kapitola I.

 

Pod temně zelenými korunami stromů procházel světlovlasý mladík. Na sobě bílou bokovou sukni, její lemy se dotýkaly země. Levou paži halila dlouhá zdobená kovovo-látková rukavice. Sahala až přes rameno, přidržena páskem pod druhou rukou. Pak už měl jen pár náramků kolem nohy a nahé ruky. Vlasy stažené do hustého culíku dlouhého po pás. Mladíkův jemný až dívčí obličej zdobily výrazné tmavě fialkové oči.

Po jeho obličeji přeběhl jemný úsměv. Mezi stromy se zablyštěla vodní hladina. Mířil k ní. Udiveně zvedl obočí a schoval se za poslední z kmenů. Jeho oči sledovaly postavu stojící u břehu.

Jezero bylo uchvatným dílem přírody. Malý zázrak schovaný v temném nepřátelsky vyhlížejícím hvozdě. Nikdo o něm nevěděl. Možná snad věděl, ale nechodil sem. Jen on. Sedával na břehu a dýchal – celým tělem vstřebával klidné zvláštně laskavé kouzlo. Přes den vypadalo úchvatně, v noci pak nepopsatelně. Vyzařovalo tlumené světlo a jím jemně prosvicovalo své okolí. Bylo to magické místo, tím si byl jistý. Chodil sem před západem a sedět dlouho do noci. Sám. Pod hvězdami. Cítil se volný a tak nějak čistý.

Teď posvátné místo narušil vetřelec. Přestože k němu stál zády, mladík moc dobře veděl, s kým má tu čest. Hustě chlupaté kalhoty, temně černé vlasy, dlouhý ocas, bronzově opálená kůže. Čert. Nepřítel. Chtěl odejít ale zvědavost mu nedala. Tak dlouho... prohlížel si vysokou atletickou postavu. Zaměřil se na široký, dlouhými rudými chlupy zakončený ocas.

Cukl sebou a rychle se schoval za strom. Muž se z ničeho nic otočil. Byl si jistý, že pokud by srdce bušilo jen o malinko rychleji, vyskočí mu z prsou. Opíral se o kmen a zhluboka oddechoval. Oči zavřené. Když se trochu uklidnil, opět vykoukl. Čert plaval v jezeře. Pomalými rozvážnými tempy zdolával vodní hladinu, jakoby to bylo naprosto přirozené. Mladík se trochu uraženě zamračil. Nikdy se nenaučil plavat. Bál se vody. Snad i proto měl k jezeru až posvátnou úctu. Uvědomoval si tu ironii. Zrovna jeho nejoblíbenější místo má něco společného s vodou. Neuvěřitelné. Ale nedokázal jinak a stále sem chodil.

Zvědavě sledoval muže. Zmateně zamrkal, když zmizel pod hladinou. Už chtěl vykročit k jezeru pak zvedl hlavu ke koruně stromu nad sebou. Vyskočil a chytl se nejnižší větve. Vylezl výš a zadíval se na hladinu. Všiml si postavy plavající pod vodou. Mířila ke břehu. Opět svého pozorovatele dokonale vyděsila, když se nečekaně vynořila.

Čert se zhluboka nadechl a ulízl si vlasy. Mladík si všiml dvou drobných růžků na temeni hlavy. Muž si promnul obličej a namířil si to ke břehu. Mladíkův dech ze zachvěl a srdce probodl něžný hřejivý šíp. Byl to jistě ten nejpřitažlivější muž, jakého kdy viděl. Dopomáhala tomu i lesknoucí se opálená kůže, ale hlavně měl v sobě něco podmanivého, živočišného a zároveň smyslného. Pohyboval se s elegancí a jistotou pantera. V krásném tvrdším obličeji doslova zářily smaragdové oči. Když se hladina vody svezla pod jeho pas, světlovlasý trochu zčervenal. ´Mohlo mě napadnout, že bude nahý.´ Neodolal a podíval se, jak moc je muž obdařený. ´To jsem taky mohl čekat.´ Zvedl oči zpět k obličeji. Uvědomil si, že muž je tak stejně starý jako on – v lidských letech by jim oběma bylo něco kolem pětadvaceti.

Čert vyšel z vody a lehl si do trávy. Ruce položené pod hlavou, vystavoval své tělo na obdiv všem a všemu. ´Ne, že by se měl za co stydět.´ Pomyslel si druhý, stále schovaný v koruně stromu. Jeho si na druhou stranu od malička pletli s dívkou. Díky jemnému obličeji i štíhlé postavě. Snad i proto byl na sebe tvrdý a snažil se svému okolí dokázat, že nemá jen tu půvabnou tvářičku. Zároveň se choval chladně, s odstupem a nepouštěl si nikoho k tělu. Přesto byl ve svém městě velice oblíbený a častým terčem lásky a obdivu. Ať ze stran žen či mužů. Byl takovým malým nedotknutelným idolem.

