kapitola I.
Ve školní ředitelně seděli čtyři muži. Ředitel, jeho asistent a dva učitelé. Oba na ředitele nevěřícně hleděli. Zrovna jim oznámil, že se na nějáký čas během některých svých hodin budou muset dělit o jednu tělocvičnu. Krásný štíhlý muž s jemným obličejem se zamračil. Zkroutil hlavou a odhrnul si delší patku ofiny z obličeje. Zbytek temně rudých vlasů měl stažený v hustém několikrát přehnutém culíku.
„To nemůžeš myslet vážně Warrene. Chystáme se na soutěž, vždyť to víš.“ Zkřížil ruce na prsou. Blonďatý muž sedící vedle něj souhlasně přikývl. Byl vysoké urostlé postavy, krásného pravidelného obličeje a temně modrých očí.
„Má pravdu, budeme mít turnaj. Nechci aby moje studenty rozptylovali nějáký...“ Nedořekl, když se na něj druhý podíval. Ještě víc ho rozčílil pobaveným úsměvem a otočil hlavu zpět k řediteli.
„Je mi líto. I ostatní se budou muset uskromnit.” Pokrčil ředitel rameny. Oba muži se zamračili.
“Hmmm... a co kdyby trénovali venku?” Navrhl tanečník.
“V té zimě?” Zvedl Warren tázavě obočí. Muž si hlasitě povzdechl a vstal.
“Fajn... jestli se nám ale budou plést do tréningu...”
“Co uděláš? Uvzdycháš nás k smrti?” Vstal druhý učitel a otočil hlavu k řediteli s jeho asistentem. Pobaveně se usmívali. Pozdravil je pokývnutím hlavy a šel pryč. Tanečník ho uraženě následoval. Dva muži se na sebe podívali.
“Vážně je to dobrý nápad?” Otočil asistent hlavu ke dveřím.
“Hmm... uvidíme.” Povzdechl si ředitel.
“Rozčílený je ještě kouzelnější než obvykle.” Dodal s úsměvem. Asistent se zasmál a přikývl.
Tanečníci na učitele hleděli stejně nevěřícně jako on na ředitele. Když začali protestovat, utišil je gestem ruky. Požádal je ať pokračují v převlékání a šel si prohlédnout tělocvičnu, která jim byla přidělena.
Chytl kliku dveří, zarazil se a zaposlouchal do hlasitých protestů. Spokojeně se pousmál a vešel. Všichni přítomní k němu otočili hlavu. Bez sebemenšího zájmu kolem nich prošel a rozhlédl se. Zrcadly pokryté stěny – tak jak si přál. Otočil hlavu k bojovníkům. Všichni ho zamračeně sledovali. Jejich výrazy se změnily v pobavené, když se ve dveřích objevili studenti tance.
Oba učitelé se zadívali na své žáky – navzájem sledovali své protějšky.
“Fajn... až se přestanete věnovat těm slečinkám, mohli bysme začít s tréningem.” Ozval se učitel. Druhý se mu snažil zasadit bolestnou ránu pohledem, pak svolal své studenty.
Oba začali s tréningem. Oliver - učitel bojových umění - zničeně otočil hlavu k Thierymu - učiteli tance, který zapl hudbu.
“To snad nemyslíš vážně.” Vztyčil se nad ním. Muž se narovnal a otočil se k němu.
“Jsme tanečníci. Jak máme trénovat bez hudby?” Oponoval hrdě jeho tvrdému výrazu. Olivera obklopila temná aura. Tanečník měl pocit, že pod jeho pohledem se zachvěly parkety.
“Vypadám snad na to, že mě to zajímá?” Řekl muž chladně.
“Stačí, že tu budete poskakovat. Nemusíme ještě poslouchat...”
“Poskakovat!!!” Přerušil ho Thiery vztekle a parkety se zachvěly druhým směrem.
“Ty hrubej! Tupej! Nafoukanej!... Nenechám své studenty urážet od nějákýho přerostlýho...” Zmlkl a zhluboka se nadechl.
“Takhle to nepůjde. Nemusí se nám to líbit, ale musíme spolu vycházet. Pokud ji ztišíme, nebude to takový problém nebo ano?” Zadíval se muži do očí. ´Krásné oči.´ Zarazily ho vlastní myšlenky.
“Vím, že je váš tréning stejně důležitý jako náš a chceme vás rušit, co možná nejméně.” Pokračoval. Oliver se zadíval do půvabného obličeje. Jeho výraz zjemněl. Přikývl.
“Fajn, ztlum to.” Šel ke svým. Thiery se za ním zadíval. ´Hrubián.´ Sledoval už od pohledu tvrdého bojovníka. Postavil se před své studenty. Pozdravili ho úklonou – on je. Tanečník udiveně zvedl obočí. I přes sílu, která z něj doslova sálala, měl v sobě i určitou lehkost a eleganci pohybů. To Thieryho překvapilo.
