kapitola I - konec

 

Velký živý parket se pohyboval v rychlých rytmech hudby. Mezi tančícími se vlnila drobná štíhlá černovláska – na sobě měla lehké barevné šatečky. Vlasy dlouhé do poloviny zad stažené v culíku. Při konci skladby otevřela oči a výhled jí ukázal vysokého muže, stojícího u baru. Usmál se a mávl na ní. Dívka se rozzářila a vydala se k němu.

„No konečně, kde jsi tak dlouho?“ Objala muže a políbila. Usmál se a přistrčil jí barovou židličku, pak ji na ni vysadil. S úsměvem poděkovala a přitáhla si skleničku, kterou jí objednal.

„Tak? Jak jsi se měl? Nějáké novinky? Nějákej novej objev?“ Vyhrkla na muže. Pobaveně se pousmál a zakroutil hlavou.

„Co chceš slyšet první?“

„Vem to od konce. Samozřejmě.“ Rozhlédla se po parketu.

„Ne, ne. Dobře.“ Dívka k němu zklamaně otočila hlavu.

„Asi ti budu muset někoho najít... jinak to nevidím.“ Zahrála povzdech a hrála si s brčkem.

„Hmmm... to mi připomíná. Možná bych o někom věděla.“ Vzpomněla si nadšeně.

„To snad žertuješ. Nechceš mě vážně s někým seznamovat.“ Řekl nesouhlasně.

„No vlastně jsem...“

„Uškrtím tě?“

„Už nechci.“ Řekla rychle.

„Ne, teď vážně... říkala jsem ti přece, že majitel Violy je muž nebo ne?“ Když přikývl, usmála se.

„No a zdá se, že jemu se také líbí muži.“

„A dál?“ Napil se nevrle. Věděl, kam tohle směřuje. Měl ji rád – znali se od dětství a vždy našli nějáký ten čas sejít se. Ale pokaždé se mu snažila dohodit nějákého svého známého.

„Je tak rozkošnej... počkej až ho uvidíš.“ Usmála se.

„Uvidím ho?“ Zeptal se opatrně, tušíce zradu.

„No... říkal, že sem občas zajde. Vážně. Jen počkej až ho uvidíš.“ Rozhlédla se.

„To přísloví o vlku funguje... podívej.“ Ukázala mezi návštěvníky vyhlášeného klubu. Muž se zadíval, kam ukazuje. Udiveně zvedl obočí.

U druhého baru stála mladá dvojice. Jedno byl vyšší blonďatý mladík – štíhlé postavy. Měl krásný pravidelný obličej anděla. Na sobě kvalitní triko a kalhoty. Nemohlo mu být víc než dvacet. Snad ještě student.

Muže ale zaujal tmavovlasý mladík. Mohl být o pár let mladší než on. Jemu bylo něco okolo třiceti. Měl jemný až dívčí obličej velkých fialkových očí, tmavě hnědé přerostlé vlasy se mu neposlušně kroutily – snad na všechny strany. Hustá ofina mu přes oko padala do obličeje. Na sobě měl podobné triko a kalhoty jako druhý.

„To je Richard.“ Všimla si dívka výrazu.

„Ten menší.“ Dodala. Její společník se vzpamatoval.

„Očividně má přítele.“ Sklonil k ní hlavu.

„Jo... ale takovýho malýho hajzlíka, říkají mu Ricky. Ten pro tebe není žádná překážka. No tak. Přece byses nebál malý konkurence. Zrovna ty.“ Poplácala ho žertovně po rameni. On pobaveně zakroutil hlavou.

 

Po několikáté skleničce se omluvil a šel na toaletu. Zadíval se na balancujícího muže u pisoárů. Povzdechl si a zašel do jedné z kabinek. Uslyšel bouchnutí dveří a hlasitý hovor.

„Můj bože, to ti to vážně musím vysvětlovat. To je tak trapný.“ Povzdechl si mladík hlasitě.

„Já jen... myslel jsem, že je všechno v pořádku. Nechápu proč... chci jen vědět, co dělám špatně.“

„Fajn. Jsi prostě moc... unavuje mě s tebou být. Jsi tak... chci víc prostoru.“ Vyhrkl.

„Cože?“ Nechápal druhý mladík. Muž stojící na toaletách si povzdechl. To se musí rozcházet zrovna před jeho kabinkou?

„Dusí mě to, jak chceš být stále se mnou a když se nevidíme, tak mi voláš. Je to jak když mě kontroluješ.“

„Ale... chci prostě jen být co nejvíc s tebou. Alespoň slyšet tvůj hlas, když se nevidíme. Copak ty to necítíš stejně?“

„Samozřejmě, že s tebou chci být ale... vždyť jsme spolu celý den, když nejsem ve škole a ty v práci.“

„Bydlíme spolu.“ Oponoval mladík.