Sledoval muže a snažil se trochu neúspěšně přesvědčit sám sebe, že nedělá nic špatného. Přemyšlel, zda čert skutečně usnul, nebo to tak jen vypadá. Co nejtišeji seskočil ze stromu a vydal se k němu. Stoupl si nad ležícího a zadíval se do jeho obličeje. ´Usnul.´ Pousmál se jemně. Opatrně si klekl a naklonil se blíž. Ještě blíž. Přerývaně se nadechl, když se rty setkaly. Byl to jen neznatelný dotek. Možná prostě jen byly tak blízko, že se téměř dotýkaly. Přesto se tělo rozechvělo. Čert otevřel oči. Zaslechl zvláštně povědomý zvuk. Snad pohyb křídel. Zadíval se na modré nebe a vztáhl ruku ke rtům. Jakoby po nich někdo přejel jemným pírkem. Netušil proč se dech chvěje ani proč mu buší srdce. Sedl si a rozhlédl.

 

Světlovlasý mladík ležel ve velké posteli a hleděl do stropu. Když zavřel oči, viděl zelený pohled a linii opáleného těla. Na rtech ho stále pálil dotek cizích. Zamračil se a převalil na bok. ´Čert.´ Pomyslel si. On sám proti nim v zásadě nic neměl. Ve skutečnosti vlastně vůbec nic. Ale mezi jeho druhem a čerty bylo odvěké nepřátelství. Nebo alespoň tak je to vždy učili. Je. Anděly. Krásné světlovlasé bytosti, bělostné pleti a velkých panensky bílých křídel na zádech. Tloukli jim do hlav, že čerti jsou špinavé, zvířecí bytosti. Závidí jim jejich čistotu, vznešenost a ladnost. Tak jako krásná křídla, na která byl každý anděl patřičně hrdý. On sám si ale z dětství pamatoval něco jiného. Ne, čerti takoví nejsou. Alespoň ne všichni. A ten, který byl u jezera... Lehl si opět na záda a zadíval se do stropu. Jaký asi je? Vztáhl prsty ke svým rtům.

 

Čert, stojící mezi stromy, se překvapeně zadíval na svého druha. Seděl a hleděl na hladinu. Muž se zamračil. Myslel si, že objevil své tajné místo. Nečekal, že hned po týdnu narazí na někoho jiného. Měl takovou radost. Jezero v sobě mělo kouzlo. Kouzlo, které ho přitahovalo, hýčkalo a uklidňovalo.

Vydal se k sedícímu. Asi ho zaslechl, protože se otočil. Mužovo srdce se zachvělo a on se zadíval do nádherných modrých očí. Patřily štíhlému čertovi s jemným obličejem. Měl temně rudé vlasy, stažené v dlouhém culíku. Tvářil se rozkošně nejistě. Sklonil hlavu k ruce, kterou mu druhý podal. Váhavě do ni vložil svou a nechal se postavit.

“Zdravím.” Držel ho stále. On sledoval spojené ruce. Zvedl oči.

“Já... já tebe.” Vymanil svou ruku. Otočil se k jezeru.

“Je nádherné, že?” Muž se k němu postavil. Usmál se. Ano, to je. Přitakal a sklonil hlavu. Zadíval se na jemný profil. Jakoby byl celý život slepý a dnes procitl.

“Kdo jsi? Nejsi z města nebo ano?” Mladík zvedl oči. Zakroutil hlavou.

“Jsem Kas...” ´-siel´ Spolkl zbytek jména. Čert se usmál a jemně se uklonil.

“Já jsem Sachs, moc mě těší.” Kas ho napodobil a prohlížel si ho. Kratší vlasy se neposlušně kroutily na všechny strany a dodávaly mu na uličnictví a jemnosti. Krásný úsměv jakoby objímal srdce a zahříval svým teplem. A oči. Zadíval se do nich. Vrátil se pohledem na jezero.

“Chodím sem dlouho... myslel jsem, že je to mé tajné místo. Asi jsem se spletl.”

“Hmmm... to trochu znělo jako výčitka.”

“Jen neznělo.” Muž se pobaveně usmál a sedl si do trávy. Mladík k němu sklonil hlavu. Napodobil ho.

“Nemusíš se bát, musel bych být úplný hlupák, abych o tomhle někomu řekl.” Kas k němu otočil hlavu. Jemně se usmál a přikývl.

“Vlastně jsem ho objevil náhodou, před pár dny.” Lehl si Sachs do trávy a zadíval se na nebe. Ležel stejně uvolněně jako poprvé. Mladík si ho prohlížel. Lehl si také a tak jako on se zadíval na oblohu. Mlčky. Tiše. Leželi a užívali si klidné kouzlo okamžiku. Když se od východu začala přibližovat noční obloha, udiveně zvedli obočí. Není přece možné, že tu byli tak dlouho. Oba bez jediného slova vstali. Chvíli sledovali hladinu jezera, přemýšleli, co říct. Ve skutečnosti nebylo třeba něco říkat. Zadívali se do očí. Sachs přikývl a jemně se uklonil. Kas ho napodobil a vydal se pryč.

