epilog

 

“Mohli by jít s námi. Rossie by jistě měla radost.” Napadlo ho. Mladík pokrčil rameny.

“Těžko říct jestli budou chtít jít. Přece jen tři týdny jsou tři týdny.” Usmál se Dante pobaveně, když Ron zrůžověl.

Dvojice se konečně odklonila a namířila si to dolů. Fynn si všiml mladíků, čekajících na ně. Vedl k nim Simona. On dokonale zrudl, když si všiml pobavených výrazů. Nasadil svůj chladný výraz a doufal, že má opět svou přirozenou barvu.

“Slíbil jsem Rossie, že se dnes stavíme. Nechcete se přidat?” Usmál se Ron.

“Nechápu, jaktože do sebe stále cpeš sladký a vypadáš jak vypadáš.” Zakroutil Simon hlavou.

“Nevim, jak to dělal dřív ale teď to spálí se mnou.” Pobavil Dante oba.

Fynn přikývl, že se přidají.

“Fajn, ještě se musíme stavit pro kytku. Pojedu první.”

Mladíci se rozhlédli po úžasné zahradě. Ve skutečnosti to byl krámek – částečně otevřený. Světlovlasý prodavač k nim otočil hlavu. Na tváři měl šmouhu a jemný laskavý úsměv. Byl jako teplý jarní vánek. Když se usmál dva mladíci i s Fynnem zrůžověli.

“Dante, vítej.” Oprášil si ruce a jednu natáhl k mladíkovi. On se usmál a přijal ji.

“Zdravím, nerušíme?” Zahradník zakroutil hlavou a otočil ji k Dantovým společníkům.

“Dobrý den, jsem Cameron.”

“Já Simon.”

“Fynn.” Potřásli si s ním všichni s lehce zasněnými výrazy. Muž se pousmál.

“Já Leica. S čím můžu pomoct?” Dante se významně podíval na Rona. Ten si povzdechl a vyprávěl mu o své hrubosti vůči Rossině květině.

“Hmm... tak si pojď vybrat.” Uklidnil ho Leica usměvem a vedl mezi květiny. Dante otočil hlavu k dvěma.

“Neskutečný.” Zakroutil Fynn hlavou. Pak se podíval ke dveřím, které se otevřely. V nich stál učitel z jejich školy. Mladíci si byli jistí. Určitě ho párkrát potkali na chodbě. Snad hudební obor.

“Dobrý den. Leica?” Všichni tři ukázali dozadu. Muž se usmál a přikývl.

Ron se vrátil v závěsu se zahradníkem. Nesl si dva květináče. V jednom byla květina s drobnými bílými kvítky a ve druhém s růžovými.

“Jsou jak pro ni dělaný.” Ukázal je Dantemu. On přikývl.

“Tady obaly.” Postavil Leica dva obaly na pult s kasou. Hodily se k barvě kvítků. Ron se usmál a poděkoval. Hned do nich vložil rostliny.

“Úžasný... děkuju.” Květinář si vzal od Danteho peníze.

“Uvidíme se.” Pomohl mladík svému příteli s květinami. Leica s úsměvem přikývl.

 

Mladíci dorazili k restauraci. Simon nevěřícně zvedl oči k Fynnovi. On se klidně pousmál.

“Nech si komentáře než dojdem dovnitř. Sám uvidíš proč.” Vedl ho za Dantem s Ronem. Simonovy myšlenky se vytratily, když vstoupili do restaurace.

“Chápu.” Řekl jen a rozhlížel se. Ron zrovna dorazil k prošedivělé ženě s laskavým klidným obličejem. Otočila se a nadšeně se usmála.

“Rossie.” Usmál se stejně nadšeně Cameron a vrhl se jí do náruče.

“Něco jsem ti... jsme ti přinesli.” Opravil se a vzal si od Danteho květníky. Žena přizvedla obočí.

“Božínku, jsou nádherné. Moc děkuju. Posaďte se, hned jsem u vás” Vzala si je a hned šla ukázat druhé čísnici. Mladíci si našli volný stůl a posadili se.

“Cameron vím, co si dáte vy?” Pohladila mladíka po ruce a zvedla oči k ostatním. Dante si objednal, Fynn po něm, nakonec Simon.

Pobaveně zakroutil hlavou, když Rossie postavila před Rona jeho talíř. Přizvedl obočí, když před něj postavila jeho oblíbený nápoj a k němu přidala talíř s koláčem. Ještě víc šokovaný byl Dante, když i před něj postavila jeden z koláčů.

“Nemám moc rád... koláče.” Řekl Simon omluvně.

“Co to má být?” Následoval ho Dante. Žena se jen pousmála a šla pryč. Simon zvedl oči k Dantemu. On skoro až nešťastně hleděl na koláč před sebou.

“Aspoň ho zkus.” Usmál se Ron a otočil hlavu k Simonovi. Ten ochutnával svůj. Přizvedl obočí.

“Je banánový. Jak ksakru věděla, že mám rád...” Podíval se na Fynna. Pokrčil rameny a ochutnal, když mu mladík nabídl.

“Je dobrý.” Usmál se a zvedl oči k Dantemu. Ten se odhodlal a s jistou ostražitostí ochutnal koláč. Přizvedl obočí. Všichni tři sledovali, jak bez jediného slova nabírá další sousto. Tak pokračoval s celým koláčem. Tiše a aniž by si všímal své společnosti. Když dojedl, zvedl k nim oči.

“Co?” Fynn se pousmál a zakroutil hlavou, že vlastně nic. Ron se k mladíkovi naklonil a políbil ho.

“Hořká čokoláda.” Otočil hlavu k dvěma.

“Proč mě to vůbec nepřekvapuje.” Pobavil Fynn všechny až na Danteho. Ten si uvědomil, že zrovna spořádal celý koláč a zamračil se.

“Jak to ksakru ta ženská dělá?” Napil se nesouhlasně. Ve skutečnosti byl ale spokojený jako dlouho ne.