kapitla I. - konec
Dva mladíci seděli ve velké hale letiště a sledovali brány příletů. Jeden se pohodlně opíral a víc než východ sledoval procházející dívky. Pokývnutím hlavy pozdravil drobnou světlovlásku. Ona s jemným zrůžověním jeho. Otočil hlavu ke svému příteli.
Prkeně seděl a sledoval cestující. V ruce držel fotku. Druhý zakroutil hlavou a chytl ho za rameno. Opřel do křesílka.
“Uvolni se, nebo ho vyděsíš.” Mladík si povzdechl.
“Vždy jsem ze setkání s cizími nervózní. Nemůžu si pomoct.” Hrál si s obrázkem.
“On ale přece neni cizí. Jen jste se dlouho neviděli.” Podotkl přítel.
“O to je to horší.” Neváhal mladík s odpovědí. On lehce pobaveně zakroutil hlavou. Měl ho vážně rád, ale ta nepochopitelná plachost. Poznali se na tréninzích. Vysoký, krásný chlap. Možná metr devadesát. Cvičením udržovaná postava. Pronikavé temně šedivé oči a rudé vlasy. Vážně. Krásný chlap.
Hodně dívek do něj na škole bylo zamilováno a on to neviděl. Vždy byl nervózní z davu a cizích. Jakoby si nasadil klapky. Na oči i uši. Při tréninzích i závodech ale ne. Tam byl průbojný. Sebevědomý. Chlap.
“Jaký byl jako dítě?” Doufal, že ho trochu uklidní. Mladík se pousmál a sklonil hlavu k fotce.
“Vždy na mě dával pozor. Něco jako starší bratr. Byl větší a silnější než já. Měl jsi ho vidět, když se mi někdo posmíval, nebo mi ublížil.” Zakroutil pobaveně hlavou. Druhý také a vzal si fotku.
“Vypadá to, že bude stále větší a silnější.” Prohlížel si ji. Přítel přikývl.
“Musí to být zvláštní. Setkání po tolika letech. Nikdy jsi o něm nemluvil.” Přemýšlel. On opět přikývl. Vysvětlil, že od mladíkova odjezdu spolu mluvili už jen párkrát. Pak díky dálce přátelství skončilo. Zůstali jen sousedy. Občas slyšel novinky od jeho matky. Ty ale po čase utichly také.
“Požádala mě. Prý tu už nikoho jiného nezná. Ona nemůže.” Jemně se zachvěl při pohledu na tabuli s přílety. Je tady.
“Klid. Jen ho vyzvednem a odvezem domu. Nic víc, nic míň.” Nadechni se a usmívej. Nebo vážně uteče. Dodal lehce pobaveně a vstal. On také.
Postavili se k ostatním příbuzným a vyhlíželi mladíka. Oba zalapali po dechu.
“Pochopili jsme to špatně. On neni ten vpravo.” Sledoval přítel příchozího. Byl jako drobný krásný sen. Blonďaté zlatavé vlasy, jemný obličej a velké hřejivé oči.
Byli si téměř jistí, že vidí jemné příjemné světlo, kterým zaplňoval prostor kolem. Vlnilo se s každým pohybem. S každým úsměvem, přivřením očí. Byl neskutečně okouzlující. Vážně ano.
Oba přizvedli obočí. K mladíkovi se přitočil vysoký muž. Sklonil se k němu a zašeptal do ucha. Přitom mu strčil drobný lístek do kapsy.
On se pousmál a přikývl. Rozhlédl se. Pohled se zastavil na dvojici. Okouzlil je úsměvem a vydal se k nim.
“Ruddy?” I hlas byl něčím hřejivým a omamný. Ruddy nereagoval. Přítel se vzpamatoval a zakročil.
“Zdravím, jsem Ryan. A ano. To je Ruddy.” Podal mu ruku. On jemu a prohlížel si vysokého blonďatého mladíka. Oči se jemně zavlnily světlem.
