kapitola I.

 

Vysoká postava v černé dlouhé kápi se rozhlédla po velké aule chrámu. Jeho obyvatelé, oděni ve zdobených kněžských hávech, se za ní nejistě otáčeli. Dle všeho muž se vztyčil nad jedním z nich.

Kněží se polekaně otočil a zvedl hlavu.

„D-dobrý den, cizinče. Přeješ si?“ Rozhlédl se, očima hledaje pomoc u svých. Ti návštěvníka sledovali se stejnými výrazy.

„Hledám vašeho hlavního mistra.“ Řekl muž hlubokým sametovým hlasem. Zděšení v jejich očích zesílilo.

„Našel jsi ho.“ Kněží se uvolnili a on se otočil. Zadíval se na muže ve středních letech. Měl složitější roucho než ostatní a víc důležitě se nemohl tvářit.

„Máte tu něco, co vám nepatří. Chci to.“ Kněží začali reptat, povzbuzeni přítomností svého vůdce. Utišil je rukou.

„Nevím o čem mluvíš. Také je slušnost představit se, když někam přijdeš.“ Zamračil se opovržlivě.

„Moc dobře víš, o čem mluvím a kdo jsem.“ Stáhl si muž kapuci. Mezi přítomnými to zašumnělo šokem. Jeho vlasy měly barvu temného vína, temného sametu. Oči - dva rubíny - byly dominantou jeho sebevědomého krásného obličeje.

„Sethi.“ Zamračil se hlavní z kněžích. Muž se pousmál, uspokojen strachem v jeho očích.

„Nemáš právo, je náš.“ Sethi se zamračil, díky čemu všichni kněží polekaně ustoupili.

„JÁ nemám právo? To vy jste neměli. Byl určený mně.“ Zavrčel a přinutil muže kolem ještě o krok ustoupit.

„Vám je k ničemu. Zdaleka nedokážete využít jeho schopnost. Najděte si jinou hračku a pro příště vynechte hračky démonů.“

„Myslím, že jeho moc využíváme dostatečně... i proto si sem přišel vyjednávat.“ Řekl muž opovržlivě.

„Přišel jsem vás varovat. Podruhý už nebudu.“ Zahořely jeho oči rudými plameny. Kněží zavřel svoje. Sethi se zamračil.

„Ksakru.“ Zmizel. Mistr se spokojeně rozhlédl a s jistou nonšalancí přijímal poklony a obdiv svých svěřenců.

 

Družina královských vojáků se zadívala na pevnost. Chrám byl vytesaný z temného kamene. Působil majestatně a jistě měl zastrašit. Jeho kněží byli vážení v celém království a nejmocnější z lidí. Nezodpovídali se nikomu ani samotnému králi.

Velitel, sedící na mohutném temně hnědém koni, se zamračil. Zvedl ruku. Malá družina se pohla směrem ke vchodu.

Doprovázen jedním z kněžích procházel chodbami chrámu. Následovali je dva z vojáků. Dle zdobení oděvu jeho zástupci. Kněží je dovedl do jedné z místností, uklonil se a odešel. Muži se rozhlédli. Blonďatý zástupce přešel k přeplněné knihovně.

„Co po nás můžou chtít?“ Začetl se do názvů knih.

„Hmm... bude to něco velkýho. Neslyšel jsem, že by někdy v minulosti prosili o pomoc.“ Ozval se černovlasý zástupce. Jejich velitel se opřel o mistrův masivní stůl. Zvedl oči ke dveřím, které se otevřely.

„Prosím... nesahejte...“ Vztáhl kněží ruku k zástupci. Ten se omluvně pousmál a zavřel knihu. Vrátil zpět.

„Dobrý den.“ Otočil mistr hlavu k veliteli. Chvíli čekal, až se ukloní. Když se tak nestalo, pohoršeně se zamračil.

„Takže?“ Zkřížil muž ruce na prsou a tázavě se na něj podíval. Znovu se zamračil ale přikývl.

„Hmmm... předpokládám, že víte o moci našeho chrámu. Již generace si předáváme tajemství mocné magie.“ Odmlčel se.

„A dál?“ Přerušil velitel jeho dramatickou pauzu. Kněží se zatvářil, jakoby ho někdo praštil přes prsty a pokračoval.

„Nikdo samozřejmě netuší, co je zdrojem této magie. Nedávno se tu ukázal jeden z démonů. Chce naši moc. Bojíme se, že přijde znovu a tentokrát ne sám.“ Vůdce pokrčil rameny.

„Máte přece svoji magii, čeho se tak bojíte?“

„Snad ale démoni nejsou mocní jen v magii ale i v boji... ten my neovládáme.“ Zamračil se muž. Přiznat svou slabost ho očividně pálilo na jazyku. Velitel se spokojeně pousmál. Cítil jisté vítězství a to si myslel, že má špatný den. Celou noc nespal a když se mu k ránu podařilo usnout, vzbudili ho s rozkazem jet sem. Jeho pán cítil příležitost a rozkázal mu ve všem jim vyjít vstříc.

“Takže po nás chcete ochranu... co je zdrojem vaší magie?” Kněží se zamračil.

“Nečekáš, že vám jen tak prozradíme naše tajemství.”

“Nečekáš, že budem riskovat život aniž bysme věděli kvůli čemu.” Muž něco vztekle zavrčel.

“Fajn... pojďte se mnou.” Provázel je chrámem až do velké pokladnice. Bojovníci si vyměnili pobavené výrazy při pohledu na téměř neskutečné bohatství chrámu. Mezi poklady, v bohatě zdobeném podstavci byl zasazený velký nazelenalý kámen. Vycházelo z něj slabé světlo. Velitel si uvědomil, že podobný kámen má mistr pověšený na krku.

“Říkáme mu Krystal. Je to kouzelný kámen, který má moc shromažďovat energii.” Vysvětloval Mistr. Vojáci přešli k podstavci.

“Hmmm... potřebuju vidět plán chrámu. Všechny cesty dovnitř.” Otočil se velitel. Kněží přikývl.

“Pokusím se najít...”

“Najdeš mapu chrámu.” Přerušil ho muž sebejistým hlasem a namířil si to ke vchodu. Mistr se za ním zamračeně zadíval. Takovým tónem si s ním nikdo nikdy nedovolil mluvit. Až bude jejich chrám v bezpečí, ztrestá jeho drzý jazyk.

