druhá
Dva muži seděli v prosvětlené kanceláři. Jeden v pohodlném křesle. Popíjel ze skleničky a pokuřoval.
„Říkám ti, nebudeš litovat.“ Hodil na stůl vizitku. Muž sedící proti němu ji zvedl a prohlížel si ji.
„Sám si to řek, hm? Na lásku nemáš čas a milenky, co tě den poté naháněj, jsou unavující. Zkus profesionálky.“ Usmíval se přítel spokojeně.
„Věř mi. Stojí za to.“ On k němu zvedl oči.
„Lázně?“ Zeptal se tázavě. Muž pokrčil rameny.
„Je to ve formě koupelí. Krásný kočičky tě oholí, umejou a osouloží. Co víc bysis moh přát?“
„Jinýho nejlepšího přítele?“ Navrhl majitel kanceláře a pobavil svého přítele.
Dva muži se rozhlédli po elegantním vestibulu. Proti nim byly dvoukřídlé dveře, vedle nich pohodlně se tvářící křesla s malými stolky.
Dvěře se otevřely a v nich stál vysoký štíhlý muž s příjemnou klidnou tváří. Usmál se a šel jim naproti.
„Pánové, vítejte.“ Podal si s oběma ruku a vedl je ke dveřím. Hlouběji do lázní. Do své kanceláře. Posadil do pohodlných křesel a nabídl pití.
„U vás pravděpodovně vím, pane Neile.“ Otočil hlavu k muži, on se pousmál. Muž s ním a podíval se na jeho přítele.
„Pro vás, pane Michaelsi.“ Dotkl se stolu a průsvitná obrazovka, které si muži předtím téměř nevšimli, se rozsvítila. On stlačil pár tlačítek a na obrazovce se objevilo pár fotek. Významně otočil hlavu k jednomu z hostů. Ten si povzdechl a prohlížel si fotky. Samé krásné dívky – víc než jen krásné. Uvědomil si a stlačil šipku. Jeho přítel se pousmál a opřel se do křesla.
Muž listoval fotkami. Zastavil se na snímku černovlasé dívky. Zvedl oči k majiteli. On se usmál a přikývl.
„Pojďte, prosím, se mnou.“ Postavil se. Oni ho následovali dlouhou širokou chodbou plnou dveří. Jedny se otevřely a z nich vyšla černovlasá dívka, oblečená v hedvábném krásném županu. Jemně kývla hlavou v pozdravu a vydala se pryč. Michaels se za ní otočil.
„Pane Michaelsi, tyto dveře.“ On nevnímal. Majitel se pousmál a přešel k němu.
„Nebyla na seznamu.“ Ozval se host lázní. On přikývl.
„Jistěže nebyl, je na seznamu mužů.“ Překvapil muže. Otočil k němu překvapeně hlavu. Muž? Ta půvabná věc, co kolem nich prošla, byl muž? Nechápal a podíval se do chodby. Byla prázdná.
„Pokud chcete jeho, není problém.“ Ne, to rozhodně nechce. Je na ženský, proč by měl chtít...
Seděl v krásné ložnici přecházející v úžasné lázně. Velké a krásné. Nervózně seděl na posteli a netušil, co dělat. Bože, tohle asi nebyl dobrej nápad. Svlékl si sako a hodil přes postel. Uvolnil kravatu a vstal. Bože, tohle fakt nebyl dobrej... otočil hlavu. Dveře se otevřely. Černovlasá kráska se pousmála a kývla hlavou. Zavřela za sebou dveře a přešla blíž.
„Dobrý večer, jmenuji se Mik´hail.“ Muž přikývl a přistoupil blíž.
„Jsem Jim.“ Podal mu ruku. Společník ji trochu váhavě přijal, ale usmál se. Jim si povzdechl.
„Vlastně si nejsem moc jistej, co mám dělat. Nikdy jsem v podobnym... lázních nebyl, už vůbec ne s mužem.“ Přiznal a prohlížel si krásnou tvář. Krásnější snad v životě neviděl. Mik´hail se jemně pousmál.
Vztáhl ruce a zlehka sundal muži vázanku. Zadíval se mu do očí.