Ryana zamrazilo na zátylku. Poprvé v životě cítil potřebu sebrat nohy na ramena a utéct. Rychle! Hodně rychle! Křičelo srdce. Ne. To není jemná půvabná kráska, něžná a laskavá. Jemně rozechvělá pod polibky. Vlnící se... To je lovec. Hleděl do karamelových očí. Sladké lákavé pokušení.
“Těší mě. Jsem Caesar.” Potřásli si a on opět otočil hlavu k příteli z dětství. Pobaveně si povzdechl.
“Nezměnil jsi se.” Vztáhl ruce a objal ho. Ruddy sebou cukl ale objal ho zpět. Jemně stiskl. Ne, on se nezměnil. On tedy ne.
Ryan je dovedl ke svému autu a pustil dovnitř. Cestou mluvil, protože přítel to nedokázal. Stále ne. Musel být vážně v šoku. Tedy doufal, že je to jen šok.
Zvedl oči ke zpětnému zrcádku. Caesar si prohlížel ulice, které míjeli. Bože. Řekni, že to nebyl ten šíp. Bolestný čistý blesk z nebe. Na první pohled. Prosil v duchu.
Odvezli ho k rodinnému domu a dokonce doprovodili dovnitř. Ruddy měl klíče. Mladík se rozhlédl po velkém podkrovním pokoji. Všechny jeho věci, které cestovaly před ním. Většinou v krabicích a taškách. Pousmál se.
“Kouknem, co je dole k snědku. Mám hroznej hlad.” Svlékal si lehký svetr a přitom odhalil štíhlý opálený hrudník. Ruddy strnul a Ryan se zničeně tiše zasmál.
Zadíval se na běžecké dráhy. V jedné běžel rudovlasý mladík v černé sportovní soupravě. Udržoval si rychlé, pravidelné tempo. Když probíhal kolem, přidal se k němu.
Ruddy si stáhl sluchátka a pozdravil.
“Tak? Jak si zvyká?” Zeptal se Ryan a dopl si mikinu. Vážně chladno.
“Nevím. Neviděl jsem ho.” Zamračil se mladík. On se pousmál. Věnovali se tréningu.
Ruddy se zastavil a zadíval se směrem k východu. Od něj přicházelo malé slunce. Zachvěl se a doufal, že jen chladem.
“Neni to Caesar?” Protáhl se přítel. Došli k němu. On si prohlížel soupravy.
“Myslel jsem, že plaveš.” Zvedl oči k Ruddymu. Taky. Přikývl.
“Děláme pětiboj.” Doplnil ho Ryan. Caesar se usmál.
“Vážně? Úžasný. Běh, plavání...” Zaváhal.
“Střelba, šerm a jízda na koni.” Pomohl blonďák. Mladíkovi se rozzářily oči.
“Vážně úžasný. Myslel jsem, že bysme večer někam zašli. Boutique se otvírá až příští týden a my máme většinu hotovou. Tak se dost nudím.” Ryan přizvedl obočí a zopakoval jedno ze slov.
Caesar přikývl a vysvětlil mu, že pracuje jako asistent modního návrháře. Ten zde pod svým jménem otvírá nový krámek a jemu ho svěřil.
Večer opravdu vyrazili do města. Ryan samozřejmě s nimi. Zavedli Caesara do oblíbeného clubu a on vybral patro. Popíjeli, povídali si a atmosféra se pomalu zalévala alkoholem. Omamnými, hřejivými pocity.
“Zdravim.” Ryan se otočil a s úsměvem pozdravil téměř černovlasého mladíka. Měl podobné rysy i postavu. Vše jen ve zvláštně temném podání. Caesar přizvedl obočí.
“Můj bože, ty jsi...” Příchozí k němu sklonil hlavu.
“Jsem Riley.” Podal mu ruku a prohlížel si ho. Mladík se usmál.
“Četl jsem všechny tvoje knížky. Jsi úžasnej. Už se těším na film.” Potřásl si s ním nadšeně. Riley se pousmál.
