kapitola I.

 

Ve velké dámské šatně seděl černovlasý mladík. Nad ním se skláněl mladý muž a doličoval jeho krásný obličej jemných až dívčích rysů. Když skončil, mladíkovy dlouhé černé řasy se pohly a odhalily výrazné modrozelené oči. On kývl hlavou a vstal. Vyšel z místnosti. Na chodbě stál blonďatý mladík v tenisovém kompletu. Opíral se o zeď a hleděl do země. Když uslyšel dveře, zvedl hlavu a jeho obličej se rozzářil.

„D-dobrý den, jsem Lucky.“ Odpoutal se od zdi a podal mu ruku. Jeho výraz vybuchl nadšením, když ji druhý přijal.

„Nique. Tak kudy?“ Lucky se usmál a provázel ho budovou. Došli na jeden z tenisových kurtů. Tam si profy-fotograf připravoval osvětlení a scénu pomocí pár pomocníků. Nedaleko postával hlouček ve sportovních soupravách a pozoroval tři modely sledující přípravy.

„Díky Lucky.“ Otočil hlavu k mladíkovi a šel k fotogravi. Lucky nadšeně běžel ke svým a rozpovídal se o modelovo vstřícnosti. Dokonce mu podal ruku a pamatoval si jeho jméno.

Focení začalo a všichni přitomní nemohli z Niqua zpustit oči. Byl nejmenší z modelů ale převyšoval je svým charismatem a něčím podmanivým, co vyzařoval. Díky čemu byl jednou z nejslavnějších tváří ve světě modelingu.

Když se začalo ztmívat, fotograf oznámil konec. Hvězdy se s vrozenou nonšalancí podepsali přihlížejícím a šli pryč. Nique, bavící se s fotografem, se rozhlédl. Rouzloučil se a šel k tenistům.

„Potřeboval bych nasměrovat.“ Okouzlil je jedním ze svých profy úsměvů. Začli se předhánět, kdo ho odvede a on si vzpomněl.

„Lucky?“ Mladík překvapeně rozšířil oči a přikývl. Hrdě k němu přešel a vedl pryč. Pohledy ostatních ho lehce pálily do zad ale stálo to za to. Vyhřívat se v teple a záři, kterými model projasňoval okolí.

Tiše kráčeli chodbami. Nique se zastavil. Jeho oblíbená skladba. Otočil hlavu ke dveřím, kolem kterých zrovna procházeli. Nakoukl do místnosti a zadíval se na hnědovlasého muže na kurtu. Zrovna zahrál úder. Ladný suveréní pohyb Niqua uhranul a on očarován sledoval jeho hru.

„Kdo je to?“ Prohlížel si vysokého muže atletické postavy.

„Jeff. Je jeden z nejlepších tady na škole... společně s Jackiem.“ Kývl Lucky hlavou k druhému hráči. Jen bezzájmu přikývl a nespouštěl oči z hnědovlasého hráče. Druhý není důležitý. Ne, když našel svého boha. Byl přesně jeho typ a k tomu jeho ladná přesná hra. Nádhera. Musí se k němu dostat. Ale ne jako Nique. Zavřel dveře a přemýšlel, jak to udělat. Zarazil se. Potom co mu představil muže, mluvil Lucky dál, ale on ho přestal vnímat. Bylo to něco o pomocníkovi. Nebo ne?

„Cos to povídal?“ Mladík se zarazil a snažil se vzpomenout. Vlastně věděl, co říkal, ale co z toho Niqua tak zaujalo?

„Mluvils o pomocníkovi.“ Lucky se rozzářil a přikývl.

„Ano, Jeff zažádal školu o pomocníka. Někoho kdo jim spíš jemu bude k dispozici a bude se starat o jeho věci tady ve škole... a já jsem to vzal. Něco si přivydělám ke škole ale hlavně bude to příležitost, jak se něco přiučit u těch nejlepších. Po pravdě. Nejsem zrovna král tenisu.“ Dodal. Znejistěl, když se Nique začal usmívat.

„Hmmm... zdá se, že se začnu učit tenis.“ Lucky na něj nechápavě hleděl.

„A od tebe bych potřeboval malou laskavost.“ Přistoupil k němu a položil mu ruce kolem krku.

„Co ty na to?“ Usmál se. Lucky aniž by tušil, co vlastně přislíbil, rozpačitě přikývl. Niquova blízkost a oči mu nedovolily jinak.

 

Mladík seděl na lavici v šatně a sledoval převlékajícího se modela. Ten si dopl černou sportovní soupravu a otočil se.

„Tak co myslíš?“ Nasadil si brýle se silnými černými rámečky a prohrábl delší vlasy, spadané po pramenech do obličeje. Lucky si povzdechl. (pozn. autora - jo, těžký zamaskování za obroučky brýlí.)

„To nemá smysl, jsi stále...“ Nique se na sebe zadíval do zrcadla. Oba otočili hlavu ke dveřím. V nich stál Jeff.

„Hmmm... jeden z vás je prej můj novej...“ Niquovo srdce poskočilo.

„To já.“ Přerušil muže. Jeff k němu bez zájmu otočil hlavu a přikývl, přešel ke své skříňce. Nique otočil hlavu k Luckymu.

„Mé jméno je Andy.“ Přišel k muži, podal mu ruku a kochal se pohledem do krásných zelených očí.