„K tomu bys to chtěl dělat snad pokaždý, když se vidíme.“

„Jsme mladý a zamilovaný – to je, myslím, normální.“

„Rozhodl jsem se, že se odstěhuju. Dneska.“ Oznámil.

„To přece... mužeme to nějak vyřešit.“ Zachvěl se jeho hlas.

„Ne, já už jsem si to vyřešil.“ Trval mladík na svém.

„Prosím, Ricky. Nechci abys odešel.“ Zašeptal. Muž v kabince zpozorněl.

„Promiň. Tenhle rozhovor je u konce. Měj se.“ Odešel blonďatý mladík. Richard sklonil hlavu. Pomalu se opřel o dveře kabinky. Instinktivně se chytl za pusu, když mu vytryskly slzy. Nedokázal je zadržet.

Muž na toaletě si uvědomil tiché vzlyky. Zamračil se a rukama se opřel o dveře, potom čelem. Zavřel oči. Cítil jeho vůní, jeho blízkost – skoro jakoby jeho teplo prostupovalo tenkým dřevem. Zároveň cítil jeho bolest a smutek. Jak rád by ho teď objal.

Druhý muž otevřel oči. Jakoby ho někdo chytl a objal. Cítil pevný hřejivý hrudník na svých zádech, paže kolem svých ramen. Spustil ruce podél těla a dlaně položil na dřevěný povrch. Zaklonil hlavu a opřel si ji o desku dveří. Nebyl si jistý ale zdálo se mu, že cítí příjemnou vůni. Společně s hřejivým teplem prostupovala do celého těla – hýčkala ho a uklidňovala.

Cukl sebou, když se otevřely dveře. Rychle přešel k umyvadlům a pustil vodu. Omyl si obličej a odešel. Muž vyšel z kabinky, umyl si ruce a následoval ho. Rozhlédl se a pohledem našel svou přítelkyni. Vydal se k ní.

Zamračila se, když si vyslechla události z toalet. Pak ho přinutila jít hledat Richarda. Usmála se a táhla ho k východu.

Richard sebou cukl, když ho chytla za paži. Polekaně se otočil. Udiveně zvedl obočí.

„Annie... dobrý večer.“ Otočil hlavu k jejímu společníkovi a pozdravil ho pokývnutím hlavy.

„I tobě. Zrovna jsme mířili k baru, přidáš se?“ Usmála se. Muž zaváhal a zakroutil hlavou.

„Vlastně jsem byl na odchodu.“ Otočil hlavu k východu. Dívka se zamračila.

„To je smůla. Hmmm... co takhle na chvíli? Je ještě brzy.“ Zatvářila se jako malý mučedník. Muž si povzdechl.

„Vážně bych raději...“ Podrbal se ve vlasech.

„Prosím, prosím. Jen jedna sklenička. Pro lepší náladu.“ Usmála se laskavě. Richard se jí zadíval do očí. Beze slov přikývl. Usmála se a zavěsila se do něj. Táhla k baru, než si to rozmyslí. Posadila ho mezi sebe a druhého muže a mávla na barmana. Objednala pití.

„Tákže... to je Richard. Majitel mé nové oblíbené kavárny.“ Přistrčila před muže skleničku.

„Mám raději Richie.“ Vzal si nápoj a zlehka přičichl.

„Richie... a to je Dennis. Kamarád.“ Dodala a přistrčila skleničku před něj. Muži si podali ruce. Menší z nich si prohlížel vysokého čistě blonďatého muže krásných karamelovo-medových očí. Skoro jakoby ho někdo vystřihl z časopisu „Krásní a úspěšní“ - kdyby takový časopis byl. K tomu očividně cvičil.

„Těší mě.“ Zvedl Dennis svou skleničku a přizvedl v přípitku. Podíval se na dívku, ona se usmála a zvedla svou.

„Na lásku?“ Zeptala se.

„Na tu raději ne... ne dneska.“ Otočil k ní mladík hlavu. Povzdechla si.

„Pak tedy na naše shledání.“ Ťukla svou skleničkou o jeho a hodila do sebe nápoj. Muži ji napodobili.

„Můj bože, cos to objednala?“ Snažil se Dennis nerozkašlat. Dívka se pobaveně zasmála a ukázala barmanovi tři prsty. Přikývl.

Richie poslouchal dívčino štěbetání a přemýšlel, jak zvláštní pár ti dva jsou. Ona usměvavá, vřelá dívka. Chovala se ke každému, jakoby byli dlouholetí přátelé. Ráda se bavila a ráda bavila své okolí. Byla takový malý roztomilý čertík v krabičce. A pak tu byl on. Mlčenlivý, odtažitý muž. Vycházel z něj neuvěřitelný klid a zároveň notná dávka sebevědomí a elegance. Měl v sobě jistý chlad ke svému okolí, ale Richie cítil, že někde uvnitř žhne neuhasitelný silný plamen. Pro blízké a přátele. Měl ho v očích. V medových očích, kterýma se uměl tak podmanivě podívat.