Otočil hlavu po ráně. U dveří se válela drobná dívka. Povzdechl si a vykročil k ní. Udiveně zvedl obočí, když k dívce přispěchali bojovníci. Zvedla hlavu a překvapeně se zadívala na urostlé mladíky kolem. Zrůžověla a rozhlédla se. Bělovlasý student se pousmál a podal jí ruku.
“Jsi celá?” Prohlížel si drobnou půvabnou vílu. Přijala jeho ruku a nechala se postavit. Přikývla.
“Myslela jsem, že tady...” Zmkla, když se rozestoupili. Zadívala se na protahující se spolužáky. Šest mladíků a dvě dívky. Jeden z tanečníků si jí všiml. Usmál se zničeným usměvem a vydal se k ní.
“Kiro, ty se jednou zabiješ.” Převzal si ji od bojovníka a bez sebemenšího zájmu o něj ji vedl pryč.
“Myslí si, že jsi hrubej a neotesanej tupec... nech si zdát.” Položil mu spolužák ruku na rameno.
“Hmmm... uvidíme.” Pousmál se bělovlasý.
“Neruším vás?” Ozvalo se za nimi. Oba sebou cukli a rychle přešli mezi ostatní studenty.
Následovalo několik dalších hodin. Byly plné posměšných či pohrdavých pohledů, vzájemných škodolibostí a hádek.
Oliver během nich zjistil, že Thiery je velice tvrdý ale spravedlivý učitel. Chtěl aby jeho studenti dali tanci maximum. Aby si nenechali nic na příště. Aby milovali tanec tak jako on. Oliver to cítil stejně – učil stejně. Ale nebyl tak chladný – tak odtažitý. Tak nedosažitelný.
Zadíval se na muže, předvádějícího taneční kroky svým studentům. Na sobě měl černé rovné kalhoty a černé tílko. Vlasy tradičně stažené – zlehka rozdrbané.
Otočil hlavu ke svým studentům. Trénovali výpady, které se naučili v minulé hodině. Vrátil se pohledem na učitele. Udiveně zvedl obočí. Thiery sledoval své žáky. Měl nasazený zvláštní smutný výraz. Smutný výraz zahleděný do minulosti. Bolestné minulosti. Možná. Nebo snad bolestné přítomnosti.
Thiery došel do šaten učitelů. Opřel se o svou skříňku. Brzy je čeká taneční soutěž skupin a oni stále nejsou připraveni. Někteří možná ano ale ne všichni. Ne jako celek. Povzdechl si a otevřel svou skříňku. Vyndal ručník se sprchovým gelem a svlékl se do trenek. Šel do sprch. Cukl sebou, když z jedné vyšel Oliver. Kolem pasu měl zavázaný ručník, vlasy mokré. Tanečník se instinktivně zakryl ručníkem a shlédl jeho vypracovanou opálenou postavu. Neubránil se jemnému úsměvu.
“Trénujete dost tvrdě.” Zachytil pohledem pomalu se uvolňující ručník. Oliver si ulízl vlasy a pokrčil rameny.
“To vy taky.” Dotkl se barevných korálků kolem krku a upravil si je.
“Po pravdě. Netušil jsem, že tak dřete.” Dodal. Thiery zhypnotizovaný ručníkem přikývl.
“Snažíme se. Bude soutěž mezi školami a... nejsme připraveni.” Přiznal si nahlas. Oliver si všiml jeho výrazu. Byl podobný, ale nebyl to ten samý.
“Všiml jsem si.” Uklouzlo mu. Tanečník sebou cukl.
“C-co tím myslíš?” Zamračil se a dokonale zapomněl na ručník. Oliver si povzdechl. ´Ksakru.´ Uvědomil si, že se prořekl. Podrbal se ve vlasech.
“Jen jsem si všiml tvého výrazu. Vypadal si unaveně a... nespokojeně.” Thiery na něj překvapeně hleděl. Sklonil hlavu.
“Asi nejsem dobrý učitel. Jsou tak talentovaní. Dokázali by toho tolik ale...” Zmlkl. Oliver se na něj zadíval.
“Neřekl bych.” Thiery k němu překvapeně zvedl hlavu.
“Nejsi špatný učitel. Sledoval jsem tě. Jsi trpělivý a pozorný. Miluješ to.” Zadíval se mu do očí.
“Ale jsi chladný. Chladný a odtažitý. Drzíš si od nich odstup. Neučíš je matiku ani dějepis, učíš je tančit. A tanec je o pocitech, o emocích.” Položil si ruku na srdce.
“Jsi jejich vzor. Chtějí být jako ty.” Usmál se.
“A ty spoléhaš jen na sebe. Nechceš pomoc nikoho jiného. Opřít se o někoho jiného. Věřit někomu jinému.” Thiery udiveně zvedl obočí.
“Proto tak jako ty bojují každý sám za sebe a bojí si říct o pomocnou ruku.”
“T-to není pravda... oni ví, že za mnou můžou přijít s čímkoliv. Rád jim pomůžu.” Řekl trucovitě.