 

Čert nedočkavě procházel mezi stromy. Celou noc se mu zdálo o fialkových očích a něžném úsměvu. Nikdy by nevěřil, že mu muž bude připadat o tolik rozkošnější než všechny dívky z města. Jak rád měl jejich společnost a ony jeho. Miloval linie ženského těla, jeho vůni, jeho měkkost. A teď spěchá za jiným mužem a doufá, že na něj skutečně bude čekat. Prošel pod posledním ze stromů a rozhlédl se po břehu jezera. Uvolněně se pousmál a sledoval mladíka sedícího v trávě. Vydal se k němu. On zvedl hlavu. Jemně se usmál a pozdravil. Mlčky seděli a kochali se místním kouzlem.

Kas otočil hlavu k čertovi, který vstal. Udiveně přizvedl obočí a sklopil zrak.

“Co-co to děláš?” Snažil se zakrýt své rozpaky. Muž se pousmál a vydal se k jezeru.

“Jdu se vykoupat.” Zaplul do vody. Vynořil se a ulízl vlasy. Mladík se zachvěl a sledoval ho.

“Nepřidáš se?” Okouzlil ho Sachs úsměvem. Rychle zakroutil hlavou.

“Nesvlékám se před cizími.” Řekl nonšalantně. Čert se pobaveně zasmál.

“Můžeš oblečený.” Když mladík opět zakroutil hlavou, pokrčil rameny.

“Tvoje smůla.” Oddal své tělo vodě. Kas si povzdechl a nespouštěl z něj oči.

 

Mladík prolétal mezi stromy. Snesl se k zemi a uklidnil se. Kdyby ho ten hlupák nezdržoval, mohl tu být mnohem dřív. Tady. Na jeho posvátnem místě. Tady. U Sachse.

Zhluboka se nadechl, aby zklidnil dech a vyšel zpoza stromů. Zmateně se rozhlédl. Zamračil se. On se může strhnout a ten hloupej čert tu ještě neni. Přešel k jezeru. ´Možná už nepřijde.´ Poskočilo srdce. Uslyšel kroky. Rychle se otočil.

“Jdeš pozdě.” Zamračil se. Sachs se omluvně usmál.

“Já vím, omlouvám se.” Sedl si do trávy. Oba se zarazili. Copak se někdy na něčem domluvili? Uvědomili si. Kas utrhl stéblo trávy a hrál si s ním. Sachs si tradičně lehl a zadíval se na oblohu.

“Dnes se nepůjdeš vykoupat?”

“Možná později.” Sebral mu stéblo a strčil si ho mezi rty. Kas se na něj zadíval.

“Jaké to je? Plavat v něm?” Překvapil muže. Ten se usmál a sledoval bílá oblaka.

“Hmmm... jakoby tě objala hřejivá laskavá náruč. Cítiš jeho magii kolem sebe. Víš, že i kdyby jsi usnul, voda se o tebe postará a nedovolí aby se ti něco stalo. Jakoby tě držely láskyplné velké ruce. Nadnášely tě, hladily po celém těle... cítíš se v bezpečí. Tak nějak doma. Nemyslím, že nějáká slova to dokáží vyjádřit... copak jsi v něm nikdy nebyl?” Uvědomil si. Když mladík zakroutil hlavou, nevěřícně na něj hleděl.

“Nikdy?” Ujišťoval se. “To snad... proč ne?”

“Nerad si máčím vlasy.” Odsekl Kas. Muž se rozesmál a on se cítil hloupě. Nemůže mu ale přece přiznat, že se bojí vody.

“To nemůžeš myslet... co je to za důvod?” Bavil se. Kas se uraženě zamračil.

“Můj důvod.” Vstal a šel pryč. Za zády Sachsův smích. Byl to příjemný zvuk. Rozléval se po celém těle a probouzel pocity. Hřejivé pocity. Vzrušující pocity. Mladík se zamračil. ´Ne, teď ne.´ Poručil si a zmizel mezi stromy.

 

Uražen čertovo pobavením se jezeru pár dní vyhýbal. Seděl mezi svými – bavili se zpěvem a hraním. On mlčky poslouchal a přemýšlel.

Měl právo smát se. Co je to za důvod? Nemohl vymyslet něco lepšího? Ale i tak. Mohl se zachovat trochu taktně a tolik se tím nebavit. Je to vážně jen čert. Nevychovaný, hloupý, špinavý, neupravený čert. Sledoval dívku hrající na velkou harfu.