Nechal vojáky ubytovat a sám došel ke dveřím své ložnice. Položil dlaň na hladké dřevo a zavřel oči. Tiše něco zašeptal a vešel. Rozhlédl se po velké ložnici spojené s knihovnou. U její paty seděl zahrabaný v knihách světlounce blonďatý skoro bělovlasý mladík. Díky bělostné pleti a jemnému krásnému obličeji působil jen jako snový přízrak. Na sobě měl jednoduchý černý háv s kapucou. Byl bez jakehokoliv zdobení, dlouhý až na zem. Zvedl hlavu od knihy, kterou držel a zadíval se na muže velkýma temně modrýma očima. Byly plné bolesti a smutku. Muž si k němu dřepl.

“Nemusíš se bát, chlapče. Ty děsivý démoni se sem nedostanou.” Pohladil ho po vlasech. Jeho ruka se jemně třásla.

“Nechceš přece, aby se sem dostali... říkal jsem ti, jací jsou.” Jen přikývl a sklonil hlavu. Mistr se pousmál a zvedl jeho obličej ke svému.

“Obzvlášť Sethi.” Pohladil ho po tváři. “Ten je z nich nejhorší. Říkal jsem ti, jak dokáže být zlý a krutý.” Užíval si hebkost jeho kůže.

Mladík zamračeně přivřel oči, když se sklonil k jeho rtům. Stále si nezvykl. Na jeho polibky. Na jeho doteky. Možná si zvykl, ale stále se mu hnusily. On se mu hnusil. Děsil ho pohled do jeho očí. Posedlost a závislost v nich. Raději by ho zabil, než aby patřil někomu jinému. Ale ten démon tam venku ho děsil ještě mnohem víc. Tady měl alespoň své knihy. Schovával se na jejich stránkách, snažil se zapomenout mezi písmeny. Přečetl jich stovky. Od učebnic po staré legendy. Jeho oblíbenou byl velký herbář květin. Kůže na jeho deskách byla poškrábaná a špinavá, jako samotné listy knihy. Některé jen volně držely mezi ostatními stránkami, některé chyběly úplně. Přesto to stále byla veliká a silná kniha a on ji všude nosil sebou.

 

“Čekal jsem něco... ale tohle.” Rozhlédl se blonďatý zástůpce – Sonja - po rozlehlé knihovně. Jeho velitel se tvářil stejně ohromeně.

“Pojďte, prosím, tudy.” Zastavil se kněží, provázející je knihovnou. Muži ho poslechli a následovali spletitými uličkami mezi regály.

Velitel se zarazil, když procházeli jednou z křižovatek. Pomalu zacouval a zadíval se na jednoho z kněžích natahujícího se pro knihu. Očividně mu přišlo zbytečné dojít si pro žebřík, když jeho prsty byly schopné na knihu dosáhnout. Muž chvíli sledoval jeho balancování, pak si všiml zvláštního náramku. Materiálem připomínal kámen z pokladnice. Vydal se k němu.

Mladík sebou cukl, když se přes něj natáhl pro knihu. Otočil se a zadíval se na cizince. On na něj a doufal, že jeho výraz neodráží jeho pocity. Někdo ho měl varovat, že kněží můžou být i takhle rozkošní a půvabní.

“Dobrý den.” Podal mu knihu. Mladík tiše přikývl a prohlížel si ho. Takhle nějak si přestavoval hrdiny ze svých knih – vysoké mohutné postavy a tvrdé krásné tváře. Jeho zdobily nebesky modré oči a lemovaly temně černé prameny spadané kolem obličeje. Většina z nich byla vzorně sčesaná dozadu.

“Quine, co se...” Zmlk blonďatý muž a jeho výraz napodobil velitelův.

“Dobrý den.” Mladík k němu otočil hlavu a opět jen kývl hlavou. Prohlížel si dalšího hrdinu ze starých legend. Byl drobnější postavy než jeho velitel.

“N-Naveene, co tu... kde máš... omluvte mě.” Běžel kněží zděšeně pryč. Muži ho nevnímali, stále okouzleni drobnou půvabnou vílou.

“Patříš mezi mistní kneží?” Naveen váhavě přikývl a zadíval se za ně. Oba se otočili. Za nimi stál celý rudý hlavní mistr chrámu. Udýchaně přešel k mladíkovi a chytl ho. Vedl pryč. Zaměřili svoji pozornost na svého původního průvodce. Všimli si zarudlé tváře s krvavou oděrkou.

“Je to osobní učedník mistra Salima... pojďte, prosím.” Pobídl je. Beze slov ho následovali.

 

“Hmmm... měl jsem jít s váma.” Povzdechl si černovlasý zástupce - Link - a prohlížel si plány chrámu. Sonja se zamračil.

“Myslím, že nám neříkaj vše.” Druhý muž pokrčil rameny.

“To se dalo čekat. Muselo pro ně být dost bolestivý, jen nám říct o pomoc.” Usmíval se pobaveně, když si vzpomněl na mistrův výraz z jejich prvního setkání.

“No a pak ho Quin donutí, ukázat nám tu jejich obrovskou pokladnici.” Neměnil se jeho pobavený výraz. Sonja se zasmál a přikývl.

 

Královštví vojáci osídlili chrám a jeho okolí. Quinova družina zůstávala v pevnosti. Link přiběhl do velké jídelny. Jeho výraz mluvil za vše. Démoni dorazili. Vojáci se zadívali na přibližující se vojsko.

“To si snad děláš...” Nevyděsilo je množství ani velikost některých démonů, ale draci. Draci vznášející se nad jejich hlavami. Nebyli nijak velcí i tak působili majestátně a vznešeně.

“Neříkej mi, že je to Sethi.” Zamračil se Quin. Chytl kněžího stojícího vedle něj pod krkem a nepřestal sledovat tvory, plachtící vzduchem. Otočil hlavu k muži. Nejistě přikývl.

“Ještě nějáký další překvapení?” Rychle zakroutil hlavou.

Démon byl známý svým přátelstvím s draky. Někteří dokonce tvrdili, že je jedním z nich. Mezi svými měl jedno z nejvyšších postavení.

Vojska se do sebe pustila, lidé posíleni magickými runami a ochranami chrámu. Quina překvapilo, že démoni nepoužívali žádná útočná kouzla a magii. Pouze ochranná a možná očarované zbraně. Draci sice kroužili nad jejich hlavami, ale útočili jen na budovy chrámu ne na vojáky, bojující pod ním. Zamračil se. Skoro jakoby je démoni chtěli jen zastrašit a ohromit.

“Jdeme.” Sonja s Linkem přikývli a společně s jeho družinou ho následovali. Zkontrolovali Krystal a hlídali všechny vchody vedoucí k pokladnici.