„Nemusíš dělat nic, já se o vše postarám.“ Sáhl ke knoflíkům a pomalu je rozepl. Jim neprotestoval a tiše přijímal péči.
Společník mu stáhl košili z ramen a svlékl bílé tílko. Zakrývalo pevný vypracovaný hrudník. Pousmál se a prsty ho pohladil. Sklouzl k břichu a pokračoval k pásku. Chytl. Jim zlehka zatáhl břicho. Mik´hail se spokojeně usmál a rozepl pásek. Po něm kalhoty a pomohl muži svléknout si je. Pak trenýrky.
„Ne... smím já?“ Ozval se Jim, když společník sáhl ke svému županu. On se jemně zachvěl.
„Jistě.“ Spustil ruce. Muž se spokojeně usmál a chytl pásek županu. Uvolnil. Klidnými jistými pohyby, pak se prsty vyhouply k lemům županu a stejně klidnými pomalými pohyby rozhrnuly. Oči se jemně pousmály, rty s nimi. Spokojené nad pohledem.
Mik´hail jemně přivřel oči a poprvé za dlouhá léta měl nutkání se zahalit. Nadechl se a vložil svou do velké dlaně. Vykročil k lázním. Jim s ním. Sestoupil do vody a posadil se. Jeho společník sáhl pro skřipec a sepl si s ním vlasy. Postavil se nad muže, vedle sebe velkou sbírku olejů, mýdel a gelů. Chvíli si je mlčky prohlížel – zdálo se, že přemýšlí který vybrat. Sáhl pro jeden. Nalil do dlaní a Jima pohladila příjemná vůně. Vážně příjemná. Pomyslel si a spokojeně uvolnil ramena, když mu je Mik´hail začal omývat. Pomalu. Dlaněmi. Jakoby ho hladil. Krk. Ramena. Paže. Hrudník a Jim si užíval každý dotek. Bylo v nich něco hýčkajícího, něžného ale zároveň elektruzijícího. V každém doteku.
Otevřel oči. Muž si přizvedl jeho bradu a vlhkými prsty začal pomalu pročesávat světlé prameny. Pomáhal si malou nádobkou. Jim držel zakloněnou hlavu a přitom si prohlížel krásnou tvář. Vážně. Jak může být nějaký muž takhle půvabný? Sledoval modrý pohled. Sklopil se k němu. Společník se pousmál. Nalil si šampón do dlaní a stejně něžně a pomalu začal masírovat do vlasů. Přitom hleděl do zelených očí. Sáhl pro nádobku a začal smývat pěnu.
Jemně se zachvěl. Jim vztáhl ruku a prsty se dotkl hebkých boků. Druhou rukou také. Zajel na záda a přitáhl si štíhlé tělo blíž k sobě. Posadil na svá stehna. Pokračoval ještě níž a stáhl k sobě měkké rty. Ochutnal. Hm. Vážně tak hebké a měkké, jako vypadají. Zaplul mezi a užíval si rozechvělost v podbříšku. Nikdy podobnou nezažil. Snad jen jako mladý chlapec v okamžik, kdy otevíral první erotický časopis... film... sex.
Mik´hail se mu usmíval do rtů a objímal široká ramena. Zlehka se odtáhl a zadíval do zelených očí.
„Tady?“ Pohladil prsty opálená ramena. Jim se usmál a zopakoval slovo. Hebce a jemně ochraptěle.
Stejně ochraptěle vydechl, když se štíhlé boky pohly proti němu. Když ho přijalo horké tělo. Znovu a znovu. Celou noc.
Společník si ospale promnul oči a protáhl se. Po spánku ho pohladily rty. Pousmál se a zachumlal do pevné náruče.
Šokovaně se posadil a rozhlédl. Otočil hlavu. Jim se usmál.
„Dobré ráno.“ Chytl ho a stáhl k sobě. Něžně políbil. Muž mu zamumlal do úst a zlehka se odtáhl.
„Omlouvám se.“ Tvářil se nejistě. Druhý muž přizvedl obočí a zeptal se. Mik´hail se jemně zamračil.
„Usnul jsem.“ Jim pokrčil rameny.
„To lidi obvykle v noci dělaj.“ Neváhal s odpovědí. Jeho společník se zatvářil nešťastně.