„Bezva.“ Vrazil mu Jeff do ruky láhev, do druhé krabičku.

„Můj oblíbenej nápoj.“ Svlékl si košili. Nique nechápavě sklonil hlavu ke krabičce.

„To už není oblíbenost ale závislost.“ Ozvalo se pobaveně ode dveří. V nich stál další atletický bůh. Tentokrát blonďatý, tmavě šedivých očí. Byla v nich určitá tajemnost. Usmíval se půlkou úst. Jeff se zasmál a přikývl.

„Lehká závislost.“ Připustil. „Jdeš pozdě.“ Zvedl ruku s hodinkami.

„Říká ten, co dorazil třicet sekund přede mnou.“ Sklonil hlavu k Niquovi. Jeho dech se zachvěl. To se mu stalo poprvé, aby ho někdo zasáhl na první pohled. Tak bolestně a hluboce. Silné rámečky sice dokonale zastiňovaly mladíkův obličej, přesto od něj nedokázal odtrhnout oči. Měl v sobě nějáké kouzlo, které ho při jediném pohledu dokázalo očarovat. Nique si všiml jeho výrazu a znejistěl. Poznal ho?

„Jsem Jackie.“ Podal mu muž ruku.

„Andy.“ Přendal si láhev a podal mu svou. Jackie přikývl a šel ke své skříňce.

„Neměls to být ty?“ Otočil hlavu k Luckymu. Mladík znejistěl.

„Před tím než jsem nastoupil. Jsem úplný začátečník. Lucky byl tak hodný a nechal mi to. Je to pro mě skvělá příležitost.“ Četl si Nique jakoby mezi řečí popisky na krabičce. Díky bohu, že se ani jeden neorientuje ve světě modelingu.

 

Při jejich tréningu mu Jeff diktoval, co všechno po něm bude chtít. Nique si musel připustit, že není zrovna skromný. Na druhou stranu v bílé soupravě vypadá tak sexy. Nikdy si nevšiml, že by tenisti byli takhle sexy. Asi nejsou, to jen Jeff. Sledoval jeho hru. Muž zrovna neztihl doběhnout míček. Vztekle švihl na prázdno. To od Jackieho nebylo moc milý směřovat úder na druhou stranu než ten předešlý. Smí se to vůbec? Určitě se to smí. Proč by ne? Bude si muset přečíst pravidla. Přemýšlel mladík. Cukl sebou a vstal, když Jeff zavelel vodu. Zvedl i druhou láhev a tu podal Jackiemu. Ten se pousmál a přikývl jako díky.

 

Nique už skoro měsíc sehrával postavu pomocníka Andyho, ale k jeho zklamání se k Jeffovi nijak blíž nedostal. Prohodili jen pár slov a to vždy za přítomnosti Jackieho. Jackie. Kdyby tam nebyl, možná by se k němu dostal. Hloupost. Když byli sami, Jeff ho dokonale přehlížel. Chvílema měl pocit, že jím snad i pohrdá. Ale ne. Ne Jeff. Ten přátelský, usměvavý muž, kterého všichni ve škole obdivují a mají rádi.

 

Donesl Jeffovu tašku ke kurtu a kontroloval její obsah. Vyndal pálku z obalu a prsty přejel po pletení, pak po rukojeti. Zvedl druhou.

„Ještě tě to baví?“ Byl si jistý, že byl malilinkatý kousíček od infarktu.

„Můj bože, straštně jsem se lek.“ Zamračil se na Jackieho, ten se omluvně pousmál.

„Co?“ Dodal.

„Dělat Jeffovi poskoka.“ Nique se opět zamračil.

„Nejsem poskok. Navíc je to příležitost, jak se něco naučit. Co ti vadí?“ Jackie vybalil pálku a odložil povlak.

„Mně? Vůbec nic, jen...“ Protáhl se.

„Nevím. Za ten měsíc jsem tě už přece jen trochu poznal. Nějak mi nesedíš do role poskoka pro všechno.“ Pokrčil rameny.

„Působíš jako vítěz, co si jde za svým. Ne někdo, kdo stojí v povzdálí a tiše pozoruje.“ Nique udiveně zvedl obočí.

„Jakobys potlačoval svoje sebevědomí, jistotu, tu zvláštní auru, co máš kolem sebe. Vše jen abys mohl být pomocník... Jeffův pomocník.“ Upřesnil.

„Nechápu, co ti je do toho.“ Jackie si povzdechl.

„Asi nic. Ale...“ Zmkl. ´On tě nevidí, Andy.´ Pomyslel si. Zvedl ruku s hodinkama.

„Co si zahrát?“ Nique sebou cukl. Možná se na hodiny přihlásil ale místo něj chodil Lucky. Zatím držel pálku jen při jediné situaci a to když vytahoval Jeffovu z obalu.

„No, vlastně... radši asi ne.“ Znejistěl.

„Bojíš se?“ ´Já a bát...´

„Trochu. Jsi profy.“ Jackie se usmál krásným úsměvem a zakroutil hlavou.

„Zdaleka ne. Tak pojď.“ Šel na levou stranu kurtu. Nique si povzdechl a šel na pravou. Přikývl. Jackie mu poslal pomalý míček. ´Trefil jsem se.´ Pomyslel si mladík nadšeně, když mu ho vrátil zpět. Další a další. Ne víc než třicetiletý muž si všiml jeho až dětské radosti. Pousmál se a chytl míček.