“Díky. To potěší.” Mávl na barmana a vrátil se pohledem na Caesara.
On se stále usmíval. Jako malé hřejivé slunce s hravýma očima. Sladké horké pokušení. Pro někoho jistě ano. Pomyslelo si srdce chladně. Ne. Jen jediný člověk se ho dokáže dotknout. Vstoupit. Vzít do dlaní a zahřát. Vždy to byl jen on.
“Dnes je tu nějak plno.” Zvedl oči k Ryanovi. Přikývl a vysvětlil, že dnes vystupuje Sebastian. Místní velice oblíbená hvězda. Jeho tři společníci se spokojeně pousmáli.
Opět popíjeli, povídali si a Riley sledoval hodinky. Na pódio vedle baru přišel světlovlasý anděl. Přivítaly ho nadšené ovace. Poděkoval a sedl si za piano. Začal hrát. Club zalilo příjemné, klidné kouzlo. S každým dalším tónem rozvlnilo srdce a pohladilo duši.
Ruddy stál tiše vedle Ryana a sledoval Caesara na parketu. Jemně se vlnil s melodií. Tak jako masa kolem. Začala se rozpadat na páry. I on se odpojil.
Mladík překvapeně zamrkal a zbledl. Muž? Sledoval vysokého tmavovlasého muže. Stál za Caesarem a držel ho v náruči. Pohybovali se spolu. Zlehka a nenuceně.
Ruddy si vzpomněl na letiště. Muž! Křičelo srdce. Muži? Má rád muže? Nedokázal se nedívat. - Jemný spokojený úsměv. Hra očí. Lehké polibky. Na rameno. Na krk. - Zachvěl se.
Ryan si všiml pohledu. Kopíroval jeho směr. Zničeně si povzdechl a mávl na barmana. To bude chtít něco tvrdšího. Zvedl oči k Rileymu a ukázal na skleničku. On omluvně zvedl ruku a vytáhl vibrující telefon. Výraz zjemněl a on si zakryl druhé ucho. Vydal se skrz dav.
Pochvíli se vrátil s drobným světlovlasým cosi s brýlemi a dlouhou šálou kolem krku. Držel ho za ruku a protahoval davem. Vysadil na stoličku. Postavil se za něj. Spokojenější výraz opravdu nemohl mít.
“Kde jsi tak dlouho?” Přisunul jim Ryan panáky. Muž se omluvně pousmál a přičichl. Zamrkal. Není to trochu...
“Máš polovičního, tak se netvař tak vyděšeně.” Pokáral ho mladík a přizvedl svůj. Hodili do sebe pití. Všem se jim jemně zalily oči slzami.
“Vrahu.” Odkašlal si Riley a moc si tím nepomohl. Pak překvapeně sledoval Ruddyho, který do sebe suveréně hodil další.
“Chce spáchat sebevraždu?” Pobavil ostatní dva a připálil si. Drobný milenec se o něj opíral a sledoval muže na pódiu. S jemným spokojeným úsměvem.
Ruddy sledoval páry. Hlavně jeden. Opět se zachvěl. - Krátké zašeptaní do ucha. Souhlas očí. První setkání rtů. Caesar se pousmál a přizvedl se na špičky. Ještě jeden krátký souhlas očí. Mnohem hlubší a delší polibky.
Rileyho společník si také všiml. Opojený hudbou a snad i alkoholem cítil lehký pohyb ve slabinách. Jemně ho zašimral. Snad si to ani neuvědomil ale zlehka poposedl.
Stojící k němu sklonil hlavu. Otočil k parketu. Pobaveně a lehce vzrušeně se pousmál. Vážně? Přemýšlel.
“Zachary?” Muž zadržel dech, když ho pohladil horký šepot jeho milence.
“Vzrušuje tě to?” Pokračoval hebký hlas. Zachary zrudl. Rychle zakroutil hlavou.
“Tak-tak to není, jen...” Jen? Povzdubil ho Riley a zadíval se mu do očí. On se rozechvěle zamračil a otočil hlavu k páru.