“Hmmm a přišli někdy?” Podíval se na něj Oliver tázavě. Thiery sebou opět cukl. Zamračil se.
“C-co si to... nenechám se tu poučovat, ne od někoho jako jsi ty. Ten ručník zachvíli spadne.” Prošel uraženě kolem něj. Oliver chytl ručník právě ve chvíli, kdy začal sklouzávat z jeho boků. Pobaveně se pousmál a šel do šatny.
Thiery si stáhl vlasy do pevného drdolu a vlezl si pod sprchu. Uvolněně zavřel oči a užíval si padající vodu.
Opravdu je nenaučil, že na sebe navzájem musí spoléhat a pomáhat si? Hloupost. Co ten hlupák ví? Byl na několika jejich hodinách a myslí si, že ví všechno. Že ho prokoukl. Vůbec nic o něm neví. Sklonil hlavu pod vodu. ´Ale ne.´ Sáhl si k vlasům. Jeho drdol lehce postrádal smysl.
Vysprchoval se, důkladně otřel a co nejlépe vysušil vlasy. Vydal se do šatny. Snad už bude pryč. Uvolněně si sedl na lavici mezi skříňkami a zadíval se na svou. Udiveně zvedl obočí a vyndal list papíru, zastrčený za dvířky. Rozložil. Byla to pozvánka na exhibici v místní škole bojových umění. Nechápavě list otočil v ruce. Na jeho druhé straně byl napsaný vzkaz.
“Snad se na ní odreaguješ a zapomeneš na starosti. Tak jako Tvoji studenti. Uvidíme se.”
´Tak jako tvoji studenti.´ Přečetl znovu.
Kira vyšla z jedné z učeben. Zamávala kamarádkám ze své třídy a vydala se k východu. Těžko říct o co zakopla a rozplácla se na zemi. Obsah její tašky se rozutekl po podlaze. Zasténala a sedla si. Začla sbírat věci. Zvedla hlavu, když se před ní někdo postavil. Udiveně zvedla obočí.
“Pane učiteli.” Pozdravila. Muž se k ní sklonil a pomohl jí sebrat věci.
“Děkuju.” Usmála se.
“V pořádku... chci s tebou mluvit.” Pomohl jí vstát.
Další den. V sobotu. Se všichni sešli před školou bojových umění.
“Slyšel jsem, že je jedna z nejlepších.” Ozval se student. Ostatní souhlasně přikývli.
“Co tu ale děláme?” Nechápal jiný. Učitel si povzdechl.
“Je to dobrý způsob, jak se odreagovat.” Všichni k němu otočili hlavu. Vydal se ke škole. Oni za ním. Exhibice se konala na zimní zahradě.
Thiery se rozhlédl po návštěvnících. Přišlo jich opravdu hodně.
“Není to... jak se jmenuje?” Otočila tanečnice hlavu k učiteli.
“Seth... jmenuje se Seth.” Ozvala se Kira. Všichni k ní otočili hlavu. Zčervenala. Seth si jich všiml. Usmál se a vydal se k nim.
“Dobrý den... pojďte. Oliver vám vyhradil místa.” Učitel se zamračil a následoval ho. ´Byl si tak jistý, že přijdu?´ Pomyslel si nesouhlasně. Student je usadil a omluvil se. Když se konečně všichni diváci usadili, přišel moderátor a všechny přivítal. Popřál příjemnou zábavu a uvedl žáky místní školy.
Na provizorním podiu se střídali různě staří studenti z různých škol. Hostující školou byl Chrám. Skutečně jedna z nejvyhlášenějších škol. Tanečníci zpozorněli, když muž oznámil studenty jejich školy. Jedna polovina měla bílé sportovní uniformy, druhá polovina černé. Uklonili se a předvedli překvapivě krátkou sestavu.
“Hmmm... myslel jsem, že jsou...” Zmlkl student. Mezi seřazenými bojovníky přicházely dvě vysoké dívky. Na sobě dlouhé zdobené hávy. Přes oči škrabošky z krajky. Jedna měla černé vlasy dlouhé pod zadek. Druhá bílé stejně dlouhé. Na sobě černý háv – bíle zdobený. Černovlasá měla oblečení v opačné barevné kombinaci. Obě držely látkový slunečník a točily s ním. Diváci zpozorněli. Dívky přicupitaly před bojovníky. Stouply si vedle sebe a složily deštníky.
“To jsou nějáký modelky, ne? Nepamatuju si, že by byly...” Zmlkl student, když se ozvala hudba. Dívky začaly humornou ale mistrně provedenou obtížnou sestavu.
“To nebudou modelky.... jsou perfektní.” Bavil se Thiery stejně jako diváci kolem. Pak udiveně zvedl obočí.
“Nejsou to... chlapi?” Ozval se jiný student a řekl učitelovy myšlenky nahlas.
Ke konci sestavy se přidali i ostatní bojovníci. Diváci nadšeně vstali a tleskali. Přišel moderátor a zopakoval jméno školy.