„Ne, když si někdo zaplatí jejich čas.“ Sklonil hlavu. Muž se na něj zadíval. V noci to bylo úžasné. Mik´hail byl skutečný profesionál. Nádherný a něžný profesionál. S žádnou ženou nezažil to, co s ním ale teď... mu najednou připadal mnohem půvabnější. Mnohem... bližší. A to si s žádným mužem nebyl tak blízko jako s ním dnes v noci. Pousmál se a vztáhl ruku k jemné tváři.
„Sám si to řek. Někdo zaplatí jejich čas. To jsem já nebo ne? A já nemám problém s tim, že´s usnul. Vlastně přesně naopak. Těší mě to.“ Mik´hail přizvedl obočí a otočil k němu hlavu. Změnil poslední větu v otázku. Jim s úsměvem přikývl.
„Znamená to, že jsem v něčem vyjímečnej, nebo ne?“ Překvapil muže. On se na něj zamyšleně zadíval.
„Možná.“ Připustil.
„Možná?“ Zopakoval muž. Druhý si povzdechl a sklonil hlavu. Zakroutil s ní.
„Jsem profesionál. Takové věci by se mi neměly stávat.“ Řekl nesouhlasně. Jim se znovu zeptal. Tentokrát otázka zněla: jaké věci? Mik´hail si nešťastně povzdechl a zvedl k němu oči. Neodpověděl a vstal.
„Omlouvám se, ale měl bych jít.“ Sáhl pro župan a už stál u dveří. Polekaně se nadechl, když je druhý muž dlaněmi zavřel.
„Počkej. Tohle bysme měli nějak vyřešit. Chceš nad tim jen mávnout rukou a jít dál?“ Hladil hlasem jeho ucho. Společník sklonil hlavu. Jim nečekal na odpověď a pokračoval.
„Upřímně. Nemám čas na lásku ani žádnej vztah, ale...“ Pokračoval, když se Mik´hail nadechl v protestu.
„Nesnesu představu, že jsi tady a dotýká se tě někdo jinej než já.“ Zamračil se temně.
„Chci, abys ulehal v mý posteli, chvěl se pod mými doteky... šeptal jen mě do uší.“ Pokračoval hebce a mužovo srdce se pomalu rozpouštělo pod slovy.
„Chci, abys s tou prací skončil.“ Zašeptal Jim tvrdě. Společník se zamračil a otočil. Zlehka se nadechl při pohledu na pevné nahé tělo. Vzpamatoval se a zakroutil hlavou.
„Ale já nechci. Mám rád sex, tuhle práci. Všichni jsou ke mně něžní a svým způsobem mě milují. Nepřestanu s tím, jenom protože... protože...“ Zadíval se do zelených očí. Ucukl pohledem.
„Taky. Neplatí mi zrovna málo a já jsem zvyklý na jistou úroveň. Možná je to amorál...“
„Dám ti to samý. Klidně víc.“ Přerušil ho muž. Jistým nekompromisním hlasem. Zvyklý dostat, co chce.
„A nedostatku sexu se rozhodně bát nemusíš.“ Dodal stejně sebevědomě. Mik´hail mu překvapeně hleděl do očí.
„Jsem vážně náročný, neříkám to jen tak. Rád nakupuji, oblékám se... chci drahé dárky a dovolenou. Jsem rozmazlený a... nejsem hospodyně.“ Pobavil muže. Přikývl. On zlehka zakroutil hlavou.
„Ale... mluvím vážně, nechci, abys mi někdy vyčítal...“ Zadržel dech, když ho Jim vzal do náruče.
„Tak už řekni ano.“ Držel ho v pevných pažích. Mik´hail zamrkal a zadíval se mu do očí.
„A taky jsem žárlivý a...“ Vydechl do usmívajících se rtů. Do měkkého horkého polibku.
a půl...
V elegantním vestibulu čekal rozevlátý muž. Kvalitní košili z části rozeplou, rukávy ohrnuté. Vypadal nevyspale ale spokojeně. Seděl v jednom z pohodlných křesel a čekal na přítele. Zaplatili si celou noc, tak jistě ještě neodjel. Domluvili se přece, že na sebe počkaj. Nechce se mu volat řidiče. Položil si hlavu, zavřel oči a zakryl je paží.