“Cítit... cítit tvoji vůni a blízkost a pak vidět je.” Řekl tiše. Přivřel oči, když ho po krku pohladily rty. Jen zlehka. Nepatrně. Sledoval cizí polibky a představoval si...
“Chtěl bys tam stát ty?” Zachary polkl a sledoval ruce, putující po Caesarově těle. Chtěl.
“S tebou.” Vydechl. Riley se pousmál a jemně ho pohladil po zátylku. Namířil si to níž.
“Jen stát?” Provokoval. Muž sledoval pár. Ne. Jen stát ne. Srdce poskočilo. - Odklonili se, usmáli a skrz tanečníky proplouvali pryč. Bez jediného slova.
“Tak?” Pobídl ho Riley. Zachary zavřel oči a pak zvedl k němu. Tvářil se téměř nešťastně.
“Chtěl bych taky...” Přiznal. Jeho temný milenec se spokojeně usmál a sklonil se k němu v polibku.
“Tak pojď.” Zašeptal do rtů a stáhl ho ze stoličky. Zachytil pobavený výraz svého bratra a jemně kývl hlavou místo omluvy.
Zachary ho nedočkavě objal kolem krku. Sám si rozepl pásek kalhot a stáhl. Riley rozepl své. Přizvedl ho a opřel o zeď.
Oba hlasitě vydechli a umlčeli sten toho druhého polibkem. Mladík pohl boky. Rychle a krátce. Prsty pohladil mužovo vzrušení. On ho pevně stiskl a něco zašeptal. Rychle a krátce.
Pohyby přinášely jemné sladké vlnění v těle a rozdmýchavaly plamen. Silný spalující plamen v srdcích. Rychle a tvrdě.
Riley se dlaněmi opíral o zeď a pohyboval boky. Nikdy se ho nenabaží. Nikdy nebude mít dost. Nikdy už nikomu nedovolí... Je jeho. Křehký, něžný a rozkošně roztržitý Zachary. Ohnivý a divoký.
Chytl ho za ruce a opřel o stěnu. Prsty se pevně propletly. Zadívali se do očí. Byly plné touhy a citu.
Muž křečovitě sevřel prsty a přizvedl bradu.
Riley se jemně zamračil, když ho sevřel a uvěznil v sobě. Zasténal a vyvrcholil. Opřel se čelem o stěnu a zhluboka oddechoval. Zachary s ním.
Ozvala se rána a kroky. Tiše poslouchali. Stáli ve stínech pod nouzovým schodištěm. Nad nimi někdo prošel a zmizel za dveřmi.
Mladík se zlehka odtáhl a zadíval se do modrých očí. Trochu polekaně ale spokojeně se usmívaly. Pohladil růžové rty.
Zachary si povzdechl a držel se ho kolem krku.
“Přemýšlím, zda jsme to někdy zkoušeli v posteli.” Pobavil svého milence. Znovu ho políbil a přizvedl.
“Tvoje první ráno u mě.” Připomněl mu. Vlastně ano. Přitulil se něžně.
“Mohli bychom to zkusit znovu. Stejně už Sebastian dohrál.” Dodal a užíval si pevnou náruč. Riley se usmál.
“To má být pozvání?” Pohladil hebkou kůži krku. Zachary se jemně zachvěl. Možná. Připustil.
“Co to vyzkoušet u tebe? Je to blíž.” Navrhl Riley. Muž se odtáhl a bez váhání přikývl. Mladík se pobaveně usmál a postavil ho.
“Stejně tam takhle nemůžu.” Zapl si kalhoty. Zachary dokonale zrudl, když si všiml skvrn na tmavém triku. Pokáral Rileyho pohledem. On se zasmál a políbil ho.
Ruddy vyšel z domu. Na sobě měl svou školní soupravu. Zvedl ruce a začal se protahovat. Zarazil se a zadíval se k domu sousedů.