„To vůbec není špatný.“ Přešel k němu a Nique absolvoval skutečnou hodinu tenisu. Zjistil, že Jackie je trpělivý a pozorný učitel. I přes to, že působil jako chladný a odtažitý muž. Byl přesným opakem Jeffa. Na škole o něm nikdo moc nevěděl a měli ho za uzavřeného samotáře. Což o něj u místních dívek vzbuzovalo snad ještě větší zájem, než kdyby k nim byl přátelský tak jako Jeff.

„Hmmm... měl byses tomu věnovat.“ Jackie se napil ze své lahve a podal mu ji.

„Na trenéra stále nemám. Navíc to byl vždy jen koníček.“

„Žertuješ? Jsi mnohem lepší než...“ Zarazil se. ´Zapomněl jsem jeho jméno?!´ Pomyslel si mladík zděšeně.

„Rick?“ Pomohl Jackie.

„Jo jistě Rick.“ Přikývl rychle. Muž se na něj zamyšleně zadíval.

„Myslím, že je tu jeden z nejlepších učitelů.“

„No ano, ale každému přeci vyhovuje něco jiného.“ ´Do hajzlu. Nerozebírej to, prosím.´ Jackie přikývl.

„To asi ano... kde k sakru jsi?“ Přijal příchozí hovor. Po krátké debatě ho ukončil.

„Pro dnešek končíme, Jeff nedorazí.“ Sklonil hlavu k mladíkovi. Ten přikývl. Nevěděl proč ale byl rád, že jeho chladný naštvaný výraz nepatří jemu.

Umyli se a bezeslov převlékali v šatně. Nique se zadíval na zvonící telefon.

„Jo?... uklidni se, kde že mám být?“ Obouval si mladík boty.

„To je dneska?... asi mi o tom včera něco říkal. Úplně mi to vypadlo, počkej chvíli.“ Otočil hlavu k oblékajícímu se Jackiemu. Stál k němu zády. Odložil telefon, sundal si brýle a přes hlavu přetáhl triko s dlouhým rukávem. Rychle si vrátil brýle na nos.

„Nestresuj, jsem tam do deseti minut... fajn, zatím.“ Zavřel skříňku.

„Ksakru, nejsem.“ Zašeptal. Jackie se otočil.

„Problém?“ Mladík kněmu zvedl oči.

„Chtěl jsem se projít. Zdá se, že dneska to nebyl dobrej nápad.“ Muž zavřel skříňku.

„Odvezu tě.“ Nique znejistěl ale neměl jinou možnost. Řidiče by tak rychle nesehnal. Přikývl. Nechal se odvézt před umělecký ateliér v parku.

„Díky moc.“ Otočil hlavu k řidiči a doufal, že se nebude vyptávat při pohledu na scházející se dav. Muž jen přikývl a rozloučil se. Nique se pousmál a vystoupil.

„Měj se.“ Naklonil se ještě k okénku a byl pryč. Jackie se za ním zadíval. Modní přehlídka? Jaktože ho to nepřekvapuje? Ne u Andyho. Sledoval přicházející návštěvníky. Měl přehled o většině akcí jejichž bezpečí mělo na starost Bratrstvo. Byl jedním z jeho velitelů. Zaparkoval a chtěl vystoupit. Zamračil se. ´Co to sakra dělám?´ Jel pryč.

 

Lucky sledoval Niqua ležícího na lavici v šatně. Mladík měl ruku položenou přes oči. Vypadal unaveně a zničeně.

“Dlouhá noc?” Model si povzdechl a zakroutil hlavou.

“Spíš dlouhej tejden. Spal jsem dohromady tak deset hodin a to si přidávám. Dneska to nebude lepší. Jsem pozvanej na zásnubní večírek.” Dodal. Luckyho tvář se rozjasnila.

“Mluvíš o Mell?” Nique k němu sklopil svůj krásný pohled a přikývl. Když si všiml jeho výrazu, pousmál se.

“Fanda?” Lucky zčervenal a rozpačitě přikývl.

“Hmm... můžeš jít se mnou jestli chceš. Budeš tam mít úspěch, věř mi.” Mladík dokonale zrudl a nejistě ho sledoval.

“Mluvím vážně, stále ti dlužím.”

“Platíš mi hodiny u jednoho z nejlepších... nic mi nedlužíš.” Oponoval Lucky.

“Vidím to jinak. Takže?” S úsměvem si sedl, když mladík nadšeně přikývl.

“Fajn. Počkej na mě po tréningu.” Nasadil si brýle a otočil hlavu ke dveřím. Jeff s Jackiem pozdravili a namířili si to ke svým skříňkám.

 

Lucky na mladíka opravdu čekal před areálem. Když si uvědomil, že ho veze k sobě domů, nejistě žmoulal rukávy mikiny. Rozhlédl se po prostorném apartmá. Překvapilo ho, že v něm nevisela jediná Niquova fotografie.

“Tak pojď” Chytl ho model za ruku a vedl ke své ložnici.