 

Dva kněží se rozhlédli po chodbě chrámu. Větší z nich sklonil hlavu a zavřel oči. Vydal se dlouhou chodbou. Druhý za ním. Zastavil se před ložnicí hlavního mistra. Položil dlaň na dveře. Zamračil se a otevřel je. Vystrašený Naveen k nim otočil hlavu. Když poznal známé tváře kněžích, trochu se uvolnil a vstal. Muži na něj tiše hleděli. Menší z nich se laskavě pousmál a kývl hlavou.

“Poslal nás mistr Salim. Démoni se dostali do chrámu. Máme tě odvézt pryč.” Podal mu ruku. Zastavila ho neviditelná bariéra mezi dveřmi. Mladík nejistě přikývl a vykročil. Zamračili se, když se zastavil a otočil. Zvedl velkou koženou knihu a vrátil se ke dveřím. Oba se uvolněně pousmáli, když prošel bariérou a tázavě se na ně zadíval.

“Tak pojď.” Chytl ho Dan – menší z kněžích za ruku a vedl za druhým. Linusem. Naveen nejistě sledoval jeho záda. Něco bylo jinak. Cítil to, od doby kdy opustil ochrannou bariéru pokoje. Cítil něco zvláštně známého, hřejivého. Něco o čem nevěděl, že ztratil ale zrovna to našel. Jeho srdce se rozbušilo a dech se chvěl. Pevně stiskl Danovu ruku, zmatený svými pocity. Muž k němu sklonil hlavu.

“Nemusíš se bát, dobře?” Usmál se. Naveen přemýšlel, jestli měl vždy takhle laskavý úsměv. Dvojice se zadívala na Quinovo družinu. Oni na ně. Pozdravili pokývnutím hlavy. Když si všimli Naveena zpozorněli.

“Co se děje?” Chtěl vědět velitel.

“Jen ho na příkaz mistra Salima vedeme do bezpečí. Prý se už dostali do chrámu.” Ujal se Dan slova. Muž se mu zadíval do očí. Jeho pohled. Pomyslel si. Něco v něm ho zaujalo a pošimralo ve slabinách. Probudilo silnou touhu. Potlačil ji a přikývl.

“Potom ho můžete nechat tady, ochráníme ho.” Sklonil hlavu k mladíkovi. Dan se pousmál a přikývl.

“Zůstaneme uvnitř s ním... mistr by nás zabil, kdybychom ho nechali samotného.” Uklouzlo mu. Vojáci se pobaveně pousmáli a přikývli. Pustili je dovnitř.

Kneží se rozhlédli po pokladnici. Jejich pohledy se setkaly na Krystalu. Linus přešel k podstavci a vztáhl ruku ke kameni. Zastavila ji stejná neviditelná bariéra, která byla v mistrovo pokojích.

“Vypadnem odsud.” Zamračil se. Dan přikývl a sklonil hlavu. Zavřel oči. Naveen nejistě sledoval sochu, která se pohla. Odsunula se na stranu a odhalila malý vchod. Dan ho vedl k němu. Zvedl ruku. Ta se rozzářila a osvětlila temnou chodbu. Sklonil hlavu k mladíkovi. Nejistě k němu zvedl oči. Ovládala je panika.

“Nemusíš se bát, dobře? Nikdo ti neublíží, my tedy určitě ne.” Opět ten laskavý úsměv. Váhavě přikývl a vykročil za ním. Linus šel za nimi. Socha se opět pohla a zakryla vchod.

Netrvalo dlouho a vyšli tajným východem pod hradbami chrámu. Mladík se rozhlédl po večerní krajině. Vymanil svou ruku z Danovo a vydal se pryč. Dan vykročil, Linus ho chytl a zakroutil hlavou. Naveen se sklonil k nějáke květině a prsty se dotkl spícího květu. Přičichl. Stoupli si k němu.

“Zavolej je.” Sklonil se Linus k mladíkovi. Zvedl k němu oči. Muže pohladil jeho nadšený výraz.

“Musíme jít.” Naveen sklonil hlavu zpět ke květině, přikývl a vstal.

Zvedl hlavu k nebi, když se nad nimi objevili dva z draků útočících na pevnost. Nebyli si jistí jestli se tváří víc vyděšeně, obdivně nebo nechápavě. Linus ho chytl, když se sesunul k zemi. Zachvěl se a snažil se zahnat nával pocitů.

“Moc emocí na jeden večer.” Usmál se Dan. Druhý muž přikývl a prohlížel si mladíka. Viděl ho tolikrát. Ve svých snech, ale ve skutečnosti byl mnohem kouzelnější. Podal ho Danovi. Ten si ho lehce zmateně vzal. Linus vyskočil jednomu z draků mezi křídla.

Chlapec pomalu otevřel oči a zvedl je k dračímu jezdci. Zachvěl se. Takhle si ho tedy nepředstavoval. Byl mocný a nádherný. Nahou horní polovinu těla měl částečně pomalovanou černo-rudými ornamenty. Dolní polovinu těla halily kožené zdobené kalhoty se sukní přes. Na pažích a prstech měl kovové ozdoby, na levé ruce kovovo koženou bezprstou rukavici dlouhou po rameno. Vlasy spletené do silného copu dlouhého pod zadek. V něm i ve vlasech kolem hlavy zapletené ozdoby. Volné prameny v ofině spadané kolem obličeje.

Démon k němu sklonil hlavu, jejich oči se setkaly. Drak zamával křídly a byl pryč. Naveen zvedl hlavu k Danovi. Rychle se odtáhl a zadíval se na dalšího démona. Měl krvavě rudé vlasy u hlavy spletené. S podobnými ozdobami, jaké měl druhý. Stejné neposlušné prameny spadané do obličeje. Na sobě vestičku kratkou pod prsa s dlouhými rukávy a bezprstými koženými rukavicemi. Podobné kalhoty jako dračí jezdec. Podobné ornamenty po těle. Oproti druhému měl jemnější obličej, krásných rysů a zvláštně hřejivých ale provokativních očí čistě zelené barvy.

Démon si všiml jeho výrazu. Usmál se.

“Neboj se Naveene, slíbil jsem přece, že ti nikdo neublíží.” Vyskočil a posadil se mezi drakovo křídla. Tvor vzlétl. Mladík se vyděšeně přitiskl k jezdci a zavřel oči. Stále viděl toho mocného démona. Salim mluvil o jeho moci, o jeho krutosti a zlu, které v sobě má. O jeho kráse a urozeném vzhledu se ale nikdy nezmínil. Zamračil se a pevně se držel muže. Možná ho děsil, ale ta výška dole mnohem víc.