Před ním stála dvojice v objetí. Stejný mladík, jiný muž. Už tu scénu viděl několikrát. Caesar možná vypadal jako to nejčistší, nejpůvabnější, nejkřehčí, co kdy viděl. Ale uvnitř tedy nebyl. Ne. Byl hravý. Divoký. Živý. Miloval sex a jeho něžnosti. Pevnou náruč svých náhodných milenců. Většinou krásných tmavovlasých chlapů.
Ruddy se zamračil a nasadil si sluchátka. Rozeběhl se pryč.
Caesar si všiml zrůžovělých tváří, když kolem nich probíhal. Vážně se nezměnil. Stále tak nejistý. Ukrytý ve své ulitě. Povzdechl si a zavřel za mužem dveře.
Drobný zdobený zvonek zacinkal. Mladík zvedl oči ke dveřím. Usmál se.
“Ryane, Ruddy. Vítejte.” Šel jim naproti. Oba se rozhlédli. Krámek byl nasáklý Caesarovým kouzlem. Teď chápali, proč návrhář trval na tom, že on se o něj bude starat.
“Přišli jsme se podívat. Doufám, že nejdeme moc pozdě.” Usmál se blonďák a nechal se políbit na tvář. Ruddy také.
Stál u zrcadla a prohlížel si jednu z košil, které pro něj Caesar vybral.
Zvonek se opět rozezněl. Ve dveřích stál vysoký tmavovlasý muž. Bez zaváhání, jistou chůzí přešel k mladíkovi. On se usmál a pozdravil.
Ruddy se zamračil a zašel do kabinky. Ve druhé byl Ryan.
“Tak? Vybrali jste?” Usmál se, když se k němu oba postavili. Přikývli a podali mu oblečení.
“Doufal jsem, že si vybereš tuhle. Hrozně ti sluší.” Usmál se a vzal si zdobenou košili. Ruddyho srdce se rozpustilo ve chvějící se nic.
Zaplatili, vzali si zboží a rozloučili se. Mladík jim s upřímným úsměvem zamával a obrátil pozornost ke svému společníkovi.
Ryan sledoval Ruddyho pohled. Povzdechl si.
“Proč mu to neřekneš?” Přítel k němu překvapeně otočil hlavu.
“Očividně má rád velký chlapy. Což jsi. Tak v čem je problém?” Ruddy se zamračil, že neví o čem mluví. Ryan zakroutil hlavou a vzal ho kolem ramen.
“Jestli ty nechceš, já určitě nepohrdnu.” Zašeptal mu. Mladík sebou cukl.
“To bys mi přece...” Zmlkl, když si všiml pobaveného výrazu.
“Bych ti?” Zeptal se přítel. On se odmítavě zamračil.
V noci seděl ve svém pokoji a pracoval na počítači. Tak jako Caesar i on měl pokoj v podkroví. Byl to spíš plně vybavený byt. Rodiče už téměř neviděl. Vlastně to nebylo nic neobvyklého, vždy žili prací.
Zvedl oči a přes okraj monitoru se zadíval na velké klenuté okno. Přesněji na dvě postavy za ním. Další muž. Ne. Vypadá povědomě. Přemýšlel a sledoval, jak opírá mladíka o okno. Bože, nemohli by... on by měl! Pomalu zavřel počítač a nedokázal vstát a odejít. Nedívat se.
Caesar se opíral dlaněmi o okenici a užíval si velké horké ruce, putující po těle. Dlouhé prsty zajely pod triko a rty pohladily štíhlý krk.
Pootevřel oči a zadíval se na svůj odraz. Pak přes něj na temné okno. Asi by měli zhasnout. Cokdyž Ruddy ještě nespí?
Přizvedl bradu a hlasitě se nadechl. Prsty zlehka kroužily po bradavce. Druhá ruka sáhla k pásku kalhot. Rozepla a vklouzla pod látku. Mladík hlasitě vydechl a opřel se čelem o sklo.