„Dobré ráno, pane Neile.“ Sklonil hlavu. Přizvedl obočí. Ve dveřích stál majitel lázní. V podobném hedvábném župánku, jaký měl Mik´hail. Dlouhé světlé vlasy stažené v neupraveném drdolu. Vypadal rozespale a jinak než obvykle. Nebyl tak uhlazený a dokonalý.
„I vám. Čekám na Jima.“ Vysvětlil host. Hostitel přikývl a přešel blíž.
„Mohu vás pozvat na snídani?“ Překvapil muže. On snad jen ze zdvořilosti zaváhal, pak ale vstal a bez odpovědi se k němu vydal. Následoval do elegantního bytu. Je vážně majitel, hm? Rozhlížel se muž. Určitě ano. Celé lázně křičely jeho jméno. Způsob jakým byly zařízené. Ten zvláštní nádech, který v sobě měly. Byl jeho. Byl příjemný a zvláštně omamující.
Posadil se na nízký gauč a zvedl oči. Hostitel se pousmál a zašel do kuchyně. Neil se rozhlédl, zamračil se a vstal.
„Můžu s něčím pomoct?“ Překvapil muže. On se jemně pousmál a zakroutil hlavou.
„V pořádku, ale děkuji.“ Připravoval křehce vypadající keramickou konvičku na čaj.
„Můžete se posadit, nebude to trvat tak dlouho.“ Sáhl nad sebe pro jemně zdobené talíře. Host si prohlížel bělostné paže a neodpověděl.
„Byl jste taky.... společník?“ Opřel se o linku a zvedl oči ke klidné tváři. I jím byly lázně protkané. Příjemným klidem a určitou lehkostí. Muž nezaváhal a přikývl.
„Několik let.“ Přešel k lednici a otevřel. Zadíval se dovnitř. On sledoval jeho. Vždy mu připadal precizní. Uhlazený, nažehlený, dokonale upravený, ale ne škrobený. Vše to bylo spojené s jistou lehkostí a grácií. Nenuceně a elegantně. Mockrát se přistihl. Při svých častých návstěvách, že si ho prohlíží. Že ho svým způsobem rád vidí. Že je příjemné být mu nablízku. Možná i díky němu si to tu tak oblíbil a teď mu dovolil spatřit jeho další tvář. Lehce neupravenou, přesto elegantní okouzlující tvář. Zarazil se. Okouzlující? Prohlížel si muže. Okouzlující. Zašeptal v duchu, jakoby přemýšlel nad významem slova. Je. Okouzlující. To ano, ale zároveň něco jiného. Vždy byl. Kdykoliv se na něj podíval - jejich oči se setkaly, cítil to. To příjemné... přivřel oči.
Majitel lázní se překvapeně nadechl. Jeho host stál najednou za ním. Pevné tělo přitisklé k jeho. Velké dlaně hladily štíhlé boky skryté pod látkou županu. Skryté. Silné slovo. Teplo dlaní prostupovalo přes tenkou jemnou tkaninu, jakoby byl nahý. Opřel se o linku a sevřel rukojeť nože.
„Pane Neile?“ Zeptal se tiše. Oslovený zabručel otázku – spíš jen zvuk než nějaké slovo a prsty pohladily dlouhé paže až k ramenům. Pak krk a zkoumaly jeho hebkost. Rty je napodobily.
„Vždycky mě zajímalo, jak asi chutnaj.“ Natáhl ruku a otočil k sobě měkké rty. Jo. Úžasně. Usmál se v duchu a zaplul mezi. Štíhlé, chvějící se tělo v náruči. Odpovídalo dotekům.
Muž polekaně zamumlal, když mu druhý začal kasat župan. On se zadýchaně usmál.
„Smím hned? Nechci čekat, ale nechci ti...“ Hrnul prsty lem látky. Než milenec stačil odpovědět, všiml si lahvičky před nimi.
„Hm. Co takhle?“ Sáhl pro olivový olej a otevřel. Muž před ním přivřel oči, když se ozval cinkot pásku a zip. On ho přiměl mírně rozkročit, pak přirazil. Oba zasténali a chvíli se snažili chytit dech.