Ne. Nebyl nevychovaný. Byl zdvořilý... a i jeho druzi se koupou nazí - společně. Zrůžověl, když si vzpomněl na Sachsovu nahotu. Hloupý jistě není, alespoň si to nemyslí. Špinavý? Ne. Neměl na sobě jediné špinavé místečko a neupravený? Ty jeho vlasy jsou tak rozkošně neupravené, že je to spíš klad než zápor.

Povzdechl si. Proč se mu musel tak smát? Hloupý čert. Donutil ho tím urazit se. Musel si všimnout, že je trochu urážlivý. Nebo ne? Jak se před ním má teď ukázat? Sklonil hlavu a povzdechl si. Spatřil smaragdové oči. Krásný úsměv. Musí ho znovu vidět. Vstal.

“Co se děje?” Zeptal se krásný blonďatý anděl výrazně šedivých oči. Kassiel k němu sklonil hlavu. Beze slov roztáhl křídla a byl pryč. Muž se zamračil. Jak dlouho ještě bude muset čekat?

 

Kas se opřel rukama o strom. Položil čelo na vrásčitou kůru. Co teď? Má se omluvit? Chovat se, že se nic nestalo? Čekat až se omluví on? Otevřel oči. No jistě, Sachs se musí omluvit. Smál se mu a urazil ho.

Povzbuzen svojí pravdou vyšel z lesa. Zastavil se a zadíval na muže stojícího na břehu jezera. Otočil se a namířil si to pryč. Mladíka zabolelo u srdce. Ten jeho bolestný, smutný výraz. ´Čekal. Každý den.´ Uvědomil si.

Sachs zvedl hlavu. Překvapeně zamrkal. Postavili se proti sobě a zadívali do očí. Kas se jemně usmál a pokrčil rameny.

“Jsem tu.” Sklonil hlavu. “Mrzí mě to, omlouvám se.” Vrhl se mu do náruče. Jeho pravda se sesypala jako domeček z karet. Sachs ho objal a zabořil obličej do vlasů.

“Bál jsem se, že už nepřijdeš.” Držel ho pevně. 

“Nikdo ve městě tě nezná a já netušil, kde jinde tě hledat.” Dodal. Kas udiveně zvedl obočí. ´Ptal se na mě?´ Sedli si do trávy, mladík v jeho náruči.

“Chci, abysis to vyzkoušel. Abys ji cítil kolem sebe. “ Kas se nejistě odklonil.

“Můžeš zůstat oblečený a nenamočit si hlavu, ale... tohle si prostě nemůžeš nechat ujít.” Zakroutil Sachs hlavou a zadíval se mu do očí.

“A-ale... někdy... někdy jindy, ano?” Snažil se mladík.

“Zbytečný to odkládat.” Usmál se čert. On znovu zakroutil hlavou.

“Zůstanu taky oblečený, jestli tě to znervózňuje... tak pojď.” Vedl ho k vodě. Kasovo srdce naplnila panika a strach. Pevně stiskl mužovo ruku a zastavil se, když se nohy dotkly vody. Sachs v ní už stál.

“No tak, nebudeš litovat. Slibuju.” Otočil se. Udiveně zvedl obočí. Po Kasovo tvářích stékaly slzy a on se tvářil dokonale vyděšeně. Strnule stál a hleděl na své nohy. Zvedl oči. Strach v nich zabodával tisíce malých jehliček do Sachsovo srdce.

“P-prosím, ne.” Zašeptal. 

“Bojíš se.” Zamračil se muž. Vody? Zeptal se. Kas se rozbrečel a dřepl si. Schoulil se do klubíčka a hlavu schoval mezi kolena. Čert se k němu rychle sklonil a zvedl ho. Odnesl dál od jezírka a s ním v náruči si sedl.

“Promiň, nechtěl jsem... jen se uklidni, ano? Už je to v pořádku.” Políbil ho do vlasů.

“Jsi v bezpečí.” Přejel rty po čele.

“Jsem u tebe.” Vzal obličej do dlaní a políbil kořen nosu. Zadívali se do očí.

“Jsem tu.” Sklonil se ke rtům. Utěšil ho jediným způsobem, o kterém si byl jistý, že určitě zabere. Kassiel rozšířil oči a strnule přijímal polibky. Byly tak horké tak měkké... tak laskavé a hýčkající. Vztáhl ruce a objal muže kolem ramen. Odpověděl. Sachs se jemně zachvěl a přitáhl si ho blíž k sobě. Něžně, pomalu, beze slov promlouvali až Kasovo slzy přestaly téct a tváře uschly.

Odklonili se. Sachs se usmál a pohladil ho po tváři.

“Lepší?” Řekl měkce. Mladík zrůžověl ale přikývl. Sklonil hlavu a něžně se přitulil. Muž ho hladil po zádech a sledoval jezero.

“Proč jsi mi to neřek?” Zeptal se. Kas si povzdechl a pokrčil rameny.