“Zdá se mi to nebo jsi citlivější než minule?” Pohladil ho hluboký hlas. Caesar se zachvěl. Muž se usmál.
“Mám zhasnout?” Zeptal se a jemně masíroval vzrušení. On zakroutil hlavou a sledoval okno proti.
Ruddy přimraženě seděl a skoro se bál i dýchat. Ale dýchal. Ztěška a nepravidelně. Tělo se jemně chvělo. Měl pocit, že se do něj karamelový pohled vpíjí a rozehřívá srdce a tělo. Hlavně ve slabinách.
Vnímal svou vlastní ruku, jak sklouzává k pasu a rozepíná kalhoty. Objala vzrušení. Mírně zasténal a přivřel oči. Stále ale sledoval půvabný obličej zrůžovělý touhou. Okno se mírně mlžilo horkým dechem.
Ruka se na okamžik zastavila a jemně sevřela úd. Muž zlehka roztáhl mladíkovy nohy a pomalu si ho vzal. Boky se zavlnily. Oba se mírně zamračili. Ruddy s nimi a opět pohl prsty.
Pohybovaly se stejným tempem jako boky. Stejným tempem zrychlovaly. Caesar se silou zapřel proti oknu a jemně sténal.
Muž rychle hluboce přirážel a měl pocit, že brzy vzplane.
Ruddy také.
Mladík, stojící mezi nimi, už dávno shořel. Stále sledoval okno a byl si téměř jistý, že vidí šedivé oči. Temné šedivé oči, plné ohně a touhy. Sledovaly ho. Spalovaly ho. Zamračil se a sklonil hlavu. Proč je to tak... zvedl ji opět k oknu.
Hlasitě zasténal a svezl se na okenici.
Muž s ním a pevně stiskl štíhlé boky.
Ruddy se prohl a pevně sevřel opěrku. Vrátil se zpět a zhluboka oddechoval. Pár s ním.
Caesar se opíral o sklo. Příjemně chladilo do kůže. Otevřel oči a zadíval se na temné okno. Ucítil rty na krku. Odpoutal pohled a otočil hlavu.
“Jak to ksakru děláš? Jsi tak...” Ztratil se ochraptělý hlas v polibku. Odklonili se a muž ho zvedl do náruče.
“Nepočítej s tím, že tě dnes nechám jít spát.” Hodil ho jemně do měkkých peřin. Caesar se zasmál.
“Ty mě?” Pobavil milence a svlékl si triko.
Ruddy stále seděl v křesílku a dech se mírně chvěl. Otevřel oči. Zamračil se a sledoval, jak muž odnáší mladíka pryč. Ztratili se někde v pokoji.
Sklonil hlavu. Nejúžasnější zážitek v životě, ale... bože. Hnusí se sám sobě. Neni nic víc než šmírák. Zloděj. Svezl se s nimi na úžasné, horké vlně aniž by něco tušili. Vážně hnus.
Promnul si obličej a zvedl oči k oknu. Stále se v něm svítilo. Téměř celou noc. Mladík se převaloval na posteli a snažil se usnout. Nedokázal ale z myšlenek, představ vyhnat zrůžovělý obličej a horký pohled v očích. Krásné štíhlé tělo.
Caesar vyšel z koupelny a ručníkem si sušil vlasy. Přešel k oknu a shlédl oblohu. Nezdálo se, že by mělo pršet. Sklonil hlavu. Přizvedl obočí a rychle zhasl.
Jeho okno bylo trochu výš a tak měl lepší výhled než Ruddy. On stál u svého stolu a ťukal do klávesnice. Kolem pasu ručník, druhý položený kolem ramen.
Mladík se pousmál a prohlížel si ho. Pěkný. Moc pěkný. Povzdechl si. Jen ta jeho povaha.
Sáhl po telefonu a našel číslo. Sledoval, jak Ruddy zvedá svůj. Sledoval jemný šok v obličeji. Usmál se.
“Ahoj, co děláš večer?” Rozsvítil světla a rukou pozdravil.