„Můj bože.“ Zachraptěl host a odložil polopráznou lahvičku. Nadechl se a chytl štíhlé boky. Pomalu se pohl. Úžasný. Pomyslel si a zlehka, krátce přirážel. Vážně úžasný, ale určitě ne moc dlouhý. Uvědomil si a sevřel pevněji štíhlé tělo. Sklouzl rukou k jeho pasu. Usmál se a prsty objal vztyčené mužství.
„Líbí, hm?“ Zašeptal ochraptěle u mužova ucha. Ten zasténal a prohnul se mu v náruči. On se mírně zamračil a tvrdě přirazil. Sevřel horké tělo.
Opírali se o pult, přitisklí k sobě a snažili se nadechnout. Host se vzpamatoval jako první. Narovnal se, ruce položené na hladké lince. Políbil odhalené rameno.
„Jsi v pořádku?“ Zašeptal. Muž před ním se pohnul. Ostrčil ho od sebe a otočil se.
„Jistě... jistěže nejsem.“ Zamračil se a upravil si župan.
„To že jsem býval společníkem, neznamená... bože, jsem tak rozčílený a...“ Dotkl se čela. Muž se na něj zadíval. Usmál se a přistoupil blíž. Vztáhl ruku k dokonalé tváři. Zmateně se k němu zvedla.
„To není ten důvod.“ Sklonil se k měkkým rtům. Aniž by si to muž uvědomil, odpověděly. Tak nějak automaticky. Druhý se znovu usmál a vzal ho do náruče. Prohloubil polibek. Něžně a hebce.
Majitel lázní se vzpamatoval a odtáhl.
„Ne-neodpověděl jste.“ Vyčetl zadýchaně. Muž se zatvářil pobaveně.
„Myslim, že bys mi moh začít říkat Russele, vzhledem k situaci.“ Bavil se. Jeho společník o něco méně.
„Nehledě na to. Když nad tim tak přemejšlim. Možná je to jen můj pocit, ale... vůbec ses nebránil.“ On vytřeštil oči. Zrudl a pro jistotu se zamračil.
„To protože... protože...“ Sklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Otočil se zpět k pultu.
„Dodělám tu snídani.“ Russel se zasmál a opět k němu přistoupil. Políbil hebký krk a objal štíhlý pas.
„Je možný, že ses nebránil, protože se ti ve skutečnosti celou dobu líbim?“ Sledoval, jak muž chvějícími se prsty rozkrajuje pečivo. Sebral mu ho a vystřídal než si ublíží. On se zadíval na jeho ruce.
„Je... tady taková možnost.“ Připustil. Russel se samolibě a snad ještě víc pobaveně pousmál. Odložil pečivo i s nožem a pevně objal muže kolem ramen. Vdechl jeho vůni.
„Tak co kdybychom pokračovali v posteli?“ Muž v jeho náruči se nadechl. Strávil celou noc s někým v objetí a je schopný ráno pokračovat? Proboha, co ten chlap jí? Nechápal. Zavřel oči. Ale tak dlouho ho zpovzdálí sleduje. Za jemným úsměvem a klidnou tváří. Sleduje, jak si vybírá společnice na noc, a srdce mu kříčí v hrudníku: vyber si mě! Vyber si mě! A teď... Pousmál se a chytl ruce kolem svých ramen. Otočil hlavu a políbil usmívající se rty. Jemně přikývl.
Russel se jemně zamračil a promnul si oči. Co je to ksakru za zvuk? Pomyslela si mysl nevrle a snažila se opět usnout. Zvuk – přesněji klepání nesouhlasilo. Muž se posadil. Sklonil hlavu. Temná nálada se okamžitě rozpustila. Vedle něj spal jeho krásný milenec. Sklonil se k němu a políbil klidnou tvář. Pak vstal a šel ke dveřím. Nahý.
„Jo?“ Otevřel a překvapeně se zadíval na přítele. On na něj s mnohem větším překvapením a jistě ne kvůli jeho nahotě. Russel si všiml druhého páru očí za mužovým ramenem. Podrbal se ve vlasech a pokrčil rameny.
„Snídani?“