´Protiklady se přitahujou.´ Pomyslel si a otočil hlavu k muži, který se svezl z barové stoličky. Přistrčil ji ženě stojící vedle něj. Překvapeně k němu otočila hlavu. Usmála se a poděkovala. Když jí pomohl nahoru, jemně zrůžověla a znovu poděkovala. Jen přikývl a postavil se vedle Richieho. Všiml si, že ho oba sledují.

„Hmmm... mám nového hrdinu.“ Usmál se Richie a přijal skleničku od Annie. Muž snad poprvé v životě zčervenal, vzal si svou a raději se napil.

Richie dál poslouchal dívčino vyprávění a přemýšlel proč je mu s nimi tak dobře. Ricky se s ním zrovna rozešel a on? Spokojeně popíjí a poslouchá její příhody. Nedokázal to pochopit a vlastně ani nechtěl. V tu chvíli se vůbec neuvědomoval, že ho Dennis drží za ruku, položenou na baru a zlehka hladí. Ani to, že se o něj více či méně opírá. Ale právě jeho blízkost ho uklidňovala a hýčkala.

Cítil se tak moc příjemně, že ho dívka dokonce několikrát rozesmála. A během svého pobavení se svěřil mužově náruči ještě víc. Opřel se dlaní o jeho hrudník a obličej zabořil do látky košile. A pár byl rád, že zahnal smutek.

Během jedné z veselejších chvilek, začal mladíkův telefon putovat po baru. Zvedl ho a zadíval se na jméno na displayi.

„Hmm... Ricky?“ Přijal hovor. Annie zvedla oči k Dennisovi. Oba udiveně zvedli obočí, když se Richie rozesmál a spustil ruku s telefonem. Z něho byly slyšet hlasité nadávky. Když se nepřestával smát, muž mu vzal telefon.

„Halo?... no ano.“ Držel Dennis Richieho, chvějícího se smíchem.

„Mám něco...“ Zmlkl a poslouchal. Začal se pobaveně usmívat a zvedl oči k Annie, která ho stále nechápavě sledovala.

„Jistě, přivezu ho.“ Ukončil hovor a sklonil hlavu k Richiemu.

„Měli bychom jet.“ Mladík se částečně uklidnil a zvedl k němu oči plné slz. Utřel si je.

„Já... já se omlouvám... ale já si prostě nemůžu pomoct.“ Rozesmál se opět a tak jako už několikrát před tím se schoval v Dennisově náruči.

„Tak co se stalo?“ Chtěla vědět Annie.

„Mám... mám bezpečnostní systém. Klíč a kód.... panel je také zvenku. Vždy když přicházím, musím zadat kód.“ Vysvětloval Richie.

„Jistě, když třikrát špatně zadáš, zámek se zablokuje.“ Doplnila ho. Mladík přikývl.

„Ano, zastrčíš klíč, zadáš kód, odemkneš a jemu se povedlo...“ Rozesmál se opět.

„Zablokovat ten zámek zevnitř.“ Doplnil ho Dennis. Ona na něj nevěřícně hleděla.

„Jak proboha?“

„Nemám tušení, ale teď je zamčený v mém bytě a nemůže ven. Nevím, co dělal. Vůbec jsem netušil, že něco takového jde.“

„Možná zadával ten kód při odchodu. Na vnitřním panelu. Je i uvnitř nebo ne?“

„Ano, ale proč by něco takového dělal. Zevnitř je klika.“ Nechápal mladík.

„No, pokud to tak dělal stále. Je malý zázrak, že se mu to nestalo dřív.“ Seskočil ze židličky. Otočil se k nim.

„Jdete? Myslím, že doma najdu něco, abychom mohli pokračovat.“ Překvapil je. Oba se usmáli a přikývli.

 

Vedl je nočními ulicemi ke svému domu. Dennis se zadíval na malou útulnou kavárnu. Byl to typ přátelské kavárny, kde se hosté cítí jako doma. Chodili sem už stálí několikaletí zákazníci. Viola. Nikdo netušil proč vlastně Viola. Mezi zákazníky vznikaly různé teorie. Potvrzení, zda jsou správné, od Richieho nikdy nedostali.

Vedl je ke vchodu vedle kavárny, byl od elegantního bytového domu. Byl dvoupatrový a půda. V každém patře dva prostorné byty. Úplně nahoře Richieho půdní byt. Jak dívka Dennisovi vysvětlila, celý dům byl jeho i s kavárnou. Muž k ní měl zvláštní sentimentální vztah a sám v ní obsluhoval.

Dovedl je do nejvyššího patra a zastrčil klíč do zámku. Vedle dveří se objevil panel s čísly a několika písmeny. Richie se chvíli věnoval panelu. Ozvalo se několik klapnutí, to když se dveře odblokovaly. Otevřel a rozhlédl se po svém obývacím pokoji. Pohledem se zastavil na mladíkovi, sedícím na pohovce. Měl kolem sebe temnou auru.