“Otevři oči, tohle si přece nenecháš ujít.” Zašeptal mu démon u ucha. Naveen zakroutil hlavou. Muž se pousmál a jemně ho od sebe odtáhl.

“No tak.” Mladík pomalu otevřel oči a opatrně se rozhlédl. Udiveně zvedl obočí. Poposedl si a s úžasem v očích sledoval krásu přírody. Sklonil hlavu k tvorovi pod sebou. Přejel po jeho rudo-černých šupinách.

“Jmenuje se Fenrir, já Su´en.”

 

“Stahují se.” Přiběhl královský voják. Quin otočil hlavu k Sonje. Ten se zamračil a šel společně s Linkem za ním. Cestou je zastavil vyděšený hlavní mistr.

“Je... je pryč!” Muži udiveně zvedli obočí.

“Nesmysl, k pokladnici se nikdo nepřiblížil.” Zamračil se Link.

“Říkám vám, že je pryč!”

“Říkám ti, že ten kámen...” Kněží se zamračil.

“Naveen.” Řekl zoufale. Vojáci zpozorněli.

“Hmmm... toho přivedli dva z tvých mužů. Je v pokladnici.” Ozval se Sonja. Salim udiveně zvedl obočí a odstrčil ho z cesty.

Rozhlédl se po pokladnici. Vojáci také. Quin se zamračil.

“Je tu tajný východ?” Mistr se zamračil a přikývl. “Proč o něm nevíme?”

“Copak jsem vám mohl prozradit tajný vchod do naší pokladnice... mohli byste...”

“To si snad děláš...” Rozesmál se Sonja. Link s ním.

“No... přišel jsi o svoji hračku, kámen máš. To je přijatelná ztráta ne?” Salim zrudl.

“Přijatelná ztráta?!” Zašeptal vztekle.

“Musíte, musíte za nimi. Dostat ho zpět!” Quin se na něj zamyšleně zadíval. Zamračil se.

“To on je ten tvůj Krystal, mám pravdu?” Jeho muži k němu překvapeně otočili hlavy. Mistr přikývl. Vojáci se zamračili.

“Jdeme.” Zavelel Quin.

“P-počkejte... nemůžete odejít. Máte přece příkaz...”

“To co nám bylo řečeno, abysme chránili, jsme chránili. Nemůžu za to, že jsi idiot a...”

“Idiot? Jak se opovažuješ...”

“Od začátku nám lžeš. Ve všem. Můžeš si za to sám.” Tyčil se nad ním Quin. V tu chvíli vypadal stejně mocný a vznešený jako Sethi. Povzdechl si a zadíval se na kámen.

“Ten náramek, co měl na ruce.” Otočil hlavu k Salimovi. Muž se zamračil.

“To díky němu čerpám jeho magii, je vyrobený z něho.” Kývl hlavou ke kameni.

“Zároveň ho chrání proti démonům. Proto sem Sethi nemohl přijít a vzít si ho jen tak.” Řekl klidněji.

“Takže nemůže používat jeho moc?” Kněží zakroutil hlavou.

“Sethi to přece musel vědět. Proč by se tolik snažil získat moc, kterou nemůže používat?” Ozval se Link. Jeho velitel pokrčil rameny.

“Je možné, že našel způsob jak mu to sundat... rozestavíme hlídky na hranicích země.” Otočil hlavu k Linkovi. Muž přikývl a šel pryč.

“A pojedeme se ho zeptat.” Sonja k němu překvapeně otočil hlavu.

“Žertuješ?” Když Quin zakroutil hlavou, zamračil se.

“Začíná mě to čím dál víc zajímat. Sethi je jeden z nejmocnějších démonů, ale z toho co jsem o něm slyšel, jednal vždy čestně.”

“Ale... na jejich území?”Oponoval muž váhavě.

“Pojedeme s vámi a ochráníme vás proti jejich kouzlům.” Ozval se Salim.

“Vidíš. Nakonec to bude příjemný výlet.” Řekl pobaveně Quin a šel pryč.

 

Naveen se zadíval na pevnost, ke které si to drak namířil. Čekal temné místo bez jediného stébla trávy. Démonův dům byl plný prostoru a za dne jistě i světla. Drak přistál na terasové zahradě nad útesem. Celá pevnost byla na vysoké plošině, chráněna tak před nezvanými hosty. Před sídlem démona se rozlévalo horské jezero, končící někde v útrobách velké jeskyně. Naveen si všiml, že drak si to namířil k ní. Bylo to úchvatné místo matky přírody, tak jako zahrada, která byla kolem.

Su´en si všiml jeho výrazu.

“Máš rád květiny?” Mladík váhavě přikývl. Démon se pousmál.

“Pojď, odvedu tě do Sethiho komnat.” Naveen zbledl a jeho tělo ztuhlo. Su´en se na něj zadíval. Zamračil se. ´Co mu o tobě proboha navykládali?´ Pomyslel si bezradně. Provázel ho pevností. Dovedl ho do větších komnat. Posadil na velkou postel.

“Vyspi se. Zítra ráno tě tu provedu.” Chtěl odejít. Naveen ho chytl za rukáv. Jeho oči mluvily o strachu. Prosily, aby ho nenechával samotného. Ne v jeho komnatách. Démon si povzdechl a klekl si k němu. Chytl ho za ruce.

“No tak, už jsme se přece dohodli na tom, že ti nikdo neublíží... nemusíš se bát.” Mladíkův výraz se nezměnil. Su´en si povzdechl a přikývl.

“Zůstanu.” Naveen se uvolnil. Zachumlal se pod peřinu a držejíce démona za ruku, usnul.

Brzy k ránu se otevřely dveře. Démon přešel k posteli a dotkl se muže na paži. Cukl sebou a otevřel oči. Zmateně se rozhlédl.

“Usnul jsem.” Sklonil hlavu k mladíkovi. Stále spal.

“Museli mu o tobě navykládat děsivý lži.” Vymanil svou ruku z chlapcovo a chtěl vstát. Sethi ho chytl.

“Zůstaň u něj... vyspím se u tebe.” Vstal a odešel. Su ´en si všiml bolesti v jeho očích. Zamračil se a lehl si zpět. Zadíval se na spícího mladíka. Pohladil ho po vlasech a sklonil se k němu.

“Naveene, prosím. Dej mu šanci.” Políbil ho na čelo. Objal a znovu usnul.

 

Mladík se probral. Zadíval se do stropu. Otočil hlavu k velké terase, která lemovala pokoj. Nebyla před ní žádná stěna či zeď – jednoduše byla součástí pokoje.