“Nic proti tvému šatníku ale potřebuješ dodat trochu... sexy elegance, abys zapadl.” Vysvětloval Nique, když si všiml jeho výrazu. Dovedl ho do své šatny a oblékl do jedné ze svých unikátních košil a džínů. Upravil vlasy a spokojeně si ho prohlížel.

Lucky nejistě sledoval, jak se převléká do bílé košile a kožených kalhot. Nebyl si jistý jestli se od něj čeká, že odejde ale nedokázal se pohnout. Nechápal, jak v sobě někdo může mít tak obrovské množství smyslnosti, světla a něčeho magického, co přitahuje oči tak neuvěřitelným způsobem. Působil skoro až nadpozemsky. Otočil hlavu k zrcadlu. Udiveně zvedl obočí. Jakoby mu Nique se svým oblečením propůjčil i něco ze svého kouzla. Snad poprvé v životě si nepřipadal jen rozkošný – jak o něm všichni mluvili, ale také sexy.

“Spokojený?” Cukl sebou a uvědomil si, že ho Nique s úsměvem sleduje.

“Vypadám úplně jinak, jako někdo jiný. To nejsem já.” Model zakroutil hlavou a přešel k němu. Objal ho zezadu kolem pasu a hlavu si mu položil na rameno. Byli skoro stejně vysocí.

“Jsi to stále ty. Ten rozkošný lehce nesmělý Lucky. Jen jsme ukázali tvou dobře i když nepochopytelně utajovanou sexy stránku.” Víc rudý snad už být nemohl. Váhavě přikývl.

“Nebo se v tom necítíš dobře?” Lucky zakroutil hlavou.

“Báječně... I když stále trochu nesvůj.” Model ho očaroval úsměvem a pustil ho.

 

“Budu se snažit dávat na tebe pozor a těch, kterých ti představím, se bát nemusíš.” Lucky vytřeštil oči. Nejistě vykoktal, čeho by se měl bát. Nique vystoupil z auta, které je přivezlo. Cestou k velké residenci mu vysvětloval, že ničeho pokud si pití bude objednávat sám a zůstane v davu. Pokud možno v davu, který mu představí.

“Pochop, většinu živí jejich vzhled jejich kouzlo. Ví jak dostat, co chtějí.” Lucky se rozhlédl po přítomných. Aniž by si to uvědomil, chytl Niqua za ruku a pevně ji stiskl. Model se pousmál. Mladík skoro nadskočil, když ucítil jeho horký dech na svém uchu a slyšel jeho šepot.

“Nezapomínej, já jsem jeden z nich.” Rozbušil mladíkovo srdce pohledem, když se zadívali do očí.

“Já-já...” Cítil Lucky horkost v obličeji a slabost v kolenou. Nique se usmál laskavým usměvem a pohladil ho po tváři.

“Teď už rozumíš?” Mladík překvapeně zamrkal. Tělo se uvolnilo a on se opět mohl nadechnout.

“To už mi nedělej. Byl jsem takhle malinkej a bezmocnej.” Postěžoval si. Nique se zasmál a dovedl ho k blonďaté krásce. Luckyho srdce poskočilo.

“Mell?” Dívka se otočila a s upřímnou radostí objala modela.

“Nique, jdeš pozdě. Báli jsme se, že už nedorazíš.” Postěžovala si a ukazovala mu svůj zásnubní prsten.

“Můj oblíbený kámen, věřil bys tomu? Stále mě nepřestává překvapovat.” Zářila štěstím a její okolí s ní. Nique se pousmál.

“Snad mi ho konečně představíš. Koukám, žes pozvala snad všechny.”

“Povinnost, neodpustili by mi to. Je to trochu něco jiného než jsme chtěli, ale neuděláš nic. Svatba už bude čistě soukromá.” Dodala a otočila hlavu k Niqueovo společnosti.

“Hmmm... Jsem Melliyana, jinými slovy Mell.” Podala mu ruku. Lucky zčervenal a podal jí svou.

“Lucky.” Poplácal se v duchu po zádech, že byl schopný promluvit. Jeho oblíbená herečka. Jeho oblíbená herečka. Křičelo mu v mysli. Žena se usmála.

“Ráda tě poznávám. Omlouvám se, mám poslední dobou nějak našláplej... jsi Niqueovo kolega?” Lucky udiveně zvedl obočí.

“Něco na ten způsob, pak ti to vysvětlím. Tak sem s ním.” Ona se jemně usmála a přikývla.

“Najdu ho... neutečte mi.” Ztratila se v davu. Nique otočil hlavu k Luckymu. Vypadal skoro stejně šťastně jako snoubenka. Netrvalo dlouho a obklopil je “dav”, který mu model představil. Luckyho se ujal jeden z modelů, kteří fotili ve škole. Manny. Krásný bělovlasý muž s něčím šibalským v modrých očích. Byl o pár centimetrů větší než Nique. Opět se objevila Mell a přivedla vysokého rudovlasého muže.

“Byl to boj ale našla jsem ho.” Držela hrdě jeho paži, když svého miláčka představovala.

“To je Nique a Lucky, to můj budoucí manžel Pascal.” Muži si potřásli. Luckyho úsměv se vytratil, když si uvědomil odkud ho zná.

“Jsi jeden z Rytířů.” Pascal se usmál.