“Hmmm... mé drahé dámy.” Zavěsil se do obou.
“Myslím, že naši diváci by rádi vyděli andělské tváře svých favoritek.” Obě rychle zakroutily hlavou.
“Takový velký holky, přece byste se nestyděly.” Obě horlivě přikývly.
“Tomu těžko uvěřit, že?” Pobídl diváky. Bojovníci a někteří diváci, kteří pochopili, začali skandovat: odmaskovat.
“Nuže?” Usmál se moderátor. Ony opět zakroutily hlavou.
“Vlastně jsem s tím tak trochu počítal a něco jsem si pro vás připravil... mohu prosit?”
Kolem dívek prošla další. Měla jen kalhotky, přes prsa si držela ruku. Obě se za ní otočily. Diváci se rozesmáli – dvě učínkující s nimi. Kira přesně věděla, čí je ten krásný úsměv v černém hávu.
“Petere, ty parchante.” Sundal si Oliver škrabošku – s ní i dlouhou paruku. Seth s ním. Oba se stále smáli. Dívka se vrátila. Na sobě dlouhý župan. Oba ji chytli za ruku a společně s ní se uklonili. Oliverovi studenti také.
“Byli nejlepší. Rozhodně.” Zakroutil jeden z tanečníků pobaveně hlavou. Ostatní přikývli.
Thiery sledoval další vystoupení, ale nevěnoval jim pozornost. Stále viděl cvičícího Olivera. Má v sobě takovou sílu a přesto se pohyboval tak lehce a elegantně. Naprosto ho okouzlil a to i svým milým nenuceným humorem. Dlouho se tak nezasmál. A pak když se přidali ostatní. Pohybovali se – snad i dýchali jako jeden. Každý sám za sebe byl tak silný a společně... Všiml si Olivera. Na sobě měl černé triko s dlouhým rukávem a světlé džíny. Thiery se zachvěl. Byl takhle sexy i před tím? ´Sexy?´ Nechápal své pocity. Zamračil se, když k Oliverovi přišla jedna z bojovnic a se škádlivým výrazem mu něco povídala. Muž jí pobaveně odpověděl. Zasmála se a zlehka ho praštila. Všiml si Thieryho, pak výrazu. Vydal se k nim. Tanečník rychle otočil hlavu k podiu a snažil se tvářit neutrálně.
“Zdravím. Jsem rád, že jste přišli. Jak se vám tu...” Přerušili ho nadšení tanečníci, kteří se jeden přes druhého snažili říct, jak moc se jim vystoupení líbilo. Thiery si povzdechl a vstal. Otočili k němu hlavu.
“Myslím, že už jsem viděl dost. Rozloučím se.” Chtěl odejít.
“Už? Ale potom je tu prý nějáká oslava.” Ozval se jeden z jeho studentů. Učitel se otočil.
“Rádi bychom na ni zůstali.” Přidal se jiný. Thiery pokrčil rameny.
“Nikdo vám nebrání.”
“Doufali jsme, že zůstanete i vy.” Doplnil je třetí. Oliver se pousmál.
“To se nedá odmítnout nebo ano?” Thiery k němu zvedl oči. Zadíval se do jeho. Zakroutil hlavou.
Po exhibici opravdu přišla oslava. Kira se zadívala na své spolužáky, vlnící se s tančícím davem. Rozhlédla se. Poznala pár Oliverových bojovníků. Vydala se k nim.
“Ahoj.” Mladíci se otočili. Usmáli se a pozdravili.
“Byli jste skvělí... och, děkuju.” Poděkovala, když jí jeden podal skleničku. Přičichla.
“Nemusíš se bát. Seth by nás zabil, kdyby...” Zmlk, když do něj jeho přítel strčil. Dívka udiveně zvedla obočí.
“Se-Seth? Proč on?” Zčervenala. Pak sebou cukla, když se mladík ozval přímo za ní.
“Co se děje?” Rychle se otočila a skoro ho polila. Naštěstí chytl skleničku v její ruce a s ní i dívku.
“V pořádku?” Když přikývla, usmál se a zvedl oči ke svým kamarádům. Všiml si lehce provinilých výrazů. Pomalu zakroutil hlavou, mladíci přikývli. Povzdechl si a sklonil hlavu k dívce.
“Bavila jsi se?” Když přikývla, že náramně, usmál se a odložil její skleničku.
“Přijdu si jak sebevrah, ale chceš jít tancovat?” Zvedl oči k ploužícímu parketu. Kira se usmála a táhla ho na parket.
Oliver se rozhlédl po parketu. Pevně sevřel skleničku a přerývaně se nadechl. Jeho oči sledovaly Thieryho. Kolem bylo nespočetně tančících párů ale parket patřil jemu. Měl zavřené oči a jemně se vlnil v rytmech hudby. Pomalu, nenuceně. Jakoby hudba prostupovala jeho tělem – jakoby byl její součástí. Vztáhl ruku a prsty si přejel po krku. Sjel níž až chytl lem košile. Oliver se zhluboka nadechl a snažil se polknout. Hodil do sebe zbytek svého nápoje a vydal se k muži.