„No konečně.“ Vyštěkl. Když se ve dveřích objevil Dennis s Annie, zamračil se.

„Vidím, že máš hosty. Nebudu rušit.“ Vstal a zvedl velkou krabici položenou na zemi.

„A klíč?“ Ozval se Richie, když kolem něj mladík procházel. On se zamračil a začal hledat v kapse. Muž se mezitím naklonil ke krabici.

„Hmm... myslím, že to je moje.“ Vytáhl disk s nějákým filmem.

„Viděls ho snad dvacetkrát.“ Zamračil se mladík.

„Je můj oblíbenej. Co v tý krabici ještě... zapomeň na to. Sbohem.“ Vzal si klíč a šel k malému likérníku. Mladík se zamračil a se zabouchnutím odešel.

„Hmmm... předpokládám. Něco tvrdšího.“ Otevřel jednu z lahví. Rozlil jim pití a otočil se. Rozhlédl se. Podíval se tázavě na Dennise, který si sedal na pohodlný gauč.

„Řekl bych, že si šla prohlédnout tvůj byt.“ Usmál se pobaveně. Annie vykoukla ze dveří po pravé straně.

„Úžasná ložnice.“ Zalezla opět.

„A ta koupelna!“ Zavolala. Dennis s úsměvem sledoval zmateně se tvářícího Richieho. Nakonec pokrčil rameny a položil skleničky na stůl. Sedl si k muži.

Když Annie dostatečně prolezla byt, sedla si k nim. Přesněji k filmovým nosičům pod velkou televizí.

„Máš úžasnou sbírku filmů.“ Pročítala si tituly a přitom popíjela ze skleničky, kterou jí podal.

„Snažím se.“ Pousmál se a založil film, který si mladík plánoval odnést. Dívka si přečetla název. Muž si sedl k ní na zem a ukazoval jí dobré tituly.

Dneska se choval opravdu divně. Kdyby mu někdo takhle prolézal byt jako ona, vynadal by mu. Proč mu to u ní nepřišlo jako narušování soukromí? Proč se s nimi cítí jako se starými přáteli – tak uvolněně a klidně.

„Tenhle miluju. Je taaak moc úžasnej. A ta úvodní melodie od Sebastiana. Prostě dokonalost.“ Vytáhla obal a s očekáváním v očích se na oba podívala. Muži si povzdechli.

„Tak ukaž.“ Vzal jí Richie film.

„Posaď se.“ Zastrčil disk do přehrávače. Narovnal se a přešel ke gauči. Dívka seděla schoulená u Dennisova boku a držela svou skleničku. Richie si sedl k nim a zapl film.

Následující dvě hodiny sledovali smutný romantický příběh o nenaplněné lásce. Dennis sklonil hlavu k Richiemu. Tak jako dívka, seděl opřený o něj – nohy pokrčené před sebou. Opět si to asi ani neuvědomoval. Držel svou skleničku a se slzami v očích sledoval dojemnou scénu. Muž se pousmál a otočil hlavu zpět k obrazovce.

 

Richie se někdy ráno probral. Promnul si oči a překvapeně se zadíval na dívku. Spala čelem k němu. Za ní ležel Dennis a držel ji v náruči. Všichni tři leželi na jeho posteli. Jak se sem ksakru...

„Jak jsme se dostali sem?“ Ozval se rozespale Dennis a rozhlédl se.

„Záleží na tom?“ Protáhl se druhý muž a lehl si na záda. Otočil hlavu zpět k němu.

„Jak jste... hmmm... asi mi do toho nic není.“ Sklonil hlavu k dívce.

„Známe se od dětství. Tak nějak se navzájem doplňujem. Vím, že nemáme nic moc společného ale miluju tu její energii. Dokáže hodiny mluvit o hloupostech a pak prohlásit něco neuvěřitelně hlubokýho.“ Richie si všiml něhy v očích. Pousmál se.

„Je jeden z mála lidí, se kterýma se cítím dokonale uvolněně a bezstarostně.“ Sklopil k němu Dennis zrak.

„Nevím, jak to dělá, ale položil bych za ni ruku do ohně.“ Usmál se.

„Hmm... myslel jsem, že jste milenci. Ale...“

„Nikdy jsme spolu nic neměli.“ Zakroutil hlavou.

„Jestli jsi měl na dnešní dopoledne plán, zruš ho.“ Richie se na něj nechápavě podíval.

„Jak ji znám, bude vstávat po poledni.“ Vysvětloval muž. Druhý se pobaveně pousmál a sedl si.

„Pak bych jí měl připravit vydatnou snídani. Bude mít jistě hlad.“ Vstal a zašel do koupelny. Dennis se usmál a zadíval se do stropu. To bylo poprvé, kdy byl Annie vděčný, že ho s někým seznámila. Nejradši by ji umačkal vděčností. Objal dívku a zavřel oči.