“Jeden z Chrisovo velitelů. Tak jako třeba Jackie nebo Joshua.” Muž opět přikývl, Nique sebou cukl a když Lucky vyhledal jeho pohled, nepatrně zakroutil hlavou. Mladík stejně neznateleně přikývl.

“Jeden z hrdinů. Máte v sobě něco uklidňujícího, něco čistého.” Ozval se Nique. Pascal k němu překvapeně sklonil hlavu.

“Myslím, že to je Seymorův vliv. Většina z nás je v Bratrstvu, protože chce pomáhat. Samozřejmě. Ale také kvůli němu a Chrisovi s ostatními.”

“To ano je neuvěřitelný, jednou jsem s ním mluvil. Byl jsem z toho shledání tak nervózní. Kdo by nebyl, ale pak přišel on. Usmál se a ze mě to všechno spadlo. Všechno.” Zakroutil Nique hlavou.

“Má v sobě neuvěřitelné světlo a kouzlo. Pokoru a laskavost.” Pokračoval. Pascal přikývl.

“Upřímně, pamatuju si, že on byl z toho shlédání stejně nadšený jako ty. Hrozně ses mu líbil.” Model snad poprvé v životě zčervenal.

“Šel bych si zatancovat.” Změnil raději téma. Ostatní přikývli. Lucky nejistě následoval Mannyho, zapluli do živého davu. Nakonec zapomněl na stud a bavil se tak jako ostatní. Zamračil se bolestí.

“Hej, hej. Měl bys jí zkrátit vodítko.” Přidržel Harry – jedna z hvězd filmového nebe – Luckyho a druhou rukou chytl paži rozjařené dívky. Její společník si ji převzal, když začla protestovat a kývl hlavou.

“Omlouvám se, hlavně tvojí rozkošný krásce.” ´Ten hlas.´ Pomyslel si Lucky a otočil se, stačil jen zachytit tmavě šedivý hluboký pohled než dvojici pohltil vlnící se dav.

“V pořádku? Začíná to tu být nebezpečný. Půjdem radši na bar.” Ozval se Manny. Harry mávl na Niqua a ukázal mu směr, kde budou. Mladík přikývl a věnoval se své taneční partnerce. Stoupli si na bar a muži objednali pití.

Lucky se bavil jejich historkami a popíjel barevný koktejl, který mu objednali. Najednou ucítil horkost v obličeji a netušil proč. Něco ho pálilo do tváře a rozechvělo srdce. Zvedl oči a setkal se opět s tím hlubokým pohledem. Jakoby ho vtahoval do sebe a nedovolil podívat se jinam. Zachytil úsměv půlkou úst. Šedivé oči ho propustily. Odvrátil zrak a utopil vyschlé hrdlo v koktejlu. Opět se odvážil očima vyhledat muže. Bavil se s blonďatou dívkou. Mladík v ní poznal tanečnici, která mu skoro vyrazila dech. Zaměřil se na jejího společníka. Byl urostlé postavy a temně černých vlasů, po pramenech spadaných do obličeje. Charisma a eleganci, se kterou se pohyboval by mohl plnými hrstmi rozdávat a stále by měl přebytek. Lucky přemýšlel odkud jen ten krásný obličej zná. Bylo tu tolik známých tváří, že už byl trochu zmatený.

“Tak ten zrovna nepatří do představeného davu.” Mladík sebou cukl a otočil k Niquemu hlavu. Model se zadíval na muže.

“Je jeden z mála, kterým věřím. Vlastně je to hodně dobrý přítel, ale co se vztahů týče.” Zakroutil hlavou.

“Má slabost pro blonďaté rozkošné andílky a na pohlaví nezáleží. Bohužel pro ně - obvykle se zamilujou.“

Mladík sklonil hlavu. Omluvil se a šel na toaletu. Zadíval se na sebe do zrcadla. Povzdechl si a umyl si ruce. Zvedl oči k zrcadlu. Cukl sebou. ´Mathew´ Prolétlo mu hlavou při pohledu do jeho očí. Otočil se. Mathew Sparks. Jeden z neohrožených hrdinů filmového plátna. Akční hrdina, citlivý milenec a podmanivý záporák.

“Dobrý den.” Usmál se a přešel k mladíkovi.

“Jsem Mathew.” Podal mu ruku.

“Lucky?” Ozval se vedle nich známý hlas. Mladík tam rychle otočil hlavu.

“Jackie... rád tě vidím.” Přešel k němu a cítil se mnohem bezpečněji. Muž na něj trochu zaskočeně hleděl. Zvedl oči k Mathewovi.

“Zdravím. Omluv nás.” Vedl mladíka pryč.

“Musím říct, tebe bych tu nečekal.” Mávl na barmana a objednal jim pití.

“No... já tebe taky ne.” Řekl zničeně. Muž se pousmál.

“Jdu mu za svědka.” Mladík si vzal skleničku a pohledem hledal Niqua.

“Tady jsi. Hledal jsem tě. Našli jsme kulečníkové stoly, tak...” Zmlkl model, když si všiml muže. Ten na něj překvapeně hleděl.

“Hmmm... jsem Nique.” Podal mu váhavě ruku. Muž ji přijal a představil se.

“Přidáte se?” Otočil model hlavu k Luckymu. Ten váhavě přikývl. Dovedl je do herny. Tam už byl Pascal s Mell a ostatní. Pascal si všiml muže.