Thiery překvapeně otevřel oči, když ho chytl kolem pasu.
“Pojď se mnou.” Zašeptal u jeho ucha a otočil ho aniž by se zastavil. Vedl pryč. Thiery stále cítil horký dech na svém krku, tak jako jemný závan alkoholu.
Muž držel jeho ruku a provázel ho potemnělými chodbami chrámu. Očima putoval po cedulkách na dveřích. Zastavil se. Vzal za kliku a spokojeně se pousmál, když povolila. Thiery za ním nechápavě vešel do místnosti. Oba. už uvyklí na tmu, se rozhlédli po společenské místnosti učitelů. Tanečník nejistě zvedl oči k druhému muži. Stále nechápal proč ho sem vlastně dovedl. Proč on s ním tak poslušně šel.
“Proč tu...” Vytřeštil překvapeně oči. Oliver přitiskl své na jeho rty. Rukama se opřel o dveře a zabouchl je.
“Nemůžu si pomoct, jsi tak... možná jsem toho prostě jen moc vypil.” Šeptal mezi polibky. Thiery přivřel oči. Dech se chvěl, stejně tak srdce. Vztáhl ruce a pevně objal muže kolem krku.
Oliver se mírně odklonil a zadíval se mu do oči. Muž si ho přitáhl zpět. Usmál se, přizvedl ho k sobě a opřel o dveře.
Zavřel oči, když se Thiery začal něžně věnovat krku. On se zadíval přes jeho rameno. Pousmál se.
“P-postav mě.” Zachraptěl přes sucho v krku. Oliver ho lehce nechápavě postavil. Tanečník ho chytl za ruku a vedl ke gauči. Posadil na něj. Podal mu ruce a s jeho pomocí se mu usadil na nohy. Sklonil se ke rtům.
“Chci tě. Hned. Nechci čekat.” Šeptal a sáhl po kalhotách.
Oliver otevřel oči a zasténal, když ho najednou ucítil kolem sebe. Byl si jistý, že byl kousíček od vrcholu.
“Chceš... chceš mě zabít?” Zajel mu prsty do vlasů a odtáhl od sebe. Thiery se udýchaně usmál a tvářil se naprosto spokojeně.
“Ne, chci tě...” Ztratil se zbytek věty ve hlasitém vzdechu. Oliver ho přizvedl a stáhl zpět. Zadíval se na něj. Byl si jistý, že v životě neviděl nic krásnějšího a to ho vždy přitahovaly ženy. Tak proč má teď pocit, že zešílí blahem? Zamračil se a přitáhl si ho blíž k sobě. Pevně objal a obličej zabořil do ohybu krku a ramene. Thiery opětoval objetí a nepřestával se pohybovat. I kdyby chtěl nedokázal by to. Věděl, že tímhle tempem vše brzy skončí, ale nemohl si pomoct.
“Pokud... pokud nezpomalím tak...” Zmlkl, když Oliver skoro poslepu našel jeho rty a měkce ho políbil.
“Teď ne.” Líbal ho. Thiery se usmál a poslechl. Oba společně zasténali a zapleteni do sebe zhluboka oddechovali. Když se jejich dech trochu zklidnil, Thiery uvolnil své sevření..
“Skoro jsem umřel.” Svalil se uvolněně na muže. On se zasmál a objal ho.
“Ty?” Zaklonil hlavu a zadíval se do stropu. Měl za sebou pár čísel na stojáka či rychlovek ale nikdy to nebylo tak intenzivní, tak impulsivní tak... zvířecí? Zhluboka se nadechl. Sklonil hlavu k druhému muži. Políbil ho do vlasů a nebyl schopný pustit. Dlouho jen tiše seděli a vnímali teplo a blízkost toho druhého.
Thiery došel do tělocvičny. Zadíval se na své studenty. Seděli v kruhu na zemi a povídali si. Pousmál se a pozdravil je. Začali se věnovat tréningu. Učitele překvapilo, že Oliver ani jeho studenti nedorazili. Ještě víc ho překvapilo jeho zklamání. Následující a další den také ne.
Kira se po tréningu převlékla, rozloučila se a vyšla ze šatny.
“Kam ten spěch, krásko?” Ozvalo se za ní. Rychle se otočila. Usmála se a vydala se k mladíkovi. Obratně ji chytl, když klopýtla. Pobaveně se pousmál.
“Jak ty to děláš?” Pohladil ji po tváři. Dívka zčervenala. Seth se znovu usmál a sklonil se k ní.
“Chybělas mi.” Políbil ji něžně.
Thiery se při pohledu na pár pousmál a zašel do šatny učitelů. Překvapeně se zadíval na muže opřeného o skříňky. Otočil k němu hlavu.