“Vlastně nic.” Pozdravil také a cítil horkost v obličeji.
“Co někam zajít? Na skleničku nebo tak?” Usmál se Caesar. Ruddy se zdráhavě zamyslel. Zvedl oči, když mladík zaklepal na sklo. Na zamlženém místě bylo prstem napsáno, prosím? Proč mu tohle dělá? Cítil jemné šimrání u srdce. Přikývl.
Caesar se usmál.
“Fajn za půl hoďky venku? Mám mokrý vlasy... ty vlastně taky.” Opět jen přikývl a poškrábal se na holém hrudníku.
Vybrali si jeden z clubů a chvíli popíjeli na baru. Pak si šli zahrát kulečník. Caesar sledoval Ruddyho téměř profesionální hru.
“Hraješ často? Pak jsi očividně přirozený talent.” Usmál se, když odpověď zněla ani ne. Naklonil se nad stůl.
Zahrál šťouch a zničeně si povzdechl. Narovnal a pohled se zastavil na vysokém rudovlasém muži. Sledoval ho. Oči se setkaly. Mladík kývl hlavou. On ho s jemným úsměvem napodobil.
Ruddy zachytil konverzaci beze slov. Zamračil se. Naklonil se nad stůl.
Caesar sledoval jeho hru a očima opětoval hravý pohled.
“Dojdu si pro pití. Chceš taky něco?” Přítel přikývl, že to samý. Očima ho následoval k baru.
Mladík, čekající na objednávku, se otočil. Pousmál se a zadíval na rudovlasého muže. Ruddy zavřel oči.
Velký chlapy. Což jsi taky. Vzpomněl si na přítelova slova. Možná ano, ale uričitě ne ten správný velký chlap. Kéž by dokázal to, co oni. Jen tak. Nenuceně. Za ním přijít a ukrást ho pro sebe.
“Ruddy?” Mladík otevřel oči a zadíval se na pár. Caesar se usmál.
“To je Jason. Přidá se k nám, pokud to nevadí.” Muž mu podal ruku. Přijal ji.
“Samozřejmě, že ne. Jsem Ruddy.” Řekni, ano. Stačí jen říct ano. Je tu s tebou, tak co tu chce on? Jsou tu přece spolu nebo ne?
Caesar sledoval šedivý pohled. Rty možná souhlasily ale oči ne. Oči tedy ne.
Povzdechl si a podal mu pití. Už není malej kluk. Nemůže ho stále do nekonečna vodit za ruku. Tak jako tenkrát. Stále ho chránit a popostrkovat. Možná může, ale chce zpět to samé. Potřebuje to samé.
Dál hráli ve třech a Ruddy tiše sledoval lehké doteky a pohledy. Nakonec přešly v ne tak lehké a nenápadné.
Nabídl se, že dojde pro další pití a dál sledoval pár od baru. Srdce bolestně a hlasitě křičelo. Naléhavě. Neodbytně. Ječelo mu do uší a mozek se přidával.
V jediný moment se jejich hlasy ztratily pod ohlušujícím tichem. Bylo stejně tvrdé a těžké jako tuna cihel. V tu chvíli se v mladíkovi něco zlomilo.
Caesar, sedící na stole a věnující se měkkým horkým rtům, slyšel vzdálený hlas. Nevnímal ale co říká. Jason se odklonil.
“Cože? Zeptal se a nechápavě zadíval na Ruddyho. Ten se zamračil.
“Promiň, ale my odcházíme.” Chytl Caesara za ruku a chtěl ho sundat ze stolu. Muž ho zadržel.
“Nemyslíš, že to záleží na něm?” Zavrčel. Mladík sklonil hlavu k druhému.
“Caesare?” Zeptal se jednoduše. Tiše přesto tvrdě. On se jemně zachvěl. Nikdy podobný pohled neviděl. Ne u Ruddyho. Odstrčil Jasona a sklouzl ze stolu.
“Promiň. Má pravdu. Odcházíme.” Překvapil muže. Ten se zamračil a hrubě zaklel. Šel pryč.