“Styděl jsem se.”

“Hlupáku.” Zašeptal čert. “Nemáš se za co stydět.” Přerušil protestujícího mladíka. On se odklonil a zvedl k němu oči, zda mluví vážně. Sachs ho pohladil po tváři.

“Každý se něčeho bojí.” Kas se mu zadíval do očí. I ty? Chtěl vědět.

“Samozřejmě.” Políbil ho muž něžně.

“Čeho?” Usmál se drobný čert s nadějí v očích. Sach se na něj zadíval.

“Třeba teď.” Vzal půvabný obličej do dlaní.

“Hrozně se bojím, že jsi jen sen. Krásný přízrak, vyvolaný kouzlem jezera.” Kasovo tváře zčervenaly ale mladík se zamračil.

“Ty! Nedělej si z toho srandu. To není opravdový strach.” Povalil muže a snažil se ho praštit. Čert se rozesmál a bránil se.

“Jaktože není?” Smál se a chytl ruce. Myslím, že je mnohem horší než ten tvůj. Dodal.

“C-cože? Ty mě chceš zase naštvat?!” Rozčiloval se Kas. Pak rozechvěle zamrkal. Sachs se z ničeho nic posadil a přítáhl si ho do náruče. Pevně objal.

“Ne, znovu ne.” Zašeptal. Mladíkovo uražená ješitnost vyprchala. Vztáhl ruce a objal čerta tak nejsilněji, jak dokázal. Proč se vždy tak hloupě naštve a urazí? Teď taky – tak zbytečně. Sachs se nesnažil zlehčit jeho strach. Ve skutečnosti byla jeho slova jedna z nejhřejivějších, jaká mu kdo řekl. Snad proto. On sám by je nikdy nedokázal vyslovit. Vždy se snažil být silný. Odhalení pocitů a citů je slabost. Proč mu potom Sachsova upřímnost, odhalení slabosti připadá o tolik silnější než jeho tvrdá nedotknutelná maska?

“Ještě něčeho se bojíš?” Ozval se pochvíli. Čert otevřel oči a pobaveně se usmál.

“Vlastně ano... pavouků.” Kas se rychle odklonil a zopakoval poslední slovo. Sachs přikývl.

“Snesu pohled na malý ale velký mě dokonale děsí.” Všiml si radosti v mladíkovo očích.

“Jsou tak...” Otřásl se. “Mám husí kůži jen když na ně pomyslím.” Zakroutil hlavou.

“Ale... pavouci nejsou tak hrozní. Myslím, že jsou docela hezcí... někteří.” Přemýšlel mladík.

“Šílíš? Jsou to malý osminohý bestie, co jen čekaj na příležitost.” Nesouhlasil větší z čertů.

“Jsem si jistý, že se tě bojí víc...” Zmlkl a zadíval se mu do očí.

“Ty lháři. Vymyslel sis to.” Praštil ho do prsou.

“O čem to mluvíš? Mám z nich hrůzu. Kdybys mě přes noc zavřel do jedný místnosti s pavoukem, ráno mě najdeš mrtvýho strachy.”

“Silně pochybuju, že by s tebou vydržel celou noc v jedné místnosti.” Rozesmál muže.

“Tak promiň... nemůžu za to, že mě něco neděsí tak jako tebe.”

“Jestli to měla být omluva, moc ti to nejde.” Zabručel a to měl takovou radost, že se přece jen něco najde. Sachs si s úsměvem povzdechl. Kope si s tím malým, urážlivým, hrdým, krásným čertem vlastní hrob.

“Hmm... rád si nechám poradit.” Kas se mu zadíval do očí.

“No... mohl bys mě třeba hezky poprosit, abych ti odpustil.” Nenapadlo ho nic lepšího. Sachs se usmál a beze slov se k němu sklonil. Kas trochu zaskočeně zamrkal a odpověděl něžným polibkům. Čert se odklonil.

“To bylo dost hezký?” Zeptal se i když odpověď jasně viděl v mladíkovo obličeji. Rozechvěle přikývl.

“Tak teď prosím.” Řekl muž jemně. Kasovo srdce poskočilo. Sklonil hlavu.

“A... a nemohl bys ještě chvíli prosit... hezky?” Zvedl rozpačitě oči. Sachs se usmál a opět se k němu sklonil.

“Rád.” Vpil se do rtů. Kas ho pevně objal kolem krku a přitiskl se k němu.

“Hmmm... neprosíš teď tak trochu ty?” Zašeptal čert mezi polibky.

“Ale hezky.” Otevřel mladík oči.

“Krásně.” Prohloubil muž jejich polibky. Konečně se odklonili. Mladík si uvědomil, že leží na zádech. Sachs putoval svou velkou dlaní po jeho hrudníku. Něžně a pomalu hladil hebkou kůži. Zadívali se do očí. Kas sebou cukl a přes muže se zadíval na noční nebe.