“Zdravím... byl jsem za Warrenem a řek jsem si, že se stavím.” Tvářil se stejně uvolněně jako stál.
“Jak jste dopadli?” Chtěl vědět tanečník. Muž nenuceně pokrčil rameny a usmál se.
“Pak gratuluju.” Přešel k němu. Zadívali se do očí. Oliver zlehka zasténal bolestí, když se mu Thiery vrhl kolem krku a on se praštil o skříňku. Pevně ho objal kolem pasu a opětoval jeho polibky.
“Někdo by mohl přijít.” Zajel mu prsty pod tílko a svlékl. Thiery se pousmál a zakroutil hlavou.
“Kdyby ti to skutečně vadilo, nečekal bys tu na mě.” Oliver se otočil a opřel ho o skříňky. Tentokrát trochu nestíhal Thiery. Když ho muž přizvedl a jedním pohybem si ho vzal, zachvěl se a pevně ho objal nohama.
“Dneska to musíme zvládnout takhle.” Políbil ho Oliver. Tanečník se pousmál a pevně se ho držel kolem ramen.
“Mohl bych se oto...” Zmlk, když muž položil ruku na jeho tvář.
“Ne, chci ti vidět do obličeje.” Políbil ho. Thiery přivřel oči, když se začal rytmicky pohybovat. Rychlými, krátkými pohyby. Netrvalo dlouho a oba současně vyvrcholili, tanečník pod Oliverovou rukou. Opřel se mu čelem o rameno a doslova na něm zůstal viset.
“Hmmm... asi bychom měli jít, než někdo opravdu přijde.” Nadechl se zhluboka. Oliver ho napodobil a odtáhl se. Neodolal, opět se k němu naklonil a začal líbat.
“Vážně bychom raději měli jít.” Cítil Thiery, jak se mu v žilách opět rozlévá horkost. Oliver přivřel oči.
“Potom se nevrť.” Chytl ho pevně. Thiery udiveně zvedl obočí. Pobaveně se pousmál.
“Neřekl bych, že jsi skutečně připravený odejít.” Přitiskl se k muži a přejel mu po rtech svými.
“To jsme potom dva.” Opětoval něžnosti. Sáhl do prázdna za sebe a poslepu si sedl na lavici mezi skříňkami. Oba se rozechvěle nadechli a pokračovali v něžné hře.
Thiery se čelem opíral o chladný povrch zrcadla a zhluboka oddechoval. Otevřel oči a zadíval se na zamlžené místo. Zvedl hlavu. Oliver stál za ním, pevně ho držel a snažil se zklidnit svůj dech. Otevřel oči a zadíval se do mužových. Pousmál se a políbil ho na krk. Užíval si štíhlé vyhřáté tělo ve své náruči.
Zamračil se a otočil hlavu ke svému telefonu. Omluvil se a šel ho zvednout. Thiery ho sledoval v zrcadle. Natáhl si kalhoty, upravil tílko a vlasy. Všiml si šmouh na zrcadle. Jedna měla znatelný tvar dlaně s prsty. Jistě ne jeho. Vztáhl k ní ruku.
“Musím jít.” Ozvalo se za ním. Cukl sebou a zvedl oči k muži. Jen přikývl. Oliver se nepatrně zamračil a stoupl si blíž k němu. Zvedl jeho obličej ke svému a něžně políbil.
“Dobře... uvidíme se.” Zadíval se mu do očí. Bezeslov šel pryč. Thiery zvedl oči zpět k zrcadlu. Položil na otisk dlaně svou. Nebyl si jistý kolikrát spolu za ten měsíc spali. Jistě ne každý den ale vždy to bylo ve škole. V šatně, ve sprchách a dnes tady.
Bylo zvláštní vidět svůj obličej. Zrůžovělý touhou a vášní ale zároveň zaplněný něhou a důvěrou s oddaností. Zamračil se a rukou rozmázl šmouhu. Proč? Je to jen sex. Nic víc. Jen spolu spí. Nestýkají se mimo školu, nevolají si. Vždyť spolu obvykle ani nemluví. Jen si prostě tělesně vyhovují. Vyhovuje mu Oliver a jeho pevná bezpečná hýčkající náruč.
´Bezpečná?´ Uvědomil si. Dřepl si a rukama objal hlavu, schoval mezi kolena. Ne, nechce nikomu věřit, opřít se o něj. Je to moc pohodlné, moc uklidňující. Ztratí ostražitost a přijde rána. Musí si držet odstup. Nepustit ho k sobě. Nepřekročit hranici. Nechce, aby mu ublížil. On ne, hlavně ne on. ´Hlavně ne on?´
Oliver poklepával prsty do volantu a čekal až se na semaforu rozsvítí zelená. Spali spolu už měsíc. Prvních pár dní byl přesvědčený, že je to jen sex. Od prvního doteku věděl, že ho Thiery silně přitahuje, že na něj silně působí. Bylo to přijemně mučivé. Skoro až bolestně mučivé.