 

Richie se rozhlédl po stáncích letního festivalu. Bylo tomu už dost dní, co se s ním Ricky rozešel. Přátelé se ho snažili utěšit tím, že ho seznamovali s potencionálními partnery. Lásku nejsnáze vyléčí láska. Tvrdili. Tak skončil dnes tady. S ním. Sledoval vysokého blonďatého muže, kupujícího tradiční cukrovinky u stánku. Tentokrát se mu tedy rozhodně trefili do vkusu. Byl přesně jeho typ.

Sklonil hlavu a povzdechl si. Byl jim vděčný, že mají starost a věděl, že to myslí dobře. Ale. Zvedl oči k nabízenému sáčku. Podíval se na svého společníka. Usmál se a s díky přijal sáček. Muž mu pomohl na nohy a provázel ho mezi soutěžemi a stánky.

Myslel si, že ho rozchod s Rickym už přešel. Že ho vlastně nemělo co přecházet. Vždyť se hned první večer tak bavil a cítil uvolněně, skoro jakoby se mu ulevilo. Spletl se. Posledních pár dní se cítil mizerně a sám.

 

Když přišla noc, lidé se začali scházet na břehu jezírka a čekali na ohňostroj. Každý rok byl jiný a každý rok byl velkolepý. Lidé si rozkládali deky nebo si sedali do trávy. Jiní zůstali stát.

Jeho společník se omluvil a šel jim koupit pití k přenosným stánkům.

„Richie?“ Ozvalo se za ním. Muž se překvapeně otočil po hlase.

„Annie... Dennisi.“ Pozdravil oba. Dívka se usmála.

„Nevěděla jsem, že sem jdeš... i když, kdo by si to nechal ujít. Ale mohli jsme jít spolu.“ Držela složenou deku.

„No vlastně...“ Proč nechce aby věděli, že tu...

„Dobrý večer.“ Přerušil jeho společník myšlenkové pochody. Pár se na něj trochu zaskočeně zadíval. Dennis se vzpamatoval jako první a pozdravil. Annie po něm.

„Přidáte se?“ Usmál se muž.

„Možná spíš vy k nám?“ Zvedla deku. Přikývl a pomohl ji dívce rozložit. Posadili se a mlčky čekali na ohňostroj. Konečně začal a tak jako předešlá léta nezklamal.

„Hmmm... užasný.“ Usmála se dívka. Tiše přikývli.

„Kam míříte teď? Co si dát něco k pití, všimla jsem si...“

„Jsem unavený, rád bych šel domů.“ Přerušil ji Richie. Muž se usmál a nabídl mu doprovod.

„To je v pořádku. Bydlím blízko. Děkuju, bavil jsem se. Nashle.“ Zmizel mezi zvedajícím se davem. Všichni tři se za ním zadívali.

„Je moc brzo?“ Ozval se muž. Annie se zamračila.

„Myslím, že ano. Je mi líto.“ Položila mu ruku na rameno. Dennis k ní překvapeně otočil hlavu. Nepovzbuzovala jeho náhodou, aby nečekal a kontakoval ho? Muž se smutně pousmál a omluvil se. Když odešel, Dennis k ní sklonil hlavu.

„Neříkala jsi náhodou...“

„To chceš, aby ti ho někdo vyfouk před nosem?“ Zamračila se na něj. Udiveně zvedl obočí.

„Mi?“ Chtěl vědět. Ona si povzdechla.

„Pokud sis toho nevšiml, měl bys začít řešit ty problémy s očima. Protože očividně slepneš.“ Vstala. Muž na ní stále nechápavě hleděl, ale vstal a pomohl jí složit deku.

 

Richieho vzbudil telefon. Poslepu ho nahmatal a zadíval se na jméno na displeyi. Srdce se zachvělo.

„Dobré ráno.“

„Dobré... nevzbudila jsem tě?“ Chtěla vědět dívka.

„Ne, v pořádku. Co se děje?“ Sedl si a promnul oči.

„No, vlastně já a Dennis plánujeme jít do kina... na Temný úsvit. Napadlo mě jestli nechceš jít s námi.“ Muž se instinktivně upravil, když slyšel jméno druhého.

„Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad.“ Řekl váhavě a vstal.

„No tak, vždyť jsme se spolu přece tak bavili. Proč by to měl být špatný nápad?“

„Nechci vás rušit.“ Odpověděl.

„Ty a rušit? To já se spíš budu cítit jak pátý kolo u vozu.“ Usmála se. Richie si překvapeně sedl. Pousmál se a zeptal se kde a v kolik. Když se s dívkou domluvil na podrobnostech, zavěsil a šel do sprchy. Uvolněně zavřel oči, když ho obklopila padající voda. Proč ho to tak potěšilo?

 

Nervózně si přejel po kvalitním černém triku a upravil si vlasy. Vystoupil a zaplatil řidiči. Vydal se k velkému multikomplexu.