Jeho srdce se rozbušilo, když si vzpomněl na noc. Rychle si sedl a rozhlédl se. Su´en byl pryč. Vstal a přešel na terasu. Byla přímo nad zahradou. Jeho srdce se zachvělo. V životě neviděl nic krásnějšího. Opřel se o zábradlí a sledoval rozkvetlé květiny. Na trávníku trénoval tmavě rudovlasý muž boj s dlouhou tyčí. Na sobě měl černé široké kalhoty – kalhotovou sukni. Horní polovinu těla nahou. Naveenovi vyschlo v krku.

“Nepůjdeš ho pozdravit?” Rychle se otočil. Su´en se pousmál a přešel k němu.

“Tak dlouho tě hledal.” Sledoval trénujícího muže. Naveen taky. Jeho hrudník se nadýmal pod jeho dechem a jeho tělo naplnila panika a strach. Nechce ho potkat, nechce s ním mluvit. Vlastně si byl jistý, že by nedokázal nic, kdyby s ním zůstal v jedné místnosti. Nedej bože sám. Démon smutně sklonil hlavu.

“Nevím, co ti o něm navykládali... ale věř mi, nic z toho není pravda. Nikdy by ti neublížil.” Snažil se i přestože věděl, že tady řeči nepomůžou. Mladík měl z démona neuvěřitelnou hrůzu a tu pouhá slova jen tak nezaženou. Nejradši by toho bastarda zabil.

Sethi k nim zvedl hlavu. Mladík pevně stiskl své rukávy, když se vydal jejich směrem. Zacouval a vrazil do Su´ena, když démon vyskočil a najednou stál vedle nich. Byl vyšší než druhý démon ale určitě ne tak vysoký a mohutný jako Quin. Zadíval se na chlapce.

“Nech nás, prosím.” Sledoval, jak jeho oči zaplňuje stále větší a větší strach.

“Proveď ho tu.” Zamračil se a šel do pokoje. Naveen se uvolněně opřel o Su´ena. Ten k němu sklonil hlavu.

 

Pár následujcích dní trávil v Su´enovo společnosti. S ním byl více čí méně uvolněný a bezstarostný, jen moc nemluvil. Když se objevil jeho pán, ztuhl, zbledl a celý se rozechvěl. Démoni měli pocit, že chvílemi snad i zapomíná dýchat.

Většinu času trávili na zahradě či v démonovo velké knihovně. Mladík sebou všude nosil knihu z chrámu.

 

Seděli v knihovně a Su´en ho učil šachy. Pravidla sice znal, ale očividně je nikdy nehrál.

Vylekaně povalil figurku, když se otevřely dveře. V nich stál jeho hostitel. Přes svou oblíbenou sukni měl spuštěný černý vypáslý kabátek dlouhý až na zem. S vysokým stojáčkem. Volně rozeplý.

Démon se posadil k nim. Su´en postavil figurku a pobídl mladíka. Ten se snažil soustředit na šachovnici, ale démonovo přítomnost – jeho pohled ho pálil do tváře. Váhavě se dotkl figurky a zvedl oči k Su´enovi. Dokud byl on s nimi v místnosti, byl stále schopný fungovat. Nebyl si jistý proč mu tolik věří, ale démonův laskavý úsměv a dotek ho uklidňoval. Su´en zakroutil hlavou. Vstal

“Víno?” Otočil hlavu k démonovi.

“Dám si, díky.” Přikývl a jemně poklepal prstem na jednu z figurek. Naveen sebou cukl a otočil k němu hlavu. Sethi přikývl. Mladík se vrátil pohledem na rozehranou hru. Zahrál tah. Udiveně zvedl obočí a vrátil se pohledem na démona. Ten se pousmál a vzal si od sedajícího muže pohár. Su´en se napil a hledal Naveenův tah. Povzdechl si.

“Poradils mu, že?” Táhl. Jeho pán se omluvně pousmál a sledoval jejich hru. Při jednom z tahů si Naveen povzdechl a otočil hlavu k Sethimu. Muži udiveně zvedli obočí. Očividně chtěl poradit. Sethi vstal a sedl si na opěrku velkého pohodlného křesla, aby viděl šachovnici ze správného úhlu. Dotýkal se tak mladíkovo paže. Naveenovo tělem projela vlna pocitů. Teplo a zvláštní ale příjemné mrazení. Zmateně sklonil hlavu. ´Jeho dotek má přece bolet a ubližovat.´ Pomyslel si. Zadíval na dlouhé souměrně tvarované prsty. Z části byly schované v širším rukávu.

Sethi k němu překvapeně sklonil hlavu, když ucítil lehký dotek. Oba muži sledovali, jak konečky prstů přejíždí po ornamentech na Sethiho. Zajel pod a chytl ho za ruku. Pomalu a opatrně, jakoby čekal, že ho něco praští přes prsty. Tvářil se dokonale zmateně.

“Smím zahrát ten tah?” Ozval se Sethiho sametový hlas u jeho ucha. Mladík sebou cukl a zvedl k němu oči. Uvědomil si, co zrovna udělal a že ho stále drží za ruku. Zadíval se muži do očí. Vzpomněl si na Salimovo slova a zbledl. Sethi si povzdechl a zvedl jeho ruku. Společně zahráli tah.

“Šach.” Oznámil jejich protihráči. Su´en udiveně zvedl obočí a zaměřil se na hru. Sethi pustil mladíka a zvedl svůj pohár.

“Nebudu vás rušit... jsem unavený, dobrou.” Vstal. Su´en nepřítomně odpověděl.

Muž za sebou zavřel dveře do ložnice a opřel se o ně. Zvedl svou ruku. Ještě cítil jeho štíhlou dlaň ve své.

“Zatraceně.” Hodil pohár do místnosti a sesunul se k zemi.

“Zatraceně.” Zašeptal a zabořil obličej do dlaní.

 

Su´en donesl mladíka do ložnice. Sethi byl pryč. Určitě zas někde plachtí na křídlech Freyi. Jeho temně černé dračice. Její šupiny se v určitém úhlu pohledu měnily v temně rudou. Byla vznešená a nádherná, tak jako její jezdec.

Položil mladíka do postele a přikryl. Jeho velkou knihu odložil na stolek. Pohladil ho po tváři. To, co dnes udělal, mluvilo o pokroku. Určitě ano. Byl si tím jistý. Vstal. Naveen ho chytl za ruku.

“Jsem unavený, Naveene a ty taky. Dobrou noc.” Políbil ho na čelo. Mladík odkryl část postele. Su´en se na něj zadíval.