Během pár posledních dní se přesvědčoval o tom, že chce víc. Chce víc než jen pár minut tajné vášně. Chce, aby se o něj Thiery opřel – aby mu věřil. Tolikrát už viděl ten jeho výraz, chladnou auru, kterou se obklopil. A kterou pak odkládal při jejich společných chvílích. Jakoby zapomínal na ostražitost, bezpečí své ulity a odhalil svou duši. Mimo svou náruč ho takového viděl jen jednou – při tanci na exhibici. A tehdy se zamiloval. To už teď věděl. Zamiloval se. Do té krásné čisté duše, kterou někdo zlomil. Tím už si byl také jistý.
Musí v něm probudit důvěru. Dokázat mu, že on ho nezradí. Cukl sebou, když auto za ním zatroubilo. Povzdechl si a vyjel. A měl by to udělat, co nejdřív.
Thiery si prohlížel decentně zdobenou pozvánku na taneční exhibici. Proč mu ji stále posílají? Tak nerad na ni chodí. Zahodil ji i s ostatní poštou na stolek a vytáhl zvonící telefon.
“Ano?” Svlékl si teplý kabátek a šel hledat domácího mazlíčka.
“Zdravím, tady Oliver.” Muž překvapeně zamrkal.
“Kde jsi vzal moje číslo?” Chtěl vědět a sklonil se k nepravidelně flekaté kočce, která se rozvalovala v jeho posteli.
“Záleží na tom?... Co děláš večer?” Thiery se podíval na kočku, jakoby mu snad mohla dát vysvětlení. Zavrněla a převalila se na záda.
“No... asi... nic.” Přiznal.
“Dobře, pak jsme na tom stejně. Máš něco na psaní?”
Thiery zmateně seděl na posteli a držel bloček s Oliverovou adresou. Cože se to vlastně přesně stalo?
Sklonil hlavu ke kočce, která si vynucovala pozornost. Pár dní se neviděli a k tomu víkend. Možná Oliver prostě jen nechtěl čekat až do pondělí. Určitě je to tak. Ale u něj doma? Nebude to jiné. Prostě tam přijde. Vyspí se spolu. Možná víckrát a půjde domu. Možná přespí? Do rána? A ráno? Snídaně? Proč je proboha tak nervózní? Už u několika svých partnerů přespával a ráno se sebral a odešel. Bez rozpaků, bez zaváhaní. Ale Oliver. Nechce se vytratit bez rozloučení. Nechce ho ztratit jako milence. Milenci? Vážně se jejich vztahu tak dá říkat?
Thiery se zhluboka nadechl a zaklepal. ´Možná bych měl raději zazvonit.´ Cukl sebou, když se dveře otevřely.
“Jsem tu.” Oznámil očividný fakt a snažil se tvářit neutrálně. Oliver mluvící s někým po telefonu, přikývl a pustil ho dál. ´Já se můžu zbláznit a on vypadá naprosto nevzrušeně.´ Pomyslel si tanečník nesouhlasně a rozhlédl se po prostorném obývacím pokoji.
´Pěkný.´ Příjemné barvy kolem ho trochu uklidnily. Příjemná vůně dokonale zděsila. ´Večeře?!´ Během dne ho párkrát napadlo, zda dnešní večer náhodou není regulérní rande. Je. Ujistil se. Oliver chce očividně víc. Chce v jejich vztahu postoupit dál. Otočil se v odchodu. Cukl sebou, když si uvědomil, že muž stojí za ním. Zadívali se do očí. Oliver si všiml jeho výrazu. Pousmál se a chytl ho za ruku. Vedl k sedačce a posadil na ní.
“Promiň ale nemám jídelní stůl. Zvykl jsem si jíst takhle.” Šel do kuchyně. Čekal, že ho dokonale vyděsí, nespletl se.
“Pití?” Zavolal. Thiery váhavě přikývl. Uvědomil si, že ho nikdo nevidí a vstal.
“Můžu s něčím pomoct?” Překvapil druhého muže. On se otočil a podal mu dva talíře.
“Doufám, žes nevečeřel.” Zvedl jiné s přílohami a šel zpět do pokoje.
“Nevečeřel.” Uvědomil si Thiery a sklonil hlavu k pokrmům. Udiveně zvedl obočí.
“Jak jsi věděl...” Následoval muže, odložil talíře na stolek a prohlédl si přílohy.
“Hmmm... ptal jsem se Kiry, jestli máte nějákou speciální... nakonec se do toho vložil Seth a zeptal se jí přímo, jestli máš oblíbené jídlo.” Muž na něj překvapeně hleděl, nejen že se na něj ptal ale k tomu Seth? Zopakoval mladíkovo jméno.
“Asi je všímavější, než jsem myslel. Tak či tak dala mi pár typů.” Dodal s úsměvem.
“Asi je stejně všímavá jako on. Jsou dokonalý pár.” Zabručel učitel a suveréně sáhl po talíři s přílohou. Oliver se usmál.