´To si snad děláš...´ Zvedl hlavu, když se z nebe z ničeho nic spustily silné provazy deště. Mělo to stejný výsledek, jakoby na něj někdo vylil kbelík plný vody. Rozeběhl se k budově. Všiml si muže stojícího pod stříškou před vchodem. Ležéřně se opíral o jeden ze sloupů. Opět vyzařoval svůj vrozený klid a jistotu.

S úsměvem pozdravil. Všiml si promočeného trika.

„Pojď se mnou.“ Chytl ho za ruku a vedl do budovy. Většina obchodů už byla zavřena. Muž se zastavil před jedním, kde se ještě svítilo. Byl to malý soukromý butik. Zaklepal na sklo dveří. Žena otočila hlavu po zvuku. Všimla si mužů.

„Je mi líto, ale už mám zavřeno.“ Otevřela a omluvila se. Richie vůbec netušil, jak to Dennis udělal. Najednou ale stál před zrcadlem ve vyšívané černé košili. Své vyšívané černé košili.

„Spokojený?“ Objevil se muž za ním. Zvedl oči k jeho odrazu. Pousmál se a přikývl.

„Dobře, tak pojď. Nemáme už moc času.“

„Ale co Annie?“

„Děkuju moc, Sandro. Měj se.“ Rozloučil se se ženou a vedl muže pryč.´Zná i její jméno?´

„Annie volala, že nedorazí. Přijel Sammy.“ Namířil si to k pokladnám.

„Kdo je Sammy?“ Zastavili se u jedné z front.

„Hmmm... Sammy je její... znají se dlouho a spí spolu už dlouho.“ Vysvětloval. Richie udiveně zvedl obočí. Konečně se dostali na řadu.

„Promiňte?“ Ozval se menší z mužů. Žena za pultem se usmála.

„Měli jste zamluvenou dvou-sedačku a jednotlivou. Ptala jsem se, zda chcete tu dvou-sedačku.“ Řekla, když jí oznámili, že chtějí jen dva lístky namísto tří. Richie zvedl oči k Dennisovi.

 

Usadili se na velké sedačce pro dva a sledovali reklamy. Konečně začal samotný film. Při jedné ze strašidelných scén, většina diváků v sále vykřikla. Richie se polekaně přitiskl k Dennisovi. Objal jeho paži a zabořil obličej do rukávu. Muž k němu s úsměvem sklonil hlavu.

„Myslel jsem, že máš horory rád.“

„Mám... ale tohle bylo trochu moc i na mě.“ Nehodlal ho pustit. On se usmál a objal ho, druhou rukou chytl za jeho. Otočil hlavu zpět k plátnu. Richie také.

Opravdu se snažil soustředit na film, ale jediné co dokázal vnímat, byla Dennisova blízkost. Jeho objetí mu sice rozechvělo dech, ale zároveň ho uklidňovalo. Takhle se cítil ten večer, kdy se s ním Ricky rozešel. Zavřel oči. Bylo to, když s nimi seděl na baru a pak u něj doma. ´Držel mě stejně jako teď.´ Uvědomil si překvapeně. Sklonil hlavu ke spojeným prstům. Pousmál se a pohodlně se o muže opřel.

 

Když se objevily první ze závěrečných titulků, většina z diváků se zvedla k odchodu. Richie zvedl oči k druhému muži. Tak moc mu vadily Rickyho odchody z kina. Občas měl pocit, že odcházel snad ještě před titulkama. Oproti tomu Dennis uvolněně seděl dál a očima přejížděl po jménech. Nachvíli zvedl oči k lidem procházejícím kolem a pak se opět zaměřil na plátno. Vycítil pohled. Sklonil k němu hlavu. Zadívali se do očí. Dennis se pousmál a pomalu se k němu naklonil. Richieho dolní ret se zachvěl, když ucítil měkkost mužových. Trochu strnule přijímal polibky. Vzpamatoval se.

„P-počkej.“ Zapřel se o jeho hrudník. Dennis se trochu neochotně odklonil.

„Já... měl bys vědět, proč se se mnou Ricky rozešel. Nepotřebuju, aby mi někdo další takhle rychle...“ Zčervenal a sklonil hlavu. Muž se usmál a přizvedl obličej ke svému.

„Já to vím, Richie. Byl jsem u toho.“ Pohladil ho po tváři. On nevěřícně rozšířil oči. Zarazil se.

„Byl... byl jsi v té kabince, že?” Překvapil muže.

„Bylo to jakobys mě objal. Cítil jsem tvoji teplotu, vůni... blízkost.“ Zakroutil užasle hlavou.

„Bylo to neskutečný. Uklidňovalo mě to.“ Zašeptal. Dennis se pousmál a něžně ho políbil.

„Já vím, cítil jsem to taky... a nemusíš se bát. Tvoje potřeby mi vyhovují.“ Neodolal polibku.

„Myslím, že je to normální. Obzvlášť ze začátku vztahu.“ Otočil hlavu k plátnu.

