal měkce a rozechvěl mladíkovo nešťastné srdce.
“Zapomeň na Robieho. Jsi jenom ty, nejsi žádná náhražka.” Mladík se s ním přestal prát. Ve skutečnosti ho dokonale opustily síly.
“Nejsem? Ale...” Sledoval, jak po okně stékají první kapky deště. Romeo otevřel oči.
“Tak moc se mi líbilo, jak je čistý a něžný a... že jsem si nikdy nevšiml, že mě vlastně nevzrušuje.” Překvapil mladíka.
“Cítil jsem téměř posvátnou úctu. Myslím, že je úžasný, mám ho vážně rád, ale...” Zmlkl a sledoval přibývající kapky.
“Bylo úžasný líbat jeho sladký hebký rty, ale moje srdce si nikdy neříkalo. Můj bože, jeho rty. Jeho rty. Víš, jak to myslím.” Andy cítil sucho v krku. Moc dobře věděl, jak to myslí. Nikdy neslyšel Romea mluvit podobným způsobem.
“Ne tak jako s tvými.” Nějáký drátek v mladíkově mozku vyhořel a přerušil spojení. Alespoň tak to Andymu připadalo. ´S mými?´
Romeo k němu sklonil hlavu. Jemně ho otočil k sobě. Srdce poskočilo. Pousmál se a setřel mladíkovy slzy. Sklonil se k němu a políbil. Andy poptáhl a sklonil hlavu.
“Chceš tím říct, že chceš...” Zamumlal.
“Tebe?” On přikývl a vyvolal úsměv na Romeově tváři.
“Ale... jenom pro sebe.” Andy se zarazil. Co tím myslel? Zvedl nechápavě hlavu. Jeho přítel se zamračil a povzdechl si.
“Já vím, že nemám tolik peněz jako tvý... ale konečně jsme s Kylem sehnali místo pro dílnu v Krystalu. Tak se to snad zlepší. Taky. Ty přece za dva měsíce na Illuminiu končíš a to byl největší zápřah nebo ne?” Andy se zatvářil zamyšleně.
“No, alespoň mi nikdy nepřišlo, že byses choval jako rozhýčkanej... vlastně jsi mi nikdy nesedl do role milence, co se nechá vydržovat.” Přemýšlel mladík.
“Máš v sobě takovou jemně divokou smyslnost, která vyvolává příjemný mrazení v zádech. Shodli jsme se na tom s lidma z party.” Překvapil svého drobného milence.
“Dokážu si představit, že dost mužů by dalo všechno abys spal v jejich posteli, ale...nevím, prostě.” Zakroutil hlavou. Andy se na něj zadíval. Teď je ten správný okamžik nebo ne?
“Nejsou žádný sponzoři.” Romeo neskryl své překvapení.
“Můj... můj táta vlastní Elisu.” Šokoval mladíka ještě víc.
“Pojmenoval jí po mojí mámě. Navrhovali a dodávají i uniformy pro Illuminium, proto jsou tam na mě všichni tak hodný.” Sáhl pro cigarety na nočním stolku a připálil si.
“Kreténi namyšlený. Tak moc je... “ Zakroutil hlavou.
“A nejvíc asi protože jsem stejný zlatý dítko jako oni.” Romeo nechápavě zakroutil hlavou, proč tam potom chodí.
“Nikdy mi do ničeho nemluvil. Jediný na čem trvá je to, že musím dodělat tu školu. Protože on na ní taky studoval. Když budu mít všechno na výbornou, dostanu svý prachy a můžu si dělat, co chci.” Zamračil se.
“Samozřejmě, že chci svoje peníze, kdo by nechtěl... tak tiše trpím tu školu a hraju si na hodný dobrý dítko. Možná je to povrchní a já nevím co, ale... je mi to jedno.” Pokrčil rameny a zvedl oči k mladíkovi.
“Tehdy, když jsme se potkali. Nechtěl jsem přiznat, že jsem zhýčkanej spratek z bohatý rodiny, co má všechno po čem jeho srdce zatouží. Lehce a zadarmo. Taky jsem nechtěl, abysis myslel, že jsem nedotčenej malej kluk.” Zamračil se. Romeo ho tiše sledoval.