“Jackie, žes dorazil.” Objali se muži.

“No jasně a to já se dva měsíce poflakoval na natáčení svojí okouzlující přítelkyně.”

“Snoubenky.” Opravila ho s úsměvem a objala.

“Ráda tě konečně poznávám. Tolik jsem toho o tobě slyšela.” Muž se usmál.

Rozehrály hru na několika stolech. Nique hrál s Jackiem proti Pascalovi s Luckym na jednom. Mell seděla u nich.

Jackie si křídoval tágo a sledoval hrajícího Niqua. Tohle kouzlo moc dobře znal. Kouzlo, které mu i po dvou měsích rozechvělo srdce a působilo jako magnet. Teď ještě přibyl fakt, že mladík je jedna z nejkrásnějších tváří předních stran časopisů.

Dlouho hráli a střídali se o vítězství. Zavládla klidná a přátelská atmosféra. ´Jako tenkrát, když jsme byli sami.´ Vzpomněl si Nique a zvedl oči k Jackiemu. Uvědomil si, že když je s nimi Jeff, nikdy se takhle necítí. Natož když zůstanou sami. Přestože Jeff je samý úsměv a dobrá nálada. ´Je to rytíř, možná proto a jsou to všechno mí přátelé.´ Přemýšlel a omylem sestřelil černou kouli. Ta předčasně pokračovala do jedné z děr.

“Ano.” Plácli si Pascal s Luckym. “Prohráváte.” Usmál se muž. Nique se omluvně pousmál.

“Jen vám dáváme lehký náskok.” Napil se Jackie a vyndal vybrující telefon. Zamračil se a přijal hovor.

“Ano... kde jsi?... hned jsem tam.” Zavěsil.

“Omlouvám se, musím jet.” Druhý Rytíř si všiml jeho výrazu.

“Linda?... Nemám jet s tebou?” Zeptal se, když muž přikývl.

“V pořádku. Mějte se.” Byl pryč. Nique zvedl oči k Pascalovi. ´Linda? Kdo je k sakru Linda?´ Nechápal své rozhořčení.

“Kdo je Linda?” Nedalo mu to.

“Hmmm.... dívka, které Jackie jednou pomohl. Bije ji přítel, ale nechce ho udat.” Všichni se sborově zamračili.

“Neměl by někdo jet s ním?” Pascal se usmál klidným úsměvem.

“Neboj se, je to Rytíř. Jeden z nejlepších.” Nique se zamračil.

“Ale... omluvte mě.” Překvapil sebe i je, když se vydal za Jackiem.

Dostal se před budovu a rozhlédl se. Všiml si povědomého auta. Pousmál se. Nijak ho nepřekvapilo, že si Jackie zaparkoval sám a ne na parkovišti residence.

Jackie nastartoval a rozsvítil světla. Zadíval se na mladíka, stojícího před autem.

“Co to ksakru děláš?” Sledoval nejistě, jak si sedá k němu do auta. Nebyl si jistý, jestli je víc rozčílený nebo překvapený. Pro jistotu se ale zamračil.

“Chci jet s tebou.” ´Sám nevím.´ Připoutal se. ´Bojím se? O něj?´

Překvapení vyhrálo. Řidič nechápavě zakroutil hlavou ale vyjel. Cestou mlčeli, oba rozhození situací. Muž zastavil před moderním činžovním domem.

“Počkej tu.” Vystoupil Jackie. Nique ho neposlouchal a vystoupil.

“Říkal jsem, že chci jít s tebou.” Opětoval jeho zamračený výraz.

“O co ti jde?” Naprosto nechápal jeho chování.

“Já... nevím... třeba bych mohl pomoct.” Tvářil se mladík stejně nechápavě jako muž. Ten zakroutil hlavou a vedl ho do domu. Oba se zadívali na otevřené dveře. Jackie sklonil hlavu k Niquovi. Nemusel nic říkat, mladík se schoval za něj a zvědavě ho sledoval. Vešli do rozházeného, poničeného obývacího pokoje. Jackie prohledal byt. Zastavil se před potrhanými dveřmi. Vzal za kliku.

“Lindo?” Dveře se otevřely a jemu vběhla do náruče drobná černovlasá dívka.

“Klid, jsem tu.” Objal ji. “Jsi v pořádku?” Držel ji. Nereagovala, jen se k němu tiskla a plakala. Nique se rozhlédl po pokoji. Zašel do kuchyně a zvedl láhev stojící na pultě. Našel skleničky a nalil dívce panáka. Jackie k němu zvedl oči.

“Dobrý nápad.... Lin?” Odklonil dívku od sebe. Popotáhla a zvedla k němu oči. Oba se zamračili, když si všimli krvavé modřiny na její tváři.

“Máš ještě nějáký jiný zranění?” Zakroutila hlavou a vzala si skleničku.

“Potom... potom co mě.... nějak se mi podařilo zamknout se v koupelně.” Zadívala se na nápoj. Napila se. Obličej se jí stáhl silou alkoholu, ale znovu se napila.

Nique jí přiložil na tvář ledy nasypané v látkové utěrce. Už neplakala, stále se jí třásly ruce, ale vypadala klidnější. Seděla opřená o Jackieho, on seděl na gauči.