“Je to velká postel ale tři jsou na ni trochu moc.” Naveen ho zmateně sledoval. Muž se mu zadíval do očí. Pousmál se.

“To není moje náruč, co tě v noci zahřívá.” Šel pryč. Mladík za ním nevěřícně hleděl. Sklonil hlavu. ´Nebyla?´ Sklonil hlavu ke své ruce. ´Sethi.´ Zachvěl se. Lehl si a zadíval se do stropu.

Dlouho ležel a nedokázal usnout. Uslyšel povědomý zvuk. Otočil hlavu k terase a vstal. Zadíval se na temného draka sedícího na zahradě. Jeho jezdec stál u něj a hladil ho mezi očima. Drak vydal zvuk podobný spokojenému zavrnění a vzlétl. Sethi se za ním zadíval. Vydal se k terase. Naveen se rychle vrátil do postele. Snažil se zachytit každý jeho pohyb, ale démon se pohyboval stejně tiše jako kočka. Otevřel oči, když si lehl za něj. Sethi se přikryl a přitáhl si ho do náruče. Zamračil se.

“Naveene?” Naklonil se nad tu chvějící se hromádku. Vystrašeně k němu otočila hlavu. Démon si povzdechl a sedl si.

“Uklidni se, vyspím se jinde.” Naveen se překvapeně zadíval na jeho záda. ´Jde pryč, protože se ho bojím? Neměl by se v tom vyžívat?´

“Zůstaň.” Vztáhl ruku a třesoucími se prsty se dotkl jeho zad. Sethi se otočil. Mladík se zhluboka nadechl a lehl si zpět. Tentokrát čelem k muži. Ten na něj překvapeně hleděl.

“Určitě?” Jen přikývl a zavřel oči. Byl si jistý, že neusne.

Netrvalo dlouho a slyšel Sethiho pravidelný dech. Otevřel oči a zadíval se na něj. Spal čelem k němu. V tu chvíli nepůsobil nijak děsivě. ´Přišel se jen vyspat, nic víc... nic víc...´ Nakonec spánek vyhrál a on oddal svou mysl snění.

Sethi otevřel oči. Zadíval se na cukajícího se mladíka. Něco mumlal ze spaní a mračil se. Démon vztáhl ruku a pohladil ho po tváři.

“Uklidni se, jsem tady.” Odhrnul mu vlasy z obličeje a jemně si ho přitáhl.

Naveenovo noční můra se projasnila. Salimův obličej vybledl a on cítil jak ho objaly jiné paže. Hýčkající pevná náruč. Uvolněně se do ní schoulil.

Sethi se pousmál. Těšila ho myšlenka, že jeho náruč a dotek mladíka uklidnily. Podvědomě ho přijal, jeho tělo ho přijalo. Jen se ještě musí zbavit jedu, kterým Salim otrávil jeho mysl.

 

Mladík se ráno probral. Sethi byl pryč. Zadíval se místo, kde v noci ležel. Přejel rukou po polštáři. Všiml si zářícího náramku. Překvapeně si zakryl pusu, když se mu zvedl žaludek. Salim. Je tady. Měl by být rád, že ho přišel zachránit. Zachránit. Ale před čím? Před laskavým Su´enem? Volným pohybem po pevnosti? Před tou krásnou zahradou? A i když se ho bojí, ani Sethi mu zatím nijak neublížil a k ničemu ho nenutil.

 

Quin a jeho muži se zadívali na pevnost.

“Hmmm... taky vám to připadá tak děsivý jako mně?” Řekl pobaveně Sonja a s obdivem v očích si prohlížel démonův domov.

“Rozhodně.” Přikývl Link. Kněží se zamračili. Jak můžou v takové chvíli žertovat. Když se nad útesem objevil černý a rudý drak, jejich koně se začali plašit.

“Klid... klid. Trochu nám zkazili překvapení.” Sledoval Sonja přibližující se draky. Quin přikývl.

“Trochu.” Zklidnil svého koně a čekal. Draci si sedli kus od nich. Démoni obratně seskočili a stoupli si proti nim.

“Dobrý den.” Pozdravil větší z nich a snažil se očima vyhýbat Salimovi. Byl si jistý, že při pohledu do jeho arogantního obličeje by ho zabil. Bez výčitek. Hlavně kvůli tomu, co provedl s mladíkem. Quin přikývl a pozdravil. Jeho muži s ním.

“Můžu vědět důvod vaší... návštěvy.” Vojáci si povzdechli, když se ozval Salimův vzteklý štěkot.

“Moc dobře víš důvod, démone!” Sethi přivřel oči a hleděl do Quinovo. Muž si všiml jeho hněvu a zároveň sebekontroly, která mu nedovolila odpovědět. Quin si byl jistý, že odpověď by byla tvrdá a rychlá. Raději promluvil než se opět ztihne ozvat ten malej skřet.

“Přišli jsme si pro Naveena. Nemyslím, že někdo tvého postavení a schopností ho skutečně potřebuje.” Démon se zamračil.

“Nezáleží na tom, zda ho potřebuju či ne. Je můj.” Quin napodobil jeho výraz.

“Možná pár posledních dní, ale předtím patřil tady staroušovi, tak co kdybys ho vrátil a ušetřil mu pár vrásek?” Ozval se Sonja. Sethi k němu otočil hlavu.

“Ne. Ještě něco?” Quinův obličej ztvrdl.

“Neodejdem, dokud nám nepovíš proč. Proč zrovna Naveen? Bavíš se tím, že kradeš ostatním milence? Nebo proč?” Démonův obličej dokonale zchladl, jen jeho oči vzplály dvěma plameny. Obklopila ho temná děsivá aura.

“Milence?” Zavrčel tichým mrazivých hlasem. Su´en k němu nejistě otočil hlavu. Rychle ho chytl a snažil se udržet od Salima.

“Pusť mě, zabiju ho.” Ovládal ho vztek.

“To je právě ten důvod, proč tě držím.” Snažil se démon.

“No tak, Sethi. Přece si nebudeš špinit ruce zrovna jeho krví.” Vojáci nejistě přihlíželi a nebyli si jistí zda mají pomoct, či ne. Kněží se schovali za ně.

“Fajn... jsem v pohodě.” Su´en se na něj podezíravě zadíval. Váhavě ho pustil. Démon zmizel. Všichni sebou cukli, když se objevil před Salimem. Muž chytl kámen pověšený na krku a Sethiho ruku zastavil neviditelný štít. Kněží se pousmál.

