epilog
Velkou prosvětlenou ložnicí jemně protékal teplý vánek. Přicházel z terasy nad rozkvetlou zahradou a přinášel sebou příjemnou svěží vůni. Jemně vlnil prosvítajícími závěsy kolem velkého lůžka.
Bílá přikrývka se pohla a muž ležící pod ní se s hlubokým nádechem posadil. Prsty pevně sevřel přikrývku a zrychleně oddechoval. Cítil, jak něco protéká jeho žilami. Něco pálivého. Ne. Pálivého ne. Hřálo to. To ano, ale nepálilo. Rozlévalo se to do celého těla a on se cítil naživu. Víc než kdy dřív. Naživu. Otevřel oči. Copak neumřel? Zvedl svou ruku a prohlížel si ji. Stiskl a rozhlédl se. Rychle sklouzl z postele. Kde to ksakru...? Postavil se a sklonil hlavu. Otočil ji k rohu lůžka. Sáhl pro bílý domácí háv. Oblékl si ho a u pasu zavázal.
Rozhrnul závěs a rozhlédl se po velké ložnici. Otočil hlavu k terase. Přerývaně se nadechl a vykročil k ní. K zářící postavě, stojící u zábradlí. Zářící. Pomyslel si a srdce se bezdůvodně zachvělo.
Ahura zvedl hlavu a nadechl se. Otočil a zadíval se na muže. On na něj.
„Ty jsi...“ Zastavil se pod širokou klenbou vedoucí na terasu.
„Vítej zpátky, Conalle.“ Vykročil k němu. Muž sledoval, jak jeho oheň slábne a on se zmenčuje. Když se postavil proti němu, byl to opět Asha. S jedinou změnou. Chyběla bílá jizva na prsou. Conall vztáhl ruku a dotkl se místa, kde předtím byla. Pousmál se a zvedl oči.
„A ostatní?“ Ahura se zamračil.
„Hodně jich padlo, ale někteří přežili... i Morton.“ Odpověděl tázavému výrazu. Muž se uvolněně pousmál a přešel na terasu. Chytl se zábradlí a rozhlédl po krajině. Okolí pevnosti - zahrada, sama pevnost a nejpřilehlejší okolí bylo jako vyměněné, ale zbytek byl ještě stále zahalen temnotou. Přesto už Conalla tak neděsila. Měl pocit, jakoby se po dlouhé době mohl skutečně nadechnout. Vždy to bylo spíš o tom prostě je jen další den udržet naživu. Ale teď. Teď měli skutečnou naději.
„Vlastně jsem mylel, že to taky nezvládnu.“ Přiznal. Ahura k němu otočil hlavu. Povzdechl si.
„Skoro jsi nezvládnul.“ Přiznal on. Conall k němu otočil hlavu.
„Myslím, že jsi byl dokonce připravený odejít, ale... já to nedokázal. Nechat tě jít.“ Zadíval se mu do očí. Pobaveně se pousmál.
„S lehkým Mortovým naléháním, ale... i kdyby nenaléhal, nenechal bych tě.“ Sklonil hlavu k zahradě.
„Proto jsem to udělal.“
Shirei sedící s Mortem v zahradě se na pár zadíval. Čaroděj také. Seděli na okraji jednoho z kaskádových záhonů a užívali si klid a kouzlo zahrady.
„Myslíš, že už to ví?“ Seděl mág zády k démonovi a opíral se o jeho paži. Muž se pousmál.
„Řek bych, že ne. Kdyby z tebe někdo udělal poloboha, nechtěl bysis okamžitě vyzkoušet svý schopnosti?“ Morton se zasmál.
„Asi ano.“ Rozšířil oči, když se Shirei zaklonil a on mu tak skončil přímo v náruči. Zamračil se na něj a začal se zvedat. Démon mu to nedovolil a objal ho.
„Co to... co to děláš?!“ Vyštěkl čaroděj, ale srdce mu jemně škytlo v hrudníku. Shirei se usmál a sklonil se k němu. Něžně políbil štíhlý krk.
„Myslel jsem, že bysme si to zopakovali.“ Řekl měkce a stejně měkce líbal jeho kůži. Morton sebou cukl a rychle se posadil. Démon si ho přes jeho protesty přetáhl do klína.
„Říkal jsem ti, že to bylo jen... byl jsem rozrušený z toho všeho a...“ Přivřel oči, když ho Shirei pohladil po tváři a naklonil se k němu. Morton ho i přes své námytky objal kolem krku a odpověděl polibkům.
Oba rychle zvedli hlavy, když se ozvala rána. Půlka terasy byla pryč a na okraji zbytku stál Conall a nevěřícně sledoval své ruce.
„Tak teď už to ví.“ Usmál se Shirei pobaveně a opět se zaměřil na čarodějův krk. On se ho držel kolem ramen a sledoval dvojici na terase. Usmál se a přitulil se k démonovi.
„Mohli bychom se jít vykoupat. Ty Ashovy lázně jsou úžasné..“ Navrhl. Shirei se spokojeně usmál. Nic neřekl, jen vstal s ním v náruči a nesl ho do paláce.