“Musím... musím jít.” Řekl zadýchaně. Sachs vztáhl ruku k obličeji a prsty pohladil hebkou tvář.

“Ještě chvíli.” Sklonil se zpět ke rtům. On mu vzdychl do úst a nenechal se dlouho přemlouvat.

 

Blonďatý anděl se zadíval na Kassiela, který se objevil mezi svými druhy. Vypadal zadýchaně a dopínal si svou rukavici. Zaplul do bavícího se davu. Konaly se každoroční Oslavy písní. Každý anděl na nich mohl vystoupit – mohl přispět svým zpěvem či hrou na nějáký nástroj. Porotou bylo publikum, téma libovolné ale nejlépe chvála rodu andělů.

Kassiel chvíli poslouchal zpěv bělovlasého anděla a pak se postavil ke stolům s jídlem. Rozhlédl se po pokrmech. Takový hlad dlouho neměl.

“Nevěřím tomu, že to všechno sníš.” Anděl sebou cukl a otočil se. Muž se pousmál a vzal si hrozen vína z jeho talíře. Kassiel se na něj zamračil a nandal si nové.

“Přišel jsi pozdě.” Mladík přizvedl obočí a zopakoval poslední slovo. Pozdě? Oslavy byly očividně v plném proudu.

“Na mé vystoupení.” Zatvářil se muž lehce dotčeně. Menší z andělů jemně pokrčil rameny a obrátil se zpět k jídelním stolům. Druhý se zamračil.

“Nechápu proč nikdy nevystupuješ.” Kassiel otočil hlavu po nadšených ovacích. Vystoupení drobné dívky se očividně dost líbilo.

“Nevím o tom, že by se soutěžilo v přednesu. Nehledě na to, že moje básně za moc nestojí.” Šel pryč. Anděl se znovu zamračil. Proč ho neustále tak odmítá? Srdce kohokoliv jiného by plesalo štěstím, kdyby mu naznačil svou náklonnost. On ho ignoruje. Ne na dlouho. Bude jeho. Nakonec bude jeho.

 

Kassiel spící v bílých nadýchaných peřinách pomalu otevřel oči. Zamrkal a protáhl se. Rychle si sedl a zadíval se na otevřenou terasu. Slunce se už dávno přehouplo přes poledne. Anděl se zamračil a vstal. Zaspal. Nebylo divu, většina z města šla spát s přicházejícím ránem. On nebyl mezi nimi ale díky hlasitosti oslav nemohl usnout.

Rychle se umyl a vyrazil k jezeru. Zadýchaně vyšel zpoza stromů. Jemně se pousmál. Sachs jako vždy ležel v trávě a nešetřil pohodlím.

Postavil se nad něj a zastínil mu slunce. Čert otevřel oči. Usmál se a podal mu ruku. Mladík ji přijal a zalehl ho. Hlavu si položil na opálený hrudník a zavřel oči. Zaposlouchal se do tlukotu srdce. Jeho pravidelnost byla uklidňující.

“Promiň, že jdu pozdě.” Zašeptal. Zaspal jsem. Dodal. Čert přizvedl obočí.

“Zaspal?” Zeptal se. Mladík přikývl. Sachs si ho přitáhl ještě blíž.

“Hlavně, že jsi přišel.” Zavrněl spokojeně. Kas se odtáhl a zadíval se na něj.

“Jak dlouho bys čekal?” Opřel se bradou o propletené prsty. Muž pootevřel oči.

“Dokud bys nepřišel.” Drobný čert se pousmál.

“Ale co kdybych přišel třeba až za týden.” Chtěl vědět.

“Čekal bych celý život.” Kas se zachvěl. Jemně zrůžověl.

“Lháři.” Sklonil se k němu a políbil ho. Sachs se usmál a přitáhl si rty v dalším polibku.

“Hmmm... nemělo teď přijít spíš něco jako... Vážně? Já na tebe taky.” Řekl pobaveně.

“Snílku.” Rozesmál ho mladík. Čert zakroutil hlavou. Kas zmateně zamrkal. Najednou ležel na zádech on a muž se skláněl nad ním.

“Necito.” Zašeptal než se vpil do úsmívajících se rtů. Mladík ho objal kolem krku a přítáhl níž k sobě.

Mezi kmeny stromů stála temná postava a sledovala je. Oči plné chladného mrazivého hněvu. Zmizela ve stínech lesa. Sachs zvedl oči stejným směrem. Rozhlédl se po stromech.

“Děje se něco?” Řekl nejistě Kas. Muž se usmál a zakroutil hlavou.

“Něco se mi muselo zdát.” 

 

Kassiel se zadíval na město čertů. Všude hořely živé ohně a ulice byly plné slavících měšťanů. Ohnivá noc. Věhlasná Ohnivá noc. Pro čerty znamenala to samé, co pro anděly Oslavy písní.