“Můžeš být mocný, jak chceš. Stále na mě nemůžeš. Ne, dokud mám tohle.” Démon se soustředěně zamračil. Muž vyděšeně rozšířil oči a ustoupil dozadu, když jeho ruka začala pomalu procházet štítem. Chytl se za ranku po jeho rukavici. Pohrdavě si odfrkl.

“Škrábnutí.” Démon se spokojeně usmál.

“Možná, ale prošel jsem tvým štítem. Víš, co to znamená, kouzelníčku? Přestává se mě bát.” Salimovo oči roztáhl šok. Rychle otočil hlavu ke Quinovi, hledaje pomoc.

“Počkám si.” Vyděsil Sethi Salima přátelským úsměvem a vrátil se ke svému příteli. Podíval se na Quina. Ten se zamračil. Věděl, že na jejich území moc nezmůže. Měl by být rád, že se bez větších problémů dostali sem a doufat, že zpátky to bude stejné. Ale ten chlapec. Něco v jeho smutných očích. Něco v jeho smutných očích se dotklo jeho srdce.

“Hmmm... vím, že tu tančíme na tenkym ledě a upřímně. Salim nepatří moc vysoko na žebříčku mý oblíbenosti, ale ten chlapec...” Démoni udiveně zvedli obočí. Su´en se na něj zadíval a na malou chvíli v něm přestal vidět nepřítele. Stačilo to, aby se jeho srdce zachvělo. Zmateně sklonil hlavu.

“Pokud ti opravdu jde o Naveena. Měl bys být rád, že je tam, kde má být.” Muž k němu otočil hlavu. Zadívali se do očí.

“Hmmm... byl jsi ten menší... Dan.” Překvapil démona. Su´en snad poprvé v životě zčervenal a ani nevěděl proč. Velitel se pousmál.

“Je tam, kde má být?” Démon nechápal význam jeho slov. Sethi si povzdechl. Počítal s tím, že se jeho bratr jednoho dne zamiluje, ale do nejvyššího velitele královských vojsk? Nemohla by to být nějáká pěkná démonka popřípadě démon?

“Slyšeli jste někdy o démoním Pokladu?” Muži zapátrali v paměti.

“Každý démon ho má. Nebo by měl mít. Je to zdroj jeho magie. Její nástroj. Většina z démonu ho nikdy nenajde.”

“Chceš říct, že Naveen...” Ozval se Sonja.

“Přesně tak. Není obvyklé, aby Poklad byl člověk. Netuším, proč je to tak u nás.” Quin se zamračil a otočil hlavu k Salimovi. Ten se zamračil.

“Na tom nezáleží, já ho našel. Je můj! Neměl právo! Zabije ho a Naveen to ví, proto stvořil Krystal, aby se chránil. Mě chránil.” Prskal. Su´eonovo oči vzplály dvěma zelenými plameny.

“Ty malej...” Sonja s Linkem ho chytli.

“To kvůli tobě! Otrávil jsi ho jedem, kterým se snažíš otrávit je! Prosím.” Otočil hlavu ke Quinovi.

“Copak to nechápete? Poklad a jeho pán jsou jako jedno. Patří k sobě. Žádný démon by svému pokladu neublížil. Uctívá ho... miluje ho.” Zašeptal a přestal s nimi bojovat. Muži udiveně zvedli obočí.

“Je to démon, přece byste mu nevěřili. To já Naveena chráním. Proto mi dal tohle, aby mi on neublížil.” Zamračil se.

“Máme věřit tobě? To snad žertuješ, po naší báječné společné historii.” Zamračil se Sonja a otočil hlavu ke svému veliteli, co on na to. Zamyšleně sledoval Su´ena.

“Puste ho.“ Udělali tak. Otočil hlavu k Sethimu. Ten kývl hlavou jako díky. To poslední po čem toužil, byla válka s lidmi. Obzvlášť s lidmi, které vede Quin.

“Vím, že je to lehce opovážlivý ale jsme unavení po cestě. Zítra ráno bychom vyrazili.” Sethi se mu zadíval do očí.

“Koně musí zůstat tady.... budou tu v bezpečí.” Dodal, když si všiml jejich výrazů. Otočil se ke své pevnosti. Muži sebou cukli, když se objevili další draci. Sesedali vedle dvou. Sethi otočil hlavu k vojákům. Pobaveně se pousmál, když si všiml jejich výrazů.

“Strach?”

“Ale ne... vůbec ne, naopak.” Zasmál se Sonja nervózně a prohlížel si temně zeleného tvora, který se nad ním naklonil. Drak mu uvolnil cestu, ke svému hřbetu. Muž vyšplhal nahoru.

“Hej... hej... hej.” Snažil se najít, čeho se chytit, když se drak začal zvedat. Démoni vyskočili na své a čekali až se muži usadí mezi dračími křídly. Všichni naráz vzlétli a namířili si to nahoru. Draci je nechali u jezera a zmizeli v jeskyni.

“Tak teď už jsem zkusil všechno.” Zvedl Link svou třesoucí se ruku.

“Ale bylo to úchvatný. Asi bych se nemoh ještě...” Umlčel ho velitelův pohled pak všichni následovali Sethiho do pevnosti. Čekalo na ně několik démonů.

“Ubytujte je. Jeho hlídejte.” Šel Sethi pryč. Došel do svých komnat. Mladík byl pryč.

“Naveene?” Uslyšel pohyb. Obešel postel a zadíval se na mladíka, sedícího v rohu mezi postelí a velkou květinou. Byl schoulený v klubíčku a svíral svou knihu. Rychle se k němu sklonil. Mladík vyděšeně zvedl hlavu, když mu položil ruce na ramena. Tekly mu slzy a v očích měl zmatek a strach. Začal se s ním prát.

“Ne... prosím. Ne!” Démon se zamračil.

“Uklidni se.... prosím, Naveene. Neubližím ti.” Řekl bezradně. Bez úspěchu. Sklonil hlavu a zašeptal Su´enovo jméno. Ten se objevil za ním.

“Co se stalo?” Sklonil se rychle k mladíkovi a chtěl ho obejmout. Chlapec se bránil.

“No tak, to jsem já.” Naveen se rozbrečel a objal svá kolena. Ukázal jim ruku s náramkem. Su´en se uvolněně pousmál.

“Nemá strach z tebe. Tedy... zrovna teď ho vyděsil on.” Zvedl oči k Sethimu a opatrně objal mladíka.

“Neboj se, Naveene. Už ti neublíží.” Dlouho seděli na zemi. Naveen se bokem opíral o démona a držel knihu. Tiše poslouchal jejich rozhovor. Sethi se opíral zády o postel, hlavu zakloněnou a hleděl do stropu. Bavili se vzpomínkami z dětství. Su´en sklonil hlavu k Naveenovi, když se začal třást.