„Půjdeme.“ Vstal a postavil muže. Vedl ke svému autu.

„Hmmm.... a co sex hned první večer?“ Richieho otázka donutila muže zastavit se. Otočil se a zadíval se mu do očí, zda mluví vážně. On stál – celý rudý a tvářil se nejistě. Dennis se pobaveně pousmál.

“Já se tak moc snažil vypadat jako slušnej chlap, vážně ano. Ale ty... moc mi to neusnadňuješ. Jak mám teď s tou představou v hlavě asi usnout?”

Richie se usmál a stoupl si na špičky, aby muže políbil.

“Neusínej.”

 

Skoro poslepu vyťukal kód a v objetí zapadli do bytu. Dennis ho zatlačoval do ložnice. Když konečně zakopli o postel, položil ho a přizvedl výš k polštářům. Naklonil se nad něj a mezitím si s jeho pomocí rozepl a svlékl košili.

´Je vážně... dokonalej.´ Přejel mu Richie prsty po pevných pažích až na záda. Vždy měl rád sex a myslel si, že s Rickym prožíval skutečnou vášeň. Ale teď. Nikdy před sexem nebyl tak rozechvělý a tolik se na něj netěšil. Poprvé v životě si připadal jako lehce pasivnější milenec. Usmál se a přijal Dennisovy rty.

Muž ho měkce políbil a přes bradu se svezl níž. Chytl první z knoflíků košile a rozepl, políbil muže na zrovna odhalenou kůži. Další knoflík a opět polibek. Další a další. Richie přivřel oči, když podlehl poslední a muž odhalil jeho ploché břicho. Přejel po něm prsty a rukama zajel pod mladíka. Přizvedl ho k sobě a posadil, opět ho políbil. Pomalu mu stáhl košili z ramene a zlehka líbal nově odhalenou kůži. Když stejně pokračoval s druhým ramenem, Richie se zvedl na kolena a objal ho kolem krku. Uloupil rty. Zadívali se do očí. Muž vyklouzl z rukávů košile a opět Dennise objal. On se usmál a pohladil ho po tváři.

“Jsi... neuvěřitelně nádhernej.” Pokračoval ve své něžné skoro až nesnesitelně něžné péči. Celou noc. Zbytek noci.

Naprosto spokojený Richie ležel v pevné náruči a pomalu se propadal do země snů. Muž se k němu naklonil a pohladil ho po tváři.

“Richie?” On otevřel oči. ´Neodcházej.´ Pomyslel si.

“Myslím, že bychom užili sprchu.” Překvapeně k němu otočil hlavu. ´Neodchází?´ Byl tak moc zvyklý na Rickyho hrubé a sobecké chování, že mu to asi začalo připadat normální.

“Tak pojď.” Postavil ho Dennis a vedl do koupelny. Nasměroval pod sprchu a společně se umyli. Menší z mužů skoro nevnímal. Byl tak nádherně unavený. Stál a přijímal jeho péči. Tentokrát starostlivou. Muž ho otřel velkou osuškou a zabalil do ní. Objal kolem ramen, když se k němu přitulil. Usmál se a zvedl ho do náruče. Zadíval se do spícího obličeje. Jak byl Annie vděčný.

 

Richie otevřel oči. Cítil se tak spokojený i když trochu rozlámaný. Dneska rozhodně nevyleze z postele. Zachumlal se pod peřinu. Byla vždycky takhle měkoučká? Přes její okraj se zadíval na elektronické číslice. Pomalu ztrácely obrysy a slily se do několika modrých světel. Zavřel oči. ´Něčí paže.´ Uvědomil si objetí. ´Příjemný.´ Otočil se a tentokrát se zachumlal do pevné náruče.

 

Opět otevřel oči. Zamrkal a zvedl hlavu k muži, ležícímu vedle něj. Ležel na zádech a četl slabou knihu. Richie se mu tiskl k boku. ´Neodešel.´ Prolétlo mu hlavou a sledoval ho. Sklonil k němu hlavu. Usmál se.

“Ahoj.” Řekl měkce a políbil ho.

“Ahoj.” Odpověděl stejným tónem Richie a sklonil hlavu ke knize.

“Dobrý výběr, je..” Zmlkl, když Dennis přikývl.

“Četl jsem ji. Vlastně skoro všechno z tvé knihovny, ale nechtěl jsem tě budit televizí a taky jsem nechtěl propásnout tvoje probuzení.” Dodal. ´Jak to dělá, že cokoliv řekne je tak...´ Povzdechl si Richie zasněně a políbil muže. Sebral mu knihu, obkročmo si na něj sedl a dál ho líbal.

“Neměl bysis vzít něco k jídlu?” Chytl ho Dennis kolem pasu.

“Ne, teď. Teď ne.” Laskal Richie jeho rty a nehodlal přestat. Jak by mohl teď myslet na jídlo?