Uložili jí do postele a počkali až usne. Jackie vyšel z ložnice a sledoval Niqua sbírajícího střepy ze skleněné dekorace bytu. Sklonil se k němu a pomohl mu.

“Hmmm... ještě že tu s ním nebyla. To je on?” Zvedl Nique oči k fotce na zdi. Když Jackie přikývl, zamračil se.

“Je proti němu děsivě drobná.” Zakroutil hlavou.

 

Ráno se probral. Promnul si oči a zadíval se na spící dívku. Udiveně zvedl obočí. ´Kde to...´ Uvědomil si objetí. Otočil se. Za ním spal Jackie a kopíroval linie jeho těla svými. ´Dlouho jsem s nikým nebyl.´ Vysvětloval sám sobě, proč jeho tělo reaguje na mužovo objetí, teplotu, na jeho blízkost.

Jackie něco zamumlal a promnul si oči. Opět ho objal a sklonil hlavu k mladíkovi. ´Měl by si na ten obličej pořídit zbrojní pas.´ Pomyslel si zničeně a snad poprvé v životě cítil rozpaky.

“Dobré ráno, proč... usnul jsem?” Chtěl vědět mladík. Muž přikývl. ´Cítí to nebo ne? Musí to cítit.´ Hledal v Niqueho obličeji nějáký náznak pohoršení. Instinktivně ho stiskl a jeho dech se zachvěl, když se mladík zavrtěl.

“Ty malej hade.” Zašeptal mu u ucha. Nique se potichu zasmál a opět k němu otočil hlavu.

“Udělám snídani, ty se zatím můžeš... tedy jestli nepotřebuješ s něčím pomoct.” Smály se jeho oči. Jackie zakroutil pobaveně hlavou.

“Můžeš za to ty, takže bys s tím měl něco udělat, ale zvládnu to sám. Díky.” Vstal a šel do koupelny. Nique se zadíval do dveří. ´Já? Myslel jsem, že je to jen ranní...´ Otočil hlavu k dívce, která se pohla.

Připravoval pestrou snídani, aby se dívka cítila lépe a přemýšlel nad Jackiem. Byl si jistý, že ho poznal. Už jen to, že ho viděl s Luckym. Lucky! Úplně na něj zapomněl. Uklidněn mladíkovým ospalým prohlášením, že domů dorazil díky Mannymu a Harrymu v naprostém pořádku, se vrátil k přípravě snídaně.

“Proč to divadlo?” Skoro si uřízl prst. Jak to ten chlap dělá?

“K sakru, ještě jednou a zešedivím!” Zvedl k němu nervózně oči. Jackie se usmíval půlkou úst a opíral se o lednici – ruce zkřížené na prsou. Větší uvolněnost a pohoda z něj už snad vyzařovat nemohly. ´Vypadá...´

“Jaké divadlo?” Jackie se na něj tázavě podíval. Model si uvědomil, že se zrovna sám přiznal a zamračil se. Povzdechl si a přidal kousky pomeranče do ovocného salátu.

“Chci jen, aby chtěl mě ne moji práci.” Odložil nůž.

“Na tom přece není nic špatného. Vlastně sám nevím proč. Do teď mi to bylo jedno, ale u něj.” Zakroutil hlavou.

“Nevím, co mě k němu tak přitahuje. Jistě je to totální idol, ale těch v mym oboru potkávám desítky.” Zvedl k muži svůj krásný pohled.

“Když jsem ho viděl poprvé, bylo to jako kouzlo, jako bych ho měl potkat. Jakoby nás něco spojovalo... já nevím.” Sklonil hlavu. Jackie na něj tiše hleděl. Zavřel oči a povzdechl si.

“Hmmm... nemusíš se bát, já mu nic nepovím. Jen si nejsem jistej...” Nedořekl a narovnal se.

“To vypadá výborně.” Naklonil se přes mladíka k snídani a chtěl ochutnat.

“Hej.” Praštil ho Nique jemně vidličkou přes prsty. Pak se pousmál, nabral salát a opatrně ho zvedl k jeho obličeji.

“Tohle je moje speciální pomazánka.” Zalovil v papírovém sáčku a vytáhl housku. Kus ulomil a namazal nadýchaným krémem. Opět zvedl k Jackieho obličeji. Ten si ukousl.

Linda se nejistě zadívala na dva muže. Znala je oba moc dobře. Ale nikdy by nečekala, že toho anděla někdy uvidí v Jackieho náruči, ve své kuchyni a ještě k tomu jak ho krmí pečivem.

“D-dobré ráno.” Tentokrát sebou cukli oba. Otočili k ní hlavu.

“Je tvoje sestra nebo tak něco?” Řekl mladík pobaveně. Jackie se zasmál a pustil ho.

“Ne, jen má mou školu.” Linda si nebyla jistá o čem mluví a snad i proto zčervenala. Objala Jackieho, když si k ní stoupl.

“Dobré ráno, jak je ti?”

“Dobře, děkuju... Nique?” Otočila zmateně hlavu k mladíkovi.

“Ano. Rád tě poznávám. Připravil jsem snídani, tak...” Podal jí ruku.

“Snídani. Ale co tu...” Přijala ji ale její výraz se nezměnil.