“Tedy? Pití?” Jen přikývl a poručil si červené víno. Oliver se vrátil s lahví, aby zjistil, že mu Thiery tak jako sobě nandal obě přílohy. Spokojeně seděl. Talíř položený na stehnech a věnoval se pokrmu. S poděkováním přijal skleničku a popřál dobrou chuť.
Ráno pomalu otevřel oči a zadíval se do stropu. Ještě v polospánku si lehl na bok a spokojeně se zachumlal do měkké přikrývky. Rychle si sedl a rozhlédl. Na sobě měl košili od pánského pyžama. Zvedl ruku a zadíval se na zbytečně dlouhý rukáv. Ohrnul ho a promnul si oči.
Vstal a šel hledat majitele bytu. Našel ho v malé tělocvičně. Trénoval. Thiery se zastavil u dveří a sledoval ho.
Ve skutečnosti se mu jejich společný večer líbil. Dobré jídlo mu zvedlo náladu a posilněn vínem se uvolnil a užíval si klidný okamžik. Oliver ho bavil historkami se svými studenty respektive studentkami. Byl zábavný vypravěč s příjemným humorem. Thiery nakonec uvolněně seděl na gauči a pobaveně poslouchal. Dokonce se mu povedlo lehce se opít.
Myslel si o něm, že je jen tupý, přerostlý, hrubý svalovec. Během sexu zjistil, že dokáže být něžný a pozorný. Během společných hodin, že se mu v učení podobá víc, než by myslel. Jen měl v sobě tu zvláštní jistotu se sílou a rozvážností, které vzbuzovaly důvěru a pocit bezpečí. A během jejich společného večera, že rozhodně není jen tupý svalovec.
Oliver si ho všiml. Thiery stál opřený o rám dveří a sledoval ho zamyšleným lehce nejistým výrazem. Rozcuchané vlasy a velká temně vínová košile mu dodávaly na rozkošnosti. Jeho pohled se vyčistil, když si uvědomil, že ho Oliver sleduje.
“Dobré ráno... jsou úžasné.” Všiml si tyčí, vystavených na stěně. Přešel k nim. Částečně také proto aby zakryl své rozpaky. Takhle hloupě se nechat nachytat. Oliver se pousmál a přešel k němu.
“Sbírám je.” Thiery se dotkl vyřezávaného dřeva. Sundal tyč a postavil.
“Jsou dlouhé.” Shlédl pohledem celou délku zbraně. Muž přikývl, že některé.
“Ukaž mi něco.” Zvedl k němu nadšeně oči. Oliver se pousmál a vzal si tyč.
Thiery si sedl ke stěně a sledoval cvičícího muže. Uklidňovala ho jistota a klid, které z jeho pohybů vycházely. Tak jako na exhibici – naprosto ho okouzlil.
Tiše zatleskal, když muž skončil. Oliver jemně zrůžověl. To se mu stalo poprvé. Pověsil tyč mezi ostatní a podal druhému muži ruce. Pomohl mu vstát.
“Musíš být hladový. Něco s tím udělám... snídáš nebo ne?” Stále okouzlený Thiery přikývl. Oliver se na něj zadíval. Povzdechl si a sklonil se k němu. Tanečník se konečně vzpamatoval a trochu zaskočeně přijímal mužovy rty. On se usmál a odklonil. Vedl ho do kuchyně. Vysadil na pult a otevřel lednici. Thiery ho tiše sledoval. Jeho okouzlení vyprchalo, ale pocit bezpečí a jistoty stále zůstával.
“Chtěl bych abys šel se mnou.” Překvapil sám sebe snad víc než muže.
“Na taneční exhibici.” Odpověděl jeho otázce, kam. Zamračil se.
“Zvou mě každý rok a každý rok je to...” Nedokázal pokračovat. Oliver se na něj zadíval. Udiveně zvedl obočí. Chce ho sebou jako oporu. Uvědomil si. Pousmál se a stoupl si k němu.
“Půjdu rád.” Thiery se mu překvapeně zadíval do očí.
“Vážně? Nemusíš, jestli se ti... bude tam spoustu poskakujích slečinek a některé z nich by tě možná dokázaly uvzdychat k smrti.” Použil úmyslně jeho slova. Oliver se rozesmál a přikývl. Jeho smích vyvolal v Thieryho podbříšku příjemné šimrání.
“Budu opatrný.” Políbil ho něžně. Chytl za lýtka a přitáhl si ho blíž k sobě. Nepřestával líbat.
“Slíbils mi snídani.” Protestoval trochu nepřesvědčivě Thiery.
“Hmm.... potom, dobře?” Začal mu Oliver rozepínat košili. Druhý muž se pousmál a chytl se ho kolem krku.
“Všiml jsem si postele.” Ozval se opět. Oliver se usmál půlkou úst a věnoval se svému něžnému počínání.
“Potom, dobře?” Rozesmál Thieryho. Odklonil se.
“Nejdřív sprcha.” Thiery pobaveně přikývl.