“Takže to všechno kvůli mně?” Zaptal se. Andy si povzdechl a přikývl. Mladík se spokojeně pousmál a pak si to uvědomil.
“Ale vždyť jsi mě od sebe odstrkoval.” Nechápal. Menší z mladíků se pohoršeně zamračil.
“Jistěže, nikdys to nemyslel vážně a navíc to patřilo k mý roli.” Pobavil Romea. Ten zakroutil hlavou.
“Nelži sám sobě. Žádná role. Ty jsi malej temnej drzej anděl, co si hraje na zlatý rozhýčkaný dítko.” Sklonil se k němu a políbil ho.
“Nehraješ, když jsi s námi, ale když nejsi.” Usmál se a položil ho do peřin.
Romeo seděl s Kylem v místní restauraci. Blonďatý mladík byl trochu zaskočený, protože ho přítel bez důvodu pozval na večeři.
“Přemýšlel jsem... díky.” Zvedl Romeo hlavu k číšníkovi a podíval se na Kyla. Ten zakroutil hlavou.
“Věděl jsi o Andym i o tom, co ke mně cítí.” Překvapil ho mladík. Mohlo mu dojít, že mu Andy všechno poví.
“Takže jsem chvíli nechápal, proč byses s ním chtěl dát dohromady. Místo abys mi rozbil obličej a přinutil mě otevřít oči.” Kyle se pobaveně pousmál.
“Ale pak mi došlo, že přesně to jsi udělal.” Zvedl k němu Romeo oči od své večeře.
“Vůbec netušim, o čem mluvíš.” Zakroutil mladík hlavou a napil se. Druhý se pousmál.
“Jistě. Díky.” Kyle napodobil výraz a přikývl. Romeo sklonil hlavu.
“Ale jestli jsi s nim spal... zabiju tě.” Dodal tvrdě. Přítel se rozesmál a odložil skleničku.
“Ne. Tak daleko jsem nezašel. I když jsem měl, co dělat. Je tak... když se ho dotkneš, jako bys pod prsty cítil malý divoký...” Všiml si Romeova temného pohledu. Zasmál se.
“Nespal.” Ukončil svůj monolog.
“A Robie?” Zeptal se. Romeo se něžně pousmál.
“Dal se dohromady s nějákým svým spolužákem. Vlastně ho používal stejně jako já Andyho. To zní děsivě.” Zamyslel se. Kyle pobaveně přikývl a pak se zadíval ke vchodu.
“No to mě...” Jeho společník se otočil. Přizvedl obočí. U vchodu stál Andy ve sváteční školní uniformě. Měl ji perfektně upravenou, dokonale učesané vlasy a pryč všechny své ozdoby. Vypadal neskutečně něžně, půvabně a kouzelně. Oba se pousmáli.
Mladík si jich všiml. Usmál se a vydal se k nim.
“Hmm... stále jsem chtěl půvabnýho, něžnýho andílka a celou dobu jsem ho měl vedle sebe.” Zakroutil Romeo pobaveně hlavou. Jeho milenec se na něj zamračil a uvolnil si kravatu.
“Jsem rád, že mám to pitomý divadlo za sebou.” Prohrábl si vlasy.
“Když promluví, už to neni takovej andílek.” Otočil Kyle hlavu k druhému mladíkovi. Ten pobaveně přikývl a chytl Andyho za ruku. Stáhl si ho do klína a políbil.
“Nemůžu si pomoct, ale v tý uniformě mi připadáš hrozně sexy.” Překvapil mladíka.
“Co kdyby sis ji někdy vzal až budeme sami?” Zašeptal u jeho ucha. Andy vytřeštil oči a zamračil se na něj.
“Ty... ty perverzní... v žádnym případě.” Odtáhl se.
“Prosím.” Prosil mladík. Druhý zakroutil hlavou.
“Jen jednou.” Políbil ho Romeo na krk. Andy si povzdechl.
“Ale jen jednou.” Zašeptal a něžně se přitulil. Jak by mohl říct ne?