“Přijel jsem s Jackiem, byli jsme na večírku. Snad to nevadí.” Vedl ji ke křeslu a posadil. Společně s Jackiem přinesl snídani. Dívka ho stále nechápavě sledovala. Sklonila hlavu ke stolu. Udiveně zvedla obočí.

“Čerstvé pečivo?” Vzala si nabízený hrnek s kávou.

“V noci jsem si všiml malého krámku dole, tak...” Zmlkl, když k němu šokovaně zvedla oči.

“Počkejte, v mým obýváku zrovna sedí Nique, k tomu mi koupil a udělal snídani... stále ještě spím, že?” Oba pobaveně zakroutili hlavou.

“Sakra, mohl si mě varovat. Jak vypadám?” Otočila hlavu k Jackiemu. Společně s Niquem se zasmál a přikývl.

“Skvěle, jako vždy.” Dívka s úsměvem zakroutila hlavou.

 

“Už jsem ti říkal, že se nezlobím. Vlastně nemám proč, byl to ten neújažsnější večer mýho života.” Usmál se Lucky a oblékal si sportovní soupravu. Nique si oblékal svou. Nasadil si brýle a zavřel skříňku.

“Hmmm.... a Jackie?” Nique k němu nechápavě zvedl oči.

“To jak jsi šel za ním.” Model si povzdechl.

“Nevím, co mě to napadlo. Prostě jen... já nevím. Vždycky jsem k rytířům tak nějak vzhlížel, jsem něco jako jejich fanda a Jackie je jeden z nich.” Lucky se pousmál. Oba se zaměřili na příchozí muže. Tvářili se pobaveně.

“Nebo bych ji prostě mohl říct, že se mi líbí muži a vzal sebou tady naši malou krásku.” Vzal Jeff Niqua kolem ramen a přitiskl k sobě. Mladík zmateně zamrkal, když mu prudkým pohybem spadly brýle z nosu. Zadíval se na strnule stojícího Luckyho a Jackieho. Jeho výraz nebyl jiný než jejich.

“Nemyslím, že by to zabralo. Nehledě na to, že po něm něco takového nemůžeš chtít.” Sklonil se Jackie pro brýle a podal je mladíkovi. S díky si je vzal.

“Nemluv nesmysly, oba víme, že mě Andy zbožňuje. Udělal by pro mě cokoliv.” Niquovy oči zaplnil šok. Nechápavě hleděl na Jackieho, jakoby čekal vysvětlení. Muž se zamračil.

“Směle doufám, že je to jen sranda v duchu předešlýho rozhovoru.” Zvedl oči k Jeffovi. Ten se pousmál.

“Ale jistě... když nad tím přemýšlím, zas až tak špatnej nápad to neni. Kdybych si přived ženskou, to pro ni není překážka ale co udělá s někým, kdo má radši chlapy.” Nique k němu zvedl oči.

“O čem to mluvíte?” Jeff k němu sklonil hlavu.

“Nemůžu se zbavit jedný holky. Tenhle víkend jedu na oslavu narozenin a zjistil jsem, že ona tam jede taky. Což znamená jedinou věc. Celej pobyt se jí nezbavím.” Mladík se mu zadíval do těch jeho zelených očí.

“A ty chceš, abych tam jel s tebou?” Jeff přikývl.

“Místo ní budeš mít celej víkend na krku mě?” Všichni se pobaveně usmáli.

“Hloupost, stačí aby tě se mnou párkrát viděla a myslela si, že tam jsme spolu.” Líbil se Jeffovi nápad víc a víc. Nique sklonil hlavu.

“Dobře.” Jeff se usmál. Lucky s Jackiem se zamračili.

“Skvěle... jdem si zahrát, pak se domluvíme.” Pustil ho a šel ke své skříňce.

Po tréningu se Jackie rozloučil a šel ke svému autu. Zadíval se na Luckyho opřeného o vůz. Když si všiml muže, narovnal se. Po otázce, co se děje, si povzdechl. Jackie odemkl auto.

“Můžu tě někam odvézt?” Lucky váhavě přikývl, poděkoval a nastoupil do auta.

“Takže?” Vyjel muž. Mladík se zamračil a nervózně si hrál s přezkou své tašky.

“Jeff... mluvil vážně, že? On ví, že k němu Nique něco cítí.” Jackie se zamračil.

“Myslím, že ano.” Lucky sklonil hlavu.

“Ale jak potom po něm může chtít... jenom využívá toho, co k němu cítí.” Řekl rozčíleně. Jackie zastavil na křižovatce a otočil k němu hlavu.

“Proč to říkáš mně?” Mladík k němu zvedl oči.

“No... záleží ti na něm nebo ne?” Jackie na něj překvapeně hleděl. Když se zamračil, Lucky se pousmál.

“Potom bys to měl Jeffovi rozmluvit, už kvůli Niquovi.” Oba sebou cukli, když auto za nimi zatroubilo. Jackie vyjel.

“Nemyslím, že mu to rozmluvím a Nique je tvrdohlavej. Tomu už vůbec ne... domu?” Lucky jen přikývl a hleděl z okna.

“Hmmm... od té doby, co o něm slýchám od Niqua a vídám ho víc než před tím... je to vážně bezcitná povrchní mrcha, že?” Jackie se ironicky pousmál.

“Proč se s ním vůbec...”

“Jsem zvyklej s ním trénovat. Vlastně už od dětství.” Pokrčil rameny.