Ruddy ho bez jediného slova vedl skrz hosty baru pryč. Naložil k řidiči a odvezl k domu. Cestou stále držel jeho ruku. Vedl k sobě. Caesar s ním tiše kráčel. Zachvěl se, když za sebou slyšel zaklapnutí dveří a Ruddy konečně promluvil.
“Nechápu. Každou noc s někým jiným. Nepřipadáš si...” Mladík se vztekle otočil.
“Co je ti ksakru do toho? A co je na tom tak špatnýho? Jsem mladej a prostě mám rád...” Zmlkl a skoro vyjekl, když ho Ruddy chytl a hodil doprostřed postele. Naklonil se nad ním a zalehl ho svou váhou. Usazený mezi stehny. Opíral se o ruce.
“Pokud ti jde o sex. Partner neni podstatnej. Rád ti pomůžu. Přestaň se tak špinit. Vždyť je to...” Zakroutil hlavou a překvapil ho dalším útokem. Tentokrát rtů a velkých dlaní. Hluboce a naléhavě se vpíjely, hladily a neskutečně rychle probouzely žár.
Caesarovo srdce hlasitě tlouklo do prsou. Pak silně poskočilo, když ucítil dotek na svém břiše.
“P-počkej. Uklidni se trochu, ano? Vždyť určitě ani nevíš, jak...” Dobře, ví jak. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Rychle ho chytl, když se mladík pohl.
“Zpomal! Musíš pomalu. Nebo mi ublížíš.” Snažil se nadechnout. Bože. Vyděsil ho. Vážně ano, ale zároveň to bylo úžasný.
Uvolněně se pousmál, když ho Ruddy poslechl. Překvapeně zamrkal, když ho zalehl. Pevně objal kolem pasu a stiskl.
“Prosím. Přestaň s tím a zůstaň se mnou.” Držel ho a nechtěl pustit. Cítil, jak ho obepíná. Jak mu bije srdce. Zrychlený dech a slzy na krku. Slzy? Rychle se odklonil. Srdce se vypařilo.
“Caesare.” Vydechl. Mladík se na něj zamračil a dlaněmi si zakryl oči.
“Ty! Ty parchante! Víš, jak dlouho čekám?” Popotáhl a utíral si slzy.
“Proč myslíš, že si vybírám velký, sebevědomý chlapy? Kvůli komu myslíš?” Zamračil se. Ruddy přizvedl obočí.
“Ale... já přece nejsem...”
“Ne. To nejsi, ale měl bys být. Bože. Připadám si, jak idiot. Zamilovat se do někoho, jako jsi ty.” Bručel nesouhlasně. Ruddy zalapal po dechu.
“Ale vždyť jsme se neviděli...” Mladík ho spražil pohledem.
“Nemůžu za to, žes mě nepoznal. Byl jsem tu tolikrát. Tolikrát jsme se potkali před domem.” Zakroutil hlavou. Ruddy ho nevěřícně sledoval.
“A tys mě ani neviděl. Stále ten samý Ruddy, schovaný ve svý bezpečný ulitě.” Pokračoval. Zachvěl se. Ruddy se k němu sklonil a políbil ho.
“Co to...” Zaprotestoval mladík. Druhý se usmál a setřel mu zbytky slz.
“Dobře.” On rozšířil oči. Cože?
“Teď už je všechno v pořádku a jak má být.” Šokoval ho ještě víc a znovu políbil. Caesar se mu zapřel o ramena. Vůbec nic není v pořádku a jak má být.
“Kde se v tobě ksakru najednou vzalo to sebevědomí?” Odstrkoval ho. Ruddy se klidně usmál.
“Ten, koho miluju, mi zrovna vyznal lásku. Tam se vzalo.” Mladíka opustily síly, alespoň se zamračil.
“Ty zatracenej...” Chytl ho a stáhl k sobě. Pevně objal. Parchante. Zabručel ale spokojeně ho držel kolem krku.