“Naveene?” Sethi k nim sklonil hlavu. Mladík zvedl oči. Udiveně přizvedli obočí. Držel si ruku před pusou a tiše se smál. Očividně ho pobavila jedna z lumpáren, které prováděli. Zmateně zamrkal, když si uvědomil své chování. Sethi vztáhl ruku.

“To je v pořádku, Naveene. Chci, abyses smál a usmíval. Co možná nejčastěji.” Řekl měkce a pohladil ho po tváři. Mladík sebou cukl ale neodtáhl se, zrůžověl. Jeho výraz se změnil v ještě víc zmatený. Sklonil hlavu. ´Proč mi jeho dotek není odporný tak jako Salimův... vím, že bych se ho měl bát, ale moje srdce... čím dál víc...´ Zadíval se démonovi do očí. Najednou si ho představil v situaci z jeho příběhu, neudržel se a vyprskl smíchy. Démoni se pobaveně rozesmáli s ním.

“Nevím... těžko říct, co je horší. Děsit ho nebo mu připadat k smíchu.” Řekl Sethi pobaveně. Zaklonil hlavu zpět a užíval si ten krásný zvuk. Naveenův smích. Su´en se zasmál.

 

Quin se pobaveně zadíval na Naveena natahujícího se pro knihu. Vztáhl k ní ruku. Stejně jako v chrámu i tady sebou chlapec cukl a vylekaně se otočil. Překvapeně hleděl na muže. Rozhlédl se.

“Nemusíš se bát, není tu.” Zadíval se na něj. Vypadal jinak a nebylo to jen jiným oblečením. Černou zdobenou tunikou s kapucou a dlouhými rukávy. K ní měl černé kalhoty a boty.

Muž se zamračil a klekl si k němu. Su´en stojící u dveří se na něj zadíval. Mladík muže nejistě sledoval, když ho chytl za ruce.

“Řekni. Chceš tady zůstat? Jestli ti někdo ubližuje.... odvedu tě pryč. Někam, kde tě ani Sethi a ani Salim nenajde. Stačí jen říct, Naveene.” Vztáhl ruku a položil mu dlaň na tvář. Hleděli si do očí. Naveen sklonil hlavu a přikývl. Su´en se uvolněně pousmál.

“Chceš tu zůstat. Jsi si jistý?” Opět jen přikývl. Dokonale oba muže překvapil, když klečícího objal kolem krku.

“Děkuju.” Zašeptal. Všiml si Su´ena. Odtáhl se od Quina. Ten otočil hlavu ke vchodu. Vstal.

“Musel jsem...” Zarazil ho Su´enův úsměv a přikývnutí. Sklonil hlavu k Naveenovi. Vzal si od Quina knihu a přešel k němu. Chytl za ruku. Démon zvedl oči zpět k muži.

“Měl byses vyspat, zítra brzy ráno vyrazíme.” Quin zpozorněl.

“Vyrazíme?” Su´en přikývl.

“Doprovodím vás na hranici. Neradi bychom, aby se vám něco stalo zrovna na našem území... a nemůžeme ručit za ostatní démony.” Vysvětloval. Quin přikývl.

“Díky.” Su´en se pousmál.

“Jak jsem řekl, kvůli tobě.. vám to nedělám.” Quin se pobaveně zasmál.

“Jistě. Ale my jezdíme na koních.” Démon přikývl.

“Dva snad unese.” Všiml si mužovo spokojeného úsměvu a znejistěl.

“Dobrou.” Vedl Naveena pryč. Quin se za nimi zadíval. Nakonec to skutečně bude příjemný výlet.

 

Sethi se zadíval na mladíka sedícího na posteli. Četl si. Všiml si záchvěvu v jeho obličeji, když si uvědomil démonovu přítomnost. Už se tolik netřásl a netvářil se tak zděšeně, když byli v jedné místnosti. Stále ale vnímal a hlídal každý jeho pohyb.

Muž se umyl a lehl si vedle mladíka. Naveen k němu sklonil hlavu. Démon se skoro až požitkářsky rozvaloval na posteli, ruku pod hlavou. Dolní polovinu těla halily kalhoty od černého pyžama. Horní vystavoval na obdiv okolí. Hrál si s copem a tvářil se spokojeně.

Mladík sjel očima jeho postavu. Byl to opravdu krásný muž. Smyslný podmanivý démon. ´Smyslný... podmanivý?´ Zmátly ho jeho vlastní myšlenky. Proč v něm vyvolává tolik neznámých a matoucích pocitů. Tolik divných myšlenek. Prohlížel si muže.

Odložil knihu a zachumlal se pod peřinu. Zadíval se na démonův profil. Patří k sobě, cítí to. Vždy k němu patřil. Jeho dotek měl být bolestný a snad i je ale bolestně příjemný. Hřejivý. Jako jeho náruč. To díky ní neměl zlé sny. To už teď také ví. Ale nemůže mu dát svou moc. Pokud to udělá, zemře. Pohltí ho. Jeho moc, jeho energii, jeho život. Pomalu a bolestně. Ví to. Přesto cítí, že je to tak správně. Možná, že kvůli tomu se narodil, aby umřel v jeho náruči. Nechce ale propůjčit svou moc k něčemu zlému. To by nemohl a Sethi je krutý a zlý démon. Muž otevřel oči a otočil k němu hlavu. ´Krutý a zlý.´ Zadíval se mladík do jeho krásných očí. Vztáhl ruku a chytl démona za jeho. Zavřel oči.

 

Salim celé ráno nespokojeně reptal. Když zjistil, že je démon bude doprovázet, začal reptat ještě víc. Su´en pohladil Fenrira a sledoval, jak odlétá. Otočil se a zmateně si prohlížel mohutného hřebce, kterého k němu Quin přivedl.

“Pojedeš se mnou.” Su´en spolkl otázku, zda je oba unese. Jistěže je unese. Unesl by i jeho Fenrira a v zubech by ještě táhl Freyu. Prohlížel si tvorovo nohy. Trochu doufal, že pojede s jedním z Quinovo pobočníků. Nebyli tak mohutní jako muž a pro zvíře by to nebyla taková zátěž. Když ale viděl velitelovo koně, v duchu si zanadával. Jak mohl být tak naivní? Sledoval, jak se muž obratně vyhoupl na koňský hřbet. Podal mu ruku. Su´en ji přijal a sedl si za něj. Váhavě se ho chytl za boky.