Anděl se zhluboka nadechl a snažil se někde uvnitř najít odvahu vstoupit. Ve slabé chvilce, omámený jejich vzájemnými něžnostmi, slíbil, že přijde. Do města plného čertů. Nemůže tam. Namířil si to pryč. Zastavil se a zadíval na nebe. Chce ale vidět Sachse a taky... Otočil se zpět k městu. Je zvědavý. Vykročil.

Ostražitě procházel ulicemi. Kolem něj tančili a slavili čerti. Netrvalo dlouho a mladík měl ve vlasech, kolem paží a krku střapaté a třásňovité ozdoby. Obličej a tělo měl pomalované barvami. Vše v barvě ohně – připomínalo ho, napodobovalo. Zvedl ruku a zatřásl s ní. Usmál se. Sachs říkal, že se sejdou na náměstí. Jen tušit, kde to je. Pravděpodobně někde ve středu města.

 

Rozhlédl se po davu na náměstí. Jak ho tady má najít? Pomyslel si zničeně.

“Zdravím, krásko.” Chytl ho mladý rozesmátý muž. Za jeho rameny se objevili další dva čerti. Kdyš si Kase prohlédli, usmáli se.

“Tentokrát ses překonal, Sione.”

“Hned mě pust, někdo na mě čeká.” Poručil drobný čert. Všichni tři se zasmáli.

“A kdopak je ten šťastnej nebo šťastná?” Kas znejistěl.

“No... Sachs.” Čerti jako jeden přizvedli obočí. Zamyšleně se na něj zadívali.

“Tak ty jsi ten, kvůli komu zlomil většinu dívčích srdcí ve městě.” Pousmál se muž, který ho držel v náruči a stále si ho prohlížel.

“Hmm... pojď, doprovodím tě. Vrátím se.” Otočil hlavu ke svým společníkům.

“Nechvátej. Alespoň budou mít ženský nachvíli zájem taky o nás.” Rozesmál ho přítel. Zakroutil hlavou a držejíce Kase kolem ramen si to namířil skrz dav.

“Co to děláš?” Snažil se mladík odstrčit jeho paži.

“Uklidni se. Vedu tě za Sachsem. Skrz ten dav byses sám těžko dostal, no ne?” Usmál se čert. Kas přizvedl obočí. Sklonil hlavu. ´Jsou všichni moc milí... vůbec nejsou...´ Přemýšlel. Zvedl hlavu, když čert zastavil. Byli na okraji davu. Ne, byly v jeho prostředku. Uvědomil si. Uprostřed davu byl velký prázdný prostor, ohraničený olejovými lampami.

Kas nejistě zvedl oči k Sionovi, on se pousmál.

“Myslím, že jsme přišli právě včas.” Ukázal rukou. Kas následoval pohledem její směr. V tu samou chvíli se ozvalo několik bubnů a čerti stojící na druhé straně lamp se pohli. Byli stejně upravení – tančili společný tanec. Trochu působil jako bojová sestava. Obzvlášť když zvedli zapálené hole.

Mladík představení oněměle sledoval. V životě neviděl nic podobného. Něco tak ladného a přitom plného síly a určité divokosti. Byl nadšený. Přizvedl obočí. V čele tanečníků stál Sachs. Rychle zvedl oči k Sionovi. Ten se pousmál a přikývl. Kas se vrátil pohledem na tanečníky. Jednoho z nich.

Dav nadšeně zatleskal. Tanečníci se uklonili a uhasili své hole. Sachs se otočil, když na něj přítel zavolal. Bylo neuvěřitelné, že ho přes rozjařený dav slyšel. Usmál se a vydal se k dvojici. Než stačil cokoliv říct, Kas se mu vrhl do náruče.

“To bylo úžasný. Nikdy jsem neviděl něco tak... Úžasný.” Nedokázal vyjádřit své nadšení. Sachs se usmál a políbil ho do vlasů. Zvedl oči k Sionovi a bez hlasu poděkoval. Čert se jen pousmál a přikývl. Všichni tři zapluli do bavícího se davu.

 

“Jsem rád, že tu jsi.” Objímal Sachs mladíka kolem ramen. Stál za ním a držel ho v náruči. Zrovna sledovali tančící dívku. On k němu zvedl oči.

“Já taky.” Zvedl se na špičky a políbil ho. Muž se usmál a prodloužil jejich polibek.

“Neuvěříte, co jsme našli.” Objevili se za nimi dva čerti. Všimli si Siona věnujícího se krásné mladé čertici a jejich nadšení se vytratilo.

“Jak to ksakru děláš?” Zamračil se jeden. Jen pokrčil rameny a připomněl jim jejich předešlé nadšení. Jeden z čertů vytáhl ušmudlané ale dříve jistě bílé pírko. Kas sebou cukl. Nemůže být jeho, nebo může? Sachs nevěřícně rozšířil oči.