 

Sedl si a rozhlédl se. Dennis byl pryč. Otočil hlavu k večerní obloze za oknem. Nezdálo se mu to, nebo ano? Vstal a zabalil se do županu z koupelny. Když vešel do obýváků, pohladila ho příjemná vůně a on si uvědomil, jak moc je hladový.

Přes pult, spojující pokoj s kuchyní, se zadíval na Dennise. Na sobě měl své kalhoty a částečně rozeplou košily. Rukávy ohrnuté, aby si je neumazal. Zvedl pánvičku a přehozením obrátil jídlo, které na ní smažil. ´Živí se tím, nebo co?´ Sledoval Richie skoro profesionální počínání. Víc ale než co muž dělal, vnímal, jak to dělal. Přemýšlel, zda mu někdy někdo připadal při vaření tak... ´Sexy?´ Pomyslel si a nedokázal odtrhnout oči.

Dennis přes utěrku zvedl pokličku hrnce a zadíval se dovnitř. Otočil hlavu k vibrujícímu telefonu.

“Říkal jsem ti, že mi celý víkend nemáte volat.” Přidržoval si přístroj ramenem a opatrně zvedl hrnec.

“Jammie? Kdy se vrátil... fajn, řekni mu, že se za ním zastavím v pondělí a už mi nevolej... Ne, i kdyby Hudba shořela do základů, pak taky ne... díky, měj se.” Zavěsil a pomocí pokličky odlil vodu z hrnce. Richie přimraženě stál. ´Hudba?´ Pomyslel si. Cokoliv se týkalo společenských akcí, radií i samotných umělců ve městě – za vším byla Hudba. Pořádala, sponzorovala a starala se o své svěřence jako milující matka. Její majitel a výkonný ředitel nebyl nikdo jiný než Dennis Hackle. ´Dennis.´ Sledoval Richie muže. Ve měste je pár opravdu žádaných mužů. ON je v první řadě. A zrovna s NÍM strávil minulou noc.

“Odpočatý?” Richie sebou cukl a zvedl hlavu. Přikývl.

“Doufám, že hladový.” Usmál se muž a zadíval se na něj. Ne. Nemohl vypadat víc roztomile. Opět jen přikývl a přešel k němu do kuchyně.

“Voní to výborně ale já zrovna na něco přišel.” Vyhoupl se na kuchyňskou linku a přitáhl si muže před sebe. On stačil jen přendat pánvičku na odkládací pult.

“Na co?” Chtěl vědět. Richie se usmál a položil mu ruce kolem ramen.

“Že cokoliv děláš, jsi u toho neuvěřitelně sexy.” Přitáhl si rty a měkce je líbal. Dennis se pobaveně usmál a vzal jeho hlavu do dlaní.

“Musíš něco sníst.” Chytl uzel županu a přitáhl si muže blíž k sobě.

“Potom, ano? Slibuju.” Nepřestával ho líbat a rozepl mu košili. Objal ho nohama a přitiskl se k němu.

Dennis přivřel oči. Jaktože ho dokáže tak snadno pohltil? Stravili spolu celou noc a on by se s ním dokázal milovat i dnešní. Měl rád sex. Rychlý a tvrdý. Pomalý a něžný. Kdykoliv a snad i kdekoliv. Ale po zrovna promilované noci? A pak dni?

Zasténal, když ho Richie přijal do sebe. On ho rukou objal kolem krku a druhou se chytl madla skříňky za sebou. Dennis se dlaní opřel o dvířka, aby si jimi muž neublížil. Když se začal plynule pohybovat, Richie se k němu přitiskl a přijímal sladká muka. Měl pocit, že se rozpustí blahem.

“Vůbec jsem si nevšiml, kdo jsi.” Zašeptal u jeho ucha. Dennis se pousmál.

“Já vím, vyhovovalo mi to tak. Tobě to vadí?” Držel muže pevně kolem pasu. On se odtáhl a zadíval se mu do očí.

“Ne, jen... byl jsem zvyklý, že to já rozmazluju a teď mám pocit, že to já jsem ten rozmazlovaný.” Usmál se, pak sklonil hlavu.

“Ale jestli to bereš jen jako povyražení pak prosím přestaň být tak... než se ještě víc zamiluju.” Zvedl k němu oči. Dennis sledoval slzy v nich. Boky se zastavily v pohybu. Povzdechl si, pevně muže objal a hlavu si mu opřel o rameno.

“Tohle nemůžu.” Zašeptal a zhluboka oddechoval. Richie rozšířil oči.

“C-co nemůžeš?” Utřel si slzy. Dennis se zničeně pousmál.

“Nemůžu pokračovat.” Vyděsil ho.

“A přitom poslouchat, co říkáš. To je prostě moc... mám pocit, že se mi rozkočí srdce.” Držel ho pevně.

“Jen mě drž, ano? A dej mi chvíli... musím to rozdýchat.” Richie ho pevně objal a usmál.