“Anděl?” Řekl chladně. Kas k němu nejistě zvedl oči. Jeho krásný milovaný čert působil najednou temně a chladně. Mladík se zachvěl, když se mu zadíval do vždy laskavých hravých očí.

“To je neuvěřitelná drzost.” Mrazil mužův hlas.

“Těžko s tím něco uděláme.” Hrál si Sion s dívčiným ocasem. Sachs k němu otočil hlavu.

“Tak proč si kazit dnešní večer.” Dodal. Jeho přítel se zamračil.

“Proč si kazit? Už se stalo.” Kas muže nepoznával. Kam se poděl jeho hřejivý a usměvavý Sachs? Jak se mohl během tak krátké chvíle tolik změnit? Musí anděly skutečně nenávidět. Nenávidí je. Jeho nenávidí. Chvělo se srdce. Je přece také anděl.

“Nenávidíš je.” Zašeptal. Sachs k němu sklonil hlavu. Přizvedl obočí. Kas se celý třásl a oči měl plné strachu.

“Proč je tolik nenávidíš?” Chvěl se jeho hlas.

“Protože jsou to bezcitný namyšlený bestie.” Mladík zakroutil hlavou.

“Ale... ale jistě ne všichni. Nemáš právo...”

“Mám právo jako nikdo jiný. Jeden z nich mi zabil otce.” Kas zalapal po dechu. Poprvé slyšel, že by anděl zavinil smrt čerta. Jejich nenávist zůstala vždy spíš u slov než aby vyvolala něco fyzického. Ve skutečnosti spolu nebojovali, nevedli války – málokdy přišli do kontaktu.

“Je mi to líto... je mi to tak hrozně líto.” Čerti překvapeně hleděli na slzy v modrých očích. Sachsův výraz zjemněl.

“Neplač. Ty se přece nemáš za co omlouvat.” Pohladil ho po tváři a chtěl přitáhnout do náruče. Udiveně zvedl obočí. Kas se zapřel o jeho hrudník a silou se odtáhl. Se skloněnou hlavou odstoupil. Popotáhl a utřel si slzy. Zvedl hlavu k muži a jemně se pousmál.

Sachs nevěřícně rozšířil oči, když se mu na zádech zhmotnila velká bílá křídla. Než stačil cokoliv udělat, anděl byl pryč. Čerti kolem se zmateně rozhlédli. Zdálo se jim to nebo skutečně viděli křídla? Muž stále strnule hleděl na místo, kde ještě před chvílí stál Kas. Zbyly po něm jen barevné ozdoby ležící na zemi.

Zvedl ruku dlaní k nebi. Chytl jedno z jemných pírek, snášejících se k zemi. Zadíval se na něj.

Sehl se a ze země sebral něco lesklého. Byl to přívěšek na roztrženém řetízku. Možná se mu to zdálo, ale vypadal povědomě.

“Sachsi?” Řekl Sion opatrně. Muž k němu zvedl oči. Dokonale zmatený nechápavý výraz.

“Anděl.” Zašeptal. “Je to anděl.” Přítel se jemně pousmál a položil mu ruku na rameno.
“To bude v pořádku.” Snažil se ho utěšit.

“Ne. Nebude.” Zakroutil hlavou.

“Miluju ho.” Klesl na kolena.

“Hrozně moc.” Sion se k němu sklonil.

“Sachsi.” Objal ho pevně.

 

Čert seděl v pohodlném křesle. Nohy nahoře a objímal je rukama. Hrál si s přívěškem. S ním byl v místnosti Sion.

“Co budeš dělat?” Přerušil několikahodinové ticho. Sachs se zamračil a vytáhl řetízek z očka přívěsku. Rozhlédl se. Druhý čert si povzdechl a sáhl po uzké kůži kolem svého krku. Beze slova sebral Sachsovi šperk a natáhl na ni. Tu mu pak přivázal kolem krku. Sachs se jí prsty dotkl.

“Díky.” Zvedl k němu oči. Půjdu za ním a omluvím se. Odpověděl. Sion přizvedl obočí.

“To nemyslíš...”

“Viděl jsi ten jeho výraz? Tak hrozně jsem ho vyděsil. Ublížil mu.” Zakroutil hlavou.

“Myslí si, že ho nenávidím.” Dodal. Sion se zamračil.

“Jak ho chceš najít? Všichni jsou si tak podobní. Vlastně ani pořádně nevíš, jak vypadá.” Protestoval.

“Nehledě na to, že nemůžeš jen tak nakráčet do jejich města.”

“Použil nějáké kouzlo, použiju to samé.” Trval Sachs na svém. Sion si povzdechl.

“Nerozmluvím ti to, co?” Chytl ho za ruce.

“Slib, že budeš opatrný.”

 

kapitola II.